Trošku se sám pro sebe zakřením, připomene mi to trošku mládí, když jsme s Tellcharem ... zaplaším vzpomínky.
Pardon my lady, odpovím s pobaveným výrazem.
Tak jdeme.

Když se mne Pepas dotkne, tak se na něj s mírně vyplašeným pohledem otočím, protože jsem veškerou svou možnou kapacitu využívala na prostor, do kterého hledím... Přeci jen jsem věděla, že mě zezadu nikdo jen tak nenapadne... a zničeho nic se mě někdo dotkne...

První reakce je přeci jen trochu obraná a levá ruka, ve které mám tesák vyletí proti osobě, kterou mám za zády. Pokusím se ruku včas zastavit.

"Mužskej!"
řeknu mírně nabroušeným tónem, abych pod něj schovala ono lehčí leknutí...
"Tohle mi nedělejte! A ano lekla, ale až Vás..."
přemohu se a přiznám, že jsem se ho opravdu trochu lekla.
"Pojďme dál."
Pronesu směrem k Pepasovi, dost nahlas na to, aby to slyšelo více členů, než jen on...

Celou dobu, tedy už strašně dlouhou dobu jsem nepromluvil.. Jsem jaksi zahloubaný do sebe odpovídám jen posunky, nebo opravdu jen krátce..
Proč na to pořád musim myslet?? Heh?, Copak to bylo poprvé?, JO bylo Striggu.. Teď ti fakt šlo vo kejhák.. tam u toho dolu si moch lehce zhebnout.. Jenže nestalo se.. Ostatní ti pomohli! Tak se seber a pomož teď zase ty jim.. Těch pastí tady může bej o hodně víc.. Ty je můžeš najít..
Konečně jsem dospěl k nějakému rozhodnutí a dalšímu pokračování života..

Proderu se dopředu k Tellovy. Otočím se k družině.. Jak bych to řek.. Heh.. No jak ste si všimli moc jsem toho poslední dobou nenamluvil.. Musel jsem přemýšlet O.. No to je jedno.. Už je to za mnou a tak ze mě snad bude zase ten starej dobrej Strigg kterýho snad zná jen Tell. No nevádí snad se ukážu v lepším světle..
Omluvně se ne ně usměju..
A tak snad bych moch jít s Tellem ve předu a dávat pozor jesi todlencto nebyla jenom jedna z těch prvních pastí..

Nevypustil jsi žádnou tělesnou tekutinu Himringu? řeknu s mírnou úlevou a lehkým pousmáním.
Snad spuštěním pasti nebyl nikdo obeznámen o naší přítomnosti, ale počítám, že stejně naděláme spoustu hluku i tak. Poznamenám polohlasem jakoby sám pro sebe.

Pak se jemně dotku zad naší něžnější části skupiny. S jemným pohledem se otáži: Lekla jste se? Přístě budeme opatrnější.

Když mě Pepas vyzve, abych šla za ním a tím mu "pomohla" udělá mi to radost...
Otočím svůj pohled na něj a počkám, až mne dojde...

Postupně ze mě opadává naštvání, že se mi tu nevěří...

Když už je na mé úrovni, tak mu pohlédnu do očí a pokusím se o úsměv... Z mého pokusu však vzejdě stydlivý úsměv říkající cosi o rozpacích. Velice rychle mi to dojde. Slopím oči a v zápětí i hlavu.

Když se celá skupina zastaví dívám se do země a zastavím na poslední chvíli s mírným leknutím...

"Tak takhle bych dopadnout nechtěla..."
Pomyslím si, když přez ramena veškěrých spolešníků přede mnou zahlédnu kousek kostry.
Přestávám mít chuť nezbytně nutně vidět co všechno tam je a o kok si couvnu.
A čekám co bude dál... Raději bych pokračovala v cestě.

Když v jedné chvíli zaslechnu z čela skupiny divný zvuk čepele... Postavím se do střehu... Pak se ozve Himmringův hlas o tom, že víme, jak ten chudák skončil, čímž mi dojde, že asi narazili na nějakou past.

"I tak bys měla být více ve střehu..."
Pomyslím si a podívám se na Pepasova záda a opět stydlivě sklopím oči. A jen tak pro jistotu se se zbraněni v rukou otočím a mžourám do tmy za námi a snažím se naslouchat, zda tam něco je či ne.

Polekaně uskočím a a opřu se o zeď. Pak i od té se odtrhnu jako by z ní mělo vyletět kopí, nebo něco. Ohlédnu se nedůvěřivě kolem sebe a pak si odfknu:
"Viděl si to, to byla tefa klika...u Valar."
Vykročím směrem z téhle chodby:
"Tak už jsme zjistili, co ho zabilo, pojďme se podívat, jestli jsou tu ještě nějací nebožáci, nebo měl nědo tu smůlu že přečžil a setká se s náma. Tak co, Telechare, půjdeš zase první?"

Chvilku potom , co Himring zvedne kámen a podá jej Tellcharovi , se vymrští z podlahy dlouhá ostrá čepel a prořízne vzduch těsně Himringovi před nosem . Ten měl obrovské štěstí , že se v poslední chvíli postavil kousek bokem a na chvíli zkoprněl překvapením . Čepel stejně rychle jako vyjela tak se vrátila zpět do podlahy. Pravděpodobně na tuto past doplatil i nebožtík ležící před vámi . Taky vás ale upozornila , že nástrahy můžou být všude .

Co pak našli jste něco? Zahlásím polohlasem a věnuji trochu pozornosti dění ve předu. Jakmile mi všechno dojde, trochu se ošiju. Špatná smrt. Snad zemřel v boji. Povím hlasitěji.

V duchu věnuji padlému symbolickou modlitbu.

Fuj
Oklepu se
Ta mrtvola se mi nějak nezdá, ale co už je tady pěkně dlouho.... takže už tu nikdo
Uklidňuju v duchu sám sebe a čekám až se zas něco bude dít.
Tak zas pokračujeme, držim se ostatních a snažim se zůstat v bezpečí poblíž nich.
Už aby to bylo za mnou...

Himringu, podívej se na ten prsten, tady z vnitřní strany.. Je tu něco napsaného..
Podám mágovi prsten, aby ho prozkoumal..
Nedává to smysl. Když se na něj pořádně podívám, tak to rozhodně není horník. Nemá u sebe žádné vybavení, lucernu, krumpáč nebo tak něco.. Možná nějaký strážný.. Nebo někdo, kdo sem přišel, až už byl důl opuštěný. Težko říct..
Rozhodnu se prozkoumat cestu dál.. trochu drcnu do Barahira, jako, že dem, tak ať svítí..