| |||
,,Teď se nehádejte,měli by ste odpočívat.To co ste udělali budiž vám ke cti!ale teď si odpočiňte a ležte,potřebujete to.Měli ste perný den." Ráno moudřejší večera,až se vyspí bude jim líp.Je to dobrá parta,vylížou se z toho skoro sami. |
| |||
Když mi tak válečník hledí do očí, začínám být zase v rozpacích... Nejsem si jistá, zda to bylo správné. Proč se ptá právě mě? Od kdy je vlastně zabíjení správné? A lze to vůbec nazvat VECÍ? Mémyšlenky se odráží v mých očích... Jsou v nich vidět pochyby a nejistota... Neumím lhát, ale přeci mu teď nemohu říci svůj názor naplno... Nejsem si uplně jistá... a rychle, by» s pochybami větu dokončím: ... ale uplně špatné to také nebylo. Všchno na tomto světě má své opodstatnění. Pokusím se usmát, ale oči se mi zalijí slzami a ačkoliv mi žádná ještě nestekla, nemám k tomu daleko. Můj pokus o osměv dopadne jako pozvedlé chvějící se koutky a lítostně stažené obočí. Teď to neřešte, odočívejte! Budeme mít spoustu času o tom mluvit... Chvějícími prsty ho pohladím po ruce... |
| |||
Ako kto... -poviem naraz s odmeraným hlasom a pomaly sa pretočím na druhý bok. Pri hlave si však stále držím jednu z tých bylín od alchymistu. Teraz sa však už naozaj snažím zaspa»... |
| |||
Upřeně hledím pečovatelce do očí a pomalu si lehám. Pak sklopím zrak a zeptám se jí: Udělali jsme správnou věc? Poté zase pohlédnu do Nympheiny tváře a hledám tam odpověď. |
| |||
Když Pepas zareaguje, mám radost... Když však naznačí polibek stydlivě sklopím oči... Pak zaslechnu výraz bolesti a z úst se mi ozve mírně přiškrceným hlasem způsobeným rozpakami: Opatrně! a i přes své rozpaky se pokusím usmát... ... Přidržím mu pohár u úst, aby se mohl napít... Opět se na něj usměji, nyní už podstatně jistěji: Odpočívejte... Přejdu nejistě na vykání... Když už je v tom polosedu, tak se mu pokusím porovnat polštář (či co to jest), který má pod hlavou a pomohu mu znovu lehnout. Opět se naň usměji a chystám se k odchodu zpět na své lůžko, aby si mohl odpočinout... |
| |||
Cítím příjemné pohlazení po tváři a to mě odpoutá od mých úvah. Rozkoukám se trošku zmateně, co se děje a komu mám za tu něhu poděkovat. Uchopím jemně ruku a naznačím polibek, přičemž mě zabolí v boku a z mých ust se ozve tiché Hnn. Eh.. děkuji. pomalu se vyšoupu nahoru do sedu a napiji se. Pak vděčně pohlédnu na Nympheu. |
| |||
Nově příchozího přátesky přivítám.. Jestli se ti bude chtít, můžeš při nás zůstat jak dlouho budeš chtít. Alchymista se může vždycky hodit. Prohlédnu i Pepase a mám radost, že se už konečně probral, ale nechám ho spát. Potřebuje ještě hodně odpočívat.. Zbývající čas než budou všichni schopni přesunu do města věnuji ošetření své výzbroje, samoléčení svých ran(využívám svou schopnost..) a také se vydám na prohlídku dolu. Rád vidím své krajany, popovídáme si a protože jsem relativně vpořádku pomáhám jim s prací a hlavně výstavbou dolu, porotže využívám své technické znalosti z university.. |
| |||
Podivate se na Barahira , ktery zacne vytahovat ze sveho vaku ruzne bylinky a zacne vam je prikladat na rany . Zprvu jste neduverivi , ale po chvili se vam trochu ulevi a bolest z ran zacne ustupovat . Zacnete se na nej divat trochu jinak . Domluvite se , ze do mesta zajdete za par dnu , jste jeste skoro vsichni zeslabeni z boje a potrebujete si opocinout , aspon par z vas . Gorlin vam rekne , ze u nich muzete pobyt jak dlouho chcete ... |
| |||
Na všechny věci kolem sebe reaguji apaticky... Gorlina si vyslechnu... A pak mi Tellchar opět vezme nápad z úst...Zajímavé, málo kdy se mé nápady a názory shodují s trpaslíky, ale Tellchar... Je asi unikát...A pousměji se. Pak k nám vejde jakýsi alchymista... Vítej mezi námi. Pozdravím jej s milým úsměvem... když v tom zaslechnu zašeptání z Pepasova lůžka... Trhnutím hlavy se naň zadívám a zaregistuji pohyb... Přejdu k němu a posadím se na kraj jeho lůžka... Jak se cítíš... Dojdu pro pohár vody a vrátím se k lůžku. Pohladím jej jemně po tváři, abych na sebe upozornila a čekám na jeho reakci... Pokud se ma mne podívá, nebídnu mu vodu, pokud opět usnul, tak jej nechám spát... |
doba vygenerování stránky: 0.39116215705872 sekund