Když vidím, jak se Pepas zastaví a čeká, až všichni projdou kolem, tak mám trochu radost...

Že by čekal na mě?

Prolítne mi hlavou...
A on čeká i když jdu kolem já...

Když už je za mnou tak nahodím naštvaný výraz, kterého si teď jen těžko někdo všimne, a v cestě pokračuji naštvaným krokem, který těžce odráží mé myšlenky...
Takže už mě nenechají hlídat ani v zadu... Super... Tellchar nám sem poslal posilu... Výborný. Vždyť ano! Já se přeci bránit neumím!

Nahodím milejší pohled a otočím se za Pepasem... Pokusím se dokonce i o úsměv...

Proč ho jen poslechl? To jsem u dolu bojovala tak špatně, nebo v hostinci? Kde jsem udělala chybu? Nebo prostě jen vadí to, že nerada zabíjím?

Kdepak je tvoje trpasličí sebejistota? V podzemí ani v jakékoli domě jsi se nikdy neztratil. Sleduji s mírným překvapením Tellovu nervozitu, bude to asi tím, že na něj všichni spoléháme. Sám bych se nebál mu svěřit svůj život.Sám se nebojím. Poopravím svůj tok myšlenek, když si uvědomím, že to právě dělám. Zastavím a nechám ostatní projít kolem mě, po očku je sleduji, delší pohled jsem věnoval Elfí ženě a postavím se až na zadní stráž když jsem nezaslech žádné připomínky.

Dychtivě si to štráduju chodbou, jako bych byl odsud.. Dojdu až ke křižovatce a chvíli přemýšlím..
Půjdeme doleva. Tam by se dalo narazit na něco zajímavého.. doufám..
Zahnu doleva a s novým zápalem pokračuji chodbou.. Sem ale opatrnější a sekeru mám v pohotovosti..

Cítím pohled na svých zádech a přemýšlím zda-li to není ... Ne, nebuď dětinský. Nelíbí se mi jakým způsobem se mi její křehkost a jemnost vkrádá do mysli. Stále mám v hlavě ji. Jak si cení života, to je v těchto temných dobách neobvyklé, zvláště mezi dobrodruhy ...
Její starost o mé zdraví mě zahřívala u srdce. Tak by se pravděpodobně starala o každého v družině. A přesto ... Ne nesmím takhle uvažovat. životy členů družiny jsou teď závislé na mé bdělosti ... a Alby. Vkradla se do hlavy poslení myšlenka zanechávající nádech hořkosti.
Má víra. Zašeptám neslyšně a zahořkle sleduji světlo odhalující cestu před námi.

Snažím se neotočit, když se chodba zužuje prohlásím: Měl bych jít raději dozadu. Nemám pochyb že to tu zvládněš sám. poznamenám s mrknutím oka. A taky rád, jak Tě znám, bratře. Rád trénuje svou sekeru. Počkám jak zareagují ostatní.

Schazite tedy chodbou dolu . Postupne se zuzuje , tak ze muzou jit max. dve osoby vedle sebe a svazuje se prudceji dolu . Po asi triceti sazich je krizovatka tvaru T , kdy se muzete dat doleva ci doprava .
V pravo vidite kousky rozbiteho tezebniho voziku a par starych fosen , to vse pohazane po chodbe , vlevo vubec nic ...

"Opět! Prostě jsem ženská... Tak nemůžu být vepředu... Krytí ze zadu je také důležité... Vím o tom, ale kdo nás tady napadne ze zadu? Proč musím být tam, kde chybí vzrušení... A vůbec... Proč musím být tak daleko od Pepase?"

Zahledím se dopředu na Pepasova záda a trochu posmutním...

"No co, alespoň nebudu nucená nikoho zabít, ale jestli tu jsou opravdu duchové, tak to přeci není zabití... Dopřát klid někomu, kdo je již mrtvý..."

Z přemýšlení mě vytrhne rozhovor v čele skupiny na téma chodba.

A není to jedno? Bych to tu prošla celé... Tak už se nějak dohodněte!

Trošku se začnu ošívat e sem ,,viditelně" trochu nesvůj..
No sem potěšen, že chcete spolehnout na můj instinkt, ale doufám, že nebudete zklamaní až dojde k nějakému boji nebo tak něco. Víte jestli je v tomhle dole něco zajímavé, a to by klidně mohly být nestvůry, tak by to mohlo být tímhle směrem..
Ukážu do tmy, kde je odbočka a pak se tam vnořím..
Snad nebudou zklamaní...
Brouknu si jen tak pro sebe..

Bezpředmětné tlachání dvou učenců mi přijde velmi směšné a tragické zároveň. Nechápu jak mohou dva dozajista inteligentní lidé tlachat o ničem. Pokujikuji také po ostatních ze skupiny a pozoruji jejich reakce na nejnovější události. Jakmile dojdeme k rozcestí a Tellchar pronese svou větu a ostatní sním souhlasím přisadím si. Stejně tak by to mohla být jen bezvýznamná průzkumná chodba kvůli hledání žil. Tak jako tak bylo by lepší prozkoumat jí jako první. Pohl0dnu souhlasně na Tella a kývnu.

Pomalu se šinu pár metrů za ostatními
blbá temná ďoura, tohle fakt není život, jak v tom ty trpajzlíci můžou žít
odplivnu si na zem a s naštvaným výrazem ve tváři pomalu následuju světlo předemnou. Jakmile se Tell zastaví a řekne, že by se podíval do odbočky otočim se směrem k ní.
No, tak tohle je fakt super černej flek, to by mě zajímalo co tam chce najít
Pak se znovu podívám na Tella a řeknu:
No, myslim že pod zemí by měl mít hlavní slovo trpajzlík
Řeknu se snahou o neutrální tón, ale přesto je zřetelné moje znechucení tímto místem.