| |||
Hostinec - po boji Skláním se nad Agorikem a pláči. Najednou mě někdo ze skupiny chrne za paži a zvedá mě... Slyším hlas, který mi říká, že to není dobrý nápad zde zvůstávat a druhý hla, který říká totéž. Pevně sevřu víčka. Zvednu mrtvému druhovi hlavu a vezmu si zpět svů pláš». Druhou rukou sáhnu po torně a nechám si pomoci nahoru. Pláču, ale už zase jsem schopná racionálně uvažovat. Hrábnu po luku, který leží na stole dříve, než jej stihne vzít Pepas a vyběhnu za ostatními z hostince ven. Ve dveřích se ještě na chvíli zarazím... Ale během zlomku vteřiny se opět rozeběhnu za ostatními. Velice rychle je dobíhám. Přehodím přez sebe pláš», abyhc zakryla případné krvavé skvrny a snažím se dělat jakoby nic. Cesta Během prvního dne jsem byla ještě celkem hodně posmutnělá, ale nyní už je to podstatně lepší. Přepočítám si zbývající šípy a první večer si pohraji s kouskem jelenice, trochou oleje a svou zbrojí a výzbrojí. Chatrč Nyní již nespím, ale i tak ležím na zemi zabalené do pláště a deky. Pod hlavou mám tornu a dělám, že spím. Už když vycházel ven Tellchar, tak jsem ho slyšela. Od incidentu v hostinci spín jen velice špatně... Dost často se mi hlavou honí zbytečnosti. Ale lepší zbytečnosti, než znova a znova ve snu prožívat beznaděj nad mrtvým tělem spolubojovníka. Vím, že vyšli ven ještě další dva společníci, ale protože ještě nepromluvili, tak nevím kdo to je. Víčka držím pevně sevřená a doufám, že nikdo nebude zkoumat, zda opravdu spím, či ne. Nejednou však venku slyším cizí hlas. Intinktivně sahám po zbrani. Volím tesák a pomalu se zvedám. Zahalím se do pláště, tak aby zbraň v ruce nebyla vidět a vyjdu ven... |
| |||
Když se cestou naskytne možnost k odpočinku, usednu někdy stranou, abych mohl zaostřit mysl a doplnit chybějící magickou energii. Z tohoto hlediska byl boj nesmírně vyčerpávající. Cestou se snažím dělat společnost Feji, kterou smrt Agorika zřejmě hluboce ranila. Ráno si sednu před dveře k Tellcharovi. Nestává se často, aby elf seděl pohromadě s trpaslíkem. Zřejmě mu chci něco říct, když v tom se objeví neznámí muž. Opětuji jeho zkoumaví pohled. Zřejmě nemá žádné zbraně kromě své hole. jeho věkovitá vizáž by mohla znamenat mnohé zkušenosti.Cestuje na lehko asi tak jako já. Pokud je tím čím čím si myslím, že je, rozhodně k nemu budu raději vlídný. A pokud jsou jeho úmysli dobré, jistě bych se od něj mohl něčemu přiučit. Nakonec jej oslovím:"Podivné náhody nás zavedli do těchto krajin. Říká se, že cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysli. Zřejmě tomu tak bude. Rozhodli jsme se pomoci někomu v nouzi a následný sběh událostí nás dostal až sem. A copak přívádí tebe na toto místo, kde se kříží naše cesty?" Prohodím k muži. Bedlivě jej sleduji a snažím se přijít na to, čím by mohl být a jaké jsou jeho pohnutky. |
| |||
Ti co sedi pred chatou spatri v dali jakousi postavu . Priblizuje se k vam pomalu , loudavym krokem . Za chvili muzete poznat , ze ma na sobe plast s kapi , kterou ma na hlave a v ruce obycejnou hul . Priblizuje se po stezce k vam a vy rozpoznavate , ze je to jakysi starsi muz s delsim , bilym plnovousem . Dojde pomalu az k vam a tak deset stop pred vama se zastavi a rekne : Zdravim vas poutnici . Co pohledavate v tomto bohem zapomenutem kraji , kde ani ptaci nechteji letat ? jeho hlas zni velmi hluboce a oci se na vas pronikave divaji z jednoho na druheho ... |
| |||
Při odchodu z hostince ještě vyřknu krátkou motlitbu za zesnulého člena družiny. Dobrá smrt. Přemýšlím nad ztrátou druha. Bez jakéhokoli dalšího naříkání pokračuji v cestě s ostatními. |
| |||
Po boji se snažim posbírat co nejvíce šípů, abch měl nějakou zásobu. Pak se s ostatníma rychle vytratim. Po cestě se držim v pozadí a na mém výrazu je vidět lehká nespokojenost nad permanentním cestováním. Další den už je to o trochu lepší, také mě potěší večerní zjištění, že budeme spát v chatrči, v noci se vcelku dobře vyspim a ráno vylezu ven na ranní sluníčko. Přisednu si k Tellovi a zapálim si fajfku, chvíli se dívám jak si leší zbroj a pak odtrhnu oči směrem k obzoru a sleduju jak září pod náporem slunečních paprsků |
| |||
Pred chatrčou Otvorím dvere a vzápätí ma oslepí silný lúč slnečného svetla. Preto si dlaňou urobím šilt a vykročím pred chatrč. Tam uvidím fajčiaceho a spokojne vyzerajúceho Tellchara, ako si olejuje a leští svoju zbroj. Sadnem si teda asi 5, alebo 6 siahov od neho a tiež vytiahnem fajku a naložím do nej zbytok sáčku, ktorý potom pokrčím a odhodím. Dlho však rozpaµujem tabak, pretože mi celý presiakol v jaskyni od krvi. Nakoniec sa mi to však podarí a ja si spokojne, s fajkou v ústach opriem hlavu o stenu chatrče. Aj keď viem, že jestvuje milión otázok a milón ďaµších vecí, na ktoré by som sa mohol Tellchara spýta», zostanem ticho. Sem tam po ňom zazriem, aby som z jeho tváre dačo vyčítal, no potom si i ja vytiahnem náradie. Brúskou začínam ostri» svoj meč, aj keď viem, že je nadmieru ostrý i bez toho. Robím to len kvôli tomu, aby vyzeralo, že niečo robím... |
| |||
Sedím na zápraží té chatrče. Ökolo je ranní opar a vzduch je ještě cítit nočním chladem. Sluníčko už však vychází a já nastavuji tvář jeho paprskům.. Mám zapálenou lulku. K nebi stoupají kroužky dýmu, aby se mohli rozplynout.. Mechanickými pohyby s láskou a péčí leštím a olejuji svou zbroj.. Dobře si mi posloužila a dobře budeš ještě sloužit, ikdyž jsi jen lidský výtvor. Nemáš duši, proto nemůžeš být nikdy tak dobrá jako trpasličí.. Dokončím svou práci a zbroj si postupně s pěčlivostí nasadím. Již ošetřenou sekeru si položím do klína a dál kouřím.. Asi je zachvilku pujdu vzbudit.. Měly by jsme se zabalit, najíst a do hodinky vydat zase na cestu.. |
| |||
Posbirate v hostinci , co se posbirat da a mazete zadnim vchodem pryc . Prece jen jste v meste cizinci , takze nevite , co by meststi vojaci na tu spoust rekli .Na odchodu jeste kazdy venujete posledni pohled Agorikovi . Tellchar jeste hostinskemu rekne , ze z tech deseti zlatych , co mu dal , vystroji vasemu padlemu kamaradovi dustojny pohreb . Ze si to prijdete casem zkontrolovat . Pak uz zadnimi dvermi utikate pryc a snazite se byt co nejmin napadni . Date se zadnimi ulickami , ktere v noci poznal Malacus , a pres jizni branu se date smerem , kterym ma lezet Proklety dul . V tom spechu nestacil ani Tellchar ani Pepas vyzvednout sve zvirata ( ponika a kone ) ze staje . Pravdepodobne vam je zabavi . Date se do Zlatych hor a po stezkach stale na jih . Sem tam nekoho potkate , nekdy narazite na prospektory a ti vas posilaji dale , urcuji smer vaseho pochodu , protoze vy sami mate jen mlhavou predstavu o poloze dolu .Je vsak videt , ze jsou prekvapeni smerem vaseho pochodu a nekteri vas zrazuji od vaseho cile kvuli nebezpecnosti , ktera se k nemu vaze .Vy vsak nedbate a jdete dale . Prvni noc prespite na jedne nahorni planine , vystridate se hlidkach a rano pokracujete dale . Druhou noc stravite v jakesi opustene chatrci , kterou jste nasli vklinenou v malem udolicku . Meli byste byt blizko sveho cile , uz jste usli dost daleko ... |
| |||
Stoupnu si nad Agorika.. Dobrý boj.. Nech» tě milost valar provází.. Sbohem.. Popadnu Feu za ramena a zvednu ji jak jen nejněžněji to jde.. Pojď. Bude čas truchlit, ale teď musíme vypadnout jinak v lochu je spousta času na cokoliv.. Znovu s ní zatřepu, ale už o poznání silněji.. Pak ji pustím a doufám, že už to pochopila.. |
| |||
Už už chci odejít z hostince, v tom však vidím, jak tam Fea zničeně sedí. zase jsem dostál svému jménu.. blesne mi hlavou. Na tváři však nedávám nic znát. Jen k ní rychle přistoupím a vezmu ji za ruku. Ne násilně avšak naléhavě. "Na slzy bude čas později" pošeptám jí. Vím, že to může znít krutě,ale je to tak a já jsem takoví. Snařím se Nympheu zvednout a vyvést z hostince. Při tom však houknu na Pepase: "Svaž toho proklatce a vem prosím Fejiny věci. Hlavně luk a toulec." |
doba vygenerování stránky: 0.36511087417603 sekund