| |||
„No, to víš, že ti městští vařbuchtové za chvíli omrzí…“ Usměji se šibalsky na Strigga a poplácám ho po rameni… „Já jsem ale lhářka... Proč jsem jim neřekla pravdu?!? Pravdu o tom, že se mi po nich stískalo!?! Achjo....“ Strigg mě nakazí a i já se na okamžik vrátím do krásných vzpomínek: Živě se mi vybaví, jak Peppas v hostinci vyhrál fingovaně nad Tellem v páce a pak lákal hosty, aby si s Tellem dali páku i oni, se zaručenou výhrou a já vyháněla sázky nahoru… Vzpomínám i na Strigga, který jel poprvé v životě na koni a celou cestu doháněl pak svou kobylu pěšky… Ráda vzpomínám i na trpaslíka Hruna, který jak záhadně přišel tak i záhadně odešel… V mé hlavě se v tu chvíli odehrává mnoho scén z minulosti až na chvíli ucítím i stejný vzduch té doby, jako bych se na okamžik vrátila v čase… Ale z mého snění mě vytrhne Tell s otázkou na společnost, která mě doprovázela a já musela zase zpět… „Och, no jistě!!!“ Otočím se rychle na dívky, které vystoupí ze tmy a při vyslovování jejich jmen na ně ukazuji… „Tak tohle je Hísimë a Elvynn…“ Usměji se na slečny a pak s úsměvem se rozhlížím i po ostatních… Neznámého elfa, který se přihrnul k Hísimë a nechtěl se ani představit, přejedu za jeho zády pohrdavým pohledem a přistoupím raději k neznámé elfce a hlasitě pravím tak, aby to slyšel i její neznámý elfský společník: „Asi už víš jak se jmenuji, ale je slušností se představit, takže jmenuji se Morth…“ a podám jí ruku… |
| |||
Prý starrá dobrá Mort? Vypadá jako elfí děcko a chová se jako nějakej šotek, prej baf?Dřív než by ji Tell usekl hlavu, stačil bych ji ještě přiškvařit kadeře.. Měřím si ženu přísným pohledem. Pak se však otočím na její společnici s lukem. elfský půvab se nedá přehlédnout ani v tak temném dole. Zvlášť, když jsem teď odkryl konečně tu lucernu. "Mea govannen." pozdravím Hísimë v rodném jazece. "Já se jmenuji Himring." |
| |||
V dole Vidím jak se ze tmy vynořila jedna dívka s lukem a velmi pěkně pozdravila.. Jelikož si jako trpaslík potrpím na zdvořilost, obratem odpovím.. Postavím se před Hisime, lehce se ukoliním a pravím: Mé jméno je Tellchar a toto.Obrátím se k družině..A toto je naše skromné uskupení, kterému jsme si navykli říkat družina nebo též banda.. Teší mě, že vás poznávám.. Budu rád, když se k ná přidáte.. Tím ukončím své formální vystupování a dál už mluvím jako normálně.. Obrátím se na zubící se morth, zastříhám knírem a zakřením se.. Inak cérko mi ještě budeš moset poklábosit, gde ses tu u všech rohatejch vzala.. Ak si nás vyčmuchala v tehle zatuchle díře, co!? Tázavě se na ni zahledím, pač by mě to fakt zajímalo.. |
| |||
V dole Jak se potichu přibližujeme, uklidní mě, že slyším pokojný rozhovor. Napětí ze mě jako mávnutím kouzelného koutku opadne a záhy jej vystřídá pocit nejistoty. I když mi společnost a poznávání nových lidí, dělá velkou radost, přece jen mi trvá než se úplně uvolním. Povolím tětivu a se sklopeným lukem tiše vstupuji vedle Morth. Ukloním hlavu a zdvořile pravím: Těší mě, jmenuji se Hísimë. a lehce pohlédnu na všechny nově objevené dobrodruhy. |
| |||
Morth mě opravdu překvapí.. Safra holka dávej trochu pozor! Kdybych stál v první řadě, tak bych ti možná omylem rozpoltil lebku.. Na oko se zatvářím, ale pak už se prohrnu až k ní.. S dobráckým usměvem se na ni zatlemím.. To je teda překvápko.. A koh nám to sem vedeš? Máš společnost? |
| |||
Jej!! Vykřiknu překvapením a vrhnu se směrem k Morth. Hej už odkryjte tu lucernu!! Todle je naše stará dobrá Morth!! Křiknu na ostatní a prohlížim si ji. Heh jak si nás našla?? Asi už tě přestalo bavit okrádat ty vypasený měšťánky po městech což?? Zachechtám se.. Mno co já bych teď za to dal.. Sedět si pěkně někde v pokoji, vobčas si vyjít po městě.. trochu se zasním.. |
| |||
Když Morth vystoupí ze stínů jsem odhodlána k boji ovšem její hláška: "Báli jste se!" Mě skoro úplně odzbrojila a pokud neodzbrojila, tak stoprocentně hodně zpomalila... Pak se vyjádřil Strigg... Vypadalo to, jako by si ověřoval co vidí... Nakonec se tu začne mluvit o posilách... "Takže opravdu známí... Uff... Třeba nám řeknou, že máme jít někam jinam... Opravdu bych to uvítala... A jak nás tu vlastně našli?" Sklopím zbraně a čekám co se bude dít dál... Nejraději bych se schoulila k někomu do náruče a opět usnula... |
| |||
„Ano?“ Zeptám se jako kdyby se nic nestalo a chci přistoupit blíže, ale kroky které uslyším za sebou mě zastaví… „Abych nezapomněla… Hmmm…. No…. Nejsem tady sama… Máme nové posily…“ Řeknu pyšně a poslední slovo zdůrazním… |
| |||
Jen kývnu a vydám se za Morth, která nám před chvílí zmizela ve tmě. Meč mám pro jistotu tasený a za sebou slyším tichounké Hisiino našlapování. Vzhledem k tomu, že jsem neslyšela žádne tasení meče ani tupý náraz nebo něco podobného, myslím, že to přece jen budou oni.... jen možná neměla jít Morth napřed... protože nás oni neznají... šeptám přes rameno, zatímco jdu kamsi do tmy. |
| |||
V dole Stále svírám svůj luk. Absolutně se mi nelíbí, že Morth šla sama. Kruci neměly jsme ji nechat odejít. Jsme od ní moc daleko. Mé šípy sice normálně na takovou vzdálenost nemají problém zasáhnout cíl, ale v tomto protředí... obavy se mi honí hlavou zatímco koukám do tmy. Zkouším vduchu odhadnout, co se asi bude dít. Vím, že střílet do tmy by nebyl ten nejlepší nápad. Nesnáším pocit bezmoci. Elvynn, myslím, že bysme tady neměly jen tak stát v úkrytu! Jdeme potichu za ní, ať jsme při nejhorším po ruce! řeknu a doufám, že to nepochopí jako rozkaz. |
doba vygenerování stránky: 0.29459309577942 sekund