| |||
Už už jsme chtěla dále smlouvat, přece jen jistě by se mi podařilo tu cenu malinko snížit, ale to se do našeho obchodu vloží Tellchar. Rezignovaně pohodím rameny a nechám to tedy na něm. Přece jen jsou to jeho peníze. Ale i tak mi to přece jen nedá. "V té ceně je i sedlo, že?" konstatuji jako by to byl běžný bonus k obchodu. Přece jen by bylo rozumnější jet v sedle vzhledem k mým zkušenostem.
|
| |||
Vyjednávání ve stájích nechám na ostatní a při odchodu Tellovi dám pár zlatých mincí s přáním dobrého výběru koně pro Ellen a naznačím mu, že se jdu podívat po nějakém dobrém sýru a obhlédnout trh, zda by se nenašlo něco, co by se hodilo na další cesty. "Minimálně budu potřebovat nějaké nové plátno a knoty." Pomyslím si. Dám se na cestu, snažím se najít stánek místního farmáře, který připravuje domácí sýry. Čekám, že se mi to podaří, ale zároveň mám i obavu, že tady takový nikdo nebude. A to bych si tak dal Brie... Přemítam po cestě. Pokud se mi podaří stánek nalézt, zkusím mile požádat o nějaký slaný sýr a plýsňový Brie. A dát se trochu i do řeči a poptat se, zda tu není místní alchymista, či jak se tu žije a co je sužuje. |
| |||
Jednání se přímo neúčastním, ale celou dobu jsem přímo v dění do té míry, že kdyby Elena udělal dva kroky dozadu, šlápla by na mě. Tato strategická pozice mi tak umožňuje vše slyšet a zároveň v čas zasáhnout.. A ten čas nadešel právě teď.. Tak to bereme. Utnu jakékoliv možnosti vyjednávání o ceně jednou jedinou větou přičemž se nahrnu mezi Elenu a prodejce koní. Hned mu svoji velkou prackou chytnu ruku a pro jistotu jí pevně stisknu a pořádně s ní zatřesu. Hnedle se taky dám do odpočítávání potřebné částky abych koně zaplatil. Stihnu u toho ještě střelit pohledem na Delpha, aby jsme se již mohli na chystat a co nejdříve se vydat na cestu. V tomhle malém městečku jsme stejně již zbytečně ztratili přespříliš času.. |
| |||
Mile se na Elen usměje a když ukáže na dva koně, hned jí odpoví. Vemte si toho druhého.. Ukáže na toho co ho doporučil Delph.. Ten se pro vás bude hodit asi ze všeho nejlépe. Nechám vám ho za šedesát zlatých. Je to férová cena. Já si vydělám a vás tím nijak "neoškubu".. Však se rozmyslete.. |
| |||
"Ano, slyšela jsem." mile se na něj usměji.
Nechám se provést stájí a pozorně naslouchám jeho slovům. "Vlastně jeden ano. Tento by se mi vcelku zamlouval." Dojdu ke koni, kousek od toho doporučovaného. "A pak taky tady ten. Jen nevím, jaká je jejich cena." Ukážu na koně, kterého mi doporučil Delph. |
| |||
Kovář dotluče poslední hřebíčky do podkovy a přivolá svého pomocníka.. Janku? Janku, kde zas vězíš? Pojď odvést tu hnědku.. Mladému pacholku to trvá jen chvilku, takže se kovář a handlíř v jedné osobě může věnovat Eleně. No tak to jste tu na správném místě. Ve městě se dají sehnat tažní koně, ale pro dobrého jezdeckého koně se dá zajít jedině sem. Pronese to jen tak mimoděk aby bylo jasné, že to do jisté míry diktuje cenu.. Tak podívejte, uděláme si malou prohlídku stáje. Projde s Elen maštalí a ukazuje na jednotlivé koně, kteří jsou k mání, přičemž komentuje stáří, charakter a výkonnost jednotlivých exemplářů. Tak co na ně říkáte, padl vám některý do oka? Klidně se ptejte nebo si je nejprve pořádně prohlídněte slečinko. Budu vám k tomu plně k dispozici.. |
| |||
Poté co mi Delph sdělí potřebné informace a rýpne si do mě, na což zareaguji pousmáním. Tellcharovi na jeho otázku odpovím pohozením ramen.
Popojdu blíže ke kováři. "Dobrý den pane, promiňte mou troufalost, nerada vás ruším, ale měla bych zájem o nějakého koně." Záměrně mluvím obecně, pro obchodování není dobré, když má člověk na spěch, nebo hned řekne co chce. |
| |||
Delphovo hodnocení mě potěší.. ..S trochou štěstí tohle rychle uzavřeme a konečně vyrazíme na cestu.. Nu tak dobrá.. Máš pravdu, tohle by jsme měli nechat na Elen. Předpokládám, že o smlouvání něco víš, že? Počkám jak se Elen rozhodne a jestli se dá do smlouvání, přimotám se k tomu, ale nechci jí ani v nejmenším zavazet, protože byť jako trpaslík smlouvám rád, tak pořád jsme jen válečník a ne někdo tak obratný v jednání s lidmi jako někdo kdo na tom založil svoji živnost. |
| |||
Když Elen svolí, že poputujeme s námi, mám samozřejmě radost, ale nijak to na sobě nedávám znát. Potom si jdeme večer po neúspěšném honu na zloděje sednout do hospody. Tohle se nám nepovedlo, ale zase jsme snad osvobodili vesnici od těch létajících přízraků a poznali jsme Elen, která bude jistě platným členem naší družiny. Takže je přeci jen co oslavovat. Piju střídmě, abych se před Elen neopil. Při tom také v hospodě prozradím něco o svém půleflím původu o otci, který byl elfským lovcem, a matce, která měla jako bylinkářka k přírodě také velmi blízko. O jejich tragické smrti však pomlčím. Ráno se sejdeme před hospodou a je rozhodnuto, že musíme Elen koupit vlastního koně, a tak všechny zavedu ke kováři, kde jsme včera s Drengem nechali koně ustájit. Doplatím případně poplatek za ustájení a začnu pomalu vyvádět naše koně ze stájí a připravovat je na cestu, nandávat sedla a připínat sedlové brašny. Nákup koně nechám na ostatních, hledím si své práce a snažím se nevnímat, jak se má Elen k Delphovi. |
| |||
"Právě ho tu doporučuju. Vypadá to, že bude klidný a vytrvalí. Nad šedesát zlatých bych nešel." odvětím tiše, aby to handlíř neslyšel. Tak se ukaž, jak ti jde smlouvání, ty náš ostrý jazýčku." Mrknu na Elen. |
doba vygenerování stránky: 0.37821006774902 sekund