| |||
Budím Morth.. Když se stane něco co bych v životě nečekal.. Dlouho poté na ni jen hledím neschopen ničeho.. Sakra co se to deje??Cos to udelala Morth?? Nakonec se z toho trochu vymaním. Probere mě její chladnější přístup a hlavně zástup otrhanců.. Když na ně najedeme a oni najednou nikde dost mě to dostane.. Docela zničen a unaven neustále přemýšlejíc o událostech co se staly ani ne před pár chvílemy nejsem schopen debaty a jdu rovnou zalehnout.. Spím neklidným spánkem celou noc pořá se převracím a občas i něco zamumlám ze spaní.. Vzbudím se trochu dřív než ostatní pozoruji jak se mění noc v den.. Tell se vzbudí po chvilce.. Vsanu potichu a přisednu k němu.. Brý ráno telle.. Víš já jen sem se chtěl zeptat co to včera bylo? Docela mě to rozhodilo.. mírně se usměju.. |
| |||
Ráno Zbytek noci probíhal v klidu. Mou jedinou starostí bylo udržovat oheň. Měla jsem dost času na protloukání se vlastnímy myšlenkami. Raní hlídky mám nejraději. Noc předává žezlo dni. Ptáci začínají zpívat a noční zvířata se ukládají ke spánku. Je to nádhera. Jsem ráda, že se přátelé probouzejí sami. Krásné chladné ráno! pronesu klidným hlasem. Pozoruji otevřenou bránu i její hlídače. Pomalu posbírám věci. Jsem připravena k odchodu. |
| |||
Zbytek noci spím jak pařez a nic neruší mé sny.. Když se ráno probudím, tak si protřu ocči a postupně se zvednu.. Stojím, kouknu na Šrédra a pak dlouze na zlatý hřejivý kotouč, nízko nad obzorem.. Hmm mám rád tyhle "chladná" rána.. Nacpu si lulku a mezitím, co se probouzí ostatní, tak pokuřuju.. Zabalím si věcy, do kapsy si dám placku, kousek sýra, malou cibuli a plátek sušeného masa.. Ve volné chvíli si nacpu hubu od každého kousek a žvýkám chutnou směs.. |
| |||
Ležím na zádech, ústa dokořán v jedné z mých nemožných poloh, které vytvářím ve spánku. Semtam se potrbu na břiše, ale ranní slunce mě začne probouzet. Zvednu hlavu a škvírkami mezi víčky se mi dostanou do očí paprsky světla. Chvíli mrkám, ale víčka jako by neposlouchala. Chlava mi zase spadne na zem, v té chvíli si promnu oči hřbetem ruky. Vstanu a pomalinku se porotáhnu, protože jsem celý ztuhlý. Trochu mi zakřupou záda a já s neurčitým výrazem ve tváři zahlásím: "Mám v hubě jak v zapocený kovárně." Projdu se jen tak kolem všech a všimnu si jak se otevřely vrata. "Jej, kókéte prej asik možem!" Ukážu palce směrem k bráně. Pokukuju po ostatních jestli jo nebo nejdou. |
| |||
Po rozplynutí přízraků ještě chvíli diskutujute a pak zase zalehnete . Poslední hlídku si vezme Hísime , která rozfouká oheň ze žhnoucích uhlíků . Vy se k němu všichni přisunete , protože začíná být zima a začíná foukat čerstvý, studený vítr . Ráno vás probudí zima , která s vámi třepe i šimrající sluneční paprsky . A taky skřípot velké klášterní brány , která se otvírá . U každé z jejich křídel stojí mnich . Vidíte , že mají černé sutany a delší plnovousy . V rukou pouze hole . |
| |||
Hledím s rostoucí obavou na dav ozbrojenců.. Já to nějak zvládnu, ale co ostatní. Dokážu je všechny ochránit před takovou spoustou zřejmě nemrtvých nepřátel!? Díky svému trpasličímu vidění mi je jasné, že to nejsou "živí" nepřátelé, ale i tak, a možná právě proto, mohou být krajně nebezpeční.. Chci už vyrazit proti nim, ale pak si uvědomím, že něco nehraje.. Ne, to neni skutečné.. Je to iluze! Možná díky trpasličí otrlosti a nedůvěře proti magii si uvědomím klam dříve než někteří, co se vyhrnou proti nim.. Nestíhám je varovat, ale neni ani třeba.. Pohlédnu na Himringa, který také zůstal na místě.. Co ty si o tom myslíš? Byl to klam nebo nějací neklidní duchové z dávno minulých dob? |
| |||
Když mě Strygg vzbudí, nejsem moc přívětiví. Vždyť jsem spal jenom chviličku, měl jsem hlídku před Stryggem.Ale nyní se děje něco jiného. Všichni se začnou chystat k boji a stejně tak i já začnu vymýšlet plán. Nemělo by smysl s nimi bojovat, raději otveřu tu bránu a všichni se schováme za zdmy kláštera. Pak to třeba mnichům nějak vysvětlíme. určitě to pochopí. Když už jsem však na koni a chystám se všechny svolat k sobě, povšimnu si zajímavého faktu. Snad moje rozespalost způsobila, že jsem si hned nevšiml, že jsou to pouhé přeludy. "Tihle nám už neublíží, nebo alespoň by neměli." řeknu nahlas, aby to všichni slyšeli. Ale pozdě, čtyři z nás už vyrazili do útoku. Jejich rány však procházeli vzduchem, kterým ve skotečnosti jejich nepřátelé abyli a to je také to, co po nich zůstalo. Rozplynuli se ve vzduch, jako by tu nikdy nebyly. |
| |||
„PŘIPRAVTE SE MOŽNÁ SE NĚCO BUDE DÍT…“ Ozve se mi ve snu… No to si piš, že se bude něco dít…“ Odpovím ze spaní, chytnu Strigga za kus pláště a přitáhnu ho k sobě… Prstama mu zajedu do vlasů a můj horký polibek se připne na jeho vlažné rty... V tom se však ze snu pomalinku probouzím a nemůžu tomu uvěřit... „Proboha…“ Řeknu si s uvědoměním, co jsem to teď právě udělala, když spatřím Striggovu tvář ve svitu měsíce... S vytřeštěnýma pohledem se zpomaleně odtahuji od Striggových úst a pozoruji jeho reakci... „Co tu děláš?“ Zeptám se zamračeně, ale na odpověď nečekám, protože uslyším nějaké zvuky a hned se postavím na nohy poté, co uchopím zbraně do rukou… „Slyšíš to??? Někdo tady je…“ Snažím se zaostřit zrak do mlhy, odkud vycházely kroky trhanů… Když uvidím jak skrz mlhu se rýsují obrysy vícero postav… Doběhnu ke koni, vyhoupnu se na něj a prudce kopnu do třmenů až hřebec bolestí zařehtá… „Vy jste mi přišli právě vhod…“ S rozjetým koněm se řítím naproti trhanům a hned prvnímu se chystám useknout hlavu… Avšak meč mi projede skrz houf trhanů i semnou… „Co to je???“ Vyděšeně začnu kmitat pohledem okolo sebe a nemůžu ničemu uvěřit, a proto seknu mečem ještě jednou… „Co to má znamenat??? To je snad zlý sen… Pozoruji vojsko jak bojuje před klášterem a pak splyne s mlhou… „Viděli jste to taky???“ S otázkou se otočím po chvíli na ostatní, kromě Strigga, kterému se zatím nemůžu podívat do očí… |
| |||
Po bitvě - nebitvě Můj kůň na kterém sedím nervózně přešlapuje a pohupuje hlavou, tak, že musím uzdu pevně svírat v ruce, abych jej měla pod kontrolou. Vše mi přišlo, tak rychlé, že jsem nestačila ani hlesnout. Ulevilo se mi. Kdyby více bitve probíhalo tímto stylem, byla by cesta o moc snazší. Mám zvláštní pocit. Jakoby ve vzduchu bylo cítit něco nadpozemského, netypického. Slyšela jsem mluvit Murmëu, ale pak bylo ticho, zvláštní ticho. Přišlo mi, jakoby se na chvíli všechna lesní zvěř rozhodla ani nepípnout. Jakmile se alespoň trochu vzpamatuji, prohodím šeptem do tiché tmavé noci. Neví někdo, co to mělo znamenat? Měla to být snad nějaká zkouška? O klášteře a jajích obyvatelích toho moc nevím, neznám jejich zvyky. Seskočím z koně a uvážu jej, pořád odfrkuje a něco se mu nezdá. Pohladím jej a řeknu pár slov na uklidněnou. Rozhlídnu se kolem sebe. Jste všichni vpořádku? zeptám se a otočím se na Murmëu. |
| |||
Doopravdy se probudím až když mi ruce samy hrají na zbraně. Nevěřícně koukám do čeho vlastně sekám a co se děje, ukázala se ztoho být příjemná zábava a rozcvička. Jéééjda shade, že nésó dovopravdický. |
doba vygenerování stránky: 0.36851692199707 sekund