Slysite , jak Aldo zaveli vam i zbytku druziny . Strilejte na tu bestii a pozor na dalsi !
Pak rypne do Tellchara , ktery je vedle nej a kdyz vidi , ze je vporadku rekne :
Pockame chvilku a pak se do nich dame . Vidim , ze jsi jeho pohled celkem dobre snesl ...
Vyleti par sipu od lovcu , ale pouze jeden zasahne cil , vztyceneho gomona . Nekteri lovci jsou stejne jako Murmea neschopni pohybu , takze strelcu zase tak moc neni .
Vztyceny gomon zasyci , kdyz mu telem projede sip a smerem , kterym ,byl vystrelen , plivne nebo spise vystrikne jedovatou slinu . Ta zasahne strelce , ktery se chyti za levou ruku a tvar a zanarika . V tom okamziku se vztyci i dalsi tri gomoni , do te doby ukryti pod piskem .
Rozsviti sve magicke oci , ale ani na Tella a ni na hisime to uz nijak nepusobi . Hisime muze pouze pozorovat Murmeu vedle sebe jak se cely trepe .
Aldo se chysta vyrazit kupredu na ty potvory a uchopi pevne mec a placne do Tella .

Tak pujdeme na to ... rekne klidne a vztyci se a huronsky zarve .

Nedokázal jsem to a první co jsem udělal bylo, že jsem se podíval do jeho uhrančivých očí. Přemáhá mě děsivá bolest ve spáncích, která dál postupuje do hlavy. Nedokáži se ani pohnout, ani udělat jediný pohyb. Pocit bolesti se stupňuje. Jsem jen pouhá loutka v Gomonově divadle. Mám pocit že hlava se mi každou chvílý rozskočí.

Snad nezemřu jen jak pouhá loutka.. myšlenky proudí..

Přes varování se zadívám Gomonovi do očí..
Po chvilce však zvítězí přirozená trpasličí rezistivita a nezlomnost vůle..

No doufám, že sem ho neodradil, protože chcem ten jejich jed..

Nejradši bych se už vyřítil na ně, ale slíbil jsem poslochat obchodníkova společníka, proto vyčkávám na jeho znamení..

Po chvíli , když vám už aroma kalby přechází v zápach a začíná vám to být nepříjemné , vidíte , že se písek začíná neznatelně vlnit a tam ,kde končí písek se to zastaví . Vidíte asi čtyři stopy v písku . Pak se najednou z písku zvedne jedna zploštělá hlava gomona do výšky asi jednoho sáhu a rozhlíží se po okolí .
I ve tmě září pronikavé červené uhrančivé oči , které jakoby si vybírali oběť . Zrak hada musí mít daleký dosah , protože ho cítíte ve svých myslích a velí vám se nepohnout .Jakási psychická síla , která se vám dostala do myšlení , vám znemožńuje pohyb a vy se jí snažíte bránit a přemoci ji .

Na okraji oázy

Poté, co všichni dojdeme na místo, kde se pevná půda mění v písek, stoupnu se vedle Hisime.
Zatáhnu si kapuci pláště hluboko do tváře, vytáhnu sekeru, pousměji se na Hisime a čekám..

Je mi jasné, že bylina potvory přiláká dřív než by se dalo čekat. Nevím na co se mám připravit, ale snažím se, abych byl schopen rychle zareagovat. Smysly mám napnuty. Hledím do pouště..

Na okraji oázy

Klečím přikrčená u jednoho z keřů na kraji oázy.
Díky měsíčnímu svitu vidím celkem slušně, jak na lákadlo, které leží napravo ode mě, tak na ostatní členy a samozřejmě i na hrůzu nahánějící pískovou pláň.

Pár šípů zabodnu před sebe, napnu luk a další přiložím k tětivě.
Pro jistitu ještě zkusím rychle vytáhnout šípy z toulce, uleví se mi po zjištění, že vše funguje jak má.

Opět se zaměřím na třpitící se písek a všímám si sebemenších odsleků, které by mohly znamenat pohyb.