| |||
,,Hele Telli,Nerad bych tady ty kytky nechal,ale bojím sa je utrhnout abych jim neublížil.Oba ale máme o ně zájem.Jestli pudem dál,necháme je tady a až se budem vracet tak je vezmem sebou.....Ale jestli teda chceme jít dál,měli bysme....nebo sa nikam nedostanem.A mě už z toho přemýšlení začíná bolet halva." |
| |||
Dohadujete se jak dale . Nikdo nerekl ani se jeste nedal do pohybu vpred ci zad . Navic je pred vami znovu ta past a vy se musite dostat pres ni . Na Barahirovi je videt , ze usilovne premysli ... |
| |||
Poslouchám ostatní, podívám se na Feu, pak mě osloví Himring.. No abych pravdu řekl, tak bych rád těm záhadám přišel na kloub. Takže nechci doly opustit hned. Jen bych rád vypadl z tohohle místa. Jednak tu nic nevyřešíme a čím dřív pujdem prozkoumat jiné odbočky, tím dří se dostaneme na povrch.. Mrknu na Feu, která se evidentně hodně těší nahoru.. |
| |||
Proberu se z maditačního transu a zaslechnu jal mistr trpaslík doporučuje Barahitovi vykonat svoji potřebu na kytky: "Barahire,ale počkej s tím kálením, až se vzdálíme" dodám s úsměvem. Na to do sebe začnu rychle házet pár kousků sušeného jídla a vypiju nějakou vodu. Rychle sbalím tornu a Beru do rukou svoji kovanou hůl. "Taky mě už ty zatracený doly pěkně štvou. Musíme jim přijít na kloub. tak co ti radí tvůj trpasličí nos, Telli?" zeptám se srdečně trpaslíka, snažím se dodat skupině trochu optimismu. |
| |||
Slova Božím světle mnou projedou jak jehla... "Už aby to bylo... Už abychom odtud vypadli!" Jdu se podívat na zbytek skupiny a pokouším se je postupně něžně budit... |
| |||
Poslouchám, co mi říká Barahir.. Tak se na tu blbou kytku s promintuím vyser.. Udělala už víc škody než užitku. Nech jí tady, ať si klidně ztele. Já chci ještě prozkoumat zbytek dolů a pak zas vylézt na světlo boží.. |
| |||
,,A my deme ven na sluníčko?" řeknu po Tellových slovech o sluníčku. ,,Víš Telli,já nemám skušenosti jak s těmi květinami zacházet a upřímě je pro mě záhadou jak tady bez sluníčka vydrželi a hlavně co na sluníčku udělají....Nemám v tom žádnou praxi,tohle bude těžký.....Je to pekelná kytka,třeba právě kvůlí ní nekoukal pod nohy a zahučel do té díry..."připomenu našeho zemřelého. |
| |||
Tak krásná ženská.. Rozeběhnu se kní.. Je docela přítulná, najednoü po mě chce abych se vzbudil.. Copak spím sičná paní?? zeptám se ona na mě mrkne ale už to není ona vousatá tvář mi je povědomá.. Škubnu sebou Sakra Telle todle už mi nedělej.. a propuknu v halasitej řehot.. Bleeeeeeeeeee. člověk se ani nemuže pořadně prospat.. Hodilo by se nejdřív něco k jídlu než začnu bejt aktivní.. Prohodím při zívnutí.. |
| |||
Podívám se s úsměvem na tváří na Feu.. Potom poněkud zvážním a zahledím se jí zpříma do očí.. Víš abych byl upřímný, tak beru život jaký je.. Viděl jsem plno hrůz, bolesti, smrti a beznaděje, což mě mohlo dost poznamenat, ale taky se tak stalo.. Pochopil jsem, že musíme nakládat s životem co nejlépe, v čase, který nám byl dán.. Proto bujuji za to, co mi přijde správné, nebojím se smrti ani bolesti a hlavně si mám milá Feo užívám každé klidné, byť je to tmavé ráno v zatuchlém dole.. Má vážná tvář se změní na upřímný usměv.. Otočím se a znovu kontroluji přípravy na odchod.. Vy nechcete vidět sluníčko?! Tak šup, balíme.. |
doba vygenerování stránky: 0.29881906509399 sekund