Zachytím rozhovor mezi Kristiánem a Lordenwie. Když ten mladík říká něco o odchodu a vidím jeho reakce už chci spustit, ale Himring je rychlejší..
Obrátí se na mě s otázkou a já neváhám s odpovědí..
Já proti novám lidem,nelidem ani nikomu dalšímu, kdo by se k nám chtěl přidat nic nemám. Pokud přicházíte s dobrým úmyslem, jste vítáni. Mně je jedno jestli ste takoví nebo makoví..
Při těch slovech se podívám na Kristiána, kterému bych rád otevřel oči.. Když se trochu rozhlédne, tak vedle sebe uzří elfa, trpa, člověka, půlelfa.. nedávno i gnóma..
Pokud jde o naše poslání. Nebudu vám toho v tuto chvíli říkat moc. Jde o napravení jedné staré křivdy. Je to pro dobrou věc a také si u toho budete moct vydělat dost peněz. Ale počítejte se značným rizikem..
Zahledím se na nové členy a snažím se je trochu odhadnout, kolik mají zkušeností a ke kterému cechu asi patří..

První věc, co jsem po příjezdu do ěsta udělal, byla koupel v hostinci a potom spánek.Městeřko jsem si prošel za pár chvil. Nakoupil jsem si jen nějaké zásoby jídla, jinak mi nic nechybí. Zanedlouho jsem se vrátil do svého pokoje a já si listoval ve své knize.
Pak jsem sešel do hostince a zasedl někde blízsko krbu a obědnal si pohár teplé medoviny.
Tak Mort a Schröder jsou ve vězení?Aspoń je nebudu muset zabít. Stejně jsem je neměl rád, hlavně toho gnoma.
Přikývnu k tomu, co říkal Tellchar:
"Nevím přesně co se stalo. Ví to někdo? Stejně je to asi jedno. Půjdeme dál.
Zvednu hlavu a podívám se na Kristiána:
"Posaď se půlelfe a řekni námněco o sobě. Možná bys mohl jít s námi, pokud umíš být v něčem užitečný."
Pak se otočím na dívky, které s námi přišli do města:
"Nedlužíte nám nic, jak jsem říkal, pomoc na stezce je samozřejmostí. Ale pokud nevíte kam jít, snad bychom vás mohli také vzít, zvlášť teď, když je nás o dva méně." otočím se Tellchara, jestli s tím bude souhlasit i on.
"Pokud s tím budou i sotatní souhlasit. Pokud ano, neblo by od věci také se trochu seznámit, ať víme, co umíte. "
Nemá smysl jim všechno říkat, stejně by to ani nebylo moudré. ovšem pokud s náma půjdou, mělo by se jim něco vysvětlit, ale to už nechám na Tellcharovi.
Je jasné, že jsem neřekl všechno, ale pokud nebřeknete vy něco o sobě, já už neřeknu ani slovo.
Uchopím svoji medovinu do obou rukou, jako bych se chtěl zahřát a pomalu ji usrkávám.

Když jsem se chystal pomalu zvedat hlas Lordenwie mě zarazí. Jak ví že odcházím? Ještě jsem nic neřekl? ptám se sám sebe a vykulím na ni své velké zelé oči plné zvláštní bolesti a smutku: "Já-já vím že bych se vám měl nějak odvděčit, ale... Nevím jak a také bych nerad zdržoval. Jestli máte, misi, nebo úkol... Já nemám zdání. O něm ni o vás. Má cesta nemá cíle, ale stejně si myslím že bezpečnější pro vás bude pokračovat v té vyší sami..." říkám až se mi hlas zlomí a já sklopím pohled. Ta slova nepatřila jen Lordenwie, ale i ostatním. Říkáš ta slova ale přeješ si zůstat...
Ano já vím...
Proč k nim nejsi upřímný?
Já s nimi nemohu zůstat. já...
Ale chceš. Rád bys měl přátele. Rád bys něco dokázal...
Jenže to není možné...
A zeptal ses?
Teď právě...
Říkáš nechte mě jít ale tvé srdce říká. Nenechte mě odejít...
To už mám co dělat potlačit slzy a otočím se zády ke skupině. Přesto že bych se rád rozeběhl pryč nejsem schopen udělat ani krok...

Čas ve městě strávím drobnými nákupy a taky si zajdu opravit brnko do kovárny...
Pak ale přijde zpráva o dvou členech naší "bandy"
Po chvílce přemýšlení zajdu vyjednávat za fojtem. Od kterého získám nějaké informace.. Trochu povzbuzen se vrátím do hostince, kde se setkám s ostatními..
Čest a sílu..
Pozdravím své druhy a usednu k nim..
Tož sem se ptal na ty dva a nevypadá to nějak moc dobře, ale ani tragicky. Na hrdle je trstat nebudou. Jenže ten kupec se kterým se zapletli, čert aby ho spral, husa aby ho kopla a hrom ho po poli honil, prostě ten šmejd je místní kápo a ikdyž je nesetnou. Budou si v té báni muset posedět trochu dýl. Kauce, že prý nejde..
Na chvilku se odmlčím a loknu si pořádně pifka..
Navrhuji pokračovat v naší misi a pokud se vše dobře vymrví, na zpáteční cestě je vyzvednem. Co vy na to?!
Zahledím se do tváří ostatních a pak mi zrak sklouzne na mou velkou obouruční sekeru..
Možná by se to dalo udělat ještě i jinak, ale přikláněl bych se radšik té první variantě..

Šťastně přijmu sezení u Hisime i když bych raději šla po svých.
Tím bych však akorát družinu zpomalovala.
Klopýtavá chůze koních nás odnáší k blízkému hostinci. Při chladném večeru smočím hrdlo ve vybraných nápojích- ovšem s mírou a dokoupím potřebné zásoby a vodu. mrzí mě, že jde jen o pár domků- spíše osadu a tak musím vyčkat až do Mlžných hor, abych si mohla zakoupit zbraně a případně i koně (pokud nemam dostatek peněz z velikou opatrností si nějaké 'vypůjčím'.)
Mrzí mě, že jsem mezi tím nepronesla se svými společníky příliš slov. Ale zdá se, že v putyce našel Tellchar také zalíbení v dobrém pivě- jak je u trpaslíků zvykem. Přijde na řadu pár otázek.
Putujete takhle dlouho? Jelikož se zdá, že máte vybraný cíl nadhodím pomalu a případně čekám, jestli trpaslíka v odpovědi někdo nepředběhne.
Jak se zdá, Kristián s námi pokračovat nebude....A to mě velmi zaujalo.
Když chce odejít, na chomítnu se k němu.
Proč odcházíš? Do Mlžných hor je to kousek. Tam každopádně já zůstanu a něco málo si přivydělám....
odmlčím se, abych mu nechala prostor k odpovědi. A pak pokračuji.
>Co vlastně piješ? Pokud nejsi proti, ráda bych tě pozvala
řeknu tak, aby to neznělo nuceně.



Dále pokračuje cesta k mlžným horám kde podnebí není tak dusné. Osvědčenými metodami si opatřím vše, co k přežití zde potřebuji. Případně si asi opatřím i nový plášť.
Když se vrátím k ostatním je dozvídám se o problému na trzích.
Každopádně, výpomoc vám dlužím řeknu okamžitě a vykročím k trhu obhlédnout situaci.
(zakoupila jsem si to, co mam napsané v životopise: bič, dýky, čepel……atd)

Dijeli jsme do města a já jen sleduji co dělají ostatní. Ubytovali jsme se v hostinci a já si najednou uvědomil že ani nevím co zde chci dělat. Přespali jsme a ostatní šli nakupovat. Já ale nemám zač bych si šel něco koupit a tak jsem od rány ani nevišel ze svého pokoje. Večer jjsem zaslechl své nové druhy zespud hopody, ale nejsem sto vyjít ven. Měl jsem sotva na dvě noci v hostinci a tak vím že od zítřeka spím na ulici. Měl bys jít dolů... Čekají tě.
Nechci...
Proč?
Co bych tam dělal? Cestou se mnou nikdo neprohodil ani slovo. Nikdo se mnou nemluvil...
Alespoň jim poděkovat za doprovod.
Ano jistě, to je slušnost.
A tak nakonec sejdu dolů a pozdravím je. Jako už jednou mi elfská slovy uváznou v hrdle a já je spolknu. Smutně je přelétnu pohledem a posadím se k jejich stolu. Už-už jsem chtěl poděkovat za jejich slušnost a laskavost že mě vzali sebou, ale pak se dozvídáme o dvou členech skupiny, kteří se dostali do problémů.
No to je skvělý... to znamená že budou souzený... I když... Neznám zdejěší právo. tohle mi scházelo. Co mám teď dělat?
Nic mě nenapadá. Jen tak sedím a mnu si ruce složené v klíně. Připadám si zbytečný. mohl bych s nimi jít jako je opustit a nevšimli by si. Jsem zvědavý, ale také zoufalý.

Vydáte se tedy na cestu . Fea vezme do sedla Lilien a Hisime Lordenwie.
Před západem slunce dojedete do hlavního města , kde se ubytujete v prvním slušnějším hostinci , který najdete .Přenocujete a ráno se rozhlednete po městě a dokoupíte věci , které by se vám mohly hodit . Jste rozhodnuti druhý den ráno vyrazit dále do Měděných hor , do města Gandor . stejně tak se musí rozhodnout nově příchozí , co budou chtít dále ...
K večeru jste se setkali zpět v hostinci , ale ouha ! Šredr s Morth chybí . Nevíte na čem jste , ale pak přijde Strigg s tím , že se ti dva dostali na tržišti do potyčky s jakýmsi kupcem . Ten na ně zavolal městské dráby a ti je odvedli do šatlavy . Takže asi teď někde v chládku zpytují svědomí ...

Když trpaslík vyrazí mírně se usměji. Oni mě vezmo sebou... to není možné. Oni mě vážně vezmou sebou... Nevadím jim. ta myšlenka je tak opojná... Chytnu svého koně za uzdu a a počkám až se rozejdou všichni. Zdá se že i obě nové slečny. Ta v kápi i ta s rudými vlasy jsou zdrženlivé a čekají až celá družina přejde. já sám ale nejsem vůdčí tip a hlavně mezi ně nepatřím. Stále mne sužují obavy že bych se měl držet raději zpátky. Přelétnu pohledem všechny elfí členy družiny. Nejsou nadšení. Nevidí mne rádi... vím to... skutečně jako bych cítil chlad a odměřenost z jejich tváří a tak se držím raději zpátky a jako obě ženy čekám až se skupina dá do pohybu celá s tím že se zařadím na konec. "Dámy myjí přednost," pokynu oběma dívkám a trochu se ukloním abyych dal najevo slušné vychování, kterého se mi dostalo. Které jediné bylo mezi elfy záchranou. Tady příliš teatrálnosti škodí. Nebuď hloupej a chovej se normálně.
Ale co je normální?
Chovej se jaqk oni.
Ani je neznám... Jak mám vědět jak se tedy mám chovat?
Tady ti vychování nepomůže!
Jako by na těch myšlenkách snad něco bylo zardím se a znovu se narovnám. Připadám si hloupě. Už jsme se trochu zdrželi a já nevím co mám dělat...

Zkoumavě si všechny prohlížím. Myslím, že ani nejsou má slova potřeba, všechno co bylo potřeba, řekla má společnice a tak jen tiše stojím kousek od ní a naslouchám o čem se všichni baví.
Nijak nemám za potřebí se do všeho míchat. Nenápadně si prohlížím i nově příchozího. Nevypadá jako úplný člověk. Možná půl elf? Nebo něco takového. Nebo taky půl člověk.
Zasměji se nad svými nápady, avšak skoro hned nasadím vážnou tvář.
Slova elfa mě příjemně překvapí. Ještě chvíli počkám na vyjádření zbytku družiny, ale jak se zdá, mladý trpaslík je nedočkavý a už popohání svého oře kupředu.
Počkám na svou spolucestovatelku a když konečně všichni vyrazí, zařadím se někam spíše ke konci družiny.

Célé to poslouchám jedním uchem sem, druhým ven. Nejsem moc na společenskou konverzaci, mám rád mluvu spíše k věci.. V momentě, kdy Lordenwie nadhodí, že by jsem konečně mohli vyrazit, popoženu svého ponyho..
Tak co bando, já myslím, že jsem toho už naklábosili dost. Každý nový příchozí, nechť je u nác vítán.. A teď, když už se ta naše grupa zozrostla, pojeďme! Čas se krátí a já bych si rád dal dobré pivo nebo dobrý boj. V téhle oáze uprostřed pouště se ani jednoho nedočkám.. Bando jedem..
S těmi slovy vyrazím kupředu..