Andor.cz - Dračí doupě online

Dobrodružství

Království Dusar II

Příspěvků: 5283
Hraje se Denně Pište , pište ...  Vypravěč Tellchar je offlineTellchar
 

Ukončená jeskyně!

DružinaObnovit družinu

družina zatím neexistuje
Kristián Marvoj - 11. srpna 2007 20:01
kristian3947153.jpg
Potlačím smích když vidím elfa, jak neodhadl vzdálenost a podmínky pro kouzlení a jeho blesky minuli. Raději se však soustředím na svůj luk a šíp, připravený ke střelbě. Nechtěl bych jim ublížit. Přeci jen nejsem žádný vrah, ale na druhou stranu bylo jejich jednání zcela nepochopitelné. Měl bych čekat jak rozhodne Tellchar, ale to já nemohu. Příliš se mi vaří krev v žilách než bych byl s to více přčemýšlet. Nyní převládla má lidštější část a já na útočníky volám: "Odejděte a nechte to nebohé zvíře být!"zakřičím pevným nesmlouvavým hlasem. Zakleknu aby se mi náhodou nezotřásli ruce, než bude potřeba střílet.
Srdce mi bije strašlivě rychle. Ještě nikdy jsem na člověka nemířil...
soustřeď se...
Já vím.
Musíš být kdliný.
A jak? Jak bych mohl být?
Ty jsi v právu. Mysli si že jsi zde sám. Není tu nikdo kdo by tě kritizoval za to co děláš. Jen ty a tvůj luk proti nim, ano?!
Ano...
Jsi tu jen ty a jsi v právu. Chráníš medvědici a její medvíďata.
Ano...

Trochu se uklidním a soustředím se jen na vyhlédnutý cíl, jednoho z těch útočníků.
 
Pán Jeskyně - 11. srpna 2007 19:36
tn_mm24l7469.jpg
Vidíte , že opravdu medvědice brání svá medvíďata před útočníky . Seskočili jste z koní a vydali se rychle mezi stromy , směrem k mýtině , kde souboj probíhá. Jste asi ještě dvacet sáhů daleko , když nejdříve zakouzlí Himring a následně cosi hodí , směrem ke skupince lovců, Lilien .
Ovšem oba dva neodhadli dosah kouzel , takže blesky se rozplynuly ještě před zásahem a výbuch hozeného předmětu nastal , aniž by někomu uškodil .
Upoutali jste však pozornost lovců , kteří se ohlédli po vás a pootočili se od medvědice směrem k vám . Medvědice sama se po výbuchu trošku stáhla dozadu a přikryla ještě více medvíďata ...
 
Lilien Edwina Moonlight - 11. srpna 2007 18:43
clair838.jpg
Jakmile vidím mladého elfa, seskočit z koně, je mi jasné k čemu se chystá. Tvrdě seskočím také a postavím se kousek od něj. Překvapí mě jeho činy. Nechám ho dokouzlit a potom se pustím do práce já.
Svůj pohled věnuji třem banditům. Rukama začnu do vzduchu kreslit složité obrazce a mumlání, pro neznalé nesmyslných slov, nahání spousty lidem strach. Nechystám se muže zabít, spíše jen zneškodnit a třeba zjistit proč to dělají. Zvuk výbuchu by měl medvědici vyděsit a i ji zachránit.
Mumlání mých slov se zrychlí a i ladné pohyby rukou změní svůj směr a já jen potichu zašeptám konečná slova.
"Mala mála"
V ruce se mi objeví hruška, kterou neváhám a hodím mezi tři bandity. Marně věřím tomu, že alespoň jednoho zasáhnu. Tiše sleduji dráhu a oblouk, který hruška ve vzduchu obkreslí a letí přímo mezi nepřátele.
 
Kristián Marvoj - 11. srpna 2007 17:31
kristian3947153.jpg
Řekl jsem co sjem řekl a rozhlédl se kolem sebe. Ničeho jsem se však nedočka a pak Himnrig seskočil ze svého oře. Jedním kouzlem pak vyslal tři zelené blesky na ty lovce.
Co teď? Co mám teď dělat?
Nesmíš ho v tom nechat!
Pravda...

Rozhouji se a seskakuji ze svého koně podobně jako Himring jen ne s takovou ladností pohybu. Z toulce na zádech vyjmu hbitě jeden šíp a založím do luku, který jsem mezitím shodil ze svého ramene. Připraven střílet, avšak neužiji násilí, než to nebude nezbytné.
 
Himring - 11. srpna 2007 17:14
p_raistlin3upra5872.jpg
Usnul jsem klidným spánkem.Vím, že možná několik dni nebudeme spát v hostinci na řádné posteli.Proto jsem minuty na lůžku protáhl co nejdéle a sešel jsem ke snidaní možná jako poslední. Pojedl jsem střídmě, nemám ve zvyku se nacpávat. Ale nenechal jsem si ujít horký čaj, kterého jsem vypil několik hrnků.
Když se chystáme k odjezdu, vidím Kristianova koně řádně obloženého.
Má zřejmě dost surovin, to je dobře. Zřejmě ví co a jak, to je dobře. Jenom aby se mu nerozklepaly ruce.
Nic neříkám, jenom krátce na Kristiana pokývnu a pak rychle vyskočím na svého koně a popoženu ho na úroveň Tellchara a jeho poníka.
Cesta ubíhá celkem svižně a i když je pro ostatní zřejmě velké teplo, stále jsem zahalený do svého pláště.Pak v jedem do lesa a já stejně jako ostatní zaslechnu zvuky boje. Popoženu koně kupředu a uvidím, jak nějací muži útočí na medvědici s medvídětem. I přes dlouhou dobu, kterou žiji ve městě se ve mě ozve elfí krev a mám chu´t ty muže uškvařit na místě. Ale něco mě zdrží.
Co když to jsou muži nějakého šlechtice, místního barona? Ne, budou to spíš jenom banditi. Nikdo rozumný by nenařídil zabít medvědici s mladým A ldyž na ně zaútočím, Tellchar a Nymphea mě nenechají zabít. Phea mi určitě pomůže.Zkusím je nezabít... Jenom je vyvedu z míry a medvědice je už vyřídí sama.
Pružně a tiše, tak jak to elf v lese dokáže seskočím z koně a oči upřu na tři z mužů, kteří nejvíce ohrožují monumentální zvíře, krále lesů.
Každé gesto provedu s elegatností leč preciznosti a každou slibiku vyslovuji přesně. Nezdar by mohl být fatální.
Nakonec pronesu silně a zvučně:
"Artak bárak!"
a z mých rukou vyletí tři zelené blesky, každý míří na jiného útočníka.
 
Lilien Edwina Moonlight - 11. srpna 2007 11:59
clair838.jpg
Můj pohled padne na vcelku pohledného elfa. Neuhnu před jeho pohledem a jeho slova se snažím moc nehltat, nebo to alespoň nedávat tolik znát. Zakryji své pocity z jeho vyprávění a touhu po rozluštění té záhady.
Dále sleduji pečlivě rozhovor ostatních, ale nijak se do něj nemíchám. Když se ozve mladá žena o tom, že by jsme mohli brzy z rána vyrazit, v duchu souhlasím a rozhodnutím nechám na ostatních.
Slova trpaslíka mě však vykolejí.
...Co si o sobě myslíš? Urážet...
Několikrát se zhluboka nadechnu a zase vydechnu. Navenek působím klidně a jediné co prozrazuje vztek, který mi koluje v žilách, jsou pohledy, které od té doby vrhám na trpaslíka.
...příště si dávej pozor na jazyk, mohl by jsi o něj přijít....
Vrhnu na něj zamračený pohled a dál se věnuji poslechu rozhovoru nové družiny, kam nejspíše budu patřit i já.
Nakonec to vzdám a s rozloučením odejdu do svého pokoje. Zavřu za sebou dveře a hůl nechám ležet u své postele. i když bych měla, stále nikomu z nich nevěřím. Brzy usnu neklidným spánkem a vzbudím se mezi prvními. Počkám na ostatní a vyrazím s nimi dále.
Celou cestu jedu jako bez duše. Má mysl je plná myšlenek, na úkol, do kterého jsme se zasvětila a také vzpomínkami na trpaslíkova slova. I když tomu tak nechci, mé nesympatie k němu stále rostou.
Z přemýšlení mě vytrhnou až Kristiánova slova. Zastavím koně a zahledím se před nás. V ruce pevně sevřu svou hůl. Nechám rozhodnutí na ostatních a nehodlám jim v ničem bránit. Pomalu začínám připravovat kouzelné formule, ale rozhodně nezačnu útok.
 
Kristián Marvoj - 10. srpna 2007 21:21
kristian3947153.jpg
Vejdu do svého pokoje a zavřu za sebou. Je mi úzko. Tak úzko jako mi bývalo ve hvozdu ale tohle je jiné.
V jedné věci však ne. Jsem sám. Jako obvykle jsem sám a vím že nikdo nepřijde. Ani to nečekám a jedna má část to ani nechce. Musíš být silný., říká, ale já už nevím jak a co bych měl udělat. Lehnu si na postel a ještě dlouho jen hledím ke stropu. V duchu přemítám co o všem co se stalo. Probírám se tím jak mě přijali na cestě a tím co jsem vyslechl v hospodě. V duchu se vracím ke každému z nich. K himringovi a jeho ryze chladnému pohledu a ironickým poznámkách, K Hísimë s vonnými bylinkami, Lordenwie s ohnivě rudými vlasy, Lilien večně zahalenou v kápi, Tellcharovi, který je příliš povrchní ale zřejmě vůdce celé skupiny, Murmeovi, který mne zaujal svou vstřícností snad až přehnanou a smyslem pro mepatii, když dokázal poznat mé trápení. Ty dva co jsou zavření jsem za cestu téměř nepoznal, ale je mi jich líto. Rád bych jim nějak pomohl ať už jakkoliv a tak přísahám sám sobě že až se vrátíme do města pokud budou ještě zavření tak se jim pokudím nějak pomoci. Je mi smutno, ale nakonec se mi podaří ten smutek potlačit natoli, že usnu a spím.
Můj spánek není klidný. Několikrát se probudím a jednou dokonce i celý propocený. Trochu se protáhnu a otevřu okno abych se uklidnil a pak si ustelu na zemi a dospím zbytek noci.
Ráno pak vstávám a jako obvykle se pokusím učesat před zrcadlem, ale mé hnědé vlasy se nechtějí nechat. Pořád jsou zacuchané a já poznávám že už by potřebovali zblízka poznat nůžky. Jenže na to není čas... Ostatně nikomu už nezáleží na tom jak vypadám,říkám si.
Jsi někdy tak pošetilý... Kdyby tě viděl otec... začervenám se a odvrátím pohled od zrcadla. Rychle se obléknu a připravím na cestu. Cítím jako obvykle že chci i nechci sejít dolů, ale vím příliš dobře že musím.
Sejdu dolů a ostatní už tam jsou. "Dobrého jitra, přeji všem," pozdravím škrobeně a usednu na místo kde jsem seděl i předchozího večera. Obdržíme snídani a zaplatíme za pobyt ani nevím kde jsem na to vzal peníze, ale jsem rád že mi stačili. Vyjdu s ostatními po jídle do stájí a pověsým koni na hřbet všechno co je zapotřebí vzít sebou a co už bych neunesl v torně. Vidím jak se ostatní na mě dívají a snažím se aby mi neviděli do tváře. Stydím se před nimi.Určitě si říkají že jsem hlouopý.
A třeba jim křivdíš...
Oni se mi smějí, za těmi pohledy je veselý.
Ale nemyslejí to ve zlém.

Vyvedu svého koně ze stájí a poplácám ho po krku. Když vidím že se Lordenwie a Lilien musejí vměstat na jednoho koně rád bych jim nabídl svého, ale uvědomím si že bych pak musel jíti pěšky a ostatní bych tak jen zdržoval. sklopím hlavu a vyhoupnu se koni na hřbet.
Cesta je dlouhá a únavná i na hřbetu koně. Jsem velice zamyšlený a jedu až přeposlední před Lordenwie a Lilien abych se nikomu nikde nepletl.
Tak a je to tady... Vyrážíme zase o dům dál...
Brzy přijde čas ukázat jim že nejsi úplně k ničemu...
Ale co když jsem? Něco pokazím znám se.
Nejsi nešikovný. naučil ses sám základy alchymie. Učil ses sám a jen praxí. Který znich se učil sám své umění?
Nevím ale ten elf...
Ani on není bez chyby!
Když on...
Je to jen kouzelník.
Možná... Nevím co se učí.
Ale ano vzpomeň si co ti řekl na tvou poznámku o překládacím kouzle. Je to kouzelník.
Asi ano...
Sám ne cestě s družinou... Tak hloupě to zní.
Tak s někým navaž řeč.
Není o čem mluvit. A nikdo z nich by nechtěl...

Jedeme dlouho a večer když už bychom chtěli spočinout ku spánku zahlédneme před sebou skupinku lovců jak zabíjejí medvědici bránící mláďata. Kdo to kdy slyšel? Zabíjet medvědici s mláďaty? To nejsou obyčejní lovci. to musejí být pytláci nebo něco takového. , říkám si.
"Přece je nemůžeme nechat to stvoření zabít, uadělejme něco.", řeknu s obavami v hlase. Vím jak to muselo znít ale to teď není důležité... Musím zabránit tomu aby medvědici zabili.
 
Pán Jeskyně - 10. srpna 2007 20:52
tn_mm24l7469.jpg
Ráno se všichni sejdete u snídaně a dáte si ji bohatou . Pak se sbalíte a zaplatíte za pobyt . Hostinský to vyčíslí na půldruhé zlatky. Dojdete si pro koně . Lordenwie s Lilien musí vzít zavděk jedním , tím od Morth . Šredrova poníka necháte ve stáji s tím , že si pak Šredr vyzvedne ... možná .
Vidíte , že Kristián má koně ověšeného zásobami , měchy s vínem a soudky s pivem . vypádá trochu komicky.
Vyjedete a dáte se k Západní bráně , kterou po slabé půlhodince projedete a dostanete na pláň. Dusarské hradby zůstaly za vámi a před vámi se rozprostírá pláň , na obzoru lemovaná zelenými stromy . Dáte se tedy směrem Měděné hory , město Gandor .
Hned za sídelním městem najedete na zpevněnou cestu a po ní jedete rychlejším klusem až do pozdního poledne . Brzdí vás trochu Lordenwie s Lilien , protože jedou pomaleji , jejich kůň nestíhá tak rychle , přece jen veze dva .
Na chvíli si odpočinete u malé remízky a pak zase dále .
Slunce stále pálí , ale už se koulí k obzoru , když dojíždíte k lesu a plánujete hledat místo k přespání . vjedete do lesa , který není nijak hustý a jedete ještě nějakou chvíli , když nejdříve uslyšíte a pak i uvidíte scénku , odehrávající se asi sto stop mezi stromy v lese .
Je tam pět lovců , kteří útočí na medvědici . Ta brání své dvě medvíďata , sama je však už zraněná ...
 
Kristián Marvoj - 10. srpna 2007 09:57
kristian3947153.jpg
Po Tellcharově proslovu se zase trochu zastydím, vždyť řekl ež mi věří... To už jsem dlouho neslyšel. Napoasled od své matky, večer před tím než jsem v noci opustil svůj domov. Měl jsem odejít až ráno, ale já bych se nedokázal rozkoučit a tak jsem raději utekl. Nechtěl jsem vidět otčínův pohled až bych odcházel...
Trpaslík mi zmizí z dohledu a já si připadá jinak než před tím. Budeš mít dost času prokázat své schopnosti...Vím že to nemyyslel zle. Byl už tak v náladě že by nelhal mimo to jsem slyšel že trpaslíci si velice potrpí na svou čest. A přece nevím co bych měl teď dělat. Nervozita stoupá a mě už docházejí síly abych zde déle pobýval. Přelétnu všechny pohledem. Zdá se že Tellchar je něco jako jejich vůdce a všichni dají na jeho rozkaz. Nedivím se vždyť je svým způsobem velice autoritativní. Nechtěl bych vidět ostří jeho sekyry blíže než mi jej nyní ukázal... pomyslím sis a pousměju se. Můj pohled je opět velice hloubavý. Nerad bych se účastnil vraždy nějakého mnicha, ale vím ež teď už nemám na výběr ani kdyby Tellchar myslel svá slova vážně. Řekli mi už včem spočívá jejich úkol a kdabych chtěl nyní odstoupit byl bych pro ně nebezpečný.
Zabili by mě? Jak moc pro ně ten úkol znamená?
Přeci by mě jen tak nezabili. nikomu bych nic neprozradil.
Ale oni by ti nevěřili.
Asi ne. jistě že ne. Nemají důvod.
Ty bys věřil? Ty bys riskoval co je v sázce?
Já? Jenže já nevím co má být v sázce. Neřekli mi vše.
Ale i tak řekli více než měl slyšet někdo kdo s nimi nepůjde dál a nepůjde až do konce.
To ale znamená...
Že teď už s nimi musíš jít...

Začíná se mi motat hlava. Toto uvědomění na mne dolehne, ale nezeptám se zda jsou mé úvahy správné. Věnuji Himringovi jeden vědoucí pohled plný poznání své situace a malinko téměř nezantelě přikývnu. Myslím že porozumí...
Pak se zvednu od stolu a ruce sepnu za zády. Dělám to vždy když stojím a jsem nervózní.
"Dobrou noc..." snad jsem chtěl ještě mluvit, ale toho teď nejsem schopen. Ono poznání je jako kámen který mne táhne ke dnu. Jak hluboko?
Tak jak ty sám se necháš táhnout...
Ne tak moudře!
Klidni své pocity.
Jsem klidný!
Lžeš sám sobě?

Otočím se od ostatních a jdu nahoru do svého pokoje.
 
Tellchar - 09. srpna 2007 23:15
ikonka482.jpg
Poslouchám ostatní a piju..
Člověka by to množství piva asi už dávno uložilo pod stůl, ale trpasličího válečníka příjemně naladilo.. Po Himringově proslovu buchnu pěstí do stolu a rozjařeně se podívám na Kristiána..
Chlapče nedělej si obavy. Budeš mít dost času prokázat své schopnosti. Věřím ti. A pokud jde o toho odpadlého mnicha, tak to nech na mně. Můj starej praděda vždycky říkával. Kouzelníkům nesmíš dat na to jejich žvatlání víc jak pět úderů srdce, to seš pak už mrtvej..
Upiju si z korbela a hlasitě si říhnu na celej lokál..
Než napočítáš do pěti, bude mít ten mnich hlavu na podlaze!
Žoviálně přejedu palcem po ostří své velké obouručky, až na kůži vyskočí krůpěj krve..
Na to vem jed!
Olíznu palec..

Fea má dobrou připomínku. Zítra ráno
vyrážíme..

Po těch slovech se napřímím ve své plátové zbroji a odkráčím do pokoje..
 
 
529 528 527 526 525 524 523 522 521 520 519 518 517 516 515 514 513 512 511 510 509 508 507 506 505 504 503 502 501 500 499 498 497 496 495 494 493 492 491 490 489 488 487 486 485 484 483 482 481 480 479 478 477 476 475 474 473 472 471 470 469 468 467 466 465 464 463 462 461 460 459 458 457 456 455 454 453 452 451 450 449 448 447 446 445 444 443 442 441 440 439 438 437 436 435 434 433 432 431 430 429 428 427 426 425 424 423 422 421 420 419 418 417 416 415 414 413 412 411 410 409 408 407 406 405 404 403 402 401 400 399 398 397 396 395 394 393 392 391 390 389 388 387 386 385 384 383 382 381 380 379 378 377 376 375 374 373 372 371 370 369 368 367 366 365 364 363 362 361 360 359 358 357 356 355 354 353 352 351 350 349 348 347 346 345 344 343 342 341 340 339 338 337 336 335 334 333 332 331 330 329 328 327 326 325 324 323 322 321 320 319 318 317 316 315 314 313 312 311 310 309 308 307 306 305 304 303 302 301 300 299 298 297 296 295 294 293 292 291 290 289 288 287 286 285 284 283 282 281 280 279 278 277 276 275 274 273 272 271 270 269 268 267 266 265 264 263 262 261 260 259 258 257 256 255 254 253 252 251 250 249 248 247 246 245 244 243 242 241 240 239 238 237 236 235 234 233 232 231 230 229 228 227 226 225 224 223 222 221 220 219 218 217 216 215 214 213 212 211 210 209 208 207 206 205 204 203 202 201 200 199 198 197 196 195 194 193 192 191 190 189 188 187 186 185 184 183 182 181 180 179 178 177 176 175 174 173 172 171 170 169 168 167 166 165 164 163 162 161 160 159 158 157 156 155 154 153 152 151 150 149 148 147 146 145 144 143 142 141 140 139 138 137 136 135 134 133 132 131 130 129 128 127 126 125 124 123 122 121 120 119 118 117 116 115 114 113 112 111 110 109 108 107 106 105 104 103 102 101 100 99 98 97 96 95 94 93 92 91 90 8988 87 86 85 84 83 82 81 80 79 78 77 76 75 74 73 72 71 70 69 68 67 66 65 64 63 62 61 60 59 58 57 56 55 54 53 52 51 50 49 48 47 46 45 44 43 42 41 40 39 38 37 36 35 34 33 32 31 30 29 28 27 26 25 24 23 22 21 20 19 18 17 16 15 14 13 12 11 10 9 8 7 6 5 4 3 2 1
 
 
Andor.cz o.s. © 2003 - 2024 hostováno na VPS u wedos.com
Za obsah příspěvků zodpovídá zadavatel, ne redakce, či administrátor portálu www.Andor.cz
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR

doba vygenerování stránky: 0.32639503479004 sekund

na začátek stránky