Super!
Vděčně se vrhnpo kořalce, a pošlu si do krku dva dlouhé loky. Je vidět že to se mnou trochu zamávalo, ale bylo to třeba.
Pak se kouknu na Warena.
No, kolik jich bylo přesně fakt nevím. Armáda to nebyla, a dva tam taky nebyli. bohužel, byl to jen útržek.
Já bych ale každopádně chvilku počkal. jsem úplně vyšťavenej. Co si dneska dáchnout, a vyrazit tam zejtra? Potřebuju se trochu prospat,jinak nezapálím ani táborák. Šermovat můžu., ale to je na prd...

Jakmile Tellchar zvolá, ihned sejmu Drengovi náramek, chvíli počkám, a když se zdá být v pořádku, sundám mu i pouta. Potom poslouchám jeho vypravování. Jako by ho to snad volalo na ostrov za ostatními, ale proč by se měl zabíjet? Každopádně to musel být hrozný pocit.

„Přesně tak,“ odpovím a dám se do balení všech věcí, které jsem rozbalil kvůli nocování a rychle překontroluji i vybavení v torně. Při tom se ještě Drenga zeptám: „Když jsi je viděl, nepamatuješ si nějak přesněji, kolik jich tam bylo? Pokud však všichni opravdu spali, možná je moc náramku probouzí jenom v noci, to by nám opravdu zjednodušovalo práci. Kdybyste ještě počkali, tak bych rád provedl svoji ranní meditaci, ať jsem kompletně připraven, potom budeme moci opravdu vyrazit.“ Vyhlédnu si nějaké klidnější místo, kam se odeberu, a dám se do rozjímání.

No ty vole, to sis teda zase něco zkusil.. Ale mládí vřed, ne? Hlavně, že si se z toho tak snadno dostal.. Takže ale co nám to napovědělo? Asi moc ne no.. Stejně se musíme sebrat a jít se tam podívat.. S tím toho moc nenaděláme.. Jen sem teda zvědavej, co je to teda ovládá?! S čém budeme mít tentokrát tu čest se seznámit..

Prohrabu se v torně a vytáhnu pleskačku..
Na tady si dej slivovice, to tě probere..

Já bych to moc nezdržoval.. Sbalil bych saky paky a vydal se na ten ostrov, ať už tuhle epizodu máme z krku..

Pomalu se rozkoukám okolo sebe.
No doprdele! Sundejte mi to už prosím. Nejdřív tu věc, a pak i pouta.
A nedotýkejte se toho moc, pro jistotu.
Počkám, jestli mě rozvážou. Tak nebo tak po chvilce prohlásím:
Docela by mi bodl panák, pokud někdo máte?
Každopádně, asi takhle...
Nejdřív sem byl úplně mimo sebe. A pak jako bych nakoukl do místnosti, kde bylo několik těch potvor. Nevím, co dělali. skoro jako by spali ve stoje a bez pohybu...
A pak sem byl zpátky. Ale jediný na co jsem dokázal myslet, bylo jen osvobodit se, a zabít se.
FUJ!
Měl bych si svoje debilní nápady příště nechat pro sebe.

Napjatě sleduji Drengovo počínání protože jak je odvážné tak i bláznivé..
Teprve když se začne chovat jako ovládaný někým jiným, uvědomím si nepříjemnou skutečnost..
Warene už mu to sundej!!!
Docela nervózně zavolám na mladého hraničáře..

Pokud by totiž to "něco" co ho ovládá použilo i jeho schopnosti, tak by jsme mohli být docela v průseru..

Takže s tak trochu vykuleýma očima sleduji Warena, jak mu to sundává..
Raději si zároveň stoupnu před Drenga, abych to když tak schytal já a přitom se modlím k trpasličímu stvořiteli, abych neměl za moment spálené vousiska..

Vypadá to, že už se trochu rozpomíná, to je dobře. I hlas již má jistější. Vypadá to, že se z toho všeho naštěstí dostane bez vážnější újmy. Vstanu od něj a poslechnu si návrh Drenga. To zní dost nebezpečně a bláznivě. Ale klidně ať to zkusí, je to přeci jen dobrý nápad, jak zjistit, co jsou ty náramky vlastně zač. Divím se, že proti tomu Tellchar nezakročil, kolikrát už měl jisté výhrady ke Kamerinově spontánnímu nebezpečnému chování. Ale opravdu bude lepší jít bokem.

Pokus připravíme přesně podle plánu a pak mu nasadíme náramek. Sakra, tak tohle jsem opravdu nečekal. Celé té věci, že jsou ovládáni, jsem moc nevěřil a považoval jsem ji za nedůležitou, ale teď vidím, že jsem se mýlil. „Nevím,“ pohlédnu na ostatní, „ještě chvíli?“ zeptám se, ale jsem připraven rychle strhnout náramek z jeho zápěstí.

Černé potvory, červené oči... Pozorně poslouchám Warrena a přikyvuji. Potom se podívám na horu ke střeše a rozvzpomenu se. Tak proto mě všechno tak bolí. Promnu si záda. Otázku zda jsem v pořádku odpovídám už trochu jasněji a rázněji.
No to by bylo, aby ne. Moc děkuji. Za vše. Je však cítit, že si nejsem v hlase úplně jist.

Když mě poplácá brašule, uvědomím si, že to mohla být docela i perná chvilka. Šak já se jen trochu prospal. Ale je mi jasné, že vše není vždy tak jednoduché.

Když Dreng začne povídat o tom, jaké bylo, když se na něj ty červené oči podívaly, začne mě běhat mráz po zádech. Musel jsem se cítit dost podobně. A když navrhne svou obětinu, začínám být trochu nevrlý.
Nic naplat, doufám, že to na něm nezanechá nic trvalýho. Ale když vidím jak to s ním casnuje, nejsem z teho úplně hin. Prohodím, když se Dreng propne a je vidět, že "něco" zafungovalo.
Možná by to stačilo, co říkáte?
S tím zkusím Drenga chytnout, aby nemohl rozvázat provazy.