| |||
Když od Murmea dostanu kouli podivné hmoty, nevěřícně se na ni zadívám. A nebouchne mě to v ruce? slyšel jsem že ty technický udělátka rády prskaj čarodějům do ksichtu. Co je na tom pravdy? No, ať to mám za sebou. Hned po trpaslíkovy hodím svojí koulí i já. |
| |||
Ze chmurné nálady mě vytrhne Tell a já se s jeho povzbuzením proberu a oklepu. No což, máš pravdu brašule, nebudem se s tím pižlat. Tu máš Kame, tady Warrene, Drengu. S těmi slovy postupně vybalím zabalené kuličky a předám je ostatním tak, aby dva bojovníci, Tell s Delphem, mohli být připraveni s meči na případnou reakci. Poslední gulu si nechám. Pojďme trochu zpět, ať nás to taky nevoblízne. S tím spolu s ostatními uděláme několik kroků zpět tak, aby jsme bezpečně dohodili a stejně tak byli co nejvíce v bezpečí. Tak na tři pardálové. A miřte dobře. Jedna, dva,... ... tři. A vší silou mrsknu gulu na zem ke kořenům keře. |
| |||
Nelezte k němu.. Zarazím ostatní, aby se snad nepřiblížili ještě dále ke keři.. Tváří se to jako keřisko, ale já som včera večír viděl, co ta potvora dovede.. Brašule neser sa s tím a pěkně odtud z dálky na to hoď ty svoje gule jako marhule.. Progómnem si to, až bude sicher, že to natáhlo kožu.. Lepší je sa vysrať na nějaký ty cennosti. Sekeru mám pořád připravenou, protože tomu keři nevěřím.. Počkám pěkně na Murmeu, až to odpálí.. Podle potřeby se případně vrhnu k zemi, abych nebyl ohrožen výbuchem.. |
| |||
Pomalu postupuji s ostatními k místu kam nás dovedla stopa po šlahounech. Když stojíme před tím, co nás včera málem připravilo o život, běhají mi hlavou podobné myšlenky, které nahlas vyřkl Dreng. Souhlasně k němu kývnu a povím. Keď na tu květenu tak koukám, nejradči bych ji tu zanechal malou bombu a z povzdálí pěkně sledoval, jak to vše dopadne, ale když tu mám jen v takovém nedokončeném stavu. Asi není pochyb o tom, že to, co nás včera oblizovalo, bylo právě tady toto, no ne? Nechám tak trochu otázku viset ve vzduchu a povím dále. No vyjednávat to s námi asi nebude, nevím zda do toho nepíchnout, abychom se podívali dovnitř. Bo keď toho musela už tolik sežrat, to by toho tam mohla mít i něco zajívýho a nerad bych to jen nazdařbůh podpálil. Tož nevím. Zakroutím mudrlantsky hlavou a dám si ruce do kříže. To je mi tedy šlamastika. |
| |||
Tak to mě podrž, vypadá normálně. Promluvím poprvé od probuzení. Když jsem byl vzbuzen, vše jsem si totiž prohlédl, ale pohled v mých očích byl jakýsi mrtvý. Stejně tak i mé pohyby vypadali jakoby mechanicky a automaticky. Teď je však vidět, že do očí i obličeje se pomalu vrací barva. Sakra, doufám že mě ty noční můry přejdou. Zavřít oči a vidět tolik krve, bpolesti a plamenů. Nepřál bych to nikomu. Podpálit a pak pro jistotu vykopat? Jen bacha ať nezapálíme celej les... Jo, a až tu zkončíme, ocenil bych eště chilku klidu na malou meditaci, bude-li to možný. |
| |||
Vydáte se zpět k místu vašeho prvního odpočinku . Následně se pomalu vnoříte do lesa a jdete po nepatrných stopách , které zanechaly plazící se pruty rostliny. Nevedou ani moc daleko . Po pár sázích objevíte před sebou objemný keř , který má sobě stejné listy , jako ten kousek , který dal Warren očuchat Raukovi. Keř je tak dva sáhy vysoký , ale nikdo by neřekl , že by mohl být agresívní . Pouze tady tak stojí a jeho větvičky se pohybují ve větru , který tady profukuje mezi stromy. Zastavíte se pár sáhů před ním ... |
| |||
Kývnu Warrenovi v souhlas a ještě chvilku si matlám hlínu a pomalu z ní vytvaruji pořádné 4 gule, akorát tak do trpasličí pracky. Pak je pečlivě zabálím, každou zvlášť do plátna, a pak je všechny dám do plátěného pytle a nachystám na odnos. Bylo by lepší dát je do něčeho kovového, ale když není, tak není. Brblám si nahlas, ale spíš jen tak pro sebe. Pak doběhne Warren s láhvemi s olejem a starými hadry. Jo, jo, to bude skvělý, to je akurát. To je ono. Povím, když na vše hledím a s tím se dávám do smotání jednoho z hadrů do trubičky. S tím však zastavím Warrena. Počky chvilku, najdu nějaký kamínek a hodím jej opatrně do láhve, abychom měli jistotu, že se láhev fakt rozbije. I kdyby přístála na něčem měkčím. Upřesním svůj návh a s tím nájdu správně velké kamínky a spustím je opatrně do láhví. Pak do jedné dám trubičku z hadrů já, druhou Warren. Tak a je to, dobrá práce chlape. Když práci dokončíme, kývnu souhlasně na Delpha a dopovím. A není nač čekat. S tím poberu gule ohnivé hlíny, sbalím si své saky paky a vydám se s ponnym za ostatními k lesu. Když Warren a Tell promluví o koních také řeknu. Tak tak, ale možná raději sáhů 10, pokud bude možnost, přece jenom, řehtání a povídání našich parťáků by mohlo nějakého toho nenechavého lapku přilákat. |
| |||
Mezitím, co Murmeö připravuje svoje třeskaviny, tak se dívám po okolí.. Jak nastínil Waren, je potřeba někde uvázat koně.. No nejlepší je mít ty naše koníky co nejvíc po ruce. Nerad bych, aby nám je někdo šlohnul. No a když se deme poprat s tou kytkou, tak nám je snad nebude moct sežrat.. Nechme je na kraji lesa.. Na dva sáhy uvnitř, ať na ně není tak vidět z cesty.. Pokud nikdo není proti, tak si stejně jako Delph prohlédnu svoji zbraň.. Tak sem na tebe zvědavej ty jeden pišťouchu, jak kytku budeš rubat.. |
| |||
Jsem rád, že je Murmëa s mým nápadem spokojen. „No tak asi přibližně vím,“ opovím mu, „ale budu rád, když mi s tím pro tentokrát pomůžeš.“ Dojdu ke své torně a vyndám z ní dvě lahve oleje a dva kusy nějakého hadru. S tím přijdu za Murmëou a dáme se do vyrábění. Když jsme hotovi, uklidím vše zpět do torny, z které ještě vyndám lucernu a dvě pochodně, které přendám do sedlových brašen. Vyzbrojím se a jsem připraven vyrazit, nejdříve se však zeptám: „Co uděláme s koňmi? Přivážeme je někde u lesa?“ Pokud všichni souhlasí, vydám se s Raukem a svým koněm k lesu. Koně přivážu, a pokud už jsou všichni na místě připraveni, dám se do stopování. Vezmu kousek useknutého chapadla a ještě si ho pořádně prohlédnu. Jestli to opravdu i vevnitř vypadá jako rostlina a co z toho teče a zda to není nějaké agresivní. Potom ten kus přiblížím Raukovi k čumáku a vyřknu povel: „Hledej!“ |
| |||
Nechám Murmeu, aby si připravil svoji třaskavinu a sám vytáhnu oba své meče a prohlédnu si je. Stříbřitý lesk perfektních čepelí mě přivítá. První vážná konfrontace nových a očarovaných zbraní s nepřítelem? No rozhodně na nich neulpí krev a snad ta masožravka neprodukuje, nějaký lep, který se bude špatně čistit. Já jsem připraven. přitom přejdu blíž k lesu, který začínám zkoumat, zdali už od kraje nespatřím něco podivného, co jsem v lesích neviděl. |
doba vygenerování stránky: 0.35079503059387 sekund