Přes den skutečně oceňuji Delphovu nabídku na střídání v sedle. Posilování mi sice neuškodí, ale přecejen se nechci úplně zničit. Když dorazíme k vesnici, přejede mi po zádech mráz. Jakmile začne Delph mluvit, sklouznu dolů ze sedla, a začnu k sobě svazovat uzdy mého a Murmeho koně. Pak je přivážu de Kamerinovu a Warrenovu koni.
Tak pojď, Icy. Kdyby jsi cítil průšvih, škrábni mě do nohy, a utíkej správným směrem, budeme tě sledovat.
Tak pojďme, mistře trpaslíku. Ať o něco nepříjdeme. pronesu s úsměvem.
Vytáhnu svůj meč, a dám se opatrně směrem, který nám Delph naznačil

Celodenní jízda probíhala dobře a cestou jsem nabídl Drengovi, střídat se v sedle, aby si i on odpočnul a já se zas tolik neflákal. Přece jen mám větší kondičku než on.
K vesnici jsme dorazili v okamžik, kdy jsem byl zrovna pěšky, takže jsem ji zahlédl jako poslední.
Všichni pronesli něco ve stylu o tom ,že je vesnice podivná a než jsem se stihl zamyslet nad tím proč, samotného mě varoval instinkt, že opravdu není v pořádku, i když se nedalo určit prstem přesně co se stalo.

Kamerin s Warrenem se vydají vpřed. Kamerin nám nechá Icyho, což se podivím a podívám se opět v před, kam mizí ti dva.

Telle tady není co stopovat uvnitř. Jestli tam někdo je, jdou ti dva do pasti, protože než stihnem zareagovat, může se hodně stát. Pojďme za nimi. Murmeo, Drengu, vy to obejděte a připravte se na podporu střelbou, či kouzly. otočím se ke kocourovi a přidřepnu si, Icy, pochopil jsem, že sice nemluvíš, ale rozumíš. Mohl bys doprovodit ty dva a dát přes Kamerina vědět, kdyby se něco dělo, nebo Kamerin dá snad vědět tobě a ty dáš nějak vědět těm dvoum. Jak, to už nějak vymyslíš.
hned na to se zase postavím a přitom vytahuju oba své meče a vydám se za mizející dvojcí, lehkým poklusem.

Večer se atmosféra po Kamerinově přísaze více uvolní. S chutí se zapojím do různých debat, ale pálenku musím odmítnout. Tahle trpasličí mi nedělá příliš dobře. Noc je naštěstí klidná a ráno se probudíme do dalšího dne na cestách. Nabídnu Drengovi své léčící schopnosti a na jeho zranění sešlu Uzdrav těžká zranění. Poté se ihned vydám meditovat, sním něco ze zásob a mohu vyrazit na cestu.

Cesta také probíhá v poklidu, odbočíme na rozcestí. Brzy už zase bude tma, měli bychom najít nějaké místo na přespání dříve, abych se mohl vydat na lov. Brzy jistou anomálii v jinak stereotypní krajině nalezneme, nevypadá to však, že by to bylo místo k přespání zrovna ideální. Ale jestli bude pršet, tak by bylo možná dobré se schovat někam pod střechu, i když zrovna nebudu v nejlepším stavu. Ale stejně se mi na tomhle místě něco nezdá. Mou nedůvěru zřejmě sdílí i Tellchar, když mě poprosí, abych místo lépe prozkoumal.

„Ani mě se na tom něco nezdá,“ odpovím, „jdu na to.“ Sesednu z koně a připravujeme se s Raukem na vchod mezi stavení, když se Kamerin nabídne, že půjde s námi. Nic nenamítám a pokračuji dále. Snažím se najít jakékoliv čerstvé stopy, které by napověděli něco o tom, kdo nebo co se tu pohybuje nebo nepohybuje.

Po dlhej a zábavnej noci sa vydáme na cestu už skoro ráno. Som dosť unavený a preto často na koňovi skoro zaspím. Icy ma však vždy dokáže bezpečne zobudiť....

Nespi teraz už ideme táboriť....

Čože? precitnem z polospánku a poviem nahlas. Ostatní sa nad tým môžu začudovať a preto sa ospravedlním a oznámim, že aj ja by som sa chcel už utáboriť.

Našťastie sa už stmieva a my si nájdeme pekné miestečko. No, tentokrát také pekné nieje. Tie opustené domy vo mne vyvolávajú záujem a naskakuje mi z toho všetkého hisa koža na rukách. Strach však nemám, nepoznám ho.

Po Tellcharových slovách nech sa ide Warren pozrieť po stopách v okolí zastavím a zaviažem koňa. Zleziem z neho a oznámim, že by som rád išiel s Warrenom.

Pôjdem s tebou Warrene, budem ti aspoň kryť chrbát. Toto miesto vyzerá byť opustené, ale ktovie, čo sa tu môže skrývať.

Po tých slovách sa otočím na Icyho a rázne mu poviem: Ty zostaň tu.

To už idem za Warrenom sprevádzaný Icyho reakciou: Čo som nejaký pes, že na mňa takto hovoríš????

Šibal jeden.... He.

Ak sa Warren rozhodne hľadať stopy, budem sa držať za ním a za Raukom aby som nejaké náhodou nezničil, alebo nepoznačil. Stále sa pozerám vôkol, či nám nehrozí nejaké nebezpečenostvo a keď tak som pripravený zasiahnuť mágiou.

večer

Když se Delph ujmul zasvěcení Kamerina, jen jsem pozorně sledoval, jak Kamerin zareaguje
a nakonec jsme se dočkal toho, že se zachoval tak, jak by jsme od něj čekali..
Tím se stal právoplatným členem naší bandy a já jsem pak nelitoval kalíšků dobré trpasličí pálenky, kterými jsme si připili na stvrzení nově vzniklého pouta..
S Murmëou jsme si pak dali taky nějaký ten kalíšek navíc, protože to děláme vždycky tak.. :)

nový den

Konečně se tedy vydáváme na cestu k našemu cíli..
Hlavou se mi honí myšlenky ohledně správnosti našeho poslání a taktéž rovněž ohledně toho, aby jsme jej byli schopni vykonat tak, aby že se vrátíme všichni..
Budu na ně dávat pozor, tak jako vždycky.. Hlavně Kamerina a Drenga.. Zbytek už ví, jak to chodí..
Z mých úvah mě vytrhne až rozcestník, kde se dáme směrem na Dusar..
Od té chvíle se raději již věnuji cestě a rozhlížím se okolo, aby mi nic neuniklo.
Taktéž je k večeru a je potřeba najít nějaké vhodné místo k přespání, takže se rozhlížím, aby mi nic neuniklo..
Takto dojedeme až k shluku rozpadajících se opuštěných domků..
Kouknu po ostatních..
Gómám to, ale něco mi tu nečuje.. Warene, nechceš se trochu porozhlédnout, jestli tu nejsou nějaké stopy.. Si by to mohlo být dobré místo pro přespání, ale můj frňák něco čuje..

Sám popoženu koně, abych to místo alespoň z koňského hřbetu očíhl a objel dokola..

Dáte se dále po směrníku Dusar , protože tudy to je přece jen blíže do Diamantových hor . Víte ale , že si musíte hledat místo na nocleh , protože se slunce už chýlí k obzoru . Navíc se zvedá vítr , který zvěstuje měnící se počasí.
Na obzoru se vám vynoří jakýsi shluk obydlí . Když dojedete blíže , zjistíte , že se jedná jakési staré domky . Je jichtam pět , ale od pohledu jsou neobydlené . Okna jsou rozbitá a vií na veřejích , stejně tak deře . Pokud vidíte , tak i střechy jsou někde poničené a rosto na nich různé náletové rostliny . prostě to tady vypadá , že to bývalí osadníci opustili a nechali chátrat .
tyto domky přihají k lesu a kolem nich se vine cesta dále k Dusaru . Asi tak dvěstě sáhů alevo je vidět cípek pouště . Písek se odráží v zapadajícím slunci . Je na vás , jestli tady rozbijete tábor nebo budete pokračovat dále . Sama o sobě tato osada vypadá trošku neobvykle .

Tellchar vytáhne svou pálenku a nabídne ostatním .
Mezitím se vrátí Dreng. Oheň vesele plápolá a vy si rozdělíte hlídky . Po jednom usínáte ...
Noc proběhe celkem bez jakýchkoliv komplikací, pokud nemáme na mysli pohyb divovoké zvěře kolem tábora , která se však nijak nepřiblíží na nebezpečnou vzálenost .
Ráno se zbalíte a pokračujete dále . Cesta vede kousek od začátku lesa a směřuje k hlavnímu městu . Máte tedy les po své pravé ruce a před sebou pláň . Po vaší levé ruce sem tam můte zahlédnout v dálce žlutý písek začínající pouště . Tuhle jste už minuli po cestě do Hvaru , ale její opačný konec.
za celý den potkáte jen dvě karavany , ale jedoucí opačným směrem,než vy cestujete.
Cesta se točí směrem k jihu a k večeru dojedete k rozcestí , kde stojí rozcestník : doprava Dusar, rovně Zlaté hory.

Aj, to je pravda, sice bychom něco asi našli, ale moc z toho bychom asi netrefili. Pousměji se na závěr, když odpovídám Warrenovi.
To nevadí, neuvědomil jsem si to. Příště. Nyní nezbývá než se spokojit s našimi zásobami.

Taktéž pomohu při rozdělávání ohně. Mám rád vyrábění třísek a tak z dřeva, které přinesli Tell s Delphem, dělám Warrenovi třísky na podpal. Příkývnu Drengovi, když odchází, že rozumím. Potom se spokojeně posadím, zahalím se do pláště, opřu se o kameny a vytáhnu lulku a napěchuji ji tabákem. Od ohně si napálím a spokojeně bafám. Za chvilku nabídnu i Tellcharovi a obecně jsem zaposlouchán do Delphova vyprávění. Promítám si vše o čem mluví a přikyvuji. Nakonec vytáhnu kus sýra, najdu vhodnou větev a na okraji ohně si jej pěkně nechám prohřát, aby povolil, vezmu krajíc chleba a dám se do večeře.

Jsem rád, že jsi si Kamerine si vše vyslechl a souhlasil, že se stáváš nedílnou součástí naší kompanie. Dopovím po Kamerinově promluvě a také se zapojím do živé diskuse.

Když Delph promluví o trpasličí pálence, je na mě vidět, jak se mi rozzáří očíčika.