| |||
Popoženu ostatní a jedu společně s Himringem v čele družiny.. Snažím se najít nějaké vhodné místo na spaní, ale také se dostat co nejdále od místa našeho "incidentu".. Asi po hodině, když už je hodně šero se zastavím, protože místo se mi zdá jakžtak dobré.. Hej hola tady se utaboříme bando.. Seskočím z ponyho a odvedu ho kousek bokem, kde ho přiváži na lano ke stromu, aby se mohl volně pást.. Zajdu pak za Himringem.. Myslím, že jsem ty lovce poněkud rozladily.. Nerad bych skončil s prostřeleným hrdlem ve spánku, Proto si vezmu první hlídku a po mně Murmeo.. Víš o našich schopnostech. Na chvilku se odmlčím a pak pravím k ostatním.. Jestli musíte rozdělat oheň na vaření, tak to udělejte ale až dovaříte, uhaste ho. Dneska bych radši nespal s rozdělaným ohněm.. Rozhlédnu se ještě jednou po okolí a pak zajdu za Feou.. Cérko chtěl sem se optat. Ta tvoje krásně chundelatá fenka.. umí trochu hlídat? Víš, že by jste si spolu vzaly poslední hlídku, co ty na to? Čekám na odpověď, ale mezitím taky zavolám na Kristiána.. Kristiáne, mohl bys prosím ještě s někým nanosit dřevo na tři strážní hromady okolo tábora, které v případě napadení zapálíme? |
| |||
Nasednu na koně a smutně hledím do země. Nadávám si že jsem nebyl schopen udělat nic víc než jsem udělal, ale to nikdo nemůže vědět. Rozhlížím se po ostatních ale je to dost nejistý pohled. Jedu jako už jednou předposlední. Nechci být příliš na očích už tak jsem se dnes zviditelnil dosti. Doufám že všechny dny nebudou takové... Nemusíš sebát... Kždý den nebudete jistě potkávat takové lidi jako dnes. Lidi... Neber si to tak. To není tak lehké... Podívám se na himringova záda a přemýšlím co se mu asi honí hlavou. Naléhavost se vkradla do jeho tváře když se ohlédne a já jeho tvář konečně spatřím. Hned ale uhnu pohledem aby se do ní dívat nemusel. Nejsem připraven čelit jeho pohledu. Už abychom přenocovali... Lépe řečeno už abychom měli tento úkol za sebou. Zajímalo by mě co je asi v tom svitrku psáno... Třeba tam bude něco důlěžitého a možná by i to mohlo i pomoci... To jsou jen plané naděje. Lepší planá naděje než žádná. Taková naděje je předzvěstí zoufalství... Snažím se potlačit nechtěné myšlenky a následuji ostatní, kteří jedou předemnou. Rozhodnutí ohledně toho kde budeme nococvat ponechám ostatním ale doufám že to bude brzy... Jsem už unaven z celodenní jízdy i když se snažím svou únavu skrýt začíná být znát. Přeci jen jsem ještě mladý chlapec a nedokážu tak jako jiní skrýt své pocity. |
| |||
Tak to medvědice vyřešila za nás, zda jí pomoci nebo ne.. "Udělala si co si musela a mohla Pheo, je čas jít." řeknu hraničářce, když ji předávám otěže jejího koně. Sám pak zamířím krokem na západ, směrem k Měděným horám. nypmphea bude určitě sklamaná, že ji nemohla pomoc víc, ale my musíme pryč, a to co nejdál, co nejrychleji. Vidíte, že z mého ledového pohledu se nyní vytratila část tvrdosti, kterou vystřídaly obavy. Lesní stíny se prodlužují. Slunce zapadá. Na cestě bychom mohli putovat ještě několik hodin a to i po setmění, ale to v lese nejde. Musíme dojít co nejdál a najít si nocleh, než se úplně setmí. Sice nic neříkám, ale otáčím se na Vás s pocitem naléhavosti a potřeby spěchu. |
| |||
Fea se znovu pozvolna přibliží k medvědici a snaží se jí šíp aspoň ulomit , ale ta znovu podrážděně zamručí a ožene se po ní tlapou . Hraničářka je připravena na její reakci a proto rychle uskočí , šíp však zůstal medvědici v ráně . Medvědice má však asi už zájmu o ni a proto se po chvíli i s medvíďaty vydá hlouběji do lesa a mizí vám mezi stromy ... |
| |||
Pokouším se ještě jednou ke zraněnému zvířeti opatrně přiblížit... |
| |||
Fea se pomalu přiblížila k medvědici a co řekla . Zůstali jste za ní asi deset sáhů , takže dobře neslyšíte . Vidíte , že ji první šíp vytáhla a odhodila . Při druhém však medvědice zařvala a ohnala se po Nymphei tlamou , tak tak že uskočila . Vytáhnout ten šíp asi nepůjde , bude asi dost hluboko . Fea zůstala stát dva sáhy od medvědice a přemýšlí , co dál ... |
| |||
V hostinci Večer si jdu lehnout mezi prvními. Se všemi se rozloučím a s lehkým úsměvem popřeji přítomným dobrou noc. Po cestě na pokoj se stavím ještě za hostinským, kterému chvíli cosi říkám a pak mu podám špinavý umaštěný kus látky. Za chvíli mi jej donese zpět. Očividně je v něm něco zabaleného. S nadšeným úsměvem si "balíček" převezmu a radostně odklušu směrem ke svému pokoji. Ráno dříve než si dojdu na snídani zajdu překontrolovat koně, abych se ujistila, že dostali před cestou dobře najíst. U snídaně se moc nevyjadřuji, ale jako vždy slušně pozdravím a všem popřeji dobré chuti. Je na mě jasně vidět, že mé chmurné dny jsou ty tam. Po snídani si doběhnu pro svoje věci na pokoj. Pak to všechno honem nanosit před stáj a vyvést svého koně. Osedlat, vše poctivě nastrkám do brašen a upevním na řemínky. Vše ještě jednou pro jistotu překontroluji a požádám člověka, který se nám o koně staral, zda by mi ho mohl minutu pohlídat. Zaběhnu za hostinským, abych srovnala svůj účet a honem do pokoje pro poslední "věc" U koně se objevím s velkým černým chlupatým psem. Je ohromný, ale rozhodně nevypadá úplně dospěle. Když ho (ji) vedu nesu se neskutečně hrdě a rozhlížím se po lidech i po spolubojovnících, co oni na to... "Co když se jim Isis nebude líbit?" Zapochybuji na pár vteřin v duchu. "Ale jo, bude... Ona se jim přeci musí líbit. Je tak roštomilá vid ty moje šmudlinko mališká! Ehm... jen na ni nešišlej nahlas!" rozkážu si v duchu "Vlastně na ni vůbec nešišlej! ani v duchu... Není to přeci mazlíček. Chceš z ní mít pořádný kus psa..." Jsou moje poslední úvahy, když si všimnu, jak má náš nový přírůstek (Kristián) naloženého koně. "To snad nemyslí vážně... On to zvíře snad chce zničit!" Pomyslím si a už už se mu na to chystám říci svůj názor. Pak mi však jako blesk z jasného nebe proběhne hlavou myšlenka, že mi do toho nic není, zakousnu se do skoro již mluvících rtů a raději pohladím svůj nový černý chlupatý objev... Když vidím, že už mají všichni svá zvířata připravená k odchodu, tak se vyhoupnu do sedla a loudavým krokem pobídnu koně do pohybu. Isis se to samozřejmě líbí a začne kolem mého koně poskakovat. Nejdříve si ji nevšímám, ale po chvilce ji napomenu. Zklidní se a jde spokojeně podél koně. Za městem a ještě kousek dál... Venku nás začnou lehce brzdit Lil s Lor... Je mi jasné, že je to pro koně celkem záhul a tak jim nabídnu na chvíli jedno místo za mnou, aby si jejich kůň odpočinul. "Holky... holky... To vás fakt nenapadlo, že když máme všichni koně, že by se vám také nějaký hodil? Nebo na něj neměli peníze? Tak proč si neřekli ostatním. Já osobně bych jim ráda na koně půjčila. Rozhodně lepší, než takhle likvidovat jedno nebohé zvíře. A co kdyby Morth neskončila ve vězení? To by za námi cupitaly slečny po svých?" Chytne mě opět kritická a mírně zachmuřená nálada, která rázem zmizí během malé přestávky, kterou věnuji lehké svačině a ověřování si dovedností mého nového společníka. Je ještě přeci jen trochu rozverná a hravá, takže vše bere spíše jako hru, ale většina základních věcí jí jde celkem v klidu. Když o něco později vyplašila z remízky zajíce, za kterým se samo sebou okamžitě vydala trochu jsem se lekla, ale Isis mě uklidnila. Na první zavolání se zasekla a na druhé přišla... Sice se za kořistí neustále ohlížela, ale přišla. Moc jsem ji pochválila. Mohlo to být sice hned na poprvé, ale u tak mladého zvířete je to celkem slušný výkon. Po pauze už nikomu místo na hřbetě svého zvířete nenabízím. V podstatě vůbec nemluvím. Zhluboka dýchám a rozhlížím se po krajině. V lese Vstup do lesa mi udělá asi největší radost, kterou mi zkazí lovci. Když seskočím s lukem v rukou z koně syknu po Isis příkaz zůstaň... Jen jednou se ohlédnu, abych se ujistila o její poslušnosti. A pak už si všímám jen "nepřítele". Po několika prohozených slovech si lovci posbírají svá fidlátka a odcházejí. Medvědice potřebuje pomoci to je jasné, ale jak to udělat? Když použiji magii, na to abych jí uklidnila, nebude mi zbývat magie na to abych se jí pokusila léčit... Odložím luk. Dívám se zvířeti do očí a s rukama, které mám mírně před sebou dlaněmi tak aby na ně dobře viděla se k ní snažím pomalu přiblížit. Snažím se být opatrná, ale jistá a rozhodná, aby zvíře vidělo, že se jej nebojím, ale že k němu nejdu se zlými úmysly. Jak se k ní tak přibližuji, je mi jasné, že pro naše bezpečí bude lepší, když použiji kouzlo mluv se zvířaty a pokusím se jí šípy alespoň vytáhnout, než se nechat zabít a pak se ji pokusit léčit. Využiji kouzlo "mluv se zvířaty"... Ostatní mohou vidět, že jsem se zastavila, zahleděla se jí do očí a chvíli se jako by na něco soustředím. |
| |||
Zastavím ponyho.. Tak jo. Zjistěte jak na tom je. Ale jak si říkal musíme odsud zmizet, tak to udělejte co nejrychleji. A hlavně opatrně! Hisime ta medvědice je rozzuřená, nedělá rozdíly mezi padouchy nebo těmi, co jí chtějí pomoci.. Zaujmu takovou pozici, abych kdyžtak mohl zasáhnout do případného boje.. Sekeru držím připravenou v pravé ruce.. |
doba vygenerování stránky: 0.35732293128967 sekund