| |||
Nemám potřebu Tellcharovu obhajobu Fei nějak komentovat ani se jí omlouvat. To je viditelné z mého hrdého postoje a odmítavého pohledu v očích. Nemá cenu se s nima hádat, možná jsem byl trochu drsnej, ale nemužem si dovolit riskovat lehkovážnost. Už nás kvůli tomu umřelo hodně a teď jde o víc než o pohou cestu za dobrodružstvím. Naskočím na koníka vyjedu. Každým krokem směrem k Měděným horám začíná víc a víc pršet. Nejdřív to není nepříjemné, aspoň se pročistí vzduch, zametou stopy a odratí případné pronásledovatele. Avšak zdá se, že kousek víc proti produ byl pořádný přívalový déšť protože rozbouřená říčka se valí skrz most. Naší bandy se zmocnila nerozhodnost. Mladý Kristian se nabídl, že přetáhne lano na drtuhou stranu. Naštěstí se do ničeho nevrhl, navíc má krátké lano. Když mi převedete koně a někdo bude mít ještě jedno lano,. tak ho svážem a já myslím, že ho na tu druhou stranu přetáhnu." odhodlám se po pár okamžicích. |
| |||
Lano nestačí . Zozvodněná říčka má přes deset stop takže bude třeba navázat ještě jedno ... |
| |||
"Což o to... Lano bych i měl. Myslím že bych mohl zkusit dostat se na druhou stranu...", řeknu dřív než si rozmyslím co to vlastně říkám. Kruci... Tak jsi se nabídla to zvládneš... A když ne tak se utopím. Tak jim řeni že neumíš plavat... To se zas radši utopím... Ta vidíš. Sáhnu k brašnám u koně a odepnu svůj provaz. "Nevím ale jestli jeden provaz bude stačit... " řeknu k trpaslíkovi s lanem v ruce. Mé lano má deset sáhů délky. |
| |||
Prohlížím si most a zvažuju šance bezpečného přechodu.. Hmm tož moc sa mi to nelůbí.. Ale jinou cestu neznáme.. Pokud vás někoho nenapadne nějakej dobrej nápad, tož to budem muset zkusiti.. Sem dost promoklej, ale to mi jako trpaslíkovi nevadí.. Spíš prostě mám rád tohle počasí za oknem hospůdky nebo v bitvě.. prostě kdekoliv, ale na cestách moc ne.. Něco si brumlám pod vousy a dívám se na Himringa, pak na Feu.. Jestli nebudou mít nějakej nápad.. Pak dostanu nápad sám.. No pokud by hraničáři převedli koně, tak může někdo obratnej vzít jeden konec lana na druhou stranu a přivázat ho za strom, tady ho taky uvážem a pak budeme mít oporu na přejití.. Poslední ho odváže a přejde na druhou stranu.. Nic lepšího a rychlejšího mě nenapadá.. |
| |||
Konečně jsme se vydali na cestu. Sotva jsme ale ujeli kousek cesty už začalo pršet. Nemám rád déšť. Je takový nostalgický a připomíná mi pláč. Připomíná mi dny plné samoty kdy jsem hleděl z oken a doufal že uvidím svého otce jak stojí někde v zahradě a smáčen těmi kapkami si pro mne přišel aby mě od elfů odvedl. Ale mé čekání bylo vždy marné. Když jsou ty vzpomínky tak bolestné... Proč se k tomu stále vracíš? Je těžké zapomenout... Teď mezi tebou a tím deštěm není žádné sklo... Já vím. Ale můj otec je stále v nedohlednu. Tak na to nyní nemysli. A na co mám myslet? Třeba na to, že jsi nyní součástí této družiny a že brzy budeš celý mokrý... Jako na potvoru se spustil prudký liják před kterým už koruny stromů nedokáží ochránit a opravdu jsem brzy celý mokrý. Vidím že nejsem sám kdo utrpěl tímto deštěm a tak mlčím abych snad nebyl tím kdo si na déšť bude stěžovat přesto že mne to bvelice vadí. "Už mě s těmi předpovědmi štveš. Já jsem ty, zapoměls? Copak to jde? Pořád... Ano. Pořád... Posléze dojedeme k řece, která je velice rozvodněná. Postesknu si že ještě neumím vyrábět létající koště a při té příležitosti si pokouším představit jak by se asi Himring tvářil kdybych mu podal koště a řekl ať letí. Při té myšlence se pousměji. Pak mi ovšem znovu padne pohled na řeku. Co teď? Je tu most, ale projít po něm bude obtížné a to nemluvím o projití s koňmi... V družině je hraničářka... Ta možná uvládne koně, ale copak bude chodit sem a tam než převede koně abychom pak přešli mi? To asi ne. Každý bude muset vést toho svého. Jo...,povzdechnu si. Sesednu z koně a tázavě se podívám po ostatních. Nechci být tím kdo přechod přes most navrghne. Šaty na mě splihle visí a jsou mnohem těžší než obvykle. Nemám problém s obratností. Vždycky jsem byl docela šikovný, ale teď mám sníženou pohyblivost a most bude jistě klouzat. Neumím plavat a tak bych tam nerad spadl. "Co teď?" zeptám se sotva slyšitelně Tellchara. |
| |||
Sbalíte se a dáte se na další cestu . Fea se pokusí zamaskovat ohniště , ale přece jen to není ono a zkušený zálesák okamžitě pozná , že tady někdo tábořil. chvilku jedete a spustí se déšť . Nejprve jemný , který ani moc neprojde korunami stromů , ale později začne zesilovat . Nejedete ani dvě hodinky a jste durch mokří . Není však až tak velká zima , takže se to dá vydržet , ale stejně je to nepříjemné . Dojedete k malé říčce , která se vlivem deště rozvodnila . Vede přes ni malý mostek , kterým však deroucí se voda kymácí a jeho přechod bude vyžadovat dost obratnosti ... |
| |||
Ráno aniž bych chtěla se vzbudím hned mezi prvními. Neváhám a zamířím kousek od tábora. Nenápadně se ztratím tak, aby mě nikdo neviděl a já měla na dohled všechny. Usednu na zem a pomalu se ponořím do tajů meditace. Když se probudím ještě chvíli sedím se zavřenýma očima a naslouchám zvukům okolí. Miluji přírody a také procházky. Nejvíce ten klid. Proto ještě trvá docela dlouho, než se vrátím do tábora. Nakonec se tam však doplazím a tiše zabalím všechny své věci a do ruky vezmu kousek něčeho ze svých zásob. Moc věcí nemám a tak počkám až na ostatní. |
| |||
Ráno jsem v dobré náladě. Pojídám chléb, zakusuju sýr a čerstvou cibulku.. Když už Fea rozdělala ten oheň, tak sem si na něm udělal trpasličí čaj. Vychutnávám každý doušek a hledím přitom do dálky.. Mám rád rána v divočině, mám rád lesy a hory.. ..Prostě se rád touláš světem.. Jo je dobrý být dobrodruhem.. Himring přijde za Feou a "trochu ji spraží" těma svýma ledovýma kukadlama.. Ti elfové sou fakt někdy telátka. Berou příliš mnoho věcí, příliš vážně.. Himringu věř, že Fea by to svedla zamaskovat, že bys to těma svýma očima ani tím svým fifákem nevyčuchal.. Jo kua to mi věř.. Ale není to potřeba. Večer už budem za horama.. A pokud by ti bezcitní lovci byli tak svéřepí, že by nás pronásledovali tak daleko, aby nás porubali, rád jim tu možnost, jako ocenení jejich trpělivosti poskytnu.. Dlůho sem se už se svou sekerečkou neprotáhl.. Zálibně se podívám na svou velkou obouruční sekeru.. Dost diskuzí.. Klábosit možem v sedlech.. Zabalím si věcy, osedlám ponyho a ještě než nasednu, tak přistoupím k malému vesele hořícímu ohníčku.. Zalovím v kalhotech a taktéž vesele ho uhasím.. Pak se vyhoupnu do sedla a zazubím se na Himringa.. Oheň zhašen, možem jet.. |
| |||
Když na mne Himrign promluví leknu se tak, že se bacím hlavou o strom o který jsem se opíral a trpělivě čekal na ostatní. "Au..." Bolestivě se chytnu za zátylek a připadám si o to hloupěji, že jsem se praštil přímo Himringovi na očích a tak určitě ještě více klesl v jeho očích. Kruci... Tohle mi scházelo..., pomyslím si a zlostí se snažím maskovat rozpaky, které se vehnaly do mé tváře. "Jistě pane...", odvětím Himringovi nejistě. Připadám si pěkně hloupě. Nejraději bych se enyní propadl do země. Přestanu si mnout hlavu i když mne rána stále ještě bolí. Nechci vypadat jako slaboch. To jsem tomu dal... Proč se toho elfa tak bojíš? já nevím... Je takový... Příliš podobný mému otčínovi. Ale není tvým otčínem... Záleží na tom? V této družině je mnohem důležitější než já a já ho musím poslouchat. Ale velitelem je ten trpaslík. jo... To je pravda... |
doba vygenerování stránky: 0.36314105987549 sekund