| |||
Tak to tedy nevzdali... Natahuji luk, nechám si malou chvilku klidu a zamířím, dle Tellcharovi prosby (či rady) na někoho, kdo je v zadu... Mířím skoro výhradně do prostor mezi trojúhelníkem a hlavou... Vždy hledám slabiny ve zbroji a pokud je nenacházím mířim na obličeje a krk... Tětiva zadrnčí a šíp letí... |
| |||
Kouzlo ještě bude působit jedno kolo, takže na nic nečekám a pokračuji v útoku. Tentokrát si ale vyberu protivníka, který je vedle toho, co to už mou sekerou koupil.. Stále cítím tu opojnou rychlost, rozmáchnu se svými cvičenými pažemi a sekerou tnu do lidského masa.. |
| |||
Trochu si přispím a tak se do lokálu dostanu až ve chvíli,kdy Nymphea vypouští svůj první šíp. ,,A kruci,co ste zase vyváděli?Jak vidim,s vama nuda nebude....to ste si aspoň tady nemohli dát pokoj?Ale co....není někdo zraněň?Proč vlastně útočí?..."Na další otázky není čas,pevněji sevřu svou hůl v naději,že se to vysvětlí,ale sem připraven na boj,i když je mi jasné že v boji to bude z mé strany katastrofa. |
| |||
Tellchar se srazil se svým sokem skoro okamžitě. Zkřížili své zbraně a meč se potkal se sekyrou . Zatímco však Tellova plátovka jen těsně vydržela sek pobudy, Tell ho nejprve zranil na ruce a následným sekem mu ji celou usekl . Útočník jen nechápavě kouká jak se mu z pahýlu řine krev . Fea nejprve trefila jednoho , který útočil na Agorika , do nohy . Poté si všimla , že jeden z nich má kuš a už už chtěl vystřelit , její další šíp šel tedy po něm . A zabodl se mu přímo do krku a ten šel s chropěním k zemi ... člověk , který se k vám přidal , se pokusil zasáhnout jednoho z nich svou holí a však bez úspěchu . Stá trochu daleko ... Na druhé straně Malacus pálí ze schodů po prvním z proniknuvších lotrů avšak míjí ho a šíp se zabodává za něj , do dřevěné stěny . Tento útočník však odskakuje trochu do strany a blesk , který seslal Himring zasahuje jeho společníka za ním , toho který vbíhá zadním vchodem jako druhý . Ten zařve a drží se za bok , který je celý spálený a je cítit pach lidského masa ... |
| |||
Postavím se do bojového střehu, chytím bastard oběma rukama a štít nechám přípevněný na levé paži. Hlídám svoji cestu a jsem připraven nasadit svůj život za bratra i ostatní členy družiny při jejich ochraně. Má mysl je jednotná, meč je má tělo. Kontroluji vše co se děje kolem mne, ale můj hlavní úkol je stejný strážit druhý vchod. |
| |||
Do háje zadní dveře, změna plánu. Zakleju v duchu, otočím se na podpatku a očima pátrám po cíli. Dvakrát na tu střelu už vystřelila Nymphea, zhodnotím rychle, jak dopadli její utoky a jsem připraven vyřknout kouzlo. Vyberu si dalšího kdo se hrne dovnitř a sešlu na něj jeden zelené blesk. |
| |||
Hned po vypuštění šípu si beru do ruky další a zakládám jej do tětivy... Ani se nedívám, jestli se mi střela zdařila... Jde mi tak rychle, že jsem z toho sama mimo... V životě se mi nepodařilo za tak krátkou chvíli po vástřelu zasadit šíp do tětivy. Dokonce jsem ještě stihla zahlédnout zabodávající se šíp. Nyní už mám však luk natažený... Kuše! Prolétlo mi hlavou, když jsem si všimla pohybu u dveří. Vypadalo to, jak když někdo zasazuje šipku do kuše... Bez myšlenkovitě zamířím na hlavu... Z takové blízkosti lebkou projde jak nůž máslem... Vypouštím druhý šíp... Z mého mšlenkového přirovnání mě zašimrá v žaludku. Rychle sahám pro další šíp... Oné předešlé rychlosti sice nedosáhnu, ale i tak se mi to povdlo celkem rychle. Šíp založený na tětivě, napůl natažený luk, zrachlený tep a nádechy mi rozevírají hrudní koš, jak kovářské měchy... Sakra! Proš to nejde bez zabíjení!!! Proletí my hlavou... Sanžím se myšlenku zahnat. Vím, že by mě takové přemýšlení mohlo stát život... |
| |||
Všimnu si, že vzadu se hrnou další.. Kurva ma» to vůbec nevypadá dobře! Doufám, že to tam Pepas podrží.. Zařvu na ty co mají střílet a vůbec se držet vzadu.. Palte na ty vzadu! O nás se zatím nestarejte.. Vyřid»e to napřed vzadu! Víc už nestihnu zařvat, protože v příštím okamžiku útočím a musím se tomu plně věnovat.. |
| |||
Když vidím, že stoly padají pozdvihnu luk a natáhnu jej... V tu chvíli se ovšem děje něco, co by mě v životě nenapadlo... Útočníci zastavili a jeden z nich začíná řečnit... Když nazve telchara plechovkou, tak se málem rozesměji... Příjde mi to prostě tak trochu vtipné a když se člověk na Tellchara podívá, tak tak vážně trochu vypadá. Nicméně se udržím. Myslím, že po bitvě by mě Tellchar zabil... A ačkoliv mě to připadá tak trochu vtipné, koutkem oka sjedu na Tellchara, přeci jen to byla nehorázná urážka. Mě to někdo říci, tak se s úsměvem otočím a odejdu, ale trpaslíci jsou holt něco jiného... Pokud máš něco s Tellcharem, máš něco i se mnou... A tady je má odpověď! Podívám se v které ruce drží meč a zamířím na nohu (pokud drží zbraň v pravé ruce mířím na pravou nohu a naopak) do oblasti kolene a pouštím šíp... |
| |||
"Dobrá tedy, ale bez vás neodejdu. A» ste živý nebo ne." řeknu vážným a trochu káravým hlasem "Doufám jen, že to bude ta první možnost.. Už nemáme moc času" ze zad si velice obratně sundám dřevěnou hůl s velice zvláštním, ozdobným kováním. Uchopím ji do pravé ruky a postavím vedle sebe. Levou nechám volně svěšenou podél těla, zavřu oči a jen naslouchám. V momentu, kdy se do hostince přiřítí lapka a jeho kumpáni s sebou nepatrně pohnu. Jeho hlas je nezaměnitelný. Pomalu otevřu oči. Poslouchám, až domluví k trpaslíkovi. Konečně po dlouhé době si můžu vyřídit účty. "Vzpomínáš si, ty bídný červe?" promluvím k lapkovi, nenechám ho ani domluvit a pokračuju. "Určitě si na mě pamatuješ. Určitě. Ano, šestiletý kluk, který za vás seděl. Ubohý chlapec, který stratil vše. " ušklíbnu se "Je čas, abych vám ty roky utrpení splatil. Pomsta bude má. Tak dlouho jsem čekal na tuto chvíli, až jsem se jí dočkal." začnu pomalu postupovat k lapkovi. "Jsi překvapen, že? Já ne, čekal jsem tě, stejně tak jako jsem dlouhé roky čekal na tvou smrt." Jakmile tasí meče, uchopím hůl do obou rukou a zaujmu bojové postavení vedle trpaslíka. Soustředím se jen na jediný cíl, na vůdce. Jsem si vědem své převahy v délce zbraně, proto až bude na dosah, zaútočím se vší silou a obratností, kterou mám. Můj úder je hnán hněvem a nenávistí k tomuto člověku. |
doba vygenerování stránky: 0.3700110912323 sekund