| |||
Na chvíli jsem zamhouřil oči. Příjit to muselo. I po hlídce, kterou jsem po Himringovi absolvoval, jsem neustále hleděl do lesa. Nerad bych opět dopustil, aby se někomu z nás cokoliv stalo. Jakmile mi spadnou oční víčka začne se mi vše opět přemítát ve snu... Himring nám s Lordenwie říká, abych se postarali o koně. Odpovídám pokývnutím a odcházím pro koně. Lordenwie je kousek za mnou a ještě cestou vtipkujem jak že je ten osud krutý. Mám v úmyslu odvázat ty krásné zvířata a vzít je za opratě. Ve chvíli kdy přicházím k Kristiánovu hřebci z nějakého mě neznámého důvodu se spláší. Ke všemu neštěstí jej mám v rukou tak špatně že mě opratí chytá za krk a táhne mě za sebou. Na krátko po pádu ztrácím vědomí. Po chvíli se oklepávám a uvědomuji si co se děje. Hřebec cválá a táhne mě za krk pryč. Kleju jak má babička, když ji něco chytne. Kůň zastavuje. Uběhl asi 200 sáhů. Zvedám se a oprašuji. Beru jej za opratě a vedu zpět. Za chvíli již vidím příčinu toho všeho. Tellchar právě rozsekává posledního kostlivce a všude okolo se váli bíle zářící kosti potřísněné Lordenwiinou krví. Sama Lordenwie se právě zvedá za pomoci Krisťuli. Cítím se hrozně. Slyším jak se odkud si ozívá hlas. Zprvu mu nerozumím. Pak se zaposloucám a slyším hebká slova. Vše je dobré. Nic se nedějě. Murmeo. Vše je v pořádku. Probuď se... Otvírám oči a uvědomuji si, že vše se mi jen zdálo. Bylo to tak živé. Kurňa moje hlava. Chytám se za týl a koukám do hlubokých Hisiminich očí. To její byl ten hlas který mě vytrhl z toho hrozného snu uvědomuji si a úsměvem se Hisime snažím dát na jevo, že už jsem v pořádku. Ale nic není v pořádku. To kurnik nebyl sen. Kdybych nebyl tak nemotornej jako vždycky nemuselo se nic Lordenwii stát. Zadívám se na Lorden a s soucitem hádám jak ji vše musí bolet. Pak opět pohlednu na drahou Hisime a promluvím Hantanyë len rimbevë, ava aista. Moc děkuji, neboj se o mě. Vše snad bude opravdu dobré. Hledíme oba na sebe. Hisime v podřepu nade mnou. Já schoulen v plášti na zemi u zadní stěny domku. |
| |||
Ošetříte Lordenwie jak se dá . Máte sice nějaké lektvary od mnichů , ale teď je vypotřebovávat se vám zdá zbytečné . Rozdělíte se do domků . V jednom Tellchar , Lilien Strigg a Nymphea , v druhém Himring , Kristián , Murmea , Hísime a zraněná Lordenwie. Spát se vám nechce , nevíte , co přinese noc . Připravíte se tedy na možný boj . Nebe je stále zatažené a mírně prší , viditelnost je tedy velmi malá . máte oči na šťopkách a vyhlížíte eměrem k lesu , mezi jeho stromy . Vaše představivost pracuje silně , hlavně u těch méně zkušených . Stále se vám zdá , že mezi stromy někoho nebo něco vidíte , ale na volné prostranství před domky nic nevystoupí . Je to něco přes dvacet stop , takže nikdo si není ničím jistý . Pomalu se rozednívá . Vy to poznáváte podle té trošky přibylého světla . Stále totiž prší a vy slyšíte , jak kapky dopadají na střechy a stékají po ní a v čůrcích , jako provázky pak na zem . Noc uplynula proti vašemu předpokládání bez incidentů a začíná nový deštivý den ... |
| |||
Rozhlédl jsem se po ostatních a to už Lilien pomáhá Lordenwie a Himring mluví s Tellcharem. Sám jsem o nekromancii a nekromantech něco četl, ale v tento okamnžik není moudré míchat se do jejich rozhovoru. Beztak bych jim nemohl pomoci. A to jsem chtěl hledat suroviny..., povzdechnu si. Vím že tento večer a nejspíš ani zítřejší ráno žádné hledání nebude a že svým druhům jen sotva pomohu, protože nemohu vyrobit vlastně vůbec nic a s dýkou v boji...? Právě jsem si to vyzkouše a nic moc. Dále stojím a u zdi a čekám na nějaké rozkazy. Vůbec se mi teď nechce spát. Můj mozek běží na plné obrátky a myšlenky mi nedávají chvíli klidu. Nikdo si mě nevšímá což jednu mou část uklidňuje, ale tu druhou to mrzí. Jako bych stále rozdělený ve dví a ty dvě části se vždy přestali hádat jen v nebezpečí mém a nebo někoho z mých přátel. Přátel...? Copak opravdu smím mít přátele? Kadžý smí a ty nejsi vyjímkou... Víš že už jsou příliš hluboko ve tvém srdci. Ale já... Ano něco ve mě se stále bojím a já nevím co a jestli bych vůbec měl něco dělat. Právě jsem se před nimi pěkně ztrapnil a také si trapně před nimi nyní připadám. Chtějí nás rozdělit. V jedné části bude Lilien a v druhé Himring... A kde budu já? Nejradši bych byl venku. Klidně v tom dešti! Jsi blázen. Vím že by bylo šílenství pokoušet se trávit noc venku. Svezu se podél zdi na zem a začu si sám pro sebe něco mumlat. Jsem příliš nervózní a tak si nyní sám pro sebe opakuji všechny základy a suroviny, které znám. Opakuji si definici jednotlivých předmětů, které bych měl umět a možnosti jejich využití. Ostatní mohou slyšet jen sotva slyšitelný nesrozumitelný šepot. Čekám až bude rozhodnuto kde kdo bude trávit noc, abych mohl zaujmout příšluné místo. |
| |||
Poslouchám Himringova slova o taktice a následně i o nekromantovi.. My trpaslíci máme ve svých sídlech obrovské knihovny.. Jsou to studnice vědomostí, které se naskládaly za tisíciletí.. Dost jsem toho přečetl o magii, čarodějích i nekromantech. Trpaslíci především nenávidí nekromanty. Podívám se Himringovi přímo do očí.. Jestli tady nějaký nekromant je. Je mou povinností ho zabít! Vím co můžu od nekromantů čekat. Na kouzlení jsou velmi slabí.Jakékoliv kouzlo je pro ně velmi namáhavé. Jejich síla spočívá v jejich nemrtvých služebnících. Zatím sme viděli jen ty nejnižžší nemrtvé. Je dosti možné, že to není nijak zvlášť mocný nekromant, který by dokázal vyvolat vyšší nemrtvé. Pokud by jsem se museli potýkat s Upíry, Strigami a Fexty, nikdo z nás by to nepřežil! Jenže takové nemrtvé dokáží vyvolat jen ti nejmocnější nekromanti o kterých se píše ve starých legendách, jejichž armády nemrtvých terorizují celá království.. Zítra zjistíme jak je tomu v tomto případě.. |
| |||
Když se ke mě Lilien opět vrátí, pokynu ji hlavou a vydám se směrem k Tellcharovi. Pochvalně zamručím, když vidím jak si poradil s kostlivci. ostatně jsem to i přepokládal. pak mu vysvětlím o čem jsme se bavili a co jsme zjistili během chvil, kdy tell bojoval. "Pro tuto chvili jsme v bezpečí, ale určitě se ještě vrátí. V té chatrči, kde jse stařec spát nemůžeme. není tam stání pro koně. Musíme přenocovat tam jde ta stání jsou, abychom případně ochránili i je.Jsou tu dvě takové chatrče. Musíme se rozdělit na dvě skupiny a v jedné budu já a v druhé Lilien, kdyby bylo potřeba magii. V každé chatrči jsou tři postele. to znamená, že část z nás muže vždy spát a část hlídat." Ukazuju na chatrče, kde jsou ona stání a kam už lilien odvedla koně. "Navíc by tam mělo být i dost dřeva na jednu noc, takže můžem usušit šaty, případně uvařit čaj. ti nemrtví ještě nikdy nezaútočili na domy, ale to se může změnit. Já s Lilien chceme dneska co nejvíce šetřit magickou energii. Zítra se musíme vydat na průzkum a zjistit, zda tu ten mág ještě je. Pokud ne, bude to snadná záležitost, ale pokud ano, musím te Tellchare varovat: Necromancie je ten nejodpornější a nejnečistější druh magie. Vím co si myslíš o čarodějích. Ale tohle se nesmí podceňovat, žertovat s tím a brát na lehkou váhu. Nekromantí jsou smrtelně nebezpeční a ovládají horší protivníky než jsou kostlivci. Pokud se tu ještě někde zdržuje, budem potřebovat síly a schopnosti nás všech, abychom ho porazili. Já se však budu modlit k bohům, aby tu nebyl." Vychrlím to vše na Tellchara a můj hlas chvílemi dramaticky stoupá a klesá. |
| |||
Postarám se o koně a nakonec pohladím svého po hebkém nose. Nakonec se vrátím k Himringovi. S překvapením sleduji, jak se Kristián žene dovnitř i s Lordenwie. Posadím ji na jedno lůžko a pokusím se jí ránu alespoň trochu lépe ovázat. „CO se tam stalo?“ Zní má jediná otázka a nahlédnu ven, zda někdo vede dovnitř tu hraničářku. Lordenwie bude nutně potřebovat pomoc. I když nevím co se mi přesně stalo, teprve teď mi dochází, jakou jsme vlastně měla pravdu. Že nekromant je nebezpečným protivníkem a teprve teď mi dochází, co se vlastně vše mohlo stát. Budeme muset všichni v noci hlídat. Doteď do domů nevlezli, ale co když se ukážou teď? Určitě by neváhali vstoupit dovnitř a získat nové členy jejich rasy. Při té představě mi přeběhne mráz po zádech. Moc dobře vím, že tahle noc nebude moc klidná. |
| |||
Lordenwie to moc s tím obvazováním nejde , rána je hluboká a dost krvácí . Bude jí třeba pomoct , neboť je asi statečná , ale je vidět , že ji to dost bolí . |
| |||
Opřu se o zeď. Chtěl bych se Lordenwie zeptat jak je na tom ale jako by to čekala řekne že je v pořádku. Mrzí mě její drsný tón a svět kolem se mi rozplývá před očima. Jsem k ničemu... Vždycky jsem a budu k ničemu... Jsi jen tak slabý jak si myslíš že jsi slabý. Jenže jsem nic nedokázal... Nic. To by měli posoudit ostatní. Určitě se teď na mě dívají a posmívají se. Nikdo se na tebe nedívá a pokdu ano nemá na tváři smích. Všichni si uvědomují nebezpečí jaké vám hrozí. Chtěl bych ho celé rozprášit. Chtěl bych je ochránit. Tím že neuváženě zemřeš to ale nedokážeš. Někdy je třeba lepší vyčkat a promyslet než něco uděláš. Co by tomu řekl tvůj otec... Otec...? Tak proč tu není? Proč?! Jistě má mnoho starostí ve svém světě... Však se s ním jednu setkáš. Nesmíš ztrácet naději... Dívám se do země. Nevnímám svět okolo sebe. Dýku pevně svírám v dlani a pocit marnosti mi neopouští. Jsem bledý. Teprve teď se plně projevuje strach z toho co se odehrálo venku. Nepláču, na to se příliš držím slibu, který jsem si dal, ale o to je to těší tu teď stát. Tak už se vzpamatuj! To si říkáš alchymista?! Tellchar je válečník jistě že zvládne víc než ty v boji nablízko! Víš jak by se ti teď Elisar smál?! Pomyšlení na bratrův výsměch mě přeci jen vzpamatuje a já se rozhlédnu kolem. Pohled mi mimoděk padne na Himringa, který mi připomíná svým chováním mého otčína. V mých očích je hořkost a vzdor, ale i bolest. Zraněn nejsem, tahle bolest je jiná. |
| |||
po boji S bručením se vyhrabu z místa, odkud jsem před tím boj pozorovala a mrzutě se vyšvihnu na nohy. I když s trochu pomalejší odezvou, než jsem si myslela. Ke krku si tisknu rukáv, promáčený krví a opřu se o strom. Zamrkám na kosti ležící na zemi a pak na trpaslíka, který vypadá, že by klidně složil ještě pětkrát tolik. Člověk se nemůže ani projít zabrblám a odeberu se potácivým krokem k místu kde jsme si měli odpočinout, opíraje se o svůj zrezivělý meč a Kristyána, který se tam odněkud vzal... Mít tak pořádnou zbraň. Ach Garwiusi, kdybys mě viděl takhle slabou, byla bych pro tebe snadnou kořistí zatnu zuby, jelikož bolest pro mě dřív příliš neznamenala, dojdu k domku u něhož Lilien a Himring a zkusím si ránu nějak zavázat, myšlenkami u jednoho z největších pirátů, kterému jsem ukradla srdce.... |
| |||
Jakmile vidím, že si Tellchar s kostlivci pěkně pohrál, potěší mě to. Napadne mě, že je to silný bojovník. Nečekám a vracím se ke staříkovi. POtřeboval by zahřát. POrozhlédnu se po místnosti a pokouším se najít přikrývku, nebo alespoň trochu něčeho silnějšího k pití. Pak se azstavím a ťuknu se do čela. Sundám svůj nový plášť a podám jej starci. Musíte se zahřát. Pak se vedle něj posadím, chytnu jej za ruce a snažím se ať má pohodlí a ať se cítí vbezpečí. Čekám na příchod svých přátel. |
doba vygenerování stránky: 0.32889008522034 sekund