| |||
Odplivnu si.. Fuj.. Nesnáším nekromancii.. Myslím, že si na toho kouzelníčka posvítíme.. Prohlédnu ještě okolí, jestli se náhodou těch kostlivců nevyskytuje v okolí více a pak se vrátím do chatrče za Himringem a naší zraněnou Lordenwie.. Jak je na tom? Podívám se na ostatní.. Je hraničářka.. Snad si umí pomoci sama. Nebou je tu ještě Fea. Ta by ji mohla pomoci určitě.. Otočím se na obrtlíku a vydám se najít Feu.. Po chvilce se mi to konečně podaří.. Lordenwie je zraněná. Mohla bys ji prosím ošetřit nejhorší rány. Pokud ti ještě zbyde nějaká energie, zachraň prosím i toho starce.. Zcel mu rány a snad i uzdrav nemoc.. Nezaslouží si takto "chcípat" ve svém rodném domku.. Do rána to uhlídáme.. |
| |||
Pri dvou nasledujicich utocich Tellchara jsou oba zbyvajici kostlivci na maderu . Neni se ani cemu divit , zkuseny valecnik si s takovymi poradi snadno . Je dokonano a mezi stromy v lese nevidite nikoho dalsiho . Snad to byli jen ti tri ... |
| |||
Jen souhlasně přikývnu a vydám se ven znovu do deště. Teprve teď mi dochází, jak málo toho znám a kolik ještě zkušeností mě ve světě čeká. Počkat, ale určitě ten nekromant, musel jít za nějakým cílem. Proč zrovna tady? Že by se chtěl jenom ukrýt? Ne…v tom musí být něco víc. Uvědomím si a rychle proběhnu pod proudy vody padajících z nebe ke stromu, kde jsme nechali uvázané koně. Vezmu dva za otěže a odvedu je do stání. Takhle tam převedu všechny koně a potom se o ně postarám. Odsedlám je a pořádně vysuším do sucha. Potom je trochu vyčistím a prohlédnu, zda není některý třeba zraněný, nebo odřený. |
| |||
Vrhl jsem se po kostlivci, ale vyhnul se mému útoku. Měl jsem štěstí že se mi podařilo uskočit jeho útou. Ani sám nevím jak se mi to podařilo. Co teď? Co dělat? Cítím strach až mi srdce buší o překot. Náhle se předemě vrhne Tellchar a křikne abych odvedl Lordenwie pryč. Nemám čas nad tím příliš uvažovat a tak tedy stále s dýkou v jedné ruce uchopím Lordenwie, tou druhou rukou a pokusím se jí odvléci do jednoho z těch námi vyhlídnutých domů. "Pojd dělej!", křičím. V tuto chvíli jsem zapoměl na veškeré vychování, kterého se mi dostalo. Vleču Lordenwie do bezpečí. Proč jsem ho netrefil? Nikdy nic nedokážu... Jsem k ničemu..., napadá mě, když vcházíme s Lordenwie do toho domu a zvírám za námi dveře. Teprve teď se rozlížím zda je někdo uvnitř a vidím Himringa s Lilien. To jsem musel vlízt zrovna sem?, říkám si zahanbeně... |
| |||
Nechci aby se do toho Kristián a Lordenwie pletli, ale bohužel teď už s tím nic neudělám.. Stoupnu si proto před oba přátele, chráníc je svým obrněným tělem.. ..Musím to co nejrychleji ukončit.. Velmi rychle seknu na jednoho kostlivce a v zápětí na toho druhého.. Kristiáne! Odveď ju do bezpečí k ostatním.. Tohle je prácička pro válečníky.. Zahulákám nepřestávajíce sledovat své protivníky.. |
| |||
V domku jsou tř i postele a dřevo, co bymělo vystačit na celou noc. Zdá se, že je to tak v každé chatrči. Ale ne každá má stání pro koně. "Dvě chatrče vedle sebe asi nenajdeme. Jsou tu dvě se stáním pro koně a ty budem muset využít. Máme málo postelí, ale to vadit nebude. Stejně se budem muset střídat na hlídkách. Takže tři budou vždy spát a zbytek hlídat. pokud bude klid, muže se někdo vyspat na zemi. " Rozhlédnu se, jak to vypadá s bojem. Tellchar drtí kostlivce na masokostní moučku. Kristián se je snaží poškrábat dýkou. Zatím se vyhýbá jejich útokům., Snad to vydrží do té doby, než mu Tellchar pomůže. "Pojď, vezmem zatím koně a zavedem je do stání, potom zkontrolujem jestli je v každé chatrči dost dřeva. Potom bychom měli vzít toho muže na noc do jedné z těch chatrčí, kde budem." Vysvětluju Lilien a vykročím směrem ke koním. Snad se nám nepostaví žádnej do cesty. Magii budem potřebovat na zítra... |
| |||
Treti kostlivec necha Lordenwie a vyhnese rane Kristiana , ktery po nem sekne dykou . Sam pak na nej zautoci , ale Kristian se mu buhvijak vyhne a jeho rana mecem jde do prazdna . Ale je to od nej celkem posetile jit po kostlivci dykou ... |
| |||
Zarazím se právě včas. Přikývnu Himringovi a neochotně se vydám za ním. Neustále se otáčím a pohledem kontroluji situaci, dokud se mi kostlivci a ostatní z naší družiny nedostanou z dohledu. “Máte pravdu. Určitě je lepší, když se rozdělíme na dvě části, ale chce to sehnat domky vedle sebe a nějak to rozdělit. Musíme se mít na pozoru. V noci klid nebude. Je sice pravda, že zatím se do domků nedostali, ale možná to bylo jen proto, že tma nikdo nebyl. Pokud tu ten nekromant ještě je, určitě o nás už ví.“ Dostanu ze sebe pro mě až moc dlouhý proslov a samotnou mě to překvapí. Zadíváms e na mága a společně s ním si prohlédnu domek. |
| |||
Vrhnu se kupředu a postavím se před Lordenwie. Šel jsem do boje abych ji ochránil a tak jsem zde. V ruce mám jen dýku neb nemám nepší zbraň, ale to mi nebrání abych se vrhla na kostlivce, který ji zranil. Je to poprvé co s něčím bojuji doopravdy. Do této dobyx jsem mlátil maximálně figurínu a nebo se rval s nevlastním bratrem. Asi je to na mě poznat, ale to já nevnímám. Nemohu je tu teď to kostěnné monstrum, které musím skolit. Co když mne zabije? Co když je tohle naposled... Což jsi nebyl šťastný? Což tě nepřijali? To ano ale... Zeřeš abys je chránil, můžeš si přát lepší smrt?¨ Ne... Ale co můj... Bojuj! Hlas v mé mysli je neústupný a já skutečně seknu dýkou. Nesnažím se mířit na přesnou část kostlivce, stačí mi, když jej zasáhnu ať už kamkoliv. |
| |||
... a Tellchar do nich vletl "po hlave". Jednoho kostlivce rozbil svou sekyrou na male casti a sam se vyhnul rane druheho ... |
doba vygenerování stránky: 0.33573889732361 sekund