| |||
Pomalu postupujete dál širokou chodbou až dojdete k místu, kde cestu přehrazují velké dvoukřídlé dveře. Do chodby jsou zasazeny tak, že ji celou vyplňují. Jsou pokryté umně tepaným plechem. Zdobení je rozdělené do šesti velkých čtvercových desek a na každé z nich je zaznamenaný určitý výjev. Nesoustředíte na to přílišnou pozornost, protože ta nejpodstatnější věc je, že jedno křídlo je pootevřené na šířku tak aby se tam mohl někdo protáhnout.. |
| |||
Obezřetně postupuji spolu s družinkou a podezíravě si prohlížím sochy okolo. Všechny se zdají mít nějakou spojitost zaznačenou v neznámých symbolech. „S trochou štěstí to jsou jen památníky s napsanými jmény,“ okomentuji němé strážce chodby, přesto se však pokusím vrýt si do paměti jeden nebo dva znaky, které mi přijdou nejsnáze zapamatovatelné. Člověk nikdy neví, s čím se na cestách může setkat a i písmo by mohlo být indicií. Poté pokračuji ve formaci, lucernu vysoko zdviženou v levé ruce, tasený meč v pravé. Co na tom, že to se zbraní až tak dobře neumím, v temné podzemní chodbě se určitě cítíte jistější s bodlem v ruce. |
| |||
Zformujeme se a vyrazíme. Tady dole ještě není zub času tolik vidět. Tohle muselo být kdysi obrovské a bohaté sídlo. Jak to, že o tom nikdo nic moc neví. Kochám se architekturou, ale stále samozřejmě dávám pozor a jsem připraven na jakékoliv nenadálé nebezpečí. Byli to nejspíše nějací mocní mágové, možná si chtěli chránit svoje soukromí, a proto byli zde uzavřeni na ostrově před ostatními. Ale jak se stalo, že takhle skončili. Ale co mohlo být tak hrozné, že smetlo i pevnost mágů? Pokud se neřekne jinak, budu dále pokračovat v cestě chodbou a při tom také zkusím s Raukem zkontrolovat stopy v chodbě. |
| |||
Je mi jasné, že tady kuše bude k ničemu tak si připravím oba svoje krátké meče a dávám pozor na to co nás čeká před námi. Sochy sleduju jen periferním viděním, abych si byl jist, že se ani jedna nepohne. Slýchával jsem o strážcích mocných mágů a čarodějů, či alchymistů, kteří dokázali oživit takové sochy aby je bránili. Případné rozpoznávání toho co sochy znamenají přenechám učenějším z nás. Pokud někdo neřekne, že by chtěl zastavit, pokračuji po Tellcharově boku stále dál. |
| |||
Zformujete se podle normálních zvyklostí.. První jde Tellchar s Delphem, pak Murmeo aby mohl posílat svoje "včeličky", Dreng, který je mometálně bez many dobrý tak na na držení lucerny a celé procesí uzavírá Waren s Raukem jako silná zadní stráž a rovněž jako účinná střelecká jednotka.. Pomalu sejdete po shodech a dostanete se do chodby, kde se na šířku vejdou pohodlně dvě postavy. Zatím co na povrchu z původní architektury a výzdoby nezbylo skoro nic, tak v těchto prostorách je to v tomto ohledu o poznání lepší. Podzemní prostory jsou umě vystaveny z jemně otesaných mramorových kamenů, které jsou navíc zdobeny rozmanitým rýhováním a kanelurami. Po stranách se nachází výklenky s podivnými sochami. Když se podíváte pořádně, tak jde o jakési postavy v něčem co nápadně připomíná kouzelnické roucha. Každá postava v životní velikosti je však úplně jiná. Jakoby šlo o zpodobnění nějakých konkrétních lidí. Zároveň si všímáte určité spojitosti. Spojují je společné symboly, kterým nerozumíte, ale objevují se u každé postavy.. Chodba vede jedním směrem. S vaším osvětlením nedohlédnete příliš daleko. Nanejvýše tak deset metrů a pak se vše ve stínech ztrácí do černočerné tmy.. |
| |||
Když nás Murmeo poprosí o šípy, tak jen s radostí přitakám a vytáhnu svůj toulec na šipky z batohu a zároveň začnu skládat kuši.. Je na mně vidět, že mám radost z toho, že "brašule" zase vymyslel nějakou "ohňovinu" a hodlám ho v tom pořádně podpořit.. Tady to máš brachu, pěkně to nachystej. Sice na střílení nemám moc oko, ale snad bych i mohl něco trefit.. Pak naší přípravu rozčísne Waren, když i s Raukem vyčmuchá tuhle nenadálou informaci.. Říkáš dovnitř a že ty stopy nésóu moc staré? Tož to teda máme o čem gómat při té obhlídce sklepení.. Škoda jen, že tam vždycky místo dobrého pití jsou akorád nějaké ty potvory.. |
| |||
Přeskupíme se a pod Tellcharovým vedením v těsnějším seskupení pokračujeme v prozkoumávání. Chvilku to trvá, než najdeme něco zajímavějšího. „Tak myslím, že to bude ono,“ řeknu nahlas to, co si asi stejně všichni myslí. Tellchar mi připomene, abych zkusil ještě najít nějaké stopy okolo vstupu do podzemí. Takovéto věci bych měl dělat automaticky, co to se mnou sakra je? Podám Murmëovi se svým díky pět šípů a také pět šipek a dám se do stopování okolo. Za chvíli přijdu k ostatním se svým zjištěním: „Tak jenom ti pekelní psi, asi to tu opravdu hlídali. I když počkejte, tady u vchodu také něco je. Vypadá to na stopy nějakého humanoida, člověka. Vedou dovnitř, ale ven už nikoliv. Možná tam právě někdo je.“ |
| |||
Vytáhnu své šipky do těžké kuše a dám je Murmeovi. Sám si nachystám své nové meče a jsem připraven skočit po jakémkoliv nebezpečí ať už přicházejícímu z díry, nebo na hlídkujícího Warrena. "Možá bude spíš tato díra smyslem toho stavení okolo, než samotného ostrova jako takového. Ale díky Drengovi a jeho vidění jsme věděli, že budem muset pod zem, nebo něčeho hodně uzavřeného. |
| |||
Vše na mě působí takovým neutěšeným dojmem. Jak kdyby vše, co to bylo a smysl kdy mělo, o něj dávno přišlo a nenávratně jej ztratilo. Nevím proč a nevím jak, ale když spatřím schodiště dolů, dostaví se pocit dobrodružství - obavy i radosti zároveň. Jak kdyby se mi v očích rozžhnuly dva uhlíky. Po dobu, kdy Tell přemítá nad dalším postupem, naslouchám a přikyvuji. Pak sám dodám k přípravám. Nevím proč, ale tahle temná díra, kývnu dolů ke schodišti, mi připadá jako jediný smysl tohoto ostrova. Myslím, že bych mohl připravit ohnivé šipky a šípy. Kdo máte luk, kuši. Já to určitě zkusím. Alespoň trochu plamene do té mé holky. A myslím, že by to létavcům mohlo trochu zatopit. Nepokrytě se nahlas hluboce zasměju. Pak si vezmu ze svých pět šipek a začnu je pokrývat kouskem plátna, který následně namočím do lampového oleje. Také to bude chtít louč, co myslíte? Poberu od ostatních jejich šípy i šipky a také jim postupně nachystám to co mě. |
| |||
Když nalezneme schodiště, tak zabručím.. Hmmmm... Warene koukni se trochu ještě po okolí, jestli nenalezneš nějaké stopy. Něco co by nám pomohlo nebo nás upozornilo na nebezpečí, která nás můžou ještě potkat. I my ostatní by jsme měli trochu porozhlídnem, ale až dokončíš svoji obhlídku. Aby jsme ti všechny ty stopy nezadupali do země. Jak pravím, tak učiním.. Počkám, až to mladý hraničář se svým psem zkontroluje.. Mezitím promluvím s ostatními.. Musíme se dobře připravit.. Víte jak byl boj s létavci složitý a jaké to mělo následky. Jestli se k nim nebudeme moci dostat na blízko, tak bude problém a právě na tuto situaci se musíme připravit předem.. |
doba vygenerování stránky: 0.37040591239929 sekund