| |||
Svážete Drenga a zacpete u pusu . Pak u nasadíte náramek na pravé zápěstí jeho ruky . Chvilku se nic neděje , ale pak se u zavřou oči a kouzelník celý ztuhne , a jak tak sedí svázáný na zadnici , tak se celý prohne napnou se u svaly celého těla a chce se pdvědomně ( se zavřenýma očima) zbavit provazů , kterými má svázané ruce za zády ... |
| |||
Jakmile se Waren a Delph začnou starat o Murmeu, bedlivě jejich počínání sleduji, protože nemám na duši momentálně asi větší starost než jak to s ním dopadne.. Nejde jen o posouzení schopností těch okřídlených sviní.. Tady jde především konkrétně o Murmeu.. Do smrti by mě mrzelo, kdyby skončil takhle na věky.. Mé velké obavy tak vystřídají radostné pocity, protože jeho návrat do našich světů se zdá být již jistý.. Jo kurva brašule jsi pašák.. Dostal jsi se z toho.. Fakt jsem o tebe měl strach.. Poplácám ho po zádech s jak to jen de přes vousiska, usměji se na něj přímo od srdce.. Velice podnikavý tenhle Dreng, to se musí nechat! Za pokus to určitě stojí.. Vyzkoušíme to.. Odpovím tak na jeho smělý plán.. Ale pojďme odsud někam bokem.. Výmluvně se rozhlédnu po vesničanech, aby bylo jasné, že by nebylo nejlepší, kdyby viděli jak se z našeho kouzelníka stává služebník temných sil.. To by nám ještě chybělo toto.. Na to musíme dát bacha.. Vidle kroužkárnou projedou jak nic a v plátech si taky skulinku umí najít.. |
| |||
No, abych Vám odpověděl, ten jejich pohled... Moc nevím jak to popsat, bylo to...zvláštní. Skoro, skoro jako by se někdo snažil dostat se mi do hlavy. Představ si, Kamerine, že spolu s magií by do tebe vstoupilo něčí vědomí. Ale přitom to nebylo vědomí. Spíš, spíš jako nevědomí. Velké černé nic. Musel jsem tomu bránit. Každou částečkou se držet svého všdomí, nedovolit tomu mraku zahalit mou osobnost. A ... a měl jsem strach. Myslím, že asi to že moje mysl je zvyklá absorbovat energii, i ji vydávat, dokázal jsem se ubránit, ale nevím. Slyšel jsem že mocní mágové si dokážou vstupovat do myšlenek, dokonce třeba i krás kouzla, nebo se dokonce zabít jen pohledem. Ale nikdy jsem nic podobného nezažil. Zjevně ale jde o bytosti magicky aktivní. nebo přinejmenším schopné využívat magckých předmětů. A vyhodnocení situace, to jak se vznášel a zjevně zkoumal terén, věřím že nejde o zvířata, ale o nějakou nám neznámou inteligentní rasu. V tom jejich doupěti, budeme muset být obzvláště opatrní, nemáme tušení kolik ich tam je. A pokud máte pravdu v tom, že jsou ovládáni...jen bohové ví co nás může potkat. Zarazím se, a znovu pohlédnu na ten záhadný náramek. Dostal jsem nápad. Svažte mě, pořádně a pevně. A dejte mi roubík. Pak mi náramek nasaďte. Uvidíme co se bude dít. Když třikrát dlouze a třikrát krátce mrknu, náramek mi sundejte, a pak i roubík. A někdo si stoupněte za mě, a buďte připraveni mě praštit po hlavě, kdybych chtěl dělat blbosti. Třeba nám to řekne něco nového. |
| |||
Výborně, už reaguje a pomalu se probouzí. Snad se z toho dostane úplně. V naději pokračuji v komunikaci a buzení. Chtějí se přesunout někam jinam, co je to za hloupý nápad? Je hezké, že se o nás bojí, ale už nás o to požádali a my to splníme. Jak říká Delph, bylo by to hrozně náročné a stejně si je opět mohou najít. Pak Delph přijde ke mně a podaří se mu Murmëu pořádně probudit. Konečně, mluví, nic si nepamatuje, ale jinak vypadá v pořádku. Přátelsky trpaslíka obejmu. „Jsme rádi, že jsi zpátky, už jsme o tebe měli strach. Dnes v noci přiletěly ty černé potvory, jak od nich máme osvobodit vesnici, jestli si vzpomínáš. Jedné ses podíval do těch jejích červených očí a takhle jsi ustrnul a nic jsi nevnímal. Jak se cítíš? Je všechno v pořádku?“ |
| |||
Mlha, všude je mlha a mlhavě mám nejen před očima, ale i v mé mysly. Náhle se jako po vánku začínájí objevovat obrysy a jako kdyby povědomé tvary. Vypadá to, že jsme v nějaké tmavé části a odjinud prosvítá světlo jako hřejivá část mého světa. Po chvíli už je to lepší, ale pořád si připadám jako po velmi divoké noci, z které si nejsem schopen vzpomenout ani na střípek. Stále více se mi začínají vracet nejprve obrazy a pak i celé části příběhu. A začínám rozeznávat postavy okolo sebe. Je jich více než čekám a celý hlouček se sklání nad něčím neznámým, velkým a černým. Náhle přichází mý přátelé a já se snažím, ale stále nic moc nejde. V tom vidím něčí ruku a cítím velkou bolest až vyjeknu. AAAaaa. Co se to... rozhlížím se a chci pokračovat ale hned to nejde. Až po chvíli. ... stalo. Co se děje? mluvím pomalu, ale celkem zřetelně. Pak pokračuji. Co se to stalo? A proč si na nic nevzpomínám. Říci takovou krátkou větu mi dá značnou práci, ale zvládnu se posadit a vnímat lépe než kdykoliv v poslední hodině. |
| |||
Postavím se vedle Tellchara Ačkoli jsme se s těmito netvory nesetkali, už jsme zažili mnohé a přežili a poučili se. I zde jsme zjistili, že mohou zemřít a krvácejí při zásahu obyčejnou zbraní. Tento zemřel a jednoho jsme ranili. Pokud jich tam nežije celá kolonie, věříme, že se jim dokážeme postavit. Navíc pokud neuspějeme, peníze které byste použili na naši odměnu můžete použít na to přestěhování, pokud ale uspějeme ušetříme vám mnohé starosti a náklady se stěhováním celé vesnice. A bez váhání můžu dodat, že když doletěli sem, doletí na jakýkoliv břeh a nebudete nikde v bezpečí. Připravíme se a vyrazíme. Podle všeho jsou to noční tvorové a teď přes den budou slabší, nebo aspoň zmatenější, zatím co den je pro nás výhodou. Poté se otočím k Warrenovi a Murmeovi a pokleknu na jedno koleno a zkusím jej prsty štípnout přímo na rtech, které patří k citlivím místům a jestli na něco zareaguje tak na tohle. |
| |||
Vesničani si prohížejí tělo létavce a ohmatávají jeho křídla . Nevím je-li moudré se vydávat tak všanc těm potvorám pánové ,řekne jeden vesničan ,nemuseli byste se vrátit . Včera večer jsme se všichni radili a dohodli jsme se , že při této situaci bychom raději celou vesnici opustili a přestěhovali se někde jinde . Tedy na jiný kus břehu tohoto jezera. Je to velmi nebezpečná výprava , kterou chcete podniknout . Murmea se už vcelku vzpamatovává , alespoń reaguje na průplesky , které dostal od Warrena . |
| |||
Ráno jsme všichni probuzeni Tellem a také zvědavými vesničany, které si však naštěstí vezme na starost Tellchar a obeznámí je s našimi zkušenostmi a plánovaným postupem. Já se ihned po probuzení vydávám k Murmëovi a zjišťuji, jak na tom je. Snad mu spánek prospěl a dostane se z toho. Zkusím ho opět lehce proplesknout, případně použít vodu. „Murmëo, vstávej! Už je ti líp?“ |
| |||
Kopnu do těla svojí okovanou botou.. Vidíte, tak takovéto potvory vás připravily o zvířata.. O včerejší noci jich přišlo více, ale ty jsme zahnaly. Nejspíše na tom ostrově budou mít svoje doupě.. Počkám, až si vesničani tělo pořádně prohlédnou a pak pokračuji.. Je potřeba se před nimi mít velmi na pozoru. Dokáží totiž svým pohledem ochromit, ale dá se s nimi bojovat.. Ještě dnes se vydáme na ostrov a zjistíme, jak se věci mají.. S těmi slovy si překontroluji ostatní členy družiny, zda jsou v pořádku a připraveni. Zajímá mě především, jestli se z toho Murmeo už vyspal.. |
| |||
Noc uplyne bez dalších problémů , potvory se už neobjeví . Vystřídáte se během zbytku noci v hlídce a ráno vás vzbudí Tell s přišlými obyvateli vesnic , kteří se přišli podívat , co se s vámi v noci stalo. Když uvnitř uvidí mrtvé tělo létavce zmocní se jich krátce panika , kterou ale Tellchar rychle uklidní tím , že do těla kopne a to se převrátí na bok . Vesničani se uklidní a začnou si tělo prohlížet. |
doba vygenerování stránky: 0.32705879211426 sekund