Na nic nečekám a zařvu svůj bojový pokřik, přičemž vyrazím vpřed..

Rozmáchnu se svou sekerou a vše jakoby probíhalo zrychleně, vlivem kouzla jsem nabyl větší rychlosti a všechno, co dělám je rychlejší... A především toho stihnu víc..
Vyberu si nejbližšího útočníka a sekera protne vzduch..

Nejdřív sem chtěl střílet na postavy zepředu, pak ale prorazí i postavy u zadních dveří, proto zamířím na první z nich, natáhnu luk, kterým mířim zhruba do úrovně jeho pasu, abych ho trefil i v případě prudkého pohybu vpřed a vypustim šíp...
Pozoruji kam dopadne přičemž si vytahuju další šíp z toulce na zádech, abych byl připaven na další střelu...

Venku sílí řev a bušení do předních dveří .Ty jsou zabarikádované stoly . Nakonec po tupých ranách praskne petlice , kterou byly dveře zajištěny . Dveře se pootevřeli dovnitř a stoly byly svaleny silou dovnitř místnosti .
Dveře se otevřely celé a dovnitř vpadla skupinka šestí lidí v čele s pobudou , který už jednou dostal výprask od trpaslíka . Ten se u dveří rozkročí a rukou zadrží ostatní .
Tak tady je ta mrňavá plechovka ... a shlédne po vás ostatních .
S vámi ostatními nemám co dočinění , proto odejděte . V opačném případě to schytáte i s ním ...
Pak si vezme meč a spolu s ostatními se začne přibližovat k Tellovi .
Zároveň se od zadních dveří ozývají zvuky bušení a tupých ran do dveří . Za chvíli i u nich praskne petlice a otevřou se dovnitř a v nich se tlačí čtyři postavy ...

Přehlédnu celou hospodu..
Pepas je mimo. Asi ho tehdy u dolu mázli přes budku.. Snad se probere až na něj budou dorážet.. ale teďka mi nepomůže..

Agoriku a Nalfgare pojďte za mnou. My budeme fungovat jako vlnolam. Pepasi hlídej zadní dveře a ostatní se nějak rozhoďte na střílení a dávajte si taky pozor na zadní vchod. Myslím, že nás obklíčili..

Poslední dobou příliš nevnímám, jsem zadumaný sám do sebe jediný na koho se semtam usměju je
Nymphea Alba a pak se vrátím do své apatie. Jediné co jsem chtěl udělat je nechat si opravit svou zbroj, ale k tomu jsem se ještě taky nedostal. Popíjím pouze víno a moc nejím, jen chléb.
Další souboj.
Pozvednu oči, když zaznamenám nějaké hlučení družiny.

Bohužel má Tellchar pravdu, už nám buší na dveře. Když ho vidím v bojové pozici, aspoň bych mu mohl dopřát nějakou výhodu.
"Sešlu na tebe jedno kouzlo, budeš v boji rychlejší." vysvětlím trpaslíkovi.
A pak se jej jednou rukou dotknu a zároveň pronesu:
"Hyperio"
(rychlost na dvě kola)
Pak přistoupík Nympheje a udělám to samé (ale jenom na jedno kolo.
Pak dojdu někam dozadu, abych měl dobrý přehled, převrhnu jeden stůl, abych se za něj mohl případně schovat a vyčkám, co se bude dít.

Při slovech "mistře elfe" vrhnu na trpaslíka tázavý pohled a pak se na sebe podívám směrem dolů, jestli opravdu vypadám jako mužský... Pohled mi sjede na toulec. Zvednu jej a pomocí pásu, kterým jej jindy přidělávám na záda jej přidělám co nejpevněji na opasek... Pak sáhnu do torny a proužek kůže (1x50cm) a tím toulec přiváži k noze nad kolenem. Chci mít snasný přístup k šípům, ale tak aby až nebu moci používat luk, tak aby se mi toulec nemotal a nepřekážel v pohybu.
Jinak než pohledem se k trpaslíkovým slovům nevyjadřuji. Pokud není sto rozpozat elfa od elfky, tak to není můj problém!
Pak se zvednu odnesu špinavé nádobí k hostinskému, kterému se, jak je vidno, nechce z poza výčepu... (Toulec na noze není nic moc příjemného, ale nyní se mi zdá, že drží dobře.
A vrátím se na své místo u stolu...
Když slyším bouchání, chytnu luk a vyšvihnu se na vedlejší stůl, který je dál od dveří, na které je bušeno, abych měla alespoň o kousek větší prostor a výhled ke střelbě.
Vyndám šíp z toulce a založím jej do tětivy. Luk držím skloněný a nenatažený kvůli únavě. Čekám na chvíli, kdy se pootevřou dveře jsem připravena zareagovat i na sebemenší pohyb dveří. Pokud se je pokusí vyrazit, tak luk natáhnu a zamířím o kousek níž (počítám, že sem nebudou vcházet pomalu s hlavou hrdě vztyčenou, ale stím, že budou připravení k boji a v běhu bude jejich oblast krku snížena), než je výška krku dospěláho muže na střed dveří chvíli před tím, než dveře uplně povolí.

Reaguji na Malacusovu poznámku a strašlivě se hluboce zasměju, přičemž se mi blýskne v oku..
Nikdy se od saď nedostanou živí..
Trochu se vytrhnu ztranzu a podívám se na Himringa..
No mistře elfe, myslím, že už jim žádné překvapení nestihnem nachystat.. Jsou tady..
Zaujumu pozici uprostřed hostince, lehce se rozkročím a začnu řešit situaci..

Až sem vtrhnou, pokropte je pořádnou salvou a střílejte, co to jen pujde. Budete mít větší průraznost na tu malou vzdálenost. Pak už do toho vtrhnem my. Hlídejte si svůj kejhák. Jinak si myslím, že nebude dlouho trvat a přijde městská hlídka, takže by nám měla pomoct..

Po chvilce se vrátím do lokálu na tváři lehce ironický výraz.
"Čím nás to chceš vystrašit, člověče? Pokud ještě umím počítat, je jich asi deset. A nás je taky deset, pokud strachy neutečeš, jak nám radíš.
pak se otočím na Tellchara:
"Jsem s tebou, ještě jsem nesnídal a bez snídaně dnes nikam nejdu."
Rozhlížím se po lokálu, jak by bylo nejlépe umístit naši obranu, abychom je zvládli s nejmenšími ztrátami.

Kdyby tu bylo nějaké schodiště a ochos, tam bychom mohli umístit lučištníky. Nebo povalit stoly a schovat je za ně. já bych si mohl najít nějaké místo, odkud kouzlit.A ostatní by se mohli rozmístit někam do rohů a pak na ně vlítnout. a teď mě tak napadá...
Na tváři se mi objeví lišácký úsměv:
Máte někdo u sebe lano? mohli bychom jim způsobit malinké překvapení, zdržet je...