| |||
Uvědomím si, že mám v ruce pořád svoji vlastnoručně vyrobenou obouručku.. Otřu krev toho čokla do šosu přehozu pod sedlem ponyho a pak sekeru zaháknu za výběžek na boku sedla k tomu určený.. No já jak jsem vyšel Ironforgskou univesitu, tak jsem si uvědomil, že mám toulavé bagančata a vyrazil jsem do světa.. Z domova už sem nějakej ten jähr. Toulám se krajinou a snažím se sprovodit ze světa co nejvíc zplozenců chaosu, poznat nové kraje a asi si také vykoledovat nějakou tu slávu.. Pousměju se a pak se otočím ke zbatku družiny.. No momentálně už nějakej ten čas chodím s touhle "bandou".. Občas se někdo přidá, občas někdo ubude.. Tak už to chodí.. Momentálně máme namířeno do blízkého kláštera Celestýnů tady ve zlatých horách.. Měl by být na nedaleké hoře Kách.. |
| |||
"No začíná to vypadat dobře, naši borci vygómli pár fajn novéch slitin a hlavně nové systém čištění rudy, fakt pecka Ti povim. Kolem velké kovadliny taky dost šumu, páč tam Kingoš požehnal novém bouchačům a Ti mu hnet vymakali fajnové vozék co jede na uhlí. Mě nebaví trčet doma a tak courám tu a tak snažím se bét in s ostatníma technikama a bóchačama je to těžké byznys Ti povim. Jak bylepšovat zbraně to je moje trošku lepší využití kinetické energíe se hodí každýmu." poplkám s úsměvem. "Jen tak mezi nama ... co to tahneš sebó za ušáky?" |
| |||
Popoženu poníka, abych byl vedle Šredra.. Ty jsi sem přišel od Ironforge? A kam máš namířeno...? Vyřknu to tak dychtivě, že se až zarazím, ale pak pokračuju.. Víš, jsem už strašně dlouho na cestách. Rád bych si promluvil s někým, kdo přichází z domoviny.. |
| |||
"Šredr vod Irofórdže syn Snorriho Šilenta klanu Techniků. Sem nečul, že tudy potáhne někdo od ruňáků. U velké kovadliny je to furt fajne sposta věcí ke čtění a študýrování. Ale vylez sem ven a kókám, že mám pořád co zlepšovat jak na zbraních tak na boji." Vyhrk ze sebe hrdelní tvrdou mluvou a zasadil sekery za kroužky, které má připevněné po bocích kalhot tak že u topora visí dolů k zemi a čepele směřují dopředu. A vyrazil dopředu podávajíc pravou ruku na pozdrav. |
| |||
Zprvu mám trochu smutný výraz, že psi hned utekli bez boje.. Pak si lae uvědomím, že by to stejně nebyl moc dobrej boj, takže mě to přestane mrzet.. Mnohem víc mě začne zajímat kudůk se sekyrami. Jednak na zbraních poznávám pečlivou trpasličí práci. Nejsou sice magické, ale jsou vyrobené z nejlepší oceli a na první pohled perfektně vyvážené. Kudůkův zjev mi zevšeho nejvíc připomíná trpaslíky, dokonce i jeho mluva.. Pak mě z úvah vytrhne jeho otázka.. Cože, on zná snad můj klan..?! Jsem Tellchar, syn Iridinův.. K službám tvým i tvého klanu.. Ještě jednou si ho sjedu pohledem.. A kdo jsi ty. Trpaslík nejsi, ale mám pocit, že k nám máš velmi blízko..?! |
| |||
Střela byla zbytečná, ale alespoň jsem provětrala své bojové umění. Jakmile psi mizí vdáli přesouvám svou pozornost na podivného cestovatele. Poznámka o pejscích mě trochu pobaví, ale nedám to znát. Všimnu si jeho pohledu. Asi nemá elfy příliš v lásce. Ne každý dokáže odhodit předsudky. Nechci provokovat a proto zastavím koníka nedaleko a povolím uzdu tak, aby se mohl nabažit zelené travičky. NIc neříkám, jen sleduji kudúka. Který se věnuje Tellcharovi. |
| |||
"Takové pések na smetaně..." řekl dodatečně a štouchl špicí okované boty do zdechliny. Pak pohlédl s láskou na své dvě zkrvavené sekery. A jemně je otřel hadříkem vytaženým z poza opasku. Jsou dobře opečovávané, krásná trpasličí práce s prvky designu techniků. Moderní zbraně určené pro boj. Pak se znovou koukne na Tellchara a přimhouří zrak. "Co to?! No toto! Znak havrana?! Snad Šredra nešálí zrak. Syne klanu ruňáků obdaruj můj sluch svým jménem! " |
| |||
Na malé postavičce je vidět, že je mírně zadýchaná, což je po takovém útoku přinejmenším zvláštní. Všimli jste si jak váš přejíždí pohledem, stále vypadá nervózně a ve střehu. Nedůvěřivě si prohlíží Elfy a hlavně tu která vystělila šíp jeho směrem. Je oblečen v tmavě hnědé zbroji pobitou kovovými cvočky je bez nárameníků a rukávů, takže jsou vidět jeho svalnatější paže, zjevně se dokáže ohánět sekerami a to velmi rychle. Má krátké hnědé vlasy a pronikavě modré oči. Cěhož si stačili všimnou jen Ti nejvnímavější. Tellchar si všiml podobnosti s bojem trpaslíků, ale více využívající obratnosti a rychlosti, než hrubé síly. Odplivne si. Stále kouká a najednou hrdelním tvrdým téměř barbarským hlasem zaburácí: "Tóž dikés! Méval sem pésky rád, ale toto..." Pronesl směrem k Tellcharovi mračíc se. Jak může něco tak malého menší než trpaslík vydávat takový zvuk je Vám záhadou. Tož gde to smé. Elfové a trpoši z toho je mi blivno. Co to je toto.Mžourá očky po Elfech zjevně nepříliš nadšen. |
| |||
Tellchar sundá švihem sekery jednoho psa a ostatní se dali na zběsilý útěk . Vítr vál směrem od vás , takže vás nezvětřili dříve . Za psy se zaprášilo za nejbližší skalním ohybem stezky a kudůk spustil sekery k boku a z plných plic si odplivl a zaklel a podíval se na Tellchara a na vás . |
| |||
Rozruch vepředu mě trochu vytrhne ze sopustředění se na mého koníka. Už dlouho jsem v sedle nebyla, a jankovitý koníček toho jaksepatří zneužívá. Scéna s bojujícím kudůkem mě zarazí. Ale na nic nečekám a ještě v sedle vytahuju luk. Během chvilky mám na napnuté tětivě připraven šíp. Uvažuju, který ze psů je vůdce. Sjedu dotíraící potvory pohledem až na jednom z nich utkví můj pohled. Zamířím a svírajíc koleny koníka, aby neměnil směr, vypalím na dotírající zvíře. |
doba vygenerování stránky: 0.35104990005493 sekund