Vše se ve mě vaří. Ke svému pocitu ublíženosti se přidal strach, když Hísimë pověděla vše o stopách.
Co teď...?, ptám se sám sebe. Pohled už jsem od Murmea stočil a tak se nebojím že by mohl poznat co se mi honí hlavou. Nenávidím toto a místo. Jako by snad právě toto místo mohlo za všechno co mne nyní trápí.
Veselí Tasslehofa mi přijde nemístné. jindy bych se usmál. chtěl bych se smát. Propuknout v ulevující smích, ale to by se nehodilo a pořád ještě si uvědomuji naši současnou situaci. Podle toho co Hísimë pověděla usoudím že tady nekromant někde bude a nebo že přichází. Pravděpodobně se přes den není čeho bát. Přes den mrtvý nebudou vycházet z hrobů a pokud nekromant přichází tak ani ten tu nebude. Stejně mi připadá že jsme to nedomysleli. Vždyť pokud by ten, kdo nemrtvé vyvolal zemřel, tak jeho služebníci se rozpadnout mohou, ale nemsuí. Stejně zde budeme muset počkat do večera.
Tak to teda nevím kam spěchají! To je pořád spěchu. Ani nic nedomyslí!, už nejsem ale tak rozčilený. Více mám strach a musím všechnu sílu svých emocí využít k tomu abych jej potlačil.
Připravím si luk a chystám se vykročit s ostatními, když v tom se poslední, doposud mě téměř cezí člen družiny projeví v tom že by rád navštívil tento domek zde. Než bych snad stihl cokoliv namítat i když beztak není důvod a ve výsledku s ním souhlasím, vejde Strigg dovnitř a já za ním nakouknu. Nevejdu, jen se dívám co bude dělat. Nic o něm nevím a teď když se projevil mi nahání husí kůži.
Chtěl bych něco říct. Snad všechno co si myslím, ale spolknu svá slova. Teď není čas mluvit. Vyjmu z toulce šíp a vsadím jej do luku. Kdyby se něco dělo, abych byl připraven.

Strigg vstoupi dovnitr a i z venku je videt vevnitr nekolik povalenych zidli a rozbity stul , stojici na trech nohach . Jinak jsou vevnitr jeste dve postele , kde slamniky jsou roztrhany a rozhazeny kolem , a tri truhlice . Nijak bytelne ale jsou zamcene. Jinak nic co by stalo za rec ...

Nemluvim ani mi nejak neni do reci . Sakra , prochladl jsem a neni mi nejlip , ale rad bych se podival do toho domku jeste nez vstoupime na hrbitov . Treba tam bude neco , co by se dalo vyhodne zpenezit , uz dlouho jsem nic nemel a svrbi me ruce .
Vidim , ze ostatni se uz chystaji mezi hroby tak je zastavim .
Pockejte prece , ja bych se podival tady ... a ukazuju do rozbitych dveri .
Pak vytahnu svuj mec a protoze ostatni vyckavaji pomalu vstupuju s krajni opatrnosti dovnitr . Pred tim jeste poradne dvere otevru aby bylo z venku dovnitr poradne videt a vlezu tam...

Když mluví přísný a nafoukaný elf, mám chuť na něj vypláznout jazyk. Mrzut jeden, suchar. Nemá smysl pro humor.
Vedu vás cestou k hřbitovu. Nejdřív jsem opravdu dost zasmušilí, ale po chvíli mi v hlavě začne znít veselá cestovní písnička a já začnu trošku poskakovat tančit po cestičce. Před vchodem se všichni zastaví a začnou probírat nějaké věci, kterým moc nerozumím a tak se začnu nudit.Otočím se k elfce, Hisimë, která ke mě byla milá a usmívala se. Kouknu jí přes rameno:
"Co to máš, ukaž?"
řeknu nadšeně, ale to už Hisimë sama začne vysvětlovat vše o nalezených stopách a mě se oči rozšíří údivem:
"Jak jsi tohle všechno zjistila?"
ptám se zvědavě. přísné pohledy všech mne však ujistí, že tohle není ta pravá chvíle a tak zase zavřu ústa a čekám co bude dál.

Trpaslík, který vypadá společně s elfem jako vůdce téhle skupinky dobrodruhů zavelí k pokračování na hřbitov a to je příležitost pro mne:
"Já už tady byl, já půjdu první.."
řeknu s nadšením a už už se deru dopčedu abych jim ukázal cestu.

Po tom co se všici vyjádřili "pro" vezmu pevně sekeru a řeknu..
Dem na to bando..
Přičemž, se usměju a spiklenecky mrknu..
Hisimë jukni se přes tu zídku jak to vypadá na hřbitově.. Jestli bude čistej vzduch, dem..

Na Himringovu otazku ostatni pokyvou hlavou na znameni ,ze se pripojuji k ostatnim a jdou do toho s vami .
Stojite tedy pred rozbitymi dvermi jakehosi domku , ktery lezi vedle zdi pravdepodobeho hrbitova . Dvermi vidite dovnitr , ale nepozorujete nic zvlstniho.
Pocasi je nestale , uz neprsi , ale mraky se prevaluji po nebi a dest se muze kazdou chvili spustit. Je mirne priseri ...

Celou dobu stojím opodál a všem pozorně naslouchám. Všimnu si pohledů, které na mě vrhl Himring a jen zvednu pohled.
"Jdu s vámi. Nevím zda vám budu dostatečně užitečná, ale ráda se vám pokusím pomoci."
znovu skloním lehce pohled, aby nebylo vidět pod kápi, kde se po oznámení Hisime zračí jen zmatení a strach.
Musíme si nyní dávat větší pozor...nejspíše na nás zaútočí ještě dříve, než tam dorazíme.
Znovu se zamračím a nastražím uši.

Hmm, zajímavé. Tak přeci se mi to dočista nevykouřilo z hlavy. radostně mě napadne, když ze stop určím pár informací.

Opět se napřímím a vydám se zpět k družině.
Tak se podívám na Tellchara, Himringa a ostatní a povím.

Našla jsem stopy. Určitě patří kostlivcům, neboť člověk ani zvíře podobný otisk nezanechá. Tam pod stromem je jeden otisk muže. řeknu a ukážu směrem ke stromu.
Kostlivců bylo více, počet neumím odhadnout a jejich stopy jsou staré pár hodin, řekla bych.
Na chvíli se odmlčím a srovnávám myšlenky.
PAk pokračuji:

Stopa muže je stará přibližně den.
Myslím, že bychom se vážně měli hnout. není tady bezpečno.
Dořeknu a čekám, zda je mé informace přece jen trochu popoženou.

Nemám moc co dodatk tomu, co se mi Tellchar snaží sdělit.Spíše se rozhlídnu po těch co se k tomu ještě nevyjádřili. Nymphea, Lordenvie a Lilien. Ty tři jsou třetina naší družiny. Tasslehofa nepočítám, ten nemá na výběr.
"Dobře, nechám to na tobě, budu se držet blízko, abych mohl pomoct Rychlostí a nebo jinak" otočím se opět na Tellchara, když zamítne můj návrh s neviditelností... On je tu hlavně přes boj a má s tím zkušenosti.
Opět otočím pohled na ty tři dámy, které se tady na tomto místě ještě nevyslovili, už bych se rád pohnul z toho místa, ale bez jejich souhlasu Tellchar nic nepodnikne