| |||
Lordenwie odrazi utok prvniho i druheho kostlivce . Na tretiho vsak uz dost dobre nezareaguje a ten silnym svihem mece vyrazi ten jeji z ruky a zpusobi ji nasledne skarede zraneni na rameni . Rana se ji tahne az ke krku . Lordenwie zavaha a udela krok dozadu , zakopne vsak o vetev a upadne na znak . To vsak uz pribihaji Tell s Kristianem ... |
| |||
"Kdyby to vypadalo zle, tak zavolej.Budeme blízko." dodám k trpalsíkovi a pak už jen sleduju jeho zběsilý útok. Pak se obrátím na Lilien. Opět ji pokynu ať mě následuje. "Musíme najít místo, kde můžem zůstat přes noc. Do jedné chatrče se nevlezem. my dva se musíme rozdělit.Aby v každé byl jeden kouzelník.." zastavím se před jedním domkem, který vypadá, že už v něm někdo byl. Snad hristián nebo někdo jiný, kdo měl najít místo pro naše ubytování. "Jistě víš, co ti nemrtví znamenají. Je nebo tu byl nějaký nekromant. Nevím, jak dlouho studuješ magii. Pokud tu stále je, musíme co nejdříve zmizet. Pokud tady už není, měli bychom ty neživé nemrtvé zničit." Mluvím a stále procházím domem. Snad tu je i nějaký zadní vchod, musíme schovat zvířata. Víc před nemrtvými než před deštěm. "Pokud dnes nebudem muset kouzlit, budem šetřit energii na zítra. Musíme ostatní přesvědčit. Musíme vypátrat, zda tu ten nekromant ještě je. Ne proto, abychom s ním bojovali, ale musíme to dát vědět někomu, kdo si s ním poradí.. Pokud tu není, tak ty nemrtvé zvládneme." Pokud je tahle chatrč vyhovující, rozhlédnu se, zda by se tu dalo použít něco na topení, pokud tu není stáj a dost místa, jdu hledat další. |
| |||
Seskočím koně a uvážu ho pod jeden strom doufajíc, že ho alespoň trochu ušetřím, před proudy vody padající z oblohy. Jako poslední vstoupím do chatrče a zůstanu stát u dveří. Nevšimla jsem si, že by Lordenwie zmizela. Poslouchám staříkovo vyprávění a má tvář se zkroutí do vzteklé grimasy. Nekromancie…slyšela jsem o tom…musel to být silný mág, když dokáže probudit mrtvé a vložit d nich nový život…ale život? Vždyť tomu se tak nedá říkat! Jsou to obyčejné mrtvoly sloužící pro jeho potěšení! Mám sto chutí si odplivnout na zem a něco nehezkého říct, vím však, že stařík na tom není nejlépe a tak raději si vše odpustím a vrhnu zamračený pohled na Himringa. Doufám, že jemu je vše také jasné a také doufám, že mu došlo, že s tímhle musíme něco udělat. Vcelku spokojeně sleduji jak se dvě ženy, které vlastně ještě neznám, začnou starat o staříka. Stoupnu si ke stěně chatrče a vyčkávám na svůj úkol. S překvapením zjišťuji, že jaksi mě čeká něco jiného. Nedám své překvapení znát a vydám se za druhým kouzelníkem ven. Krucinál, proč zrovna teď? Pevněji uchopím sovu hůl a doběhnu blíže, kde se snažím zhodnotit situaci. Připravuji si první kouzlo, avšak zatím nehodlám útočit. Pokud se nepletu, bude jich tu více a to se mi budou kouzla ještě hodit! |
| |||
Zrovinka, když staříkovi dávám napít vody s bylinkami proti kašli, poté co jsem jej uložila na postel, nebo spíše na to, co z ní zbylo, zaslechnu rozruch venku za oknem. Zmateně se podívám na Feu. Klidně ležte. řeknu důrazně, ale vklidu starému muži. Pak popadnu luk a vybíhám ven. Zkosuším rychle zhodnotit situaci. Vidím pár bytosí, které tvoří jen kostra. Dívám se na ten úkaz trochu nechápavě, ale za chvíli už stojím před domem stařešiny připravena k boji. Přijde mi nyní zbytečné vzdalovat se odtud. Stařík by nám toho mohl ještě dost prozradit a nechci, aby mu někdo ublížil. Rozhodnu se zde vyčkat a pokud by byli mí přátelé v nebezpečí, až pak opustit tuto pozici. |
| |||
Sprintuju ke kostíkům nejen proto, že chci Loredenwie pomoct, ale rovněž se už teším na boj.. Napadnu je z boku.. Vůbec nebrzdím a vlítnu do nich plně se spoléhajíc na svou velkou váhu znásobenou plátovou zbrojí a nízké těžiště.. Sekerou tnu v širokém obluku zespod a bez jakékoliv prodlevy udeřím v návaznosti shora.. |
| |||
Uslysim Himringa, jak na mne krici jestli je zvladnem sami . Pouze se v duchu usmeju a zakricim na nej pres rameno : Vidim jenom tri , to je pro nas lahudka , takove male zpestreni . Nech je mne , ani sem nechod ... Ten konec zni trochu sobecky , ale dlouho jsem si nezabojoval a uz me svrbely ruce , takze jsem i rad , ze neco prislo ... |
| |||
Přišli rychle to háje, příliš rychle... "Jdeme" houknu na Lilien a mávnu rukou směrem k místu, odkud slyším křik a zvuk boje. Vidím, že Tellchar už se chystá k boji, ještě ho však přeruším: "Kolik jich je? Bude mě tu potřeba? Pokud jich bude víc, než zvládnem, měli bychom se zabarikádovat v nějaké chatrči. S těmito by neměl být problém, ale nevím, kolik jich může být..." |
| |||
Trhnu sebou ,kdyz Kristian zakrici kostlivci a podivam se smerem , kterym ukazuje . Ale taky rychle chytnu svoji dvourucku a vyrazim Lordenwie na pomoc , i kdyz vim ,ze se bude muset ze zacatku branit sama . Bezim co se da a postrehnu mezi stromy tri kostlivce , kteri jsou jiz u Lordenwie. Pojd rychle muj milacku , uzijes si trochu zabavy , uz dlouho jsi lenosila ... pomyslim si se svoji sekyrkou v ruce a s revem se ritim ke kostlivcum . |
| |||
Obcházíme s Tellcharem vesničku a hledáme v hodné domky k přenocování. To je zas práce... ale co, alespoŇ něco že mohu pro ostatní udělat... Když už se chceme vrátit a oznámit všem, že jsme našli místo na noc zaslechneme křik. Lordenwie se chystá k boji s kostlivcem. To né... bože to ne... Tohle se může stát jenom mě... Co mám teď dělaT? Hlavně nezmatkuj. Nemáš čas. Je třeba jí pomoci, ale sami to nedokážete krom toho co s tojí proti ní a těch dvou vedle jich zde může být více... Dobře... "Kostlivci!!!" zakřičím na celou vesnici. Vím že nemrtví nemají uši a proto je můj křik neupozorní na naši přítomnost, oproti tomu naše varuje že se něco děje. Sám tahám svůj meč, neboť trefit kostlivce lukem by bylo příliš obtížné, natož ve tmě, a vrhám se k Lordenwie na pomoc. Co to dělám… Snažíš se jí pomoci… Ale co když o mou pomoc nestojí? Tak ti vynadá, ale tvé svědomí bude čisté… S tou myšlenkou se chystám zaútočit… |
doba vygenerování stránky: 0.29921102523804 sekund