Ani nestihnem dopovedať a už sa ku mne hrnie Tellchar a nie v práve najlepšej nálade. Otočím sa, tu už na mňa Tell vyrevuje a poúča ma. Postaví sa rovno oproti mne a pri jeho jeho monológu sa mi stále pozerá do tváre, čo mu opätutujem s neoblomnosťou. Icy ku mne rýchlo priskočí, naježí chrbát a začne prskať.

Mám tomuto neohrabancovi vyškrabať oči???

Nie, prestaň. Sám by si si ublížil. A navyše nechcem Tellovi ubližovať a ani nemôžem.

Počkám si kým Tellchar dohovorí a ešte predtým ako bude chcieť odísť k tomu poviem svoje:

Nikomu som sakra nevyhrožoval sám dobre vieš, že som od vás neodišiel z vlastnej vôle tak ma tu z niečoho takého neobviňuj......... Sakra...

Nedokážem mu však vynadať, nedokážem na neho nakričať, nedokážem sa proti jeho slovám postaviť. Nieje to tým, že by som sa ho bál. Nie. Ide o to, že má pravdu. V jedinom spoločnom boji ma museli zachraňovať, a ináč som im aj tak viacej k úžitku nebol. Tento trpaslík možno nieje učenec, ale pripadá mi, že práve v tejto chvíli ma svojou múdrosťou stonásobne prevyšuje...... Som len hlupák idúci za pomstou. Čo si vlastne nahováram? Aj keď sa snažím čo najviac, chýbajú mi roky do pomsty. Môj brat je príliš silný.

Možno má tento trpaslík pravdu pánko. Nemôžeš myslieť na tú pomstu teraz, tak ju vyhoď z hlavy a staň sa právoplatným členom družiny. Ja verím, že ich tu aj tak raz všetkých predčíš. ozve sa mi do duše Icy.

Jeho slová ma vzpružia a dodajú novú sebeistotu.

Musím si to teraz vyhodiť z hlavy, musím.....musím. Aby som to dokázal, musím sa správať ako sa odo mňa čaká. Som elf. Som kúzelník. Moja krv môže byť síce temná, ale vznešená. Nebudem tu ponižovaný, už veru nie. Nebudem sa správať ako hlupák, nikdy viac...... Už nemôžem.

Precitnem zo svojho vnútorného dialógu s Icym. Pozriem na Tellchara. Ten trpaslík je možno prísny, ale verím, že vo vnútri je predsa len správny chlap. Preto mu dopoviem to, čo som ešte pred chvíľou ani povedať nechcel:

Majstre trpaslíku, Telle, máš pravdu. Správal som sa ako hlupák, v boji som vám len urobil problém a teraz by som sa najradšej hnal za peniazmi kvôli pomste, ktorá sa vás naozaj netýka. Ďakujem za prehovorenie do srdca. Naozaj ďakujem.

Naznačím Icymu nech mi skočí na pleco a podídem k Delphovi. Položím mu ruku na plece a vravím: Prepáč mi ten môj výstup kamarát. Ty a Delph máte pravdu. Už som sa poučil.

Potom podídem ku kope mŕtvol a dám sa do vyhrabávania jám pripravených pre pohreb kúzelníkov.

Procházím mezi mrtvolami a hmatatelně pociťuji stašlivost boje, který se tu musel odehrát..
Při představě, do jaké situace museli být zahnáni kozelnící a recipročně nakonec i banditi vyvolává nepříjemné mrazení v zátylku..
Muselo to být doslova běsnění, kdy obě skupiny spolu navzájem bojovali o život..

Ale kčemu všechno to? Proč si bodrobovat a vydržovat takovou bandu kouzelníků.. To přeci příliš nedává smysl a není tomu na první pohled rozumnět.. Tohle muselo mít nějaký mnohem zásadnější důvod a účel, který je nám zatím skryt..

Z mých myšlenek mě vytrhne až Kamerin..
Prvně mu nevěnuji moc pozornosti, protože po pledních zkušenostech s tímto nedisciplovaným mladým zobákem se raději yhýbám tomu, abych jej musel nějak hodnotit.
Nedopadlo by to pro něj totiž vůbec dobře a já bych pak těžko hledal důvody, proč si někoho takového nechávat v družině..

Ale výstup, který Kamerin předvede nyní již není možné přejít jen tak..

Tak a dost!
Zařvu na Kamerina, když se k němu přiblížím a vyslechnu si jak s pohruškou v hlase učí do Delpha..
Co si kurva mať myslíš že tu děláš?!
V bytvě se chováš jako hlupák, že pak musíme nastavovat krk, aby jsme tě z toho vysekali, vykašleš se na nás, když tě potřebujem a nakonec tu začneš vyhrožovat nám samotným?!

Postavím se před Kamerina a můj obličej je tvrdý jako žula..
My jsme sem přili pohřbít Drengova bratra, ne obírat mrtvé. Nemáme žádný zájem na t rozprášené bandě a nebudeme se za nimi hnát ani pro pomstu, ani pro peníze.
Tvoje osobní pomsta nás nezajímá a není v zájmu družiny. My máme úplně jiné úkoly..
Jestli tomu nerozumí nebo nechceš rozumnět, tak takového mladého hlupáka tu nikdo nedrží, zvlášť když nechápeš, jak se máš k ostatním členům družiny chovat..
Teď se buď kurva omluv Delphovi za to jak se k němu chováš a pomož nám při pohřbívání těch kouzelníků nebo jsi jdi za svou pomstou a víckrát nám nelez na oči..
A jestli tu chceš zůstat, tak si z té své palice hezkyychle vyžeň tu aroganci a nastěhuj si tam hezkou dávku pokory a úcty ke starším zkušenějším členům družiny..

Při Kamerinově odpovědi se přikrčím. Z části strachym z nového Kamerina, jehož jsme nikdo do teď nepoznali a z části prostě jako příprava na útok. Ruce mi totiž sjeli k jílcům mečů.
Když jej ale vyslechnu do konce, uklidním se.

To jsem chtěl slyšet Kamerine. Jde tu o spravdlnost a pohružku do budoucna, aby se nikdo o nic podobného nepokoušel, protože jinak bude ztrestán stejně. Těmto mrtvým a neznámím pozůstalím nepomůžem, ale možným budoucím obětem můžem. Jsem rád, že nechceš jít po cennostech, ale prvně to tak vyznělo.

poté se podívám, jestli tu nezůstali aspoň nějaké lopaty, či jiné nářadí vhodné ke kopáni hrobu. Přitom ale čekám na ostatní, jak oni zareagují na tuto situaci. Zdali raději hned nevyrazíme za bandity, nebo prvně pohřbíme mrtvé kouzelníky.

Po Delphových slovách zastanem a chvíľu zostanem stáť. Potom sa k nemu otočím a zahľadím sa mu do očí:

Myslíš si, že si tí banditi zaslúžia žiť? Myslíš si, že by sa oni zľutovali takto nad nami? Pozri sa ako som skončil ja: ošklbaný, bez vecí, bez peňazí. Bez ničoho. Takto ma ošklbali oni a ja im to len tak nedarujem. Nejde tu len o cennosti, ja sám sa im chcem pomstiť za to, čo vykonali mne a ostatným kúzelníkom. MYSLÍŠ SI O MNE, ŽE MI ZÁLEŽÍ IBA NA ZLATE? zvýšim hlas. Vzduch sa okolo mňa znova zahusťuje, oči mi taktiež zčerňajú. Ostatní ale môžete vycítiť, že to je iné ako predtým. Tentokrát to už dokážem ovládať. Môj hlas tentokrát zneje temne a strašidelne. Je to akokeby som vám každému šeptal do ucha, pritom stojím niekoľko metrov od vás. Nevieš si predstaviť byť takto ovládaný. Nevieš si predstaviť aké to je hlboko v sebe cítiť a mysliež si, že nikdy nevykonáš to čo chceš. Nevieš si predstaviť ako veľmi sa im chcem za tých všetkých mŕtvych a za to, čo spravili mne pomstiť. Nevieš.
Chceš ich strestať za porušovanie práv? Nemali právo im to robiť, ale má niekto na niečo také právo?. Mal podľa teba môj brat PRÁVO zabiť moju rodinu? Nemal, ale aj tak to urobil. To isté robili aj tí zlodeji, to isté sa deje každou chvíľou hocikde vo svete. A áno, sú bojovníci čo za takéto práva bojujú, ale to nestačí. Delph, aj keď ich za to porušovanie strestáš, nepomôže to nikomu. Nieje rozdiel, či tam ideme pre pomstu, strestanie, či cennosti. Mŕtvym strestanie nepomôže, pomstu nevykonajú, cennosti nepotrebujú. pri týchto slovách sa môj vzhľad vráti do normálu. Prehrabnem sa vo vlasoch a skloním hlavu: Delph, ja viem, že to nieje morálne vyhľadať tých parchantov kvôli zlatu. Možno som to tak povedal, ale buď si istý, že som to tak nemyslel. Prehovorila zo mna túžba po peniazoch, ale je to len kvôli tomu, že ak k nájdeniu svojho brata ich potrebujem.

Otočím sa a potichu pošepkám: Nenechám sa poučovať od..... posledné slová som vyslovil tak ticho, že som ich ani ja sám nepočul. Následne sa vydám za Warrenom a ostatným len oznámim: Súhlasím s tým, nech ich ide Warren vystopovať, ale ja sám pôjdem s ním.

Počkám, či nikto nenavrhne niečo iné a ak nie, odídem aj s Warrenom po záhadných stopách.

Smutně se pousměju nad slovy Kamerina.
A pak co Kamerine? Zabijeme je, cennosti vezmeme my a co se změní? Krom Drenga neznáme jediného živého rodinného příslušníka, kterému bysmeje dali, nebo ty které okradly a tak, když oberem zloděje, za účelem nápravy, ale vše si opět ponecháme, nebudeme nakonec my také zloději? Jde-li ti hlavně o ty cennosti, tak nechci pokračovat v pronásledování. Já jsem sem jel, abychom ztrestali porušování práv zotročených kouzelníků a případně je i pohřbili, což si myslím zaslouží. Protože právě oni jsou teď potahováni vlky. Banditi jsou spáleni na uhel kouzli a o ty se vlci zajímat nebudou, ale oni jsou ti rozsekaní, na kterých se vlci živí.
Já bych navrhl vyslat Warrena po stopách, aby si byl jistý kterým směrem směřují a nebude mu dělat problém stopy poté znovu vyhledat, než tady v tom rozdupaném bojišti a my ostatní bychom mohli vykopat mělký hrob a překrýt jej kameny.

Nič. Prehľadáme celý tábor, ale po stane čarodejky, amuletoch, zbraniach a cennostiach tu nieje ani stopy.

Sakra, to znamená, že sa tá skupinka lupičov vrátila a keď to tu našla, zobrala všetko čo bolo cenné a odišli. To nie,...

Nahnevane sa ešte raz snažím nájsť stan tej beštie ženskej, ale výsledok je stále rovnaký. Všetko preč. Preto keď sa stretneme s ostatnými hneď poviem Warrenovi, nech vyhľadá nejaké stopy. Samozrejme, že to už spravil a povedal nám, že našiel stopy.

Prezriem si ich. V stopovaní nijako dobrý niesom, ale odhad na rôzne veci mám. Preto tie stopy odhadnem na ľudské. To zase nič také ťažké nebolo.
Warren navrhne, že sa ich môže pokúsiť vystopovať. Prikývnem. Musíme ich nájsť.

Daj sa prosím do toho Warrene, musíme ich nájsť. Nenecháme ich predsa ujsť so všetkými cennosťami.

Preto počkám kým sa do toho Warren pustí a vydáms a za ním tak, aby som mu neprekážal a bol schopný keď tak pomôcť s hľadaním. Svojho koňa, na ktorom sedí Icy, si vediem za uzdu za sebou.

Takových zmařených osudů, tolik bolesti a bídy. A kvůli čemu? Ptám se v sobě a ptám se sám sebe, když pohledem přejíždím po mrtvolách, spáleništi, holé, mrtvé, černé zemi.

Jakmile vidíme, že to asi k ničemu nepovede povím znovu. Měli bychom vypátrat toho, kdo je tu zbavil cenností i kdo tu sbalil ten stan, který Kamerin přesně věděl kde byl. Pojďme najít ostatní.
Vracíme se a jakmile potkáme zbytek promluvím. Předpokládám, že jste také, mimo té hrůzy, nic nenašli. Musel tu být asi někdo před námi. Kouknu pohledem po ostatních. Jsem toho názoru, že bychom se je měli pokusit najít, myslíte, že by to šlo? Warrene? S otázkou jej vyhledám pohledem. Je možné, že se mohl vrátit ten, kdo to tu celé má na svědomí, nebo myslíte, že to byla jenom vše akce mladé čarodějky?

Hledám nějaké čerstvé stopy a jsem úspěšný. Tak tu přeci jen někdo byl. Bylo mi hned divné, že žádná z mrtvol nemá nic cenného u sebe. „Někdo tu byl“ poznamenám naší skupince, „a odnesl většinu cenností. Nevím jestli to byl někdo z banditů, nebo jen nějaká náhodna kolemjdoucí skupinka, ale vzhledem k nepřístupnosti tohoto místa bych to tipoval spíše na ty zbylé bandity. Může se pokusit je vystopovat,“ domluvím a hned se dám do hledání stop mířících odtud.

Tak to je zatraceně divné. Řeknu a odplivnu si. Snažím se tak už poněkolikáté zbavit divné pachuti v ústech. Očividně tu již byl někdo před námi, myslíte, že by je bylo možné je vystopovat? Něco mi tu nehraje.
Zatvářím se nevrle a trochu podrážděně. Už mi toto místo očividně úplně stačilo a rád bych se vydal někam "na čerství vzduch". S tím se otočím ke Kamerinovi. Děkuji za pohlídání poníka. Musím ještě dodat, že Tvůj uzel se mi dost líbil, musíš mě jej někdy naučit. Poděkuji a nadšeně povím. S tím vezmu opratě od Kamerina a zatáhnu za ten kousek lana, který mi Kamerin před tím ukazoval. K mému překvapení se opravdu uzdy rozpojí a na čas je držím všechny pohromadě já.

Ve dvou skupinách se dáte do prohlížení tohoto místa.
Nevypadá to tu moc pěkně, respektive místo samotné by vyhlíželo přívětivě nebýt té spousty mrtvol, které se povalují všude okolo.
Jejich příslušnost k banditů nebo kouzelnikům je snadno rozšiřitelná, protože z banditů po zásazích blesky zpravidla zůstaly jen ohořelé mrtvoly nebo dokonce jen hromádky popela či mastné černé fleky na zemi.
Zápach spáleného lidského masa je všudypřítomný a citíte ho i na jazyku..

Každý z vás hledá něco jiného.
Warenovi se podařilo najít čerstvě lidské stopy. Informace, že tu někdo byl se dá získat i jinak, nevidíte totiž žádné cennosti ani zbraně. Kamerin nenajde carodejčin stan, protože i ten někdo evidentně sbalil.
Dreng se vydal najít především mrtvolu svého bratra, ale ani ta není k nalezení, byť si přesně pamatoval, kde bratr smrtelně raněn padl k zemi.

Nepotkate ani vlky, ani lidí. Ve vzduchu se vznáší jen zlověstné ticho..