| |||
Když Strygg nabízí nabízí jídlo, zvednu oči a pak poprosím: "Já bych si dal Stryggu, pokudby to nevadilo, zítra si řekni a snídaně bude z mých zásob.." Kudůk má zase nějaké poznámky a většina družiny se oddává svým myšlenkám. Já si taky připravím ležení. Deku a sedlo z koně si připravím pod hlavu a vytáhnu houni. Spát se však ještě nechystám. "Vezmu si druhou hlídku ,po Tellovi." oznámí a s tím si vytáhnu nějakou knihu a začnu v ní listovat. Obal je z hnědé vrásčité kůže vykládaný stříbrnými intarziemi a popsaná Vám neznámími runami. |
| |||
Tak a zase noc venku pod širou oblohou.. Už mě to štve.. Striggu zase si si zvyk na velký pohodlí v hostinci tak si zase zvykej.. Trochu mě to zarazí když bratři z kláštera odmítnou pohostinsví.. Mno asi jsou zlý časy.. Nedávám to však najevo, v klidu se vydám za ostatníma. Přisednu k táboráku. vytáhnu něco málo usšenýho masa a pár jablíček co mi ještě zbyly. Dá si někdo?? zeptám se nabýzejíc něco z jídla. Otočím se i na Kudůka.. Promiň ještě sem se asi ani pepředstavil.. Jmenuju se Strigg. Zvednu se a podám mu ruku.. |
| |||
Přišoupnu se k Tellovi a vytasím poslední měch hutného trpasličího piva. "Všici sou tu nějaký napružený. Asik nerozumí humoru." Pořádně si přihnu a podám dál. "Koukám, že tady ušáčkovi jsem nepřirostl k hercně ani jejímu salámkovi. Ani se jí nedivím." Usměju se a promnu si neholenou tvář. Kurňa potřeboval bych voholit. A co ten poelfenej našinec s čím von válí? Vypadá ready, ale taky na mě hledí ňák nakysle. Kouknu ještě dodatečně na Tellovu sekyru jako by se nechumelilo. Pěkná, kdes k téhle přišel, koukám, že tam máš jen vokrasný runy, začínáš? Pohlédnu se zájmem v očích na Tellchara. |
| |||
Když nás mnich nepozve dál, tak jen něco zabručím a vydám se hledat místo k táboření.. Když najdeme to vhodné a naši hraničáři rozdělají oheň, tak si sundám báhl a vytáhnu z něj sýr, cibuli, placky a minidemižónek pifka.. Potom, co se nasytím, zabalím se do pláště a oznámím ostatním, že si vezmu první hlídku.. Je sice ještě světlo, ale chci si trochu popřemýšlet. Sednu si bokem a zády od ohně, aby mě večer neslnil, nacpu si dýmku a kouřím.. |
| |||
Se znechuceným výrazem ve tváři sjedu z koně a se stejným výrazem se podívám Šredra, který nazval mého koně bestií... Avšak skoro v tutéž chvíli se mě zeptá, proč jsme tady. Pozvednu levé obočí, otočím se ke koni a začnu přehazovat třmeny přes sedlo, aby se mu samovolně nekývali podél těla, až ho někam povedu a jen tak mimochodem Šrédrovi odvětím: "Potřebujeme od zdejších mnichů přeložit jeden svitek..." Odpověď je možná strohá, ale přesná. Když si doobsloužím koně, tak se otočím zpět ke Šrédrovi. "Jo! A pokud i ty stojíš o to abychom spolu vycházeli, pokus se o mém koni vyjadřovat slušně. To že z něj neumíš slézt a neřekneš si ani o pomoc, neznamená, že si na něm budeš vylévat svou neschopnost! A ještě jeden detail. Pokus se na něj jen křivě podívat... A bude mi jedno, jak dobře bojuješ!" Ať už mé věty znějí jak chtějí, tak jsou vysloveny jen s lehkým nádechem emocí. Po těchto slovech už se jen snažím dávat pozor co se tu vlastně děje. "Tak tedy budeme spát na planině... Alespoň pár chvil mimo kamenné zdi..." Uleví se mi. Rozhlédnu se po ostatních. Natáhnu se pro uzdu svého koně a pronesu, vedouc svého koně jinam. "Tak jdem?" Když už si vybereme vhodné místo k přenocování a rozděláme oheň odsedlám koně a sundám mu ze hřbetu všechno, co jej do této chvíle zatěžovalo... Za uzdu si ho odvedu kousek bokem. |
| |||
Alespoň nám dal naději, že zítra bude líp. Slunko vždy vše trochu prosvětlí a dá tomu jasnější ráz. Nevyhnal nás z kledbami a to považuji za dobré znamení. Poznamenám to jen tak letmě k všem ostatním. Očividně mi nevadí narážka na to, že jsme smrtelníci a že nás mezi zdi svého kutlohu nepustí. Vlasně i kdyby pustili, stejně bych raději přenocoval na vzduchu něž mezi těmi zatuchlími a vlkými zdmi, kterými bezpochyby klášter disponuje. Ještě chvíli se rozhlížím a poslouchám reakce ostatních. Nevím jak se vyznat v mých pocitech, ale mám velké nadšení si popovídat s Hisime, vidím v ní podobného elfa jako byl můj Farandil, příjdu blíž k ní a něco jí povím, nahlas ani ne, spíše to ostatní ani nepostřehnou, protože jsou jistě zaměstnaní hledáním příhodného místa k spánku. |
| |||
tak a je to tady zase.. Ráno. kůň. A mě čeká pěkně bolavej zadek.. Jedeme cestou zatím v klidu koník ani mnoc nejančí.. Zato moje pozadí už je po hodince jízdy docela omlácený.. Sakra.. ulevim si v duchu.. Pak najednou začne ryk a lomoz kdekdo se rychle rozjede napřed.. Zaslechnu jen pár slov.. A pak. Saaaakryš.. ujede mi když už cestuju z kobylky na zem.. Striggu ty víš proč nemáš rád koně.. Zase celou bitku proválíš nazemi.. A taky se tak stalo..půl bitky sem se válel na zemi a sbíral se.. No a tu druhou sem se snažil chytit kobylku.. Když už bylo po bitce, ja měl koníka, jen pokynu mlčky Šredrovy na pozdrav a radši se uvalim do mlčení.. Snad se mi nikdo nebude moc vychechtávat za moje jezdecký umění.. |
| |||
Muz se zachmuri a potichu rekne : Tady ale nemuzete prespat . Po zapadu slunce nesmi zadny smrtelnik , krome mnichu naseho radu , projit branou . Budete muset prenocovat na planine a rano vas nejvyssi prijme a uvidi se co se da delat . To rekne a zavre okenko . To znamena konec dalsi diskuze a vase prenocovani na planine pred klasterem . |
doba vygenerování stránky: 0.77813100814819 sekund