N/A

ANGLO-SAXON EMPIRE:

Anglosaská říše (Anglo-saxon Empire) je jednoznačně v současné době největším a nejmocnějším státem pokud jde o čistou produkci v kombinaci s počtem obyvatel, dostupností surovin a mohutný vojensko-průmyslový komplex, kterým se pyšní. Ekonomové často tvrdí, že v případě mobilizace by mohla tato říše čelit směle i celému evropskému kontinentu. Anglosasové jsou zkrátka těmi, kteří stojí na vrcholu hory a žárlivě si své postavení čelí. Za posledních 100 let což je období, kterému se v Anglii přezdívá "Éra báječné izolace" (Splendid Isolation) vybudovala země ze své americké části uhelný pilíř své ekonomiky. Bývalé americké kolonie včleněné dnes do Říše jako "Dominion of New England" (další dominia jsou: Dominion of Canada a Dominion of Australia) jsou dnes plně loajální částí říše a staré sváry jsou dávno zapomenuty.

Obrovská ekonomika této obrovské říše se pojí také s obrovskou námořní flotilou, která představuje jakýsi "trademark" Britů. "Británie vládne vlnám" není prázdné heslo a na světě v současné době neexistuje srovnatelná flotila. Německý pokus či francouzský pokus dohnat velikostí britskou flotilu skončil opakovaně v minulosti jen tím, že Británie dokázala udržet tempo i s více národy a na jejich ambice odpovídala spouštěním 2-3x většího množství plavidel. Krom největší flotily (na druhém místě je 3 menší japonská flotila a pak následují v těsném sledu flotily dalších zemí) disponuje Royal Air Force taktéž největším letectvem na světě (ač tam už početní náskok oproti jiným zemím není tak dramatický). Pokud jde o pozemní armádu tam se naopak Britové "nemají takříkajíc čím chlubit". Jejich pozemní síly žijí ve stínu flotily a letectva a jsou určeny akorát tak k tomu, aby občas zpacifikovaly nějaké to povstání Negrů v Africe, či Hadráků (označení pro Araby) na Blízkém východě. Jediné silnější uskupení je umístěno v Americe pro případ konfliktu s Francií.

Politická situace a společenská situace v zemi je taková, že od roku 1936 vládne Winston Churchill, konzervativní populista, kterého na vrchol vynesla zejména tvrdá kritika odchodu z Indie a neúčasti ve světové válce. Churchill a jeho administrativa tak reprezentují anglosaské "jestřábi" a intervencionisty. Důvody pro jejich úspěch jsou v podstatě tři: velká podpora z finančních kruhů rozladěných ztrátou majetků v Rusku (bolševická revoluce) a neúspěchem intervence, odchod z Indie a ztráta vlivu tam (ač se původně slibovalo, že si Britové podrží v Indii jistý vliv) a nakonec také neúspěchy v Asii (vzestup komunistů v Číně), asertivní politika Osmanské říše i Iránu (kde jsou na vzestupu komunisté též byť šáh se zatím úspěšně drží u moci a umně hraje právě sovětkými kartami ve sporech s Brity a o tamní těžbu ropy a výnosy z ní).

Vztahy s ostatními:

"Anglosasové nemají přátele a spojence a když ano, tak na jedno použití v náš prospěch."
(Lord Halifax)

Francie:

Tradiční britský rival, říká se, že anglosaská diplomacie se řídí dvěma principy: 1) jak získat výhodu pro sebe a 2) jak poškodit Francouze. "Poškození francouzských zájmů" je v podstatě jakýmsi "sportem" anglosaského zamini již několik století a doposud se nenašel důvod proč na tom cokoliv měnit.

Německo:

Ambiciózní Německo je v britských představách přijímáno se třemi základními představami: 1) je to směšné, 2) je to nebezpečné a 3) je to užitečné (proti Francii). Na Německo existují v Británii tyto tři konzistentní názory, které se střídají na zamini a ve vládě dle toho, kdo je zrovna v kurzu. Použít Německo proti Francii je představa stará od jeho sjednocení, ale po prusko-francouzské válce a vzestupu německého vlivu v Evropě po světové válce si stále více anglosaských diplomatů myslí, že Německo je problém. A pak jsou tu samozřejmě stále tací, pro které je Německo k smíchu, zejména ta německá představa, že jsou "něco jako koloniální mocnost".

Rakousko-Uhersko:

Rakousko-Uhersko se kdysi těšilo v Londýně sympatiím (sice za nimi vždy byla ona chladná anglosaská logika "jak R-U použít proti Francii či Německu"), ale to už neplatí. Císař Karel, který se vidí jako "panevropan" je se svými myšlenkami o možném sjednocení Evropy vnímán jako mnohem nebezpečnější než jeho stárnoucí kolega Wilhelm II. z Německa se svými nacionalistickými vizemi o mocném světovládném Německu. Vztahy tak značně ochladly.

Sovětský svaz:

SSSR je nový nepřítel Anglosaské říše a toto nepřátelství sahá do doby ruské občanské války, kdy Britové aktivně intervenovali na straně bílých. Následné vítězství rudých a zestátnění všech britských investic a odmítnutí zaplatit carské dluhy byly těžkou urážkou pro Londýnskou City, o to horší, že se s tím v dané době nepodařilo nic udělat. Snaha o námořní izolaci SSSR pak vedla jen k prorůstání komunismu do Číny (trockého vize o ovládnutí asijské kontinentální desky) a následnému vzniku ČLR což v jistých londýnských kruzích způsobilo paniku. Komunistické Rusko a Komunistická Čína jsou noční můrou některých starších diplomatů a stratégů, protože tento nepřítel není závislý na námořních trasách a nelze ho prostě "utnout". Nerostné bohatství SSSR zkombinované s nevyčerpatelným lidským rezervoárem Číny, širé úrodné lány největších zemí světa a mohutně rostoucí průmysl SSSR stejně jako jeho stále mohutnějící Rudá Armáda naznačují, že tu vzniká mocnost, na kterou dokonce ani Anglosasové nemají páky.

Portugalsko:

Vztahy s Portugalskem jsou v mnoha ohledech spojenecké a přátelské (má-li Anglosaská říše vůbec nějakého spojence, tak Portugalsko by jím mohlo být) a jsou definovány strategickými důvody. (Portugalské kolonie v Africe a Brazílie mohou sloužit jako doplněk britské kontinentální strategie.) Největším zájmem Britů bylo doposud využít portugalské kolonie a strategické pozice pro vlastní letecké a námořní základny, portugalská vláda sice v rámci spojeneckého svazku v mnoha ohledech naznačila, že v případě války může Portugalsko takto svá území poskytnout, ale smlouva o stálých britských základnách na britské půdě doposud sepsána nebyla.

Španělsko:

Starý rival jež dlouho "hnil v propadlišti dějin" se zvolna vrací na scénu. Vztahy mezi Španělskem a Anglosaskou říší jsou poměrně chladné a pragmatické. Zájmem Anglosasů je, aby se Španělsko nespojilo s Francií (kvůli tomu byla v minulosti ostatně nejedna válka), zájmem Španělů pokračovat ve svém pozvolném návratu na výsluní a je jim jedno zda se spojí s "bezbožnými" Anglosasy (protože protestantismus), nebo šovinistickými a dekadentními Francouzi (standardní pohled Španělů na Francouze). Třecí plochy mezi Anglosasy a Španěly zůstávají neměnné, Španělé neradi vidí Portugalsko pod britským vlivem, pak je tu otázka Gibraltaru, ale také některých ztracených území (na španělských mapách jsou Faklandy stále značeny jako Malvíny).

Indie:

Zůstala jen hořkost. Původní záměr opustit Indii s tím, že si tam Anglosaská říše podrží ekonomický vliv utnuly hospodářské reformy Nehrúa a Gándhího (znárodňování a přerozdělování britských majetků v Indii) a od té doby zůstávají vztahy na bodu mrazu. Gándhí Anglosaskou říši ignoruje (což bývá někdy interpretováno jako ještě větší drzost, než kdyby jí vyhrožoval či označoval za nepřítele) a pro Nehrúa a jeho politické vnímání situace jsou Anglosasové "nepřítel a hrozba". Na druhou stranu není Indie reálně v politice Anglosasům soupeřem. Je to sice země, která si může z podstaty věci (prakticky těžko dobytná s ohledem na velikost, počet obyvatel a armádu, zemědělsky soběstačná) Anglosasy ignorovat a přehlížet, ale současně nemá kapacity na to Anglosasy jakkoliv reálně ohrozit (snad leda invazí do Barmy, ale to je spíše čirá spekulace). Co může být problém do budoucna je Nehrúova inklinace k jistým socialistickým myšlenkám a jeho sympatie vůči SSSR, které jsou více než zjevné, není to sice komunista, ale jako spousta indických nacionalistů i on tuší, že spolupráce se SSSR by byla pro Indii příhodnou a současně by dále oslabila anglosaský vliv v regionu.

Čínská lidová republika:

Čína je vůči Britům podezřívavá až nepřátelská a utrácí mnoho svých cenných zdrojů na budování silné pozemní armády, která v případě konfliktu "jednou pro vždy" vyžene (bude-li to nezbytné) Evropany z těch pár měst co jim zbylo na pobřeží Číny. Doba, kdy mohli Evropané přitáhnout do Pekingu a diktovat požadavky skončila a robustní (byť stále špatně vyzbrojená, ač i to se rychle mění) čínská lidová osvobozenecká armáda, která čerpá ze zdrojů SSSR má za úkol utopit v případě jakéhokoliv konfliktu Anglosasy v krvi a sebrat jim Honkong. Na druhou stranu čínští komunisté se věnují rozvoji vlastní zemi a nejsou tolik jako vedení SSSR stoupenci světové revoluci, ne že by jí nehlásali také v rámci Kominterny, ale zůstávají spíše v pozadí a namísto výstavby revolucí v cizích zemích (což jim je tak nějak z přirozenosti cizejší) se soustředí na výstavbu přehrad, železnic a průmyslu u sebe doma, aby se jednoho dne mohli vyloupnout ze stínu SSSR jako svébytná a silná země. Anglosasové jsou v Číně navíc viděni jako spojenec Japonska a čínská komunistická strana považuje Japonsko za arci-nepřítele, takže zde existuje jisté riziko konfliktu (pokud se ČLR a SSSR pokusí vytlačit Japonce z Koreje a tím definitivně ukončit jejich přítomnost na asijské pevnině).

Ekonomická politika:

Anglosaská říše stojí na dvou ekonomických pilířích - protekcionismus a zlatý standard. Stabilita a řízený růst (Bank of England a City) ekonomiky jsou promítnutím tradiční anglické flegmatické touhy po klidu do jejích hospodářských politik. Ekonomika říše je už tím jak je velká velice stabilní a jen zvolna proměnlivá. Trh zde žije "pomaleji" (pokud jde o jeho vývoj a proměny) než kupříkladu na evropském kontinentu a nepyšní se velkým množstvím inovací (v tom vedou Němci), na druhou stranu je méně náchylný ke krizím a bankrotům. Restriktivní politika centrální banky udržuje libru silnou, půjčky drahé a počasí nad Londýnem mizerné. (jak se o tom vtipkuje) Existují zde velmi silné restrikce proti spekulativním nákupům zlata (ochrana zlatého standartu) a také existují zákony na ochranu zlatých rezerv, které dnes čerpají tento cenný kov zejména z dolů v Kanadě a v Austrálii. Zlatý standard je doplňován v posledních dvou dekádách též záložním stříbrným standardem (neboť stříbra je podstatně více). Veškerá těžba zlata a stříbra tak podléhá kontrole státu, který přímo těžbu vlastní (státní kapitalismus v tomto odvětví). Platí zákaz odprodejů zlata do zahraničí (naopak nákupy jsou vítané) s výjimkou mezinárodních obchodů schválených na výjimku ministerstvem financí (strategické zakázky atp.).

Moderní kontinentální ekonomové považují britský (anglosaský) model za přežitý a zastaralý, na druhou stranu tady pořád je a pořád funguje a Brit nikdy neměnil věci, které fungují, takže možná tento model bude "přežitý a zastaralý" i za sto let.

FEDERAL REPUBLIC OF INDIA:

Indie zůstává i po dvaceti letech nezávislosti a reforem pro cizince stále tajuplným světem se svými vnitřními a často složitými pravidly fungování. Země, kde žije čtvrt miliardy obyvatel, kde vedle sebe žijí hinduistické masy a bohaté muslimské elity, země která píše sanskirtem a mluví anglicky, země která anglicky mluví, ale indicky myslí. Země kast, 84% negramotnosti a přitom země rychle se modernizujících měst, která chrlí stále více vzdělaných lidí. Země kde kolem bohatnoucích a moderních center jsou chudinské slumy a chudý venkov. Země, která dokáže postavit a spustit na vodu moderní bitevní či letadlovou loď, ale dělníci loděnic konají potřebu jako dobytek kam se jim zamane. Země mnoha protikladů z nichž ten nejtypičtější je vidět na dvojici, která dnes Indii vládne - na prezidentu Gándhím a premiérem Nehrúem.

Gándhí je muž starých časů, "aristokrat", "mírotvorce" a muž s aureolou světce uctívaného bezmála jako novodobé božstvo většinou Indů, Nehrů je muž nových časů, "plebejec" a muž, který neváhá "pro ránu" jít daleko, je-li to dle něj třeba. Symbióza těchto dvou mužů a principů vytváří současnou indickou politiku, která je často velmi těžko čitelná a hledají se v ní ještě hůře jakékoliv jistoty. Na jedné straně Nehrú a s ním demokracie, silný hinduistický nacionalismus, modernita a sebevědomí, na straně druhé Gándhí - symbol kastovního systému, muž dávné filosofie a nesmírné "božské autority", která se klene nad moderní Nehrúovskou Indii. Jako by "tmářství" a "osvícenství" mohly žít vedle sebe a co víc ještě se doplňovat. Moderní Indie každopádně prošla turbulentními časy po získání nezávislosti. Nehrú prosadil znárodnění britských investic a majetků, aby je následně přerozdělil mezi stát a hinduistické špičky, aby ty vytvořily novou elitu jež bude vyvažovat ekonomickou sílu muslimské menšiny. Byl to také Nehrú, který prosadil vojenskou intervenci v Sikkimu, který násilím připojil k Indii a roztáhl indická velmocenská křídla nad Nepálem a Bhútánem (Indie zde v podstatě nahradila Brity coby patron těchto zemí). Nehrú si ani nebral servítky s odbojnými Paštúny na afghánsko-pakistánském pomezí a tamní hnutí "velkého afgánistánu" podporované afghánským králem nemilosrdně utopil v krvi. Byl to však Gándhí, kdo dokázal vytvořit muslimsko-hinduistický politický kompromis a udržel tak jednotu Indie, byl to Gándhí kdo přijal emigranty z Tibetu a byl to Gándhí kdo svou autoritou zabránil mnoha pogromům vůči muslimské menšině pouhým slovem. Tam, kde Nehrú má pušky, tam Gándhímu stačí často jediné slovy... i kdyby mělo znít: "Nehrú".

V současné době má za sebou Indie 20 let překotných reforem a výstavby vlastní průmyslové základny, která vyrostla prakticky z ničeho... i když z ničeho není přesné. Indové zdědili s odchodem Britů řadu know-how a britský vliv na tamní reformy (byť spíš jen formou dědictví znalostí) byl nemalý. Tam kde Číňan musí spoléhat na sovětské inženýry, tam se Ind opírá alespoň zčásti o vlastní zkušenosti a znalosti. Ostatně v Bombajském přístavu jež sloužil od roku 1811 Royal Navy a byl (a dodneška zůstává) největším válečným přístavem mimo Evropu (a Ameriku) se montuje indická flotila dodnes. Samozřejmě ne ve všem jsou Indové soběstační a tak si pomáhají lákáním zahraničních investic a je jasné, že vakuum po Britech mnozí rádi zaplní. Zejména Francouzi a Portugalci (kteří zde mají stále své malé kolonie), ale svou roli zde mají i investice z Japonska, pro které je Indie potenciálně zajímavým spojencem (proti Číně). Do budoucna se jeví jako pravděpodobný i rostoucí vliv sovětských inženýrů (ostatně v SSSR studuje nemálo indických studentů poslaných tam na technické obory právě Nehrúovou vládou) a případně i dalších. Z pohledu geopolitiky je dnes Indie regionální velmocí jež je velmi silná na indickém subkontinentu s možnou projekcí své síly vůči slabším sousedům (Irán, Afghánistán, Nepál a Bhútán) ovšem s jen velmi omezeným vlivem mimo tyto hranice.

Vztahy s ostatními:

Anglosaská říše:

Nehrú vnímá Anglosasy jako nepřítele a hrozbu, Gándhí je ignoruje, pro něj jsou to již "poražení protivníci", kteří se již nikdy nedokáží do Indie vrátit. Nevraživost mezi vládami a "staré křivdy" (britský kolonialismus proti indickému znárodňování) zatěžují spolu s anglosaským protekcionismem obchodní vztahy, které jsou tak mizivé.

Francie:

Brity uvolněný prostor zaplňují Francouzi velmi rádi (vždy a všude) a ač objem francouzských investic nedokáže nasytit indický trh ani omylem, tak dnes je Francie největším obchodním partnerem Indie. Vzájemné vztahy se dají označit jako dobré ač z indické strany platí velká obezřetnost vůči "bílým Evropanům" obecně. Ale bez francouzských know-how a investic by se indická armáda nedokázala stát moderní silou (byť s mnoha rezervami vůči slovu moderní) tak rychle.

Portugalsko:

Druhý největší indický obchodní partner, který se snaží o "oboustranně výhodnou a užitečnou politiku" už proto, že Nehrú v minulosti prohlásil něco v tom smyslu, že portugalské kolonie v Indii by měly zmizet z mapy. Pro Portugalsko strategické přístavy na cestě do Macau a portugalského Timoru jsou tak do určité míry ohroženy a portugalská vláda se pokouší napětí s Nehrúem oslabovat právě tím, že v Indii investuje, aby přesvědčila premiéra Indie, že vzájemné soužití přináší více výhod než vyhnání Portugalců z Indie.

Čínská lidová republika:

Vztahy s ČLR jsou komplexní. ČLR představuje především Indům velkého rivala, ale současně mezi oběma zeměmi jsou největší hory na světě, tudíž riziko jakéhokoliv většího konfliktu je ne-li vyloučené, tak prakticky minimální. Ani jedna ze stran nemá a ani v dlouhodobém výhledu nebude mít patrně síly na to vpadnout na území druhé strany a udržet ho. Největší překážkou v indicko-čínských vztazích je tak tibetská exilová vláda jež žije na území Indie a má respekt Gándhího, který dalajlámu dále považuje za jediného svrchovaného vládce Tibetu. (Což je rukavice přímo vržená do tváře čínským komunistům.) Na druhou stranu obě země mají i řadu společných zájmů zejména pokud jde o omezování anglosaského vlivu v Asii a vlivu dalších koloniálních velmocí.

Sovětský svaz:

"Komunismus je nekompaktibilní s kastovním systémem a hinduistickou tradicí, tudíž nepředstavuje v Indii hrozbu," je Nehrúova teze, kterou obhajuje svou spolupráci se SSSR kam posílá studovat mladé Indy na technické obory. Pro Nehrúa je SSSR především zdrojem technologií pro indickou ekonomiku a strategický obchodní partner ve světě jemuž dominují "bílí Evropané". O nějaké "komunistické revoluci" v Indii pochopitelně nemůže být řeč, indická vláda je nacionalistická a indická společnost buď kastovní nebo muslimská a zavádět tak komunismus v zemi, kde nejsou dělníci ani rolníci vědomí si nějakých práv či v zemi, kde prostě život krávy je víc než život hladovějících dětí (a tamní společnost to uznává jako vrcholnou hodnotu) se komunismus a světlé zítřky konat nemohou. Nehledě na to, že při 16% gramotnosti a ještě nižším všeobecném vzdělání by Marxův Kapitál patrně nikdo nepochopil.

Španělsko:

Mezi Indií a Španělskem jsou standardní diplomatické styky, významnější spolupráce však neexistuje. Obě země jsou ponořené hlavně do sebe, takže se přirozeně na mezinárodním kolbišti spíše míjejí.

Německo a Rakousko-Uhersko:

Indie má s oběma státy standardní diplomatické styky, jež nejsou tolik zatížené historickými konflikty, takže lze vztahy označit za korektní. Obě země omezeně v Indii (soukromý sektor) investují, ale nedá se to vůbec srovnávat s objemem investic Portugalska či dokonce Francie.

Holandsko:

Holanďané jsou třetí největší obchodní partner Indie a to především z geografických příčin.

Indická ekonomika:

Po období transformace ekonomiky ve dvacátých letech vykazuje indická ekonomika růst mezi 2-3% a oproti období britské nadvlády zůstává tento růst "doma". Objem indické ekonomiky se za posledních 20 let přibližně zdvojnásobil, země zůstává sice i nadále velmi chudá, ale přibližně 10% obyvatel Indie (městské obyvatelstvo) zažívá opravdu ekonomický boom, zatímco venkov zůstává hluboce pozadu. Indie drží poměrně restriktivní finanční politiku (která růst brzdí) podobně jako Anglosaská říše a spíše sází na stabilitu než na překotný vývoj, který by mohl přinést nežádoucí otřesy. V ekonomice je velmi významná muslimská menšina. 20% muslimů ovládá přibližně 40% veškeré indické ekonomiky a ač toto procento neustále klesá, tak rozmach hinduistických elit je o něco pozvolnější než se v minulosti očekávalo. Pochopitelně tato disparita vytváří jisté třenice v politice a ekonomice (muslimové a hinduisté (jejich elity) si rádi hážou vzájemně klacky pod nohy a spíš než o vlastní vzestup se starají o "pokles toho druhého"). Významnou část indické ekonomiky (20% cca) má pod kontrolou indický stát.

UNION OF SOVIET SOCIALIST REPUBLICS (USSR):

Sovětský svaz se zrodil z krve a plamenů světové války jako nikým nechtěné dítě. V letech 1917-1924 kdy zuřila občanská válka se vyprofiloval jako nejvýraznější vůdce (po Leninovi) Lev Trocký, který coby nejvyšší velitel Rudé Armády rozlámal ofenzívu Kolčaka a následně spolu s generály Frunzem a Tuchačevským rozdrtil i do té doby neporazitelnou německou armádu u Smolenska a jejího rakousko-uherského souputníka u Caricynu (dnešní Stalingrad). V bitvě u Caricynu sice přišla Rudá Armáda o jednoho z nejtvrdších rudých komisařů J.V. Stalina (Trocký poté nechal město přejmenovat na jeho počest), ale to nic nemohlo změnit ne velikosti Trockého vítězství. Trocký muž, který porazil Brity (a jejich Kolčaka) i Němce (a Rakušany) si získal doslova pověst nového "biče božího" seslaného Bohem či spíše Ďáblem na svět jako trest...

Trocký převzal SSSR do svých rukou v roce 1924 poté co zemřel Lenin a bleskurychle mu vtisknul svou vlastní vůli. Tvrdá až brutální disciplína spojená s efektivitou proměnila během prvních tří pětiletek zemi hlásající světovou bolševickou revoluci v největší zbrojnici světa, stav "permanentní války" a tím pádem i "permanentní mobilizace" vedl na jedné strašně k raketovému růstu sovětského hospodářství, které i přes ztrátu Ukrajiny a jiných území dávno překonalo svými rozměry hospodářskou základnu původního carského Ruska na straně druhé pochopitelně též k nemalým lidským obětem a k rudému teroru vůči vnitřní opozici (Trocký neváhal použít proti vzbouřeným rolníkům z Tambowské oblasti i chemické zbraně a jeho "krvavý kat" Frunze neváhal vůči rebelům použít ty nejbrutálnější taktiky, tak že by se za mě nemusel stydět ani Ivan Hrozný). Kolonizace Sibiře, zavedení systému efektivní kolektivní kontroly, nemilosrdná disciplína a nulová tolerance vůči korupci a oportunismu dodaly nové komunistické zemi nejen potřebnou efektivitu, ale promazaly celé soukolí komunistického státu jehož jediným smyslem se stalo "dohnat a předehnat" kapitalisty za 20 let i dost velkou dávkou krve.

Trockého pohled na svět je pohledem člověka přesvědčeného, že každá nekomunistická země je nepřítel nebo potenciální nepřítel. Dokáže sice (jak prokázal indický případ) dělat výjimky, ale ty spíše potvrzují jen pravidlo. SSSR neváhal rozšířit revoluci do Číny a naprosto "spálit na prach" tamní řád. Trocký neváhal též spolu s ČLR využít první příležitosti (záminky) pro napadení Japonska a jeho naprostou zdrcující porážku v Mandžusku. Velkolepá vítězství Rudé Armády jichž se často účastí statisíce až miliony vojáků na bitevních polích již zastiňují velké bitvy světové války a z Trockého SSSR dávno mrazí i ty nejklidnější povahy. Trockého vedení je nejen ukrutně kruté a přímočaré, pokud jde o prosazování politických ambicí, ale také ukrutně úspěšné. Navíc Trockého administrativa umí i celkem překvapit, kupříkladu v letech 1937-1939 Trocký uvnitř SSSR provedl rozsáhlé reorganizace uvnitř stranického aparátu během nichž oslabil vliv "starých bolševiků" ziskem nových mladých kádrů do strany. To čemu staré kádry občas říkají "stranická čistka" bylo ve skutečnosti otevření strany nejen novým lidem, ale i myšlenkám. Jistá liberalizace uvnitř SSSR ve vztahu k soukromému vlastnictví je patrná ve vztahu k zemědělcům (rolníkům) byť převažují státní statky.

Vztahy s ostatními:

Čínská lidová republika (a Mongolsko):

Činská lidová republika je "trockého dítětem" a strategickým spojencem. SSSR garantuje územní celistvost Číny, kopíruje postoje Číny v zahraniční politice (tam kde jde o Čínu) a drží s Čínou "basu" ve vztahu k Japonsku (v podstatě opakovaně dává najevo, že ČLR může vždy počítat s asistencí Rudé Armády) proti Japonsku. SSSR též do Číny dodává zbraně, techniky a technologie. SSSR a ČLR se též podílí na budování železnic jež mají důkladně propojit dvě komunistické země ovládající "centrální asijskou desku". Bytostným zájmem SSSR je pomoci ČLR postavit se na nohy a učinit z ní spolu s Mongolskem v podstatě součást jedné komunistické supervelmoci.

Indie:

V Moskvě došli k závěru, že národní hnutí Indie sice není komunistické, ale současně je antiimperialistické tudíž ideologicky jde spíše o spojence než o soupeře. SSSR s Indií (prozatím omezeně) spolupracuje a pomáhá vzdělávat indické inženýry na univerzitách SSSR. Trockého vláda není ani uzavřena tomu posílit vzájemnou obchodní výměnu či poskytnout další formu hospodářské a technické asistence.

Německo a Rakousko-Uhersko (+ satelitní státy):

Německé císařství a Rakousko-Uhersky byly po strašlivých porážkách u Smolenska a Carycinu donuceny podepsat s Trockým příměří z Brest-Litevsku (příměří, nikoliv mír), toto příměří zajistilo hranice Pobaltí, Finska, Ukrajiny, Běloruska a Polska coby nezávislých států, ale nikde se v něm nehovoří o uznání těchto zemí ze strany SSSR. Pro Sověty je to jenom příměří, tedy něco jako "dočasná záležitost" mírovou smlouvu se dodnes uzavřít nepodařilo pro nesouhlas Moskvy uznat bez dalšího tyto státy. Z hlediska komunistické propagandy jsou tyto země jen "loutkovými vládami Německa". Napětí mezi SSSR a "německým blokem" tak zůstává citelně vysoké a poutá nemalé množství německých (a spojeneckých) sil. Zjednodušeně řečeno se tato část Evropy děsí dne, kdy Trocký ukáže milionům svých mužů prstem na Západ a spustí svou vojenskou mašinérii. Nyní, když je východ SSSR chráněn hranicí s Čínou a nyní kdy je SSSR průmyslová velmoc s mohutnou a dobře vyzbrojenou armádou mu v tom asi nic moc nebrání.

Anglosaská říše:

"Bašta Imperialismu" (jak jí Trocký nazývá) a SSSR spolu mají překvapivě daleko méně vyhrocené vztahy, jsou chladné a plné vzájemného přehlížení se (a ostražitého tancování kolem toho druhého), ale už je tomu pár let co komunistická propaganda se zaměřovala hlavně na Anglosasy, ty dávno vystřídali v roli arcinepřítele Němci a "jejich loutky". Z mnoha důvodů je to patrně přirozené, protože SSSR a Anglosasové spolu nesousedí a nemají mít kde vážnější územní či jiné spory. Samozřejmě může být, že v případě čínsko-japonské války vystoupí Britové na straně Japonska, které je hrází proti šíření komunismu do jihovýchodní Asie a Austrálie, ale to je tak jediné. Vztahy jsou tedy ledově chladné a vzájemně aktuálně i dost ignorantské z obou stran.

Španělsko a Portugalsko:

V zásadě leží mimo sovětské zájmy a sovětská propaganda je vykresluje jako "zdegenerované katolické země" plné tmářství a tyranie.

Francie:

Vůči Francii píšou sovětské noviny "uměřeněji" a vůdcové sovětské vlády dávají často najevo, že Velká francouzská revoluce (jež vynesla na vrchol Bonaparty) byla i inspirací pro Velkou říjnovou revoluci. Zda jsou sympatie skutečné lze pochybovat (přeci jen Trocký raději Robenspierra než-li Napoleona) či zda jde o kalkul získat spojence proti Německu (což spíš) je ve skutečnosti jedno, protože vztahy s Francií doposud zůstávají chladné. Asi ani Bonaparte nemá žaludek na to podat si ruku s Trockým, a to i když jde o Německo.

Hospodářství SSSR:

Centrálně řízená ekonomika s prvky tržního hospodářství je asi nejlepší popis ač komunista ze SSSR by to takto nenazval. Mimo stát existují drobní rolníci a živnostníci, kvóty které musí plnit jsou však znatelně vyšší než je tomu u státních statků a podniků, které dominují ekonomice. Stát nemá moc zájmu na tom, aby lidi sami podnikali a vytváří nemálo překážek, aby je to odradilo, přesto cca 10% HDP země tvoří soukromý sektor. Pokud jde o státní sektor tak jemu dominuje těžbní a zpracovatelský průmysl. Doly, hutě, válcovny, železárny, ocelárny, vysoké pece, rafinérie, loděnice, zbrojovky... a tak dále pořád dokola. Vláda sleduje rostoucí těžbu uhlí, železa, výrobu elektřiny a oceli a armáda pak sleduje výrobu tanků, letadel a lodí. Navenek se ekonomika SSSR chlubí absurdními čísly, kupříkladu tvrdí, že jediná zbrojovka ve Stalingradu vyrábí ročně víc tanků jak celé Německo, nebo vykazuje enormní čísla v produkci bavlny (SSSR je formálně největším producentem bavlny). Takovým číslům se těžko věří a data, která ze SSSR přicházejí (tu a tam) bývají zpochybňována, protože naznačují, že se ruské hospodářství prakticky zdesetinásobilo za posledních 18 let což se považuje za nemožné, ale na druhou stranu se ukazuje, že strmý nárůst produkce v některých oblastech ekonomiky bude "asi skutečný". O SSSR se ví obecně málo, ale za to se ví čím se komunisté chlubí:

- největší produkce bavlny na světě
- největší produkce (těžba) zlata na světě
- největší produkce ropy na světě
- největší produkce uhlí a železa na světě
- největší výrobce oceli na světě

Jak tvrdí znalci ekonomie a "kremlologové" asi tak polovina z toho nemusí být pravda, ale i kdyby jenom ta polovina pravdou byla, tak to znamená, že SSSR je dneska hospodářská velmoc jež překonala již všechny ostatní s výjimkou Anglosaské říše... a pokud je to pravda všechno, tak nám buď Nebe milostivo.

GROSSDEUTSCHLAND REICH (DAS Reich):

Německo, neboli dnes Velkoněmecká říše (Grossdeutschland Reich) se tyčí jako teutonský monolit uprostřed Evropy a disponuje enormním vlivem na kontinentu. Jakožto vítěz světové války vládne německá moc (ve smyslu dominantního faktoru) od Rýna po širé pláně Ukrajiny a od Baltu po Athény a Bagdád. Samozřejmě skrze své vazaly a spojence což je někdy v Německu vnímáno jako jedno a totéž. Uvnitř německého bloku (Centrální mocnosti) jsou jen dvě mocnosti, které nelze nazvat vyloženě vazalem či "satelitním státem" a těmi jsou Rakousko-Uhersko a Osmanská říše. Zbytek - Finsko, Pobaltí, Bělorusko, Ukrajina, Rumunsko, Bulharsko, Srbsko, Řecko, Albánie či Polsko - jsou země o jejíchž suverenitě lze občas úspěšně pochybovat. Ve vztahu k zahraničí se velmi často "sami a dobrovolně" ptají na názor Německé říše a její diplomacie. Německé zamini dnes v podstatě zastupuje i tyto státy ač se to veřejně neříká. A nejde jen o tyto země. I nezávislé státy jako Dánsko, Norsko, Švédsko či Římské království hodně zohledňují německé požadavky při formulování vlastní zahraniční politiky.

Krom toho, že je Německo bezesporu hlavní kontinentální velmocí je také ohromují vojenskou silou, kterou zaštiťuje silně nacionalistické obyvatelstvo. Kult císaře Wilhelma II., který překoval Německo ve světovou mocnost jež nehodlá jednat s nikým (a zejména s Brity ne) jinak než z pozice světové mocnosti je natolik silný, že ho lze srovnávat směle s kultem Gándhího v Indii či Trockého v SSSR. Málo se ví, že Wilhelm II. již prakticky reálně nevládne a přenechává "špinavou politiku" svým podřízeným, baronům či generálům, nebo obojímu dle potřeby. Ještě méně se pak tuší, že do jisté míry za to může i fakt, že stařičký císař je do značné míry v područí silného generálního štábu a silné vlády, kteří ho nechtějí ani moc pouštět ke slovu, protože po každém Wilhelmově II. projevu následoval buď kolaps burzy, zhoršení diplomatických vztahů (s tím ke komu se vyjádřil) nebo rovnou světová válka. Wilhelmovo osobní kouzlo a přímočará upřímnost jsou občas tak odzbrojující, že i nejvěrnější spojenci Německa jsou naučení využít svou chvíli mlčet a "raději nereagovat", to například tehdy, kdy císař hlasitě teoretizuje o přičlenění Předlitavska k velkému Německu nebo o tom, že Belgičané a Portugalci by "měli být rozumní" a sami odevzdat Německu své kolonie. Ano taková "faux pais" má císař za sebou, ale nesmí se to říct nahlas, vždyť je to císař a vítěz světové války a rozhodně to není starý zamindrákový senilní důchodce, který často plácá páté přes deváté, který se nikdy nevyrovnal se svým komplexem méněcennosti vůči Anglosaské říši.

Ostatně Německou politiku v současné době určuje hlavně vojensko-civilní vláda, to "úžasné" spolčení generálů, baronů, průmyslníků a jejich patolízalů z vyšší střední třídy (samozřejmě většina z Pruska a většina protestanti). A tato "báječná vláda" má své cíle jasně formulované:

A) Odstrašovat Sovětský svaz od agresivní politiky na východě silnou německou brannou mocí.
B) Odstrašovat Anglosasy od machinací na kontinentě mohutnou ponorkovou flotilou.
C) Odstrašovat Francouze neprostupnou Siegfriedovou linií

Zdálo by se, že německá politika je stejná jako vždy, vyžaduje absolutní respekt a zaštiťuje se mohutnou vojenskou mocí při prosazování svého práva "vládnout Evropě" (od Rýna po Dněpr, od Baltu po Středomoří). Pokud jde o Reichstag v něm celá řada význačných osobností, které se různými oklikami (často i bez většiny v Reichstagu) dostávají k moci díky spřízněnosti s neviditelnou vládou baronů a generálů. Tak kupříkladu Alfred Hugenberg zastupující zájmy korporací (sám je mediálním magnátem a kontroluje většinu německého tisku) dlouhodobě formuluje německý nacionalismus a vášnivý antikomunismus (otec brutálních opatření proti "radikálům" z levice v Německu), nebo jeho umírněnější a mezi lidem populárnější verze v podobě Konráda Adenauera. Velkou hvězdou je také nacionální-socialista, za kterým stojí zdaleka největší politická strana v Německu jménem Adolf Hitler, ten formuluje tezi o německé nadřazenosti v rámci Evropy a tezi o bělošské nadřazenosti vůči ostatním etnikům. Hitler otevřeně pohrdá "Negry", které ve svých knihách líčí jako tvory na úrovni opic velkou nevraživost chová vůči Číňanům a Indům (které považuje za neschopné a zdegenerované), naopak si cení Japonců. V Arabech pak vidí další odpad v podobě semitské kultury a Židy považuje za semitskou elitu sám patří ostatně mezi velké příznivce zřízení státu Palestina právě proti "Arabům". Nakonec i v Německu existuje i sociální-demokracie, která je dnes sice velmi slabou a předchozími politikami zdecimovanou stranou, ale přesto stále existující, která neváhá i v německém prostředí navrhovat umírněný postoj vůči SSSR. Vedena Arthurem Crispienem zůstává v hluboké opozici, často zesměšňována tiskem a v nepřátelském prostředí. Své bašty v Bavorsku, v Horním Slezsku a v Porúří však stále ještě drží.

Německá pozemní armáda, letectvo i námořnictvo platí za nejmodernější (a nejdražší) na světě. Sice i přes urputnou snahu nedosahuje Kriegsmarine na více než 25% tonáže hladinové flotily (kapacita loděnic je hlavní problém, enormní námořní výdaje pak problém druhý), ale to si nahrazuje mohutnou ponorkovou flotilou, která by byla pro Anglosaskou říši patrně nejzávažnějším problémem a většími a modernějšími loděmi než mají všichni její konkurenci. Sami Anglosasové nepovažovali nicméně dodnes na Německou technologickou převahu ve zbraních odpovědět z toho prostého důvodu, že to ekonomicky není rentabilní a je jednodušší prostě postavit 2x či 3x více lodí. Modernita a technologická nadřazenost Německa ve světě je však cítit všude. Nejen na moři, ve vzduchu či na zemi, ale také v průmyslu. Tam kde Anglosasové mají kvantitu, tam musí Německu stačit pověstná německá preciznost a disciplína.

Pokud jde o německé problémy, tak ty jsou pořád stejné a mají jméno: Británie, Francie a Rusko, možná pod jinými názvy (Anglosaská říše či Sovětský svaz), ale geopolitika na kontinentu je neměnná. Válčit proti všem třem na jednou je černý scénář, se kterým ale mnozí němečtí generálové počítají a na něj Velkoněmeckou říši vyzbrojují. Pokud je tu však nějaká nová výzva, tak je to ta, že vzestup SSSR (daleko větší než kdo kdy čekal) znamená do budoucna využít naplno kapacity "východních území" a to vzhledem k tomu, že doposud šlo jen o lacinou pracovní sílu, zdroje surovin a odbytiště německých výrobků bude o dost náročnější. I proto se i v samotném Německu uchytává myšlenka jakési "Středoevropské Unie", která by získala obyvatele všech zemí žijících dnes často "z donucení" pod německým vlivem pro aktivní participaci na systému kolektivní obrany a prosperity. To však znamená značně otupit ostří německého vypjatého nacionalismu a doufat, že Wilhelm II. zaklepe bačkorami dříve, než ho napadne vyjádřit se třeba k rasové kvalitě lidí na Ukrajině či o kvalitě státu v Rumunsku, nebo rovnou o Papeži.

Vztahy s ostatními:

Anglosaská říše:

Za časů Wilhelma II. platí, že s Brity se jedná "nanejvýš jako rovný s rovným" a v žádném případě se nepřipouští jiná dikce než ta, že Německo a Anglosaská říše jsou si rovnocenné i kdyby fakta či londýnský tisk psaly jinak! Ostatně německý velvyslanec v Londýně promptně a s maximálně ostrou dikcí vždy sepisuje protest poté co se nějaký tamní plátek či člen vlády (kdykoliv přijde řeč na Německo v Churchillově přítomnosti) britské vlády vyjádři nelichotivě o Německu. Tato umanutost je pro Německo příznačná a německá rivalita vůči Anglosasům je všudypřítomná. Někdy se vtipkuje, že jen mezi těmito dvěma zeměmi může válka vybuchnout i kvůli tomu, že Němci prohrají fotbalový match. Věčné "špičkování" a "dokazování" si, že jsme rovni Anglosasům pochopitelně v Londýně vytváří naopak představu o Německu jako státu s mindrákem z mocné Anglosaské říše a je zdrojem mnoha vtipů, které zase dokáží napáchat mnoho diplomatických škod na druhé straně. Objektivně je mezi oběma zeměmi problém v zásadě jen jeden a to už asi padesát let... anglosaský průmysl nedokáže konkurovat všeobecně německému průmysl poměrem kvalita cena. Německé výrobky stejné ceny bývají kvalitnější a pokud jsou stejně kvalitní, tak jsou zase lacinější. Anglosasové se i proto brání protekcionismem a to je zase vnímáno druhou stranou jako "nepřátelským aktem". Tato obchodní "válka" reálně může přerůst do válečného konfliktu, pokud se někdy vymkne z kontroly. Zaděláno na potíž zde zkrátka je.

Rakousko-Uhersko:

"Jednat s našimi německými přáteli je horší jak jednat s nejhoršími nepřáteli."
(nejmenovaný rakousko-uherský ministr zahraničí)

Pokud mají Němci vůči Anglosasům komplex méněcennosti, tak na Rakousku-Uhersku si s oblibou dokazují svou nadřazenost. Německo jako ten mladší a úspěšnější bratr. Německo jako to nejlepší z germánského světa, kdežto Rakousko jako to nejhorší. Vídeňské kruhy se naučili reagovat na tyto projevy taktním mlčením nejen proto (ale i proto), že tamní politika razí heslo "moudřejší ustoupí". Rakousko-Uhersko by si nejraději část pangermanistů rozdělila s Maďary a Poláky a pro sebe zabrala Čechy, Moravu, Rakousko a Benátsko a naučila konečně tamní lid "pořádně makat". I přes tyto nesnesitelné postoje však Německo Rakousku-Uhersko kdykoliv hrozil problém pomohlo ne vždy nezištně, vždycky s oněmi nadřazenými "kecy", ale vždy pomohlo. Ostatně Rakousko-Uhersko je ekonomicky na Německu hodně závislé, není to sice závislost kolonie na centru, ale když je v Německu ekonomický problém, tak v Rakousku-Uhersku je dvakrát až třikrát horší. Samotní Němci Rakušany berou za své "Kameraden" a i když se k nim chovají často nehorázně povýšeně, tak na ně nedají dopustit. Každopádně doposud platit, že musí být při každé příležitosti jasno, kdo tu je ten větší, silnější a má větší klacek. Je možné že se to zvolna změní s tím, jak v Německu roste uvědomění toho, že vize císaře Karla o spolupracující střední Evropě jsou možná do budoucna lepší než jejich vypjatý nacionalismus.

Francie:

Bývaly doby, kdy obzvláště po prusko-francouzské válce chovali Němci k Francouzům podobnou přezíravost jakou chovají k Rakousku-Uhersku, pak přišla světová válka, a i když v ní padly statitisíce Francouzů "pro nic" což způsobilo domácí otřes ve Francii, tak Němci svůj názor poupravily. Přeci jen Bonapartistická Francie se svými vlastními ambicemi není k smíchu. Z hlediska image je Francie čímsi jako "vznešeným nepřítelem", který je sice nepřítel, ale současně má svůj respekt. A ono to má i svůj důvod v tom, že s Bonaparty opravdu sranda není a Siegfriedova linie se postavila hlavně z obav, že německý císař Wilhelm II. řekne něco o "žabožroutech", Bonaparte se rozzuří a do 48mi hodin budou francouzské tanky v Porýní a válečný požár se bude hasit až na Rýně. Ostatně současná francouzská armáda je vedená generalitou, která vyznává taktiku "bleskové války" a technologicky drží s Němci krok (aspoň na zemi a ve vzduchu jednoznačně). Vztahy jsou tak pokud možno co nejvíce korektní ač zásadní sporné momenty (Alsasko-Lotrinsko, Savojsko-Piedmont, africké kolonie) zůstávají. Ve vztahu k Bonapartům neocenitelně přispívá rakousko-uherská diplomacie, zde totiž nefunguje (na Francouze) německý řev, ale spíš rakouské klidné slovo.

Osmanská říše:

Velká německá investiční oblast. Osmané se "rádi nechají kupovat" německými zájmy výměnou za peníze do rozvoje jejich průmyslu. Současná německá politika se shoduje na tom, že Osmané jsou pravoplatnými vůdci muslimů a dokonce i Hitler roli "Turků" vyzdvihuje a stejně jako pohrdá Araby obdivuje Turky. Samozřejmě platí, že jediný sporný bod by byla nezávislá Palestina, o které občas hovoří Hitler (a i Wilhelm II. by jí viděl jako odkladiště pro všechny Židy - císař je totiž je antisemita). Osmané jsou každopádně strategický partner proti Sovětům na jižním křídlem a spojnicí Evropy s Iránem a Indií.

Indická republika:

Existují němečtí politici, kteří vidí v Indii příležitost a pak existují ti druzí (Hitler, Wilhelm a spol.), který "hadráky z Indie" pohrdají a odmítají akceptovat fakt, že Gándhí chodí "v bílém županu" i na státní recepce. Pro německé podnikatelské kruhy se však víc rýsuje fakt, že Indie je země příležitostí, které pro nezájem a přehlížení ze strany současné německé vlády zůstávají nevyužity.

Čínská lidová republika:

Mezi oběma zeměmi nejsou diplomatické styky a Wilhelm II. je znám svým výrokem, že "horší než šikmooký bastard a komunista je komunistický šikmooký bastard", vzácné spojení to antikomunismu a rasismu v jeden výrok. Pokud je dnes ještě znám svými výroky jako "jestli se Číňané na nás jen křivě podívají, tak je zmasakrujeme jako v roce 1900!" tak je to právě německý císař. Že takový výrok má pak za následek potyčku s "rudými" přímo v samotné Číně a tím pádem i německé mrtvé netřeba připomínat, protože na čínské straně dnes nesedí slabý císař, ale Mao Ce Tung, který tvrdí, že "moc vychází z hlavně pušky" a neváhá na takové provokace odpovědět.

Sovětský svaz:

Vzestup SSSR nejedny budí hrůzou ze spaní, jiné naopak nabíjí vzrušením z nové velkolepé války na východě. Ostatně žije dost Němců co pamatuje katastrofu u Smolenska (jež převýšila i debakl Napoleona o sto let dříve) a ti se mají zač mstít, nebo se důvod bát. Německá politika vůči SSSR tak kolísá mezi obavou a agresí. Na jedné straně stojí militaristé, kteří tvrdí, že jsou připraveni v případě války "natřít celý východ krví komunistů bude-li nutné" a na straně druzí příznivci usmiřování (ti jsou v menšině), kteří stojí o "racionální politiku" vůči SSSR. Je fakt, že "usmiřovačům" to neusnadňuje ani samotný Trocký, který (aspoň podle německé propagandy) vidí rudě sotva někdo řekne v jeho přítomnosti "mír s Německem". Dodnes každopádně neexistuje reálný odhad toho jak by střetnutí mezi Německem (a jeho spojenci) a SSSR vypadalo a jak by dopadlo. Byl by to každopádně střet dvou vojenských gigantů a jeho následky v podobě milionů mrtvých a devastace východní Evropy jsou liberálním tiskem nejvíc obávaným důsledkem. Usmíření na ose Berlín a Moskva je tak něco co si část (byť menší) lidí i politiků přeje stále víc. SSSR je zkrátka nový nepřítel a na rozdíl od Ruska natolik silný na to, aby byl považován za hrozbu číslo 1.

Španělsko:

Německo dlouhodobě usiluje o to získat Španělsko jako svého přítele proti Francii. A Španělsko to moc dobře ví a tak kličkuje a dělá drahoty. Z hlediska Španělů jsou Němci protestantští psi, z hlediska Němců jsou pak Španělé "blázni ze středověku", ale to jim nebrání kolem sebe diplomaticky tancovat a uzavírat různé jednorázové dohody tu proti tomu či onomu, nebo za takovým či makovým účelem. Spojenectví se Španělskem je však hodně dvojsečnou zbraní, protože v případě uzavření může být vnímáno v Paříži jako "trigger" pro válku nebo vytvoření aliance se SSSR.

Portugalsko:

Země mají bezproblémové vztahy (pokud tedy Wilhelm II. nežádá aby Portugalci odevzdali své kolonie Německu, protože jako malý národ na ně nemají nárok) a Berlín i dokonce chápe, že Portugalsko se orientuje významně na Londýn. Z hlediska obchodních vztahů působí Portugalci často jako zprostředkovatelé německému byznysu v Indii či v latinské Americe.

Ekonomika Německa:

Německé hospodářství je pojem. Je ztělesněním pořádku a technologické převahy. Velký vliv v něm hrají dominující korporace, velké podniky a velkostatkáři a představuje tak v podstatě všeho co komunisté ve své propagandě odsuzují. Německý korporativismus a propojení korporátů se státem a odbory je ostatně velmi dobře zformulováno zdejší ekonomickou školou, jiný systém ekonomiky je prakticky nemyslitelný. Liberalismus (jako u Anglosasů) je odmítán a jedině úzké sepětí státu, zaměstnavatelů a odborů se považuje za funkční (a nejlepší) model ekonomiky. Kritici sice tvrdí, že tento model ekonomiky vede ke klientelismu a korupci (a o tom, jak se někteří podnikatelé bratříčkují s vlivnými šéfy odborů či rovnou politiky či generály by se daly psát romány), nicméně tento systém kombinuje nemalou míru stability s celkem překvapivou mírou akceschopnosti a dynamiky ve směru k růstu. Oproti anglosaskému systému je ten německý náchylnější na krize (i proto, že je víc provázán se světovým obchodem), ale za to vykazuje vyšší produktivitu práce (bodejť by ne - jsme v Německu a odbory jsou upláceny státem a zaměstnavateli) a nejvyšší míru inovací na světě. Pro dělnictvo je pozitivem onen "bismarckovský sociální přístup" (zaměstnavatelé mají tendence poskytnou dělníkům často bydlení - domy či jiné výhody (třeba automobilky auto atp.)), negativem jsou naopak poměrně nízké mzdy (byť za nižších životních nákladů) a vysoké pracovní nasazení. Není to tak říkajíc systém pro svobodomyslné jedince, kteří raději formou živností podnikají na vlastní pěst, v německém korporátu platí dva hlavní slogany "pořádek dělá přátele" a "pořádek musí být" (chybí už jen "prací k radosti"... i když i to se často objevuje).

Zkrátka německý dělník je šťastný, protože nešťastný nelze v Německu být. Ve státě totiž platí zákony proti příživnictví což se skoro rovná pracovní povinnosti (pár jedinců se z toho dokáže vyvlíknout, ale jde především o takové kteří jsou buď dobře zajištění, nebo patří do "svobodných povolání" (umělci atp.)).

Hospodářsky je tedy Německo patrně druhým nebo třetím (těžko říct jak si stojí vůči SSSR) největší hráčem na poli světového hospodářství. Ekonomika těží z "vykořisťování" východních zemí i z vysoce kvalifikované a precizní domácí výroby. Němci navíc nemají v produkci, kvalitě a v ceně na evropském kontinentu momentálně konkurenci, takže v onom "německém bloku" jejich firmy snadno dominují. Pro další expanzi jsou však nezbytné změny v zahraniční politice a to jak vůči evropským sousedům a vazalům, tak vůči vzdáleným zemím (novým trhům).

OSTFOEDERATION (Rakousko-Uhersko):

Bývalé Rakousko-Uhersko dnes užívající označení "Ostfoederation" prošlo v posledních 26 letech co mu vládne císař Karel Habsburský velkou proměnou a současný stát má s tím starým čtvrt století jen málo společného. Vnitřní federalizace a vyřešení národnostních otázek aspoň natolik, aby se podařilo otupit hrot jednotlivých nacionalismů dali mocnářství dostatečnou příležitost k vnitřnímu rozvoji. Země patří mezi vítěze takzvané světové války, ale jejím vítězstvím je v podstatě hlavně to, že přežila. Omezeně prosadila svůj vliv v Srbsku a Rumunsku, ale jinak všude jinde ve sféře vlivu Centrálních mocností drží pevně Německo. Jedinou možností jak se tedy prosadit bylo provést zásadní proměnu vnitřního trhu a plně využít "drobků" v podobě Lybie a Pobřeží Slonoviny, které upadly ze stolu hlavních velmocí na poválečných jednání. A zde je nutno říct, že se poměrně zadařilo. Nálezy ropy a plynu v Lybii pomohli mocnářství ekonomicky stejně jako rozvoj zemědělství a těžby diamantů na Pobřeží Slonoviny. Doma s narovnáním občanských svobod se nejvíc zadařilo domácímu průmyslu zejména tomu českému, který získal dominantní postavení na trhu i k nelibosti některých tradičních konzervativních německých kruhů. Malá část mocnářství - České země - představuje takřka polovinu průmyslové produkce celé monarchie a Plzeňská Škodovka patří mezi světoznámé značky. Úspěch této fimy, která je nejvýznamnější a největší v celé monarchii je takový, že v Plzni dokonce vyrábějí pancíře a děla pro lodě Anglosaské říše a jejich vyhlášenost po celém světě jim otevírá dveře i za hradbu protekcionistických opatření Anglosaské říše. Překotný rozvoj ale zažívá i Transylvánie. Naopak většina Uherska zůstává zejména zemědělským regionem s výjimkou několika větších průmyslových a těžebních center.

Vojensky kopíruje Ostfoederation značně svého silnějšího bratra a byť je soběstačná ve výrobě zbraní, letadel i lodí, tak opisuje vzory a schémata právě z Německa (kde zkrátka vojenství rozumějí více). Země je regionální mocností s rovnoměrně rozvinutými složkami ozbrojených sil, ve kterých početně dominuje pozemní vojsko následované letectvem a námořnictvem jež i přes jistý rozvoj zůstává stále v pořadí priorit až na třetím místě. Přesto však "rakouská marína" patří k loďstvům, které může nejen na širá moře, ale i oceány a rozhodně nepatří zcela opomenutelné i z hlediska svých konkurentů.

Hlavní rolí a "prestiží" země jsou však kultura a diplomacie. Země má enormní vliv v katolické církvi a současně rakouští diplomaté platí za nejlepší diplomaty světa. Pro svou umírněnou pozici často Rakousko vystupuje jako prostředník mezi Německem a kýmkoliv jiným a má tak i kredit v dalekých zemích či v zemích stojících na opačné straně barikády. Rakouská diplomacie nejvíc komunikuje (když pomineme Německo) s Francií spolu s kterou často řeší konfliktní situace mezi "profrancouzským" Savojským královstvím a "prorakouským" Římským královstvím. Dva italské státy se "nesnáší na nože" a Savojsko chová vůči Rakousku hlubokou averzi a zaštítěné svým francouzským spojencem často vystupuje vůči rakouským zájmům na italském poloostrově dosti agresivně. Naopak Římské království jež obsahuje bývalé Neapolské království a území Papežského státu je v podstatě rakouský a na Rakousku závislý vazal. Bohužel pro mocnářství je jeho vazal chronicky a silně nemocný.... zemi zmítají nepokoje a narůstá v ní silné komunistické hnutí jež vyrostlo na radikálních karbonářích a italských nacionalistech. Jakýsi socialista Mussolini - žijící v ilegalitě - patří za největší radikály a vůdce tamních socialistických kruhů, za ním následuje Palmiro Toggliati. Oba nepřátelští vůči všemu rakouskému a papežskému. Papežova autorita platná snad ve Španělsku a v Rakousku stále povážlivě strádá na jihu Itálie, která se zvolna zříká katolictví a chápe se zbraní a rudých praporů v boji proti papeženství. Že jsou podporováni ze SSSR ... tak o tom nemá smysl pochybovat. Ale že mají lidovou podporu, a že tato podpora narůstá a že spolu s ní doutná stále zřetelněji na jihu Itálie konflikt je jasné. Ještě sice nejsou na denním pořádku, ale přesto dochází k vraždám, přepadením a atentátům zacíleným na místní aristokraty a "papežence". Situace v Itálii bude tou první, kterou bude nutné vyřešit, protože zde hrozí propuknout rozsáhlá rebelie proti Papeži a římskému králi a proti všemu co ztělesňuje přítomnost zájmů Ostfoederation v oblasti.

Vztahy s ostatními:

Itálie (Savojsko i Řím):

Situace v Itálii zabírá v posledních dvou letech stále více času. Jednak kvůli nepřátelskému Savojsku a jeho francouzskému spojenci, ale také kvůli erozi státní autority v té "druhé Itálii" - v Římském království. Nemine měsíc, aby do Vídně nepřišla nějaká znepokojivá zpráva z jižní Itálie ať už o demonstracích, zatýkáních, popravách či projevům odporu a situace zde dále eskaluje. Je to paradox, ale ve své domovině začíná být katolická církev otevřeně nenáviděná a Italové upřednostňují svůj národ (v jehož pojetí je Rakousko a prorakouský papež okupantem) před Bohem (namísto něj mají rudý prapor revoluce). Zájmem Rakouska bylo dodnes snažit se situaci co nejvíce uklidňovat a podporovat tamní stát (Římské království) a vyhnout se přímému nasazení vojenských jednotek v oblasti. (Přeci jen vyslat vojska na jih Itálie bude znamenat krveprolití, protože "oni" mají taky zbraně a kdesi v dáli za sebou SSSR.)

Německo:

Z hlediska Vídně je to spojenec se kterým je občas nesnadné vyjít, jehož výlevy je občas nutné strpět u láhve STROHu (protože nic slabšího nezabere), ale který je klíčový. Jak ekonomicky, tak politicky i vojensky. Ostfoederation momentálně nemá k Německu alternativu ačkoliv existují rakouští diplomaté, kteří sní o vytvoření osy Paříž-Vídeň. Německo je každopádně nejdůležitější obchodní partner a jistá závislost na něm je tak i z těchto důvodů přirozená.

Francie:

Bonaparti jsou silná káva a jejich ambice ať už historické či současné taky. Ale Francie je důležitá, vyvažuje vliv Německa a silná Francie je z hlediska životně důležitá pro předejití nějaké zbytečné válce. Rakousko má s Francií poměrně dobré vztahy, které kalí jen Savojsko-Římský problém a tamní italské záležitosti celkově. Francouzi neumožní Rakousku ztrestat Savojsko za jeho provokace a to je tak stále drzejší (zejména vůči Benátsku jehož držení v rukou Habsburků neuznává).

Španělsko:

Vztahy se Španělskem jsou srdečné, ale obě země jsou si myšlenkově i ekonomicky příliš vzdálené na to, aby se to někdo doposud pokoušel řešit. Španělé řeší hlavně Ameriku, tancují svůj tanec mezi Brity, Francouzi a Němci a málokdy si vzpomenou na svého "liberálního katolického bratra", který je pro ně příliš vzdálen zájmy i přesvědčením (přeci jen španělští katolíci jsou konzervativní a jejich pohledy na řízení státu budí občas mírný údiv i v samotné katolickou vírou spřízněné Vídni). Každopádně dá se říct, že Španělsko a Rakousko jsou "kamarádi", ne však spojenci... a v tom je zakopaný pes, protože španělská (už jen geografická) pozice je natolik citlivá, že pro Španěly je takřka nemožné se stát spojencem Rakušanů (a tím pádem Němců) aniž by si neznepřátelili Francii, která s nimi sousedí.

Portugalsko:

Vztahy s Portugalskem jsou přátelské a věcné, z obchodního hlediska spolu země spolupracují. Kupříkladu Baťovy závody silně investují v Brazílii a Rakousko též dodává do Portugalska zbraně (zejména lodě a výzbroj pro pěší jednotky).

Indie:

Existují diplomatické vztahy a nějaký minimální obchod. Indie je však hodně vzdálená a ač rakouská diplomacie je pověstná svým umem, tak "zkamarádit" se s Indy se ještě nepodařilo i proto, že Indie je světem hodně uzavřeným do svých záležitostí a problémů.

Anglosaská říše:

Anglosasové nejsou příliš oblíbeni a současná vídeňská vláda je považuje spíš za hrozbu pro kontinent než za partnera (byť Rakousko patří na kontinentě objemem obchodní výměny k největším partnerům Anglosaské říše). "Britům zkrátka neradno věřit, i když se nazývají Anglosasy," zní klasická poučka z diplomatické školy ve Vídni. Každopádně vztahy jsou formálně korektní a rozhodně stabilnější než vztahy mezi Anglosasy a Německem.

Sovětský svaz:

Onen odporný rudý obr na východě vzbuzuje v rakouských uměřených kruzích nefalšovaný děs. Narozdíl od Německa, které je chráněno svým militarismem a nacionalismem musí mocnářství spoléhat jen na demokracii a existence komunistické strany v Rakousku (a její úspěch ve volbách) je pro mnohé stále šokem. Asi je pro některé aristokraty (samotného císaře nevyjímaje) nepochopitelné, jak někdo v jeho monarchii může sympatizovat s rudou tyranií a despocií na východě. Mezinárodní styk však existuje a rakouští diplomaté v Moskvě působí, stejně jako sovětští ve Vídni. Rakouskému císaři se však onen komunistický stát hnusí a je odmítán nejen jako bezbožný, ale i jako krutý. Antikomunismus v mocnářství není svázan s militarismem a nacionalismem jako v Německu, ale s demokratickým liberalismem a s osobnostmi jako K. Čapek (Proč nejsem komunistou!) či Patočka. Komunismus je tak převážnou většinou vnímán jako cosi odpudivého, nicméně K. Gottwald v říšské radě sedí a využívá svou poslaneckou imunitu k jasné výhružce, že "Jezdí do Moskvy se učit zakroutit celé monarchii krkem a vy moc dobře víte, že ruští bolševici jsou v kroucení krků aristokratům sakra dobří!". Zákaz komunistické strany byl v minulosti účinný, později byl stažen (z obavy, aby se komunisté nepřesunuli do ilegality a nedělali podvratné akce). Podpora Sovětů domácím komunistům je další záležitost, která budí císaře ze spaní a kalí vzájemně už tak mizerné vztahy. Pro Moskvu je Rakouské mocnářství jen "zpuchřelým vředem na tváři Evropy" a "reliktem minulosti či okovy na rukou dělníků mnoha národů".

Čínská lidová republika:

Vztahy s ČLR jsou překvapivě lepší. Jediná kolonie (přístav Weihai, bývalý britský přístav Port Edward do roku 1920 kdy byl Rakousku Anglosaskou říší odprodán) představuje obchodní stanici Rakouska v Číně a obchod tudy čile proudí (narozdíl od německého Tsingtaa či anglosaského Honkongu) a je tak společně s portugalským Macaem a francouzským Zhanjiangem jedním ze tří evropských přístavů, kterým proudí obchod (byť omezovaný čínskou vládou) mezi Evropou a Čínou. Rakušané mají dokonce vlastní velvyslanectví v Pekingu (jako jedni z mála) a vedou "opatrnou politiku porozumění", Číňané navíc Rakušany nevnímají jako hrozbu, takže to trochu otevírá dveře. Vztahy jsou "delikátní a komplikované" nicméně ve srovnání ve vztazích se SSSR, který agresivně hlásá světovou revoluci a zničení "starého feudálně-monarchistického řádu" je to jako srovnávat nebe a dudy.

Hospodářství Rakouska:

Jde o pozoruhodný mix mezi německým korporativismem (Vídeňská škola), konzervativním monetarismem (Friedrich Hayek) a Englišovým liberalismem (pražská škola). Na pomezí německého, britského a tradičně liberálního modelu tak funguje rakouský systém, který se vyznačuje velkou mírou ekonomických svobod jednotlivce vedle poměrně silného postavení korporací (nesrovnatelně však slabšího oproti Německu), proti kterým stojí levicové (sociální-demokracie) odbory. Systém je tak celkově poměrně dobře vybalancovaný, o něco málo efektivnější než britský a o mnoho svobodnější než ten německý. Jakási "zlatá umírněná střední cesta". Základní slabinou hospodářství Rakouska je jeho otevřenost světové ekonomice a závislost na obchodních partnerech (hlavně Německu), hrozba že jakákoliv nestabilita v zahraničí dopadne na Rakousko dvakrát vede k přísným regulacím rakouských bank (povinné velké rezervy na krytí půjček) a jejich zevrubné kontrole. Ač tak rakouské banky mnoho věcí (oproti zahraniční konkurenci) sami o sobě dělat nemohou, mají naopak volnější pravidla v otázce poskytování úvěrů doma a výhodu státních garancí v řadě oblastí. To má zajistit aby případnou krizi hlavně bankovní sektor ustál a neopakoval se tak krach rakouských bank z počátku století.

Rakouská ekonomika je hodně orientovaná na průmyslovou výrobu a ač těží mnoho surovin a kovů, tak je čistým dovozcem řady z nich. I přes velkou domácí produkci tak kupříkladu dováží železo či uhlí (zejména černé), neboť mohutný průmysl v Čechách (ale i jinde) má stále větší potřeby. Nastupující elektrifikace "ve velkém" také klade nové a nové požadavky na energetický sektor a výstavba uhelných elektráren dál zvyšuje nutnost dovážet uhlí (toho má naštěstí Německo "nekonečně mnoho"). V oblasti vědy a výzkumu hraje Rakousko první ligu v chemii (Heyrovský) a v řadě dalších odvětví (zbrojní výroba, metalurgie), zajímavých úspěchů dosahuje zejména v oblasti lehkého strojírenství (Tesla Pardubice, Mladoboleslavská Škodovka (Laurin & Klement) a další). Zemědělsky je Rakousko významnou velmocí a čistým vývozcem. Celkově je Rakousko především exportní ekonomikou s kladnou platební bilancí což je jeho největší síla, ale i největší slabost (v případě omezení přístupu na světové trhy či v případě hospodářské světové krize).

中华人民共和国 (People´s republic of China):

Když v roce 1911 v důsledku revoluce padlo Císařství byl to výsledek celého století jeho úpadku a neschopnosti zabránit Evropanům vměšovat se do vnitřních čínských záležitostí. Už v této revoluci bylo zaděláno na pozdější občanskou válku, která přišla o 20 let později a vzestup komunistické strany Číny. "Hloupí Evropané" se bili ve světové válce a nechtěně zažehli tak bolševickou revoluci v Rusku, jiskra přeskočila krátce po skončení občanské války v Rusku do Číny a odstartovala Čínskou občanskou válku (1924-1932) a sovětsko-japonskou válku (1932-1934), která skončila "přemalováním centrální asijské desky na rudo". Čínou se prohnala občanská válka jako čtyři jezdci apokalypsy a z plamenů a krve se zrodila Nová Čína. Čína komunistická, Čína sebevědomá a Čína neporazitelná. (Jak hovoří oficiální propaganda.) Válka s Japonskem po boku Sovětů (1932-1934) vynesla zpět Mandžusko a uzavření většiny legátských měst pro obchod s Čínou.

Čínská komunistická revoluce vrátila čínskému obyvatelstvu zpátky jeho hrdost a zemi. Symbolem vítězství se stala pevninská blokáda Honkongu (kterým dnes obchod s Čínou neprochází) a vysmání se Anglosaské říše "coby bezmocné úpadkové říši bílého muže". Výsledkem bylo jasné NE dalším evropským intervencím pomocí prostého nárůstu velikosti a kvality čínské lidově-osvobozenecké armády, která narostla do "zdrcující výše" 4,5 milionů mužů vybavených stále častěji stále modernějšími sovětskými zbraněmi. "Ztráta Asie" se stala pojmem hlavně v Anglosaské říši, kde tyto události vydláždili vzestup Winstona Churchilla k moci. Čína nyní jasně nepřátelská vůči "bílým kolonizátorům" přinutila ty, kteří s ní chtěli obchodovat (Rakousko, Portugalsko, Francie) přijmout nové smlouvy, ve kterých se jednotlivé země explicitně omluvily za "století útlaku a kolonialismu" (ať už více nebo méně takto přímými slovy) a přistoupily na nové rovné podmínky obchodu. Kdo odmítly (Německo a Anglosaská říše) byl izolován a jeho kolonie bylo sevřeno prstencem početných čínských jednotek, které jen čekají na rozkaz a na to, až "ten den nastane" (jak se zpívá v jedné čínské revoluční písni).

Narozdíl od Sovětů je čínské pojetí světové socialistické revoluce spojeno úzce s národně-osvobozeneckým bojem. Číně jde méně o ideologii světové revoluce a daleko více o to "ukázat bílému Evropanovi", že časy "žraní" (to jest jeho dominance) skončily. Čína je nyní silná, jednotná a vedena pevnou rukou Mao Ce Tunga, který více než Evropany nenávidí už jen Japonce. Doutnající konflikt v Koreji ostatně hrozí přerůst v otevřenou válku každým dnem. Byli to Anglosasové, kdo vyjednali mezi oběma stranami příměří (pod hrozbou intervence), ale to bylo před osmi lety. Nyní má čínská lidově-osvobozenecká armáda více zbraní a více kvalitních jednotek a dávno pryč jsou časy, kdy japonská armáda si mohla užívat přesilu. "Na každého japonského vojáka postavíme 10 vlastních!" (Mao Ce Tung) čili "ubijeme vás čepicema, když bude třeba). Agresivní rétorika proti Japonsku a balancování na hraně války v Koreji je "mainstream" současných dní. Čína otevřeně podporuje exilovou korejskou vládu Kim Ir Sena jež sídlí na čínském území a poměrně "drze a otevřeně" podporuje korejské osvobozenecké hnutí. "Všechno proti Japonsku a jeho nohsledům!" je heslo dne. Chce-li Anglosaská říše přijít definitivně o Honkong (jedno kolik to bude stát čínské krve) nechť Japonsko brání, jejich problém, Čína už si nedá nikým nic diktovat. Navenek je tedy Čína "krajně agresivní" vůči Anglosaské říši a Japonsku (primárně těmto dvěma) a také vůči dalšími "evropským imperialistickým mocnostem" (zejména Německo) což je sice sekundární záležitost, ale dá se tušit, že až se Čína vypořádá s "jedněmi" vypořádá se i s "druhými".

Mimo tuto agresivní zahraniční rétoriku, která předčí kolikrát i samotného Trockého. Je však Čína zcela odlišná od SSSR. Jejich ideou není ani tolik "světová revoluce", o které sní Trocký, ale "budování socialismu v jedné zemi". Mao chce pro půl miliardy Číňanů "světlé zítřky" a proto potřebuje především mír a klid na práci. Rozvoj domácího průmyslu nabírá zvolna v rámci druhé pětiletky (jež skončí koncem roku 1943) obrátky a Mao chce zopakovat to co se podařilo sovětským soudruhům - odlepit se ode dna a provést velký hospodářský skok, který Čínu do dvaceti let učiní obávanou mocností. Že je však ČLR regionální mocností už nyní je poměrně jasné. Obsazením Tibetu, zajištěním své severní hranice se SSSR a schopností koncentrovat obrovské lidské síly dokáže ČLR projektovat na omezených frontech (Korea, nebo kupř. Indočína či Barma) početní převahu, o které se normálně generálům ani nezdá. Navíc už přestává platit vtip o "bambusových tyčích" z minulého století, protože SSSR do ČLR posílá stále více tanků a děl, takže "PLA" (lidová osvobozenecká armáda) rozhodně nepřipomíná neschopného a zaostalého protivníka jakým kdysi Evropanům byla čínská císařská vojska. Nyní již mají kulomety, pušky, tanky, děla i letadla. Ne nejlepší, ne vždy ve velkých počtech, ale již je mají a jejich počty exponenciálně rostou a dohánějí svět. Moc Číny zkrátka raketově (zatím spíš však v procentuální hodnotě, než v absolutních číslech) roste a i když to ještě zabere drahný čas, tak je jasné, že díky SSSR se probouzí skutečný rudý asijský drak, který jednou sežere každého, kdo se mu postaví do cesty.

Vztahy s ostatními:

Sovětský svaz:

Sovětský svaz je klíčový strategický spojenec, který komunistům v Číně pomohl zásadně vyhrát občanskou válku a jeho tanky "vyvedly Japonce z Mandžuska". Od té doby však uplynulo 8 let a SSSR je dnes významný pro ČLR hlavně jako dodavatel technologií, technické a hospodářské pomoci a současně místem, kde se vzdělávají tisíce a desítky tisíc čínských studentů v technických oborech. Bez SSSR by tempo postupu reforem v ČLR nebylo ani zdaleka tak rychlé. Navíc Rudá Armáda je významným spojencem v oblasti přezbrojování čínské osvobozenecké armády. 100% moderních zbraní pochází ze SSSR a dnes již nejde jen o vyřazované typy Rudou armádou, ale i nejmodernější sovětské zbraně včetně tanků T-34 či nových stíhaček typu Lavočkin nebo Jak. Čínské vedení aktuálně přijímá v Kominterně onu "podřízenou pozici" (určujícím faktorem ve formulování politiky Kominterny je tak SSSR) a na tom se zdá se nic nezmění, než ČLR dosáhne na vybudování vlastního moderního průmyslu a infrastruktury, protože vystoupit ze stínu SSSR - ač Mao a lidé kolem něj s tímto do budoucna napevno počítají - a dát se na samostatnou dráhu by zkrátka nebylo výhodné. ČLR každopádně "ač hraje jen druhé housle" je do budoucna silou, která bude v Kominterně SSSR plně rovnocenou.

Anglosaská říše:

Dokud Anglosasové "drží basu" s Japonskem jsou Anglosasové nepřítelem. A nejen to - vedení ČLR nehodlá tomuto "archetypu bílého kolonizátora" ustoupit ideologicky v ničem. Pokud chtějí aby Hongkong byl kvetoucím přístavem pro obchod ČLR musí bílý muž sklonit svou hlavu a omluvit se Číně za celé století útlaku a vměšování do vnitřních záležitostí. Pochopitelně na to Churchillem vedená vláda Anglosaské říše těžko kdy přistoupí a tak vztahy zůstávají napjaté na samou krajní mez. Důvod proč "ještě nedošlo k válce" je prostý... Royal Navy může nechat zaplatit Číňany za dobytí Hongkongu strašlivou cenu neboť ČLR nemá efektivní zbraň jak Royal Navy zabránit v rozstřílení pobřežních měst. Letectvo sice rychle sílí, ale schopnost ubránit pobřežní vody a vzdušný prostor je stále omezená. Jistěže se to může brzy změnit, obzvláště s tím jak budou Sověti dodávat do ČLR další a další bombardéry a stíhačky, ale nyní to prostě není tak, že by ČLR mohla zabrat Hongkong bez brutální odvety ze strany Anglosasů. Pro ně je zase hořkým faktem, že i přes to, že mohou zasadit Číně daleko tvrdší údery na pobřeží, tak nedokážou - pokud se Mao rozhodne - zabránit Číně, aby se přes hory vlastních mrtvých Hongkongu nakonec nezmocnila. Zatím tak kolem sebe obě strany nepřátelsky krouží a čeká se na rozuzlení.

Japonsko:

Pro ČLR skutečný nepřítel (kvůli Koreji a minulému vměšování Japonska do záležitostí Číny). Japonsko a jeho mateřské ostrovy (stejně jako Taiwan a další) jsou i pro spojené síly ČLR a SSSR nedosažitelné díky mohutné síle japonského námořnictva, které je druhé největší na světě. Na druhou stranu o poměru sil v případné válce v Koreji nebudiž pochyb. Japonsko by čelilo ohromující početní (a dokonce v mnoha ohledech i technické - pokud by do války vstoupil i SSSR - převaze), kterou by jen těžko dokázalo vykompenzovat. Japonským trumfem v celé záležitosti je tak spřízněnost s Brity a vazby na další evropské mocnosti, které by případně mohly Japonsku poskytnout pomoc a případnou čínskou invazi tak utopit v krvi.

Španělsko:

Vztahy mezi Španělskem a ČLR jsou omezené. A mrazivě chladné. Pro konzervativní katolickou mocnost je komunismus cosi jako hereze a španělské síly na Filipínách jsou znatelně silnější než v jiných oblastech španělského impéria. V případě konfliktu ČLR a Portugalska by možná Španělsko vystoupilo proti ČLR též a dodalo by nezbytný "manpower" do války právě ze svých základen na Filipínách. Jinak země mají skrze portugalské Macao omezené hospodářské styky.

Portugalsko:

A.O. Salazar podepsal novou dohodu s Čínou v níž ČLR potvrdila pronájem Macaa výměnou za to, že Portugalsko vydalo omluvné prohlášení stran agresí proti Číně v minulosti. Portugalsko zkrátka "ohlo hřbet" a nyní patří mezi tři hlavní obchodní partnery Číny. Vztahy jsou chladné, korektní a ryze obchodní.

Francie:

Francie též přistoupila na podpis smlouvy týkající se "jisté formy omluvy" vůči ČLR výměnou za její respekt k francouzským obchodním právům ačkoliv je pravda, že ona omluva je napsána tak, že "Francie vyjadřuje politování nad minulými spory" a vyhýbá se tak přímo dikci ponížené omluvy. Každopádně ČLR to stačilo v danou chvíli a obchod přes francouzský přístav tak proudí. Francie je navíc v jiném postavení než ostatní evropské mocnosti v oblasti, protože přes Indočínu sousedí přímo s ČLR a po pohraničním konfliktu z let 1935-1936, ve kterém francouzská cizinecká legie "zatopila" čínským vojskům tak brutálním způsobem (vypalování a vyhlazování celých vesnic kupř.), že i vláda ČLR se rozhodla od té doby udržovat na hranici mír. Vztahy jsou tak chladné, ale korektní. ČLR si je vědoma zkrátka toho, že invaze do Indočíny by byla "noční můrou" protože, francouzští legionáři na pravidla války zkrátka nehledí.

Rakousko-Uhersko:

Rakouská diplomacie se ČLR jako jediná nikdy přímo neomluvila, protože "nebylo za co" tím, že až do roku 1920 v Číně Rakousko nevlastnilo ani metr čtvereční země. Pouze vydalo prohlášení jež vyjádřilo politování nad oběťmi z doby boxerské rebelie a to v danou chvíli stačilo, aby přes rakouský přístav mohl proudit obchod. Pokud má ČLR s nějakou evropskou zemí "korektní a dobré" vztahy, tak právě s Rakouskem. Dílem je to práce vyhlášených rakouských diplomatů, dílem pak fakt, že Rakousko opravdu není na Maově seznamu "must to do".

Německo:

Tsingtao je občas dějištěm konfliktu a vztahy mezi ČLR a Německem mají tendenci se vyhrotit "z nuly na sto" v řádu hodin až dní, obvykle na to stačí jedno povýšené prohlášení Wilhelma II., ale on ani Mao nezůstává pozadu. Ostatně dělostřelecké ostřelování Tsingtaa (vnějšího perimetru pevností) je přece báječná příležitost pro trénink a provokaci Prušáků na jejichž krutosti se v ČLR nezapomnělo. Může Němce neskutečně vytáčet ten fakt, že ČLR je nerespektuje a pohrdá jimi, na druhou stranu doposud se situace nevyhrotila do plnohodnotné války a obě strany tak spíš kolem obezřetně tančí každá vyzbrojena svými zbraněmi. Němci jsou v horší situaci než Anglosasové (z hlediska námořnictva), nicméně škody, které by mohly v případě války pobřeží napáchat jsou nezanedbatelné též.

Indie:

Z hlediska Číny je Indie problematický soused kvůli Gándhího podpoře Dalajlámovi. Jiný konflikt zde aktuálně není a Himaláje či neprostupné džungle riziko konfliktu významně snižují. ČLR také musí brát v potaz, že SSSR s Indií do budoucna počítá jako s minimálně "přátelsky nakloněnou zemí".

Hospodářství ČLR:

Rychle se centralizující ekonomika uprostřed počáteční výstavby je asi nejlepší označení. Soukromý sektor se podílí asi 40% na celkovém HDP (jde především o zemědělský venkov, kde se ještě nepodařilo provést plně kolektivizaci). Sovětští poradci tlačí na kolektivizaci venkova, ale to je v čínských podmínkách vnímáno jako natolik složitý proces, že to v současné době má Mao spíše tendenci brzdit. Naopak rychle se industrializují některé okrajové části Číny - tradičně průmyslové Mandžusko zažívá nebývalý hospodářský skok v před a také Sinkiang (díky blízkosti hranic SSSR a nalezištím ropy) zažívá období živelné industrializace.

Největší výzvou zůstává ale výstavba infrastruktury a to jak té, která spojí pevně ČLR se SSSR, tak té vnitročínské. Železnice napříč Čínou jsou stále často víc na papíru a jejich realizace je často vyjímečně náročná. K infrastruktuře patří i otázka výstavby elektrické sítě, Mao sní o velkých přehradách na největších řekách (Tři soustěsky, Hankyou...) a výstavba hydroelektráren vedle uhelných elektráren tak má zelenou, jejich realizace však naráží na často nezměrné množství technických obtíží (ČLR v podstatě neumí vyrobit 80% komponentů včetně turbín a je zde závislá na dovozu ze SSSR) a chybějících know-how. Výhodou je, že ČLR si může dovolit v ještě větším měřítku než SSSR prostě nasadit tam - kde chybějí stroje - masy lidí a "ignorovat lidské ztráty".

FRENCH EMPIRE:

I přes nedávný otřes v podobě Velké říjnové revoluce, je to stále Velká francouzská revoluce, která otřásla světem mnohem víc a to ani ne tak svým rozsahem a dosahem, ale tím, že zkrátka vypukla v lůně Evropy a rozvrátila "Ancient Régime". Napoleon Bonaparte, který povstal z revolučních časů jako nejnenáviděnější vládce jakéhokoliv státu dokázal i přes fiasko v Rusku uhájit svůj trůn (podpisem míru na podzim roku 1813) a tím založil novou dynastii, která popřela dosavadní "narativ" monarchismu v Evropě. I prostý člověk se může stát císařem - to od té doby platí jako nový narativ minimálně právě ve Francii. Zbytek Napoleonovi vlády byl poměrně klidný a to samé lze říci o Napoleonovi II., teprve Napoleon III. se výrazněji zapsal do dějin, když napomohl (spolu s Rakouskem) k obnově španělských panství v Mexiku a ve střední Americe, a který samozřejmě tak hloupě prohrál s Pruskem roku 1871. Tato porážka značně ovlivnila vnitropolitickou situaci ve Francii neboť Bonapartové a jejich stát věří v jedinou politiku... a to, že porážka musí být smyta novým vítězstvím! A nová vítězství se dostavila. Koncem 19tého století znovu málem vypukla válka mezi Francii a Německem poté co francouzská vojska rozdrtila německou expedici do Maroka a připojila tamní sultanát jako protektorát Francie. Nevraživost mezi Německem a Francií ostatně vedla i ke světové válce, ve které se "Francouzi uvítězili k smrti". I přes fakt, že dokázali dobýt všechny rakouské i německé kolonie, i přes fakt, že dokázali na mořích mnohem více než jejich němečtí protějšci tak neschopnost prorazit skrze Alsasko a Lotrinsko do Německa a pád Ruska vyústil v "mír bez vítězů" (aspoň tak se o něm mluví na francouzské straně, Němci ho považují za vítězství).

Ovšem ani tento neúspěch neznamenal výrazné oslabení Francie na západě Evropy. Spíše naopak. Rozklad Itálie znamenal převzetí faktické kontroly nad Savojskem a posílení francouzského vlivu v Belgii bylo zase důsledkem Anglosaské politiky uzavřenosti. Francie také zaznamenala významné diplomatické úspěchy (když úspěšně oslabila Německo-Osmanské spojenectví a nyní není tak ani zdaleka jisté, že Osmané napodruhé pomohou Němcům proti Francii jako posledně) a ba co víc se Francii významně podařilo posílit svůj vliv nad Španělskem, které sice doposud nevstoupilo do plnohodnotného spojenectví, ale také aktuálně nehrozí, že by se snad stalo spojencem německým či britským. Francouzská ekonomika i armáda jsou dostatečně silné, aby mohly díky nezměrným zdrojům jejich koloniálního impéria stát tváří v tvář Německu "třebas sami a třebas celé roky".

Francouzskou pozici oslabuje však něco jiného a to je nevypočitatelná Anglosaská říše, která žárlivě sleduje jen své zájmy a v Paříži není tajemstvím, že "ten modrý flek na severu Ameriky" by Anglosasové nejraději natřeli svou vlastní národní barvou. Ostatně převaha obyvatel i průmyslu je na jejich straně, na straně Francouzů jsou zase domorodí obyvatelé Ameriky, kteří už dávno poznali, že pod britským karabáčem je žádná budoucnost nečeká, a že jsou to naopak Francouzi, kdo je nezbytně potřebuje (protože francouzská Louisiana je mnohem řidčeji osídlená než anglosaské državy). Francouzská bonapartistická politika tak je v "dvojím klinči" mezi Anglosasy a Němci a z tohoto vedou jen dvě cesty ven. Jednou z nich je evropská politika (držet Španělsko co nejblíž Francii a tvrdě limitovat zájmy "německého bloku" na italském poloostrově) a druhou pak ta světová, kde je Francie v pravdě dravcem, který "nové národy" (čínský a indický) na geopolitické mapě vítá jako své potenciální partnery v nerovné hře s Němci a Brity, kterou musí vést již od roku 1789.

"Všechno co oslabí Londýn je dobré," je neoficiální heslo francouzské zahraniční politiky. Proto se obchoduje s Čínou a s Indií, proto se udržují pragmatické vztahy se Sovětským svazem a možnost "Franco-Sovětského spojenectví" je něco čím Bonapartové tiše straší německý blok neboť takové spojenectví by bylo zcela novou kvantitativní i kvalitativní hrozbou. Proto Francouzi masivně usilují o vyvedení Osmanů z Centrálních mocností a proto se angažují v Iránu či v Habeši. Zatímco v Německu se věří, že "válka je jen pokračování diplomacie jinými prostředky", tak Bonapartové věří, že je to naopak "diplomacie, která je jen pokračováním války jinými prostředky". A mají proto důvod, Francie je od roku 1789 "enfant terrible" evropské civilizace, který neváhal popravit svého krále, a který je na to dodnes okázale hrdý. Mimo toto však je Francie staletým konkurentem Anglosasů a současně představuje překážku německé dominanci na kontinentě. To vše vytváří dohromady velmi výbušný mix, který může přivést svět snadno do další světové války. Ostatně ve Francii není pro pacifismus místo, podobně jako v Německu i zde je určující silou vypjatý nacionalismus a přesvědčení o vlastní velikosti. Ideologie Bonapartismu - jakési "umírněné despocie" s občanskými právy navíc zůstává velmi populární a tak Francie bude pro každého nemalým nepřítelem.

Pokud jde o pozemní armádu, tak francouzská armáda je oproti německé v řadě nevýhod (početní zejména), nicméně má několik výhod, které nejsou zanedbatelné. Neexistuje lepší válečná škola než je ta francouzská. Jsou to francouzští generálové, kteří diktují vývoj válčení a naopak jsou to Němci, kdo je kopírují. Druhou základní výhodou je onen kalkul, že na rozdíl od Německa nehrozí Francii boj na dvou frontách. Pokud jde o námořnictvo, tak Francouzi aktuálně budují flotilu tak, aby dokázali s minimem sil páchat co největší škody na dálkových námořních trasách a zatímco Němci se specializují na ponorky, Francouzi spíše sází na menší hladinové lodě (torpédoborce, křižníky). V letectvu se Francie stala proponentem doktríny "létajícího dělostřelectva" (CAS, TAC) a soustředí se na precizně zacílené údery letectvem na pozice protivníka a méně již na další klasické úkoly letectva (průzkum či strategické bombardování). Letectvo je zkrátka meč, který má otevřít cestu liniemi nepřítele pro vlastní tanky a mechanizovanou pěchotu. Francouzská armáda je ostatně učená jediné taktice - útočit, útočit a znovu útočit. Neboť nejlepší obranou je útok, ostatně vládnou tam Bonapartové a ti nikdy na obranu příliš nehleděli.

Vztahy s ostatními:

Anglosaská říše:

Jedním slovem "špatné". Dvěma: "dlouhodobě špatné". Ačkoliv se Anglosasové neúčastnili poslední války na straně Německa proti Francii nedá se říct, že by to snad bylo kvůli změně názoru na Francouze. Pokud to kvůli něčemu bylo, tak kvůli tradičním představám o rovnováze sil na kontinentě. Francouzi a Anglosasové ostatně mají mezi sebou mnoho sporných bodů. Kolonie v Americe, vliv na Blízkém východě, kontrola námořních tras, souboj o vliv na iberském poloostrově a takto by šlo pokračovat. Není skoro region na světě, kde by spolu Francouzi a Anglosasové nějakým způsobem přímo či nepřímo nesoupeřili. Tato nesmiřitelná rivalita se ostatně táhne už více než několik století a není to nic nového pod Sluncem.

Německo:

Pro Francii "relativně nový soupeř" na kontinentě. V něčem horší v něčem lepší než tradiční Anglosaský nepřítel. Lepší v tom, že Německo nemá prakticky mnoho možností jak ohrozit francouzskou koloniální říši, horší v tom, že je to největší pozemní armáda v Evropě , a že německou ambicí je "ovládnout Evropu" (svým vlivem zejména). Vztahy s Německem jsou proto nejen konstantně špatné, ale často i velmi vyhrocené (obzvláště když má německý císař proslov). Francouzskou strategií je proto "nulové ustupování" Německu a aktivní diplomacií snaha o rozbití jeho bloku a jeho izolaci.

Sovětský svaz:

Říká se, že když bolševici rozdrtili Němce u Smolenska, tak v Paříži bouchli šampaňské. Je pravda, že sovětský bolševismus a francouzský bonapartismus jsou od sebe světy strašlivě vzdálené, a rozhodně nelze Bonaparty podezírat ze sympatií k Trockého světového revoluci. Na druhou stranu geopolitika je neúprosná a pokud s Němci pomůže Francouzům třeba bolševik, no tak se tak zkrátka stane. SSSR je ve Francii proto vnímán víc jako klasické Rusko, se kterým měla Francie své dobré vztahy z minulosti. Vztah je pochopitelně proměnlivý a nedá se říct, že by byl jednoznačně dobrý, ale strategické zájmy v pozadí hovoří jasně. A když je třeba není problém, aby Le Figaro psal o Velké říjnové revoluci a bolševismu jako nástupci Velké francouzské revoluci a o Trockém jako o jakémsi Robenspierrovi. Z hlediska Francouzů chybí sovětským komunistům už jen nějaký ten rudý car, který by kráčel ve šlépějích Napoleona Bonaparta.

Rakousko:

Francouzi a Rakušané mají mezi sebou mnoho diplomatických kontaktů a dá se říci, že vzájemné vztahy jsou relativně přátelské, nicméně obě strany vědí, kdo je čí spojenec, kdo má jaké zájmy v Itálii (které se významně kříží) a tak probíhá mezi Vídní a Paříží klasický diplomatický valčík jak za časů 19tého století. Hlavně nešlápnout nikomu na kuří oko. Zájmem Francie je vyvést Rakousko z německého spolku a zájmem Rakouska je naopak zabránit válce mezi Francií a Německem.

Indie:

Francouzi v Indii rádi a hodně investují za čímž se skrývá nepokrytá snaha získat v Indii dominantní vliv a vytvořit si v Asii strategického spojence. Indové jsou vůči Francouzům (jakožto k bílým evropským kolonizátorům) dost obezřetní, ale vzájemné vztahy jsou plodné a korektní. Indický trh je ohromný a francouzský kapitál doposud vyplnil jen jeho zlomek.

Čínská lidová republika:

Francie má od konfliktu v Indočíně korektní vztahy a to orientované zejména na obchod. Ať už si v Paříži myslí o Maovi cokoliv, tak to neříkají nahlas a jejich cílem - jak se zdá - je držet vzájemné vztahy v dobré rovině pro případ konfliktu mezi ČLR a Anglosasy což je přesně ten druh konfliktu, který by Francie velmi ráda využila.

Španělsko:

Francie se léta snaží proměnit Španělsko ve vlastního spojence a založit spolu s ním a dalšími (Portugalsko, Belgie, Lucembursko, Holandsko, Švýcarsko a Savojsko) konkurenční blok tomu německému. Španělé doposud toto nepřijali (ale nikdy vyloženě neodmítli) a byť je ve Španělsku francouzský vliv největší za posledních mnoho let, tak Madrid prozatím vyčkává. Ostatně své snahy v Madridě mají i Němci i Anglosasové. Zájmem Francie je získat Španělsko na svou stranu, nebo alespoň nedovolit aby se stalo spojencem Němců či hůř Anglosasů.

Portugalsko:

Vztahy mezi Portugalskem a Francií jsou chladné nicméně korektní. V Paříži vědí, že Portugalsko je anglosaský spojenec a navíc, že je obchodním konkurentem v Indii. Francouzská zahraniční politika tak portugalské kroky obezřetně sleduje, tu a tam je blokuje, ale nedá se říct, že by proti Portugalsku vedla Francie nějakou skrytou obchodní, diplomatickou či jinou válku, byť co není může být.

Osmanská říše:

Od světové války zde Francouzi čile investují vedle Němců a usilují o "překlopení vah" přízně sultána ve prospěch Paříže a vyvedení Osmanů z řad centrálních mocností. Pro Francouze by toto byl uhelný a klíčový úspěch (kontrola Suezu a tím pádem do značné míry i Středomoří). Aktuálně jsou vztahy velmi dobré a Osmanská říše skutečně je "napůl" venku z Centrálních mocností, byť z nich oficiálně nevystoupila tak obchodní smlouvy s Francií stejně jako vzájemná dohoda o přátelství naznačují, že přimět Osmany být na straně Německa proti Paříži bude o poznání složitější než posledně.

Hospodářství:

Francouzské hospodářství je založeno na "starém dobrém" merkantilismu, tedy maximalizace vývozu a minimalizace dovozu. Dále tato idea jde v ruku v ruce s poměrně liberálním přístupem v ekonomice provázaným se silným sociálním étosem státu. Francouzský sociální model (zacílený hlavně na bývalé vojáky, úředníky atd.) je cosi ve světě stále nového. Důchody a různé sociální dávky, na které stát čerpá prostředky z o něco vyššího zdanění představují uhelný kámen stability císařství. Francouzský dělník zkrátka musí být svobodnější a zajištěnější než ten německý, co na tom, že nemá takovou produktivitu a francouzská ekonomika nepatří k nejdynamičtějším na světě. Pořád má tu obrovskou výhodu v podobě rozsáhlé a dobře využívané koloniální říše.

Pokud jde o kolonie tak toto je vyloženě francouzská specialita. Jejich využití je zdaleka nejvyšší na světě. Francouzi roznášejí po koloniích nejen svůj řád a daně, ale také hlavně vzdělání, zdravotní péči, rovná práva a "negři z francouzské Afriky" si tak oproti svým sousedům v koloniích jiných zemí žijí často "jako v bavlnce". Hlavní je naučit všechny zásadám a principům bonapartismu a zbytek se už poddá. Francouzi na rozdíl od Britů či Němců využívají maximálně místní domorodé obyvatelstvo v zapojení do ekonomického procesu a poskytují jim stále větší množství práv a jistot, takže takový Senegalec je už dnes v podstatě roven Francouzovi z metropolitiní Francie. Samozřejmě ne všude to jde takto dobře a rychle, ale obecně lze říci, že způsob jakým Francouzi využívají své kolonie je nejjefektivnější na světě a po desítkách let "péče" nese své ovoce. Ani Anglosasové se nemohou pochlubit takovou mírou využití kolonizovaných zemí jako Francouzi a to mají výhodu velmi rozvinutých a dobře kolonizovaných zemí jako je Amerika, Kanada či Austrálie.

DUAL STATE OF KINGDOM OF PORTUGAL AND EMPIRE OF BRAZIL:

(Estado Duplo de Reino de Portugal e Império do Brazil)


(Vlajka portugalského království.)


(Vlajka brazilského císařství.)


(Státní vlajka "Duálního státu" Portugalska a Brazílie.)

Není druhého takového státu jako je "portugalsko-brazilské soustátní". Duální stát, ve kterém je sdruženo portugalské království a brazilské císařství připomíná jakýsi hybridní mix konfederace a federace. Vzdáleně může být připodobňováno k duální monarchii Rakousko-uherské z doby před Karlovými reformami (federalizací), nicméně nebylo by to přesné. Země má "tři hlavy" státu - císaře brazilského & krále portugalského z dynastie Braganza jemuž se zodpovídá premiér portugalské vlády a tomu se zase zodpovídá brazilským sněmem volený místokrál brazilský. (Brazílie má institut (administrativní) místokrále (brazilské místokralovství) což je de-facto prezident/premiér brazilské vlády.) Celý systém funguje na následujícím principu.

Král jmenuje portugalského premiéra, ten se sestavuje kabinet bez ohledu na složení portugalského parlamentu (který volí lid), neboť portugalská vláda může vládnout bez důvěry.

Brazilský lid v přímých volbách volí svého místokrále, který musí být potvrzen nikoliv z titulu brazilského císaře, ale z titulu premiéra portugalského království (pokud by nebyl je nutné volby opakovat, ještě si nikdo netroufl v Lisabonu však vůli brazilského lidu zvrátit).

Samotný král je hlava dvou států (Brazilského císařství a Portugalského království), kdežto portugalský premiér je hlavou státu jednoho (Duálního státu Portugalska & Brazílie). Obě země mají tak vlastní sněmovnu a senát (v Brazílii demokratický a silný, v Portugalsku je sněmovna volená lidem a senát jmenovaný premiérem jehož zase jmenuje král) a vlastní vládu (místokrálovskou a královskou). Současně však platí, že portugalský premiér je současně hlavou jednotné vlády duálního státu (portugalská vláda = vláda duálního státu).

Takto složitě znějící systém však překvapivě funguje velice dobře a zajišťuje hned několik věcí, které jsou klíčové z hlediska fungování. 1) Brazílie a Portugalsko jsou jasně definované dva státy. 2) Bod "1" však nevylučuje, že jsou zastřešeny v jeden "duální stát", který vystupuje navenek jednotně. 3) Císař a král vládne dvěma zemím, takže sesazení v jedné z nich neznamená ztrátu trůnu v druhé z nich. 4) Brazílie je formálně podřízena Portugalsku (na vládní úrovni), ale reálně tento systém vede k početnému zastoupení Brazilců v samotné portugalské vládě (Portugalci naopak v brazilské vládě vůbec nefigurují). Na rozdíl od bývalého Rakouska-Uherska tak neexistují společná ministerstva, protože vše je sjednoceno pod Lisabonskou vládou, ale současně drtivá většina z toho (pokud jde o peníze) může být zvetována Brazílii, která má opravdu extenzivní právo veta na využití jejích vlastních domácích zdrojů.

Ideologicky je Portugalsko-Brazílie konzervativní zemí podobně jako Španělsko (katolicismus 4ever), která však není tolik uzavřeným světem pro sebe sama jako právě Španělsko. Portugalská nátura je díky mořeplavectví a efektivnímu zastoupení na všech kontinentech mnohem liberálnější v praktických projevech a to zejména v ekonomice. Pokud jde o stav portugalského hospodářství, tak platí, že zatímco Portugalsko samotné je druhý nejchudší stát (před Srbskem) v Evropě, tak Brazílie je druhá nejbohatší v Americe (po americkém dominiu). Disparita moci a prostředků je v zemi významně vychýlena ve prospěch Brazílie (to Portugalsko je zde ten chudý příbuzný). Celých 120 let vývoje duálního státu (od roku 1822) totiž naplno odkryly "kdo zdroje má a kdo ne" a zatímco Brazílie je bezmála 50ti milionová země s vysokou životní úrovní, rozsáhlým průmyslem a velkými domácími zdroji, tak zbytek Impéria (tedy Portugalsko a jeho kolonie) má polovinu obyvatel a sotva pětinu hospodářské síly. A v nedávné minulosti (bankrot Portugalska 1922) bylo ještě mnohem hůř.

Bohatá Brazílie a chudé (a negramotné) Portugalsko byla situace do které vstoupili dva muži (nezávisle na sobě). V Portugalsku ekonom A.O. Salazar, který začal uklízet binec ve státních financích a v Brazílii bohatý magnát Getúlio Vargas. Země byla na prahu rozpadnutí (v Brazílii se sami sebe ptali k čemu Portugalsko potřebují a v Portugalsku si zase byli vědomi toho, že jsou finančně na dně a Impérium neudrží), nicméně džentlmenskou dohodou Salazar-Vargas k rozpadu nedošlo. Pochopitelně to bylo "něco za něco", Brazílie dodala peníze a Portugalsko muselo zrušit všechna vnitřní cla a zákony regulující ekonomiku. V Brazílii následoval boom a Portugalsko se začalo stavět na vlastní nohy. Lisabon se stal od té doby klíčovým námořním přístavem a Salazar představil novou vizi Portugalska jako státu, který "má pro Brazílii význam", neboť díky zastoupení na všech kontinentech může brazilské zboží dostat na mnohem víc trhů, než by mohla Brazílie sama. Salazar navíc začal úzce spolupracovat s Anglosasy a díky obchodním dohodám se Impérium opět postavilo na nohy. Dnes je Portugalsko rychle rostoucí země (ale roste z mizerného základu, že v absolutních číslech je to pořád bída) a Brazílie je země, která aspiruje na pozici nejbohatšího amerického státu. Salazar také vybudoval po Anglosaské říši největší obchodní flotilu na světě (která je majetkem státní obchodní společnosti) a její výkony přinášejí do portugalské pokladny zatížené dluhy (naštěstí jen vůči brazilským magnátům) tolik potřebné peníze.

Pokud jde o vojsko, tak Portugalská armáda je malá a spíše symbolická, větší síly jsou jen ty koloniální, ale ty zase nepatří ani zdaleka k tomu nejlepší. Brazilská pozemní armáda naopak patří mezi světový nadprůměr a díky velkému rezervoáru lidských zdrojů je jasné, kdo bude tvořit většinu vojáků na bojištích příštích válek. Letectvo je spíše zaostalé, ale brazilská odnož letectva je poměrně početná. Portugalské letectvo je opět spíše symbolické. Naopak pokud jde o námořnictvo patří Portugalsko-Brazílie mezi giganty. Flotila je majetkem "duálního státu" tudíž by se v případě rozpadu dělila rovným dílem a aktuálně platí za jedno z největších loďstev na světě. Je sice pravda, že řada konstrukcí byla vyrobena Anglosasy (v Americe) a placena brazilskými magnáty, ale to nijak nesnižuje její velikost. Početní úrovní se blíží velikosti francouzské flotily a je významně silnější flotila rakouská.

Vztahy s ostatními:

Anglosaská říše:

Anglosaská říše představuje kritického partnera díky mnoha "sousedským místům" a prolínání obchodní tras i zájmů. A.O. Salazar na spolupráci s Anglosasy vybudoval novou vizi státu a ač tato vize není nutně bezvýhradně přijímána v Brazílii (kvůli étosu antikolonialismu v Americe) , tak je momentálně platná a ani brazilští magnáti vidouc "že z této spolupráce tečou prachy" příliš neprotestují. Vzájemná smlouva o přátelství tak umožnila Portugalsku-Brazílii uchýlit se do stínu mohutné námořní supervelmoci a vznikla vzájemná symbióza mezi nejsilnějším a nejslabším koloniálním impériem, ze které mají prospěch obě strany. Anglosasové do budoucna usilují o rozšíření sítě svých základen právě do portugalských kolonií v Africe a jejich velké společnosti ve velkém podnikají napříč jak Brazílii, tak Portugalskem. Navíc vzhledem k tomu, že obchod z Číny proudí přes Macao našli si tak Anglosasové okliku k čínskému trhu právě přes portugalské firmy.

Španělsko:

Španělsko je kritickým spojencem pro Portugalsko (Brazílii v podstatě nezajímá) a to hlavně z hlediska tzv. "Iberského paktu" (tedy věčném míru na iberském poloostrově), protože to poslední co chce kdokoliv v Portugalsku řešit je španělská invaze.

Indie a Čína:

Portugalsko-Brazílie čile obchoduje s oběma zeměmi a v Indii dokonce i investuje. Indie zajímá i bohaté brazilské magnáty jako budoucí trh pro uplatnění vlastního podnikání a investic.

Francie:

V Brazílii jsou vůči Francouzům přátelštější, no v Lisabonu vědí své. Francie a Portugalsko jsou aktuálně z mnoha důvodů rivalové na obchodním poli. V Sao Paulu však často sídlí úvahy o tom, že propojení francouzského obchodu s tím brazilským (a portugalským) by přineslo více bohatství, brání tomu pochopitelně politické důvodu (pakt Lisabonu s Londýnem) což bývá občas zdrojem vnitropolitických třenic.

Sovětský svaz:

Z hlediska Portugalska velmi vzdálená hrozba, z hlediska Brazílie naopak velmi blízká hrozba díky rozmachu komunismu v bývalých španělských koloniích v latinské Americe. Pochopitelně pro komunismus nemá zdejší zřízení pochopení, protože pokud na světě je někde ještě něco co by se dalo nazvat "klasickým feudálním státem", tak v Portugalsko-Brazílie k tomu má nejblíže a rolník zde je od toho aby makal na poli a dělník ve fabrice a oba od toho aby drželi hubu a krok. (V Brazílii pravda mohou volit a něco to i znamená. V Portugalsku mohou volit... a občas to taky nic neznamená.)

Německo a Rakousko:

Portugalsko udržuje s oběma mocnostmi korektní a přátelské vztahy, tedy pokud nedojde k nějakému nešťastnému Wilhelmovu výroku... Salazar to sice umí přejít mlčením, ale Vargas rád posílá celý německý císařský majestát pak ke všem čertům a rakouští diplomaté to pak celé musí žehlit.

Hospodářství:

Hlavním pilířem Duálního státu je ekonomicky Brazílie, která soustředí prakticky 80% veškeré průmyslové, zemědělské i další výroby. Brazílie patří k nejbohatším zemím světa a jako samostatný stát by byla plnohodnotnou regionální velmocí jež dokázala projektovat svou sílu napříč celou jižní Amerikou, jenomže je ve společném státu s Portugalskem a tak se "ta hra" hraje docela jinak. Portugalsko je to chudé - nicméně má překvapivě dobře rozvinuté loďařství a aktuálně jde ekonomicky svižným tempem nahoru - ale současně je to právě Portugalsko, kdo má obchodní kontakty a zastoupení po celém širém světě, takže jsou to Portugalci a jejich diplomaté, kdo Brazilcům otevírá dveře do světa. Ostatně Portugalsko má image "chudého ale snaživého a chytrého obchodníka" a Brazílie zase image "bohatého křupana", propojením těch dvou však vzniká celkem slušně použitelný celek, který táhne rychle Portugalsko nahoru a Brazílii zase rozmnožuje bohatství.

Nacionalismus v duálním státě existuje primárně na ose Brazílie-Portugalsko, ale protože jsme ve státě, kde "kolonie" (Brazílie) je krutě bohatší než centrum a životní úrovně se v obou částech duálního státu liší násobkem či násobky, tak je zde všechno trochu jinak a jakoby naruby. Portugalský nacionalismus je postaven na slavné tradici evropského národa, ale současně čelí faktu, že je Portugalsko v rámci Evropy chudé jak myš. Bohaté je jen s Brazilci... a významné, a vůbec na mapě mocností, ne-li na mapě vůbec. Brazilský nacionalismus je zase sebevědomým úspěšného národa... ale jakého národa? Brazílie je mix národností a najdete zde nejbělejší bílé po nejčernější černé, do toho mulaty a samozřejmě indiány a mestice. Rasový a národností mix zkřížený s typickou brazilskou leností a určitou dávkou "maloměšťáctví" (přes všechnu slávu a bohatství je Brazílie pořád jenom myšlenkově venkov, je to sice bohatá země, ale bez dlouhých tradic a skutečné samostatnosti) tak vyprodukoval "brazilský národ" bez jednoznačného určení "co to národ je". (Britové cosi podobného s Američany řešili dvěma válkami a prohlášením se za Anglosasy.) Zkrátka Portugalci - pokud chtějí být národem hrdým a nacionalistickým - jsou chudí jak kostelní myši a zcela bezvýznamní. A Brazilci jsou "tak tupí a líní a tolikrát mezi sebou zkřížení", že vlastně ani neumí definovat co to je brazilský národ. (Nepočítejme teď do toho "panamerickou ideologii" jež ovlivňuje i Brazílii od Bolívarovských časů.) Kdyby Brazilci chtěli být národem, tak budou nejbohatší jihoamerickou zemí obklopenou španělsky mluvícími zeměmi, se kterými se z důvodů jazykových, historických, kulturních (rozdílností) těžko kdy dohodnou na čemkoliv... takže je to zkrátka tak, že nacionalismus je luxus co si ani Brazilci ani Portugalci nemohou dovolit, jedni by zmizeli z mapy světových velmocí a stali se chudým okrajem Evropy a druzí by ztratili kontakty na celý svět a staly by se sice bohatou, ale přesto periferií obklopenou "bandou idiotů" (od Argentiny po Venezuelu.)

ROK 1942 ZAČÍNÁ:

Japonské represe v Koreji:

Japonská císařská administrativa předala své vojenské policii Kempeitai rozsáhlé pravomoci v Koreji, aby potlačila tamní hnutí požadující občanská práva a nezávislost. Z mateřských ostrovů jsou vysílány do Koreje také další oddíly japonských císařských vojsk, aby "rázně a se vší rozhodnutí utnuli veškeré projevy banditismu" (jak říká Radio Tokio). Zahraniční reportéři však hovoří o masových popravách oponentů japonské nadvlády o koncentračních táborech, ve kterých jsou vězněny až desetisíce Korejců pro "projevy neloajality" a o vyhlášení stanného práva na území Koreje.

Součástí opatření je také významný růst koncentrace japonských ozbrojených sil na hranici s ČLR. Japonští vojáci na hranici natahují tisíce kilometrů ostnatého drátu a vytváří systém minových polí či systém strážních věží, který má zabránit nelegálním přechodům přes hranice (Tokio viní Peking a Moskvu z podpory "terorismu a banditismu" v Koreji). Na hranici platí od 1.1.1942 právo "střelby bez varování".

Společnost národů zasedá v Ženevě:

V Ženevě se koná zasedání Společnosti Národů a na programu je hned několik bodů, které se mají projednat:

1) Otázka vytvoření institutu mezinárodního soudu jež bude dohlížet na vymáhání mezinárodního práva a trestat viníky (předkladatelem je Švédsko), nejspornější otázkou je, zda bude mít právo Společnost Národů vymáhat mezinárodní právo i na nečlenech (Anglosaská říše, která Společnost národů absolutně neuznává).

2) Otázka sporu ČLR a SSSR na jedné straně a Japonského císařství na straně druhé. SSSR a ČLR požadují stažení japonských vojsk z Koreji a vytvoření nezávislého korejského státu, Japonsko toto odmítá a tvrdí, že je to jen "laciný pokus" komunistických totalit o vytvoření dalšího zrůdného režimu na území Koreje. Japonské císařství už dalo navíc najevo, že neodejde bez ohledu na to o čem se "zdejší shromáždění usnese" a pohrozilo odchodem ze Společnosti národů vůbec.

3) Má se projednat žádost tibetské exilové vlády o odsouzení "čínské agrese v Tibetu". Indická republika zaštiťuje Dalajlámu a umožní mu promluvit skrze zastoupení Indie ve Společnosti Národů (tím zabránila ČLR a SSSR znemožnit Dalajlámovi vystoupit, protože bude vystupovat jako oficiální člen indické delegace). Indie jako jediná země uznává tibetskou exilovou vládu. Za požadavek dalajlámy se staví též Japonsko, ale také Habeš a Siam.

4) Dalším bodem k projednání je otázka základních lidských práv (prosazují SSSR, Francie, ČLR a Indie) a to zejména ve vztahu k rozmáhájícímu se segregacionismu (Americké Dominium), apartheidu (Nizozemská Jižní Afrika) a vyvražďování přírodních a domorodých národů (ehm... Německé kolonie). Cílem předkladatelů je dosáhnout odsouzení této praxe a nejvyšším cílem je učinit jí trestnou a to i na nečleny Společnosti Národů přes institut mezinárodního práva.

5) Posledním bodem je výzva k vytvoření "odzbrojovací komise", která by limitovala armády (zejména námořnictva) jednotlivých států. Předkladateli jsou zde Francie, Německo, Rakousko a Španělsko. Ač to není přímo řečené, ale cílem je přimět Anglosasy, aby přistoupili k systému, ve kterém budou omezeny tonáže loďstev tak, aby jak předkladatelé tvrdí "byla zaručena vymahatelnost práva na svobodnou navigaci na oceánech a mořích". Proti vystupují Porgtugalci a Holanďané, kteří celou věc považují "za nesmyslnou už jen proto, že SN nemá prostředky jak Anglosaskou říši donutit se podřídit".

Genocida v jižním Súdánu a v Dárfúru:

[/b]

Z území Afriky ovládaném Osmanskou říší přichází nejasné zprávy o brutálním teroru jež se šíří Dárfúrem a jižním Súdánem z rukou osmanských vojáků. Má jít o plánovité vyhánění obyvatel z pozemků a území, na kterém se nalezlo "černé zlato". Situace je o to složitější, že v oblasti působí německé ropné koncerny (IG Farben primárně) a údajně i němečtí dobrovolníci, kteří asistují Osmanům. Vysoká Porta celou záležitost popírá a tvrdí, že v Súdánu se nic neděje, tamní lid je šťastný a raduje se z nálezů ropy, které umožní zbohatnutí regionu.

Adolf Hitler vydává novou knihu a jeho popularita strmě roste:

Pokračování bestselleru Mein Kampf vyšlo v Německu pod lakonickým titulem "Druhá kniha", autor Adolf Hitler. Kniha vyšla koncem minulého roku a byla již vydána v několika zemích světa (v Anglii se stala trhákem roku takřka okamžitě). Adolf Hitler vyjadřuje v knize své přesvědčení o nadřazenosti civilizace bílého muže, o nadřazenosti aglosaských, germánských a nordických národů nad ostatními a naprosto nevybíravým způsobem kritizuje zdegenerované kultury čínskou a sovětskou (ruskou), které označuje za "anti-civilizace" a to jak z rasových (teze, že východní Slované a Číňané prostě nemají geny na to, aby mohli myslet individualisticky a proto se uchylují k stádnímu kolektivismu), tak z historicko-kulturních. Ve své knize též neopomněl označit opakovaně Negry za opice (vyřadil je definitivně z lidského druhu) a označil všechna "zednářská hnutí" (tím myslí politické aktivisty napříč světem, zejména ty liberální) za tragický pokus "méněcenných slabochů" přivlastnit si práva silných čímž odmítl i koncept lidských práv (coby univerzálních pro všechny). Hitler tedy tvrdí, že Běloši jsou zkrátka nadřazení všem ostatním, zejména pak ti germánským, anglosaských a nordickým původem, románské národy označuje za druhořadé, Slovany za třetiřadé (s výjimkou východních Slovanů, protože ti podle něj nejsou dostatečně "domestikovaní a zcivilizovaní"). Jak už je o tohoto autora zvykem, tak lidi přirovnává často k zvířatům a podlidi za zvířata vyloženě považuje. Novinkou v knize je to, že "podčlověkem" se lze i aktivně stát (lze zdegenerovat) a to zejména tak, že dotyčný začne vyznávat komunistické přesvědčení. Vrcholem je pak předvídatelné vyústění spočívající v tom, že komunista není zkrátka člověk a proto nemá nárok na humánní zacházení. Celou pasáž o komunismu uvádí slovy:

"U nás bývá komunismus často nebezpečně zesměšňován, vždyť je to tak logické že? Ale co je na tom logického ptám se vás? Když se vám v baráku rozmnoží krysy, taky si nezavoláte klauna, ale deratizéra."

V Německu je kniha hitem, v Anglii a v Americe též, stejně tak v Holandsku či v Belgii. V Rakousku patří taky mezi nejprodávanější tituly, ačkoliv rakouský spisovatel K. Čapek jí označil za "jámu bezedné nenávisti" a pana Hitlera za "velmi chytrého člověka, který ví co do knihy napsat, aby získal získal peníze hloupějších čtenářů, kterým v knize potvrzuje jejich vlastní předsudky".

Slova o "nutném vykořenění" (Hitler nepoužívá slovo vyhlazení, ale slovo jež se dá snadno se slovem vyhladit zaměnit (ausrotten)) Negrů, zednářů, bolševiků a celých podřadných národů z lidského genomu v Německu odezvu najdou a i nejeden britský patriot si v tom najde dost sobě blízkých myšlenek, nicméně pro jiné země platí, že Adolf Hitler není jen filosof a spisovatel, ale také aktivní politik a šéf největší politické strany v Německu nemluvě o tom, že za ním stojí miliony členů strany. A věc je o to křiklavější, že Hitler se vyučuje nejen na německých ale i amerických či britských univerzitách jako filosof "sociálního-darwinismu" a pokračovatel Nietzscheho německé školy blízké některým starším britským autorům. Ostatně už kolují zvěsti, že Oxfordská univerzita se mu letos chystá udělit čestný doktorát za příspěvek k filosofii.

Počáteční investice a projekty:

Projekty:

Gosplan

- proběhne pokus o liberalizaci a zproletářštění úřednické vrstvy, kde budou na nižší vrstvy úředníků, státníků, odborových zástupců, atd. voleni přímou volbou pracujících (tedy další přiblížení se diktatuře proletariátu)
- hlavní institucí v ekonomice však i nadále zůstane státem řízený Gosplan (centrální plánovací komise)
- pokud pokus dopadne dobře, ukotví se to v zákonech a bude se pokračovat i do vyšších složek

- v zemědělství a v částech průmyslu a služeb, které nejsou nutné k vedení války či nejsou přímo pod kontrolou státu (infrastruktura, školství, zdravotnictví, atd.) proběhne postupná liberalizace a privatizace do rukou soukromého sektoru. Gosplan ať ale dohlédne na to, ať existují buďto státní JZD, nebo malí statkáři. Žádní velkostatkáři, kulaci či jiní nepřátelé lidu. Pokud to půjde dobře, budou se omezení o podnikání postupně omezovat.

- v ekonomice ať postupně panuje co největší rovnost příjmů (tedy max. rozdíl 100% platů mezi nejchudšími a nejbohatšími pozicemi). Lidé si však budou moci přilepšit o další procenta svého zisku překračováním plánu (stanoveného Gosplanem, přilepšení o tolik procent, o kolik překročí plán) a o část zisků z výnosů firem (max. poměr stanoví Gosplan, přesná procenta vedení podniků).
- pokud by se našli jedinci, kteří mají dlouhodobě vysoké výkony či mají dobré nápady (konstruktéři, technici, vědci, atd.), Gosplan ať je zachytí a zajistí jim práci na vládních projektech.
- celkově musí platit, že lidé budou mít možnost volby mezi vlastním malopodnikáním, či prací pro stát, která musí být na platech výhodnější. Výkony a především vlastní iniciativa a nápady jednotlivců musí být sledovány a patřičně odměňovány. Rozdíly mezi třídami, národy, náboženstvími i pohlavími musí být smazány.

STAVKA

- generální štáb ať vyhodnotí diplomatické dopady a možnosti útoku na Krym, Finsko a Irán. Politbyro počítá s tím, že jedna z těchto zemí bude naším brzkým cílem.

Čeka:

- rozvědná síť obdrží investici 60PK (počítáno jako investice do rozvědky ve výši 10% HDP)
- její úkol bude rozvinutí kontrarozvědky a posílení naší rozvědné činnosti GRU

GRU:

- rozvědka ať vytvoří tři rezidentury, a to v Berlíně, Vídni a Istanbulu. První úkoly budou zajištění zázemí a vybudování stabilní rozvědné sítě. Poté se přejde na sledování kroků tamních vlád a rozvědku vojenskou. Cena rezidentur je na dalších 60PK.

Diplomacie:

Zástupce SSSR na půdě Společnosti národů, Vjačeslav Molotov, v tichosti ujistil zástupce komise Čínské lidové republiky, že Sovětský svaz podpoří závěry ČLR v otázce Tibetu, Korejského poloostrova a lidských práv, pokud nebudou kolidovat se zájmy sovětskými. Čínští soudruzi tedy mohou v klidu projevit svůj názor veřejně.

Anglosasko - Portugalská námořní dohoda

Vláda Portugalsko-Brazilského soustátí tímto přijímá nabízenou dohodu, která je v podstatě jenom pokračováním našeho již přes 550 let starého přátelství a spojeneckých vztahů. Chlouba naší říše je jak vy právě říkáte naše námořnictvo a jeho přispěním by naše spojené námořnictvo nemělo mít žádnou konkurenci. Rovněž se nebráníme i nějaké ekonomické spolupráci mezi našimi národy, kupříkladu využití naší pracovní síly v Brazílii, či možnosti skrze naše kontakty prodávat vaše zboží v Indii anebo Číně, kde momentálně čile obchodujeme a soupeříme především s Francií co se týče Indického trhu.

Saúdsko-Anglosaská jednání



Půjčky?
- Je možné si půjčovat? A případně která banka a kolik a za co půjčí?

Smrt Císaře - ať žije Císař!

27. ledna 1942. Bylo to mrazivé ráno a Berlín se jen pomalu prodíral z husté mlhy. Náhle však všichni zpozorněli, městem se totiž roznesl zvuk zvonů, ohlašující tragédii. Zprávy o ní se roznesli nejprve zemí a poté po světě rychlostí, jakou se naposledy nesly zvěsti o Velké Válce.
Císař Vilém II. zemřel v noci, selhalo jeho zdánlivě nezdolné srdce.

Země upadla ve smutek, alespoň oficiálně. V nejedné hospodě, především ve větších městech, se potajmu slavilo, stejně jako v mnoha zemích okolo. Ale život jde dál a koruna se musí předat. A hlava, která má tuhle obdržet, se na to těšila už velmi, velmi dlouho. Ve věku 60 let je korunován Vilém III. Pruský, "Starý Císař". Je otázkou, jestli jeho korunovace přinese nějak výraznou změnu v politice Císařství, neboť dosud žil ve stínu otce.

Je tedy otázkou, jaká (a jak dlouhá) bude jeho vláda nad Německými zeměmi.

NÁMOŘNÍ NOVINKY ROKU 1942:

Indické námořnictvo na vzestupu:

Indické námořnictvo uvedlo k 1.1.1942 do provozu čtveřici nových letadlových lodí třídy Vikrant. Jde o přelomovou záležitost, protože všechny čtyři letadlové lodě jsou plně indické výroby ačkoliv anglosaská know-how se nezapřou. Výstavbu lodí provázela řada špionážních afér (polapení indických špionů v Singapuru kupř.) a také samozřejmě význačná průmyslová špionáž. Konečnou dostavbu pak zajistily velké lodní turbíny postavené v Indii dle francouzských návrhů. Indie tak má konečně vlastní letadlové lodě a je jedno (aspoň Indům) zda za jejich výstavbou byla hlavně práce špionů nebo vlastních konstruktérů a francouzských technických poradců. Indie tak vplouvá hrdě na mapu námořních velmocí a Nehrú slibuje výstavbu moderního indického námořnictva, které umožní projekci mladé indické síly v oblasti Indického Oceánu. Regionální mocnost Indie tak konečně povstává.

Mráz přichází z "rudých moří" na Severu:

Z mrazivých vod "Rudého Severu" přicházejí zprávy o dokončení velkých svazů bitevních křižníků a jména jako "Stalingrad" či "Moskva" nebo "Kronštadt" začínají doléhat i do Londýna. SSSR pokračuje v masivní výstavby velké hladinové flotily vybavené primárně loděmi s kombinací vysoké palebné síly a vysoké rychlosti (a dojezdu). Dávno pryč jsou tak sny některých minulých Admirálů o tom, že může cizí flotila beztrestně připlout k sovětským vodám aniž by jí mohlo cokoliv ohrozit. Dnes má rudé námořnictvo velké množství plavidel, která dokáží zdecimovat jakéhokoliv neopatrného soupeře.

Ocelová monstra císaře Wilhelma:

Velkoněmecká říše též dokončila výstavbu mohutných bitevních lodí třídy "Friedrich Grosse", které jsou sice patrně v britských očí jen zvětšenou třídou lodí Bismarck což vystihuje "deficit německé představivosti", ale z hlediska tonáže jde aktuálně o bezpečně nejtěžší lodě Evropy a druhé na světě po třídě Yamato z Japonska. Podle zvěstí navíc "ve vzduchu" visí možná výstavba ještě větších bitevníků než jsou tyto. Podle německé propagandy jde (stejně jako u třídy Bismarck) o nepotopitelné lodě, které nemají na světě konkurenci. Co je na tom pravdy nikdo neví, za to se ví, že Krupp-Stahl a Rheinmettal musely kvůli těmto lodím vyvinout zcela nová děla i předělat celý systém výroby oceli, aby dosáhly požadované pevnosti a odolnosti pancířů lodi.

Anglosasové modernizují loďstvo:

Anglosaská říše spustila v posledních měsících na hladinu moří "přirozený násobek sil" tonáže ostatních mocností. Lodě jako HMS Lion (na obrázku) jež jsou nejnovějším typem (a na špici tak nahradily King George V.) představují tradiční britskou odpověď. Nevynikají v tonáži a sotva dohánějí německou třídou Bismarck a nemohou se poměřovat s nejnovějšími německými typy, ale je jich zkrátka třikrát tolik a svou práci odvedou. Anglosaská admiralita navíc pokračuje v poměrně osamocené cestě vývoje "vysoce výbušných" projektilů, které u těžších kalibrů takřka jednostranně upřednostňuje zatímco "svět" přišel na chuť projektilům průrazným (u vyšších kalibrů přes 280mm). A mimo nové bitevní lodě spouští Anglosasové na hladinu též stále více letadlových lodí, které se zdá se stávají pro ně důležitější než bitevní lodě.

Vznik čínského námořnictva:

V ČLR formálně vzniklo námořnictvo (tak, že se dosavadní kapacity vydělily z pozemních sil) a Čínská lidová republika se tak může pochlubit tím, že má teď tuto novou branži svých ozbrojených sil taky. Několik desítek starších ponorek a torbédoborců výlučně sovětské a japonské (kořistné) provenience je však zatím vše čím se toto námořnictvo úzce vymezené pro obranu přístavů a ústí velkých řek může pochlubit. Zda bude vůbec tato země námořnictvo rozvíjet navíc ani není jisté s ohledem na tradiční orientaci na pozemní síly.

Rakousko představuje nejmodernější torpédoborce světa:

Obrovský kus urazila rakouská flotila, která nepatří rozhodně mezi největší ani nejsilnější námořnictva na světě a představila světu nejmodernější fregaty/torpédoborce třídy Prinz von Schwanzerberg. Tyto lodě jsou zdaleka nejvyspělejšími a předčí i doposud nepřekonatelné francouzské torpédoborce třídy Mogador. Jde o opravdu světový unikát a dá se tak čekat, že v zahraničí vzbudí nemalý ohlas. Rakouská flotila tak má konečně po letech zbraň vhodnou do Jaderského moře na ochranu domácích vod. I přes své velké technologické úspěchy však zůstává rakouská marína stále však na světovém kolbišti spíše přehlíženou "popelkou" a to i přes fakt, že má k dispozici všechny základní typy lodí na velmi slušné technické úrovni. Je to asi tím, že mimo Jadran by taková flotila čelila na otevřených vodách příliš velkému přečíslení od prakticky jakéhokoliv potenciálního soupeře.

KRIZE V JIŽNÍ ITÁLII:

(Palmiro Togliatti promlouvá k lidu v Neapoli.)

Vatikánská garda se zúčastnila jedné z razií proti karbonářským spolkům a podařilo se jí dopadnout hledaného komunistu Benita Mussoliniho, ten byl následně vzat do vazby, mučen a zabit policejními orgány a jeho tělo vystaveno pro výstrahu ostatním pověšené za nohy ne benzínce v centru Říma. Zamýšlený efekt se však nedostavil. Namísto pobouřená veřejnost dala konečně v plné síle najevo na čí straně stojí její sympatie a vzala útokem několik policejních stanic. Davy strhávají v mnohých italských městech symboly nenáviděného Římského království (habsburská loutka), mávají rudými vlajkami, zapalují policejní stanice a lynčují "papežence".

Římský král (což je nedědičný titul držený obvykle druhorozeným synem vládnoucího Císaře z rodu Habsburg) a arcivévoda Felix habsburský (toho času 26ti letý) tak čelí další ze série bouří proti habsbursko-papeženskému panství na území Itálie. V podstatě se opakuje to samé co už několikrát předtím - akce socialistů (předtím karbonářů) nebo komunistů rozjedou spirálu guerrilového boje na straně jedné a represí na straně druhé což vyústí v nějaké větší střetnutí (tentokrát kolem zabití (oni říkají zavraždění a umučení) Mussoliniho) a to vyústí ve výbuch lidového hněvu, kolaps státu a jeho ozbrojených sil (které jsou "loajální jen v dobrých časech") což si vynutí intervenci rakouské monarchie a jejích vojsk.... doposud se ty "děravé italské necky" (jak o nich mluvil už Radecký či Franz Josef) podařilo zatáhnout, bude to i tentokrát stejné nebo se v Itálii zrodí nová socialistická republika... a co na to Sovětský svaz?

EVENTY - RAKOUSKO A SOVĚTSKÝ SVAZ:

Rakousko:

Císař a premiér musí rozhodnout zda do jihoitalských záležitostí zasáhnou vojensky. Za posledních sto let je tam situace neměnná - Italové nenávidí to čemu říkají "rakouská okupace" a nepodařilo se tam dodnes vytvořit dostatečně pevnou základnu loajálních sil (10-20% populace možná) a s tím jak jde čas se stále radikalizují (do ruda). Včera karbonáři, dnes socialisté a zítra kovaní komunisté. Navíc situace se změnila z hlediska existence SSSR, který aktivně tato hnutí podporuje a také v tom, že církev (jako prohabsburská síla) se Italům značně odcizila a tak paradoxně je teď Řím víc rudý než černý.

Rozhodnutí je prosté - intervenovat nebo neintervenovat. Důsledky neintervence mohou znamenat rychlý kolaps celého státu a vyvěšení rudé vlajky na vatikánskou bazilikou. Jakou ránu to zasadí prestiži Habsburské dynastie netřeba vysvětlovat.

Sovětský svaz:

Čas uzrál... v Itálii opět doutnající nenávist vyšlehla v plameny otevřené rebelie a je nyní na Trockého vedení, aby rozhodli co s tím. Doposud vždy vše skončilo zásahem rakouských sil a Italové byli poraženi a znovu podrobeni (aby v podstatě ihned současně začali zase provádět guerrilovou válku). Nyní mohou být věci jiné. SSSR může dodat Italům skutečné a pořádné zbraně, takže pokud povstání v Itálii byla do teď o zastaralých puškách, mečích a vidlích, tak tentokrát můžou povstalci mít tanky, děla i kulomety. Pokud uspějí... Řím padne a jakmile padne tento symbol Ancient Regime se definitivně zhroutí.

Otázka tedy je zda a kolika PK chce SSSR podpořit revoluci na jihu Itálie v Římském království.

Rozvědka

- na chod rozvědky se určuje 10Pk

- zřizují se 2 rezidentury
- - "Ministerstvo Veřejné Bezpečnosti"
všeobecná kontrarozvědka, sledování domácí opozice, zahraniční diplomaté, všeobecná Kontrarozvědka

- - "2. odbor Generálního Štábu"
vojenská rozvědka, vojenská kontrarozvědka

Vláda se táže jaká je zatím všeobecná situace
- jak jsou na tom političní protivníci především nacionalisté a jiní jim podobní, jak silné vnitřní opozici čelíme

- jaké je situace s Ujgury, je v jejich oblasti situace stabilizovaná nebo čelíme nějakým obtížím

- jaká je situace v Tibetu, je opanovaná, nebo se musíme připravit na obtíže tam

- jaká je naše podpora u čínského lidu, něco co bychom měli vědět
jaká je situace venkova a nějaké akutní problémy

- cokoliv jiného důležitého

Vládě SSSR

Vážený Soudruhu Trockij
Vláda ČLR a předsednictvo CPC nemá v úmyslu jakkoliv na mezinárodní aréně řešit otázku Tibetu, pokud k tomu nebudeme donuceni. Naše strana se domnívá že problém prostě neexistuje.

Pokud se jedná o otázku Korei. Naše strana by ráda znala vaše plány v této věci. Apel na půdě Společnosti Národů bude naprosto neúčinný a může dojít i k mezinárodním komplikacím. Naše strana se tedy ptá jestli má toto téma vznášet a jestli bude veřejně podpořena SSSR.

Rovněž by nás zajímal váš postoj k otázce lidských práv, což je rovněž důležitý bod jednání

Předseda Mao

Situace v Jižní Americe + plány

Jaká je teď situace v Jižní Americe? Máme v oblasti nějaké spojence? Jsme vnímáni jako nějaký velký bratr, který je chrání před nenechavými rukami kupříkladu Španělů, anebo je zde nějaká averze? Mým cílem je buď anektovat, či přímo podřídit Paraguay a Uruguay. Jinak vytvořit nějakou větší alianci, se kterou bych dokázal získat zbytek kontinentu pod svou kontrolu, avšak toto je až hudba budoucnosti, první je třeba navázat aliance.

ÚZKÁ SPOLUPRÁCE ROZVĚDEK

Děkujeme a souhlasíme.

Rakousko pokryje Osmanskou Říši a Francii.

Přijímáme také úzkou spolupráci našich rozvědek.

ÖfR vysílá proti italským rebelům svou 5. Armádu, zhruba 400 letadel a flotilu pro zamezení námořního zásobování povstalců zbraněmi, apod..

Franz Friedrich Maria Joseph Johann Nepomuk Gabriel,
Prinz von Schwarzenberg
Kanzler Österföderation Reich

Indická federativní republika - 1. část výdajů

Po několikadenním rokování přichází indická vláda s první částí rozpočtu pro rok 1942. Jedná se o velký projekt, který bdue silně zaměřen na posílení domácí ekonomiky a vytvoření silné industriální a také vzdělané základny pro budoucí indické generace.

Prezident Mahátma Ghándí a premiér Jawaharal Nehru přišli s tímto návrhem prvního přerozdělení peněz z rozpočtu:

Rozvědka:

20 PK - Všeobecná kontrarozvědná činnost

Ekonomika:

Indická vláda uvolňuje celkem velkou sumu na vybudování nových továren a podporu domácího průmyslu a domácích firem.

100 PK - Podpora domácího průmyslu.

Projekt:

Indická vláda se snaží lákat zahraniční podnikatele, aby zakládali své firmy v Indii a posílili tak nejen indickou ekonomiku, ale aby také přinesli své know-how.

Na tento projekt bylo uvolněno 20PK

_________Shrnutí:___________

Počáteční PK: 193
Výdaje v PK: 140
Zůstatek PK v pokladně: 53

Nabídka výpomoci Rakousku + Španělsko

Portugalsko-Brazilské soustátí sice s Rakouskem a jeho podřízeným Římským královstvím udržuje výhradně obchodní styky, avšak jak jistě víte, tak jsme zarytí odpůrci socialistických a podobných tendencí, které vycházejí ze SSSR. Dokud byly daleko, tak jsme je mohli ještě ignorovat, avšak v podstatě hned vedle v Jižní Itálii by pro nás takové myšlenky mohly znamenat budoucí problém a proto bychom ho rádi udusili v zárodku.

Nabízíme proto následující pomoc v podobě námořní asistence, která by v případě velice dlouhého pobřeží Itálie měla být dosti nápomocná ve vašich snahách obnovit pořádek.

1x flotila
2x ASW flotila
1x Svaz ponorek

Pro případ větší nouze jsme ochotni provést i výsadek a zpacifikování místních rebelů do příchodu vašich jednotek, ale toto pouze v rámci Sicílie, která je pro nás nejblíže a mohli bychom zde nejvíce pomoci. V podobě následujících expedičních sil:

2x Těžký (brazilský) pěší sbor (V.)

Rovněž prosíme o podobnou výpomoc Španělsko, abychom nenechali toto ohnisko pořádně rozdmýchat a nedovolili vzniku jejich bašty hned za rohem.

REBÉLIE V JIŽNÍ ITÁLII

Kancléř ÖfR povolává do zbraně

3x Armáda aktivních záloh (IV.)

Rebelové budou tvrdě potlačeni, pořádek znovu nastolen.

Část Benátských vojsk míří do jižní Itálie:

Italia - jih
*gen. Heinrich Wieden Edler von Alpenbach - vynikající horský i pěchotní generál
5. Armáda (V.) 150.000 mužů vševojsk
2. Křídlo 4. Velitelství rakouského letectva (IV.) - 20.000 mužů, 200 letadel vševojsk

ty podpoří z Balkánu:
2. a 3. Křídlo 1. Velitelství rakouského letectva (IV.) - 40.000 mužů, 400 letadel vševojsk


Flotila vyplouvá z Boky a Terstu, aby zajistla úplnou blokádu jižní Itálie, aby nikdo nemohl zásobovat povstalce po moři zbraněmi, municí a jiným strategickými věcmi.

Flotila - Italská blokáda

*adm. Ludwig Joseph Seraphin, hrabě Porcia von Brugnera (alter)
1x Flotila (V.)
2x Křižníková skupina (VI.) - 2CA, 2CL, 4DD, 2 zásob.trans
1x ASW svaz (VII.)
1x Svaz ponorek (V.)
1x Smečka ponorek (V.) - 8 Uboot, 2 zásob.trans

ty podpoří z Lybie:
1x Smečka ponorek (V.) - 8 Uboot, 2 zásob.trans

Torpedoborec SMS Prinz von Schwanzerberg

REBÉLIE V JIŽNÍ ITÁLII

Kancléř ÖfR děkuje Portugalsko-Brazilské Koruně. Vaši pomoc vítáme!

Rebelové budou tvrdě potlačeni, pořádek znovu nastolen.

Pěchotu prosím podřiďte veliteli 5. Armády, která míří na jih Itálie:
*gen. Heinrich Wieden Edler von Alpenbach - pěchotní, horský
- Generál byl o vás informován

2 těžké pěchotní brazil.sbory prosím pošlete do Říma a Neapole.

ÖfR Flotila vyplouvá z Boky a Terstu, aby zajistla úplnou blokádu jižní Itálie, aby nikdo nemohl zásobovat povstalce po moři zbraněmi, municí a jiným strategickými věcmi. K té se prosím připojte se svými loděmi.

Flotilu podřiďte prosím:
*adm. Ludwig Joseph Seraphin, hrabě Porcia von Brugnera
- vlajková bitevní loď SMS Franz Joseph I.
- Admirál byl o vás informován

Rádi bychom významně rozšířili spolupráci mezi našimi zeměmi, obchodní, hospodářskou, vědeckou i příp. vojenskou. Vaše přátelská intervence je tedy velmi dobrým začátkem našich jednání budoucích.

Franz Friedrich Maria Joseph Johann Nepomuk Gabriel,
Prinz von Schwarzenberg
Kanzler Österföderation Reich





Torpedoborec SMS Prinz von Schwanzerberg

Informování Spojence

V rámci našeho nově uzavřeného spojeneckého svazku vám oznamujeme, že vysíláme expediční síly vzhledem k situaci v Římském království. Dokud je socialismus a podobné praktiky v SSSR a Číně, tak jsme jej mohli ignorovat, ale nehodlám připustit, aby bašta něčeho takového vznikla v Itálii, která odkud je to už velice blízko k nám. Navíc bych nerad připustil nárůst vlivu sovětů v Středozemním moři. Jak se stavíte vy k celé této věci?

Itálie:

Politbyro doporučuje plně podpořit italskou revoluci, a to jak dobrovolníky, technickým personálem, důstojníky coby podporovateli, materiálem, zdroji a především dodávkou 3x Pozemní armády III. z aktivních záloh.
Jednání s Rakušany je možné a pokud bude probíhat, tak během podpory povstání. Především co se týče papeže jsme ochotni slevit. Revoluce však musí být úspěšná.
V případě blokády budou cestovat zdroje postupně. Jestli zablokují některé přístavy, půjdeme do jiných (např do Sicílie). Pokud zablokují vše, pokusíme se najít jiné cesty (Mafie, sousedi, Savojsko, cokoli na co lidový komisariát zahraničí či GRU přijdou). Pokud dojde na potápění, udělají se důkazy a zbytek se stáhne nebo použije vedlejší cesty.

Diplomacie:

Molotov přetlumočil názory soudruha Trockého (a tedy celého Politbyra) takhle:

- co se týče Tibetu, souhlasí. Diskuze se může stočit maximálně na otázku náboženství. To je sice opiem lidstva, avšak může se použít na uhašení sporů a třeba i získání nových spojenců.
- co se týče Koreje, SSSR prosazuje myšlenku svobodného korejského státu. Samotné řešení však přenechává na volném uvážení Čínské lidové republiky a soudruha Maa. V případě napadení ČLR Japonskem je na obranu bratrského národa připraven celý Dálněvýchodní front Dělnicko-rolnické Rudé armády.
- co se týče lidských práv, SSSR podpoří další navrhovatele.

Rebélie v Jižní Itálii

Do stavu "pohotovost" je uvedeno 10x Pozemních armád a především Luftwaffe má za úkol připravit se na intervenci v Itálii.
Za tím účelem se připraví speciální skupina "Kondor":
1x Velitelství Luftwaffe (V.)
3x Takticko-bitevní skupina (V.)
3x Stíhací-bombardovací skupina (V.)

Ta se připravuje na možnost zásahu v jižní Itálii po boku Rakušanů, kterým by poskytovala maximální pomoc při uklidňování výbušné situace v zemi.

Krize v jižní Itálii - Německo:

Vzhledem k úmrtí císaře se vytratila absolutní autorita a Reichstag požaduje po vládě, aby si nechala jakoukoliv intervenci v zahraničí schválit právě parlamentem.

Sociální demokraté jsou ostře proti (žádný německý dělník nebude umírat pro nějakého Papeže a zájmy aristokratických druhů).
Hugenbergova DNVP je pro intervenci.
Národní-socialisté - aktuálně své stanovisko nedali, jsou sice vyhraněně antikomunističtí, ale na druhou stranu Hitler není zrovna křesťan (v jeho straně kvete germánská mythologie a novopohanství) a do "fráterníků" se také umí často opřít. Pokud má dát podporu bude za to něco od vlády chtít. A tím něčím bude významné posílení národních socialistů ve vládě.
Zentrum - je přirozeně pro, nicméně podmiňuje celou intervenci "šiřším řešením italské problematiky", protože podle nich je současná krize především důsledkem selhání Habsburků a má-li Německo krvácet pro selhání Habsburků je třeba z celé situace vyvodit důsledky.
Adenaurovi demokraté - Adenauer zachovává neutralitu, hrozbu komunismu si uvědomuje, ale na druhou stranu reflektuje stav toho, že církev se stává naprosto nepřijatelnou pro italské obyvatelstvo s každým dalším dnem, kdy to "táhne s Habsburky"

Resumé Reichstagu: Vláda přirozeně může zkusit Reichstag ignorovat a prosadit svou vůli jako za Wilhelma II., ale už nemá jeho autoritu, takže to nemusí být bez následků. Se smrtí starého císaře se totiž zhroutila část staré struktury a nová se ještě nestihla vybudovat, Wilhelm III. sotva nastoupil na trůn a netěší se tak vysoké autoritě jako jeho otec.

Druhou variantou je podvolit se Reichstagu (tím vznikne jasný precedens, že po wilhelmově éře se moc německé vlády drolí a část moci přebírá Reichstag), ale pak je potřeba se buď dohodnout s Zentrem a Adenauerem, nebo národními socialisty. Hitler výměnou za posty a odvolání trojice generálů z vojenské vlády (Schleicher (pro své sociální politiky), Fritsch a Werner von Blomberg (osobní nesnášenlivost) na intervenci klidně kývne (o zachování římského státu, Papeže či Habsburky mu ale vůbec nejde, tohle pro něj nejsou hodnoty, které by považoval za vlastní). Následkem bude ale to, že nacisté získají na vládu skutečně silné mocenské páky a Hugenberg bude v těsném "Hitlerově objetí". Adenauer a Zentrum budou chtít před schválením intervence představení takové vize italského státu, který bude mít "šanci být životaschopnější než ten dosavadní" (to jest bude samotným Italům více vyhovovat).

Dopady italské krize v zahraničí: Reakce veřejnosti

Německo:

Tradiční rozdělení na katolický sever (rozhodně pro intervenci) a protestantský jih (spíše proti intervenci) je doplněno rozdělením mezi "demokratické strany", katolíky, nacisty a sociální demokraty. Socialisté jsou kategoricky proti a Otto Welsh jasně nahlas říká, "ani kapka krve německého dělníka pro zájmy papeženců a aristokracie!" (samozřejmě socialisté formálně a nahlas neschvalují "rudou" revoluci v Itálii), Hitler aktuálně vyčkává - pro něj jsou komunisté arcinepřátelé, ale současně je znám jeho odpor ke křesťanství a katolicismu speciálně (ve shodě s Nietzscheho filosofií), jeho voliči momentálně kolísají mezi touhou "nekrvácet pro zájmy kapitalistů a zdegenerované aristokracie" a touhou "pobít Rudé do posledního". Demokraté spíše varují před tím, aby se Německo nenamočilo do něčeho z čeho pak nepůjde snadno vylézt a v nevlétlo po boku Rakouska do neřešitelného konfliktu (a poukazují na extrémní nepopulárnost Habsburků v Itálii). Jediná DNVP a němečtí katolíci jsou jasně a bez dalšího pro intervenci v Itálii.

Rakousko:

Většina elity a mírná většina obyvatelstva je pro okamžitou intervenci. Z Prahy se však ozývají i nesouhlasné hlasy a nejsou zcela osamocené. Češi platí za neznabohy a v konfliktu mezi komunisty a "papeženci" vidí trochu něco jiného. Každopádně většina obyvatelstva (až na český ostrov) je pro intervenci, ale není to nijak rozhodná většina. Obzvláště levicoví voliči a socialisté (o komunistech nemluvě) spíš akcentují fakt, že ti co dnes "válku vyhlašují pro ní krvácet nebudou".

Francie:

Situace v Itálii vzbuzuje nacionalistické vášně, ale trochu jiným směrem, než kterým by se dalo čekat. Ozývá se poměrně silné volání po tom, aby "konečně někdo ten rakouský binec v Itálii ukončil" a to znamená, že "francouzský lid" (rozuměj jeho elity) jsou spíše nakloněny tomu dát jasně najevo (vlastní vojenskou přítomností v Itálii), že Francie nebude dále tolerovat "germány v Římě". Obzvláště pokud by se do situace vložilo Německo je to pro řadu Francouzů signál proto vytáhnout do Itálie s vlastní armádou "a klepnout Němce přes prsty". Na druhé straně vládní aparát je i pod tlakem "levicového křídla" bonapartistické ideologie, která vidí v rudé vzpouře v Itálii možnost zasáhnout přímo na podporu povstalců a to z důvodů ideologické spřízněnosti. Ovšem jako vždy platí, že jak Bonaparte rozhodne (třeba i pro nezasahování), tak se stane, každopádně veřejnost není rozdělena v tom proti komu bojovat (pochopitelně proti Němcům, proti komu jinému?), je rozdělena jen v tom, zda jít na pomoc italským rudým, nebo případně ne. (Tam už se to štěpí právě na ty Francouze co jsou věřící katolíci a ten zbytek (kterého je ovšem více).) Zkrátka zda má Francie připojit Řím sama (pravicoví bonapartisté) a vyhnat Germány, nebo zda má naopak podpořit ideu nějaké formy italského sjednocení (či koexistence dvou na Paříž vázaných států).

Velká Británie:

Převážně protestantská země (v drtivé většině převážně), takže když se katolík mlátí s komunistou, tak typický Londýňan "pije tea a svačí sušenky" a s povýšeným úšklebkem sleduje to hemžení. Průměrného Angličana ten konflikt nezajímá a nevidí v něm žádný britský zájem. Trochu jiná situace je pochopitelně v Irsku a ve Skotsku, kde je převaha katolického obyvatelstva a tam jsou názory docela opačné, ale Irové a Skoti představují naprostou menšinu.

Portugalsko:

Portugalci jsou pobouření a byli by pro vlastní intervenci. Brazilcům je to však jedno a válka byznysu nesvědčí, takže Brazilci apriori proti jakékoliv válce, Evropa je příliš nezajímá. Pokud by šlo tedy Portugalsko do Itálie, tak ne s brazilskými vojáky (což je po hříchu většina).

Španělsko:

V Madridu vládne poměrně bojovná nálada, ale čeká se na to co podniknou Habsburkové. Španělská případná intervence v Itálii je silně vázaná na nepřítomnost německých sil (pokud tam půjde Němec, Španěl tam nepůjde a to kvůli tomu, aby Francouz neviděl Španěla a Němce vedle sebe jako spojence). Krom tohoto oficiálního stanoviska existuje však i fakt, že plán na vyslání dobrovolníků se už zrodil na půdě Opus Dei, která vybírá příspěvky na "kruciátu proti komunistům v Itálií".

Anglosasko-Saúdská jednání:

Saúdové se politicky nemíní vzdát svého území, ale jsou ochotni poskytnou rozsáhlé ropné koncese a umožnit v oblasti převažující Anglosaský vliv i povolit omezenou vojenskou přítomnost. Saúdové si pochopitelně uvědomují ten profit, ale možnost vzdát se území státu je mimo možnost jednání. Nemohou vydat "Alláhovu půdu nevěřícím" (to by jim jejich vlastní lidi mohli taky podřezat krky).

Půjčky:

Běžným způsobem ne. A o mimořádných způsobech se má bavit v momentě, kdy předložíš něco do čeho by mohl někdo chtít investovat, nebo v okamžicích krize či velké války (což případný konflikt v Itálii není a intervence proti třetiřadému národu (Irán, Arábie či Thajsko, latinská amerika) taky ne.

Reakce Portugalsko/Brazílie:

Situace v Itálii:

Brazilský místokrál nebrání portugalské vládě vstupu do konfliktu v Itálii, pouze oznámil, že na brazilské vojáky se nesmí vztahovat povinnost nasazení a "brazilský majetek" může být nasazen jen za výslovného souhlasu brazilské místokrálovské vlády, prakticky tedy nelze počítat s těmito silami:

2x Pozemní armáda (IV.)
2x Těžký (brazilský) pěší sbor (V.)

1x Flotila (IV.)
1x Křižníkový svaz (IV.)
2x ASW svaz (IV.)
1x Svaz ponorek (IV.)
2x Transportní svaz (IV.)

2x Velitelství portugalského letectva (IV.)

Brazilská vláda je ochotna umožnit převoz dobrovolníků z Brazílie (pokud tací budou) a případně se nevojensky podílet (logisticky), ale přímý vstup do konfliktu pro brazilské vojáky nechce (nevidí jediný důvod aby její "američané" umírali v podle něj "bezvýznamném evropském konfliktu"), samozřejmě jednat se dá vždy.

Španělská reakce:

Španělská vláda je ochotna podpořit nanejvýš aktuálně vyslání dobrovolníků jež bude organizovat Opus Dei a to finančně. Do doby než bude jasno, zda na apeninský poloostrov vstoupí i německé jednotky se Španělsko angažovat nehodlá. Pokud tam vstoupí, tak to znamená, že španělská účast je zcela vyloučena (kvůli španělsko-francouzským vztahům).

Jižní Amerika:

Spojence tam nemáte, nepřátele také ne. Většina tamních vlád je ale velice ostražitá a nevraživá vůči svým bývalým "pánům" ze Španělska, takže záleží na tom, zda je Portugalsko kamarád Španělska či nikoliv. V Chile vládne svérázná vojenská Junta, v Argentině pak Perón a ve zbytku jsou takové ty klasické polooligarchicko-demokratické režimy.

Rebélie v Itálii - akce Rakouska:

Blokáda Itálie:

Ani celá rakouská marína není s to zajistit úplnou námořní blokádu takto dlouhého pobřeží, které představuje jižní Itálie (+ Sicílie). (Jde asi o 3000 km pobřeží a to je pro 1 flotilu a 4 hladinové svazy nereálné.) Lze zablokovat Otrantský průliv (do Jadranu) a lze jistě oddělit blokádou Sicílii od zbytku a blokovat některé významnější přístavy, ale to je maximum možného. Navíc to plně zaměstná celou marínu, která nebude mít kapacity na nic jiného. Blokáda se dá v takové formě udržovat nanejvýš dva-tři týdny než se budou muset lodě vrátit z moře do loděnic k doplnění paliva, výměně posádek a pro nejnutnější opravy.

Pozemní intervence:

Útok lze zahájit do 10ti dní dle plánů (1 armáda + 1 velitelství letectva). První střetnutí s rebely je možno očekávat do 14-21 dní.

Mobilizace 3 armád:

Nutno počítat se zvýšenými výdaji pro tento rok (30 PK + další PK co spadnou díky využití manpoweru). Armády budou k dispozici do 20 dní.

EVENT: USSR-Savojsko-Francie

Savojská vláda obdržela od sovětské vlády žádost o povolení tranzitu zboží do Římského království. Savojská vláda je nakloněna této žádosti vyhovět (protože "Pryč s Habsburky!"), nicméně žádá Francii o schválení a SSSR o potvrzení žádosti.

Důsledky eventu: Sovětská pomoc v případě souhlasu obejde všechny myslitelné námořní blokády kolem Itálie skrz Savojsko (a případně Francii).

REAKCE NA ÚVODNÍ REFORMY:

Gosplan:

- na dlouhé lokte je to celé, prozatímně však je otázka stran školství (míní se tím snad umožnění soukromých (nedejbože církevních!!!) škol?
- zavedení voleb do úřednické vrstvy pochopitelně naráží na odpor vnitrostranické nomenklatury, která argumentuje, že není možné aby strana neprověřovala a neschvalovala (tedy nevybírala) kandidáty na jakékoliv řídící funkce (vždy to musí být komunista)

STAVKA:

Krym:

- je to otázka může se stát všechno nebo taky nic... Krym je vazal Osmanů, napadneme-li Krym měli by nám Osmani vyhlásit válku a požádají o pomoc své spojence (Německo a Rakousko), ale je otázka jestli mu pomohou, tohle se těžko dá předvídat, pokud Německo Osmanům nepomůže je to akce "Krym zadarmo" či alespoň "Krym lacino", rozhodnou-li se Němci do konfliktu vstoupit může se přihodit cokoliv

Finsko:

- Finsko nemá velké spojence, ale je tu Švédsko, které asi nebude chtít sousedit s SSSR taková akce může mít dalekosáhlé dopady na současnou neutralitu skandinávských zemí, pokud jde o Finskou armádu není považována za soupeře moderním sovětským silám

Irán:

- invaze do Iránu je výzva Anglosaské říši, jiné dopady by to mít nemělo, je samozřejmě otázka jak moc a zda vůbec budou chtít Anglosasové za Irán krvácet, jediné co je tam může pálit jsou zdroje Anglo-Perské ropné společnosti

Čeka/GRU:

- OK dát do deníku

Indie láká zahraniční investory:

(Indická panda rudá, maskot propagační kampaně indického ministerstva obchodu.)

Indická vláda uvolnila velkorysé prostředky na rozsáhlou propagační akci, která má za cíl nalákat americké a evropské investory do Indie. Slogan, který zní: "Žádné odbory, nízké náklady a spousta pracovních sil." Se stala sice terčem kritiky a zesměšňování ze strany části evropských médií, nicméně přesně vystihují to co Indie investorům nabízí. Lacinou a prakticky bezprávnou pracovní sílu, která jen čeká na své využití. Poměrně dobře zacílená kampaň našla odezvu nejen (jako již tradičně ve Francii a v Brazílii/Portugalsku), ale nově též v Rakousku či v Německu. Ostatně Tomáš Baťa a jeho obuvní firma má již s "outsourcingem" bohaté zkušenosti (boty pro Baťu "šije celá Brazílie") a z hlediska příležitostí je to rozhodně zajímavý trh. O přelití části kapitálu uvažují i někteří američtí investoři, kteří jsou unaveni rostoucími právy a požadavky dělníků, takže je možné, že část kapitálu do Indie přiteče i z Amerického Dominia.

Indické ministerstvo obchodu prezentuje Indii hlavně ovšem jako stabilní a poklidnou zemi, která ze všeho nejvíc miluje práci za "přiměřené" peníze (a ne nutně vždy peníze).

Indie - země "start-upů":

Indické ministerstvo financí se rozhodlo k velmi novátorskému kroku, fyzicky vzalo skoro polovinu všech rozpočtových zdrojů a dalo je lidem se slovy "na tumáš". A proč? Aby si založili firmu. Jakýkoliv Ind s jakýmkoliv podnikatelským záměrem dostává od indické vlády peníze na to, aby mohl začít realizovat své sny, nebo může investovat do snů jiných. V praxi to vypadá tak, že každý Ind dostal "kupónovou knížku" s body, které může buď využít tím, že si je nechá vyplatit na vlastní podnikání (otázka je jestli někdo ověří, že podniká), nebo body z knížky dá někomu jinému výměnou za podíl na jeho projektu a stane se investorem. V podstatě vláda takto doslova "rozhazuje peníze" všem lidem se slovy, že "každý z nich je může využít a stát se bohatým milionářem". Jaký to bude mít efekt není ještě jisté, ale už teď je jisté, že "první milionáři z chatrče" se hlásí o slovo. Jeden Ind kupříkladu takto přesvědčil tisíce lidí, aby mu připsali své body, pak je vybral na svůj projekt provoz taxi rikša služby a během krátké doby tak zavádí po Indii novou "rikša-službu". Jinde peníze vybrala body od Indů jejich obec a postavila kolotoč (nejsem v ČR ehm...) zkultivovala okolní půdu, aby rozšířila polnosti či vybudovala závlahové zařízení.

No a samozřejmě se našli i tací podnikatelé, kteří přesvědčili (neptejte se jak), aby jim připsali body a za ty pak vybraly od vlády peníze, které investují do vlastního podnikání, ve kterém jsou nyní jejich zaměstnanci i akcionáři. Ovšem jak to v právním systému dopadne s drobnými akcionáři jež jsou současně zaměstnanci novodobých "maharádžů" se raději nikdo neptá. Celá věc může skončit velkým fiaskem i velkým úspěchem. Jisté je zatím to, že indická vláda sebevědomě "rozdala peníze vlastním lidem" což samozřejmě významně posílilo její popularitu a také dalo nemalý impulz indické ekonomice. Každý může být milionářem z chatrče... je zkrátka heslo dne.

ČLR - rozvědka:

- provedeno, zřízeno a zaplaceno (dej do deníku)

Všeobecná situace:

Asi dobrá, "staré živly" jsou hluboce potlačované a jejich exponenti často hnijí v různých lágrech, opozice (organizovaná) prakticky neexistuje. Mniši v klášterech se už raději k ničemu nevyjadřují a doufají, že jim vláda nesebere i ty kláštery. Bývalí exponenti císařské dynastie žijí pod novými občanskými jmény a jsou pod dozorem zvláštních složek ministerstva vnitřních záležitosti. Nálada v obyvatelstvu je dobrá, lidé (povinně) zbožňují Maa.

Ujguři:

Kvete tam islamokomunismus a tato menšina je loajální a bude tak dlouho loajální dokud Peking nezačne zkoumat jejich imány a islám, protože pak by mohl narazit srp na půlměsíc.

Tibet:

Neloajální provincie. Víc asi není co. Není pochyb o tom, že ČLR je vnímána většinově jako okupant a podle hlášení policejních složek sice Tibeťané aktuálně nejdou do otevřené opozice, ale z jejich chování plyne, že se snaží konfliktu s ústřední moci vyhýbat a "konají jen nezbytné a nařízené minimum práce" co jim je uložena. Zkrátka "nespolupracují s láskou a radostí" a dá se tušit, že pomýšlejí na to, jak by proti nám povstali. Ministerstvo vnitra má podezření na existence koordinované podzemní organizace, která čeká na svou příležitost, ale momentálně se jí nedaří vypátrat. Je možné, že se opírá o mnišské řády a jejich klášterní síť, nicméně zaútočit (preventivně) tam znamená jít s tibetskou společností do otevřené války (část komunistů je proto (aspoň nebudeme čekat na jejich útok), část proti (snaha vyhnout se konfliktu a snažit se o to získat Tibeťany na svou stranu)). I kdyby opravdu podzemní organizace byla řízena z klášterů (což možné je), tak útok na kláštery znamená, že se riskuje konflikt s tibetskou populací jako celkem. Lámové jsou tam velice uctívání, mají skoro božské postavení. (On na druhou čínský hluboký venkov vůči klášterům konfuciánů není o moc jiný že?)

Anglosaská říše -úvodní investice:

Rozvědka:

- OK, do deníku
- z Paříže zatím žádné hlášení o aktivitách tamní vlády

Železnice:

- OK, budeš odměněn železničářskou písníčkou ( X-DDD), a zmíním to veřejně
- 130 PK nalito do železnice (30 Kanada, 30 Austrálie a 70 Amerika)

Lákání kolonistů:

- OK zveřejním, bude mít jistý efekt

EMPIRE ON THE RAILS..

Velkým "rozhazovačem" peněz je překvapivě i Anglosaská konzervativní vláda, která se rozhodla masivně podpořit rozvoj infrastruktury v dominiích. Amerika, Kanada i Austrálie mají být podle nejnovějších plánů protkány sítí železnic, které zrychlí cirkulaci zboží i osob a "nakopnou tak" místní ekonomiky. Nejen rozvoj nových, ale i modernizace stávajících železnic je tak na pořadu dne. Na celém projektu si hodlá "namastit kapsu" co nejvíc podnikatelů - blahem se tetelí zejména americký uhelný průmysl, ale také velcí farmáři z Austrálie, kteří už se vidí rozšiřovat své farmy do hlubin stále z velké části panenské Austrálie. Na své si přijde i obilný pás v Kanadě. Centrem investic a nového hospodářského impulzu se stává tak aktuálně americký Pittsbourgh.

Balík kolonizačních dekretů:

Vláda Impéria také vydala balík dekretů, které rozvolňují již beztak chabá imigrační pravidla a současně vyhradila na propagační kampaň a pobídky pro nové kolonisty napříč Evropou. Stává se tak zcela běžně, že v rakouském, německém či francouzském tisku vychází placená reklama začínájící slovy: "I ty se můžeš stát poddaným Jeho Veličenstva!" Celá kampaň láká hlavně na snadno získatelné občanství jednotlivých dominií (Amerika, Kanada a Austrálie), dominiální vlády navíc tento projekt podporují každá po svém. Kanada a Austrálie slibují nově příchozím půdu a 100 dolarů do začátku, Amerika jim slibuje okamžité zaměstnání v zemi "neomezených možností" a až 500 dolarů (a to už je suma!) při dosažení dostatečného vstupního skóre (vzdělání atd...).

Dá se tak čekat, po čase stagnace začne z Evropy opět akcelerovat vystěhovalectví do Anglosaské říše, která takto starý kontinent nenásilně připravuje už přes sto let o jeho nejcennější zdroj - odvážné a chytré lidi.

Tibet

- Situaci v Tibetu nadále sledovat, proti klášterům zatím nezasahovat
ale je zapotřebí abychom byli o případném povstání informováni v čas

- Západní Vojenský Okruh svými silami zajistí vybudování silnice směrem na Tibet
Každý kilometr směrem k náhorní plošině je velké vítězství, takže čím blíže se dostanou Lhase tím lépe
pokud by se mělo stavět v horách a na plošině postupovat opatrně, statisícové ztráty nejsou akceptovatelné
uvolněno 10PK

Ekonomická Rozvědka

- Je někdo schopen ekonomické možnosti Indie v porovnání s námi
především jde o srovnání našich a jejich průmyslových kapacit

- Ministerstvo Financí ať předloží analýzu Indických ekonomických reforem, především jaký odhaduje dopad těchto reforem na růst Indické průmyslové základny

Nový Pětiletý Plán
- Odpovědným za nový pětiletý plán je Teng Siao-pching
může konat co uzná za vhodné, jak uzná za vhodné a může nařizovat všem
odpovídá se jen a pouze Čou en lajovi jako premiérovi a samozřejmě Maovi
(Ministerstvo Veřejné Bezpečnosti ho má sledovat, kdyby chtěl náhodou páchat převrat)

- Trvání: 5 let
- Prostředky: 650 PK po dobu trvání plánu, první rok 100 PK

- Technologie budou pocházet především ze SSSR

- Prioritní Cíle pro První Rok
- - dokončení páteřní infrastruktury
- . otevření nových dolů na suroviny, především na vzácné suroviny po kterých je poptávka
- - posílení kapacit těžkého průmyslu

- Následující roky budou zaměřeny na výstavbu průmyslu
cílí se na těžký, automobilní, letecký a jiné nezbytné průmysly pro moderní zemi

- sektor lehkého průmyslu bude ponechán soukromé iniciativě a plán ji nemá za žádných okolností omezovat
vláda uvažuje že by do země pozvala zahraniční firmy jako partnery aby podpořila rozvoj lehkého průmyslu ale neví zda by to bylo rentabilní vzhledem k chudobě čínského obyvatelstva

- do venkova a zemědělství nezasahovat, velmi pečlivě sledovat a hlásit první náznaky hladomoru

- plně využít všech zatím získaných znalostí a postupovat striktně podle nich
"revolucionářství" jako tavení oceli v domácích pecích nebude žádoucí

- K podpoře výstavby a realizace plánu budou povolány masy obyvatelstva, studenti, komsomolci a jiní, nasazení bude probíhat formou brigád

SITUACE V ITÁLII (PRVNÍ TŘI TÝDNY):

(Vyhlášení Italské socialistické republiky Palmirem Toggliatim.)

Rebelie se mění v občanskou válku!

To co na počátku vypadalo jako klasická rebelie "po italsku" se rychle (v řádu jednotek dní) zvrhlo v plnohodnotnou občanskou válku. Nenásilné demonstrace v Římě rozehnané vatikánskými gardisty vyprovokovaly "Den Hněvu" a královští i papežští policisté rychle ztratili nad situací ve velkých městech kontrolu. Dav se překotně ozbrojoval z dobytých policejních stanic, ale všude se vynořily i dobře organizované "staré skupiny" italských republikánů a socialistů, které už nějaké ty zbraně měly vždy. Římská armáda dokázala jen stěží zajistit centrum Říma a její kampaň proti Neapoli (která je v rukou rebelů) se zhroutila dřív než začala (vojáci se zkrátka zčásti rozutekli a zčásti přidali k rebelům). Na severu římského království (území bývalého Papežského státu) situace ještě nedosáhla rozměrů katastrofálního selhání státu a církevní struktury zde rychle sestavují z často násilím odvedených Italů armádu loajalistů, která je všechno jenom ne loajální.

A pak začaly masové popravy...

...s tím jak hrozilo, že se rebelové zmocní velkých věznic sáhl stát k popravám vězňů, aby nebyli osvobozeni což spolu se zvěstmi o rakouské armádě mířící k hranicím rozpoutalo hotové peklo. Dnes proti sobě stojí Italové všech vyznání i generací

Intervence začíná! Občanská válka se mění v konflikt SSSR a Rakouska:

Ve stejný den, kdy překročila 1 rakouská armáda hranice zasáhly svět jako blesk z čistého nebe zprávy o "rebelské armádě vybavené moderními zbraněmi sovětské provenience". Tanky, děla, kulomety... všechno co má armáda mít. SSSR využil plně krátkého času co měl a zjevně dodal rebelům "velehory" zbraní ze svých skladových rezerv (protože je dodal v tak rychlém množství, tak jiné vysvětlení není). Rakouská flotila sice vyplula, aby zavedla nad Itálií blokádu a přesně tomuto zabránila, ale na to není dostatečně početná a sovětští operativci patří mezi ty nejlepší na světě, takže ví jak zboží do Itálie dostat rychle a ve velkém množství, i když samozřejmě od uvalení blokády na Římské království to Rakušané Sovětům komplikují a nutí je tok dodávek zpomalit.

Rakouská armáda pochoduje na jih směrem k Římu, který je bráněn jednou armádou loajalistů zatímco druhá se formuje na území venkova, který ovšem není zrovna přátelským prostředím. Rebelové podle neověřených zpráv disponují nejméně dvěma armádami (pokud se tomu tak dá říkat) a jednu z nich poslali na Řím. V samotném Římě zuří občanská válka jak povstal tamní lid proti nenáviděnému Habsburkovi a Papeži přezdívanému "habsburský čokl" (až tak v očích Italů upadl majestát Papežství a Církve).

Teror nabírá na obrátkách:

Je potřeba říci, že to začala Církev a římský stát, ale komunisté na jihu se tomu rychle přizpůsobili a oplatili stejnou mincí. Bílý a Rudý Teror nyní "tancují tanec smrti" v Itálii. Jedni popravují vesničany a vypalují vesnice jež podporovaly partyzáni, ti druzí pálí kostely a střílejí všechny faráře, kteří na jejich panstvích neodpřísáhnou věrnost "Lidu Itálie". Za tři týdny bylo dle prvních odhadů povražděno oběma stranami na více než přes 20 000 lidí (některé odhady hovoří až o 50 000) a rozsah násilí je tak bezprecedentní a překonává všechny násilnosti z minulých povstání. Tohle není obyčejná vzpoura... tohle je skutečná revoluce!

//následovat budou první střetnutí mezi Rebely a Rakušany, čekám ještě na vyhodnocení několika věcí, kdo chce může k tomu ještě psát, nové akce mají vyhodnocovací sekvenci od 20 do 30 dne od vypuknutí rebelie//

Brazilsko-Portugalská účast na Indickém kontinentě + ekonomický rozvoj a vojenská připravenost v Africe


Z těchto pobídek cítím skvělou příležitost pro naši říši jak se pozvednout mezi velmoci. Máme poměrně velký kapitál, který by bylo možno do budoucna pořádně rozmnožit. Máme tam již zavedené kontakty, vlastní přístav a existující základy pro převoz zboží, takže by neměl být problém investovat do rozšíření infrastruktury a využít tak skutečně jejich výrobní potenciál.

Z toho důvodu se nebudeme nijak účastnit válek na Evropském kontinentě, pokud nebudou přímo ohrožovat Portugalsko, ale naopak využijeme koncentrování zdrojů a nových příjmů na další hospodářský rozvoj, který stále zoufale potřebujeme, abychom dohnali ostatní země.

Drtivá většina rozpočtu půjde do vnitřního rozvoje a do investic a nákupů v Indii, jelikož teď máme velice mocného spojence a při našem nezasahování do konfliktů v Evropě bychom se tak měli vyhnout těm co by nás zvládli nějak výrazně ohrozit.

Do Portugalska a Brazílie už zase bude brzy snad proudit takové bohatství, jak tomu bylo v době našeho monopolu na koření.

Indický prezident vyzývá k ukončení násilí

Zvěsti o situaci která propukla v Itálii se velice rychle donesly i k prezidentu Indické federativní republiky, a čím více jich chodilo, tím zasmušilejší se prezident stával. Nakonec, jedná se o muže, který snášel rány holí a neudeřil zpět. Muž, který dokázal pouhými slovy zabránit občanské válce v Indii. A tak vydal Mahátma Gándhí, projev, který poté tlumočili velvyslanci Indické federativní republiky všude v Evropě, aby bylo tato slova co nejvíce slyšet.

"Situace, která nastala v Itálii, se nedá označit jinak než za teror. Vždy když se prolévá krev, tak příbuzní a přátelé mrtvého lační po pomstě. A tak zabijí vraha. A dojdou tak ve svých srdcích spravedlnosti. Avšak příbuzní a přátelé vraha se stávají příbuznými a přáteli zabitého. A také lační po pomstě. A tímto vzniká nikdy nekončící koloběh smrti a nenávisti. Dokud jedna ze stran neřekne dost. Dost bylo smrti. Dost bylo prolité krve. Dost bylo utrpení. Teprve poté je možno sednout si spolu ke stolu a začít řešit problém ne pomocí pušek a mečů, ale pomocí slov a vzájemného porozumění. Je jedno jaké víry jste, jak nazýváte svého boha nebo bohy či snad jestli nevyznáváte žádné. Nezáleží na barvě kůže ani na jazyku kterým mluvíte. Všichni jsme lidé. Mluvme spolu, řešme naše spory u jednacího stolu a ne na bitevním poli. Neboť nesmíme zapomenout na jednu důležitou věc. Oko za oko a svět zůstane slepý."

Mahátma Gándhí, prezident Indické federativní republiky

Nový Pětiletý Plán

Hovoří Soudruh Mao

Soudruzi! Soudruzi, dosáhli jsme velkého vítězství. Čína po sto let utlačovaná a ponižovaná barbarskými nájezdníky se znovu zrodila. Obrodila své síly a povstala jako silný jednotný stát. Svrhli jsme okovy feudálního otroctví, porazili zrůdnou Nacionalistickou kliku a zjevili se světu jako hrdý a svobodný národ. Soudruzi! Nejde si svůj stát jen vybojovat, mnohem větším úkolem je stát udržet a budovat. Tento úkol před námi stojí dnes. Komunistická strana jako přední sila rolnictva, dělnictva a pracující inteligence, Komunistická Strana jako předvoj všeho čínského lidu je si této svaté povinnosti plně vědoma. Abychom zajistili bezpečnost čínského lidu, jeho svobodu a prosperitu vyhlašujeme Nový Pětiletý Plán. Jeho hlavním úkolem je zvýšení našich průmyslových kapacit tolik potřebných v našem boji za Míra blaho Čínského lidu. Soudruzi Strana a Vláda vás vyzývají abyste tento boj bojovali s námi. Vyzýváme pracovní a studijní kolektivy, stranické buňky a aktivy, naši mládež, pionýry a členy Ligy mládeže, voláme vesnické komuny a kolektivy, podpořte naše úsilí. Voláme hnutí pracujících, vezměte v duchu slavného sovětského Soudruha Stacha na svá bedra pracovní závazek. Voláme celý Čínský lid, pomožte budovat Novou Čínu. Je to oběť pro blaho nás všech, našeho nového Socialistického národa. Společně Soudruzi vybudujeme Komunismus. Společně zamezíme aby byla Čína znova ponížena svými nepřáteli!
Společně za Pětiletý plán!
Společně za Novou Čínu!
Společně za Mír!

Reformy:

- o školství nebyla řeč. Důležitá infrastruktura, těžba, zbrojní a těžký průmysl (prostě vše nutné pro vedení války) zůstává v rukou státu. Uvolnění se týká jen zemědělství, některých služeb a lehkého průmyslu (zkráceně řečeno spotřební či užitkové zboží)
- co se týče voleb, opět snadná pomoc - kandidovat budou moci pouze členové Strany a ti se musí náležitě prověřovat i bez nutnosti použití teroru. Navíc hodlám uplatňovat metodu cukru a biče - pokud budou reformy k užitku, budeme je podporovat. Pokud se ale najdou tací, kteří by je chtěli zneužívat na úkor pracujícího lidu, Čeka se o něj postará (ta si pro tyto účely vyčlení vlastní oddělení "prověřování politických pracovníků")
- jedná se vlastně o pokračování Nové hospodářské politiky a pokračování sociální revoluce, vše v rukou centrálního plánu (program dostane název NEP2)

- co se týče Itálie, ať naše oddělení propagandy rozhlásí do světa teror papeženců a jejich dlouholetý útlak italského pracujícího lidu. Celá válka pak bude válkou proti tmářství a otrokářství. Komunističtí poslanci znepřátelených zemí ať se také pustí do práce demokratickými způsoby (tedy aby nebylo možné právně rozpustit jejich strany).

Itálie - blokáda, Řím, aktivace záloh

Blokáda Itálie

zablokovat Jadran-Otranský průliv, odříznout Sicilii, blokovat významnější přístavy (aby povstalci nedostali těžkou techniku a větší množství zbraní) - zkrátka udělat maximum možného, jakmile připlují využít portugalskou flotilu, a tak blokádu zhustit

Řím

5. ARMÁDA pochoduje na Řím, zabrat ho, dostat pod kontrolu, a opevnit se tam, použít letectvo proti rebelům, Papežský stát musí být chráněn

Zálohy

i přesto aktivovat 3 záložní armády

Zabrání Severní Itálie

Pozemní jednotky Francie
1x Pozemní armáda (VI.) vylodění Transportní svaz (IV.) v Janově, pokračovat směr Miláno

1x Pozemní armáda (VI.), 2x Motorizovaný sbor (VI.), 1x Střední tankový sbor (VI.) , překročení hranic do Turína. Pokračovat směr Miláno

Spojení armád v Miláně, pokračovat směr Bologna přes Placenza – Parma.

1x Motorizovaný sbor (VI.), pokračovat z Placenza do Verona

Opevnit se ve Veroně a Bologně.

Námořní jednotky Francie
1x Flotila (V.), 1x ASW svaz (VI.) přemístit k Janovu k obranným účelům.

Rozkazy:
Jednotky osvobození
Dobytí území, odstranění cizího vlivu (vyhledat a popravit odpor Francii na dobytém území)

Obsadit Letiště v Miláně (přesun 1x Velitelství francouzského letectva (V.) z Francie)

Bránit dalšímu postupu Rakouských vojsk.

EVENT: USSR-Savojsko-Francie - povolení tranzitu zboží

Fast-track Diplomacie Německo-Španělsko

Vzhledem k situaci v Jižní Itálii nabízí Německo Španělsku následující návrh:
- Španělské jednotky by získaly možnost volně působit v Itálii proti komunistům
- následně by bylo v dikci Španělska, jak se s jižní Itálií naloží (nabízí se možnost obnovení Aragonského panství v této oblasti)
- spolupráce by byla s Rakousko-Uherskem, bez přítomnosti Německého vojska
- pouze na vyžádání ze strany Španělska by Německo poskytlo buď materiální, nebo taktickou pomoc (letectvo, zajištění námořních tras aby se mohly uvolnit španělské síly... cokoliv v tomto smyslu) - opět, pouze na Španělskou žádost

Diplomacie:

Vzhledem k dlouhotrvající spolupráci mezi SSSR a Indií a SSSR a Čínou navrhuje sovětský komisař pro věci zahraničí, soudruh Litvinov, uzavřít dohodu, která by tyto přátelské vztahy vzájemně propojila a umožnila tak vzniknout trojici spřátelených bratrských národů.

Součástí dohody by bylo:
- tiché a poklidné vyřešení vzájemných sporů mezi Indií a Čínou bez dalších územních požadavků
- uzavření vzájemné dohody o neútočení
- uzavření ekonomicky prospěšných dohod mezi SSSR, Indií a Čínou (vzájemné investice, výhodné obchodní nabídky, snížení hraničních cel a kontrol, atd.)
- vytvoření společné komise, která by řešila problémy v celé Asii
- vojenská spolupráce (vzájemná cvičení, výměna zkušeností, prodej vojenského materiálu, možnost rozšířit dohodu na obrannou alianci, atd.)
- nabídka budoucích investic SSSR do průmyslu v ČLR a do školství v Indii
- projednání možnosti budoucího přijetí dalších členů (nabízí se Mongolsko)

Informování Spojence

Odpověď z Londýna:
- Londýn v tomto případě nemá žádných zájmů v Itálii. Ve skutečnosti je nám relativně jedno, jestli tam vládnou papeženci podporující Němce nebo rudí podporující SSSR. Pokud se tyto dvě síly budou prát, ASE bude jen přihlížet.
- Pokud se Lisabon-Brasil hodlá zapojit, nemáme s tím problém. Avšak pokud budete napadeni, vláda v Londýně si vyhrazuje právo ignorovat spojeneckou smlouvu, neboť netoužíme vstupovat do války, do které dobrovolně vkračujete (nebráníte Portugalsko-Brazilskou půdu a zájmy) neboť se jedná o probíhající občanskou válku hrozící přerůst v něco mnohem většího.
- Rozhodnutí je tedy na Portugalsku-Brazílii.

Anglosasko-Saúdská jednání:

- Anglosaské impérium souhlasí.
- ASE korporace na těžbu ropy a zemního plynu jsou informováni o vzniklé dohodě a otevřené cestě k Arabské ropě.
- Sama vláda, pokud bude umožněno a schváleno parlamentem, by si ráda něco málo půjčila a investovala do rozvoje těžby.

Posily do Itálie

Z 1., 3. a 4. Armády vyčleněny Sbory, a poslány do severní Itálie, tak vytvořená tzv. 9. ARMÁDA vystřídá 8. Armádu tam strážící Benátsko a Tyroly, pak uvolněná 8. Armáda zamíří na jih posílit 5. Armádu tam bojující s povstalci

nový stav, viz deník:

Italia - sever
*gen. Albrecht Fridrich Johann Nepomuk Vévoda Waldstein (alter)
9. Armáda (V.) - Benátsko, Tyrolsko, Ljubjaň (vznikla z 3. Sboru 1th Army, 7. Sboru 3th Army a 10. Sboru 4th Army)
1. Křídlo 4. Velitelství rakouského letectva (IV.) - 20.000 mužů, 200 letadel vševojsk

Italia - jih
- potlačuje s portugalci rebelii jižní Itálie
*generál má volnou ruku, zda se opevní jen v Římě, či z obrany podnikne protiútok na obsazení celého Papežského státu, nech vyšle hlídky, a sám se rozhodne podle situace

*gen. Heinrich Wieden Edler von Alpenbach - vynikající horský i pěchotní taktik
5. Armáda (V.)
8. Armáda (IV.)
2. Křídlo 4. Velitelství rakouského letectva (IV.) - 20.000 mužů, 200 letadel vševojsk

boj proti rebelům v jižní Itálii podporuje i letectvo z Balkánu:

2. a 3. Křídlo 1. Velitelství rakouského letectva (IV.) - 40.000 mužů, 400 letadel vševojsk

KOMUNISTICKÁ INTERNACIONÁLA:

Závazné usnesení moskevského sjezdu Komunistické Internaciály nesoucí se v heslu: "Stand up, all victims of oppresion!" (což jsou úvodní slova Internacionály) vydalo následující doporučení všem vládám socialistických zemí a všem komunistickým a socialistickým stranám napříč světem:

1) Bezvýhradně uznat italskou socialistickou republiku.
2) Odsoudit veškeré akce interventů proti lidovému boji Italů, kteří bojují proti tyranii.
3) Vytvořit podmínky pro vojenskou podporu boje italských pracující proti tyranům a interventům.
4) Aktivizovat pacifistická a socialistická hnutí napříč jednotlivými zeměmi s cílem zabránit nesocialistickým vládám v intervenčních politikách.
5) Uznat jakékoliv sociální, pacifistické či socialistické hnutí/organizaci jako spojence v politickém boji proti společnému nepříteli.

Bezprostřední dopady:

Dopady na úrovní vlád a parlamentů:

- mongolská lidová republika uznává Italskou socialistickou republiku

- venezuelská vláda ztrácí důvěru (pro odmítnutí odsoudit tyranii Papeže) /důvěru měla díky opozičním socialistům/

- pád bolivijské vlády (sociální demokraté opouští koalici a formují "lidovou frontu" s komunisty), země míří k předčasným volbám

- indická muslimská liga /opoziční strana/ jedná s Nehrúem s cílem prosadit na úrovni Indického parlamentu odsouzení rakouské agrese v Itálii a uznat Italskou socialistickou republiku

- švédská pravicová vláda (závislá na hlasech opozičních socialistů) stahuje své diplomaty z Říma a odsuzuje "násilnosti páchané autoritami římského království proti lidu"

- Norská a Dánská liberální vláda (závislé na hlasech levicové opozice) stahují své diplomaty z Říma a odsuzují "násilnosti páchané římskými královskými úřady" a vybízejí k okamžitému dialogu s opozicí

Dopady na úrovni společností:

- Komunistická strana Rakouské federace organizuje protestní demonstrace proti intervenci v Praze, v Brně, Ostravě a na Kladně, k překvapení místních politiků se k ní přidává Česká sociální demokracie, ale dokonce i Rakouská sociální demokracie, levice jedná s odbory s cílem vyhlásit generální stávku

- Liberal Party v Anglosaské říši vydala prohlášení požadující, aby vláda Anglosaské říše závazně prohlásila, že se nehodlá do konfliktu nijak vměšovat, aby nebyli nuceni občané Anglosaské říše "bojovat ve válce katolíků a komunistů", podle kuloárních informací podobně smýšlejí i někteří konzervativci, každopádně se čeká na prohlášení Churchilla

- Německá sociální demokracie pohrozila spolu s některými odborovými organizacemi "stávkou v Porúří" a v jiných průmyslových centrech, pokud bude Německo zataženo do této války navzdory zájmům pracujících "neumírat za zájmy aristokracie a Papeženců", toto prohlášení vzbudilo v Německu hluboké kontroverze a ještě víc vyhranilo SPD vůči politickému mainstreamu (tuto pozici odsoudil mimochodem i velmi opatrný Konrád Adenauer)

- v Moskvě místní sovět zorganizoval takřka milionovou demonstraci za mír pro italské pracující a vyzval Nejvyšší Sovět k "razantnímu postupu v boji za mír proti světovému imperialismu v Itálii"

- v Číně skupina vysoce postavených stranických funkcionářů zveřejnila závazek Kominterny a navrhla Mao Ce Tungovi okamžité stažení diplomatů z Římského království a uznání Socialistické republiky Itálie

Vyjádření W. Churchilla Liberální straně

Liberální strana jakožto nedůležitá opoziční strana nemá naštěstí žádnou pravomoc cokoliv požadovat. Takže jí vláda J.V. bude nadále ignorovat, jak se sluší a patří. Liberálové jsou stejně jen banda zbabělců a vlastizrádců sloužících Moskvě a jako takových nás jejich názory ani v nejmenším nezajímají stejně jako nás nezajímají oni jako lidské bytosti, za které se vydávají. A stejně jako nás nezajímá nějaká Itálie...

Příležitost v Bolívii a Venezuele + rozhodný štít proti Socialismu

V souvislosti s naším zaměřením na Jižní Ameriku co se týká expanzivních a vlivových choutek provedeme ještě jednu změnu výdajů a to vytvořením rozvědkové rezidentury, která bude mít drtivé zaměření na státy JA, které nemají takové prostředky jako mocnosti a rovněž vzhledem k poměrnému zmatku (bordelu) co u nich často panuje bychom měli mít dostatek prostředků pro nějaké ovlivňování.

První úkol započne rovnou ve Venezuele a Bolívie, kde byly zčásti u moci komunistické strany a v současné době tam započala krize. Myslím, že s kolegou Vargasem se shodneme, když prohlásím, že v Jižní Americe musíme naprosto jednoznačně zastavit a bojovat proti dalšímu šíření této doktríny, neboť nesmíme připustit, aby se pak dostalo do průmyslového srdce říše.

Naším cílem je tak spojit vytvoření vlivové sféry s tvrdým bojem proti nástupu socialistických vlád do čela kterékoliv země a podpora vlád, které proti tomu také aktivně budou vystupovat. V Bolívii a Venezuele se tedy pokusíme co nejvíce zabránit nárůstu jejich moci ať už za pomoci naší rozvědky (očerňovat, vydírat, podplácet a podobné) + nebránit se ani finanční podpoře. Samozřejmě všechno má svou cenu a očekáváme, že pak budou dané vlády naší říši zavázané a snadněji budou přistupovat na nějakou užší ekonomickou a třeba i vojenskou spolupráci.

Rudá je barva míru!

Předseda sovětské komise na půdě Společnosti národů a zástupce komisaře SSSR pro věci zahraniční, soudruh Vjačeslav Molotov, vydal do světa prohlášení nejvyššího Sovětu:

- SSSR tímto uznává Italskou socialistickou republiku jakožto nezávislý a svrchovaný národ
- Lev Trocký, jménem pracujícího lidu pak gratuluje italským dělníkům ke svržení okovů prohnilého teokratického a otrokářského režimu, který i přes své vlastní sliby upíral dělnictvu svobodu a možnost řízení vlastního osudu
- Nejvyšší Sovět odsuzuje všechny snahy imperialistů intervenovat v Itálii za své vlastní zájmy a jejich pokus o vyvolání války mezi pracujícím lidem a Mitteleuropou formou ozbrojeného nátlaku a použitím síly při zablokování volného trhu i pohybu po světových mořích
- nakonec Molotov navrhl možnost vytvoření mírové konference, která by válku na Apeninském poloostrově ukončila. Italský lid již rozhodl, že tyranie bylo dost a že je čas sociální a lidové vlády a demokracie. Je však třeba, aby tento pokus o uvolnění režimu nebyl utopen krvi a nestál u vyvolání druhé Třicetileté války, války mezi tmářstvím a pokrokem.


Poselství znělo jasně - italský lid má nepopiratelné právo určit si svůj vlastní osud a vytvořit si svou vlastní zemi a dělnicko-rolnickou společnost, svobodnou všeho tmářství a opia národů. A není vůlí ani přáním pracujícího lidu válčit za zájmy imperialismu a prohnilé teokracie, pouze se bránit světovému bezpráví, pokud nebude zbytí. Hlavním cílem Sovětského svazu je však předejít válce mezi Katolickou církví a lidským pokrokem, symbolizujícím vládu lidu, rozumu a vzájemného přátelství.

Současně se do světa dostaly první fotografie a svědectví o "bílém teroru" katolické církve na území Itálie, a to i před vypuknutím revoluce. Kněží, vybírající desátky a ožebračující lidi o jejich vlastní úrodu, nucené práce na farských pozemcích, ne nepodobných starobylé robotě, fyzické tresty, zvýhodňování podnikatelů a politiků, věnujících štědré dary církvi a samozřejmě válečný teror - vypálené vesnice a statky, rabování, syslení si majetku ze strany italské royalistické kliky a Vatikánu a mnoho dalšího.

Reakce na SIS:

- žádné vazby mezi Liberální stranou a SSSR neexistují, toto není prokomunistická strana, Liberálové jednají dle všeho na základě svého přesvědčení, že Anglosaský protestant nemá umírat a krvácet pro zájmy katolíků, Liberální strana (tedy její americké organizace speciálně) je dlouhodobě orientována spíš na světovou politiku než Evropskou a patří mezi stoupence "splendid isolation"

- dají se rozšířit zákony, které platí již v současnosti s tím není problém, ale ono tam není moc co zpřísňovat, může se explicitně zakázat akorát "mezinárodní partnerství" politických stran, ale to pak znamená, že Conservative Party bude muset zpřetrhat své mezinárodní vazby na nejrůznější konzervativní strany ve světě (třeba na japonskou militaristickou KODOHU)

- tam pro nic takového není prostor, protože "představa internacionální liberální strany" se neopírá o realitu, Liberálové nejednají na základě internacionalismu a sympatií ke komunismu, ale na základě antipatií vůči katolicismu

Reakce Španělska:

Za těchto podmínek španělská vláda zváží svou intervenci do jižní Itálie. Bude sice nutné španělské straně vyřešit řadu obtíží, které to přinese (námořní invaze), nicméně to není nic co by bylo zcela neřešitelného.

Pokud jde "o konečné řešení" italské otázky španělská vláda si umí představit rozdělení římského království (a jeho zánik) na obnovený Papežský stát a Neapolské království, jež by se vrátilo do koruny španělské.

CRUZADA ITALIANA!

Španělská Komora velkých magnátů (Camara de Vasto Lordes) a Komora menších z velkých /ve smyslu urozených/ (Camara de Menos Grande) což jsou obě komory španělského parlamentu schválila autorizaci pro vládní opatření proti šíření hereze, bezbožnictví a pýchy na italském poloostrově. Vláda reprezentovaná Caudillem Franciscem Frankem a králem Jaime I., králem španělským, hrabětem genovijským a magnátem kalifornským a texaským je nyní oprávněna vojensky zasáhnout na Apeninském poloostrově.

Madridský arcibiskup následně ve shodě s králem vyhlásil "křížovou výpravu do Itálie" s cílem vykořenit bezbožnictví, heretiky a odpadlíky od víry.

Faktické kroky:

- vláda přebírá kontrolu nad shromažďováním dobrovolníků přes vlivnou Opus Dei a zahajuje jejich vyzbrojování
- vláda povolala část záložních sil ve Španělsku zatímco přesunuje své elitní síly do Barcelony a dalších velkých přístavů
- španělské námořnictvo má pohotovost a nachází se ve stavu úplné mobilizace

Diplomatické kroky:

- španělská vláda požádala Papeže o posvěcení křížové výpravy (udělí jí Papež posvěcení považuje to španělská vláda za pozvání do Itálie od hlavy nejvyšší)
- španělská vláda současně vydala informaci, že v brzké době vyhlásí "válečnou zónu" ve vodách kolem Itálie (zde bude ještě jednat s Rakouskem a bude zde nemilosrdně potápět jakékoliv (vojenské i civilní) lodě, které do této zóny vstoupí

Zánik Savojska - ČSSR 1968 Savojsko 1942:

Mimořádné zpravodajství:

"Bez vědomí vlády a krále Savojské království vstupují na území Savojského království francouzská vojska, děje se tak v rozporu s platnými smlouvami a mezinárodními zvyklostmi. Vláda Savojska vyjadřuje ostrý protest proti tomu "bezprecedentnímu činu" a zaroveň vyzývá obyvatelstvo ke klidu a armádu, aby nekladla v žádném případě odpor francouzským silám."

Podle dostupných informací do Savojska vtrhli dvě francouzské armády za hluboké noci. Jedna překročila Alpy, druhá se přímo vyloďuje v Janově. Na savojských letištích dosedají francouzská nákladní a dopravní letadla převážející francouzské výsadkáře, kteří obsazují bez odporu klíčové úřady státu. Savojská armáda poslušna pokynu svého krále neklade Francouzům odpor. Je hlášen ojedinělý nenásilný odpor ze strany obyvatelstva, je též hlášeno několik až několik desítek mrtvých z řad protestujících civilistů protestujících proti okupaci Savojska francouzskými silami.

PORTUGALSKO OTEVÍRÁ SVÉ HRANICE SAVOJSKÝM

Portugalsko-Brazilská říše tímto nabízí svým katolickým bratrům ze Savojska možnost exilu v naší zemi. Jakožto raketově rostoucí ekonomika máme spoustu nových příležitostí pro dravé a schopné lidi, kteří v souvislosti s překvapivou, skandální a naprosto bezprecedentní invazí ze strany Francie přišli, či přijdou o své postavení, anebo se jim prostě nebude líbit zůstávat pod jhem zrádců a uchvatitelů. Naše lodě ve vašich přístavech, budou kromě zboží zajištovat i přepravu zájemců na naše území, jež bude kapitánům a obchodníkům proplacena.

Francie – Savojsko

Ze Savojska se stává Loutkový stát, zůstává mu autonomita.
Okamžitá kompenzace 28PK Savojsku z Francie
Francie okupuje vojsky území Savojska, nestahuje se.
Savojsko se vyjdařuje pouze skrze Francii (nemá právo mluvit s ostatními)

Francie se neúčastní nepokojů na jihu Itálie
Francie nadále propouští vliv SSSR na jih Itálie.
Francie opevňuje hranice Savojska – Severní Itálie.

Diplomacie:

Sovětský komisař pro věci zahraniční, soudruh Litvinov, žádá o možnost poslání dalších surovin a vybavení italské revoluci skrze území Savojska. Pokud by se revoluce neudržela, Itálii ovládnou Habsburkové a němečtí váleční štváči, což by nebylo v zájmu Francie ani Sovětského svazu.

CO se týče obsazení Savojska, soudruh Litvinov vyjádřil mírné politování. Bez udání pořádné záminky je celá záležitost diplomaticky velmi těžce pochopitelná i uchopitelná a nepochybně vyvolá bouřlivé reakce všude po světě. Soudruh Litvinov však nastínil jeden nápad.
Kdyby se území Savojska spojilo s Italskou socialistickou republikou, mohla by celá událost navázat na italské Risorgimento (sjednocení Itálie) a naopak vzbudit sociální i nacionalistické ovace. Francie by si pak uchovala silný vliv na Apeninském poloostrově skrze ekonomiku i vojenskou sílu (přičemž v současné podobě bude dle Litvinova francouzský vliv skrze odpor a diplomatickou izolaci spíše upadat) a Francie by získala podporu ze strany světové levice i SSSR. Pokud by ze strany císaře Bonaparte existovaly obavy z toho, že Habsburk využije možnosti získat pod svou vládu i zbytek Itálie, mohou francouzské armády zůstat na svých pozicích na současných italsko-rakouských hranicích, které by garantovaly silou zbraní, aniž by zasáhly do občanské války.

V případě schválení tohoto návrhu vyjádřil soudruh Litvinov možnost plné podpory SSSR i celé Internacionály s proražením francouzské diplomatické, ekonomické i vojenské izolace a další jakoukoliv myslitelnou podporu.

Vyjádření Francie k Savojsku

Francouzská rozvědná služba zjistila, že Savojská vláda podporovala vznik rebelie v Římě vědomým propouštěním zbraňového materiálu na jih Itálie. Vše bez vědomí alianční Francie. Vzhledem k vypjatým vztahům s východními mocnostmi Rakousko-Uherska a Německa, byla Francie nucena navzdory vzájemnému společenství Savojsko obsadit a přesunu zbraní zamezit.

Armádním složkám byl kladen minimální odpor, a již se podařilo klíčové aktéry polapit a přísunu materiálu na jih značně zamezit. Bohužel část inkriminujících dokumentů shořela během potlačování protestů. Francie nadále zůstává vojensky aktivní v oblasti a uzavírá hranice. Za Savojsko nyní mluví Francie. Do konfliktu s jižní Itálií prozatím Francie nebude vstupovat.

Diplomacie

Podporujeme Váš návrh, a děkujeme za nabídnuté síly u zabezpečení naší země, pokud to bude nutné, jistě využijeme.

Franz Friedrich Maria Joseph Johann Nepomuk Gabriel,
Prinz von Schwarzenberg
Kanzler Österföderation Reich

Diplomacie

Tranzit byl schválen. Nyní bude probíhat pod záštitou armády. Francie zůstává na Rakousko-Uherských hranicích.

Vládě SSSR

Politbyru KS SSSR a Vládě SSSR
Vláda ČLR a Politbyro CPC plně podporují prohloubení společné spolupráce a případné rozšíření na další pokrokové země MLR počínaje

Vláda ČLR navrhuje vytvoření Rady Vzájemné Hospodářské Pomoci, jako organizace zastřešující vzájemnou hospodářskou spolupráci. Věříme že toto bude dobrým krokem k vytvoření vzájemných pout mezi naši dvěma zeměmi.

Vláda ČLR ústy představitelů Ústřední Vojenské Komise podporuje vytvoření plně institucionalizovaného obranného paktu mezi našimi zeměmi, který by byl rovněž otevřen i jiným pokrokovým a komunistickým zemí a tvořil tak platformu vzájemné obranné spolupráce

ČLR a CPC rovněž akceptují vůdčí úlohu KS SSSR a vlády SSSR v obou organizacích

Předseda Mao

Otázka Vzájemné Spolupráce

Vládám Indické Federativní Republiky a SSSR

Vláda ČLR hluboce podporuje myšlenku vzájemné spolupráce osvobozených a pokrokových národů Asie a hluboce si přeje navázat přátelské a soudružské vztahy s Indickou republikou.

Vláda ČLR je více než ochota jednat s Indií o vyřešení sporných otázek ohledně čínsko-indické hranice. Naše vláda rovněž velice ráda uzavře s Indií dohodu o neútočení, jakož i další dohody vedoucí k prohloubení vzájemné spolupráce.

Naše vláda ovšem požaduje alespoň tichou akceptaci současného statusu quo v Tibetu.

Předseda Mao

ČLR uznává Italskou Socialistickou Republiku

Vláda Čínské Lidové Republiky ústy svého Ministra Zahraničí uznává samostatnou a svrchovanou Italskou Socialistickou Republiku. Vláda a Strana přejí Italským soudruhům a Italskému lidu hodně štěstí v boji za nezávislost. Boj Italského lidu je jedním z hlavních momentů boje obyčejných lidí proti jejich kapitalistický, klerofašistickým a revanšionistickým nepřítelem. Boj Italského lidu je součástí mohutného boje pracující třídy za Světový Mír. Čínští a Italští komunisté stojí v tomto boji bok po boku.

Demonstrace v Čechách

opatření

Nad demonstracemi převezme dohled četnictvo, případně vypomůže i vojenské četnictvo, aby se neděly žádné výtržnosti. Žádné násilí vůči demonstrantům.

Kancléř si pozval do Císařského paláce ve Vídni zástupce odborů k jednání.
Úvodní postoj Kancléře:
Demonstrace vyjadřují vůli jisté části obyvatelstva levicového smýšlení, tento vzkaz bereme vážně, ačkoliv nám neuniká zájem cizí moci, který útočí na naší zemi a její svrchovaná práva.
Ovšem generální stávka nepřipadá v úvahu, neboť práva dělníků OfR nebyla nijak pošlapána.

Indie: Projekt č.2

Indická vláda cítí příležitost k tomu obohatit svou zemi o inteligenci a obchodníky z Itálie. Je uvolněno 20 PK k tomu, abychom tyto lidi dostali do Indie, aby zde investovali svůj kapitál a posílili tak ekonomickou sílu Indie.

Peníze mají jít na přepravu i na rozšíření této informace. Italům, kteří se budou chtít natrvalo přesídlit do Indie, bude nabídnuto Indické občanství (vedle jejich současného) atd.

Diplomacie: Indická federativní republika - SSSR - ČLR

Indická vláda, ač byla nakloněna tomu usednout za jednací stůl, tak ve světle nejnovějších událostí a zahraničních akcí Sovětů a Číňanů není schopna v současné době posunout vztahy jinam než jsou právě nyní, neboť by to Indii postavilo do těžké pozice, jakožto země, kde dochází k prolínání kultur a investic všech zainteresovaných stran, nehledě na to že by mohlo dojít k poškození Indického postavení vůči ostatním zemím světa.

Indie navíc stále uznává Tibetskou exilovou vládu a otázka svobodného Tibetu je tématem, které Indie nehodlá nechat jen tak vyšumět do ztracena bez předchozích jednání.

Indická federativní republika proto v současné době hodlá pokračovat v současných dohodách a s diplomatickými jednání počká až se mezinárodní situace uklidní.

Vyjádření Savojské vlády:

Savojská vláda - byť je pod dohledem francouzských jednotek - dokázala dostat do oběhu své prohlášení, ve kterém kategoricky popírá, že by dodávala či jinak podporovala rebélii na jihu. Tato zpráva se rozšířila ze savojského velvyslanectví v Bernu, kde se kolem tamního diplomata zformoval okruh lidí, který odmítá francouzský výklad situace. Savojští diplomaté v zahraničí (zejména v Evropě) odmítají francouzům vydat ambasády a další majetek savojského ministerstva zahraničí mimo dosah francouzské ozbrojené moci a momentálně žádají na vládách jednotlivých zemí, aby je i nadále (bez ohledu na to co přijde ze Savojska) považovali za jediné platné a legitimní emisary své země.

Jejich legitimita je aktuálně sporná, momentálně se o ní rokuje ve Švýcarsku na půdě parlamentu a je možné, že výsledek bude nejen zlomový (stanoví jakýsi precedens pro chování nehráčských zemí), ale bude i vycházet z toho jak se k věci postaví většina velkých zemí (hráčských zemí).

Tudíž se prosím vyjádřete, zda uznáváte Savojsko do doby před francouzskou invazí (to znamená dál jednáte jen s doposud jmenovanými diplomaty a neuznáváte žádné připadné nové jmenované Francouzi či savojskou vládou PO invazi Francie), nebo akceptujete případné změny a výměny diplomatů (tím podpoříte případné kroky ať už přímo Francie, nebo vlády Savojska, která je nyní pod kontrolou "francouzských bodáků"), NPC země budou kopírovat většinu.

Diplomacie:

Soudruh Litvinov vyjádřil pochopení ohledně obav o investice na území Indie kvůli událostem v Evropě. Zdůrazňuje však, že vina rozhodně není na straně socialismu. Ano, SSSR dodal italskému dělnictvu zbraně, ale až tehdy, kdy se ukázalo, že je situace v Itálii neukočírovatelná. Dal tak možnost italskému dělnictvu se bránit, což zabránilo jednostrannému masakru všech nepohodlných obětí. Situaci nyní eskalují především národy Mitteleuropy, které do řešení konfliktu zapojují své vlastní armády a flotily a celý konflikt mění na regulérní vyhlazovací válku.

Ale aby jen neobhajoval, zmínil soudruh Litvinov i něco, co by mohlo Indii potěšit:

- všechny ušlé investice v Indii SSSR nahradí prostřednictvím Rady o vzájemné hospodářské pomoci, kam bude Indie zvána
- Indie nebude muset jakkoli vstupovat do událostí ohledně Itálie
- co se týče Tibetu, soudruh Litvinov navrhuje umožnění návratu tibetské exilové vlády a Dalajlámy zpět do země s univerzálním pardonem a možností opět vstoupit do tibetského politického života v rámci ČLR. Dalajláma by mohl i nadále působit jako nezávislá duchovní autorita.

Savojsko - Německý postoj

Je nesporné, že v Savojsku nyní vládnou Francouzské bajonety a Francouzští diplomaté.
Aktuálně existující ambasády, diplomaté a jiný personál Savojska se tak stává exilovou vládou okupované země jim nepřátelským vojskem. Tato situace se může změnit jejich dohodu s Francouzi, nebo Francouzským odchodem ze země a její návrat do rukou svobodné vlády.

Londýn - Paříž

Telegram z Londýna.
- Vláda J.V. zvžuje možnost uznat Savojskou vládu organizující se v Bernu jako jedinou legitimní a odmítnout tak Francouzské převzetí moci v Savojsku...Otázka je, co je Francie, pokud tedy vůbec, ochotná obětovat, aby vláda J.V. neakceptovala Bernskou vládu a akceptovala novou vládu Savojska pod Francouzskou kontrolou?

Vládě SSSR

Ústy Ministra Zahraničí Čou en-laje
Podle Hlášení Ministerstva Veřejné Bezpečnosti v tuto chvíli působí v Tibetu pozemní síť ilegálních buněk, chystajících povstání proti vládě CPC. Přítomnost Dalajlámy na území ČLR není žádoucí za žádných okolností.

Vládě Indické Federativní Republiky

Vláda ČLR se vzhledem k probíhajícím jednáním táže, za jakých podmínek by Indická vláda nechala záležitost Tibetu "vyšumět". Vláda ČLR nemá totiž v úmyslu požadovat po vládě Indické Federativní Republiky ukončení formální podpory Dalajlámy. Vláda ČLR je připravena akceptovat i ujištění na čestné slovo, že daná karta nebude použita ke škodě ČLR
Čou En-laj

Paříž - Londýn

Francie nehodlá ustupovat v blokádě a stojí si pevně za svým rozhodnutím zasáhnout proti zradě spojence. Nemáme v úmyslu předat Sovětskému svazu další zdroje v podobě sjednocené socialistické Itálie, kterou zde plánovali svým vlivem vytvořit. Francie se každopádně podrobí výsledku rokování ve Švýcarsku, i když budou naši míroví spojenci z ASE hlasovat proti nám.

Rozpočet a akce 1942

Volná PK: 126
Rozvědka: 56 PK
2 úkoly, v "poměru" 36:20 (PK)
- kontrašpionáž uvnitř země zaměřená na Francii a SSSR (36 PK)
- zajišťování podpory projektu "Evropské Společenství", viz níže (20 PK)
Rezidentura "Blau" - 20 PK - Londýn
- úkol: "zlepšování obrazu Německa jako čistě Evropské mocnosti se zájmy v souladu s těmi Anglosaskými
Rezidentura "Rott" - 20 PK - Moskva
- jediný úkol: sledovat akce Moskvy a informovat o nich. Ne rozvracet, ne kazit, jen informovat.
Rezidentura "Süd" - 20 PK - Istanbul
- jediný úkol: vylepšovat názor na Německo a zhoršovat vztahy s Francií a SSSR

Severní Itálie
- viz jednání se Španělskem, Německo se zdržuje intervence, pouze bude zajišťovat Ostfoederaci pro případ ohrožení
Reakce na reakce:
Sociální demokraté - vláda je překvapena neochotou bojovat za zájmy jakýchsi "aristokratických druhů" u strany, která se pohybuje v zemi s Císařem
Hugenbergova DNVP - Hugenberg je dle očekávání dobrou oporou nového Císaře a dobrým služebníkem jednajícím v zájmu Německého lidu a jeho pána
Národní-socialisté - vláda a nový Císař jsou mírně překvapeni jejich reakcí, neboť nyní je obzvlášť jasné, že jde o komunistickou invazi do Evropy
Zentrum - dostalo svou odpověď o "budoucí podobě" Itálie - díky i jejich volbě v ní bude válka, kterou Německo neovlivní a jejímž výsledkem bude pro Italy ještě horší situace
Adenaurovi demokraté - neudělali nic neočekávaného, nerozhodnost je jim zdá se vlastní

Wilhelm III. a Hugenberg tak byli svědky toho, kdo je připraven opustit svou bezpečnou zónu a postavit se za zájmy jeho a jeho vlády. Reichstag byl v praxi vládou úplně vynechán a situace vyřešena i bez něj.

Projekt

"Evropské Společenství"

odkaz

Abstrakt: Za humny jsou draci, vážení! A kdo si to nemyslí, musí být slepý, nebo kolaborant.
Ze západu Francie, která polyká neutrální sousedy bez vyhlášení války a na východě komunisté.
A ti do Evropy vtrhly právě teď, každým dnem sem posílají tuny zbraní a munice. Munice, která vraždí Evropany. Munice, která brzy dobije kolébku civilizace, samotný Řím.
Kdo si myslel, že v ohrožení jsou jen země východu, byl nyní vyveden z omylu. Před komunistickými buřiči a Sovětskými operativci nikoho neochrání ani tisíce kilometrů, mnoho pohoří a moře. Ve stejném nebezpečí jako Pobaltí se nachází Dánsko či Švédsko!
Jedinou ochranou nám nyní může být jednota v rámci Svobodné Evropy, jednota politická i vojenská a jednota ekonomická.

Pozvané země dle příslušných sektorů:
Ostfoederation
"Nord-Europa" - Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko
"Ost-Europa" - Pobaltí, Bělorusko, Ukrajina, Polsko
"Süd-Europa" - Rumunsko, Srbsko, Albánie, Bulharsko, Řecko

"Rada Evropy"
- orgán, který uvádí v praxi návrhy jednotlivých členů
- každá země zde má svého zástupce, vybraného svou aktuální vládou (žádné volby)
- - existuje mechanika "Vote Power", která určuje sílu hlasu každého ze zástupců
- - výpočet je na základě populace, síly ekonomiky a obecné "síly země", hodnoty jsou navrženy takto:
Dánsko - 7 (6.4%)
Norsko - 5 (4.6%)
Švédsko - 7 (6.4%)
Finsko - 5 (4.6%)
Pobaltí - 4 (3.7%)
Bělorusko - 4 (3.7%)
Ukrajina - 9 (8.2%)
Polsko - 8 (7.3%)
Rumunsko - 5 (4.6%)
Srbsko - 4 (3.7%)
Albánie - 3 (2.8%)
Bulharsko - 4 (3.7%)
Řecko - 5 (4.6%)
Německo - 20 (18.2%)
Rakousko - 20 (18.2%)


Je možnost jejich úpravy, jde o orientační hodnoty.

Hlavním principem je společná obrana. Členové se zavazují jít na pomoc každému jinému napadenému členu v případě obranné války. NEVZTAHUJE se na agresivní války!

Dále má jít o formu prohloubení ekonomické spolupráce - hranice otevřené pohybu zboží a osob jsou nabídkou pro posílení všech zúčastněných ekonomik.

Politicky pak jde o jediný politický subjekt v Evropě, který ctí demokracii a její hodnoty a které hodlá dodržovat a podporovat.

Rozdělení armády bylo umístěno do deníku. Chybí dosadit velitele, na tom teď pracuji.

Savojsko - stanovisko OfR

Protestujeme proti svévolné anektaci Savojska!

Externí diplomatický savojský sbor se stává v očích OfR diplomacie exilovým zastoupením Savojského království.



Franz Friedrich Maria Joseph Johann Nepomuk Gabriel,
Prinz von Schwarzenberg
Kanzler Österföderation Reich

Itálie:

- zjistit, kam zmizela dodávka třetí armády
- pokud nebudou komplikace a pokud nebude Francie dělat problémy, poslat do Itálie skrze Francii další 2 pozemní armády III. a projednat i možnost poslání letadel (mají vlastní piloty?)
- dodávky už hlídat, aby nemizely

- rozvědka v nepřátelských zemích (Německo a Rakousko) ať dále podporuje rozvrat jejich parlamentu a sílu tamní levice. Mohou použít i síly rezidentur, vybudovaných v jejich hlavních městech.
- lidový komisariát pro věci zahraniční ať vymyslí nějakou mezinárodní událost, přínosnou našemu postoji (banket, slavnost, atd. nevím co je v komunistické společnosti přístupné a kde je něco takového možné), samozřejmě ve spolupráci s rozvědkou. Pokud by se něco vymyslelo, investuje se do toho 10PK.
- cíl je zabránit válce a pokud možno i omezit intervenci kohokoli nepřátelského do Itálie
- možnost organizace levicových dobrovolníků z nepřátelských zemí (takoví Rakušané bojující na straně Italů by byli zajímaví), pokud to bude zapadat do jejich stranického postupu zabránění intervence jejich vlády do války.

BATTLE OF ITALY PT.1: BATTLE OF PERUGIA

(Unavení rakouští vojáci po bitvě.)

K prvnímu střetnutí mezi rakouskou armádou postupující k Římu a rebelskými silami došlo ve středu Itálie u města Perugia, kde "náhle a zničeho nic" byly rakouské (do té doby bez odporu) postupující síly napadeny nejméně sborem či spíše dvěma italských "rudých rebelů", kteří využili mizerného počasí i horského terénu k uspořádání přepadení rakouských jednotek. Bitva, která se následně strhla naprosto Rakušany zaskočila a vyvedla z omylu (který snad mohl panovat), že celé italské tažení bude rychlá "policejní akce" proti mizerným rebelům s jejich mizernou morálkou a ještě mizernějšími zbraněmi. Všechno bylo vyvráceno a postaveno naruby.

Je pravda, že úroveň rebelských zbraní je horší než těch rakouských a to o dost, nicméně už to není rozdíl, který by v situaci útočníka v horách a uprostřed Itálie byl takový, aby byl rozhodující vždy a za všech okolností. I zde - zcela nečekaně - mají rebelové zbraně sovětské provenience a to zbraně jistě ne ty nejlepší, ale zbraně funkční a účinné. Tanky, děla, pušky, kulomety...nyní v době klasické italské zimy (bláto, déšť a pod mrakem) je tak boj zde i pro lépe vybavené Rakušany nelehký. Jen díky početní převaze se nakonec podařilo rakouským silám Perugii dobýt, ale první tisíce rakví zabalených vlajkou v rakouské orlici míří domů. Boj byl těžký a i když nakonec zvládnutelný, tak nikoliv primárně díky technické převaze (i když i ta hrála mírnou roli) či letecké nadvládě (v tomto počasí vůbec ne), ale zejména díky lokální převaze, kterou si zde Rakušané postupným přicházením dalších a dalších jednotek vybudovali.

Rebelové však utrpěli také ztráty a to nemalé, Rakušané si mohli po bitvě prohlédnou ukořistěné tanky T-26 a BT-5 sovětské provenience, ale také množství děl. Rakušané si tedy připisují první vítězství... bylo dosaženo v průběhu jediné - ale tvrdé - bitvy a hlavně díky početní převaze. Cenou za toto vítězství jsou nemalé ztráty (nejméně 5 000 mrtvých a 10 000 zraněných) a zdržení dalšího postupu na jih a celá Perugia srovnaná se zemí.

Reakce Italů (na území severně od Říma) na příchod rakouských vojsk:

Smíšená, je to vesnice od vesnice jiné. Někde je vítají krojované delegace, jinde panuje mrazivé ticho, slzy v očích či hrození pěstí. Města jsou naladěna spíše nepřátelsky, vesnice spíše přátelsky...

...aspoň zatím se nedá (platí to území bývalého Papežského státu) říct, kdo má zde větší sympatie, zda "katolíci" či "komunisté".

Třetí rebelská armáda?

Panují zvěsti o v pořadí již třetí armádě rebelů, tentokrát operující severně od Říma a zejména v horských oblastech. Zatímco předešlé dvě se nachází na hlubokém jihu (z čehož jedna útočí na Řím) tato třetí je zdá se novou a patří k ní jednotky, které přepadly Rakušany u Perugie. Tato armáda používá krom klasické taktiky i taktiku guerrilové války jako naprostý standard.

BATTLE OF ITALY PT.2: FRENCH INTERVENTION

(Vojáci senegalského pluku překračující hranici Římského království jižně od Grosseta.)

Zatímco rakouští vojáci bojují s rebelskými silami u Perugie, kde byl zdržen jejich postup, tak první oddíly francouzské pěchoty (zejména vojáci z kolonií) překročili hranici Římského království jižně od Grosseta a podél pobřeží postupují na jih k Římu. Jejich pohyb je na rozdíl od pohybu rakouské armády ničím nerušen, neboť síly loajální římskému králi a Papeži se soustředí na obranu Říma a těch pár sil severně od něj zahazuje zbraně sotva vidí francouzskou armádu.

Zatím není vůbec jasné za jakým účelem vstoupila francouzská armáda (bez vypovězení války, ale to zdá se se stalo novou normou po obsazení Savojska) na území Římského království, jisté je jen to, že francouzští vojáci bleskově likvidují jakýkoliv odpor (ne, že by byl nějak vážně míněný) a střílí do policejních a vojenských jednotek právě římského království. Množství spekulací navíc zesiluje fakt, že prošli zčásti územím drženým rebely a zde dle všeho nedošlo k žádným potyčkám. Rebelové zjevně se střetu s Francouzi vyhýbají a platí to i naopak.

SITUACE V ITÁLII: PŘEHLED SITUACE 30 DNÍ OD VYPUKNUTÍ REBELIE

Situace v okolí Říma:

Na Řím pochodují rakouská, francouzská a rebelská armáda (vždy jedna) a Řím je držen jednou z armád loajalistů věrných římskému králi a Papeži, tato armáda v Římě patří spolu k Vatikánské Gardě "k tomu lepšímu" co Římské království má, takže se lze spolehnout na to, že bude bojovat.

Nevyjasněné otázky: Pro Rakušany je tu nová situace, která se musí rychle vyjasnit, k Římu pochodují Francouzi a není řečeno co dělat při střetu s nimi. Zjevně střílí po "římských a papežských jednotkách" nikoliv po rebelech. (Chci rozhodnutí "střílet nebo nestřílet", podmiňování střelby spíš situaci zkomplikuje.)

Situace na severu Římského království:

Probíhá zde občanská válka a rebelové udržují enklávu v horách (shodou okolností prakticky v týlu rakouských vojsk) podél Savojské hranice, přes kterou k nim zjevně proudí zbraně a zásoby (ať už od Sovětů, Francouzů či Savojců... je to aktuálně jedno, zásobováni zkrátka jsou). Nová armáda loajalistů se s nimi snaží potýkat, ale stále není plnohodnotnou vojenskou silou (nedostatek kvalitních mužů i zbraní a teprve se organizuje).

Rapidní postup rebelů z jihu:

Rebelové z jihu ženou na sever dvojici armád z nichž jedna míří na Řím a druhá postupuje v podstatě podél pobřeží Jaderského moře na sever. Kde se chce spojit s III. rebelskou armádou u savojských hranic. Pokud se jim to podaří, tak mohou obklíčit rakouská vojska u Říma a současně zničit loajalistickou armádu severně od Rakušanů.

Situace na Sardínii:

Sardínie je prozatím Francouzi neokupovanou částí Savojska. Vzhledem k tomu, že Francouzi stále nesdělili jaká (zda-li nějaká) bude budoucnost Savojska, tak zde situaci pod kontrolou stále mají jednotky loajální savojské vládě, ovšem je otázka zda budou ochotni bez boje vydat Sardinii Francouzům. Objevují se divoké spekulace o vyhlášení nezávislého Sardinského království (v případě francouzské anexe Savojska) či jiné.

Situace na Sicílii:

Sicílie sice formálně spadá pod rebelská teritoria, ale momentálně zde probíhá občanská válka mezi rebely, loajalisty a také "pravověrnými Sicilany" (což není nic jiného než ozbrojená odnož sicilských donů a "Jejich Věci" (Cosa Nostra)). Ostrov je odřezaný rakouskou blokádou od zbytku rebelského státu a tak tu panuje momentálně především anarchie.

Situace na ostrovech kolem Malty:

Ostrovy Lampedusa a další drží posádky věrné římskému králi. Tamní pevnosti mají dostatek mužů i zásob aby vydržely odříznuté i celé měsíce. Nicméně je otázka v jakém stavu jsou po stránce morálky.

ŠPANĚLSKÝ TEATRÁLNÍ VSTUP DO VÁLKY V ITÁLII:

Španělská "cruciáta" se sice teprve formuje, ale vláda v Madridu usoudila, že je nutné se předvést už nyní. Z letiště na ostrově Menorca proto začaly startovat těžké čtyřmotorové bombardéry Hispano-Suiza HS-108, které útočí z velkých výšek prakticky neohrožovány zápalnými a tříštivými bombami na jihoitalská města na pobřeží. Kolem tří stovek bombardérů zasáhlo Neapol ve velkém náletu a shodilo cca 1500 tun bomb na centrum města, kde vypukly velké požáry. Tyto "teroristické nálety" (jak je nazval levicový tisk nejen v jižní Itálii, ale i jinde) si vyžádaly doposud tisíce mrtvých (99.9% civilisté) a Španělská vláda přilila olej do ohně oznámením, že tyto nálety jsou součástí operace "Sodoma a Gomora", tak jako Bůh ztrestal pyšné město plné hříchu Španělé "spálí na prach bezvěrce a očistí ohněm svatou zemi". Kolují zprávy, že katoličtí kněží žehnají shazovaným pumám na italská města.

Papež žehná Španělské cruciátě!

I přes tyto úvodní zprávy Papež požehnal španělské kruciátě (což Španělsko považuje za oficiální pozvání) k intervenci do Římského království (někdo by namítl, že se měli zeptat římského krále, ale toho Španělé otevřeně ignorují). Ostatně Francisco Franco to řekl jasně: "Jedinou autoritou v Itálii je pro mě Papež!"

ANGLOSASOVÉ A SAÚDSKÁ ROPA:

Saúdi prodali všechna známá ropná naleziště anglosaským firmám na základě stanovených ropných koncesí a zajistili si 10% podlí v Anglo-Saudi Petrol Company, která zastřešuje veškeré podnikatelské aktivity ropných společností z Anglosaské říše v Saúdské arábii a dále "přiměřený" podíl na zisku. O tom jak je přiměřený (spekuluje se až o 50% ze zisku a to navíc "za naprosto nic, Saudi nehnou ani prstem") nejlépe vypovídá lakonické tvrzení jednoho německého diplomata, který k tomu poznamenal:

"Anglosasové prostě hodili Saúdům na hlavu pytel zlata, dva vagony plné stolibrovek a navrch královskou šperkovnici plnou diamantů s tím, že takto zaplatí každoročně."

Saudi celou transakci nekomentují pouze avizovali, že si chystají postavit hlavní město pro 100 000 obyvatel na území dnešní "osady" (oázy) Rijád, ve kterém bude zaveden telegraf, rozvodné inženýrské sítě, a když Alláh dá tak i veřejné kluziště (ano řekli kluziště).

DEMONSTRACE V ČECHÁCH - JEDNÁNÍ S ODBORY:

Odborové svazy a socialisté (sociální demokraté), ale i předáci komunistů (protože bez nich odbory jednat nebudou) vystoupili jako jeden blok s tím, že prostě nechtějí válku, ale mír. Tito lidé nejsou věřící a velká část z nich považuje katolickou církev a její spojení s trůnem za "přežitek ze středověku", takže apel vírou by se na ně minul účinkem. Jim je zkrátka pád Říma jedno, hlavně ať se kvůli tomu neválčí a český (ale i rakouský) dělník nemusí do války "pro zájmy, které jeho osobně se netýkají".

Odboráři naznačili, že jsou ochotni vyměnit zákaz generální stávky zárukou, že nikdo nebude povolán do armády kvůli bojům v Itálii a ti co povoláni byli (nyní ty tři armády) nebudou v Itálii nasazeni, a že každý kdo tam půjde tam půjde na základě svého osobního souhlasu s tím být nasazen. (V podstatě by tak do Itálie mohli jen vojáci, kteří se do toho zapíšou dobrovolně.) Proti tomu samozřejmě bude generální štáb, ale rozhodnutí je na vládě.

Pokud jde o generální stávku, tak odboráři varují, že v případě, že vláda zakročí proti stávkujícím dělníkům bude to znamenat, že poteče na ulicích krev.

SSSR - Itálie x Krym:

- rozvědka ve své činnosti bude pokračovat
- generál Tuchačevskij navrhuje využít vzniklou situaci v Itálii k rychlému obsazení Krymu (rizika i výhody jsou v podstatě všem známa)

Indoasijský pakt

Indická federativní republika přichází s návrhem pro Japonské císařství na osvobození Vietnamu a Thajska a na vytvoření silné alianční fronty vytvořené pro ochranu jihoasijských zemí.

Indie a Japonsko by společně osvobodili Vietnamské císařství, kam by dosadili na trůn císaře Bảo Đại. V okamžiku kdy by byl Vietnam svobodný, tak Thajsko by se vzdalo svého vazalského slibu vůči Francii a znovu by se stalo plnoprávnou monarchií.

Čtveřice zemí, Indická federativní republika, Japonské císařství, Vietnamské císařství a Thajské království by poté podepsaly simultánní dohody, zahrnující obranné dohody, obchodní dohody a další dohody podtrhující naši spolupráci (vzdělávání atd.)

Tímto bychom utvořili silné společenství, které by mohlo odolat vlivu komunistických režimů ze severu a zajistilo by si navzájem svou vzájemnou prosperitu. Naše země byly v minulosti velice silné, a pokud se spojíme, tak vznikne uskupení, které bude schopno naši nezávislost i styl života uhájit.

Tygr, symbol Indoasijského paktu

Tokio - Londýn: Diplomatická "velmi horká" linka

Japonský velvyslanec si vyžádal slyšení mezi "osmi očima" (britský PM, britský ministr zahraničí a britský lord Admirality + on) a představil svým "britským přátelům" návrh na japonskou anexi francouzské Indočíny a vytvoření protikomunistického paktu mezi Indií a Japonským císařstvím.

Japonský velvyslanec zdůraznil, že tuto informaci (a otázku) dává Londýnu předem k získání stanoviska na základě "gentlemanské smlouvy" mezi Anglosaskou říší a Japonskem (dodnes mimochodem pouze ústní a ne papírovou, protože zamini tehdy nepovažovalo "žlutého muže" za hodného plnohodnotné papírové smlouvy). Japonský císař je předběžně pro, nicméně chce předtím britské stanovisko (Indové ještě od Japonců odpověď nemají).

Tokio - Londýn: Diplomatická "velmi horká" linka

Londýn je určitě pro. Cokoliv co vytvoří respektive upevní opozici proti moci komunismu v Asii je vítané a Londýnem kvitované (zvlášť když nemusíme být přímými účastníky). Pokud tedy Japonsko stojí o názor ASE, tak my jsme určitě pro.

INDO-JAPONSKÝ PAKT:



Japonská říše souhlasí s Indo-Japonským paktem a jeho ustanovení a informuje, že po proběhnutí všech příprav provede invazi do Indočíny. Bude umožněna symbolická pozemní účast indických jednotek a je vyžadována účast indických námořních sil (aby Čína jasně viděla, že Japonsko a Indie jsou spojenci).

- ustanovení paktu:

1) Obranná aliance namířená proti Číně i proti SSSR.
2) Indie bere na vědomí, že Japonsko má dohodu o spolupráci a přátelství s Britskou říší a tím pádem akceptuje fakt, že tato obranná smlouva se netýká indo-britských záležitostí.
3) Tajný dodatek: Indočína bude osvobozena a bude obnoveno Vietnamské císařství jako japonský protektorát.
4) Siamu bude nabídnuta účast na paktu i na operacím proti francouzské Indočíně.
5) Všichni členové paktu (Vietnam, Siam, Japonsko a Indie) podepíší obchodní smlouvy jejichž podrobný rozsah bude vyřešen následnou obchodní smlouvou.

Možnost rozšíření investic a převzetí Francouzských podílů

Zrovna nedávno jsme se vzhledem k vašemu prohlášení o hledání nových investorů a příležitostí velice zamysleli a zvážili naše možnost. S přihlédnutím na fakt, že již s vámi čile obchodujeme a dokonce i na některých místech investujeme, tak jsme se rozhodli tuto spolupráci dále rozšířit, ostatně východně od Afriky máme výhradně obchodní a ekonomické zájmy. Rozhodně tedy preferujeme spolupráci s vámi než s Čínou.

Rovněž si v poslední době všímáme vaší narůstající nechuti k Francii, která u vás rovněž investuje a která má u vás ze zahraničních mocností asi největší obchodní podíl, jež bychom chtěli alespoň zčásti umenšit a nahradit tím Portugalsko-Brazilským. Věřím, že si toho můžeme mnohé nabídnout, zvláště Brazílie velice ekonomicky a technologicky vyrostla a s využitím vaší pracovní síly můžeme velice snadno nakopnout vzájemně naše ekonomiky k nebývalému růstu. Navíc máme po celém světě své přístavy a druhou největší flotilu, takže bychom mohli rozvážet vaše zboží po celém světě.

Vláda a parlament ASE - BARMA

- Otázka Barmy. Barma je náš klín v Asii a také je to citlivý podbřišek. Je to kolonie, tedy něco o sice vynáší, ale zdaleka nejede na 100%. Na její obranu jsou potřeba Anglosaští vojáci a Anglosaské peníze (víc než kolonie vydělá). Proto přišla vláda s návrhem na vytvoření Speciálního Dominia Barma - Barmského království, Autonomní oblasti, Vazala chcete-li, kde by byla vláda dána do rukou zákonné panovnici Myat Phaya Lat a ta by si vytvořila vlastní vláda a uspořádala vlastní volby v zemi (ASE poskytne veškerou podporu). Základní pilíře ústavy by kopírovali ústavu ASE (konstituce, ne komunisti...) ale pak by dostala královna plnou volnost a Barma by tak fungovala hodně samostatně (očekává se spolupráce Barmy a Indie - To je asi nevyhnutelné). Na každý pád je to dle našeho názoru nejlepší cesta jak zajistit, aby Barmu bránili hrdinní Barmánci (hlavně Shanové, to jsou borci) ataky jí platili. Jako "svobodný" stát bude mít mnohem větší volnost v ekonomice.

- ASE však očekává jakožto od vazala, že bude řešit zahraniční politiku v souladu s politikou ASE.
- Dále chceme uvolněnější trh pro ASE podnikatele - Tak aby se Barma nevydala úplně cestou Indie. Naši podnikatelé by měli mít prioritu (už tam stejně mají zázemí).
- Jedním z úředních jazyků by měla zůstat angličtina. Kvůli návaznosti. Jinak další budou na nich.

Vzhledem k tomu, že to není Anglosaská kolonie, dostane tuto možnost větší autonomie (víceméně skoro samostatnost) než mají běžná dominia. Ale je to dle nás nejrozumnější cesta. Vyděláme na tom tak jako tak.

Soudruh Mao Navštívil Moskvu

Soudruh Mao dnes dorazil do Moskvy na společná jednání mezi SSSR a ČLR. Soudruh Předseda byl vítán na nádraží se všemi vojenskými poctami a ve velmi přátelském duchu. Podle prohlášení agentury Nová Čína bude předmětem jednání prohloubení spolupráce na poli ekonomické, sociálním, politické a ideologickém, které zajistí obě dvěma velkým socialistickým národům společnou a zářnou budoucnost. Je spoluprací všeho pokrokového lidstva může být poražen zlotřilý kapitalismus a vybojován Mír pro doposud utlačenou pracující třídu.

INDO-JAPONSKÝ PAKT:

- Indie potvrzuje vyslání své flotily

Vyjádření Indie k jednotlivým bodům:

1) Souhlas
2) Indie bere na vědomí a žádá Japonské císařství o zprostředkování rozhovorů mezi Anglosaskými a Indickými delegáty o možnosti otevření trhů mezi Indií a Anglosaskou říší.
3) Souhlas
4) Souhlas
5) Souhlas

Diplomacie Německo - R-U

Do Ostfoederace přišel Německý návrh na vytvoření "Evropského Společenství", aliance národů Evropských, která by stála bok po boku proti jakékoliv agresi a společně obchodovala a žila.
Fungování je navrženo takto:

Pozvané země dle příslušných sektorů:
Ostfoederation
"Nord-Europa" - Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko
"Ost-Europa" - Pobaltí, Bělorusko, Ukrajina, Polsko
"Süd-Europa" - Rumunsko, Srbsko, Albánie, Bulharsko, Řecko

"Rada Evropy"
- orgán, který uvádí v praxi návrhy jednotlivých členů
- každá země zde má svého zástupce, vybraného svou aktuální vládou (žádné volby)
- - existuje mechanika "Vote Power", která určuje sílu hlasu každého ze zástupců
- - výpočet je na základě populace, síly ekonomiky a obecné "síly země", hodnoty jsou navrženy takto:
Dánsko - 7 (6.4%)
Norsko - 5 (4.6%)
Švédsko - 7 (6.4%)
Finsko - 5 (4.6%)
Pobaltí - 4 (3.7%)
Bělorusko - 4 (3.7%)
Ukrajina - 9 (8.2%)
Polsko - 8 (7.3%)
Rumunsko - 5 (4.6%)
Srbsko - 4 (3.7%)
Albánie - 3 (2.8%)
Bulharsko - 4 (3.7%)
Řecko - 5 (4.6%)
Německo - 20 (18.2%)
Rakousko - 20 (18.2%)

Je možnost jejich úpravy, jde o orientační hodnoty.

Hlavním principem je společná obrana. Členové se zavazují jít na pomoc každému jinému napadenému členu v případě obranné války. NEVZTAHUJE se na agresivní války!

Dále má jít o formu prohloubení ekonomické spolupráce - hranice otevřené pohybu zboží a osob jsou nabídkou pro posílení všech zúčastněných ekonomik.

Politicky pak jde o jediný politický subjekt v Evropě, který ctí demokracii a její hodnoty a které hodlá dodržovat a podporovat.

Italská záležitost

Zdá se, že angažovanost jak Sovětského Svazu tak Francie je v zemi mnohem vyšší, než se očekávalo. Bohužel, součástí dohody se Španělskem byla nečinnost Německých vojsk a dokud si Španělé nevyžádají změnu této politiky, není naše přímá účast možná bez jejich maximální urážky.

Pokusíme se urgovat Španěly o povolení Německé přítomnosti alespoň ve vzduchu, abychom vám mohli poskytnout maximální možnou podporu. Krom toho zahájíme jednání na půdě OSN ve věci Francouzské a Sovětské intervence a pokusíme se je co nejrychleji dostat do negativního světla.

Moskevská jednání

Čínská delegace by ráda projednala následující témata

- Vytvoření Rady Vzájemné Hospodářské pomoci , jako hospodářského orgánu sdružujícího Komunistické, socialistické a pokrokové státy světa

- Vytvoření vojenského obranného Moskevského paktu, zajišťujícího společnou obranu, standardizaci a spolupráci ve vojenské oblasti.

Před zahájením jednání, by Čínská strana velice ráda slyšela nějaké informace o dění v Itálii. Obzvláště Francouzská intervence je poněkud chaotická. Podle Mínění Čínské strany by bylo vhodno zaujmout k dané situaci jasné stanovisko.

Severní Itálie-změna rozkazu

8. Záložní Armáda (IV.) zůstane bránit Benátsko, a 5. Armádu pravidelnou bojující v Jižní Itálii místo ní podpoří 9. Armáda (V) také pravidelná.

V rozmístění armád v deníku to opravím, až budu na PC.

Možnost rozšíření investic a převzetí Francouzských podílů

Indie se vůbec nebrání tomu, aby s Portugalskem rozšířila obchodní a vzdělávací spolupráci. Pokud Portugalci věří že mohou v Indii investovat a navýšit tak svůj obchodní podíl, tak Indie velice ráda bude s Portugalskem i Brazílií obchodovat a spolupracovat.

EVROPSKÁ UNIE-stanovisko OfR

Pokud zůstanou zachovány naše vládní pravomoce v naší zemi v plném rozsahu (něco jako EU), pak tento projekt vítáme, a

OfR podporuje vznik Evropské Unie, a vstoupí do ní.
Pokud je nutné, aby vstup projednala vláda, Kancléř bude lobbovat za vstup protože to zvýší naší obranyschopnost, náš hospodářský růst i vzájemný obchod, a nechá to projednat.


Kancléř OfR Schwarzenberg

TYGŘÍ PAKT (Indojaponská aliance):

Indická federativní republika a Japonské císařství založily a jejich parlamenty ratifikovaly dohodu o vytvoření obranného spojenectví. Jde o univerzální obrannou alianci s výjimkovou doložkou vůči Anglosaskému Impériu. O členství v paktu projevil okamžitě zájem Siam, který k paktu přistupuje jako jeho třetí člen. A rodina "tygrů" se možná ještě rozroste, protože...

BARMA ZÍSKÁVÁ NEZÁVISLOST!

...ano je to tak! Anglosaská vláda se rozhodla instalovat v Burmě královnu Myat Phaya Lat coby vládkyni nezávislého Království Barma. "Rozvodová smlouva" mezi Anglosaskou říší obsahuje řadu článků počínaje od lenního postavení barmské královny vůči Anglosaskému císaře, přes doložky "nejvyšších výhod" ve vzájemném obchodních styku, ochraně anglosaských investic až po předkupní právo na veškeré koncese na těžbu ropy a plynu pro Anglosaskou říši (najde-li se ovšem v Barmě nějaká ropa a plyn). Výměnou za toto vše Anglosaská říše oznámila 30ti denní plnění smlouvy pro stažení většiny personálu a 100 denní lhůtu pro stažení veškerého zbylého personálu (jde o vojenské instalace a jednotky). K dořešení zbývá vytvoření barmské armády, která patrně vznikne odchodem Barmánců z anglosaských jednotek do jednotek nově vytvořeného království, ale o tomto detailu se ještě jedná.

Barmánci každopádně mohou slavit zcela překvapivé a nečekané nabytí nezávislosti. Barma není ani dominium, ani protektorát, ani faktický vazal (byť je zde lenní vztah barmánské královny vůči anglosaskému císaři, ale ten je interpretován spíše jako symbolický s cílem zachovat povědomí o tom , že Anglosasové nespouštějí zcela Barmu ze zřetele).

Indická spolupráce

Po oficiálním souhlasu Indické vlády již nic nebrání plně využít možností, které tato vysoce lidnatá země nabízí a s její pomocí se konečně zařadit mezi velmoci. Budou pobídnuti především magnáti z Brazílie a rovněž dojde i k státním investicím viz 23. března 2020 22:46

Jako první dojde k rozšíření infrastruktury a přístavu v Goa, který velice brzy zažije mnohem výraznější nápor, jakmile tam začne proudit zboží. Určitě se však nechceme omezovat jenom na nějaké investice a ekonomické projekty. Portugalci jsou a vždycky byli mořeplavci a obchodníci, s přístavy po všech kontinentech a kontakty všude. Využijeme na maximum druhou největší flotilu světa a začneme přeprodávat nově Indické zboží po světě.

Nyní by měl objem jejich výroby brutálně narůst díky množství podnikatelských plánů a investicím i ze strany Indické vlády. Využijeme také nově narůstajících antipatií k Francouzům, vzhledem k jejich příšerné anexi Savojska a veřejného odsouzení vůdci Indie, abychom se pokusili co nejvíce omezit jejich vliv na úkor toho našeho.

Evropské Společenství

Německá Říše společně s Ostfoederací oznamují vytvoření "Evropského Společenství", obranně a ekonomicky zaměřené organizace, která si dává za cíl vytvořit v Evropě blok vzájemně se garantujících a spolupracujících zemí, který jednou provždy odvrátí hrozbu války v celé Evropě.

Okamžité pozvání obdržely tyto státy:
"Nord-Europa" - Dánsko, Norsko, Švédsko, Finsko
"Ost-Europa" - Pobaltí, Bělorusko, Ukrajina, Polsko
"Süd-Europa" - Rumunsko, Srbsko, Albánie, Bulharsko, Řecko

Pro členské státy platí novátorská pravidla, mezi suverénními státy dosud nevídaná.
Z ekonomického hlediska lze vytknout svobodný pohyb zboží, kapitálu a osob (samozřejmě evidovaný).
Z politického pak jde o první subjekt tohoto typu, který se úzce zaměřuje na demokratické režimy, jejich podporu a rozvoj. Vstup do tohoto Společenství není možný těm zemím, které demokratické ideály odmítají.

Organizace:
Jako řídící orgán (jediný centrální) je jmenována "Rada Evropy", kde každý členský stát má jednoho zástupce vybraného vládou. Ten zde zastupuje její zájmy, předkládá její návrhy a hlasuje o návrzích ostatních.
Hlasy v Radě jsou ohodnoceny různou vahou tak, aby adekvátně reprezentovaly jednotlivé země.


Pro prvních pět let fungování je pro Německo a Rakousko garantováno "právo veta", aby nedošlo k excesům.
Po tomto zkušebním období bude vytvořena funkce "Předsedy Rady", rotační titul mezi členy, který členskému státu poskytuje +5 hlasů v Radě.

Vládě SSSR

Vláda ČLR si vás dovoluje informovat že nově vytvořenou alianci považuje za agresivní akt a v případě svého napadení se bude bránit. Vláda ČLR v dohledné době provede přípravná opatření k odražení možné invaze a táže se jaké síly jste schopni poskytnout ČLR na pomoc. Jedná se mám především o letectvo, tankové síly, horské síly a případně i námořnictvo.
Mao

BREAKING NEWS! MASSIVE BUILDUP IN TAIWAN!

(Vlajková loď "Domovské flotily Japonska" na Taiwanu!)

(Letadlová loď Vikrant na cestě k Taiwanu.)

(Válečná vlajka japonského císařství spatřena u japonských jednotek na Taiwanu.)

(indičtí vojáci nacvičují společně s vojáky japonského císařství zteč bráněného bodu nepřítele.)

Jihočínské moře zažívá nebývale zajímavé časy průlivem okolo Singapuru proplula masivní válečný svaz indických letadlových lodí, křižníků a mnoha dalších plavidel, jde snad o polovinu indické flotily, ne-li více. Transport byl provázen loděmi japonského válečného námořnictva (hlavně zásobovacími) a hovoří se o rozsáhlém přesunu indických sil z Indie po moři. Současně do Jihočínského moře vplouvají celé flotily japonského císařství vedené pýchou japonské válečné flotily - vlajkovou lodí Yamato. Pozorovatelům neunikly vytažené válečné vlajky ani to, že japonská plavidla mají válečnou kamufláž nového vzoru čerstvě namalovanou na trupech.

Radio Tokio informuje o rutinním cvičení na Taiwanu, pozorovatelé však hlásí "nevídanou koncentraci sil". Několik flotil, mnoho desítek velkých válečných plavidel, obrovské množství zásobovacích lodí a stovky tisíc vojáků (odhadem nejméně tři armády z toho jedna indická). Civilní letiště v Taipei bylo uzavřeno a na jeho runvaje v periodických intervalech dosedají další a další japonská vojenská letadla, převážně bombardéry a transportní letadla. Zahraniční novináři rozpoznaly i uniformy japonských výsadkářů a mariňáků. Manévry indo-japonských sil, které se zde konají jsou evidentně nebývale veliké a hrozivé. Indická vláda doposud k vyslání vojáků do zahraničí neřekla nic a Japonci mluví o rutinním cvičení, i hloupému novináři z New York dochází, že tady "něco hodně smrdí", takže spekulace se množí. Je to snad příprava na válku s Čínou?

Situace se dramatizuje... v Koreji na indo-čínské hranici:

Spekulaci o blížící se válce s Čínou nahrává i fakt, že jak Japonsko tak Indie přesunují na čínské hranice další a další regimenty. Na čínských hranicích v Koreji a podél Indie se nyní konají hotové manévry a v Nepálu i Bhútánu má tamní vojenská moc také pohotovost. Gurkhové už si prý chystají šňůrky na lidské uši...

...Nové Dillí ani Tokio stále hovoří o rutinním společném cvičení a manévry na hranicích s Čínou odbývají slovy: "Bez komentáře." Gándhí i císař Hirohito mlčí úplně.

Nové rozkazy pro 5. Armádu

jižní Itálie

Ve světle nových skutečností:
-pochod francouzské army na Řím (budou tam dříve než my, mají to kousek)
-podle všeho francouzi podporují rebely!!!
-možné obklíčení naší 5. Armády ještě před Římem, a rozdrcení Severní armády Loayalistů (mapa-ta u nápisu Římské král.) rebely
-vstup španělů do války - jakmile se skutečně zapojí do pozemní války, měla by se situace rázem obrátit v náš prospěch

*nařizujeme 5. Armádě ustat v pochodu na Řím, a zabránit svému obklíčení, tedy vrátit se zpět ideálně k Severní Armádě římských loayalistů, a na vhodném místě (vybere generál Heinrich Wieden Edler von Alpenbach - vynikající horský i pěchotní taktik) se připravit na obranu, tam vyčkat, až dorazí posily ve formě 9. Armády, která je již na cestě
*detaily ponecháme na generálu Edler von Alpenbach, věříme v jeho schopnosti ohledně boje v hornaté oblasti střední Itálie
*vláda ÖfR vyšle dopravní letouny pro Papeže, jeho kúrii, Římského krále i jeho vládu, aby je přepravily do bezpečí Vídně


Vláda ÖfR

*vysílá dopravní letadla pod ochranou stíhaček do Říma pro Papeže, jeho kúrii, Římského krále i jeho vládu, aby je přepravily do bezpečí Vídně, neboť nyní není v naší moci dosáhnout Říma dříve než francouzi, kteří podle všeho spolupracují s rudými rebely
*navíc až se do bojů zapojí Španělé, snad se výrazně změní poměr sil v náš prospěch

jeden z vládních speciálů Avia 57

Krizová Situace

- Ve všech vojenských okruzích je vyhlášena bojová pohotovost, vyhlášeny hlídky PVO, zastaveny dovolené
- letadla rozptýlit na polní letiště, zahájit pokládku minových polí v pobřežních vodách a podél hranice s Koreou
- zahájit vojenský kryt hranice, kromě hranice se SSSR
- na velvyslanectvích v Tokiu a New Delhi zůstane jen nezbytný personál, šifrovací klíče a stroje připravit ke zničení

- Vojska okruhů se mají připravit k odražení útoků nepřítele

- vše co má v západním okruhu ruce a nohy posílí jednotky stavějící přístupovou cestu do Tibetu
mají oprávění nahnat na práci i civilní obyvatelstvo a ať sebou ženisté hodí
určuje se dalších 7 pk

- v Tibetu je vyhlášena pohotovost stupně, vojákům rozdat munici a bojovou dávku potravin
všichni cizinci v dosahu budou umístěni do internace, je vyhlášen mimořádný stav, zákaz shromažďování a vycházení
kláštery zatím nenapadat ale být připraven

Předvolání Indického Velvyslance

Ministerstvo Zahraničních věcí ČLR si předvolalo Indického velvyslance v Číně k podání vysvětlení posledních akcí Indie a jejich spojenců, které mají jasný antičínský a agresivní charakter. Vláda ČLR požaduje důrazné vysvětlení dané situace. Zároveň agentura Nová Čína oznamuje že vojenský personál Indické diplomatické mise dostal 12 hodin na opuštění země.

ČÍNSKÉ MANÉVRY A KRYT HRANICE:

Podle kusých informací mají činské jednotky plnou pohotovost a zahajují "kryt hranice". Napětí na čínsko-japonské a indo-čínské hranici tak rychle narůstá. Vojáci na obou stranách jsou od sebe na dostřel a koncentrace vojenských prostředků exponenciálně narůstá. Pozorovatelé z Honkongu a jiných městech jsou svědky velkých přesunů čínského letectva i všeobecné vojenské uzávěry čínských hranic se sousedy (není známa situace na čínsko-sovětské hranici).

Sestřelení civilního letadla u Macaa:

Linkový let mezi Macau a Filipínami odstartoval neplánovaně "nosem k čínské hranici" (nikoliv nosem k moři a to z důvodu nepříznivého větru) což se mu stalo osudným. Letoun americké výroby DC-2 patřící portugalským aerolinkám byl za pozdních večerních hodin sestřel čínskou protivzdušnou obranou aniž by se dalo bezpečně určit zda bylo letadlo sestřeleno v čínském či v portugalském vzdušném prostoru. Letoun se zřítil na čínské území a osud posádky není znám. Portugalský tisk je pobouřen a vlády Portugalska a ČLR tak musí řešit nečekanou krizi, která vznikla pravděpodobně kvůli neodložení startu letadla a čínské obsluze prostředků protivzdušné obrany, která má zjevně v posledních hodinách nervy pěkně na dranc. (Zaměnily letoun za japonský transportní letoun Mitsubishi Ki-57 jež má výbavě japonské vojenské letectvo.)

Sestřelené civilní letadlo:

Podle místního sovětu po nárazu do země explodovalo a začalo hořet, tudíž je veškerá posádka a pasažéři mrtví. Požár se podařilo uhasit až po několika hodinách. Těla obětí jsou umístěna v dřevěných truhlách městské márnice a čeká se na další instrukce. Místní sovět je připraven "dosvědčit", že letadlo bylo vojenské a provádělo nestandardní manévry. (Fakticky se přiblížilo k jedné nově vzniklé - v důsledku přesunu pro případ konfliktu - pozici PVOS a posádka považovala letoun za útočící bombardér. Letoun nad ní reálně přelétal v nízké výšce, záměna je zcela pochopitelná.)

- obsluhu daného děla za ten sestřel vyznamenat nebo popravit?

Letadlo

- delostelce vyznamenat zakázat jim o tom mluvit a převelet do centrální Číny

- věc přebírá vojenská rozvědka těla uložit k ledu do momentu vyřešení s portugalskou stranou

- věc je zatím vedena jako přísně tajné

Japonsko vytváří neutrální prostor pro indicko-anglosaská jednání:

Na žádost indické strany byli osloveni britští i indičtí vyslanci v Tokiu s nabídkou k vzájemným rozhovorům o obchodních záležitostech na honosném sídle japonského prince, který celá jednání zaštítí.

Diplomacie: Indická federativní republika - Anglosaská říše

Indická strana děkuje Japonskému císařství za zprostředkování těchto rozhovorů. Indická republika si přeje urovnat vztahy s Anglosaskou říší, se kterou dlouhá léta existovala v jednom impériu. Indická strana, nyní, když Anglosasové udělili Barmě nezávislost, chce s Říší navázat nové dohody. Je nám jasné že do vojenských paktů a podobných smluv nám chybí ještě spousta času, avšak Indická strana se domnívá, že uzavření obchodních smluv by mohlo posunout tyto nově budované vztahy správným směrem.

Indie navrhuje toto:

- Indický trh se otevře Anglosaskému obchodu
- Budou uvalena přiměřená cla, aby nedošlo ke kolapsu slabší indické ekonomiky, pod náporem anglosaské ekonomiky
- Anglosaský trh se na oplátku otevře Indickému trhu. I v tomto případě budou uvalena přiměřená cla.

REZIDENTURA - Paříž

Zpravodajská služba ÖfR zřizuje:

- 20 PK - rezidentura Paříž

úkoly:

-obecné info, nyní hlavně akce Francie v Savojsku a v Itálii, případně proti ÖfR, či Německé Říši
-dále jejich akce i obchodně-hospodářské v Osmanské říši

Diplomacie:

- Baltská flotila provede rutinní cvičení ve Finském zálivu
- Litvinov pak pokusí použít všechny páky k tomu, aby skandinávské národy pokud možno nevstoupily do německého paktu. Tento fakt by je vystavil bezprostřednímu nebezpečí a chladnému hněvu ze strany SSSR, který je doteď měl rád (jejich levicové strany jsou cool) či je láskyplně ignoroval.
- ano, Krym je lákavý a Rudá armáda spolu s GRU podnikne kroky k přípravě jeho záboru, avšak prvně je třeba nalákat více nepřátelských armád do Itálie a případně i vyvolat konflikt mezi Rakouskem a Francií (který by nám VÝRAZNĚ pomohl, takže když náhodou nějaký voják z jedné strany vystřelí na druhou, zlobit se nebudu)
- Litvinov pak zkusí vyhodnotit situaci v Afghánistánu - je tam nějaká půda vhodná pro budování dobrých vztahů a získání muslimského spojence proti Hinduistům a anglofilům v Indii?

ÖfR VERBOVÁNÍ a modernizace ASW

Výdaje v PK:

- 20 1.půlrok-Tankový vševojskový sbor + 2.půlrok Motorizovaný sbor
- 12 1.půlrok-Horský sbor + 2.půlrok-Výsadkový sbor
- 16 Svaz bitevních křižníků
- 4 Svaz ASW (VII.)

- 2 modernizace 2x Svaz ASW na (lvl VII.)

celkem: 54 PK
zbývá: 16 PK

Sovětské manévry ve Finském zálivu:

Baltská flotila vyplula z Leningradu do vod Finského zálivu za proklamovaným účelem "rutinního cvičení". Současně se šušká mezi diplomaty, že v té samé době bylo možné zaznamenat zvýšenou aktivitu sovětských diplomatů napříč skandinávskými zeměmi, kterak dávali tamním vládám "dobré rady", "doporučení" a údajně dokonce měli "vyhrožovat" blíže neurčitým "ochlazením vzájemných vztahů". Informací je - jak to již tradičně, když jde o SSSR bývá - málo a skandinávské vlády mlčí, každopádně (a možná to s tím nesouvisí) bylo možno vypozorovat, že švédská vláda vydala prohlášení, ve kterém zdůraznila vlastní neutralitu v "současné napjaté situaci" a popřela jakékoliv možné spekulace (které však předtím nekolovaly), že by usilovala o vstup do jakéhokoliv paktu s třetí mocí.

V Helsinkách, Oslu a v Kodani panuje mlčení, co znamená... nikdo s jistotou neví.

Evropské společenství - první reakce:

Skandinávie:

- Švédsko odmítlo byť jen převzít nabídku a zdůraznili, že takový pakt je proti švédské neutralitě

- Dánsko a Norsko nabídku převzaly, Norsko se opatrně vyjádřilo v tom smyslu, že se o tom dá jednat, z Dánska další odpověď zatím nepřišla

- Finsko nabídku převzalo, oficiálně se nevyjádřilo, neoficiálně sdělilo, že SSSR to použije jako záminku pro napadení Finska, takže nemá smysl o tom ani jednat pokud Německo nebude ochotno rozmístit ve Finsku armádu

Východní Evropa:

- Pobaltí nabídku převzalo a souhlasí
- Polsko nabídku převzalo a souhlasí
- Bělorusko nabídku převzalo a vzalo si čas na rozmyšlenou
- Ukrajina nabídku převzalo a vzalo si čas na rozmyšlenou

Balkán:

- Srbsko odmítlo a jeho diplomat velmi hrubě prohlásil, že s "germány nehodlá mít srbský národ nic společného"
- Albánie nabídku převzala a mlčí
- Bulharsko nabídku převzalo a je ochotno souhlasit
- Rumunsko převzalo nabídku a mlčí, nechovají sympatie k Rakousku (Transylvánie)
- Řecko nabídku převzalo a dalo najevo, že celou věc bude ještě konzultovat s Anglosasy

Politický skandál v Sofii:

Bulharská vláda předložila parlamentu k diskuzi německou nabídku členství v Evropském společenství a to odstartovalo řetězec událostí, které vedly k velké politické krizi v Sofii. Opozice vedená socialisty totiž obvinila vládu ze snahy vstoupit do "protisovětského paktu" a premiér vlády na to reagoval slovy: "Ale samozřejmě, Bulharsko bude vždy proti té bolševické mocnosti!" Výrok spustil skandál, který skončil statisícovými demonstracemi v ulicích proti vládě a Bulhaři (tradičně velmi proruský národ) aktuálně otevřeně nadávají vládě, které se navíc stihla rozpadnout koalice (odešli z ní centristé a pravice co je u vlády je nyní v menšině).

Opoziční lídr - člen KS Bulharska Dimitrov volá po předčasných volbách a předvolební preference mu slibují první místo (prozatím). Proti sobě stojí nyní vláda bez důvěry parlamentu, car a armáda na jedné straně a parlamentní většina opřená o "lidový hněv" (masy v ulicích) na straně druhé. Podle pozorovatelů se situace hrozí vymknout z rukou. Země balancuje mezi předčasnými volbami (demokratická volba), nebo potlačením demonstrací (autoritativní volba x občanská válka). Bulharsko, které patří mezi německé spojence nyní je ve svízelné situaci a dva hlavní protagonisté - car i předá Dimitrov již pošilhávají po stanovisku svých "nadřízených".

EVENT NĚMECKO A SSSR:

Německá volba:

Je to v podstatě jasné, car chce s německým požehnáním a POMOCÍ sáhnout k represivním opatřením proti jasné většině vlastního lidu, pokud tak neudělá tak země míří k předčasným volbám a v nich mají drtivou převahu protiněmecké a levicové strany. Takže co radí Berlín carovi?

Sovětská volba:

Dimitrovovi lidé na Kominterně vyjádřili "obavu z italského scénáře v Bulharsku" a chtějí pomoc SSSR nejprve diplomatickou -> maximální nátlak na vládu aby nebránila volbám a pokud to selže... tak přímo vojenskou skrze Černomořskou flotilu. Jak rozhodne Trocký?

Reakce na Krizi II.

- Vláda a Gen.štáb mají předložit návrhy na řešení krize, očekávají se především nápady jak se postavit projekci síly Indie a Japonska v blízkém Čínském pohraničí

- Co víme o Nové Burmské vládě, je tam nějaké komunistické hnutí a co se od nové vlády dá vlastně očekávat, což je úkol pro rozvědku

- jak jsou na tom komunistické strany v Indočíně a jak by postupovaly kdyby byla jejich země napadena Japonskem a Indií, nebo Brity
Jak se vede Strýčkovi Ho

- ať gen.štáb provede ohodnocení současných operací a na jejich základě zlepší mobilizační procedůry
využijeme toho jako velkého cvičení

- ať se rozvědka pokusí zjistit, co mají vlastně Indové a Japonci v plánu

- Jak dopadlo jednání Indických muslimů s Nehruem ohledně uznání Socialistické Itálie
a co my vlastně víme o Indických muslimech, jejich společenském postavení a politickém programu

- jak je na tom KS Indie

Rakouská (částečná) mobilizace:

Povolávacím rozkazem byly zmobilizovány v Rakousku některé záložní armády (podle dostupných informací to vypadá na 3), které jsou povolány ke službě obrany "Císaře a Vlasti". Mobilizace se týká všech rajónů od Aš po Mukačevo a od Krakova po Sarajevo. Mobilizování vojáci tuší, že se tak děje v souvislosti s italskými událostmi a tak tuší i rakouské obyvatelstvo. V některých částech monarchie je to přijímáno spíše kladně v jiných (Čechy tradičně) spíše záporně. Nejsou však známy případy odmítnutí povolávacího rozkazu (nějaké závažnější).

Rakouské odhodlání v Itálii:

Podle nepotvrzených správ se skrze Brenner valí do Itálie nejméně jedna další rakouská armáda, rakouská vláda je evidentně rozhodnutá tam celou záležitost "srovnat vojensky" bez ohledu všechno ostatní.

Diplomacie: Indická federativní republika - Anglosaská říše

Reakce velvyslance ASE jménem vlády J.V.
- Setkání s představiteli Indie vítá.
- Určitě není proti tomu, aby se Indický trh otevřel Anglosaskému zboží.
- Ohledně cel. To bude už větší problém. ASE má svůj protekcionismus, kdy chrání domácí dělníky a obchod (nechce sledovat odchod kapitálu do zahraničí). ASE obyvatel by si měl kupovat primárně výroby vyrobené v ASE, a to se asi těžko změní. Určitě však lze jednat o nějakých konkrétních změnách cla. Například na dovoz čaje a další exotiky, které je v Indii hodně a v ASE málo. V těchto případech jsme ochotni cla snížit a umožnit tak vyšší a efektivnější dovoz tohoto zboží od vás do ASE.

DIPLOMACIE-MLR

- Vláda ČLR ve spolupráci s Vládou SSSR nabízí Mongolské Lidové Republice přistoupení k RVHP a Moskevskému obrannému paktu

- Vláda ČLR věří že toto bude dobrý krok k rozvoji a propojení našich zemí, který zjednoduší a zlepší vzájemný obchod a podpoří důvěru mezi bratrskými národy

Evropské Společenství

Speciální Partneři
- Německá vláda vyjadřuje pochopení a souhlas s přístupem některých Skandinávských zemí
- z toho důvodu vytvořila v rámci ES pozici "Speciálního Partnera", kterého by se týkaly pouze ekonomické aspekty členství, nikoliv politické či vojenské
- v praxi by se tak pouze participovali na volném obchodu, nebyli by ale podmíněni ochranou ze strany ostatních členů (a ani jim ničím povinováni)
- tato nabídka platí pro Skandinávské země (Švédsko, Norsko, Dánsko, Finsko)
- samozřejmě by šlo o členství bez hlasovacího práva

Ještě upravenější verze pak přišla do samotného Finska.
- Německo očekává, že SSSR se beztak pokusí Finsko dříve či později obsadit a cítí se s Finskem natolik blízce, že je v takovém případě připraveno jednat o dobrovolnických jednotkách a v případě zájmu i větší formě podpory (neoficiální garance ze strany Německa)

Ukrajina a Bělorusko
- Německo nabízí "neomezené" množství času, varuje však, že Sověti zdá se příliš nečekají
- i jim je nabídnut statut "Speciálních Partnerů", který je vylučuje z vojenského aspektu, ale skýtá ekonomické možnosti

Polsko a Pobaltí
- Německá vláda děkuje státům za důvěru vloženou a v případě zájmu je připravena na území především Pobaltí vyslat kontingent Německé armády, který by odrazoval případnou Sovětskou agresi (podmíněno zájmem ze strany Pobaltí)

Osmanská Říše a Bulharsko
- v Osmanské Říši je mobilizován diplomatický aparát a zde přítomná rezidentura
- Osmané jsou upozorněni na možnost, že na další jejich hranici vznikne (další) komunistický stát
- Německo je silně proti tomu a je připraveno pomoct jak Osmanům, tak Bulharům v udržení Sovětského vlivu mimo zem
- nabízí se možnost volby prostě zfalšovat, zakázat KS (méně líbivé), nebo je odložit z důvodu "interference cizí mocnosti (SSSR)"

Rozvědka

Španělská Intervence

Vzhledem k vývoji situace Německá vláda nabízí možnost podpořit probíhající operace ze vzduchu - na zemi by se neocitla jediná Německá noha, pouze Německá letadla by kryla Rakouské vojsko. Samozřejmě pouze se Španělským souhlasem.

Čína - reakce na krizi:

- generální štáb je poměrně optimistický, v případě japonského útoku z Koreje je možné ustoupit na sever a spolu se Sověty japonská vojska rozdrtit velkými klešťovými manévry tankových jednotek (ale chce to získat podporu a jednotky SSSR), pokud jde o indo-čínskou hranici tam se razí tvrzení, že díky tamnímu terénu je nějaká velká a hloubková ofenzíva ze strany Indie nepravděpodobná, určitým rizikem je Tibet hlavně ale s ohledem na tamní nepřátelsky naladěné obyvatelstvo a nemožnost (nedostatečná infrastruktura) zde soustředit více sil, pokud jde nakonec o ty síly na Taiwanu, tak generalita není jednotná v místě kde se mohou Japonci a Indové vylodit (převažuje názor, že by to mohlo být v Kantonu), ale je jednotná pokud jde o strategií... klást odpočátku odpor a poté ustoupit do vnitrozemí a nechat indické a japonské vojáky vykrvácet v horách Číny mimo dostřel jejich palubního dělostřelectva (námořnictvo), jediné co je problém je koncentrace vzdušných sil Japonců a Indů... města na pobřeží mohou být vystavena masivním náletům a bez možnosti zasáhnout japonské mateřské základny nebude snadné jim čelit

- ví se málo, jde každopádně o nacionalistickou vládu, která ale paradoxně má i dobré vztahy s Anglosasy, nacionalistická monarchie pravicového ražení, vůči ČLR zatím nic neřekli, ale zjevně chtějí do aliance s Indy a Japonci, komunistické hnutí v Barmě je "beznadějné"

- komunisté v Indočíně jsou v hluboké ilegalitě stejně jako všechna nacionální a osvobozenecká hnutí, Francouzi kombinující tradičně politiku cukru a biče si kupují přízeň tamního lidu za práva a rozvoj (v Indočíně se fakticky žije lépe než v Číně větší části populace) a současně neváhají sáhnout k brutálním represím proti ilegálním hnutím je-li to zapotřebí, v Indočíně navíc často mají velké kompetence příslušníci Cizinecké Legie a ti si rozhodně servítky v bojích s kýmkoliv neberou (jejich brutalita děsí i ostřílené soudruhy), ostatně za franco-čínského konfliktu před lety jsme se o tom přesvědčili sami s francouzskými Legionáři zkrátka není sranda, Ho Či Min je aktuálně v Číně

- rozvědka se pokusí zjistit co půjde, ale problém je, že podle agentů (rybářů) na taiwanu často i indičtí a japonští vojáci pochybují o tom co je vlastně cílem jejich přítomnosti a kdo (pokud vůbec někdo) je nepřítel, rozvědka se domnívá, že není vůbec jisté, že tato koncentrace sil je přípravou války proti Číně byť převážná část vedení rozvědky se domnívá, že "nějaká příprava na válku to přece jen asi je", takže podle rozvědky "je spíše pravděpodobné, že tato koncentrace je za účelem války", ale současně "není jisté" kdo má být cílem, vzhledem k spletitosti diplomatických vztahů a s ohledem na aktuální politickou situaci ve světě mohou být cílem Filipíny, Indočína i Čína, Indové jsou tradičně spíše partneři Francouzi a Japonsko navíc po Filipínách dlouhodobě pošilhává, na druhou stranu nelze ani podcenit možnost, že půjde o útok nějakého druhu vůči Číně

- uznání státu může udělat jen Gándhí (hráč), toto je věc mezihráčské diplomacie, ne PJje

- KS Indie je "beznadějná" strana (naprosto nulový vliv, preference asi 0,1%), indické politice dominuje Indický národní Kongres a v muslimských částech pak Muslimská liga (islamosocialismus)

Diplomacie: Indická federativní republika - Anglosaská říše

- IFR chápe že ASE nechce aby docházelo k odlivu kapitálu z ASE a jsme si jisti, že ASE chápe, že IFR také nechce ohrozit své výrobce.
- Můžeme se proto prozatím domluvit na obchodu se zbožím, které je v zemích jedněch nedostatkové a naopak u nás je dostatkové, viz. třeba dovoz čaje a exotického koření z Indie do ASE a vývoz moderních stojů z ASE do IFR

Diplomacie: Indická federativní republika - Anglosaská říše

Ano na snížení cel surovin/plodin/ výrobků které druhá země nevyrábí se dohodnout můžeme.

Diplomacie: Indická federativní republika - Anglosaská říše

- IFR s tímto návrhem souhlasí

Nabídka společného námořního cvičení

Londýn tímto nabízí Portugalsku uspořádání společného námořního cvičení v oblasti mezi Brazílií a Afrikou. Naše Royal American Fleet a některá z vašich flotil by zde mohli provést masové cvičení s tréninkem vylodění námořní pěchoty v Brazílii, či v Britských Afrických kolonií.

Je třeba světu ukázat pevnost naší aliance a procvičit si naše vlastní síly.

Krátce k dění v Itálii

Novinky
- naše 5. Armáda byla pro svou vlastní ochranu stažena z pochodu na Řím, díky možnému obklíčení rebely i francouzy se stáhne k Severní armádě Loayalistů, ideálně se s nimi spojí, a počkají v obraně na 9. Armádu, která do oblasti již míří
- Francouzy zřejmě spolupracují s rebely, a v Římě budou určitě dříve než my, mají to výrazně blíže - Žádáme německou stranu o doporučení ohledně možného ozbrojeného střetu s francouzi, neboť to by mohlo spustit širokospektrý konflikt Reich/OfR vs. Francie! - případně ať zasáhne přímo německá diplomacie, vyřešení možného konfliktu s Francií je pro nás teď prioritní, abychom věděli jak dál v Itálii postupovat
- byly vyslány letadla a stíhačky pro Papeže, kůrii, Římského krále a jeho vládu, aby ti byli přepraveni do bezpečí Vídně, nevíme zda toho využijí, ale naše armáda nebude v Římě včas
- odbory hrozí generální stávkou, Kancléř jim nabídl, že povolání dělníci (záložní armády) budou jen strážít OfR, a bojovat v Itálii bodou jen aktivní vojáci-tedy Armáda běžná, a to také Kancléř hodlá dodržet
- jelikož záložní armády zůstanou v obraně vlasti a Císaře, bude muset možná Aktivní Armáda nucena opustit východní obranné pozice v Haliči, Transylvánii a na Balkáně, tedy zde by se hodilo je nahradit vašimi vojáky - to podle rozhodnutí co s Francií v Itálii
- nabízí se také možnost jednat s rebely v Neapoli, ujistit je že nám jde hlavně o Papežský stát, pokud by se stáhli - naše 2 armády s římskými loayalisty by si mohli s francouzi poradit, jižní Itálii pak dost možná dořeši Španělé až dorazí - tyto jednání jsme zatím nezačali
- v Paříži byla založena rezidentura OfR rozvědky

Franz Friedrich Maria Joseph Johann Nepomuk Gabriel,
Prinz von Schwarzenberg
Kanzler Österföderation Reich

Zasedání OSN - "Komunistické rozvracení Evropy"

Zástupce Německé Říše dal k jednání poměrně výbušný bod, který se věnuje současným událostem v Evropě. Zdá se totiž, že se zde rozmohl takový nešvar, kdy Komunistické Strany jednotlivých zemí rozvracejí Evropské státy a naprosto zřejmě ženou Evropu do další války, kterou se nám přes dvacet let daří odvracet.

Ukázkovým asistentem v tomto jim je Francouzský režim, který zřejmě nezná bratry a nyní hrozí vyvoláním konfliktu s Ostfoederací, Německým spojencem - jejich případné napadení by nemohlo zůstat bez okamžité Německé odpovědi. Apelujeme proto na stažení Francouzských vojsk z Itálie, kde nemají co dělat a k čemuž se ani nijak nevyjádřili, a okamžité řešení "Komunistické Krize", která se rozmáhá Evropou dříve, než doutnající konflikt nepůjde zastavit.

Nabídka společného námořního cvičení

Portugalsko-Brazilská říše tímto souhlasí s daným návrhem. Stejně jsme měli v plánu dát naši alianci světu veřejně najevo a v dnešní době, kdy každý hned chrastí zbraněmi, bude asi nejlepší to ukázat společným cvičením. Toto cvičení bude dále rozšířeno o naše samostatné cvičení pozemních jednotek v rámci Brazilského a Afrického vnitrozemí za účelem zajištění připravenosti na možný konflikt a utužení disciplíny. Zúčastní se ho následující jednotky:

Brazilian Armada
Brazilian 1. Army - těžké sbory se zúčastní vyloďovacích cvičení, pozemní armády cvičení ve vnitrozemí
African Army - cvičení ve vnitrozemí
Armada Portuguesa - ta provede cvičení v rámci Portugalského pobřeží, kde se soustředí především na schopnost zastavit nepřátelský útok

Komunistické puče,
Francouzské šílenství

OfR stojí v SN názorově bok po boku se svým německým bratrem, a nabádá demokratickou Evropu proti rostoucí zvůli Komunistů!

Stejně tak vyzývá OfR francouzskou stranu, aby přestali podporovat italské rebely, a stáhli svá vojska z území spojence OfR, je možné že pokud to neučiní, může případný střet OfR a francouzské armády v Itálii spustit plnohodnotnou válku, a to i kdyby šlo o nedopatření ve zmatku italské rebelie.

Franz Friedrich Maria Joseph Johann Nepomuk Gabriel,
Prinz von Schwarzenberg
Kanzler Österföderation Reich

Nabídka společného námořního cvičení

Souhlasíme. Tímto předáváme do rukou adm. Nimitze a Cunninghama, aby za naši stranu doplnili podrobnosti, dohodli se zástupci vaší strany a zahájili cvičení, až bude vše připraveno.

Společnost národů:

Sovětský zástupce, soudruh Molotov, vzal veškerá obvinění s klidem. Jeho obhajoba byla krátká a dala by se shrnout do několika bodů:

- Rakouská vláda chtěla prosadit přímou intervenci do občanské války v Itálii, aby rozšířila význam konfliktu na regulérní válku
- levicové strany (reprezentující nezanedbatelnou část jejich vlastních občanů) přetlumočily vůli svých voličů do války nejít a zůstat v míru a svými možnostmi vyjádřili snahu zablokovat jakékoli další eskalace napětí
- levicové strany se ocitly pod palbou kritiky a obvinění, protože měly jiný názor, než vrcholní představitelé jejich států
- rakouská vláda vyslala do Itálie regulérní armády a podnikla částečnou mobilizaci, aby do Itálie mohla poslat umírat i dělníky a muže od rodin
- německý velvyslanec si na půdě SN stěžuje na levicové strany a jejich eskalaci napětí a rozvracení Evropy, kterou prý ženou do další války


Celá záležitost je dle něj nanejvýše úsměvná a jen odhaluje smýšlení nově formovaného Evropského společenství. Podobný proslov poté přednesl i nezávislému tisku, spolu s několika dalšími komentáři, ve smyslu: "A nás ti císaři obviňují, že jsme diktatura!" a "Doufám, že si vás přečte hodně lidí, tohle by měli zodpovědní voliči rozhodně vědět."

Reakce OfR při jednání SN

OfR poslala své vojáky do Římského království jako pomoc svému spojenci proti jeho rebelům, tito vojáci byli samotnými rebely napadení.

Žádní dělníci v jižní Itálii bojovat nebudou, povolanci pouze vyztuží obranu OfR, to již bylo usneseno kancléřem. K řešení italské krize budou nasazeni jen vojáci pravidelné rakouské armády, pokud to bude třeba ke zvládnutí problémů římského krále, který je naším spojencem.

V tomto duchu také pohovořili rakouští diplomaté s nezávislým tiskem.

diplomatický sbor Österföderation Reich

ŠPANĚLSKÁ KRUCIÁTA ZAČÍNÁ...

Španělské námořnictvo a první pozemní jednotky dorazily do "italské oblasti" a zahájily svou účast ve válce vyloděním na Sardínii. Tamní savojské síly poměrně rychle skládají zbraně a potyčky jsou tam proto ojedinělé. Španělé zjevně využili francouzské neaktivity v oblasti Sardínie a rozhodli se tento ostrov připojit ke Španělsku. Spolu se španělskými vojáky regulerní armády přistávají na Sardinii i dobrovolníci z brigád Opus Dei a Imperiální ženijní sbor, který má za úkol co nejrychleji vybudovat v oblasti co nejvíc ranvejí pro španělské bombardéry, které již dosedají na funkční letiště na ostrově.

Španělské lodě u Lampedusy a dalších ostrovů:

Španělské loďstvo připlulo k Lampeduse a dalším ostrovům patřícím k Římskému království a vynutilo si hrozbou dělostřelecké palby kapitulaci posádek věrných římskému králi a Papeži do ruky Španělska výměnou za jejich repatriaci do Říma. Španělsko tak nastalé situace využívá i k anexi těchto malých leč strategicky významných ostrovů jižně od Sicílie.

Intenzivní nálety na italská města pokračují:

Španělské bombardovací letectvo jež mimo Baleár nyní startuje (byť omezeně) i ze Sardínie dále zasypává italská města bombami a zintenzivňuje taktiku kobercových náletů. Krom Neapole zasáhly nálety města jako Salerno, Taranto, Potenza, Foggia, ale i severnější Latinu, Pescaru či jižní předměstí samotného Říma...

Nálet na Řím - čtvrť svatého Pavla v plamenech!

Nejméně 400 bombardovacích letounů zasáhlo zápalnými a tříštivými pumami (včetně fosforových pum) čtvrť Svatého Pavla drženou aktuálně rebely. Dvojitý kobercový nálet (s odstupem jedné hodiny) nejprve zpustošil čtvrť a zkázu poté dokonal druhý nálet načasovaný tak, aby zasáhl čtvrť v momentě, kdy se budou hasiči snažit hasit požáry vzniklé prvním náletem. Škody jsou prakticky katastrofické a čtvrť se proměnila v doutnající rumiště. Za oběť náletům padly nejen domy, obchody, školy či nemocnice, ale i bazilika Panny Marie či bazilika svatého Pavla za hradbami, ležící blízko nádraží (které bylo smeteno náletem též). Počty mrtvých se odhadují na tisíce a ohnivé sloupy byly za tmy vidět desítky kilometrů daleko. Není jisté jaké způsobil nálet škody rebelským silám, ale ztráty civilní a na infrastruktuře jsou ohromující. Tisíce lidí a stovky domů pohltily plameny. Madridská vláda se k náletu vyjádřila tak, že zasáhla "nepřátelské pozice na jižním okraji Říma ve městě Svatého Pavla" (nazvala čtvrť Svatého Pavla samostatným městem, asi aby doma nehlásila, že efektivně bombardovala přímo Řím).

Drápy španělského orla míří k Sicílii:

Vzhledem k akcím španělského námořnictva i pozemních sil je zjevné, že španělské ozbrojené síly si "uklízejí bojiště" a zajišťují pozice před samotným výsadkem na Sicílii. Nálety na sicilská města Trapani a Palermo prováděná nejen strategickými silami španělského letectva, ale též palubním letectvem z letadlových lodí naznačují, že právě zde se vylodí španělské síly v nejbližší době.

Diplomacie:

Sovětský velvyslanec ve Vídni, soudruh Alexandrovský, požádal o setkání s rakouským ministrem zaraničí. Tomu nastínil názor Politbyra, které si myslí, že po nedávných krocích Španělského království je jasné, co se bude dít dál. Španělé rozhodně nebojují za zájmy církve, papeže nebo snad italského krále. Bojují jen a pouze za své zájmy, za připojení Sicilie a Neapolska pod svou korunu a vytvoření loutkového papežského státu pod svou přímou kontrolou.

Není přece nutné, aby Rakušané umírali za právě tohle a ještě navíc riskovali konflikt s Francouzi a SSSR. Boje by probíhaly na severu Itálie a byly by nanejvýše krvavé, zatímco by si Španělé beztrestně ukrajovali její jih.

Alexandrovský tedy navrhuje započít jednání o uzavření příměří mezi Italskou socialistickou republikou a Rakouskou říší a ukončit další zbytečnou eskalaci, dokud nebude příliš pozdě.

BITVA O ŘÍM - PART I.:

(Obdélníky znázorňují přibližné pozice jednotlivých armádních sborů (ne celých armád), každá armáda = 3 sbory. Šipky prosté naznačují směry přesunů, šipky s obrysem pak místa kde se bojuje (směry útoků).)

Situace na frontě v Římě a v okolí se lidově řečeno mění každou hodinou. Ze severovýchodu přichází k Římu první rakousko uherský armádní sbor, který byl velitelem armády vyslán "jako rychlá pomoc Římu" zatímco II. a III. armádní sbor se snaží stabilizovat situaci v jeho týlu. Situace druhého sboru, který zahájil útok na rebelská uskupení severně od Říma se výrazně komplikuje útokem rebelského armádního sboru postupujícího z týlu. Situace tohoto sboru může být brzy kritická a jeho zničení či ústup by vyústilo ve spojení rebelské armády na severu s těmi na jihu a vedlo by k efektivnímu odříznutí Říma. Třetí rakouský armádní sbor je zatím "volný" pro operační nasazení a byl ponechán v týlu jako mobilní rezerva pro "případ nutnosti hasit problémy" kdekoliv na frontě, je pravděpodobné, že půjde na pomoc II. rakouskému armádnímu sboru, nicméně tím se zase riskuje zhroucení fronty na východě, kde dva rebelské sbory tlačí na dva nekompletní sbory loajalistů, které svou kvalitou a morálkou jsou proti svým protivníkům značně zaostalé.

Rebelové zatím tlačí prakticky na celé jižní frontě s cílem zmocnit se Říma (jehož jižní předměstí již ovládají) a současně sledují cíl spojení své severní 3. armády s jižní 1. a 2. armádou. Těžké boje vedou s Rakušany u Terni, kteří se je snaží na severu vytlačit nicméně i přes fakt, že zde rebelové prohrávají tak si počínají tak, aby nutily Rakušany stále být "na linii styku" (zjevně je zde cílem vázat co nejvíc sil Rakušanů). Na pomoc jim ostatně spěchá jeden sbor ze severu a další sbor se tlačí do rakouského týlu.

Francouzi zatím nerušeně pochodují na Řím a nic jim nestojí v cestě.

Situace v samotném Římě:

Po počátečních revolučních dnech se podařilo loajalistům získat pod kontrolu centrum města a vytlačit rebely na jih. Nicméně za cenu těžkých bojů a těžkých ztrát v městském terénu. Zatímco jižní čtvrti jsou zasaženy nálety Španělska, centrum je ostřelováno rebely a jejich těžkým dělostřelectvem. Žádný z granátů sice nedopadl prozatím na území samotného Vatikánu (Baziliky a okolí), ale zdá se, že je to jen otázka času.

Město trpí obléháním a faktickým zhroucením týlu, pokud Rakušané neudrží jedinou silnici přes střed Itálie vedoucí do Benátska bude Řím bez zásob a milionové město brzy vyhladoví a s hladem přijdou nemoce.

Situace běžných Italů:

Rebelové - poměrně vysoká morálka, o disciplíně lze však pochybovat, většina obyvatel na jimi držených územích je na jejich straně (mezi 55-75% kraj od kraje jiné).

Loajalisté - dělí se na ty co "věří" a co "nevěří, ale musí"... ti co jenom musí sloužit bojují dle toho. Řada loajalistů dezertovala a loajalistická území zažívají vlnu generačních sporů, kdy zejména mladí prchají často před odvody do sousedního Savojska (byť to znamená nelehkou a nebezpečnou cestu) a pak do emigrace. Loajalisté ti co věří se postupně radikalizují a jejich morálka sahá k fanatickým výšinám. Je jen otázkou časů, kdy nebude rozdíl mezi nimi a pravověrnými Španěly.

Nerozhodnutí - jak v rebely držené, tak v Papežem držené oblasti existují Italové, kteří "kašlou na obě strany", typicky vesničané, kteří mají své zkušenosti s nucenými odvody církvi, ale kteří se ke komunismu staví s opovržením, jejich heslem je "všechno je na hovno" a roste počet případů, kdy všechny své prostředky "dávají mladým" na to aby z Itálie vypadli pryč. K čertu s Papežem i Bolševikem. Těchto je takových 20-40% (region od regionu je to jiné).

Bulharsko:

- Litvinov se pustí do práce, diplomatickou podporu bulharským soudruhům poskytneme veškerou dostupnou
- do cvičení se pustí i Černomořská flotila ve spolupráci s Kavkazským sborem a Kavkazským leteckým svazem. Podstata cvičení budou vyloďovací a diverzní akce, ovládnutí pobřeží a nebes a rychlé ovládnutí přístavů a měst

Diplomatická výzva SSSR vládě ÖfR

Sovětský velvyslanec ve Vídni, soudruh Alexandrovský, požádal o setkání s rakouským ministrem zaraničí. Tomu nastínil názor Politbyra, které si myslí, že po nedávných krocích Španělského království je jasné, co se bude dít dál. Španělé rozhodně nebojují za zájmy církve, papeže nebo snad italského krále. Bojují jen a pouze za své zájmy, za připojení Sicilie a Neapolska pod svou korunu a vytvoření loutkového papežského státu pod svou přímou kontrolou.

Není přece nutné, aby Rakušané umírali za právě tohle a ještě navíc riskovali konflikt s Francouzi a SSSR. Boje by probíhaly na severu Itálie a byly by nanejvýše krvavé, zatímco by si Španělé beztrestně ukrajovali její jih.

Alexandrovský tedy navrhuje započít jednání o uzavření příměří mezi Italskou socialistickou republikou a Rakouskou říší a ukončit další zbytečnou eskalaci, dokud nebude příliš pozdě.

*Náš diplomatický postoj by měl být shodný, co navrhuje Reich na tuto výzvu?
*prozatímní stanovisko ÖfR je, raději španělé v jižní Itálii než komunisté

Franz Friedrich Maria Joseph Johann Nepomuk Gabriel,
Prinz von Schwarzenberg
Kanzler Österföderation Reich

Londýn - Berlín

Zástupce vlády J.V. na pohřbu nad ukázanou hlavou pokýval na souhlas. "Ano, takové rozdělení vlivu schvalujeme"

Bratrská Diplomacie - Německo - Osfoederace

Jsme stejného názoru v tom smyslu, že dohoda s komunisty je v této situaci absolutně nevhodná. V jednom však pravdu mají - je zbytečné, aby kvůli tomuto vznikl přímý konflikt mezi Francií a Ostfoederací, jehož čas ještě nedozrál. Rozhodně ne z naší iniciativy.
Německé doporučení je proto:
- vyhnout se konfliktu s Francouzi a pokračovat v bojích proti rebelům (pokud by se povedlo zajistit konkrétní důkazy o angažmá Sovětů a Francouzů společně, bylo by to úžasné)
- vytvořit podmínky vhodné pro nástup Španělských vojsk a jejich vlastní boj proti všem
- Španělé jsou rozhodně vítanější (proto jsme je pozvali) a to z mnoha důvodů, včetně jejich zdá se definitivního oddělení od Francie jakožto možných spojenců
- jakýkoliv výsledek který znamená jejich odtržení je masivním geopolitickým vítězstvím o velké hodnotě pro naši alianci
- pokud pak Španělé získají spálenou zem, je to jejich věc, která se nás příliš netýká
- především pak není možné jednat s "Italskou socialistickou republikou", neboť jde o revoluční subjekt, který neuznáváme

Direktiva střední Itálie

rozkazy k francouzským vojskům

prioritou je silnice Řím-Benátsko

III. Sbor vypomůže II. Sboru v bojích u Terni
*prioritou je udržet zásobovací silnici do Říma z Benátska

I. Sbor pomůže loayalistickým obráncům Říma:
*prioritou je udržet zásobovací silnici do Říma z Benátska, a neztratit kontakt s II. a III. sborem
*použít leteckou podporu, a letecky zaútočit letadly CAS přímé podpory na rebelské těžké dělostřelectvo na jižních předměstích
*pokud bude možné a vhodné (rozhodne generál von Adler) vyslat úderné brigády "dočistit" a zlikvidovat (zneschopnit děla) rebelské těžké dělostřelectvo po španělských i našich náletech na Sao Paulo


Rozkazy ohledně francouzských vojsk
- vyhnout se konfliktu s Francouzi, nebojovat s nimi, ani na ně nestřílet, pokračovat v bojích proti rebelům (pokud možno, zajistit konkrétní důkazy o angažmá Sovětů a Francouzů v italské rebélii, případně o tom zda ji podporují společně)
- vytvořit podmínky vhodné pro nástup Španělských vojsk, a jejich vlastní boj proti všem
- Španělé jsou rozhodně vítanější
- pokud pak Španělé získají spálenou zem, je to jejich věc, která se nás příliš netýká

lehký stíhací CAS bombardér Avia 158

FRANCIE – SAVOJSKO

Francie trvale připojí území zabraného Savojska pod své území. (Anexuje) se všemi postihy, které k tomu patří.

Ve vládě Savojska bude provedena čistka, která bude nenásilná. Vrchní představitelé budou zbaveni vedení a bude jim poskytnuto 28PK (rozděleno) jako kompenzační složka (budou vyhozeni z úřadů, ale dostanou od Francie peníze - ti co odstoupí dobrovolně a budou souhlasit s Francií, budou podpoření 20PK v dalším kole).

Do správy Savojka se dosadí Francouzští sympatizanti.

Savojská armáda se zredukuje na minimum, materiální složky budou zabaveny Francouzskou armádou.

SAVOJSKO – DALŠÍ KROKY

Utečencům z Itálie bude Savojsko/Francie poskytovat azyl (Loajalistům a Nerozhodnutým civilistům postiženým válkou – ostatní jako sympatizanti rebelů, němců atd. nebudou přijímáni.)

Do Savojska dorazí 1x Pozemní armáda (VI.) z Francie, která podpoří již stávající armádní jednotky na území (určena pro potlačování nepokojů při anexi, atp.)

ARMÁDA SMĚŘUJÍCÍ K ŘÍMU

Zastaví se před Římem a zabarikáduje se do doby, než se vyřeší diplomacie s rebely, viz. Níže.

Francie bude vyzývat Loajalisty, aby se vzdali.

NABÍDKA – REBELOVÉ V ITÁLII

Francie jako kořist požaduje absolutní moc nad papežstvím Vatikánu, aby zamezila německému vlivu. (připadne pod autoritu Francie – nestojí o poškození víry) Pokud stanoviska Francie rebelové přijmou tak bude stát na jejich straně a zapojí se do bitvy po jejich boku.

Pokud stanoviska Francie rebelové nepřijmou, tak Francie odchytí všechny zbraně jdoucí přes Savojsko a postaví si z nich vlastní armádu. (Což bude mít pravděpodobně za následek porážku rebelů v Itálii)

FRANCOUZSKÉ "FULL ANEXE" SAVOJSKA:

Jako čekalo se asi leccos, ale to co přišlo se asi moc čekat nedalo. Francie oznámila po několika dnech mlčení úplnou anexi Savojska a jeho připojení k Francii. Tamní dynastie je sesazena (protože Bonaparte to tak řekl) a tamní armáda je rozpuštěna. Francie tak získává veškeré hospodářské i vojenské kapacity Savojska a cca 20 milionů obyvatel coby nových francouzských občanů.

Reorganizace úřední správy po francouzsku:

Úředníci Savojska zažívají "škatulata-škatulata hejbejte se". Nejexponovanější osoby (včetně královské rodiny, členů vlády) jsou propouštěny se slušným odstupným a je jim zajištěna bezpečnost francouzskými vojáky (cynik by řekl, že jsou pod ochranou i "ochranou" francouzských bajonetů), vysoce postavení úředníci volí mezi loajalitou (a štědrými finančními dárky) Francii a neexistujícímu Savojsku. No inu jak už to tak bývá, tak kdejaký včerejší savojský patriot z úřednického stavu prozpěvuje dnes "marsejézu" a provolává slávu Císaři Napoleonovi. A tak to jde dál a dál, kdo je loajální obdrží "loajálné a držhubné", kdo není je vykopnut (často jsou i jeho majetky zabaveny těmi loajálními) a jeho místa obsadí rodilý Francouz.

Francouzští úředníci ostatně přicházejí do Savojska, aby doobsadili nezbytné pozice a často jde o lidi, kteří předtím zastávali mnohem méně významné úřady ve Francii a nyní mají v rukou vrcholný aparát celé země Savojské... tedy pardon departementů Torino, Genova, Milano, Parma, Pissa a Fiorenze. Úředním jazykem se stává vedle italštiny i francouzština a francouzské zákony "přes noc" nahrazují ty italské. Výhodou pro obyvatele aspoň to je, že ty zákony jsou podobné, protože zákony Savojska byly postaveny na napoleonském Code Civil již dávno.

Otázka loajality obyvatelstva Francii:

V danou chvíli je těžké říct, kdo bude "patriot" a zítřejší terorista ve francouzských očí a kdo se stane loajálním "Francouzem" a tedy zítřejším kolaborantem. S ohledem na události ve zbytku Itálie však krom všeobecné nervozity a oscilací mezi nadáváním střídavě na Bonaparty, Rakušany, Papeže a komunisty se nic neděje. Ano - v tuto chvíli to vypadá opravdu tak, že Napoleon prostě zrušil nějaký stát a populace se s tím smířila. Ale je to zjevně hodně závislé na událostech kolem (a na jejich dalším vývoji) a na tom, že Francouz je přeci jen zárukou pevné ruky a tím pádem stability v zemi.

Direktiva francouzské expediční armády v Itálii:

Francouzská armáda postupuje na Řím s cílem ho obsadit. To je aktuálně jediná známá informace získaná na základě faktu, že francouzský nejvyšší vojenský velitel v Itálii vyzval loajalisty bránící Řím k okamžité kapitulaci a že poslal rakouskému velení demarší s rozkazem (ne s žádostí, ne s prosbou, ale s rozkazem), aby si sbalili fidlátka a z Říma vystřelili dřív než dorazí francouzská armáda.

INDOJAPONSKÁ INVAZE DO INDOČÍNY:

Síly na Indo-japonské síly na Taiwanu se daly do pohybu a zamířily na jihovýchod napříč jihočínskýmořem. Časté změny směru a rychlý přesun přes noc znemožnili nicméně do poslední chvíle určit kam vlastně míří. Nejprve málem došlo k střetu mohutné invazní flotily Japonska u Hainanu s tamním hlídkovým torpédoborcem, který celou skupinu zaznamenal a rychle odeslal zprávu čínským silám na Hainanu, které tak měly okamžitý nástup, pohotovost a šturm na pláže v očekávání, že se Japonci vylodí na tomto ostrově...

...nestalo se tak a zatímco v Pekingu už soudruh Mao vřískal mobilizační rozkazy, tak japonská flotila doplula do Tonkinské zátoky a zahájila vylodění v Hai Phongu nedaleko Hanoje. Dvě japonské armády narazily ve městě a jeho okolí na síly jednoho z francouzských armádních sborů a po počátečním překvapení začala výměna "palebných názorů" skrze pušky a kulomety... a co víc i za pomocí francouzských tanků. Takřka 6ti násobná přesila Japonců byla v průběhu prvních dní bojů snížena na trojnásobnou přisunutím dalšího sboru a dále rozptýlena s tím, jak Japonci stále vyloďují další a další jednotky (tedy nemají všechny na frontě a na hrotech úderu). Francouzi naopak bleskově své síly zkoncentrovali a servírují Japoncům válku hezky za tepla. Celková situace je tam dost nepřehledná, ale zdá se, že ač jsou Francouzi početně slabší, tak díky své enormní technické převaze dokáží (jakmile se vzdálili od pobřeží mimo dostřel japonského palubního dělostřelectva) efektivně postupu Japonců bránit. Jen čas ukáže kdo bude mít větší vůli bojovat a zda nebudou muset Japonci přisunout další síly.

Pokud vylodění na severu se zvrhlo v těžké pozemní boje, tak indo-japonská invaze na jihu se v prvních hodinách a dnech tvářila jako poměrně jednostranný masakr indických jednotek (které Japonci poslali do čela útoku spolu se svými výsadkáři zatímco svou pozemní armádu vyloďují až následně). Francouzská technická převaha proti Indům je zde zdrcující a díky faktu, že zde navíc mají i mobilní motorizovaný sbor dokázali Francouzi umně prakticky rozprášit výsadkové síly Japonců, které se spolu s Indy drží na úzkém pruhu podél moře a jen japonské palubní dělostřelectvo brání v totální katastrofě. Na jihu zatím invazní síly dokázaly obsadit pouze ostrovní město Vung Tau při vjezdu do Saigonské zátoky a město Ba Ria na pevnině a okolní vesnice, kde se tvrdě bojuje.

Boje ve vzduchu a na moři:

V současné chvíli se musí indo-japonská flotila spoléhat pouze na palubní letectvo neboť k nejbližším japonským letištím na Taiwanu je to Hanoje 1400 km a do Saigonu dokonce 2000 km a v současné chvíli nejsou ještě zajištěné plochy pro japonské letectvo v Indočíně. To ovšem znamená operovat jen z omezené kapacity 16ti letadlových lodí (z toho 8 lehkých), proti plnohodnotnému francouzskému stíhacímu leteckému sboru (VI.) (stíhací skupina), který je vybaven mnohem lepšími letadly vhodnými navíc pro stíhání palubních letounů svých nepřátel.

Jedině na moři mají Japonci a Indové jasnou a drtivou převahu, která znemožňuje Francouzům jakékoliv hladinové akce. Jediná skupina torpédoborců Francie se skrývá mezi skalnatými ostrovy blízko hranice s Čínou ve vodách, kam "není vhodné" se s velkými loděmi vypravovat a čeká na možnost k úniku či výpadu chráněna vlastním stíhacím letectvem z pevninských letišť. Ale nějaké boje na moři se přeci jen vedou. Aniž by si to dostatečně uvědomili vpluli totiž Japonci do "francouzských vod", které chrání francouzské ponorky, takže první potopené transportní lodě na sebe nenechaly dlouho čekat a i když útoky ponorek jsou sporadické "jejich lov" je obtížný díky dlouhému pobřeží.

Poznámka k invazi - vyhlášení války Francii:

Válku Francii vyhlásilo Japonsko (Indie nikoliv) s načasováním pouhých 30ti minut před zahájením invaze. Zdůvodnění války je boj proti kolonialismu v Asii (moc se s tím japonští diplomaté nepárali a servítky si nebrali). Japonsko a Francie jsou tedy v regulérní válce a pokud jde o Indii, ta střílí v Indočíně na Francouze a Gándhí se usmívá v Indii z plakátů, na kterých stojí jeho slova, kterými i nadále vítá francouzské investory... takže... bůhvíjak tento stav nazvat.

Japonské obsazení Zhanjiangu:

Japonské vedlejší síly vylodily menší vojenský kontingent ve francouzském přístavu v Číně v Zhanjiangu a po potyčce s tamní posádkou získali kontrolu nad tímto městem a uzavřeli tak francouzský obchod v Číně obsazením přístavu.

Celý obraz indo-japonské akce:

Prozatím to vypadá tak, že ani v samotné Francii neudělala na francouzské žurnalisty indo-japonská akce velký dojem. Deník Le Monde vydal o tom zprávu na titulní stránce pod titulkem "Le Débacle" a vylíčil celou indo-japonskou invazi jako "japonský debakl v Indočíně".

Opatrně se vyjadřuje i Anglosaský tisk, který hovoří o "překvapivě tvrdých bojích v Indočíně" a naznačuje, že sice francouzská vojenská převaha (pokud jde o techniku a mistrovství) je dána hlavně faktem, že Japonci musí přitahovat do Indočíny vojska přes oceán, ale i z jeho znění to nevypadá, že se zrovna Indům a Japoncům dařilo.

Indové jsou překvapeni, že jsou jejich vojáci ve válce v Indočíně a Nehrúova vláda, že se k tomu brzy vyjádří, každopádně prozatím to označila za japonskou akci v Indočíně a obecně se čeká jak dopadnou rozhovory Nehrú-Gándhí.

V Číně si viditelně oddechli. Tamní komunistický tisk hovoří o "imperialistické válce Japonska" v Indočíně, která však narazila jako "kosa na kámen" na rozhodný odpor chrabrého francouzského lidu (najednou se o utlačovaných vietnamcích neobjevuje v tisku ani slovo).

V Moskvě si lidé přečtou PRAVDU, tudíž vědí, že úroda bude letos skvělá a sovětská ekonomika vyrobila loni zase více než předloni.

Jednání Politbyra

- Soudruh Mao se táže Ústředního výboru CPC zda podpoří případné poskytnutí pomoci Francouzům v Indočíně

Jednání Politbyra:

- Politbyro se usneslo, že bude respektovat rozhodnutí soudruha gen. tajemníka ať bude v té věci jakékoliv, pro mluví fakt, že nechceme sousedit s Japonci v Indočíně, proti fakt, že to ČLR zatáhne do války dvou... no v zásadě tří... nekomunistických států z nichž dva jsou imperialistické monarchie, takže to bude chtít nějaké vysvětlení veřejnosti

- Politbyro doporučuje navíc tento krok konzultovat s Moskvou, kdyby se snad válka rozšířila na ČLR bude to i jejich problém (Vladivostok)

Moskevský pakt:

- nabídka spojenectví bude zaslána Mongolsku (pochopitelně) a také Afghánistánu, pokud tam bude možná nějaká diplomacie. Pokud bude potřeba nějaká nabídka, můžeme něco nabídnout skrze Radu vzájemné hospodářské pomoci (investice do tamního "zemědělství", těžby a průmyslu, dary, úplatky) - pokud tedy přijmou, dostanou tamní zástupci injekce v hodnotě 10PK
- GRU zkusí najít nějaké známky čehokoli blízkého levici, co by se v Afg. dalo najít a podá zprávu o stavu tamní vlády

Spešný telegram z Francie

V rámci podpory, kterou jsem Vám nabídl ohledně zásobování Itálie na Vás nyní apeluji, abyste Indii vypověděl benefity Sovětského Svazu. (tj, odebrat studium a snížení všech forem hospodářské, obchodní a technické asistence, kterou jste dosud ochotně nabízeli.)

Vládě SSSR

Vláda ČLR je velmi znepokojena vývojem situace v Indočíně. Japonský a Indický postup, pokud by vedl k porážce Francouzských sil přímo ohrožuje ČLR, která by se tak ocitla v obklíčení Indo-Japonskou koalicí. Vláda ČLR uvažuje o poskytnutí pomoci vládě Franice. Velice rády bychom v této věci znali váš názor.

Vláda ČLR si vás v rámci RVHP o poskytnutí inženýrů, kteří mají zkušenosti s výstavbou silničních staveb v horském a vysokohorském terénu
Mao

Indie

- Nehrú obdrží diplomatickou depeši, která označuje indickou participaci po boku nepřítele ČLR (tedy člena Moskevského paktu a spojence SSSR) za velmi nešťastnou a podotýká, že v případě pokračování invaze do země, která s ČLR přímo sousedí a ohrožuje její zájmy by se muselo přejít k omezení obchodní spolupráce mezi SSSR a Indií
- psána bude ale se vším respektem k islámu i k Nehrůovi a naznačující, že jej SSSR nyní bere jako důležitějšího a významnějšího zástupce Indického státu, než Gándhího

Diplomacie:

Sovětský svaz souhlasí, že obsazení Indočíny Japonskem a Indií by bylo opravdu nemilé. Nejlepší scénář by pak byl, kdyby tam Japonsko s indií co nejdéle krváceli.
SSSR tedy navrhuje, aby ČLR poskytla pomoc Francouzům, např. vyzbrojením Vietnamců a Khmérů (za předpokladu, že nyní budou bojovat za Francii, po válce by se nám ozbrojení komunisté mohli hodit) či dodávkami techniky přímo do rukou Francie (hodila by se letadla mimo stíhačů).
SSSR pravděpodobně přeruší obchodní dohody s Indií výměnou za lepší dohody s Francií a rozmyslí se i nad zasláním vojenského materiálu.

Ho Či Min

- Co si vlastně myslí Ho Či Min o probíhající válce v Indočíně, je spíše na straně Francouzů nebo na straně Indů a Japonců
btw: Korejská situace dává jasně najevo, jak bude vypadat případní Japonská okupace Indočíny

Nizozemsko a Španělsko

- co víme o politice obou zemí vůči Japonsku a Indii, historicky i teď a tady
je nějaká naděje navázat s nimi spojenctví?

Nové rozkazy 5. Armádě

I. Sbor 5. Armády se stáhne z Říma, a posílí II. a III. Sbor bojující u Terni, jinými slovy 5. Armáda se spojí a bude bojovat s povstalci, zabrání spojení jejich sborů, a bude chránit silnici Řím-Benátsko

rakouský OA 39M Csaba ostřeluje pozice povstalců

Vládě SSSR

Vláda ČLR navrhuje umožnit Francouzům tranzit přes naše území a tím i možnost zásobování Indočíny.
Mao

Diplomacie:

Také možné. Přesto alespoň zjistit možnost vyzbrojení Vietnamců. Francie tam stejně bude muset používat lokální zdroje lidské síly, pokud tam nebude chtít posílat další armády.

Vládě Francie

Vláda Čínské Lidové Republiky je ochota poskytnout pomoc Francouzské vládě se situací v Indočíně, poskytnutím možností tranzitu, zásobování, zbraní a případně i dobrovolníků pro pomoc v Indočíně. Vláda ČLR na oplátku očekává že vláda Francie přehodnotí svůj postoj v otázce pozice Komunistických hnutí v Indočíně.
Mao ce tung

Francie

Savojské území s okamžitou platností začalo poskytovat krátkodobý azyl pro lidi poškozené válkou v Itálii. Francouzská armáda zřídila poblíž hranic na nezasaženém území provizorní tábory a dedikovala menší část armádních zásob pro pomoc postiženým. Dle Francií stanovených požadavků (vzdělání, atp.) bude možnost jednat v rámci azylu i o získání právoplatného stálého občanství ve Francii.

RAKOUSKÉ PODNIKÁNÍ V INDII

Vážený Mahatmá Gándhí,
vzhledem k tomu, že zřejmě nastává snížení francouzko-indických vztahů, dovolujeme si naznačit, že OfR má zájem uvolněné francouzské místo nahradit. Již nyní proudí do Indie soukromé rakouské investice (Baťa, apod), rádi bychom, aby indická vláda ještě více umožnila vstup rakouských podnikatelů do Indie, jistě by nebylo od věci pozvat Škodu, Jawu, a další podniky do vaší velké země. Stejně tak se dá jednat o navýšení vzájemného obchodu mírným snížením vzájemných cel. Případně nabídnete další pobídky, či uvolněte nějaké průmyslové kapacity pro stavbu filiálek rakouských podniků v Indii. Já sám velmi rád popíjím indický čaj. Pokud tedy najdeme společnou řeč, vláda OfR v tomto pak bude lobbovat u svých podnikatelů.

S pozdravem

Franz Friedrich Maria Joseph Johann Nepomuk Gabriel,
Prinz von Schwarzenberg
Kanzler Österföderation Reich

Diplomacie:

Sovětský svaz pohrozí Indii ultimátem, pokud svou invazi neodvolá a neodškodní. V rámci Moskevského paktu navíc probíhají diskuze o možné podpoře francouzské armády v indočíně. Výši podpory by jistě ovlivnil fakt, kdyby Francie převedla své investice z Indie a Japonska do SSSR a Čínské lidové republiky.

Francie - Anglosasko

Ztráta obchodu s Indii by znamenala pro Francii převést své investice jinam, primárně do zemí s komunistickou ideologií. Císař Jean-Baptiste Bonaparte o takovém obchodu zatím nechce jednat a věří, že by tomu nebyla nakloněna ani samotná Anglosaská vláda. Očekáváme tedy Vaše vyjádření k Indickému tématu.

Jean-Baptiste Bonaparte
Císař

Francie - Anglosasko

ASE netuší, co od něj Francie očekává, že udělá? Do sporu Indie-Francie nám vůbec nic není a tak nechápeme Francouzskou depeši. Pište prosím srozumitelně, co chcete.

Oficiální Omluva ČLR

Čínská Lidová Republika se tímto ústy svých nejvyšších představitelů omlouvá za sestřel civilního letadla letícího z Macaa. Čínská vláda tímto vyjadřuje svou hlubokou lítost a omlouvá se Portugalské vládě, Portugalskému Lidu a Pozůstalým. Vláda ČLR tímto vydává trosky letadla a těla obětí do peče Portugalských úřadů v Macau. Vláda ČLR rovněž oznamuje že k sestřelení došlo omylem, díky záměně s letounem Japonských Imperiálních Leteckých sil, který se v téže době pohyboval ve stejném sektoru.
Prezident ČLR Mao ce-tung
Premiér a Ministr Zahraničí ČLR Čou en lai
Ministr Obrany a Vrchní Velitel Starší Maršál Zhu De

Francie - Anglosasko

Japonci, kteří na nás útočí jsou Vašimi spojenci. Nabídli jste Francii přátelství. Řekněte Japoncům, aby se stáhli.

Francie - Anglosasko

Netušíme o čem Francie mluví. Japonsko NENÍ spojencem Anglosaské říše. Jediným naším spojencem je Portugalsko, jinak nemáme spojence. Pravda, mám s nimi dobré vztahy, ale to těžko cokoliv ovlivní a určitě nás kvůli tomu neposlechnou. Bohužel.

NABÍDKA - ANGLOSASKO

Nabídka byla doručena starším diplomatům v Anglii, kteří jsou zděšeni nárůstem moci na Asijské kontinentální desce, kterou nejde odstřihnout od námořních tras, a na kterou nemají páky.

Porážka Francouzů ve Vietnamu by znamenala další nárůst vlivu komunismu v Asii, kterému Francie v dané lokalitě dosud zabraňovala. Pokud se Francie z Vietnamu stáhne, ČLR tam bude mít značný vliv.

Británie by měla pomoci Francii.

(což teď usnadňuje fakt, že Francie - ASE jsou v mírovém vztahu po x letech)

Engelbert Roubitchek
8. brigáda XX. horské divize "Edelweiss"

Cascata delle Marmore

Poté co jsme se probili Perugií, dotáhl náš II. sbor rakouské federační 5.armády skrz Umbrii, ve které působil a běsy uzdravoval ve středověku sám sv. František z Assisi, až k Terni. Nyní má 8.horská brigáda XX. divize "Edelweiss" (Protěž) zaujala pozici u vodopádů Cascata delle Marmore, asi 8 kilometrů směrem do hor Apeninského hřebene. Pěchota a dělostřelectvo právě bojují s rebely v okolí městečka, a já osobně čekám každou chvíli, že i naše brigáda bude povolána do boje, neboť Terni, jako každé správné město střední Itálie je zčásti postaveno v horách.

vodopády Cascata delle Marmore

Nyní však sleduju konipasa horského, jak skáče podél kaskád úchvatného umělého vodopádu stvořeného před dvěma tisíciletími, už za času starověkého Říma. Skládá se ze tří stupňů, z nichž nejvyšší měří asi 80 m, celková výška vodopádu činí přes 160 metrů, a je tak největším umělým vodopádem na světě. Skalní stěny jsou pokryty zářivě bílými krystaly uhličitanu vápenatého, který dal vodopádu jméno Cascata delle Marmore (doslova „Mramorový vodopád“). Vodopád prý vybudovali Římané v roce 271 před Kristem. Do té doby končila řeka Velino na pláni u města Rieti, kde se rozlévala do rozsáhlých močálů, které byly zdrojem malárie. Konzul Manius Curius Dentatus nařídil rozsáhlé úpravy terénu, při nichž byla půda zúrodněna a přebytečná voda odvedena do jezera Piediluco a z něj umělým kanálem na okraj srázu, z něhož padá kaskádami dolů a odtéká do řeky Nera.

Mám hlídku v tomto překrásném koutě Itálie, a z dálky tábora ke mne zní foukací harmonika Pepiho, jeho hru doprovází kostrbatý zpěv několika mužů z mé jednotky. Zpívají prastarý vojenský cajdák "In Itálien":

Když jsme byli v Itálii
při tý velký patáliji,
trá tará ta ramtatatatá.
Přišli jsme do Solferina,
tam vám všude teklo vína,
trá tará ta ramtaratatá.
Taliány zahnali jsme zpátky,
na ženský jsme ale byli krátký.
takže unser vater Radecký
prohodil tam za nás za všecky:

In Itálien, in Itálien,
donner wetter noch einmal,
Tam jsou ženský sakramentský,
že by se jich člověk bál.
Zato naše český děvčata
ty jsou lautr jako poupatatata
naše český holčičky,
ty jsou jako putičky,
ty maj srdce ze zlata.

Spíše pro sebe si tichounce pohvizduji s nimi. Je to chytlavá písnička, a odkazuje na to, že Rakousko-Uhersko neválčí v Itálii zdaleka poprvé, a nejspíš ani naposledy. Uvažuju jak asi dlouho bude těm bláznivým italům trvat, než se vymaní z toho bezbožnýho bludu komunismu. Jsem sice původem jen pouhý sedlák z Podunají, ale mám celkem jistotu, že v každé komuně bude mezi rovnými vždycky někdo rovnější. Navíc proslýchá se, že v Rusku mizí lidé, kteří nesdílí Trockého pohled na svět, dokonce jsem i slyšel, že mizí i lidé, co ten pohled v zásadě sdílí. Škoda, že se někteří italové dají opít takovými bludy. Rebelové, co teď stojí proti svému králi, tedy i proti nám, jeho spojenci.

Můj pohled klouže po jiskřivých "mramorových" stěnách vodopádu. Je to vskutku překrásné místo, nebýt v boji, úžasné místo pro bivak v divoké přírodě, mezi ptáky, padající vodou jež blahodárně uklidňuje mysl, navíc teď v předjaří zde vše kvete, včetně krokusů. Z myšlenek mne vytrhne zvuk motocyklu po úzké silničce, kdesi za mnou. Asi po hodině přijde věčně usměvavý Pepi Rozehnal z Písku mne vystřídat. Přijela spojka, blíží se náš další sbor, bude asi veselo, předpokládám že budeme brzy zas v první linii. Prohlásí lakonicky, a s plechovým hrnkem kafe zaujme pozici místo mne na hlídce.

rakouský průzkumník, motospojka

Obchodní spolupráce ÖfR - Portugal/Brazil

Do Lisabonu dorazila nejmodernější světová fregata třídy "Prinz von Schwarzenberg" - SMS Kaiserin Elisabeth (Císařovna Alžběta *Sisi*), přivezla ostfederačního diplomata, politika, podnikatele, mecenáše, finančního a vládního odborníka, Hraběte Františka Antonína Rocha Libštejnského z Kolowrat.

Diplomat ÖfR František Antonín Roch Libštejnský z Kolowrat

Vážený králi a Císaři portugalsko-brazilský,
jak jsme minulé předeslali, rádi bychom jednali o spolupráci mezi vaším dvojstátím a Ostfederací. Velmi rádi bychom zvýšili náš vzájemný obchod mírným snížením vzájemných cel, a vzájemným otevřením našich přístavů v mateřských zemích, i v koloniích, zde bychom uvítali možnost používat vaše přístavy po celém světě i pro naše vojenská plavidla, vždy půjde jen o nákup a čerpání paliva a zásob, poté opět odplují. Také toužíme po přístavu v Brazílii, kde bychom mohli mít obchodní základnu v Jižní Americe, zda by šlo o naší obchodní enklávu, pronájem celého přístavu, či jeho části na několik desítek let, či přímo odkup, to ponecháme našemu jednání. Předesíláme že investice tento rok již máme vyčerpané, tedy jde spíše o výhledový projekt.

Vzhledem k tomu, že obchod s Čínou nyní jde jen přes naše dva přístavy, možná by bylo vhodné v rámci naší snad budoucí obchodní spolupráce se dohodnout o společných krocích, abychom si navzájem přílišnou a z našeho pohledu naprosto zbytečnou konkurencí nesnižovali zisky.

Na konec jen otázka, poslali jste k blokádě Itálie nějaké své lodě, či nikoliv? Stejné platí o vojácích.

S vřelým pozdravem

František Antonín Roch Libštejnský z Kolowrat,
Diplomat Österföderation Reich




fregata SMS Kaiserin Elisabeth

Verbování jednotek ÖfR - dodatek

- 4 PK - 1. polovina roku 1x Lehký pěší sbor, 2. polovina roku 1x Lehký pěší sbor

zbývá 12 PK - viz deník

(nárůst postihu eko by mělo být o 5 PK, tedy rezerva 7 PK)

Diplomacie

V rámci nabídnuté podpory je Francie ochotna přesměrovat svůj obchod z Indie do SSSR a Čínské lidové republiky společně s dotacemi, pokud dojde k podpoře francouzské armády ve Vietnamu. Francie dále přehodnotí svůj pohled na komunistická hnutí, ovšem za předpokladu ponechání francouzského vlivu v dané lokalitě. Tedy, že nedojde k našemu vytlačení po ukončení sporů.

Diplomacie

Francie žádá o vyjímku, aby mohla obchodovat přímo s Brazílií.

FRANCIE – VIETNAM

Francie přehodnotí pohled na komunistická hnutí ve Vietnamu – naverbování sympatizantů. Další boje se povedou ve stylu partyzánské války do doby, než dorazí spojenci z ČLR, SSSR: (V podstatě válka ve Vietnamu jen budou jinak strany)

NABÍDKA

Z pozice moci císaře Bonaparta se Francie ptá Lucemburska, Belgie, Nizozemska, Švýcarska a Sardínie zda-li se chtějí nechat dobrovolně připojit k Francii. Německá říše je stejně jako Francii nezařadila do Evropského společenství (nedostali okamžité pozvání), což znamená, že evidentně Německo stojí se zbytkem Evropy proti nim. Anexe k Francii by zemím poskytla bezpečí a všechny ekonomické výhody s tím spojené. V případě odmítnutí nabízí Jean-Baptiste Bonaparte možnost diskuse o založení vlastního společenství.

(V rámci nabídky přisunu k hranicím vojska (neútočím), aby měli během přemýšlení v gatích nasráno po Savojsku, kterého se absolutně nikdo nezastal.)

Anglosaská rozvědka:

Rezidentura Louisiana:

V Americe má Francie nejméně jednu kompletní armádu a dva sbory.

Rezidentura Paříž:

Šíří se "drb" (kuloární informace), že vlády Beneluxu a Švýcarska dostaly nabídku od Francie, k tomu, aby se nechaly anektovat Francií. Reakce na celou záležitost nejsou prozatím známy.

Záležitosti kolem německé nabídky týkající se Evropského společenství:

Skandinávie - pozice speciálních partnerů:

Dánsko a Švédsko jsou ochotni o tomto uvažovat. Norsko nabídku s díky odmítlo s tím, že svou budoucnost vidí spíše po boku Anglosaské říše.

Finsko:

Pokud Německo rozmístí na půdě Finska alespoň jeden vojenský sbor s trvalým umístěním ve Finsku je možno pro jejich vládu vše přijmout.

Bělorusko a Ukrajina:

Bělorusko i Ukrajina jsou ochotné vstoupit. Pouze si vymiňují záruky a garance, že vojenské záležitosti mají stoprocentní přednost před vším ostatním (německá vláda nebude vojenskou podmiňovat v žádné případě jakýmikoliv vnitropolitickými změnami na Ukrajině či v Bělorusku (tradičně jejich antisemitismus apod.)).

Polsko a Pobaltí:

OK - země se stanou zakládajícími členy Evropského společenství

Bulharsko:

Sověti už na Bulharskou vládu velmi agresivně tlačí, aby v žádném případě nepřistupovala k násilí a mobilizace jejich Černomořské flotily naznačuje "co se bude dít", když odmítnou předčasné volby a naopak se pokusí nepokoje potlačit. Zfalšování voleb s jistotou utajení falšování není jisté (spíš je jisté, že se to proflákne, protože demokratické a socialistické strany mají určitý stupeň kontroly nad úřady). Země aktuálně v tomto rozpoložení směřuje rovnýma nohama do "zásadního problému", protože bulharská vláda je ve "dvojím klinči" (vy tlačíte na potlačení voleb, Sověti na jejich provedení a oba vyhrožujete/nabízíte vojenskou intervenci). Podle vašeho velvyslance v Sofii "to nedopadne dobře buď jak buď".

Osmanská říše:

Sultán pochopitelně z bolševismu v Bulharsku nadšen není. Nepřipustí však válku mezi Osmanskou říší a SSSR neboť je podle něj pro jeho zemi příliš riskantní. Tudíž jakékoliv angažmá Osmanské říše bude významně nepřímé.