| |||
KDyž uslším vytí a štěkání, vrazím daným směrem s meči v rukách.... |
| |||
Dáte se do prohledávání trosek . Jste na začátku ruin , které jsou asi v pásu přes sto stop širokém . Někde jsou zbytky starých zdí , někde kupy kamení a zdiva které jsou poměrně vysoké . Je to tady značně nepřehledné , protože se tady může cokoli skrývat a vyběhout , aniž byste to před tím na větší vzálnost uviděli . Což se taky stane . Po chvilce , co jste se dali do hledání , se pojednou mezi troskami zničeho nic objevili dva obrovitánští psi . Jsou skoro dvě stopy velcí a mají tři velké hlavy se spoustou zubů . Vyrazili na vás s divokým zavytím a štěkotem a míří si to na Tella a Warrena . |
| |||
Chvíli počkáme a poté se vydáme do středu ostrova. Kamenitý břeh je brzy pokryt travinami a poté i vyššími křovinami. Snažím se hledat jakékoliv stopy, ale bohužel nic nenacházím. Tak tady asi opravdu dlouho nikdo nebyl a nevím, kudy sem připluli všichni ti vesničané i ti vojáci, asi zakotvili někde lépe, že se nemuseli tímhle prodírat. Konečně dojdeme k ruinám. Tak tohle bude ono. Něco tu dříve stálo, říkali, že snad nějaký chrám, ale kolem něj bylo postaveno snad celé městečko. Jak dlouho už to tu musí chátrat, že je to v takovém stavu, anebo to snad bylo něčím zničeno. Něco je tu ale jinak, je to tu opravdu prokleté, není tu slyšet jediné známky života. Koukám, že ani ostatní z toho nemají dobrý pocit. Pokleknu k Raukovi několikrát ho pohladím po hlavě: „Š š š,“ uklidním ho a potom se také vydáme mezi ruiny. Kromě hledání vchodu do podzemí hledáme i jakékoliv jiné stopy. Stopy po jakémkoliv životě, aktivitě v poslední době, také zkoumáme povahu rozbořených stavení, zda spadli zchátráním, či tomu bylo nějak dopomoženo, hledám jakékoliv známky někdejšího lidského osídlení, zbytků předmětů denní potřeby. |
| |||
Vyhlédnu si nějaké suché místo, posadím se na zem, a zavřu oči. Jak to jen bylo. Letěl jsem nad vodou, až sem k ostrovu a pak... Snažím se vzpomenousi kudy jsem se dostal ve své vidině dovnitř. |
| |||
Pokud to není magicky skryté, snad to nebude problém najít. Jsou to létavci. Teda pokud to nebude nějaký vchod na nedostupném místě pro nelétavce. nadnesu nad Tellcharovou výzvou a dám se do hledání na druhé straně, než on a nechám na ostatních aby se rozprostřeli kam chtějí při hledání. hledání: 48 a 10% |
| |||
Mé okované boty došlapují na zem plnou nejrůznějších pozůstatků po lidské lidské činnosti.. Obezřetně si prohlížím okolí a sekeru mám v obou rukou připravenou k použití.. Nic se však neobjeví, jen sílící pocit. Vnitřní intuice, která přechází v naprostou jistotu, byť není možné zatím říci proč.. Něco je špatně.. Jakési nedobro zahaluje celé místo do svého temného hávu a chová se jako sychravé počasí, když pomalu ale neodbytně proniká přes brnění i vrstvy šatstva a vpíjí se do kůže.. Brrrrrrrr, mám tady z toho husinu!! Otřepu se jako bych chtěl tu neviditelnou tíži se sebe setřást.. Je jasný, že jsme na správném místě.. Teď to jen najít.. Kývnu na ostatní a hlavně na Delpha, aby jsme se dali do hledání.. |
| |||
Počkáte tedy až se mlha dostatečně zvedne a vydáte se na "průzkum" . Půda se dále od břeh mění z kamenité na travnatý porost , který posléze přechází v křovinatý . Ten je místy dosti hustý a trnitý , ale dá se mezi křovinami projít, jen je třeba dáva pozor na zakopnutí o přízemní šlahouny . Takhle ujdete asi několik stovek sáhů do nitra ostrova . Pak křoviny prořídnou a vy se octnete na začátku jakýchsi ruin . Snad tu kdysi cosi stálo , ale momentálně není poznat , co to bylo . Kusy kamenů ,cihel a starých zhnitých trámů se povalují kolem v různém nepořádku a různé změti . Přesto je tady cítit jakési napětí . Uvědomíte si , že vám tady něco chybí . Je tady jakési zlověstné ticho , nepřerušované ani ptačím zpěvem a dokonce ani bzučením obtížného hmyzu ... |
| |||
Podle spokojeného výrazu Murmëi byla naše vycházka úspěšná a my se můžeme vrátit rovnou k připravené lodi. Tak ti vesničané si nás nejdříve pozvou, abychom je před těmi bestiemi ochránili a teď nás tam skoro ani nechtějí pustit. V tomhle případě je prostě hrozně moc nejasností a věcí, které prostě nedávají smysl a v celém příběhu o příšerách jsou podle mě dost velké díry, něco se mi na tom celém prostě nezdá, už abychom to měli za sebou a snad přišli na to, o co tu vlastně jde. Pádlujeme delší dobu a Raukovi jízda na člunu nedělá úplně dobře a všudypřítomná mlha tomu moc nepřidává. Konečně dorazíme ke břehu a Rauko rychle vyskočí na kamenitý břeh. Pomůžu s loďkou a zavázáním. „Souhlasím s Delphem, už je vidět celkem slušně a nic nám nebrání v tom pokračovat a hledat nějaký ten vstup do podzemí.“ Vyrazím a přitom se snažím společně s Raukem nalézat jakékoliv stopy. |
| |||
Není zrovna brzké ráno, na to aby se tu válelo tolik mlhy. Možná je to ale tou spoustou studené vody okolo pronesu v reakci na mlhu. Myslím, že se pomalu můžem vydat do středu ostrova. Jestli něco někde bude, nejpravděpodobněji tam. je jedno kde budem, až se mlha zvedne hledat budem takřka od začátku, takhle máme šanci že o něco zakopnem. a rovnou si nachystám oba krátké meče do rukou. |
doba vygenerování stránky: 0.31803894042969 sekund