Po jakémsi Himringově rozkazu se chvíli rozhodujete jestli ho poslechnete , pak vás ale napadne , že bude přece jen lepší jít s ním a Tellcharem , než se vydat někde sám . Vezmete si tedy věci a připravíte se vnitřně , že jdete do velmi nejisté věci , se kterou mnozí nesouhlasíte .
Váš průvodce Tass taky není příliš nadšen , že se má vrátit někde , kam se moc nechce , ale moc si neodvažuje kouzelníkovi odporovat .
Vydáte se tedy po chvíli za ním zvoleným směrem.Déšť se už zeslabil , ale teď na vás zase padá z korun stromů velké kapky a každé otření o keř či maly stromek má za následek promočení . Oproti včerejšku se však oteplilo a i vypařující voda z jehličí dělá cestu snesitelnější.

Jdete asi hodinku . Pohybujete se pomalu a jste ostražití .Tass se co chvíli zastavuje a vzpomíná kam dále , ale nakonec dorazíte k domku , který má rozbité vstupní dveře . Je přízemní a celkem rozlehlý . Má dvě okna , ale ty jsou celkem vysoko , takže nejde vidět dovnitř . Ke dveřím vedou dva schody a vevnitř není vidět rozbitýma dveřma žádný pohyb či postavu . Za domkem, asi deset sáhů, je vidět zeď . Je asi dva sáhy vysoká a je v ní vidět vstup dovnitř . pravděpodobně jste u hřbitova . Myslí si to i Tass ...

Po tom co jsem vyslechl ono stvoření a pak Himringa řekl jsem si že by bylo moudré být připraven jako jeden z prvních. Nevím co si otm mám myslet. Vím jediné. Beztak jsem zde zbytečný a i tento tvor, který přiběhl odnikud je pro osatní zajímavější než já. Beru v potaz že našel ten kostel a viděl kostlivce a uznám že jsem se měl možná vydat sám.
Kdybych je objevil já mohli teď být na mě hrdí a ne...
Kristiáne Marvoji... Ty žárlíš.
Cože? já...?! Ne...
Ale ano... žárlíš na toho šotka, že je pro ostatní zajímavější, že si jej všímají.
Však ono je to taky omrzí. Za pár dní pro ně bude stejně nezajímacvý jako teď já!
Ale bojíš se že tomu tak nebude, že?
Ne!
Lžeš sám sobě? Ale no tak... To už jsme probírali...
Nežárlím jasné?!
Tak až si to budeš ochoten přiznat dej vědět....
Už mi z toho začíná být mírně zle. Jsem neustále v nervovém vypětí a to jen pro to že mi něco chybí. Něco co vždy když už je to nadosah zase něklde potratím. Přátelství. Snad jen nedokážu chápat, v čem přátelství spočívá, ale to už je život a já se vlastně teprve učím takové věci poznávat.
Vejdu za Himringem do domu.
"O-on vás vážně chtěl okrást?", zeptám se nejsitě. Vlastně ani nevím jak to vylétlo z mcýh úst. snad to bylo tím jak jsem se dohadoval v mysli sám se sebou a snad to byla potřeba vědět že se se mnou je ochoten někdo bavit. Nikdy jinak bych jej neoslovil. Příliš bych se styděl, ale teď se to nějak stalo a já zůstal stát u svého batohu a nejistě hledím na Himringa.
Neříkal náhodou že máš ostatní tykat? Vím že je to tak, ale teď mi nějak uvázli i myšlenky.

Vrhnu na Tellchara phled říkající Tohle-není-žádný-klučina a Ano-Klidně-Bych-Mu-Ublížil, na úsměv Hisimë ninajk nereaguji, opět má vyrovnaný nic neřikající výraz. ruce si překřížím na prsou, dávaje tak najevo odmítavý postoj k tomutu stvoření, ale alespoň už mi nevyhrožuju usmažením.
Nemá cenu to tady dál rozmazávat, prostě mě chtěl okrást. Ale ostatním se zřejmě líbí, nu alespoň do té doby, než je vybere. Ať si to užijí. Aspoň nám může být teď užitečný.
spustím ruce podél těla, zdá se, že jsem slyšel už dost.
"Takže nás Tasslehoffe zavedeš k tomu hřbitovu a kostelu. vyrážíme za dvacet minut. My se jdeme připravit a ty si zatím rozmysli, jestli jsi tam viděl opravdu jenom kostlivce, nebo i něco nebo někoho jiného." řeknu s důrazem v hlase, jako by to bylo důležité. Pak se otočím na podpatku a jdu si do chatrče, kde jsme spali pro své věci...

Začnu vstávat a oprašuju si kolena. Pak si důkladně začnu urovnávat svůj pěstěný cop. Provádím to s oprvadovou pečlivostí a nechávám vás tak ostatná čekat, jako byste tam ani nebyli.
Pak mě zastaví chvilka ticha
"Jo aha, mluvíte ke mě...Rád tě poznávám Hisimë, aji tebe Pse" řeknu se zachychotáním a před ústa si dám svoji malinkou ruku.
"Rád vás poznávám všechny. Je tu i nějaký Čilý pes?" řeknu smrtelně vážně a rozlédnu se po všchn, jestli mi někdo nepodá ruku a nepředství se tím jménem.
"Já nikoho nešacoval, co si to o mě myslíš" obořím se na Murmeu, a pak se otočím na elfa, co na mě tak křičel a chtěl zničit mého drahoceného účesu:
"Já se chtěl jenom zachytit. Já za to nemužu, že máte opasek tak vysoko, že jsem se za něj nedokázal zachytit..." řeknu opravdu sklamaným a ublíženým tónem.
a pak se zase podívám na Vás všechny s výrazem toho, že jste nepochopili to, co jsem vám před chvílí vysvětloval a proto začnu znovu a pěkně pomalu:

"No dostal jsem tady tuhle tu mapu" začnu hledat ve své torně a po chvilce vytáhnu starou ošmatlanou mapu a každému z Vás ji dám před obličej ale pak siji zase pečlivě poskládám a schovám. "No a tak jsem se vydal na cestu, podívat se tady po okolí,. Nikdy jsem tu nebyl a vypadalo to zajímavě. A taky mi v tom městě říkali, že prej je tu nějakej kostel a hřbitov a kostlivci a já jsem žádnýho nikdy neviděl a tak jsem byl zvědavej jak vypadají... tak jsem šel...No a v tom kostele a u toho hřbitova tak tam jsou nějaké sarkofágy a některý jsu otevřený... no a někkterý taky nejsou a pak z některých těch hrobů byli díry, takjsem se šel podívat, co tam je, ale nějak jsem ton estihl, protože tam byl ten kostlivec a chtěl mě píchnout mečem, tak jsem se ho zeptal, jestli je to nějaká hra, a pak tam byli ještě další.. a tak jsem raději utekl..."
Opět nadšeně vypávím a všechno jsem barvitě dokresloval gestikulací rukama

Inu Tassi, přidám se a vykouknu z poza Tellchara na mrňouse, také by mě zajímalo proč hned při útěku z nebezpečí šancuješ možným přátelům kapsy?

Jinak doufám, že jsi v pořádku, a že nikoho nezabili jak jsi prve volal. Kouknu na Bossonožku trošku přísně, ale pak s odměkčenou tváří promluvím skloňen, no jak k malému chlapci. Jsem Murmea Huo. Ospalý pes a těší mě. Na druhou stranu jsi mě velmi pobavil tvým příchodem. Usměji se k ledově tvářícímu se Himringovi a čekám spolu s ostatními na to co nám milý Tass řekne.

V rychlosti promluvím k Himringovi. Na druhou stranu, škoda, že se mu to nepovedlo. Třeba nám chtěl pro začátek ukázat, pravda trochu neobvyklím způsobem, že jsme potkali setsakramentsky dobrého zloděje.

Neposlouchají mě! Samozřejmě že mě neposlouchají. Proč by taky měli? Jsem jen ukecanej kluk, kterej o ničem nemá páru. Nezajímá je co jsem řekl. Nezajímá je že bych mohl něco vyrobit... Jistě asi mi nevěří, že bych to zvládl...
Nebuď tak zahleděn do sebe tím ničemu nepomůžeš., prolétně mi hlavou, když zaslechnu poslední Himringova slova. Chvěji se, ale už né nervozitou. Raději bych slyšel nadávky, či urážky, než být přehlížen. Jasko by se celé mé doufání v přátelství rozplynulo v prach během jediného okamžiku a já se tedy ohlédl k oknu, abychnemusel dále poslouchat. Vnitřně jsem rozhodnut jít s nimi protože mi to přijde správné, ale mrzí mě jak to skončilo zde.
Vždycky už to vypadá dobře a pak se něco stane a..., nedokončím myšlenku, neboť z venčí uslyším něčí hlas. Oknem vidím přibíhat nějakého malého mužíka a teprve nyní si uvědomím že se týmtéž oknem dívá i Lilien. Ta se ale rozběhne za ostatními ven. Mě se vůbec nechce. Neumím vyjádřit proč přesně, ale nechce.
Co se to asi děje? Měl bych to zjistit...
To je rozumné.
Jenže proč vlastně? Je jich tu tolik. Lilien, Himring, Tellchar, Hísimé, Murmeo, Nymphea, Lordenwie... Ani by si nevšimli kdybycj odteď někam zmizel., přemůže mne smutek a hořkost. Potlačuji příval pláče a zhluboka dýchám.
Dej jim čas. Více pomáhej a buď užitečný.
Dobrá... Nemusím být jejich přítel, že? Stačí splatit dluh....
I tak se to dá říci. Dokud ale dělají správné věci, pomáhej jim.
Jo, jasně...
I já vyjdu ven. Neviděl jsem jak Tasslehof vrazil do Himringovi nohy a kouzelníkova slova jsem zaslechl až když křičel. Pak se na malé stvoření obrátil usmívající se Hísimé a také Tellchar nic neříkajícím hlasem.
Co teď? Je to zvláštní, ale... Tak teď už to můžu rovnou vzdát.
Vzdát to? To je to nejhorší co můžeš udělat! Tvůj otec by nebyl nadšen, kdybys něco vzdal., vím že na tom něco bude ale nevím co dělat a co říkat. Proto se jen dívám a snažím se stát kus stranou. Nechci nikomu překážet.

Už jsem e chastal něco říct, protože například Himring mě ne zcela dokonale pochopil, ale pak přiběhne ten malý mužíček..
S usměvem sleduji to "divadlo", které se tu odehrává..
Proderu se do "první řady" abych trochu zchladil neobvykle vytočeného Himringa..
Ale no tak.. Přece by jsi nechtěl tomuhle malému klučinovi ubližovat..
Sám se pod vousy zasměji..
Inu Bosonožko řekni tady panu Himringovi, co chtěl slyšet.. I já bych si to rád poslechnul..

POté, co jsme vyběhla ven s ostatními si připadám jako v nějaké zábavné hře, které jsme mohla vidět na poutích.
Zmatený malý mužíček volající ajko by ho na nože brali, vytočený Himring, kterého jen tak něco nerozhodí a zaražené výrazy mých přátel, vykouzlí na mé tváři srdečný úsměv.

Uvědomuji si, že situace asi není příliš k smíchu, ale ponurá nálada a maximální soustředění v posledních hodinách mi dalo celkem zabrat a chvilku uvolnění už celkem potřebuji.

Proto vítám Tasslehofa s otevřenou náručí a celkem radostně pravím:
Zdravím tě Tasslehofe. Jsem Hísimé. Tady ti nebezpečí snad nehrozí, tak se uklidni a v klidu nám vypověz, co všechno se přihodilo.

Usměju se na něj a pak se chvíli podívám na Himringa jestli se neurazil, že jsem vesměs vstoupila do jeho výslechu.

Jak skrček sedí na zemia mluví na nás svím žoviálním a familierním tonem, má tváž je čím dál tím přísnější, pokud to ještě vůbec jde, sám pevně svírám svoji hůl, až mi klouby bělají, jak ji tisknu.
Ten špinavej ukecanej zakrslík co si o sobě vlastně myslí,m, že se mi bude hrabat v kapsách, kdyby nekecl cosi o kostele a kostlivích, tak ho tady usmažím na místě.
"Dej ty špinavé pracky pryč od mých kapes, ty špunte"
odhádím od sebe kopancem Tasslehofa.
"Ještě jednou se ke mě přiblížíš" říkám hlasem krërej zní jako když železo škrábe o led "Tak si tě usmažím k obědu" v očích se mi zeleně zablíská "a tvoje vlasy prodám na trhu aby z nich udělali tětivy. A teď se postav a řekni o jakém chrámu a kostlivcích mluvíš, jak ses tam dostal a cos tam hledal. A když budu spokojen, tak tě možná nechám, abys nás tam zavedl a ani tě u toho neuškvařím!"
Zkláním se nad mužíčkem tím víc, čím víc se rozhohńuji a můj hlas nabírá na síle.