| |||
Tellchar si nechal u kováře spravit jeho plátovku . Pak u klenotníka prodal ukořistěné šperky a se strženými penězi se odebral do hostince , kde jste se všichni sešli . Malacus měl zálusk na nějakou lesklou věcičku v klenotníkově krámu , ale ten byl pozorný . Dostalo se mu důrazného upozornění , že by mohl skončit v místní šatlavě ... |
| |||
Vydal sem se tedy s Tellem ke kováří, jakmile tam sme koupim si toulec se šípama, nechci nic speciálního, prostě obyčejné šípy... zaplatim mu za ně cenu, jakou si řeknu a pokračujeme tedy za klenotníkem. U klenotníka si během Tellchakova prodeje prohlížím obchod, snažím se být co nejvíce nenápadný a hledám nějaké slabé místo v jeho ochraně.... |
| |||
Takže společná suma je už 230 zl. Ještě musím prodat ty prsteny a řetěz.. Vydám se za místním klenotníkem. Účel je jasný chci prodat ty dva prsteny a řetěz. Všechno je ze zlata, tak snad za to utržím slušnou částku.. Zároveň prodám svůj díl zlata.. Pak zamířím do kovárny a nechám si opravit plátovku. Kováři dám, kolik si řekne. Nakonec se vrátím do hostince abych se setkal s ostatními a mohl jim přerozdělit peníze od lapků.. |
| |||
Hmmm, zlatíčko, toho se přece nemůžu vzdát, ale zas ty penízky, ne musim si ho šetřit a schovávat Zapudim rychle myšlenku na pordání zlata a začnu přemýšled nad tím, co vlastně potřebuju nezbytně koupit No, hodilo by se nějaký jídlo a potřebuju šípy, skoro sem je vyplácal... Podívám se po ostatních "Nepůjdete někdo ke kováři, potřeboval bych si něco nakoupit... " Řeknu a čekám, jestli někdo nepůjde, dofám že nejsem jedinej, kdo něco potřebuje samotnýmu se mi moc nechce... |
| |||
Dojdete zpět do města , Tell prodá ukořistěné zbraně , dostali jste za ně 60 zlatých .Zlato záleží na každém z vás jak se rozhodnete , v Goru dostanete 120 zlatých . |
| |||
Zabalím si vybavení a uloupené zbraně. Sekeru mám na zádech, dýku u pasu, brnění na sobě a tornu přes rameno. Rozloučím se s Gorlinem a ostatními trpaslíky. Nech» Aüle náš stvořitel bdí nad vámi a vaší prací. Čest a sílu.. Když se naše družina vydává směrem k městu, ještě jednou se otočím a kývnu na Gorlina. Pak už se jen rozhlížím po okolí a užívám si krásný den.. |
| |||
Uplynuly tři týdny , které jste strávili v táboře hledačů zlata . Museli jste čekat , až se douzdraví Pepas , který byl z vás nejvíce zraněn . Teď jste již v plné síle , připraveni na další putování . Každý z vás má váček se zlatem , které může , ale i nemusí prodat . Dále máte zbraně banditů a Tell má i jejich peníze , které u nich našel , a šperky ... |
| |||
Naglfarova slova jsem v podstatě neslyšela, nebo... slyšela, ale nevnímala, proto mi nyní Barahirova slova nedávají až tak smysl... Však se přeci nehádáme... Nicméně nespustím oči z ošklivě raněného barbara, který mě drží za ruku a dřív než jsem se mu stihla vysmeknout, překryl ji druhou... Mé rozpaky jsou čím dál větší... Nikdy mě muž nedržel tak jako on... bylo v tom cosi jiného... a nebo jsem to jen jinak vnímala? Těžko říci... Ve chvíli, kdy začne odříkávat motlitbu a jeho rty se pohnou skloním hlavu, zavřu oči a v duchu, abych nerušila jeho slova si odříkávám svou: Brighit, matko veškerého života. Dej jejich duším klid a vyprovoď je k branám své sestry Mory a přimluv se za ně, nebo» jen Ty milostrdná dokážeš změnit vliv i nejtemnějších sil. A pomoz nám! Neš»astným, kteří před Tebou jednou staneme, nech» dojdeme stejného odpuštění. Pak oči opět otevřu a zadívám se Barbarovi do tváře ze které je vidět únava a vyčerpání. Spěte klidně, nech» Vás bozi ochraňují! Zašeptám skoro neslyšným hlasem. Pak počkám až usne. Až pak svou ruku opatrně vysvobodím a přemístím se na své lůžko. Kde ulehnu a usnu spánkem spravedlivým nicméně ostražitým. |
| |||
Hledím stále zkoumavým pohledem do tváře Elfí ženy, čtu v jejích očí co si asi tak myslí. Mírně přivřu oči, jen na sekundu, když mi všechno dojde. Duše neumírají... Za vlákna života by se mělo pouze tahat a né zpřetrhat je všechny najednou. Otočím otevřenou dlaň směrem k hřejivému doteku, jakmile se něžné stíhlé prsty dostanou do mé široké dlaně přiložím na ni druhou. Dostanou druhou šanci ... snad...Alespoň zemřeli v čestném souboji a rychlou smrtí. Bohové rozhodnou, záleží, ke kterému se dostanou dřív... Poté pohlédnu do stropu a zavřu oči. Započnu modlitbu téměř neslyšně, jako by si vzduch z plic pohrával smými rty a dával jim tvar. Torme ochránče života a slabých, dej odpočinout mým protivníkům, očisti jejich duše a dej jim šanci zase žít ... v míru. Mé dlaně se rozehřejí a trochu ulehčí trápení mé ochránkyni. Pak na ni pohlédnu, kývnu a vrátím se ke spánku. |
doba vygenerování stránky: 0.38379406929016 sekund