| |||
Nevím kam se připravit, proto se rozhlížím po hostinci nakonec mě napadnne spásná myšlenka schody, to je ono Řeknu si a vyběhnu na schody, kde si připravim luk do jedné ruky a šíp volně položim na luk připraven k rychlému natáhnutí a výstřelu. "Škodu Vám zaplatíme, to se nebojte" pche, ještě tak platit škodu, jak by to vypadalo... |
| |||
Když vběhne ten člověk a upozorní Tellchara na nebezbečí nastane v lokále poprask . Těch pár hostů , co tam sedělo , se chvatně zvedlo od stolů a uteklo pryč . Počkat , počkat , zaplatit pánové ! křičí hostinský , ale není mu to nic platné . Strach je rychlejší . Zůstanete sami v prázdném hostinci mezi převrženými židlemi a stoůy a s bědujícím hostinským. Prosím pánové , opus»te můj podnik . To nedopadne dobře , utpím velkou škodu ... běduje hospodský , ale přesunuje se dozadu ke svému výčepnímu koutku , kde by se mohl případně skrýt . Seženete ostatní , kteří ještě byli na pokojích a čekáte příchodu těch ohlášených pobudů. Za chvíli je již slyšet venku řev a bušení na dveře ... |
| |||
Na slova neznámého mladíka z prvu zareguji mírně vyplašeně. Né snad, že bych se lekla toho co povídá, i když to tak na pevní pohled může vypadat, ale spíše toho jakým způsobem to říká, a také proto že vidím, že je z toho sám rozhozený. Vyslechnu si Tellcharova slova a pak se lišácky usměji na mladíka: Tak tedy Vy povídáte, že si jdou pro našeho mistra trpaslíka? Super... Hlavně, že vím, že mě nic nehrozí... Pak se podívám k Tellcharovi... Tak co, mistře trpaslíku, jak to vidíte? Možná bychom mohli ještě v klidu dosnídat... Bojovat a nebýt posilněn není zrovna mou touhou... Ve slovech "mistře trpaslíku" zazní náznak jízlivosti, ale dávám si velký pozor, aby to neznělo drze. Mě osobně trpaslíci nevadí, ale dost často vadím já jim. Nechci vyvolávat spory. Po oněch slovech si do úst vložím malý kousek sýra a druhou rukou přejedu po jílci své šavle, abych se přesvědčila, že jena správném místě a koutkem oka mrknu na luk a toulec. Luk je opřený o stůl a toulec je pořen o nohu stolu. Dožvýkám sousto a ještě jednou se chopím slova: Také si nemyslím, že máme před čím utíkat... Pravda zabíjet lidi není můj ideál, ale stahovat před někým ocas? Je rozdíl někoho zabít jen tak a nebo se na boj dopředu připravit a útočit tak zvaně "ze zálohy" a něco jiného je, když si jde někdo pro mě. I elfové mají svou hrdost! |
| |||
Hostinec: Večer: Taky se usměju tomu, jak hladově jsem se pustil do toho kuřete. Když pak fea odejda a v zápětí se vrátí, nabídnu ji gestem sýr a zeleninu, kterou mi hostinský donese. vyslechnu si její názory a mezitím dokončím svoji večeři. Pak si odkašlu: "Já jsem na město zvyklí, ikdyž jsem dlouhou dobu vyrůstal v lesích, v městě jsem byl taky dlou. Už ani nevím, kde jsem byl dýl. Víš, vlastně zvířata mně nikdy moc nezajímala, Já se staral o jiné věci." Podotknu trochu lítostivě. Vím že je to u elfa divné, že příroda není jeho prvořadý zájem,ale je to tak. Když si přisedne barahira začne kritizovat alchymistu, nakrabatím oboří: Vím, že y jsi alchymista a a si zřejmě opravdu schopný, když krituzuješ mistra Brummlu. Já u něj sehnal přesě co jsem potřeboval za velice výhodnou cenu. S lidmi se musí umět jednat. podotknu nakonec. S těmi slovy odejdu do svého pokoje, zavču dveře na petlici a ulehnuke spánku Ráno: ...si dávám na čas než vyjdu ze svého pokoje. když dojdu do lokálu, Fea už sedí u snídaně a a většina naší družinu už je taky schromážděna. Tellchar zrovna vypráví něco o dolu a já chci něco navrhnout, když do místnosti vtrhne nějaký zmatený mladík a tlačí nás z místnosti. Ani se nedivím Tellcharově reakci, sám nevěřícně vytáhnu obočí. Avšak v záětí vběhnu do svého pokoje a z okna sleduji ulici, zda něco nasvědčuje tomu, co tvrdí ten cizinec. |
| |||
A sakra, tohle se mi vůbec nelíbí Pomyslim si a posunu se dozadu, přičemž si rozvážu toulec a připravim luk, abych mohl útočit na každou potenciální hrozbu, snažim se najít místo, odkud by sem potenciálně mohl vystřelit na co nejvíce míst v hospodě a nebyl tak omezen na nějaký poalebný prostor... "No nevim jestli je tohle nejlepší nápad, ale jestli tady zůstáváme tak říkám: NIKDY NÁS NEDOSTANOU ŽIVÝ!" řeknu Tellcharovi a polsední část skoro vykřiknu! |
| |||
Odhodím pláš», takže stojím uprostřed krčmy ve své plátovce.. Trpaslíci před bojem neutíkají! Existují menší a větší výzvy. Jestli tohle má být ta větší, tak ji přijmám.. Popadnu svou dvoubřitou obouruční sekeru a na mé tváři je vydět odhodlaný výraz, který trpaslíky tolik charakterizuje a proslavuje.. |
| |||
Nechápavě se na něj zahledím.. Cože?! Proč bych měl někam utíkat?! Jestli opravdu mluvíte pravdu, tak a» si ta tlupa klidně přijde. Já nikam nejdu a už vůbec ne zrychleným pohybem, kterému se říká útěk.. To rozhodně nemám ve zvyku. Postavím se odmítavě a vzdorovitě.. A proč bych vlastně měl uvěřit nějakému človíčkovi, který si jen tak přijde a něco mi poví. Kdo jste, že vám na mně záleží a přitom vás já neznám..?! |
| |||
Muži je kolem dvaceti let, má bílé, nakrátko střižené vlasy a hloboké modré oči. Na prní pohled se může zdát zvláštní nejen díky zvláštnímu vzhledu, ale i díky oblečení. To tvoří pláš» černé barvy se šedým lemováním, pod kterým má kalhoty a halenu stejné barvy i střihu. Na rukou nasazené černé kožené rukavice a na nohou černé kožené boty. Prohlédne si vás a zastaví se u trpaslíka. "Mistr Tellchar, předpokládám." nečekám, zda-li mi odpoví a pokračuji "Hrozí vám smrtelné nebezpečí pane. Chystá se na vás tlupa drancující toto město, se kterou jste přišli do styku. Je jich víc a chtějí vás zákeřně zabít. Radím vám, utečtě zadním vchodem, dokud je čas. " ohlédnu se ke dveřím, zda-li tam ještě nejsou. "Zbytečně se neptejte a utíkejte. Vím že to trpaslíci dšlají neradi, ale musíte jít." když mu to polohlasem řeknu, uchopím ho za paži a postrčím ho k zadním dveřím, jestli jsou tam něcí další hosté, kromě jich třech, tak se je snažím vyhnat z hoszince a nějak to zabarikádovat. Nemáme čas syknu pro sebe |
| |||
Do hospodynajednou rychle vejde jakýsi člověk . Má na sobě pláš» a v ruce hůl. Těká nervozně po šenku , jakoby někoho hledal . Pak mu zrak spočinul na vás . Zprvu se zarazí , pak však rychlým krokem zamíří k vám . Ke stolu , kde sedí Tellchar , Malacus a Fea . |
doba vygenerování stránky: 0.32305312156677 sekund