Vyslechnu si Tellovo vyprávění a se zamyšlením si vyposlechnu Himringův názor.
"Svým způsobem má Himring pravdu, ale dva dny ve měsě? Já tu umřu! ALe pravdou je, že bychom ten svitek alespoň mohli přeložit, když už to stálo tolik životů a tolik úsilí..."

Podívám se kolem stolu a zastavím se u Tella...
"Děkuji Ti mistře trpaslíku za osvětlení celé situace."
Po těchto slovech ulpí můj pohled na Himringovi.
"A souhlasím s Tebou. Když už se Ti hodí, abychom zde zůstali, tal mi řekni, jestli Ti můžu s tím svitkem nějak pomoci..."
Předpokládám, že mu nějak pomoci mohu, ale nemám s takovými věcmi zkušenost a tak si ráda nechám poradit, jak mohu být užitečná.

Se zaujetím poslouchám celé vyprávění našeho trpaslíka. Najednou mi všechno dává smysl a začíná zapadat do sebe.
"Ten svitek sjrývá asi něco opravdu důležitého, když po něm ten lotr tolik prahne. jenom je otázku, zda nám to stojí za další případné ztráty na životech. Myslíš Telle, že si na nás troufne i tady ve měste? Rád bych totiž, abychom zjistili něco víc o těch nalezených předmětech. Bavrhuji zdržet se tady ve městě jeden až dva dny. Odpočineme si a , zjistím nějeké novinky, příjdeme na jiné myšlenky a pak, pokud se na tom shodnem, mužem vyrazit pátrad dál po někom, kdo by dokázal svitek přeložit.

Slyšel jsem, že se dají nalézt kouzla, která překládají z cizích a neznámých jazyků, třeba se někdy něco takového taky naučím.

Počkám až se všichni sejdou u stolu, pojí a když mě Fea vyzve, tak začnu mluvit..

Jistě nikomu neuniklo, že naše "Banda" nemá stálé složení. Je to hlavně tím, že celkem často o někoho přicházíme..
Trochu se odmlčím a pak významně pohlédnu na Striga...
Nejdéle jsme u družiny vpodstatě já, Strig a Morth, která se sice na dlouho vytratila, ale zná počáteční historii. A ta věc se svitkem se týká právě začátků družiny..
Začalo to tím, že si "Bandu" najal kupec jménem Mazár. Já ještě u družiny nebyl. Každopádně šlo o to, že chtěl osvobodit svého syna z rukou únosců. Což se nakonec povedlo, ikdyž s těžkými ztrátami na straně družiny a podstatné bylo, že utekl Graco, vůdce únosců. Při celé akci však Strig objevil v doupěti lupičů tajemný svitek. Písmo bylo všem nesrozumitelné, proto se rozhodli vydat za Královským kronikářem v Dusaru. Po cestě sem se k družině přidal já a Pepas. ukázalo se, že svitek je psán tajným písmem řádu rytířů Yalky, takže knihovník si s ním nevěděl rady. Přesto nám pomohl, protože nás poslal za starým rytířem tohoto řádu, který shodou okolností pobýval rovněž na královském dvoře.
Rytíř se rozhodl nám pomoci, ale požadoval protislužbu. Jeho úkol nás dovedl na ostrov plný nemrtvých. Nakonec se nám podařilo s vypětím všech sil tento úkol splnit. Jenže rytíře někdo mezitím úkladně zavraždil. Jediná alternativa na rozluštění svitku tedy byli už pouze mniši Kolestýni sídlící na hoře Kách ve zlatých horách. Po přípravách jsme město opustili a vydali se do těchto hor.. Po cestě jsme zažily malé dobrodružství, když jsme pomohli ochránit zlatý důl trpaslíků, proti banditům. Lapky jsme zničily, ale za cenu dalších ztrát. Následovaly další potyčky se skřety a lupiči a nakonec cesta do toho proklatého dolu, kde jsme přišli opravdu o hodně a nic nezískali.. Pak ten medvěd a ti poslední vrahové. Je zřejmé, že Graco se snaží stále získat ten pergamen zpátky.. Možná v tom je už i něco víc, něco co se týká jeho obsahu.. Těžko říct..
Teď jsem vám vpodstatě převyprávěl celou historii družiny.. Hodně menších dobrodružství a bitek sem vynechal, ale snad sem řekl vše podstatné..

Po tomhle dlouhém proslovu se odmlčím a čekám jak si to přeberou ostatní. Je jasné, že by jsme ale něco s tím svitkem měli podniknout..

Vzbudí mě sice rámus, ala jsem moc líná na to, abych otevřela okno, rozrazila okenice a podívala se, co se děje. To mi snad řekne i hostinský...
Když sejdu dolů objednám si snídani u hostinského a zeptám se ho, zda neví, co se to venku děje. Počkám si na odpověď a přesunu se ke stolu u kterého se postupně sejdeme všichni.
Více než rámus mi hlavou vrtá pergamen... Pokukuji po Tellcharovi. Po chvíli to nevydržím...
"Tak co to je s tím pergamenem? Telle, myslím, že některým z nás dlužíš vysvětlení..."
Hledím na trpaslíka očekávajíc odpověď.

Vstanete a sejdete dolů do šenku , kde si sednete ke stolu a dáte si snídani . Někteří z vás jsou ještě unavení budou potřebovat více času na zotavení . Stejně tak bude potřeba ošetřit zranění , které jste utrpěli .
Sedíte u stolu a snídáte ...

Každý z vás si ošetří své rány a pokud je toho schopný tak pomůže druhému . Uložíte Elvyino tělo ke skále a navršíte na ni mohylu z kamení . Pak ještě chvilku odpočíváte , každý v tichosti rozjímáte . S úsvitem seberete Barahira a na provizorních nosítkách se s ním a se zajatcem vydáte zpět ke Goru .
Jdete pomalu , skoro každý má nějaké to zranění a nesení Barahira vás taky zpomaluje , takže k městským branám dojdete akorát těsně před jejich večerním zavřením . Po cestě každý z vás přemýšlí o tom svitku , ale ti co o něm ví nechtějí teď mluvit a ostatní se neptají . Čekají na příhodnější dobu.
Jste unavení a nevyspalí . Zajatce odevzdáte proto hned u brány strážím s tím , že později rychtáři podáte vysvětlení . Sami zamíříte do nejbližší hospody , kde se najíte a ubytujete . Hostinskému řeknete aby do výdajů zahrnul i felčara , kterého mu dáte za úkol pro Barahira přivést a taky ho ošetřit . Sami zamíříte do svých pokojů , kde se svalíte a usnete .
Vzbudí vás až raní městský hluk pod okny ...
Jste unavení a nevyspalí , proto zamíříte

U ohně

Sleduji dění kolem. Překvapí mě na elfa relativně výbušné chování Nymphey. Ale jsem ráda, že se ji výslech relativně daří. I když jsme se mnoho dobrých zpráv nedozvěděli.
Když se do výslechu zapojí i Tellchar, zpozorním.
Tahat zajatce až do města. Zbytečná komplikace navíc. Na druhou stranu mě nenapadá co s ním...

Ai, kde mám luk? Úplně jsem na něj zapomněla.
Odhodila jsem jej v bitvě.
Ač mám pocit, že kažou chvíli omdlím, pomalu vstanu a dojdu si pro svou zbraň ležící kousek ode mě.
Zatočí se mi hlava, ale ustojím to.
Kruci snad si toho nikdo nevšiml.
Malátně, ale spokojeně opět usedám i se svým milovaným lukem.

Do rozhovoru se nijak nezapojuji. Nepřipadá mi, že bych měla dostatek informací.
Proto radši mlčím a vše jen pozorně sleduji.

Když slyším ironii v zajatcově hlasu, tak se trochu probudím..
Stopnu si a popojdu k němu..
Feo má pravdu. Touhle dobou tam už nikdo nebude. Každopádně z něho asi nic víc už nevypadne.. Takže co s ním uděláme? Pustit ho nehodlám. Myslím, že by jsme ho měli předat ve městě spravedlnosti, ti už si s ním poradí.. Stejně musíme do města..