Zamyšleně poslouchám a zjišťuji že postoj obou víceméně vůdců družiny není jednotný. Oba mají svým způsobem pravdu. Vzpomenu si na minulou noc a na to jak jsem byl slabý při boji s kostlivcem. Vidím že tento úkol plní rozpory všechny, ale mě to vnitřně strašně ubíjí..
Měl bych s nimi mluvit narovinu a říci jim že coby alchymista jsem jim v boji kničemu... Měl bych jim říci že vlastně ještě nic nedokážu... Vlastně bych měl mít rozumim a hlasovat pro odchod z tohoto místa...
Rozum? Jistě. Mluv s nimi na rovinu a řekni jim že nejsi připraven. Nelži to by ti nepomohlo... Ostatně neumíš lhát...
Já vím, když oni... Opět bych klesl v jejich očích...
Někdy není síla v tom sílu předstírat, ale umět se postavit svým slabostem...
Možná...
Neboj se.
Když já už nechci být sám...
Pokud je zde nekromancer je třeba jej zničit a to víš.
A nestačilo by ho zajmout?
To by vás stálo ještě více sil...
Nervózn ě schovám ruce za záda. Mé myšlenky mě svazují a já se teď bojím i promluvit.
Jsou mými přáteli... Nechci to, ale jsou.
Víš že chceš.
No dobře ale... Prostě jsou a lhát jim by bylo špatné...
Správné rozhodnutí.
Smutně upu pohled na Tellchara s Himringem.
"V-víte...", vypravím ze sebe nejistě. Jakmile jsem začal mluvit už mi nedá takový problém v řeči pokračovat, ale srdce mi divoce tluče a cítím jeho tep v až krku. Srdce mám sevřené úzkostí...
"J-já vám asi příliš platný nebudu..., vyslovím své obavy.
"Jsem sice alchymista, ale nemám suroviny, abych mohl něco vyrobit. Mohl bych vám být užitečný, ale na to bych potřeboval čas a právě ty suroviny. Pak bych mohl vyrobit nějakou výbušninu, nebo třeba svitek, který by nás před nemrtvými ochránil... Jenže takhle nemohu nic. Beztak... Beztak podle slov, pana Himringa, by záleželo dost na tom jestli zde je a nebo ne. Takže bychom to asi napřed měli zjistit ne? Já vím že bychom měli tomu muži co zde žije pomoci a sám jsem pro to abychom se místnímu zlu postavyili, ale na to musíme být připraveni jak to jen jde... Myslel jsem že bychom se třeba mohli vrátit do města. Kdybyste mi půjčili nějaké peníze, koupil bych sio nějaké suroviny a vyrobil tolik co bych dokázal... Pak by se naše šance zvýšili. V-vím že ne o moc, ale přece... Pokud ale můj návhr zamítnete a vůbec bych se nedivil, tak zastávám názor pana Himringa, přenechat to nkomu, kdo na to má více sil..."
Celý rudý sklopím pohled. Tváře mi vřou. Právě jsem přiznal nejen to že nemám suroviny, ale i to že nemám ani peníze na ně. Udělal jsem ze sebe naprostého žebráka a vím že tak ztratil v jejich očích veškerou doteDˇzískanou přízeň.
Pokud je tomu tak, zachoval ses zprávně. Pokud jsi klesl v jejich očích, zase můžeš své postavení získat zpět pokud se budeš snažit...
To už nikdy nedokážu...
Dívám se na špičky vlastních bot. Připadám si ztracený. Vlastně už si ani nepamatuji všechno co jsem řekl. Celý se třesu jak nervozita přerostla všechny meze.

Čekal jsem , s čím Tellchar příjde a když to nakonec prezentoval bylo mi jasné, co navrhne a pro co se rozhodne.Moc se mi nelíbí, jak to Tellchar prezentuje, vše vidí strašně jednoduše a výraz ne mé tváři je zarputile pesimisticky a odmítavě.
"Ehm"vyčistím si krk a upoutám na sebe pozornost.
"Tellchar vše vidí jednoduše, chci jen pár věcí doplnit.Osobně si myslím, že tu nekromant už není a nechal tu jenom nemrtvé. Tellchar i já cítíme povinnost této vesnici pomoct, protže nekromancie je nejodpornější druh magie. Je tu však jedna věc, ve které se naše názory liší. A to je otázka toho, co podniknem, pokud tu nekromant. je. Tellchar ho chce zničit. Věří, že jeho hlavní síla spočívá v jeho nemrtvých služebnících a magii už moc neovládá. Chtěl bych vás upornit, že i když je to částečně pravda. nesmíme ho podcenit. Nekromancii ovládne jen čaroděj vysice zkušený v magii a i když už potom většinou magické schopnosti nerozvádí a specializuje se pouze na toto ohavné umění, to co se naučil dříve nezapomíná. A věřte že to, co se stihl naučit než se stal nekromantem je mnohem více než tu umí kdo z nás."
Poslední větu dodávám s velkou hořkostí v hlase a slova mi nejdou přes rty, když musí přiznat, že možná nebudu schopen čelit v magii síle někoho jiného. Přesto po chvíli pokračuji.
"Proto je můj názor takoví: Pokud tu nekromant není, uděláme z těch nemrtvýc masokostní moučku. Pokud tu je, osobně bych byl proto, odjed úpryč, pokračovat v cestě a v nejbliřším městě oznámit naše zjištění královské posádce. Pokud se přesto většina rozhodne ta jako Tellchar, bojovat s nekromantem, musíme řádně promyslet plán.nenechám vás tu samozřejmě samotné."
Dlouze se zadívám Tellcharovi do očí, potom pohlédnu na všechny ostatní.
Nechtěl bych je vyděsit, přesto musí vědět věci narovinu.

Chvíli čekám, než se všichni přišouraj a pak teprve začnu mluvit..
Tak bando. S Himringem jsme trochu přemýšleli a sbírali informace.. Vypadá to, že toho nekromanta jenutno hledat v bývalém chrámu který se nachází nedaleko. Myslím, že máme jen několik málo možností, protože se musíme rozhodnout jako skupina. Buďto budeme pokračovat v naší cestě a starce a celé toto místo necháme jeho osudu nebo se nekromantovi postavíme a toto hnusné zlo odsud vymýtíme. Já hlasuji pro tu druhou variantu..
Takže jak se rozhodnete?
Zahledím se na ostatní v očekávání odpovědí..

Po probuzení zjistím, že se většinou všichni někam rozutekli. Pohlédnu z okna a provazce deště mě vnucují posmutnělou náladu. S lehkým povzdechem se rozhlédnu kolem sebe.
Neměla jsi se k nim plést. Jak vidíš nemají o tvou přítomnost sebemenší zájem. Nikdo si tě nevšímá a všímat nebude.
Do hlavy se mi vkrádají ne moc veselé myšlenky a já se posadím ke stěně chatrče a opřu se o ní zády.
A co si jako čekala? Že tě přijmou bez nějakého důvodu? Dost si se spletla. Měla by si odejít, jen jim tu překážíš.
Pokrčím nohy a kolena obejmu rukama. Zadívám se prázdným pohledem před sebe. Kdo ví proč mě mé myšlenky neděsí a jsou mi vcelku ukradené. Uspořádám své myšlenky tak jak chci já a v tu chvíli vstoupí Tellchar, Himring i Kristián. Zvednu k nim pohled, ale to je tak vše, co učiním.

Déšť se už trochu zmírnil , už pouze tak lehce mží . Všechno je však mokré a na zemi jsou kaluže vody .
Na Tellcharovo zavolání se shromáždíte v jednom domku a čekáte, co se bude dít .

Tellchar odchází a Himring jej následuje. Tellcharova slova mě dojala.
To myslí vážně?
Je to trpaslík. Ti si svého slova cení. Nejsi k ničemu, to si jen ty sám myslíš.
Takže...
Ano, váží si tě. Nejsi bojovník, ale to od tebe přeci nikdo neočekával..., trochu se mi uleví. Podívám se na starce vděčným pohledem. Je vidět že mi oči trochu plavou jak nemám daleko k slzám, ale neukápne jediná. Usměju se. Je mi zase o něco líp. Mám strach z výpravy, která nás čeká, ale za těch několik trpaslíkových slov bych s nimi šel snad i do pekla.
"Taky vám děkuju.", vyhrknu na staříka a vyběhnu do deště za Tellcharem a Himringem.
Držím se tak krok za nimi. Nechci se jim v něčem plést, ale také se nechci příliš vléci abych o nic nepřišel.
Tellchar k sobě všechny svolá když vejde do domu, kde spal. Já se přitisknu opět k jedné ze stěn. Doufám že alespoň trochu oschnu i když o tom pochybuji. Čekám o čem se bude mluvit. Ono je to vlastně jasné, ale spíše mne zajímá strategie, kterou oba vůdci družiny zvolí.

Hovor s nemocným starcem jsem nechal na Tellcharovi. Já jsem spíš pozorně poslouchal a vrýval si do paměti vše, co nám muž říkal. Pokud se tu už dlouho neobjevil, mohli bychom mít štěstí, ale pokud tam byli ti mnichové v době, kdy tambyl ten mág, mohli z nich udělat nějaké vyšší nemrtvé. Někdo to tam stejně musí řídit a vést. kdybychom měli aspoń svěcenou vodu...

Nervozního Kristiana jsem v chatrči skoro nevnímal, oči jsem měl upřené na staříka, ale můj pohled jako by byl někde jinde, snad za ním. Pak když se Tellchar zvedl i já jsem se rozhodl odejít, trpaslíkovi v patách

Poslouchám pozorně vyprávění starce..
Hmm tak je jasné kde ho máme hledat a odkud se berou ti nemrtví.. Bývalý chrám a přilehlý hřbitov.. Jak příhodné!
Změřím si pohledem Kristiána, který je stále hodně "vyjuchaný"..
Pak starcovu zcelující se ránu..
Vedeš si dobře chlapče. Jsi družině ku prospěchu..
Promluvím ke starci..
Děkujeme za informace. Chceme co nejlépe využít den, proto se ihned vydáme na průzkum chrámu.. Snad se ještě shledáme.. Sbohem a děkujeme!
Otočím se na "obrtlíku" a vydám se směrem k domku, co jsme spali..
Hej hola bando pojďte sem. Musíme se poradit!

Takže je to tak..., přemítám po Tellcharových slovech.
Rozhodli se pronásledovat černokněžníka a zastavit jej. Taky co jiného... Nemrtví jsou špatní, musíme se tomu postavit... Byl jsem hlupák pokud jsem si myslel že by snad šli dál..., cítím strach z blížícího se úkolu, nebo jak bych to měl nazvat. Trochu stydlivě zvednu pohled. Snad abych lépe slyšel. Nechci vidět do tváře Tellcharovi, ani Himringovi. Stále se bojím jejich pohledů, ale i tak chci být plně přítomen dění, které se zde odehrává. Zvědaovst u men jako už tolikrát zvítězila.
Muž se obrátil ke mě a tím mě zaskočil. Vidím že se jeho rána z půli zahojil a pocítím radost, která potlačí mou úzkost.
Takže to nakonec nebylo k ničemu. Bezva... Pomohlo mu to... To jsem rád...
Vidíš... Nemáš se zač stydět. Udělal jsi pro něj více, než ostatní z tvé družiny.
Mé družiny? Oni jsou družina já jen... Jen jdu s nimi...
Stále si chceš lhát?
"N-n...N-nemáte zač... O-omlouvám se ž-že jsem n-nemohl p-pomoci v-více...", vykoktám ze sebe po jeho slovech díků. Nečekal jsem poděkování. Na tváři mi vykvete malý úsměv, abych starého muže povzbudil.
Muž vypráví dál a já jej poslouchám. Snažím se upamatovat si vše co pověděl. Jsem vlastně zvědavý jak takový nekromancer vypadá, ale děsím se jej.
A jak asi vypadl ten chrám? A jak vypadá nyní?, přemítám. Rozhovor, ale nechávám na ostatních. Nebyl jsem k němu oficiálně přizván.

Stařec se zvedne na lůžku a vypadá to , že je mu trochu líp. Posadíse s vaší pomocí a chytne se pelesti .
Jste velmi odvážní . Toho mága už jsem tady dlouho neviděl . nevím , jestli tady ještě je . Pokud ano , pak je jistě v chrámu boha Hery , který je asi něco míli odsud . Kdysi to býval velký chrám , pak jeho význam , s výstavbou svatyně ve městě Major , upadl . U chrámu zůstali pouze dva kněží , kteří se starali o jeho chod . Ale ti se tady už taky neobjevili . Asi jsou taky mrtví ...
Muž se odmlčí a protáhne si ruce a sáhne si na bok , na jizvu . Ta se překvapivě z poloviny zacelila , takže ty bobule , které mu dal Kristián , asi pomohly .
Muž to asi taky vycítil , proto se obrátil na Kristiána .
Mladíku děkuji vám za vaši medicínu , cítím se nejlíp za poslední dobu . I ta rána po útoku jedné potvory se začíná hojit .
Pak se vrátí znovu k vypravování.
Už se tam vypravilo několik dobrodruhů jako jste vy , ale nikdo se nevrátil zpět . Jen těch potvor přibylo .Chrám byl kdysi velký a moc krásný , přináleží k němu ještě hřbitov , kde se kdysi nechávali pobhřít vznešení majorští měšťané , kteří si tam nechali zbudovat hrobky . Ale je tam i plno normálních hrobů . Prý jsou pod chrámem i nějaké chodby , ale tohle jsem pouze slyšel .