V lese
Když mě Himmring začne kárat pomyslím si cosi o nebeských výšinách a smradlavých močálech, ale více méně jej přehlížím.
"Kdyby ses pane chytrý podíval na prostor na kterém jsi spal a místa vyležená a vyšlapaná od koní možná by Ti cvaklo, že ať sem přijde kdokoliv, tak stejně pozná, že jsi zde složil svou hlavu a alespoň na chvíli utišil svoje jindy zbrklá slova!" Ještě jednou si v duchu ulevím, protože jsem měla sto chutí podkopnout mu zezadu kolena, aby poklekl, chytit jej za spodní čelist a obličej mu stáhnout k zemi, když si opravdu nevšiml, co všechno tu po nás zůstalo... Ovšem veškeré chutě jsem hořce spolykala s myšlenkou, že nemá smysl se tím dále zabývat.
Pohlédla jsem na Isis a svého koně... Tmavě hnědá klisna, bez jakéhokoliv barevného odznaku se dlouhou hřívou a mohutnou oháňkou barvy uhlu, se na mě dívala chápajícíma velkýma očima.
"Nikdy jsem si nevšimla jak si pěkná!" Zůstanu skoro omámená stát a hledím na koně. "Proč jsem Tě vlastně už dávno nepojmenovala?" Přejdu ke koni. "Ale neboj, já už něco vymyslím!" Sjedu jí po krku a poplácám po pleci.
Začnu si balit věci a nasedlám ji, abych měla vše připravené k odchodu.
Když se připravují k odchodu i ostatní, uhasím oheň a pokusím se provizorní ohniště, alespoň trochu zamaskovat, aby měl Himmring alespoň trochu klidu na duši.

U říčky
"Super... Nezmokneme! Vlezeme do vody dobrovolně!"
Umisťování lan nevěnuji velkou pozornost, protože se toho ujali jiní.
Když jsou lana natažená, převedu svá zvířata a pokud někdo jiný potřebuje pomoci, tak mu ráda podám pomocnou ruku.
Když je vše na "správném" břehu nasednu na koně pokračuji mlčky dál v cestě.

U chatrče
"Tohle by nemuselo být špatné! Ovšem pokud by měl být ještě někde kousek po cestě hostinec byla bych radši..."
Rozhlédnu po ostatních.
"Víte někdo, kde jsme a jestli bychom narazili do večera na hostinec nebo na nějakou usedlost Myslím, že budeme potřebovat usušit více, než jen sebe a svoje věci. I koně budou potřebovat oddech."
Vyčkávám na odpověď a sama tápu v paměti, jestli když jsme se o cestě bavili nepadla o něčem takovém zmínka, nebo jestli jsem se někde někdy o těchto místech nedoslechla.

Vyčkal jsem na ostatní až přejdou most a vynasnažil se pomoci i s koňmi. Konečně jsem všichni byli na druhé straně a já se na všechny šťastně usmál. Hlavně na Himringa i když ten se zase tvářil jako vždy. Tentokrát mi to bylo jedno. Vyrazli jsme na další cestu a déšť už začal být opravdu nepříjemný. Snažil jsem se na něj nemyslet, ale nejde to tak snadno. Začalo mi být zima. Ostatním snad taky, ale já nechci být první kdo o chladu promluví. Jedu s nimi jako obvykle předposlední, ale tentokrát už ne tak smutně jako předtím. Jedeme bez přestávky a já už mám hlad. Celé tělo mám ztuhlé a otěže už sotva držím. Vlasy mám splihlé od deště, ale úsměv se z mé tváře ne a ne vytratit, i když jsem teď trochu rozčilený že musí stále pršet. A pak se před námi odkudsi vyloupne chatrč. Bypadá tak obyčejně a opuštěně... Ještě nedávno jsem se cítil podobně. Až na to obyčejné...
Vidina teplého jídla a suché noci je krásná, ale zvyky zakazují vstoupit do cizího příbytku bez svolení majitele a tak bych to raději nedělal. Nechci být ani prvním kdo navrhne, že bychom tam mohli přenocovat. Rád bych, ale tohle není mé právo. Nemohu navrhnout něco s čím zcela nesouhlasím...
I to už jsi duělal...
Jenže to bylo jiné. to jsem jim chtěl pomoci. Tohle je napadne samo, pokud budou chtít.
Stále stejně zdrženlivý?
Možná... Nerad bych porušil chvíli téměř přátelskou...
Téměř?
ALe jo... Jsou to moji přátelé.
No to bych řekl. Dal bys za ně život.
Ale to skoro za kohokoliv.
Jsi hroznej blázen, víš to?
Vím...
Usmívám se a čekám jak se družina rozhodne. Očekávám že Himring nebo Tellchar navrhnou nocleh zde. Bylo by to od nich logické, i když já mám jisté zábrany, předpokládám že oni je míti nebudou...

Tell přejde most a po něm i ostatní . Ti nejobratnější převedou i koně a v dešti se vydáte na další cestu . Jedete stále lesem , místy hustším , místy řidším a stále prší . Jste promoklí na kost a začíná vám být i zima ,protože teplota klesla a vy se nemáte čím zahřát.
Je už pozdní odpoledne i když v tom deštivém počasí to není nijak znát . Od řeky jste se nezastavili a kručí vám v žaludku .
V tom před sebou uvidíte chatrč . Je celkem bytelná a vypadá opuštěná . Přijíždíte pomalu k ní . Vypadá jako od uhlíří či dřevorubců , každopádně vidíte pod malým přístřeškem suché klestí , což by znamenalo , že byste mohli udělat oheň a usušit se a případně přespat v suchu ...

S pobavením sleduji jak Himringův pád, tak náskledný Kristiánův úspěch..
Dost dobrý Kristiáne. Sázel sem, že to zvládneš.. Tak tam počkej a teď je řada na nás..
Vytáhnu z baohu svoje lano a navážu ho na to, co Kristián přetáhl..
Obě lana už mají dostatečnou délku, takže druhý konec přiváži na naší straně břehu k jednomu z blízkých stromů..

Pak už nakráčím k mostku a pokusím se jej rozvážně, ale zároveň svižně přejít..

Vstoupil jsem na most a strachy se mi sevřeli všechny útroby. Je vidět ale že mi pocit štěstí dodal potřebnou stabilitu jakou jsem hledal a než si stihnu uvědomit skutečné nebezpečí jsem na druhé a straně. Usměju se na ostatní a rychle odvážu lano, které jsem měl kolem pasu. Na pozdrav všem zamávám. Připadám si tak nějak uvolněně. Takhle jsem se cítil naposledy když mi bylo šest let, podle půlelfí křivky stárnutí. Jenže tehdy mojí bezstarostnost utnul můj otčín tím nejhoršímk co jsem kdy mohl slyšet... Teď ale na to nechci vzpomínat. Lano ovážu kolem jednoho ze stromů. Snažím se o obzvlášť pevný uzel aby náhodou nepovolil. Zkusím uzel jestli drží s zavolám na ostatní.
Měl by se uvázat i druhý konec!", nejsem si však jist že mne přes hučení té vody slyšeli a tak to ještě naznačím gesty.

Kristián nejdříve nejistě vstoupí na mostek , pak však rychlým krokem , bez sebemenšího zaváhání, přejde na druhou stranu a vstoupí na druhý břeh. Po pravdě byte do do něj asi neřekli a čekali jste , že budete z vody tahat dalšího .
Kristián je na druhém břehu ...

Pomohl jsem tahat za lano, ale má síla nemohla být příliš znát při tom snažení. Když je Himring konečně z proudu venku zeptám se jej: "Jste v pořádku, pane? Nestalo se vám nic? Kdybych věděl že to chcete zkusit přejít....", ale to už nedořeknu.
"Nechte mne to zkusit... Zvládnu to...", nabídnu se znovu. Měl jsem o něj opravdu strach. Když se mi zadívá do očí tak ale pohledem uhnu. Nedokážu se mu dívat do očí. Připadám si hloupě a vím že hledá náznak pobavení. Ale já se tentokrát opravdu nebavil. Nemusel bych uhýbat, ale tohle je zkrátka ještě příliš obtížné...
Vezmu od Himringa lano a uvážu si jej kolem pasu. Elf se směje a to je poprvé co ho tak vidím a slyším. Nevím proč ale je podivně hřejivé, až skoro přátelské že se směje a tak se i já usměji a uleví semi. Jako by zeď, která doposud byla mezi mnou a touto družinou. Mezi mnou a jím povolila a já zjistil že vlastně té zdi není zapotřebí...
Řekl mi chlapče... On, mě...
Přeci ti nebudevykat...
Ale to je... Hezké.
No jistě. Važ si této chvíle.
Budu...
Udělám krok k mostu a pokusím se co nejvíce soustředit.
Jseš mladej a naivní...
Já to zvládnu.
To je poprvý co tohle od tebe slyším...
Pousměju se sám nad sebou. Nikdy dřív bych se něčeho podobného neodhodlal.
Chvíli ještě počkám až se přežene nejhorší vítr a pak se stejně jako Himring pokusím lávku překonat.
Na poznámku o družině bych snad i chtěl něco říci. Vždyť já k vám vlastně ještě ani nepatřím..., ale slova se mi zadrhnou v hrdle a tak se na Himringa jen dojatě podívám. Kdybych si ráno v lese nepřísahal že už nikdy nebudu brečet tak tohle by mne rozplakalo. Je to jako mít rodinu. Opravdovou rodinu, kde jednomu na druhých záleží. Pro tanhle okamžik by mi bylo jedno kbybych se opravu utopil, protože teď jsem šťastný...
Stoupnu na lávku a pokouším se dostat i s lanem na druhou stranu. Doufám že ostatní drží druhý konec..

Vyškrábu se na břeh a chvilku popadám dech, pak vstanu a cítím, jak mi čvachtá v botech, moje obvykle lesklá stříbrná hříva je splihlá a urousaná, oblečení naprosto nedůstojné. Podívám se do vašich tváří. V některých vidím možný náznak obav vě většině však pobavení. A k svému vlastnímu překvapení...
To jsi ze sebe udělal pěknýho hlupáka, cos to zkoušel, jako nějaká provazochodkyně. Měl bys víc trénovat.V tom větru... je pravda, že ta kláda, to byla opravdu smůla a jak ses pěkně a esteticky rozplácl na hladině...
dívám se vám všem do očí, rozvazuju si lano u svého pasu a začnou mi pomalu cukat koutky a pak najednou vybuchnu huronským smíchem. jasným, hlasítým, zvonivým, jako když kostky ledu dopadají na dno skleničky.
Pak odvážu lano a hodím ho Kristianovy.
"Běž chlapče a přetáhni to lano..."
řeknu ještě s veselým v hlase. Pak, když už si Kristian začne ovazovat lano kolem těla, zavolám na něho už zase svým vážným a mrazivým tónem:
"a až se potkáme na druhé straně, nechci už slyšet, že bys někomu z nás vykal. Jsme jedna družina, tykáme si. I tady mistru tellcharovi tykáme, je to jasné?! Hodně štěstí.
snažím se dodat co nejpovzbudivěji.
Pak se vydám ke svému koni...
Mohl bych se převlíct.. ale raději počkám až na druhou stranu. ještě že mám náhradní šaty...
po pár krocích se zase vrátím k ostatním a sleduji počínání mladého půlelfa.

Himring se tedy opásal lanem a druhý konecnechal Tellovi abyste ho v případě nezdaru vytáhli . Vydal se opatrně po lávce , kterou lomcuje silný proud a vítr . Je v polovině , když se přižene velká kláda a udeří do mostku a tím ho ještě více rozkymácí . Do toho příjde silný poryv větru a to už Himrihg neustojí a spadne do vody .
Začnete usilovně tahat lano a vytáhnete ho na břeh . celkem nic mu není , kromě toho , že z něj čůrkem stéká voda , ale to z vás už pomalu taky ...

Pohlédnu na Himringa s dost nerozhodným pohledem. Když už jsem se konečně k něčemu odhodlal tak se ozve kouzelník s tím že to udělá sám. Jedna má část si oddychne, ale ta druhá se cítí zahanbená.
On mi stále nevěří...
Jsi ještě mladý a on ví co říká...
Dokázal bych to.
Ještě před chvílí jsi tvrdil něco jiného.
Jenže teď je to horší..
Neber si to tak. Alespoň přežiješ. BNudeš mít víc času mu dokázat že nejsi takové nemehlo, za jaké tě považuje.
Smutně sklopím hlavu aby nikdo neviděl boj, který svádím sám se sebou a když se konečně trochu dám do hromady tak se na Himringa podívám: "Jistě máte bezpečnější zbůsoby, pane... v duchu vážím všechna možná kouzla o nichž jsem četl nebo slyšel od Hyperprostroru až pro Portál a vím že Himring to jistě udělá efektně, rychle a bezpečně. Je dost chytrý na to aby věděl co dělá.
Ale co když se mu něco stane?
Nebude to tvá chyba a hlavně... Víš dobře že nestane...
Jo, já vím...
"Mé lano je tedy k dispozici..." dodám ještě a zahanbeně sklopím hlavu.