| |||
Čekám s dýkou v ruce, připraven na cokoli, na toho hnusnýho červa, na něco jínýho.. PAk se ozve ten hlásek.. Sakryš!! Todle já přece znám!! Jenže to neni možný!! Morth?? Pronesu nejistě do napjaté atmosféry ve tmě chodby. Tak teď se ukáže.. Je to ona?? |
| |||
Jak spatřím mírné světlo v dáli chodby, přikrčím se ke stěně, abych se v ní opticky ztratila… Vykloním hlavu a dívám se směrem ke světlu… „Doufám, že to bude alespoň skupina skurutů….“ Řeknu si ironicky v duchů a polknu do prázdna… Ve světle se mi vyrýsují siluety více postav a s nimi i něco malého. Něco, jako trpaslík… „Snad by to mohli být oni…“ řeknu si v duchu a zkusím zaostřit, ale bez úspěchu… „Nn… Mort jsou až příliš daleko, aby sis byla jistá, že to něco malého by mohl být Tell…“ Otočím se na Elvynn a Hísimë a zašeptám do ticha… „Počkejte tady…Jdu to prozkoumat…“ Srdce mi buší, jako zvon, ale nakonec vykročím… Jako kočka pomalými krůčky našlapuji podél stěny až do té doby než se ujistím, že to něco malého je opravdu Tell… „Och… jsou to oni… Díky ti Bože… díky…“ Dodám si vítězně a podívám se nad hlavu, jako kdybych měla nad ní samé nebe… Ihned ze mě spadne všechen strach, který mě doposud tížil a opřu si ulevené tělo o stěnu… Když po chvíli zpozoruji jejich nažhavené zbraně zaťaté v dlaních, které jen čekají na povel k útoku, chce se mi smát a z ticha komicky a zároveň tajemně, vyloudím slova…. „Bu, bu, bu…“ Vystoupím ze tmy jako vždy s úsměvem od ucha k uchu s pohledem malé nevinné holčičky... „Báli jste se?“ dodám s tenoulinkým hláskem i když vým, že se maléru nevihnu… |
| |||
Udělám to, co mi mistr trpaslík poradil a připravím si v mysli kouzlo. Po tmě však nevidím tak topbře jako Tellchar a tak se musím spolehnout na svůj sluch a čekat, jak se situace vyvine. Takže si ještě jednou zatančíme, než se odsud dostanem. Už mi začínají chybět lesy... |
| |||
Stejně je to tady vo hobu.. Bude fakt lepší vyjít ven.. Pomalu se courám někde ve středu skupinky, Když to zaslechnu je vidět že Tell to zpozoroval taky, a hned zareagoval. Ja o něco pozdějc tasím svou dýku. TAk už si zase po delší době venku co?? Usměju se v duchu. Babička by měla radost že jen tak nezahálíš. Když si vzpomenu na Ciri, Ciri Co vona teď může dělat?? Trochu víc se zamyslím, Sakra co to děláš Striggu?? vynadám si v duchu a očekávám co se vynoří zpod kulisi rezonujících kroků.. |
| |||
V dole Zavolej na ně... ozve se ti za zády můj jasný tentokráte ztišený hlas. Jestli jsou to oni, tak by tě měli po hlase poznat... a jeslti ne... boji se stejně nevyhneme... už nás museli zpozorovat.... koukni... a ukážu do dálky, kde před chvílí ještě bylo světlo. Teď už tam byla jen tma. Co nejtišeji vytáhnu meč a zkusmo si jím zatočím. |
| |||
V dole Nadšení ze započatého dobrodružství, střídá pomalu krutá realita. Čím hlouběji se noříme do křivolakých chodeb dolu, tím více si začínat nadávat do čeho jsem se to vůbec pustila. Vše začalo až moc idylicky v hospodě, kde jsem natrefila na Morth a Elvvynn. Docela mi padly do oka a představa, že můj život by konečně mohl nabrat správný směr, mě přesvědčil, že vydat se snimi je více než dobré rozhodnutí. Z myšlenek mě vytrhne světlo. Myslíte, že jsou to oni? řeknu tichým hlasem a automaticky sahám po svém luku. Měly bychom si dát pozor, vůbec se mi to tady nelíbí! navrhnu a koukám směrem ke světlu, abych zjistila něco víc, ale na tu dálku stejně nic nevidím. |
| |||
Moje smysly mě upozorní, že se k nám někdo zezadu přibližuje, ale to už si možná i ostatní všimli zábleskú od lucerny.. Feo.. Malacusi, Himringu Syknu na zadní voj.. Dejte si tam majzla, někdo de.. Himringu, zakryj lucernu! Možná to není nebezpečí, ale každopádně moment překvapení by mohl být na naší straně.. Sam potěžkám svou obouruční sekeru a čekám, co se bude dít.. |
doba vygenerování stránky: 0.2887589931488 sekund