Šest zlatých, to není taková pálka, ale na to, že jsem tu 1,5 nebyl?? Na mojí tváři se objeví trochu nevěčícný a podezřívaví výraz:
"Pane hostnský, rozhodně si vážím vaší pohostinosti a musím chválit vaší péči a kuchyni. Přesto by mě zajímalo, zda opravdu platíme všichni šest zlatých. není možné, že by vám nějaký šotek přeházel účty? Například zde ctihodný Tellchar, krásná Nymphea a já jsme byli 1,5 na výcviku u svých istrů a sám víte, že jsme se zde v hostinci nezdržovali..."
žádám zdvořile avšak jasně vysvětlení našich účtů.

Bylo mi jasmé, že Tellchar se trošku zakaboní, přeci jenom je to trb jak celé královsví Dusar. Trošku mě ale ta jeho trpasličí nátura nahodila. No nesolventní. Brácho, no já nevím. zabručím si pod fusama. A nakonec prohodim k němu mírně nahlas
Však já to chápu brácho, ale na druhou stranu je ti doufám jasný že tě nikdo o ty zlatky neokrádá. Jen prostě družina potřebuje helfnut. Ne každý dokáže hospodařit tak střídnmě a skvěle zároveň jak ty. Někdy se prostě objeví nějaké větší výdaje než trp čeká.
Jakmile se dukutálí hostinský s vyúčtováním kouknu na něj mírně nevraživě a se slovy Mnohokráte děkuji za vše hodím na stůl z torny šest zlaťáků a pokrčím rameny na brašuleho který na mě koukl.
I nu tak bychom pomalu měli doshánět věci a jít na kutě. Čeká nás dlouhá cesta.

Prohodím a čekám na ostatní jak se vyjádří na vyúčtování hostinského a moji poznámku o peřinách.

Za chvili se k vam vrati hostinsky se slovy :
Pokud by vam to nevadilo , vyuctovali bychom to ted . Asi se zitra sbalite a pojedete dale , jak jsem slysel ... Bylo by to sest zlatek za kazdeho ...
Stoji u stolu a ceka ,co mu odpovite na to , kdy zaplatite .

Když mě poprosí o prachy brašule, tvářím se ještě vesele, ale jakmile začnou i ostatní členové družiny prezentovat svou nelichotivou finanční situaci, můj výraz poněkud ztvrdne, následně se začnu mračit a po tom, co se do toho vloží hostinský, nabyde doslova bolestného rázu..
Je zřejmé, že ve mně chvíli probíhá těžký duševní boj..

Ehmm hlas mi uvázne, ale nakonec pkračuji.. Vypadá to, že se budou ti, co mají peníze, složit na ty méně solventní..

Když dořeknu svá slova, mám pocit, který pochopí jen pravý trpaslík a to jsem tu bohužel jen já.. Ne, že by Huo nebyl trpaslík, přece přecejenom ho vychovali elfouši, a proto by každému normálnímu trpovi přišel krapet poťouchlej.. No ale nemám mu to za zlé..

Do rozhovoru se nijak nezapojuji. Vesměs souhlasím s Murmëou a nemám co bych dodala. jsme ráda, že nemusím nic vysvětlovat. Stejně nejvíce práce odvedl právě on.

Jakmile dojde na debatu o penězích uvědomím si, že jimi taky zrovna neoplývám. Vždy jsem si vystačila s málem. A to, co mi chybělo jsem buď vynechala nebo si to našla v lese.


Možná bych mohla něco utržit za byliny, které jsem nasbírala.

Z myšlenek mě vytrhne hospodský. vyrovnání účtu se mě příliš netýká, protože jsem většinu doby běhala po lesích, ale uvědomuju si, že naše finanční situace není moc růžová.

Jak z toho ven?

Rozhlédnu se na ostatní. Hostinskému naznačím, že jsem spokojena a nemám další přání a k přátelům povím:
Taky se musím přiznat, že můj obnos není zrovna největší. Možná bych mohla pár zlaťáků utržit, ale nebude toho moc.
řeknu provinile, jako bych snad něco provedla.

Snad kvůli materiálním statkům nebude s naším dobrodružstvím konec.
hořce mě napadne.

Pritoci se k vam hostinsky a rekne :
Panstvo si bude jeste neco prat ? A taky jsem se chtel zeptat , zda-li nas jeste oblazite svou pritomnosti nebo se vydate nekde dale . Mohli bychom vyrovnat ucty , za vice nez mesic je to uz pekna sumicka ...
Pak vam da na stul pivo a vino a odejde ...

Zaposlouchám se dopopisu událostí s archivářem a jake trable to byly. Zatracení dlouzí. pomyslím si už aby je ta jejich hrabivost pohřbila.
Usrknu si už mírně s nechutí piva dlouhých a pozasměju se Tellcharovi a jeho říhnutí. Potom co oba s Himringem položí stejnou otázku neotálím a odpovím.
He he, no s penězma jsem na tom teď já osobně dost blbě. Lupnu očiskama po brašulovi před nedávnem jsem nakupoval nějaké elixíri a vzácné ingredience na ně. Bojím se, že budu potřebovat trošku vypomoci. Tedy poprosím tady brašuleho, estli by neměl v měšci nějé zlaté navíc.
Nakloním se k Tellcharovi a něco mu zašeptám. Potom se oba zasmějem. A povím.
Takže tak. Jinak Doufám, že cestu už nějak nejdem. No a jak to je s Vámi ostatními?

Když vidím ostatní, že už popíjí, nejprve se dost zamaračím a sjedu je mrazivým pohledem. Vždyť jsme chtěli zř dneska vyrazit na cestu.
Pak však náš druhý trpaslík vysvětluje, že koně a poníci budou připraveni až zítra, tak i já začno líčit to, co sme zjistili. Chtěl jsem se pustit do líčení, jenže Tellchar je rychlejší a tak ho jenom doplním:
Viděli jsme mapu na níž jsou hory i místo, kam musíme jít. Bohužel nám ji nepůjčili, nu musíme doufat, že jsme si to zapamatovali dobře. Původně jsem ji chtělo obkreslit, ale pouhé nahlédnutí nás stálo 4 zlaté.Navíc se ten archivář nepříjemně vyptával. Vypadal neškodně, ale jeden nikdy neví, i stěny mají uši. Tak jsme se snažii si to zapamatovat a raději šli."
Dokončím popis, toho co jsme zažili a také si objednám jídlo a pití u krčmáře.
"Nu a jak to vypadá se zásobama?A co ted ty koně a poníci? složíme se na to nějak dohromady?"

Pozdravím ostatní a sednu si ke stolu. První věc, co udělám je, že si poručím tuplák pifka..
Poslechnu si Brašuleho a taky zvědavou otázku Fei..

No bando pořídili jsme. Cestu už známe, ale stálo nás to s Himringem ošklivé setkání s lidskou hrabivostí a hamižností. Nakone jsme to ustáli aniž by jsme se z toho zbluli a myslím, že zítra možem s klidem vyrazit..

Jinak jak se domluvíme s těma prachama? Máte všici dost peněz, aby jste si koně zaplatili sami nebo to budem muset dat nějak dohomady?¨

Domluvím a pak se dlouze napiju, až mi po vousek stéká trochu píva.. Po dlouhém loku následuje ještě delší říhnutí..