Tellchar lehce odrazil útok vedený mečem na jeho pravou ruku a sám mu zasadil ránu do oblasti krku a ramen . I tentokrát ji vedl velkou silou , takže útočník po zásahu neměl šanci . Bylo slyšet přeražení kostí a on se skácel ve spirále k zemi mrtev ...

Vepředu zůstal pouze jediný lotr , který se vrhl na Tellchara . Proto Fei dá dost práce dobře zamířit ... a minout . Šíp končí v dřevěném stolu za ním ...

Jsem celý od krve, všude je krev, ale nabývám opět jasné hlavy..
Je potřeba to dokončit..

Chladnokrevně útočím na dalšího útočníka

Když vidím, že berou nohy na ramena nechám je utíkat a jak přikládám šíp na tětivu tak se rychle otáčím k přednímu vchodu, kde neustále slyším zvuk boje...
Vyberu si nejméně zaměstnaného protivníka a střílím...

Opět nyní už naprosto podvědomě sahám pro další šíp...

Vzdej se a budeš ušetřeň.řeknu rázně a hlasitě pochroumanému útočníkovi Máš mé slovo. Změním bojový postoj taky aby jsem hohl jední bodnutím ukončit život toho vraha ikdyž to třeba nemám v úmyslu.

Tellchar se vepředu dostal skoro do transu a je rozzuřen na vrcholnou míru . Když viděl Agorika v krvi na zemi vrhl se na jeho protivníka a jednou šílenou ranou skoro rozpůlil napůl . Krev se rozstříkla všude , že zasáhla až Feu s Barahirem . Jemu samému stéká po brnění jakoby by byl sám stokrát zraněn. Nemá však čas přemýšlet , prtože to nnš útočí poslední zbývajíci člen tlupy ...
Malacus na druhé staně opět míří vedle ...
Pepasovi se podařilo štítem naběhnout do útočníků , ale moc si nepomohl . Zastavil se o ně , jako o zeď a sám musel čelit útoku jedno z nich . Ten však obratně odrazil a sám zaútočil naplocho a protivník dostal pořádnou ránu a spolu s tím ho trefila i Fea do nohy . Zadnímu voji tlupy to však stačilo . Tři lotři se zalekli a s bolestným řevem a skučením opustili lokál ...

Vidím, že Nymphee už kryje záda Barahir. telcharovi se však pod sekeru plést nebdu a Pepas je pro mě teď moc rychlej. Jdu pomoci Agorikovi, který je raněn. Nejsem žádný bojovník,ale holí se trochu ohánět umím. Budu se snažit...

Nervózně se rozhlížím-chvíli k zadnímu vchodu,chvíli na situaci v předu.Ovšem sem připraven umřít ale hlavně chránit Nyphaeu,protože její šípy sou pro nás důležitější než moje hůl.S nadějí sleduji,jak Pepas doslova najíždí do nepřátel a drtí jim hlavy,nechtěl bych byt v jejich kůži....

Když vidím Malacusovo šíp v protivníkovi, který se obrací na útěk ironicky se přez svou nově nataženou tětivu pousměji...

Dík! pronesu k Barahirovi, nicméně se na něj ani nepodívám... Není čas.

Mířím na některého z útočníků, který momentálně nemá protivníka... (mířím neustále na stejné partie - horní část trupu, krk, hlava).

Vypouštím šíp a už už sahám pro další...

Tak co teď, co bude dál? Já už toho moc nesvedu... Počítám v dochu, kolik mi zbývá magické energie.Mohl bych si ještě blísknout,ale tím bych skupině moc nepomohl.
Proto se snažím dostat kPepasovi, který nyní hlídá zadní dveře a použíji zbytek magů. které mám a sešlu na něj rychlost na dvě kola.
Pak se snažím dostat za záda Feji. Brzy bude nuce ndložit meš, tak bychom si mohli navzájem krýt záda.