| |||
Přikývnu Delphovi a i s poníkem se vydám s ostatními lesem. Když dojdeme na místo, pohled na vše okolo mi není zrovna příjemný. Všude to je cítit spáleninou. I koně a poníci jasně dávají vědět, že se jim to nelíbí. A když uvidím smečku hodujících vlků, tak vše začne vrhat zcela jiné světlo. V tom mě vytrhne Kamerin s návrhem na vytrovnání se vlky. Odpovím mu. To je perfektní nápad, samotného mě to mělo napadnout. Zavrtím sám nad sebou hlavou a dořeknu Mám v jednom z batohů na poníkovi malý dárek, bombu, ale myslím, že tady by to bylo plýtváním. S tím se mé zorničky na okamžik stáhnou a pak se rozzářím jako sluníčko. Hned šáhnu do boční kapsy jedné z brašen na poníkovi a vytáhnu skleněnou láhev zabalenou do plátna. je znát, že plátno je trochu špinavé a mastné. Ale napadlo mě něco jiného, to budou koukat. Je to trošku bláznivé a nebezpečné, ale z trochou obratnosti... Na chvilku se odmlčím a začnu plátno rolovat do válečku. Bude to legrace. Pousměji se v duchu. S trochou obratnosti, pokračuji to bude fungovat a ještě to bude sranda. Naučil mě to jeden z našich alchymistů. Měl takové nadšení do třeskavin, že jsem kolikrát nechápal, jak je možné že má ještě obě ruce. Uchechtnu se při té vzpomínce na starého Molotova. Při hovoru dokončuji svůj plán. Otevřu láhev a ruličku z plátna do ní pomalu šoupu, pak si však uvědomím, co by mohlo nastat, a tak rychle hledám nějak vhodně velký kamínek a hodím jej dovnitř. Pro případ, že bych to hodil blbě a dopadlo to na něco moc měkýho. Dořeknu a s tím už je budoucí knot až na dně láhve s olejem, kterým mám na louče. Pak postavím láhev na zem, najdu rychle křesadlo a řeknu k ostatním: Mělo by to udělat jen takovou menší plamennou šou, ale šlověk nikdy neví. Pak knot zapálím, láhev popadnu, trochu se rozběhnu, abych byl trochu na dostřel k vlkům a snažím se dohodit pár metrů před ně. S radostí koukám jak se moje dílo blíží k zemi. |
| |||
Celý čas pri predieraní sa húštinou mám taký zlý pocit. Akokeby na nás niekde číhalo nebezpečenstvo. Sám Icy mal pri chôdzi naježený chrbát a vopred mi oznámil: Niečo sa mi na tomto všetkom nepáči. Určite tu niesme sami. Prikývol som. O niekoľko minút sme sa predrali až do tábora. Všetko bolo spustošené, je vidno, že sa tu bojovalo. Problémy nastanú skoro. Niekoľko metrov od nás zbadáme totižto svorku vlkov hodujúcich na niekoľkých mŕtvolách. Tých vlkov bolo možno aj dvadsať. Sakra. Toto nevyzerá dobre. Tých vlkov je veľa aj na nás. Viac ako štyroch, možno piatich ich s Icym nezložíme. Musíme ich odohnať. Najlepšie ohňom. Ale ako.... Zúfalo sa snažím prísť na nejaký nápad. Viem, že kým sa nám podarí zapáliť pochodne, môže byť už dávno po nás. Potom ma niečo napadne. Murmeo. Je alchymista, mohol by mať niečo, čo oheň dokáže vytvoriť, napríklad nejakú bombu. Vecí na zapálenie je tu dosť. Môžme to skúsiť, ale nemáme moc času. Tí vlci rozmýšľať nevedia, ale hladní sú. Nebudú čakať na naše rozhodnutie..... Som pripravený dať jedného dole, ale na viac nezmôžem pánko. ozval sa Icy. Jeho hlas znel neochvejne. Môj kocúr asi strach nepozná. No, ja tiež nie... usmejem sa, a potom, s Icym už na chrbte, sa pomaly snažím dostať čo najbližšie k Murmeovi a pošepkať mu: Murmeo, nemáš niečo, čo dokáže vytvoriť dostatočne veľký oheň? Vlci sa ohňa boja, mali by sme takto šancu odohnať ich a vyhnúť sa boju. Pri rozprávaní som však stále pripravený zoslať nejaké kúzlo, ak by bola potreba. |
| |||
Čekáte, až se Kamerinův kocour vrátí a přitom si někteří všimnete některých maličkostí, které se vám nelíbí a vás smysl pro nebezpečí vás varuje.. Koně jsou neklidní, Rakouko čenichá a chytá stopu, když se na zem pořádně podívá Waren, tak vidí spoustu čerstvých vlčích stop.. Kocour se vrátí s tím, že se nedostal dost blízko, aby zjistil, jestli tam někdo je, ale je to jistě to místo.. Delph navrhuje vzít s sebou koně s sebou.. A Tellchar souhlasí a nabádá ostatní, aby si koně dobře drželi.. Prostupujete houštím a dostáváte se postupně přes jeho hradbu až na mýtinu, která ještě není úplně tím osudovým pláckem, ten je je ještě kousek dál, ale již tady vidíte stopy boje.. Ohořelé stromy, černé fleky na zemi, několik naprosto zuhelnaťělých mrtvol.. Ti nejbystřejší z vás uslyší zvuky.. Vrčení a štěkání.. A o kousek dál uvidíte hodovat na několika mrtvolách a mrtvole koně vlčí smečku.. Je jich patnáct, snad víc, možná dvacet.. Vaši koně jsou otrlí, ale tohle se jim vůbec nelíbí.. Začnou frkat a být neklidní, což zaregistrují ti vlci.. Dívají se vašim směrem a zřejmě zvažují, jestli by jste nebyli taktéž vhodné sousto.. |
| |||
Pro jistotu si natáhnu kuši a založím šipku, ale zajistím, protože na prodírání se lesem, by se to nemuselo hodit, mít odjištěný. Vypadá to že, bez koní by se tam líp šlo, ale zase koně by tu byli vidět strašně daleko. Pokud tam teď nikdo není, jsem pro vzít je sebou. |
| |||
Po tom, ako nás Tell presvedčí aby Dreng išiel so mnou na jednom koni sa celá skupinka zrýchli. Snažíme sa ich s Drengom viesť, aj keď občas máme problémy, pretože sme predsa z tábora utiekli v noci a neboli sme úplne pri vedomí. Asi po pol hodine však narazíme na veľký húf stromov, pripomínajúci skôr stenu, cez ktorý by sa koň pravdepodobne nepredral. Zostúpim s koňa a ostatným ticho oznámim: Tu by to malo byť. Ak sa však mýlim, bude to zlé... Mal by som sa tam ísť pozrieť. Nechaj mňa, ja sa tam mrknem. ozve sa nečakane Icy. Nič nenamietam, len na neho ešte zvolám nech si dáva pozor. To už mizne v húštine a my môžeme už len čakať. Neprešla však ani minúta a on sa vrátil. Tak čo? Je tam ten tábor? opýtam sa Icyho nahlas, aby to všetci počuli. On mi odpovie. Ostatní môžu vidieť ako mi dvaja na seba uprene pozeráme. Potom sa usmejem a pohľadkám ho. Icy hovorí, že za touto stenou zo stromov je naozaj nejaký tábor. Z jednej strany ho obklopuje skala. Nevidel však, či v tábore ešte niekto je. To si budeme musieť zistiť až my sami. |
| |||
Celá družina se dá do pohybu, aby jste se dostali na ono místo, kde se odehrál Kamerinův a Drengův příběh.. Jste na ty dva naprosto odkázáni, co se týče orientace, takže je následujete a díváte se okolo.. Napřed jedete velmi pomalu, protože Dreng nemá koně, ale po chvíli ho Tellchar požádá, zda by mohl jet alespoň chvíli s Kamerinem.. Odůvodní to tak, že ti dva jsou nejlehčí, tak se Kamerinův kůň bude nejméně trápit.. Poté se již jízda zrychlí.. |
| |||
Konečne sa všetci rozhýbu. Tellchar vysvetlí Drengovi kto má v družine akú úlohu pri boji a ja už len dodám: Doporučujem, vždy sa držať pri jednom z našich bojových kolosov, čiže Tellovi, alebo Delphovi. Tam je to najbezpečnejšie, ale zaručené stopercentne to nemá nikto nikde. Ja som však na to, že som bojoval na vlastnú päsť už doplatil. Najdôležitjšie je stiahnuť sa dozadu keď sa ti minie energia. Ale to ti je asi jasné. Oproti mne máš výhodu v tom, že dokážeš narábať z mečom. Mojou jedinou prirodzenou zbraňou je tak maximálne húl, už s dýkou mám problémy.. Potom rýchlo nasadnem na koňa spolu s Icym a nechám ho dobehnúť Drenga. Snažím sa koňa poháňať tak, aby bol zarovno s Delphom. Je to dobré a skúsené zviera. Asi som ho ukradol niektorému z dôležitejších banditov. Naviažem s Drengom rozhovor: Ako som počul, poznáš celkom užitočné kúzla. Keď si "pracoval" ako bojový mág, museli ste sa učiť nejaké predom dané kúzla, alebo ste si mohli vyberať? Viem, že to tam býva veľmi disciplinované a k vojakom aj dosť tvrdé. spýtam sa so záujmom. Potom si spomeniem, že chcel vedieť ničo o Icym. Preto mu poviem to, čo mňa samého naučil majster. Pokiaľ ide o môjho kocúra, pýtal si sa, ako som ho získal. Asi si o tom ešte nepočul, ale kúzelník, aspoň väčšina kúzelníkov, si dokáže prakticky "privolať nejakého spoločníka, ktorý ho bude sprevádzať. Musí byť na to dostatočne skúsený a silný. Potom sa môže rozhodnúť skúsiť si nejakého priateľa privolať. Väčšinou má na výber z čiernej mačky, havrana a malého diablika. Ale ako sám vidíš, môj Icy je niečo špeciálne. Prišiel vtedy, keď som sa ho ani nesnažil vyvolať a má úplne inú farbu ako hocaký z priateľov kúzelníka, čo som kedy videl. Možno to trochu súvisí s mojim pôvodom. Icy možno symbolizuje niečo ako protiklad. Môj protiklad..... Pri týchto slovách na chvíľu stíchnem a spomínam na svojho brata. Mrknem na Icyho. Ten sa mi zahľadí do očí a ja vo svojom vnútri zacítim príjemné teplo. Usmejem sa a pokračujem v rozhovore: Neviem či si si všimol, ale som temný elf. Možno si o nich počul už všeličo, ale niesom ako ostatní z môjho rodu.... Už dávno som zahodil tie ich zvyky a krvilačnosti. Aj keď, bohužiaľ mi po nich zostala výbušná povaha a niekedy ma ich krv, čo mi prúdi v žilách, ovládne. Vtedy sa odo mňa radšej poberaj, pretože nemôžem zaručiť, že neurobím niečo, čo by tebe, alebo zbytku družiny mohlo ublížiť. smutne pozriem na zem a spomeniem si na ten raz, čo som stratil kontrolu, na vystrašené oči ostatných a na moje následné zranenia. Vieš, je strašne ťažké ovládať niečo, čo je v tebe už od narodenia a čo si si nevybral aby bolo tvojou súčasťou. Ale snažím sa ako najviac viem. Vždy si spomeniem na svoje poslanie. A na môjho brata... Po týchto slovách úplne zmĺknem a zahrabem sa do svojich myšlienok. Teraz je možno dobrý čas si ma obzrieť. Som priemerne vysoký elf s jemnými črtami, ale oproti väčšine elfov sa ostatným môžu zdať temnejšie. Mám špicaté uši, modré vlasy, ktoré sa však pri pohybe zdajú ako by zčernalé. Taktiež mám malú briadku. Moje oči sú žlté ako oči jastraba, ale keď rozprávam o svojich predkoch, môžeš si všimnúť ako sa zúžili do dvoch malých čiernych bodiek. Na mojom správaní sa pritom však nič nezmenilo, takže môžeš usúdiť, že to dokážem ovládať. |
| |||
No jo, pokud chceme doufat že tam aspoň něco zůstalo, měly by jsme vyrazit. Vyrazím napřed, stejně nemám koně... Warrene, sleduj tyhle značky. Vytáhnu zbraň, a do nejbližšího stromu vyreju dva záseky čáry nad sebe. Tam kde se přibližují k sobě, naznačují směr. Rovnoběžně jen znamená pokračuj rovně. A vydám se rychlou chůzí na cestu. |
| |||
usměju se Tellcharovýmu popisu. Ne zbroj mě nezpomaluje, ani neobtěžuje. Nechal jsem si ji upravit na míru od kvaltního kováře. A Než nárazník bych Tellchara popsal jako mlýnek na maso, obzvláště, když se mu dostane rychlosti. Já se starám pak o to, aby nikdo neproklouzl okolo něj. Samozřejmě, s rychlostí jsem mnohem nebezpečnější, obzvláště po návštěve Hvaru, odkud jsme si každý přinesli něco nového co se našich možností týká. Teď tedy vyražme, povídat si můžem cestou. abych podpořil svá slova odejdu ke koním a začnu chystat toho svého k odjezdu. |
| |||
Dokončím seznamování Rauka a Icyho, když vidím, že už i Dreng přišel a ostatní si s ním podávají ruku a představují se mu. Tak už je asi přijat. Učiním tak také. „Mé jméno je Warren,“ řeknu, „Vyznám se v přírodě a léčitelství a boj mi také není cizí,“ Jednoduše představím své schopnosti. Jsem středně vysoké hubené, ale celkem svalnaté postavy. Řekl bys, že jsem člověk, kdybys neviděl zašpičatělé uši, vykukujicí zpoza delších hnědých vlasů. Na sobě mám vyšší kožené boty, plátěné kalhoty a tmavší halenu, pod kterou je vidět kroužková zbroj. Pod krkem má sepnutý dlouhý zelený plášť. Na opasku mám připevněnou dýku a krátký meč. Na zádech mám krásný dlouhý luk, toulec a ještě jeden meč, zřejmě široký. Je dobré znát kouzla našich kouzelníků, abychom věděli na čem jsme. Ale zdá se mi, že je mají dosti podobné. Nakonec se rozhodneme přeci jen vyrazit do tábora banditů. Začnu si tedy sklízet své věci a uhasím ohniště. „Tak my s Raukem jsme připraveni, můžeme vyrazit?“ zeptám se a nasedám na koně s tím, že nás Dreng nebo Kamerin povedou. |
doba vygenerování stránky: 0.33815693855286 sekund