Vstanu a přemýšlím, zda tasit, nebo vzít do rukou luk... Nakonec raději tasím, protože stířlet jen tak do neznáma by nemuselo mít větší odezvu...

První otázka, která mě napadne je pro Tella...

"Kolik jich je?"
Mluvím šptem a dříve, než mi Tell odpoví, tak se ještě vyslovým svůj názor...
"Nechala bych je přijít blíž a podpálila bych ty hromady klestí, abychom se lépe orientovali. Třeba ani nevědí, že tu jsme..."

Všechny vás potichu vzbudí Tellchar . Pošeptá vám , že viděl jakýsi pohyb u vstupu na planinu a že to budou asi nějaké postavy velikosti člověka až barbara .Vy sami toho moc nevidíte , neboť to máte přes dvacet sáhů ke ústí planiny . Můžete však slyšet jemný šramot.
Kolem vás jsou tři hromady roští , které jste nakupili . Jinak je planina holá , obklopená skalami.Každý z vás upírá zraky ke vstupu ...

Nanosili jste klestí a udělali tři větší hromady . Pak jste si udělali menší ohýnek na opečení masa a později ho uhasili . Následně jste se uložili ke spánku . První hlídku si vzala Fea , druhou Evelynn a třetí Tellchar .

Je třetí hlídka a vy všichni spíte , kromě Tellchara , který poklimbává u ohně ...

Obhlížím místo a zdá se dobré..

No s tím ohněm máš asi pravdu.. Snad nebude nikomu v noci zima.. Pokud by někdo potřeboval, mám přikrývku, kterou nepotřebuji.. My trpaslíci jsme na chlad zvyklí, stačí mi plášť..

Jinak si vezmu druhou hlídku.. Až bude čas, tak mně Feo řekni..

Posadím se a něco pojím.. Pak se zahalím do pláště a vyndám dýmku..

Jdu s Hísimë sbírat, ale místo dříví sbírám klestí na podpal...

Když se však vrátím k ohni, vyslechnu si Himringův názor a svým způsobem má pravdu, ale také potřebujeme přez noc teplo a navíc jsme schhovaní skalami, když se udělá ohniště menší, tak bude vidět kouř a ten, pokud nebude příliš jasná noc nebude vidět...

"Nevím..."
Promluvím směrem Himringovi, nicméně vyjadřuji svůj všeobecný názor...
"Myslím že alsepoň malý oheň bychom si udělat měli. Jsme krití skalami a bude-li dřevo pěkně suché nemusí nás kouř pzradit... Nebude-li příliš jasná noc... A bude-li jasná noc uvidí odtud velice daleko i my... Ale s tím chrastím máš docela dobrý nápad... Mohli bycho udělat tak tři hromady po obvidu našeho rádoby tábora... Jinak první hlídku si klidně vezmu já... Stejně bych nejspíš neusnula."
Poslední větu spíše procedím jen tak mezi zuby...
"Zajdu ještě pro nějaké to klestí..."
Oznámím věcně... a zmizím.

Samozřejmě mě mrzí smrt člena družiny a prožívám ji o to niterněji, protože vím, co to znamená smrt pro trpaslíky. to samé jak pro elfy, neboď daní dlouhověkosti je vzácnost s jakou se rodí děti. je to požehnání a smrt je velká tragedie. Ale své emoce nedávám nijak najevo. To je moji povahou, to je co mi dalo jméno Himring, Stále chladný, jako vrcholek ledovce.
Když dojdem na planinu a začne se chystat oheň, konečně promluvím:
"Nevím, jestli je to s tím ohněm nejlepší nápad. Jsme na planině a oheň a kouř budou vidět na míle. Je to jako "tady jsem, přijďte si pro mě". Spíš bych připravil hromadu chrastí, ať můžem rychle osvětlit prostor, když bude třeba." Co se týče hlídek... kouzlení vysiluje, já si potřebuju odpočinout, abych ráno mohl meditovat."
vysvětlím svůjj názor a zároveň část toho, co je pro mága nezbytné a že to není jen tak lusknout prsty a vyčarovat blesk.