Ostatní uvážou koně venku a vejdou na pokyn Tella taky dovnitř. Vidíte staršího muže ležet na posteli a u něj Himringa s Feou.
Muž se ztěžka posadí na posteli a všechny vás přehlídne kalným zrakem.
Není tady bezpečno , začne těžce stařík , okolí je zamořeno nemrtvými . Vycházejí hlavně v noci a zabíjejí všechno . Objevili se tady asi před půldruhým měsícem a jejich počty se stále zvětšovaly . S největší pravděpodobností vycházejí ze starého hřbitova a kostela , který je asi půl míle odsud .
Mužík se odmlčí a suše polkne . Podáte mu trochu vody a on se zhluboka napije a poté pokračuje.
Už se tam vydalo pár mužů tomu přijít na kloub , ale ani jeden se nevrátil . Nemrtví se v noci prohánějí i po okolí , ve dne je však tady nevidíte . Požádali jsme o pomoc ve městě Major jedaka , ale co je jim do nějaké vesničky v lese . Pokud nezačnou ohrožovat kupecké karavany či královské lovce , tak to s nikým nehne .
Odkašle si a znovu se zplna hrdla napije .
Před necelým půl rokem se tady na chvíli usadil jakýsi mág . Pohostili jsme ho a on dobře zaplatil . Toulal se tady v okolí a asi má tohle na svědomí , pak zmizel a začali se objevovat nemrtví . Ostatní se odstěhovali do jiných vesnic , či do města Majoru . Já však zůstal , jsem už starý a nikde nepujdu ... Pokud chcete přespat , nastěhujte se do kteréhokoliv domku , on se stejně už nikdo nevrátí . Jen odstraňte petlice na dveřích . Do domku se nikdy ještě ty potvory neodvážili , takže budete v relativním bezpečí a ráno můžete dále .

"Tuhle noc už nemužeme nikam jít. Uštvali bychom zvířata i sebe. řekni nám člověče, co to tu ohrožuje. A o naše život si nedělej starosti. Řekni nám co se tu děje a my možná zachráníme ten tvůj."
Hledím upřeně na muže. Snažím se s ním udežovat oční kontakt. Nechci, aby zase upadl do bezvědomí. Tohle je nyní příliš důležité. Ne důležitější než náš úkol, ale pro tuto chvíli to nejdůležitější.

Uložíte muže na postel a on po chvíli otevře oči . Těžce dýchá a těká očima po místnosti ... Následně tiše promluví :
Běžte odsud pokud je vám život milý , tady není bezpečno . Já tady stejně umřu ...

Já stojím ve dveřích, opřen o futra, nohy i ruce zkřížené. Je my jasné, že toho staříka bych ušťouchal svoji holí, i když byl asi kdysi velmi silným mužem.
Poslouchám to, co se nám tu snaží říct, avšak v okamžiku, kdy bychom se mohli dozvdět něco zajímavého se muž sesune k zemi a upadne do bezvědomí.
Typicky lidské, zhroutí se v tu nejméně vhodnou chvíli. Jaká slabost. Vracet se už nemůžeme, musíme zůstat tady, přenocovat a rychle pryč. Musíme z toho muže dostat co se tu přihodilo. Pokud nám to neřekne sám, pak to musím zkusit jinak. Ale musíme to vědět, ať víme čemu v noci budem čelit, co nám tu hrozí.
"Feo" houknu na elfku poprvé od dnešního rána, kdy jsme se chytli kvůli ohni, "musíš ho zachránit, musíme vědět, co se tu stalo. Co nám tu hrozí, když tu budem přes noc a co je v těch ostatních domech."
Vychrlím ze sebe rychlostí padající laviny.Sám Přiskočím blíž a rozhlížím se po posteli, abych dal muži aspoň něco pod hlavu.

Trpaslík Tellchar a hraničářka Nymphea vstoupili do domku a mi čekáme venku. Stále stojím u svého koně připraven, ale nemyslím si že by nám z toho domku něco hrozilo.
Spíše se teĎ rozhlížím po okolí, jako bych čekal že na nás něco zaútočí z lesa.
Je to zvláštní... Všechno je tak zvláštní...
Ano. Musíš být bystrý pokud toužíš poroozumět.
Já vím...
Vlhkost mého oblečení mi začíná silně vadit. Omezuje mne to v pohybu a celkově to je nepohodlné. Výraz tváře mám nečitelný. vlasy si shrnu za uši, aby mi nepřekáželi a kapky z nich stékající si utřu z čela a tváří vlhkým rukávem své košile.
Podívám se na svého koně a napadne mě že on je na tom vlastně ještě hůře než já a torchu se mi uleví. Přestanu se zabývat všudy přítomnoou vodou. Ostatně třeba se Tellcharovi a Nymphee podaří nějak přesvědčit obyvetele toho domku aby nás zde nechal usušit věci i koně.
Tohle teda byl den..., říkám si v duchu již velice unavený. žaludek mi připomene že mám hlad... To čekání je nesnesitelné...

Stařík se chce ironicky zasmát , ale smích přejde do křečovitého šklebu a kašlání . Pak vám ukáže na dvě židle , které jsou u stolu uprostřed místnosti . Sám si sedne na třetí . Jinak je v místnosti pouze jedna dřevěná postel a starší šatní skříň. V jednom rohu je ohniště nad kterým je kouřovod.
Muž se ztěžka posadí a kyj opře o nohu stolu na dosah .
Má krátký hnědý vous a pronikavé oči . Hádáte mu nad šedesát let . Má robusní postavu a silné ruce , jistě byl dřevorubcem . Na sobě kalhoty z pytloviny, silně zašpiněné a plátěnou košili , jeden z rukávů měl zpoloviny roztržený .
Máte pravdu , vesnička tu byla . Domky ještě stojí , ale lidé kvapně odešli . Co by tady taky pohlédavali , pouze by čekali na smrt .
Ušklíbne se , ale tvář se mu znovu zkřiví grimasou a vy si všimnete čerstvé jizvy , kterou má za uchem . Je dlouhá několik palců a strup na ní je čerstvý .
Nadechne se a pokračuje . Bůh se na nás rozhněval a seslal zhoubu na tuto vesnici . Něco nebo někdo nás tady chce zabít ... Všichni už odešli jen já zůstal , já nemůžu odejít . Já jsem to tady zakládal a tady i umřu .
Pak si sáhne na bok a vy si teprve teď všimnete dlouhé , hnisající rány v boku , dlouhé tak patnáct coulů . Dříve v tom šeru nebyla vidět a i přes staříkovo přemáhání ho musí řádně bolet . Muž dostane záchvat kašle a popadá dech , načež se sesune na zem a ztratí vědomí .

Když už se rozkoukám a vidím roztřepaného postaršího pána lehce se zaseknu... Sotva, že ze mě vypadne pozdrav.
"Tak na Tebe jsme se chystali se zbraněmi?"
Na chvíli mi ho bylo líto a pak padl jeho dotaz.
"Procházeli jsme kolem té chatrče podél cesty přes řeku a přemýšleli jsme, kde bychom mohli složit hlavu, když jsem si vzpomněla, že jsem tudy již před mnoha lety projížděla a že zde byla malá vesnička s přívětivými lidmi, u kterých bychom se mohli osušit, schovat koně a přespat."
Znovu se rozhlédnu po místnosti co kde je a v jaké stavu. Pak se zadívám opět na muže.
"Co se tady vlastně stalo?"
...

Kdyz vejdete dovnitr chvilku si zvykate na sero uvnitr chaloupky . Pak si vsimnete naproti vas stojiciho starsiho muze , ktery drzi v ruce mensi kyj . Okamzite si vsak pomyslite koho jste se to bali . Tohoto muze byste premohli jednou ranou . Cely se trepe a odkaslava a tezce dycha . Je videt , ze je asi nemocny ...
muz se na vas vsak diva zprima a je videt na nem odhodlani se s vami pripadne prat.
Co byste radi a proc jste sem zavitali ?

Když se blížíme k chatrči v lese, představuju si už, jak si usuším oblečení a dám si konečně teplé jídlo a teplé pití. Dokoncem jsem byl ochotný nabídnou ostatním ze svého měchu. Pak se však rozhodne, že budem pokračovat dál.
No jo, kvůli koním musíme dál, aby si odpočinuli. Ale že my budem vyčerpaní a nemocní až dorazíme do Měděných hor?
Přesto nic neřeknu, přitáhnu si plášť těsněji k tělu. I když ten mokrý mě nezahřeje. Je to spíš odmítavé a ochranné gesto. Kápi si stáhnu více do čela, aby jisky z mých očí nezapálili půl lesa a vyrazím na další cestu.

Pak dorazíme do podivně vylidněné vesnice.Zdá se, že tu už Tell a Fea byli. Nakonec se rozhodnou vstoupit do toho domku jen tak bez zbraní.
Dělají si ze mě srandu, nebo to myslí vážně?
Nejsem bojovník, ale zbraně k ochraně nepotřebuju. Rozhodnu se následovat ty dva, pro případ, že by se přeci jen něco semlelo.

Celou dobu jedu na koni a ani si nevšimnu, že má společnice zmizela. Na její ztráty mě upozorní až její návrat. S překvapením sleduji její poškrábanou tvář a také šátek na krku. Lehce se zamračím nad jejím zakoktáním.
Copak si vážně myslí, že jí na tohle skočíme? Vím co je zač a tohle nebyla náhoda. Musím se jí zeptat na to co se vlastně stalo.
Více jí už nevěnuji pozornost. Pobídnu koně a jako poslední člen družiny vyrazím dál. Tedy i jako poslední a s menším zpožděním dorazím k chatkám. Seskočím nemotorně z koně a vezmu ho za uzdu. Začnu ho hladit po jeho hebkém nosu a sleduji dění u jedné z chatrčí. Ani mě nepřekvapí, když zaslechnu nějaký hlas, avšak nerozumím slovům, která vyřkl…