| |||
Hlavu otočím k Himringovi. Má pravdu mi když já bych raději nikam moc nechodila, nemáme šanci se vrátit všichni. Svůj pohled zabodnu do jeho tváře. Měla by jsi se začít chovat jako čaroděj. Povzdechnu si a tok mých myšlenek přeruší nějaký řev z venku. Během okamžiku jsem na nohou a vyhlížím oknem ven. Když spatřím přibíhající postavu, stejně jako ostatní vyjdu před malou chatrč, kdese pozastavím a sleduji postavičku, jak to skoro napálí do Himringa. Neubráním se úsměvu, ale i tak se raději držím vzadu. Tak chrám? Hm..to by mohlo být ono, ale nemusejí tam být jenom kostlivci. Moje tvář se přestane usmívat a místo toho se lehce zamračí. |
| |||
Vyběhnu odněkud z lesa a namířím si to do prostřed vesničky. "Pomoc, vražda, pomoc, vražda" řvu jakoby mi v patách běželi všechny pekelné hordy, a současně se ohlížím přes rameno. Proto si ani nevšimnu nějakého elfa, kterého málem srazím.. tedy srazil bych, kdybych neměl výšku desetiletého chlapce. A tak se jenom odrazím od jeho nody a posadím se na zadek. Před všemi co se zde schromáždí se obejevím v celé své kráse. S upřímmným potěšeným úsměvem vzhlédnu na elfa a potom na všechny, co se zde shromáždí a vysokým hláskem vesele pozdravím: "Ahoj, já jsem Tasslehoff Bosonožka, ale jestli chete můžete mi říkat Tass. Normálně to byste nevěřili co jsem viděl tady kousek tady v lese. Normálně jsem šel, podle své mapy a našel jsem ten kostel a tam bylo plno takovejch divnejch chlápků... teda oni byli jenom kostry a tak sem je šel pozdravit a oni na mě vytáhli meče a tak jsem utíkal.. jo kdyby se mnou byl můj kámoš Fišpán, tak to bysme je určitě dostali, ale ten je někde pryč...Tak jsem utíkal až sem, myslím, že jsem ji utekl" Vyvalím na vás příval slov a u toho vše názorně předvádím gestama šermuji u toho rukama a svojí holí, na jejímž konci je prak. Jak vidíte, mám zelenou košili a kabátek a tmavěmodré kalhoty. Na nohách má kožené body a onuce připevněné koženými řeminky. U opasku mám spoustu váčku a měšců a na sobě spouty různých tašem košen a torniček. V modrých očích dva rozrverné ďáblíky a vlasy, moje největší chlouba je sepnuta na hoře na vlavě do dlouhého bujného copu. |
| |||
Postupně si vyslechnu všechny co mají k diskuzi co říct, s některými souhlasím s jinými méně to však nikdo nepozná, protže má tvář je jako busta vytesaná z kusu ledu. Když dále nikdo nemluvím opět se chopím slova. "Zdá se že většiná z nás souhlasí jít se podívat na tu nekropoli. To je věc na které se shodneme všichni. Potom jsem tu už slyšel jen samé omýlání a toho samého ze všech stran. Já si myslím, že jamile se tam jednou vypravíme není cesty zpět a proto bychom se měli připravit na nejhorší. Musíme mít v rukávu nějaký trumf. O tom si ještě promluvím s Tellcharem. teď bychom se měli jít připravit... a v tom mě přeruší nějaký pisklavý hlas z venku. Vyjdu ven spolu s ostatními a spatřím jakéhosi tvora,jak běží přímo k nám a huláká na lesy. Co to je, co tu chce a co se mu stalo...? Na tváři mám svůj klasicky neprostupný mrazivý výraz. jen přimhouřené oči jiskříví smaragdovou zelení napovídají, že mne to stvoření irituje už samotnou svojí existencí. |
| |||
Vase rozhodovani najednou prerusi kvileni , ktere se vam doneslo z lesa . Vrazda , pomoc ... Vrazda , pomoc ... Vystrelite z chalupy a vidite k vam pribihat maleho clovicka . Je mensi nez hobit a klopyta po trave a co chvili pada a pri tom naramne prska kolem sebe . Sotva vas zmerci namiri si to k vam . Siroko daleko za nim , ale nikoho nevidite ... |
| |||
Kazdy z vas ma ponekud jiny nazor an vec . Proto bude tezke rozhodovani . Ale prece jen Tellchar zustava se svym nazorem vydat se na nemrtve ponekud osamocen . Vetsina z vas vaha a prenechala by to nekomu jinemu, nejlepe vojakum , kteri by to taky meli udelat . Ale ti asi neprijdou . Proto se musite razne rozhodnout pro ci proti ... |
| |||
POzorně naslouchám názorům mých přátel. Nehcávám si čas na rozmyšlenou. Přemítám minulostí, zda jeem někdy na nekromancii natrefila. Ne.. nevzpomínám si. Nejsem si jista, zda svým názorem nějak přispěji do této učené debaty. Do věcí, ve kterých si nejsem příliš jistá, obvykle nezasahuji. Ale nyní cítím, že je očekáván názor každého. Jakmile Lilien domluví, ještě chvíli počkám zda někdo něco nedodá a až pak pronesu: Osobně jsme doposud s nekromanty neměla tu čest, ale pokud se týká mého názoru, jen mě napadá, co nám může tento nebezpečný podnik přinést. Jestliže tady není nikdo, krom starého pána, koho by tady ohrožovali, můžeme odejít a varovat ostatní. Nevím, zda tady sami něco zmůžeme. Souhlasím s Lilien. Nejsme příliš obeznámeni s tím co se tady vlastně děje. A já osobně do nejsitých poidniků vstupuju nerada. Dořeknu a kouknu se na ostaní. |
| |||
Sedíc na zemi nespustím z Telchara oči. Po jeho slovech se zamyslím, ale Himring mi nedovolí nic vymyslet. Vyslechnu tedy ještě jeho i Kristiánův názor. Vidí to až příliš jednoduše, možná bych se měla konečně projevit... Lehce si odkašlu a tím upoutám pozornost na sebe. Vstanu, aby na mě všichni viděli. Rozhlédnu se po všech přítomných a spustím. "Každý máte z části pravdu. Pokud tu nekromant je, je potřeba s tím něco udělat. Pokud tu není, bylo by dobré zničit jeho služebníky, které ut zanechal. Ale jak to chcete udělat? Kostlivci, kteří tu byli, jsou jedna z nejnižších forem nekromacie! Mohli by tu být i nějací jeho vyšší služebníci a ti by nám mohli zadělat na pořádné problémy." Můj pohled padne na zranění dívky, která donedávna cestovala se mnou. "Bylo by dobré pomoci starci, ale jak? Dle mě sami na ně nestačíme a přesvědčit královské vojáky o tom, že tohle je vážná věc, bude velmi těžké. Pochybuji, že někdo z nich ví něco důležitého o nekromancii a hlavně dokud se jich to nedotkne a nebude to ohrožovat je, dle mě se jim nebude chtít riskovat životy." Zavrtím lehce hlavou a po chvilce, kdy si dopřeji pauzu, pokračuji. "Zkráceně...tedy navrhuji, abychom zkusili nějak zjistit něco více o tom, co se tu děje a jak je to s nekromantem. Pokud tu nebude, jistě to bude mít nějaký důvod. Možná bychom na to mohli přijít, ale záleží na tom, kolik těch služebníků tu zůstalo." Umlknu a uvědomím si co jsme právě řekla. Všechny své myšlenky jsem řekla nahlas a muselo to znít dosti zmateně. Mé tváře naberou nechově rudého odstínu. Naštěstí s emá tvář skrývá pod kápí. |
| |||
Po příchodu do domku, kde se má mluvit o dalším osudu výpravy, se opřu o stěnu s oknem a koukám zamyšleně ven. Ruce mám zkřížené na hrudi a čekám na slova, kuli kterým nás Tellchar zavolal. Jakmile k nám začne Tellchar mluvit nechám krajinu krajinou a věnuji mu plnou pozornost. Poté promluví Himring a Kristián. Jakmile je možnost promluvím. Já osobně Tellchare jsem pro, pokud se mě ptáš na názor zda vůbec přemýšlet o zničení nemrtvích případně nekromanta. S krátkou odmlkou pokračuji. Co se týká plánu jak na něj, jsem si jist, že víš co dělat. A v tomto ohledu ti plně důvěřuji. Rozhodně jsem připraven se utkat s tímto zlem, ktéré vyplenilo tuto ještě nedávno krásnou vesnici a zranilo Lordenwie. Trpce pohlednu na Lordenwie a je mi lepe, když zjišťuji, že rána ji již nepusobí takovou bolest. Jinak co týká královských posádek, začnu mluvit k Himringovi, nevím, zda by bylo co k čemu jim cokoliv říkat, sám muž, který tu jako jediný zůstal říkal, že je několikrát informovali. Myslíš tedy, že to k něčemu bude? Pochybuji že zdejší radní budou moudřejší než jinde. Dokud je nějaký kostlivec nekousne do zadku nebo jim nepřetne nějakou obchodní stezku, neudělají nic. Navíc si myslím, že když už zjistíme, že tu nekromant je, tak nás asi nenechá odejít jen tak. Zkrátka, na Tellcharovu otázku, zda se tím zabývat odpovídam za sebe rozhodně ano. Domluvím s jasným tónem v hlasu a vrátím se opět k pozorování lesa v okolí. |
doba vygenerování stránky: 0.29602098464966 sekund