| |||
Procházím se nádhernými slunnými zahradami a všude kolem vidím rokvetlé květiny, také stromy všech barev a tvarů. Kolem nich se vznášejí oblaka pilu jako vločky sněhu za zímního vánku. Slunce prosvěcuje listy a všudy přítomné teplo povzbudzuje vše živé k růstu. Paprsky světla pronikající korunami stromů vypadají jakoby se chtěli dostat všude tam kde je stín, stromy jako by jim říkali, že je také potřeba a chránily si tak vlastní vláhu. Procházím se stále dál a kolem se začínají rysovat zůstatky starobylého města prorostlé bylinami, jakoby tak patřily odjakživa. Několik spadených vysokých sloupů z bíleho kamene leží rozpadených na jednotlivé části na zemi a část oblouku stále ještě stojí spolu s jedním pilířem . Vejdu, a posadím se na jeden z kamenů a oddám se meditaci na tomto nádherném místě. |
| |||
Po důkladné prohlídnce lapků a přenesení jejich zbraní do chatky se konečně začnu věnovat sám sobě.. Sundám si pomačkanou plátovku a prohlédnu zranění.. Sem válečník, takže si umím sám nějaká ty zranění vyléčit, tudíž se dám do toho.. No samosebou, že to doupě nepudeme hledat hned.. Musíme se dát trochu dohromady, ikdyž je chyba, že jeden utekl.. Vděčně přijmu nabízený čaj. Zafašovaný sedím a popíjím.. |
| |||
Chvíli pobíhám mezi "našimi" a snažím se pomáhat u zraněných, hlavně i proto, abych se něco přiučila... Jsem unavená a kdyzž jsou všichni zranění ošetření jdu ven hledat a posbírat své věci. Je tam i Tellchar, pomohu mu donést zbraně lapků do chatrče, pak udělám uklidňující čaj, včem ho nabídnu, posadím se popíjíc z kalíšku a odpočívám... V tom promluví Strigg a projevuje svůj názor, že bychom měli Tellcharovi pomoci naléz doupě lapků... Také už jsem na to pomyslela, ale... nejsem si jistá, zda bychom měli jít hned... I když teď bude stopa nejčerstvější... Za jek dlouho se vlastně bude stmívat? Za tmy nic nenalezneme... Otázku, za jak dlouho se smívá mi z úst vezme Naglfar svým dotazem na upřesnění času... Rozhlédnu se po osazenstvu a čekám, až mu někdo odpoví... |
| |||
Potom ako mi Tellchar všetko vysvetlí. Vstanem a zvalím sa na posteµ. Predtým si však hodím uterák pod hlavu, aby som nezasvinil celú posteµ svojou krvou. Koµko je hodín? -spýtam sa trpaslíka a jednu nohu spustím z postele na zem. Nesnažím sa zaspa», iba hµadím doblba a čakám, kým tie najväčšie bolesti v hlave ustúpia... |
| |||
Tak a je po boji.. No a dopadlo to tak jak to dopadlo.. Ja zaplatil za svoji hloupost.. No co jednou to přijit muselo.. Přemýšlím když už mohu jen v klidu odpočívat.. Doufám že se z toho Pepas vylíže... podívám se na jeho bezvládné tělo.. Ja vím že bych se neměl moc hejbat a asi to ani moc dobře nepude, ale měli bysme možná pomoct Tellovy pomoct najit doupě těch lapků.. |
| |||
Když se vrátím do chatky a zanedlouho přijde Nalfgar, vcelku se podivím.. Tak tady jsi..?! Vytratil ses předtím, než jsme zaujali pozice a když pak přišli bandité a ty nikde, nemohl se tím moc nikdo zabývat. Jak se tak koukám na tvou hlavu, někdy si tam musel na ni spadnout a trochu se prospat v bezvědomí. Zařehním se.. No to se ti teda povedlo.. Prospal jsi celou bitvu. Vcelku to dopadlo dobře, nikdo z našich mrtvej, ale Pepas je na tom dost špatně. Ikdyž dostane se z toho, neměj strach.. |
| |||
Jakmile je boj u konce smutně se rozhlížím po bojišti a mám pokleslou náladu, na chvíli i ustoupila bolest nohy, po chvíli se ale vrací a já se snažim dokulhat k ostatním. Jakmile přiběhnou prospektoři a jeden mi pomáhý odvléci se do chatrče začínám mít pocit, že tohle není dobré, že z toho budou ještě nějaký problémy. Jakmile mě dostane do chatrč a položi na postel skoro okamžitě usnu tvrdým spánkem, ze kterého by mě snad neprobudil ani přelet a řev draka. |
| |||
Zrazu otvorím oči. V tom momente pocítim ukrutnú boles» na temene hlavy. Pomaly si sadnem a obzerám sa okolo seba, čo sa vlastne stalo. Zo všetkých strán na mňa dolieha desivé ticho. Vtom si skladám helmu dole z hlavy a z hrôzou zis»ujem, že je úplne rozbitá. Na hlave ucítim zaschnutú krv... Pomaly sa plazím po vlhkej zemine dolu z kopca...čo tu robím? čo sa stalo?...pýtam sa sám seba v duchu. Potom zazriem družinu chlapíkov vzďalujúcich sa odo mňa. Odhadujem, že som na kopci nad jaskyňou. Potom, ako sa mi úspešne podarí postavi» sa, zamierim k jazierku. Tam si okamžite schladím bolestivú hlavu v studenej vode. Následne sa vydám smerom k chatkám. Na ceste si všimnem zopár kaluží krvi, zčasti zaschnutých na zemi, zčasti čerstvých. Keď otvorím dvere do jednej z chatiek, zbadám dnu Tellchara šacova» nejaké bezvládne telo - pravdepodobne jedného z banditov. V tichosti sa zvalím na zem k stene a zhlboka sa rozdýcham. Sem tam skontrolujem hmatom mokrú hlavu, či sa mi znova nepustila krv, no potom si nezaujate vytiahnem vµašu s vodou a do dna ju vypijem... Potom sa obrátim na trpaslíka: Čo sa stalo sakra? Ako to, že som bol nad jaskyňou! A vlastne kde sú všetci? -pýtam sa rýchlo za sebou. Nato hneď zhadzujem kožené brnenie na zem a prezerám sa, či nie som vážne zranený... |
| |||
Sem unavený, ale nejprve se musím postarat o mnoho věcí.. Pomůžu ostatním dopravit se do chatek a dohlédnu nad jejich věcmi. Pak obejdu bojiště a pozbírám všechny zbraně padlých aby jsme je mohli později prodat. Zárověň prošacuji mrtvé. Jako posledního prohlédnu mrtvého velitele.. Doufám, že naleznu něco zajímavého, či ceného.. Zároveň bych rád vystopoval doupě lupičů. Škoda, že Himring dorazil toho lapku.. Když najdeme jejich brloh, můžeme těm trpům vrátit jejich zlato.. |
doba vygenerování stránky: 0.30679202079773 sekund