Je jasný, že tady vše teprve začíná. Pomyslím si, plivnu si do dlaní, sevřu pevně meč a vyjdu kolem Kristiána brankou na hřbitov za Tellcharem.

Když procházím kolem Kristiána nachvíli se zastavím pohlédnu na něj a s upřímností v očích promluvím. "Kristiáne, bylo velmi jasně vidět, že jsi velmi znejistěl jakmile jsi se dozvěděl mé povolání. Nevím proč, to musel Tellchar zmínit při této příležitosti. Nicméně jsem ti to nezatajoval jak jsi možné myslíš. Jen jsi se neptal a když jsme se naposledy bavili v hostinci, spíše jsi rozhovor se mnou ukočil. Neber mě, prosím, jako protivníka v oboru. Spíše jako přítele. Avšak problém je, že jsem ve městě spíše pil než nakupoval, jak se taky na traslíka sluší, takže..."

"Dost řečí, jdeme jim natrhnout kosti a dát jim co jim patří. Věčný odpočinek." S pozasmáním se vydám dále na hřbitov směrem za Tellchara.

Podívám se na svitek co mi ukáže šotek a zamumlám:
"Ochrana proti nemrtvým" podívám se na Tasse, s mírným spokojeným úsměvem.
"Vím co to je, bude se to hodit. Budu si to muset od tebe vzít"
natáhnu ruku a čekám, až mi to Tasslehoff předá.
Mezitím zvednu oči a vidím jak trpaslík přeskočí přes zítku.
Do háje, měli jsme vyjít všichni zaráz, proč musí být tak zbrklý? Tohle nám může zachránit život..."
Můj výraz opět tvrdne a nyní vypadám opravdu napruzeně.
"Tellchare, počkej na nás, jdeme za tebou." zní můj hlas jako krákáni krkavců na útesech ledových skal.
Proč musí vždycky tak spěchat, mohl počket než to tam prohledají
Vypadám, že jsem opravdu naštvaný, protože tahle věc, jak se zdá je důležitá. Netrplěivě čekám, až mi šotek dá ten svitek, vykročím rychle a rázně za trpaslíkem...

Na Tellcharovu poznámku kývnu a jdu za ním. Postavím se k brance tak abych měl výhled na celý hřbitov. Ostatně na počínání taslehofa a striga nevidím nic zvláštního nebo jak bych to řekl... Nic zajímavého.
Srdce mi divoce tluče ale ruce jsou klidné a jejich stisk je pevný. Rozhlížím se aby kdybych uviděl cokoliv co by chtělo trpaslíkovi ublížit abych to mohl hned zastřelit. Ostatně se nedá očekávat nic moc živého.
Co když se tu ale objeví ten nekromant?
Ta představa se mi ani trochu nelíbí. Ještě nikdy jsem nikoho nezabil. Nevím jaké to je, ale nechci k tomu být kdy donucen.

Po tom, co se vyšplhám na zídku a seskočím dolů, špitnu na ostatní..
Vypadá to, že je tam čisto, ale něco vysí ve vzduchu.. Musíme si dávat dobrý pozor.. Jdu se tam trochu porozhlédnout.. Kryjte mi záda..
Svou pozornost zaměřím na chrám a pokusím se nepozorovaně dostat co nejblíže k němu, abych si obhlédl situaci..
Pohybuju se obezřetně a kryju se za náhrobní kameny.. Sekeru mám ve střehu..

Chvilku si hraju s prvním zámkem, jazyk mám vystrčený a obočí nakrčené ke kořeni nosu jak se soutředím. Bohužel první zámek nejde otevřít, tak ho sklamaně nechám být. Druhý však cvakne po krákté chvíli a já radostí výsknu a zatleskám. Pak si však uvědomím, že by mě mohl někdo slyšet a tak se sklidním, na tváři mám však radostný a potěšený výraz.

Prohrabu se obsahem truhlice, nějaké staré hadry obrátím je vzhůru nohama, jestli nevypadne pár mincí. Pak se objeví dokonce jakýsi svitek. Možná jsem ho i někde viděl, ale moc se nevzpomínám.
Hmm snad to bude vědět ten nafoukanej elf, říkal cosi o kouzlech, určitě někdy spí v knihovně, Třeba mi dokáže říct co to je. Ale vezmu si to od něho spátky
Dojdu k Himringovi, ukážu mi svitek, ale nedám ho z ruky.
"Nevíš co toje? Bylo to v té truhle. Třeba by se mi to mohlo hodit. Není to nějakej návod? Nerozumím těm slovům co tam jsou napsaný...Ale né že mi to vezmeš.."

Koukám jak v domku nejdřím mizí Strig a po něm i Bosonožka..
Začnu si brumlat pod vous něco o zdržování..
Safra vemte tam co je a deme.. Musíme to tu vyřešit nejlépe za dne. Nekromant bude jistě v nějakých kobkách pod chrámem, takže proti nemrtvým nebudemem mít výhodu dne, ale aspoň se nám tu teďka nepletou na povrchu a navíc pokud by se něco zvrtlo a my museli práskonout do bot, tak bude lepší utíkat ve dne. Většina z vás potmě moc nevidí..
No já bych v noci viděl leda toho nekromanta.. ale kostlivec je studenej stejně jako okolí.. Ten by moc vidět nebyl ani pro mě..
Mezitím co jsou zlodějíčci uvnitř.. nakouknu opatrně přes zídku na hřbitov..

Když Stryg vejde do rozpadlého domku, azarazím se a na svých drobných nožkách ho nasleduju.
"cos to našel?"
zašeptám mu s dětinskou radostí do ucha.
"Třeba v tom bude nějakej poklad...a nebo dokonce nějaká mapa!"
vydechnu plný očekávání a začnu si prohlížet zámeček truhlic profesionálním okem...