| |||
Napřed mě napadne že bych si alespoň mohl přečíst oficiální vyjádření, ale pak ten nápad se znechucením odvrhnu. Tohle nemá cenu.. S pomocí úřadů s námi pěkně vyjebali a teď nemá cenu se s tím už více zaobírat.. Místo pergamenu tedy zamířím raději ke svým věcem a pokud nikdo nic nenamítá, tak se dám do kontroly toho zda mi tihle vidláci náhodou něco nevzali. Při kontrolování svých cenností je taky nesnažím moc ukazovat, zejména ne té mladé ženské co jsme ji zachránili před smrtí hladem v té kobce na ostrově. O jejím povolání totiž nemám nejmenší pochyby.. |
| |||
Jsem skutečně nadšená z toho, že moje námitky byly naprosto ignorovány. Většinou alespoň něco z toho zabere a aspoň mi nachystají lepší celu nebo tak něco. Ale tentokráte vůbec nic. Ani ťuk. Nezbylo mi nic jiného než se se situací prozatím smířit a počkat do dalšího dne. Asi by nebylo vhodné hned utíkat, to by bylo jako se přiznat.
Uvelebím se opřená o zeď na jedné hromádce slámy. Nemusím snad říkat, že to nebylo příjemné a byla mi docela zima, takže o tom, že bych se kdoví jako dobře vyspala, nemohla být ani řeč. Navíc s bandou chlápků, jistě zachránili mi život a tak, ale to přece neznamená, že nevyužijí situace, ač se chovali opravdu vzorně. Vlastně je tahle partička celkem sympatická. I když už jsem se nechala párkrát ošálit, takže jsem pořád tak nějak ve střehu. Ale spíš bych řekla, že za to může to prostředí než společnost. Víte co já jsem slyšela historek o tom, co dělají mladým ženám, jako jsem já. Při té představě jsem se otřásla a nemohla za to jen zima.
K mému velkému překvapení jsem přece jen usnula dost tvrdě, vzhledem k tomu, že mě probudilo až rachocení klíčů. Ovšem jedna dobrá zpráva na tomhle všem byla, zjistila jsem, že jsem se opravdu v téhle skupince nespletla a že to jsou opravdu bezva lidi. Ještě víc bezva bylo to, že nás přece jen pustí, ale o pronásledováních těch co nás okradli, si můžeme nechat zdát. Tuhle fintu si musím zapamatovat, třeba se mi bude taky někdy hodit. Nebýt na ně naštvaná, že s náma tak vypekli, tak bych možná i ocenila jejich prohnanost.
Velice důkladně jsem si zkontrolovala věci a samozřejmě jsem si nenechala ani ujít příležitost, abych zjistila co všechno vlastní ostatní. Člověk nikdy neví, kdy se mu bude taková informace hodit. |
| |||
Ve vězení přečkáte noc a druhý den vás probudí rachocení klíčů strážného jež přišel odemčít vaši společnou celu. Váš případ byl prošetřen. Pojďte prosím se mnou do ouřadovny kde vám bude předáno rozhodnutí a také vaše vybavení, protože budete propuštěni.. Strážný mluví stroze, ale tu část věty o vašem propuštění řekne o poznání entuziastičtěji jako by měl radost, že budete propuštěni nebo že vám mohl přinést tyto dobré zprávy. Posbíráte se poněkud ztuhlí po přečkané noci v cele a následujete jej do "ouřadovny". Tam na vás nečekaně nečeká velitel, ale jen další strážní s vašimi věcmi a oficiální zprávou na stočeném pergamenu. |
| |||
Buď to jsou tak dobrosrdeční sedláci až nás s nejlepším svědomím zašili a nebo jim k té dobrosrdečnosti dopomohlo pár žluťoučkých kulaťoučkých. V konečném důsledku je to úplně jedno, protože tu budeme muset tvrdnout minimálně tak dlouho, než ta druhá banda zmizí v nenávratnu i s tou koulí.. Má poslední slova mi na tváři vyladí úšklebek, který na ní ještě dlouho přetrvá. Mezitím sroluji úřední lejstro a dám ho stranou. To že jsem ze Železných hor ví kde kdo. Už jsem i v tomhle kraji před pár lety nějakou práci dělal, takže by mě tu někdo znát mohl. Taktéž to té druhé družině mohl někdo vykecat především v té vesnici kde jsme řešili ty ďáblíky, protže tam jsem se tak skutečně i představil. Přišli tam dost možná po nás nebo tam již byli a čekali chytře až tu záležitost vyřídíme. To samozřejmě neřeší jak se ta informace dostala sem, ale to už je taky jedno. Co víc dost možná se to nakonec i časem dozvíme. Sám bych si docela vsadil na to, že ta druhá banda podmázla tady někoho ve městě aby nás udal nebo nás udala sama. |
| |||
Tak takhle neoblomní a zásadoví strážní by opravdu měli být. Proč ale na takové narazíme zrovna v tuto chvíli a ještě k tomu, když jsme nevinni. Takových zákonů a papírování je na mě moc, od tohohle se musím držet dál, protože v tom se vůbec nevyznám. Pouze uznale a sklesle přikývnu, když Tell zmíní, že to na nás dobře připravily. Elen to však nevzdává a dál se pokouší o boj proti druhé skupince. Určitě bude někde napsáno, že obžalovaní nemohou podat udání a každý se tu tím bude řídit. Ale vymyslela to hezky, je opravdu chytrá. Potom nám i na Delphovu žádost prozradí, jak je to s těmi jmény. Jen aby stále věděla, které je to pravé. Ovšem to, co nadnese Murmëa už mě také napadlo a je to opravdu zajímavé. „Také nevím, jak to mohli vědět, vždyť nás sotva viděli a i tak by museli Tellchara znát. Nebo nepředstavoval ses tak v té vesnici, jako Tellchar ze Železných hor?“ |
| |||
Ty jejich paragrafy... Odfrknu si, když Tell čte proč jsme tady... Nejvíce mi příjde nesmyslné, že anonymní skupina anonymně ohlásí, že my jsme předmětem jejich utrpení. Na chvilku se odmlčím. Možná ještě zajímavější je, že naši milý udavači, věděli že nás vedeš Tellchare, a ještě o to více, že jsi ze Železných hor. Zavrtím hlavou. Jak je tohle možné, to nemohlo být jen tak úplně náhodné setkání. Hloubám a poslouchám ostatní, jak se v našem novém příbytku zabydlují... A souhlasím s Tebou Delphe, řekl jsi to naprosto dobře, ale co s nima... Když si umanou... Můžou co chtějí... |
| |||
Bohužel se pozornost mých spoluvězňů obrátí na mě. "Ale tak víš jak to je, jednou použiješ to jméno, jindy jiné. Nevidím na tom nic špatného. Obzvláště né pokud nám o pomůže z téhle díry." zaculím se a rozhlížím se po něčem co by se dalo použít jako šperhák, to spíš jen pro jistotu, kdyby se rozhodli nás už nikdy nepustit. |
| |||
"Telle, ale dyť jsem neřek nic proti jejich práci. Řekl jsem jen, že budeme plně spolupracovat, ale že chceme, aby i oni se začli zabývat naším udáním. Ale co udělali? Začli se chovat, jako bych řekl, že jim chceme utéct. Takže buď je pan kapitán nahluchlí a neví co říkám, nebo ne tak inteligentní, aby to pochopil a nebo podplacený. Protože tím co teď provádí dává našim sokům potřebnou volnost a čas uprchnout. řeknu k Tellcharovi, když jdem po cestě do vězení. Navíc místo, aby okamžitě začli ověřovat naše alibi, tak nás vedou do lochu. Zbytek cesty už jdu mlčky a přemýšlím, co bude dál. Popravdě ta banda nás jen naštvala s tou lodí. Ten artefakt zajímal jen Elenu. Elenu? Teď o sobě mluvila jako o Marii de Alness. Něco nám bude muset o sobě říct navíc.. Jako další mi ale dojde, že ta skupina udala Tellcharovu družinu ne Eleninu, či Mariinu. Ale šli po jejím artefaktu. Zvláštní. Když pak přečetl Tellchar obvinění, pochopil jsem, proč nešli zjišťovat naše alibi po městě. Ale pořád se mi nelíbí, že se kapitán nezačal zabívat s námi udaným obviněním. Hned potom co Tellchar dočte pronesu nahlas to co mi běželo hlavou při cestě za mříže. Tak jak to s tebou je Eleno, nebo snad Marie des Alness? |
| |||
Vztekle odevzdám svoje zbraně na ten jejich zpropadený vozíček. "To si piště, že podám oficiální stížnost. Kdo to kdy viděl chovat se ke spořádaným občanům takhle, pouze na základě nějakého anonymu. Ale když už jsme u toho, tak já chci rovněž podat udání. Na jednu skupinu osob, která zničila naši loď a napadla nás, okradla a dokonce na nás narafičili falešné udání. Jistě budete tak laskav a toto udání se mnou neprodleně sepíšete a podniknete potřebné kroky k jejich dopadení." Překřížím ruce pod prsy a vypadám dost neústupně. Tenhle meč má dvě ostří a s klidem se může otočit proti nim, jen ať za to zaplatí, když si začali. A nikdo neprokáže, že ta koule, kterou ukradli nebyla po právu naše. Ha. |
doba vygenerování stránky: 0.29490804672241 sekund