Vypravěč - 03. října 2017 21:29
	Po skončení epochy bohů nastalo na dlouhou dobu příměří, kdy obyvatelé Galentonie vybudovali systém království a vyspělé ekonomiky. Ale za necelých 100 let se objevila hospodářská krize a několik státních celků vešlo do války. Touto katastrofou byl vzbuzen jeden z posledních žijících bohů. Po této události začíná náš příběh

Vypravěč - 03. října 2017 23:23

Píše se rok 1298 a všechno prozatím utichlo. Momentálně je cítit v atmosféře silné napětí a strach z toho, co by mohlo přijít. V Arejském království na severu se momentálně konají oslavy narození syna krále Tritona ll Velkého. V hlavním městě Goldenkeep je jedna velmi známá krčma, proslulá svými exotickými jídly, ale především svojí zajímavou pověstí s informacemi. Tato obří, majestátná, dřevěná krčma se tyčí v západní bohaté čtvrti města a pyšní se svojí nadprůměrnou rozlohou. Interiér hospody je honosný a vyspělý. po vstupu těžkými dubovými dveřmi se rozprostírá 32 kulatých bukových stolů, každý s 4 židlemi. Podlaha prošoupaná každodenním užíváním už by potřeboval rekonstrukci a péči. Dále bar s honosnou exotickou výzdobou a kovovým ponkem by užil trochu lepší obsluhy. Servírky krásné a sličné, ale lichvářka. Stará masivní žena, jejž každý pohled vzbudí strach i v těch nejstatečnějších v království. Tato hospoda dala vznik legendární družině..

Tsubomi - 03. října 2017 23:33
	*Sedí sám u stolu a obědvá* "Jídlo tu mají dobré, hudba hraje dobře.... teď ještě jak sehnat informace... Naproti mě je nějaké zvláštní tmavé stvoření. Možná je to ten informátor.. navázat kontakt či nikoliv? Hmm, ale je strašidelný.. musím uznat. *přisedne si k Ahantuonovi* " Zdravím tě cizinče, nebude ti vadit když si přisednu?"

Tsubomi - 04. října 2017 16:53
	*úšklebkem se pousměje na Ahantuona* "Když jsem tě zahlédl, myslel jsem si, že bys mohl být také nový v tomto městě a napadlo mne, jestli bys neuvítal společnost, nebo alespoň menší konverzaci... co ty na to?" *povytáhne obočí, aby šlo vidět, že má v plánu něco seriózního*

Tsubomi - 04. října 2017 17:10
	*Tohle se mi nezdá, tenhle člověk má něco nekalého za lubem... ale i takoví lidé jsou* "Jak jsem již řekl, jsem tu také poprvé ,ale cestou sem ze své domoviny jsem zahlédl pár lidí v hábitech jít na sever.. do hor. Co tě sem přivádí elfe a co máš za byznys s mágy?" *přivře oči a pečlivě naslouchá dalším elfovo slovům*

Tsubomi - 04. října 2017 17:41

*Tenhle elf má oči plné zlosti, smrti a bolesti, podobné měl můj děda. Nerad bych se zapletl do nějakých problémů, zrovna co jsem se vydal na výpravu, ale zase to nechci nechat a mít špatné svědomí, že někdo kvůli mě zemřel* "Ahaa... Tak to potom chápu. V tom případě bys se měl vypravit na západ. Zaslechl jsem, že je tam kruh mágů.. nechtěl bys partnera? Vyšel jsem z domoviny na výpravu a vždycky jsem chtěl vidět mágy a jejich čáry a kouzla..

Yneesa - 04. října 2017 17:59
	*tak na západ, to se mi hodí* "Zdravím pánové, zaslechla jsem váš rozhovor. Mohla bych se k vám přidat, pokud s tím nemáte problém."

Tsubomi - 04. října 2017 18:01
	"A máme třetího do počtu" *Hlasitě se zasměje* "Zdravím tě, si zdejší? Jmenuji se Tsubomi a tento muž... Já vlastně ani neznám tvé jméno.." *znovu se zasměje, tentokrát trochu trapněji*

Yneesa - 04. října 2017 18:18
	*usměji se také* "Yneesa, ne nejsem zdejší"

Vypravěč - 04. října 2017 18:46

Mezitím, co se představovali, městem roznesly zvěsti o tajuplném elfovi s tmavší pletí, co vyvraždil celou vesnici. Hlídka si toho rychle všimla a varovala královskou gardu. Ta s domněním, že elf přišel s další vlnou hněvu, tentokrát s hledím namířené na krále, či na lidstvo samotné. Urychleně začala po vrahovi pátrat. Nakonec vrazila i do krčmy s tuctem strážných s jediným cílem, najít a zatknout zabijáka.

Yneesa - 04. října 2017 19:19
	(to vypadalo, že měl hodně na spěch) *podívám se na Tsubomiho* "Bohužel už také budu muset jít" *vrátím se ke svému stolu, vezmu plášť, nasadím kapuci a odcházím*

Tsubomi - 04. října 2017 19:46
	"Tak nasch... Zvláštní..." *Popadne svůj vak s věcmi, kabát a jde k baru zaplatit* *Po zaplacení kladně okomentuje krásu servírky a snaží se odejít. V tu chvíli mu zatarasí cestu garda a vyslýchá ho. Tsubomi jen rychle odpoví a odchází do centra města, kde se nachází jeho hotel*

Vypravěč - 04. října 2017 20:58
	Když na střechy budov dopadaly poslední paprsky slunečního svitu a všichni již odcházeli do svých domovů za rodinou či přáteli, tak se každý z charakterů dozvídá, proč se toto město jmenuje Goldenkeep a kochají se jeho krásou. Nakonec i oni se uchylují do svých obydlí, avšak Ahantuon se snaží dostat ze spárů stráží a skrývá se ve své skrýši..

Tsubomi - 04. října 2017 22:40

*Než se dostal do hotelu, kde měl přespat, zaslechl hlasité volání o pomoc. Rozeběhl se k místu, odkud ty hlasy vycházeli. Cestou k epicentru ucítil závan kouře a radši zrychlil. Když se dostal na místo a viděl kolem sebe tu hrůzu a paniku, strnul... pak si rychle uvědomil co musí udělat a tasil svoji katanu. Rozeběhl se k hořícímu domu, kde stále byli vyvolaní kostlivci a 2 svižnými údery je zasáhl. Ti instantně padli k zemi jen jako hromádka kostí a pustili dveře, které z hlubokým zaduněním padli k zemi* *Z domu vyšel hutný dým a Tsubomi hledal jakékoliv přeživší* "Je tu ještě někdo? HALÓ!!" *Avšak nikdo se neozýval. Tsubomi poté slyšel hlasité pískání vojáků, co běželi přes ulici. Proto zvolil taktický útěk a zamířil k temné uličce, kde ucítil pach smrti*

Yneesa - 05. října 2017 18:11
	*celou situaci pozorovala ze stínu nedaleké uličky, tak aby nebyla viděna* *po chvilce směrem kolem proběhla městská hlídka* (tomu se říká opravdu "rychlá" reakce) *odešla do stínu uličky*

Vypravěč - 05. října 2017 20:33

Druhý den První ranní paprsky dopadli na sítnice dvou postav stojících před kostelem krále Dandalona. I když se linul teplý vzduch s přicházejícím sluncem, tak ranní rosa stále padala a tvořila vodní obrazce na oděvech lidí procházející se městem. Kostel byl mohutný a majestátní a ukazoval velikost sjednotitele Dandalona, jež sjednotil lidské klany před 500 lety. Napětí ve vzduchu stále rostlo, dokud nepřišel poslední člen družiny...

Yneesa - 05. října 2017 20:43
	*nechápavě se podívá na neznámou, v hnědém kabátu oděnou postavu, která se k nim blížíla dlouhými kroky*

Tsubomi - 05. října 2017 21:05
	*při spatření tajuplné postavy byl instantně připraven tasit svoji zbraň, ale nechtěl dělat unáhlené závěry, tak raději počkal do jejího příchodu. Podíval se na nechápavou Ynessu a pochopil ,že je stejně překvapená jak on*

Yneesa - 05. října 2017 21:22
	*prohlédla si oba společníky* "kam přesně máme namířeno?"

Tsubomi - 05. října 2017 21:24
	*Rychle se koukl na západní stranu města a rozpačitě rukou ukázal směr* "Na západ!"

Yneesa - 05. října 2017 21:30
	*povzdechla si* (no nějaké to podrobnější představení by možná neuškodilo) "tak tedy na západ"

Tsubomi - 05. října 2017 21:58
	*Podíval se za sebe, odkud šel dusot kopyt* "Dobrá tedy, následujte mne"

Vypravěč - 05. října 2017 23:31

Královská garda se snažila co nejrychleji najít viníka pyromanie předešlého dne, ale i přes jejich počet a snahu nemohli je dostihnout. Družina se pomocí Ahantuonovo znalosti městských tunelů dostala nepozorovaně za západní hradby a v přestrojení za obchodníky v hnědých hábitech se napojila na obchodní cestu do západní části království. Cestou si vyprávěli příběhy o sobě i jiné a panovala klidná atmosféra. Jenže nevěděli, že za kratší dobu je bude čekat menší překvapení v podobě banditů, čekající na peněžitý úlovek...

Tsubomi - 05. října 2017 23:38
	*Uchváceně zírá na Yneesu a zapomínajíc na cestu hltá každé její slovo* "Takže ty jsi vysoce postavená efka, pokud to chápu správně" *Usmívajíc se na ní si paranoidně prohlídne krajinu, jakoby něco hledá*

Tsubomi - 06. října 2017 01:07
	“Četl jsem o vaší rase v knize od mého dědy” “Prý jste velmi mocní a umíte ovládat silné magické prvky” “Taky si tak mocná?”

Yneesa - 06. října 2017 07:55
	*chvilku se zamyslela* (to není zrovna jednoduchá otázka) "z pohledu ostatních asi ano" "ale je mnoho druhů moci..."

Tsubomi - 06. října 2017 11:05

“Já osobně žádnou silnou magickou mocí nepanuji, ale pevnou vůlí a těžkým tréninkem, kterým jsem byl podroben již od malička jsem si vydobyl citlivou a přesnou intuici, kterou bych mohl nazvat jako 6 smysl. Jediné co jsem se naučil je využití své aury (ki) k vylepšení jakéhokoliv předmětu, který držím. Poté mám svůj ultimátní schopnost, kterou nerad používám, ale o té někdy jindy.” *Uškíbne se* “Jinak jsem byl vyučen rodinné tradici v podobě bojových umění, které z tvého těla udělají smrtelnou zbraň a zároveň využívají techniky meče, které normální šermíři nezvádnou” *Sebejistě vytáhne katanu a pohledem změří její tmavé ostří* “Tento meč je dědovo největší poklad, který mu ukovali trpasličí mistři ze železné hory, které potkal na sbých cestách”

Yneesa - 06. října 2017 17:39
	"myslíte, že bychom se mohly přestat vydávat za obchodníky? stejně pochybuji že by nám to někdo věřil když nic nevezeme"

Tsubomi - 06. října 2017 19:01
	"Už bychom mohli být v bezpečí, ale i když nevypadáme jako obchodníci, vypadáme jako potulní mniši." *zasměje se* "Ale ano. Můžeme si to sundat"

Yneesa - 06. října 2017 19:18
	*ukáže na sever* "podívejte, ze severu jde kouř, je možné že tam je vesnice" "je to sice trochu z cesty, ale alespoň bychom byly v teple..." "...pokud ovšem bude chtít někdo otevřít cizincům"

Tsubomi - 06. října 2017 19:40
	“Přístřešek by se hodil, ale tohle nevypadá na normání kouř z dobré večení kachny...” “Radši bych si pospíšil..” *přidal do kroku směrem k neznámému kouři*

Yneesa - 06. října 2017 20:04
	*z dály zaznělo řinčení mečů* *dala se do běhu a tasila z pochvy na zádech meč*

Tsubomi - 06. října 2017 22:42

*Když se všichni rozeběhli a blížili se k hořící vesnici, všiml si Tsubomi partu dětí utíkajících z východní části vesnice a další tři dospělé postavy v černém oblečení, každý držící zbraň v ruce a pronásledujících děti* "Běžte přímo do vesnice, hned tam budu taky" *Jen co se ztratili v plamenech hořících domů a dostali se do vřavy boje, Tsubomi popadl rukojeť katany a slabým hlasem promluvil [overdrive]. V ten moment se jeho tělo vymrštilo vysokou rychlostí směrem k banditům a svým tělem jim zatarasil cestu. V mžiku zaujmul pozici k boji, kdy lehce držel rukojeť meče, který stále byl v pochvě a vyzývavě se postavil k nepřátelům. Ti naštvaně vykřikli "Hajzle!" a rychlými švihy svých zbraní zaútočili na neznámého cizince. který nehybně stál. [instadraw] bylo jediné co slyšeli naposledy, než jim upadly hlavy.* *Pohlédl na utíkající děti a se spokojeným výrazem se rozeběhl do ohnivé bitvy s celou tlupou banditů*

Yneesa - 07. října 2017 00:37

*vběhla na malý plac uprostřed vesnice kde se za studnou krčily matka s dítětem, o několik metrů dál bojoval voják proti třem banditům, ti bušily do jeho štítu že se nezmohl na nic než jen klečet a krýt se* (to snad není ani špetka cti mezi lidmi?) *přiskočila k nejbližšímu z banditů a probodla ho. ostatní když si všimli že jejich druh padl kvapně uskočily* *spustila meč a vyzívavě pohlédla na oponenty. než se však rozhodly který z nich zaůtočí první, padly oba* *přistoupila k vojákovi a pomohla mu se zvednout, když si však všiml že je elfka, odstrčil ji* "Neprosil sem se o tvou pomoc elfko" (nevděčníku)

Tsubomi - 08. října 2017 11:28

*Po několika dalších úspěšných bojů se Tsubomi nachvíli zastavil, aby shlédl situaci a udělal si strategický závěr. Zjistil, že vesnická domoobrana přešla do ofensívy a banditi začali utíkat ze scény. Poté zahlédl něco, co v něm zažehl oheň nenávisti, viděl stejné kostlivce, co zapálili dům v Goldenkeep. Zároveň viděl zdroj těch stvoření ze záhrobí a nevěřil svým očím.* *Nevěděl, zda-li to byla zrada nebo akt nepřátelství. Ale ať to mělo znamenat cokoliv nebylo to přátelské. Zastavil se a strnul na místě. V očích se mu znovu promítala scéna z města a znovu ho zaplavil hněv. Zíral na svého přítele pronikavým pohledem. Jeho oči byly světle karmínové a blyštily se v závoji noci a ohně. Z jeho oděvu šla jakási tmavá pára, jakoby temná aura. Hluboce dýchal, aby se uklidnil, ale dětský křik ze vzpomínek mu to překazil. Tasil meč a chytil ho obouručně čepelí za sebe. Zamumlal slova neznámého jazyka a meč se rozsvítil modrým ohněm. Zaujmul pozici k běhu a s výkřikem vystřelil neuvěřitelnou rychlostí směrem k Ahantuonovi. “PROČ!!!” *Nikdo nestačil reagovat. Zasáhl Ahantuona týlem rukojeti do tlakového bodu nad břichem. Překvapeně, že elf stále žije, byť byl na kolenou mu pod krk položil čepel* “Proč si to udělal? Nebyli snad nevinní??”

Yneesa - 08. října 2017 14:20
	*ukázala opačným směrem než kam prchali bandité, směrem odkud se teď rychle blížila kavalerie* "Myslím, že bychom to měli vyřešit pozdeni..." "Měli bychom zmizet jinak to bude vypadat, že za tenhle masakr můžeme my" (né že by měli šanci na výhru, ale znepřátelit si je by nebylo k užitku)

Tsubomi - 08. října 2017 19:34
	"Máš nesplnitelný cíl. Lidé jsou velmi povrchní a sobečtí, vždy se budou nějakým způsobem odsuzovat, ale líbí se mi tvá oddanost tvému cíli a navrhuji ti, jestli se nechceš dát na stranu dobra a já ti za to pomůžu porazit ty nespravedlivé lidi." "Co ty na to?" *Nabízí ruku Ahantuonovi*

Tsubomi - 08. října 2017 20:22
	*Pomohl mu se zvednout* "můžeš chodit?" *Následujíc Yneesu vyšli pryč z hořící vesnice*

Vypravěč - 08. října 2017 22:44

Jakmile se dostali z vizuálního dosahu kavalerie a banditů, snažili se najít jakýkoliv přístřešek. Noc již byla v půli cesty a hvězdy nebyly nikde k vidění. Do toho se strhl silný déšť, který uhasil i poslední známky světla za nimi i před nimi. Nedaleko od nich zaregistrovali jakýsi kamenný útvar s pravděpodobnou jeskyní. Rozhodnutí k ní zamířili a cestou k ní si kvůli dešti ani nevšimli několika dlouhých kostí ležících na zemi. Vchod do jeskyně byl velký a strašidelný, ale i tak měli v plánu se tam utábořit. Rozdělali oheň ze dřeva co leželo všude kolem nich (předpokládali, že tam byl někdo před nimi) a začali si sušit oblečení. Mezitím Tsubomi pomohl Ahantuonovi s jeho zraněním, které se ukázalo, nebylo tolik vážné, takže Ahantuon byl bez problémů na nohou. Yneesa držela hlídku u vchodu a hledala jakoukoliv zmínku nebezpečí a Tsubomi se posadil do rohu jeskyně a těžce oddechoval. Jenže nikdo nevěděl, co se dále skrývá hlouběji v jeskyni...

Tsubomi - 08. října 2017 22:54

*těžce oddechoval, zatím co si držel tržnou ránu na levém boku. Poté zjistil, že má otevřené řezné rány na rukou i nohou. Pevnou vůlí se uklidnil, aby snížil tep a tak i zmenšil tok krve. Přitáhl si k sobě batoh, aby našel bandáže a začal se obvazovat.* *Začal vidět červeně a zjistil, že mu krev teče i z hlavy a rovnou do očí. Poté si začal slabým hlasem mluvit pro sebe* "Sakra, proč takhle, tolik jsem to nepoužil... Neměl jsem to používat vůbec. Tohle se stát nemělo" *Po pronesení posledních slov se mu silně zatočila hlava a se sesunem padl na zem bez vědomí*

Yneesa - 08. října 2017 23:18
	*obvázala Tsubomiho četná zranění obvazem z jeho batohu* *probrat ho se jí však podařilo až po deseti minutách* "Jsi v pořádku?" *reka klidným hlasem* *Tsubomi chvilku mžoural do světla ohně, poté se posadil*

Tsubomi - 08. října 2017 23:27
	"Díky... jak dlouho jsem byl mimo?" *Prohlédl si Yneesy práci na svém těle a unaveně přivřel oči* "Mám pocit, že jsem ztratil dost krve.." *zívne* "Jsem docela unaven... asi si na chvíli lehnu, nebude vám to vadit? Potom převezmu hlídku"

Tsubomi - 08. října 2017 23:58
	*Cítil, jak se mu najednou vracela síla, ale přesto byl celkem unavený. Přesto se udržel vzhůru a spokojeně mžoural na své druhy. Poté se uvelebil do svého koutu a v sedě si ohříval ruce u ohně.* "Teď jsem docela rád, že jsem tě tam nenechal. Díky Ahantuone. Jak to vypadá venku Yneeso?

Yneesa - 09. října 2017 09:07
	"Déšť ustal, vypadá to že zbytek noci pršet nebude* *mraky se rotrhly a vysvitl měsíc* *měsíční paprsky odhalily kosti podél cesty kterou prišli*

Tsubomi - 09. října 2017 09:37
	"To zní dobře, alespoň budeme moct ráno zase vyrazit.." *Všiml si znepokojeného výrazu Yneesy* "Stalo se něco? Vypadáš ustaraně."

Yneesa - 09. října 2017 16:21
	*pohlédla hlouběji do jeskyně* "měli bychom se ujistit, že jsme jediní kdo tady táboří" *ukázala na dlouhé kosti podél pěšiny vedoucí do jeskyně* "a taky si nejsem jista na jak dlouho nám vydrží jídlo, možná bych se později měla vydat na lov, bohužel ale nemám luk"

Yneesa - 09. října 2017 16:59
	*radostí se jí rozzářily oči jako dítěti* "to také ne, ale když to nejde takhle, půjde to magií" "prostě budu improvizovat" *zvolala nadšeně*

Tsubomi - 09. října 2017 17:12
	*Únava ne něj padala stále silněji* “Také bych rád pomohl, ale asi si na chvíli odpočinu, pokud to nebude vadit” “Taky byste se měli prospat.. jeskyně může do zítřka počkat...” *Poté už nic neslyšel. Cítil jen své oči, těžké jak hromada kamení, zavírajíc se více a více. Neodolal tomu pokušení a klidně je přivřel, poté už jen pravidelně dýchal a v sedě usnul*

Yneesa - 09. října 2017 18:03

"Ahantoune, půjdu prozkoumat okolí" *odešla z jeskyně do svitu měsíce ale po chvíly zmizela mezi stromy v nedalekém lese* *došla až na opačný okraj lesa, kde teď doutnaly ohořelé zbytky budov vesnice ze které předtím odešly* *mezi troskami si všimla několika jezdců* *zůstala ve stínu tromů tak, aby ji jezdci nespatřoli* (to tu hlídají kdyby se bandité rozhodly vrátit a okrást mrtvé?) *poté se vrátila do lesa, kde se nějakou dobu procházela mezi stromy a hledala stopy zvěře* (to vypadá že tady žádná zvěř nění, všechna utekla při hluku boje)

Vypravěč - 09. října 2017 20:38

Mezitím co Yneesa venku hledala informace a zároveň se snažila lovit, V jeskyni, kde Tsubomi hluboce spal, Ahantuon uslyšel matně vrčení a hluboké dunění z hloubky jeskyně. Rozhodl se ji prozkoumat, ale v tu ránu se z propasti linul mrazivý vzduch plný smrti. Dokonce i zkušený nekromancer jako Ahantuon se zlekl a projel mu mráz po zádech. Raději kolem nich udělal bariéru a rozhodl se s výzkumem počkat na ostatní. Při tom čekání, hledění do ohně a přemýšlení usnul. Zatím co se Yneesa potulovala venku, zjistila něco velmi znepokojujícího...

Yneesa - 09. října 2017 22:10

*když se vracela zpět do jeskyně, kde tábořily uslyšela dusot kopyt blížících se jejím směrem* *vyskočila na nejbližší strom a nechala tak jezdce projet pod sebou aniž by si jí všimli* (tak co je to tentokrát?) "Rychle, sídlý v té jeskyni před námi" (ale né, musím je předstihnou a varovat ostatní) *seskočila ze stromu a běžela podél cesty ve stínu stromů, sprintem zpět do jeskyně* *nemohli ji slyšet přes cinkání zbroje a dusot kopyt, tím si byla jista* *předběhla všech deset jezdců dříve než stačily opustit les a ještě měla dost času na to, aby varovala ostatní*

Vypravěč - 10. října 2017 17:21

*Tsubomi se probudil jako první. Prohlédl si okolí a zjistil, že se nachází v nějaké temné, kruhové, kamenné místnosti, kde to silně smrdělo zatuchlinou. Když si jeho oči přivykly temnotě, zahlédl obrysy mrtvol povalujících se na podlaze a opodál uviděl svůj batoh. *K batohu se nemohl dostat, jelikož měl svázané nohy a visel ve vzduchu hlavou dolů. Zjistil, že je přivázán ke stropu obyčejným lanem. Hned vedle něho visel Ahantuon, kterého poznal podle jeho rytmu dýchání. Zdálo se, že spí, nebo je v bezvědomí. S menší námahou rozřízl provazy kolem rukou svojí o tanto. Poté už byla hračka dostat se dolů a osvobodit spícího elfa, avšak ten se neprobouzel. Ačkoliv se většina Tsubomiho ran zacelila, stále byl poraněn, ale na to momentálně nemyslel, jelikož z dálky zaslechl těžké kroky...

Yneesa - 10. října 2017 19:26

*k jeskyni dorazila dlouho před jezdci, když ale vešla dovnitř nikdo tam nebyl* *rozhlédla se a uviděla na zemi stopy jako by někdo vlekl něco těžkého* (já věděla že hlouběji v té jeskyni něco bude) *prošla kolem doutnající hromádky popela, hlouběji do jeskyně* *otočila se směrem k východu když uslyšela příjezd vojáků* "Honem chlapi, sesedat a rozdělejte oheň na louče ať něco vidíme" * neměla problém vidět i v té největší tmě, a s pocitem jistého uspokojení že se vojáci budou muset obtěžovat s loučemi pokračovala dále*

Tsubomi - 10. října 2017 21:46
	"Jsi v pořádku?" *Podívá se na východ z jeskyně a zaslechne rychlé kroky. Zaujme bojovou pozici a chytne rukojeť své katany.* "Pravděpodobně nás sem něco nebo někdo odtáhl. Připrav se, někdo se blíží!.."

Yneesa - 10. října 2017 22:15
	*vynořila se ze stínu chodby, za sebou slyšela cinkání zbroje a zmatené hlasy vojáků* *tsubomi překvapením ucukl když se před ním objevila* "Výborně, oba jste v pořádku..."*oba si prohlédla*"...víceméně" *z protější hodby uviděla osm stop vysokého trola s kyjem, který se překvapením z toho, že jsou zde nyní tři postavy zastavil a nechápal* *povzdechla si* "To je jeden problém za druhým"

Tsubomi - 11. října 2017 19:38
	*Vytáhl katanu a rychle přesekl lano, držící Ahantuona hlavou dolů. Jen co byl znova na zemi, začal s přípravama.* "Bude to fungovat?" *zatáhne katanu do pochvy a znovu se postaví do bojové pozice*

Yneesa - 11. října 2017 20:48

*tupě vyhlížející trol se nechápavě drbal na hlavě a rozhlížel se po místnosti kde ještě před chvílí byly jeho zajatci* *věděla že by svou přítomnost dokázala skrýt lépe než použitím magie* *v tom okamžiku do místnosti vtrhly vojáci s tasenými meči a napnutými luky* Na něj, a žádný slitování!" *bez váhání se vrhly na trola, ten se ale ohnal palicí a několik z nich odhodil několik metrů* *lučišníci už na nic nečekali a pokropily ho salvou šípů, trol si z nich ovšem nic nedělal a šel k vojáků, kteří se teď sbíraly ze země* *proplížily se za vysokou postavou trola až do stínu chodby ze které přišel*

Tsubomi - 11. října 2017 23:16

*Když viděl ty vojáky, jak padají jak přezrálé jablka před obludným torrou, nemohl to nechat tak jak je. Když se plížili za ním Tsubomi instinktivně zaútočil. V mžiku sekundy vytáhl katanu a zabodl ji nehlučně torrovi do zad. Ten bolestí vykřikl a ohnal se svojí palicí tak rychle, že celou družinu odhodil daleko do stínů. Potom už jen naštvaně kolem sebe máchal, jelikož nevěděl odkud ten útok přišel. Nakonec upřel svůj zrak zpět na vojsko.* *Tsubomi vyplivl krev a znovu vstal a silně popadl svoji katanu* "Moc se omlouvám, ale své lidské druhy nenechám na holičkách. Jděte napřed, hned budu u vás." *S posledním slovem rychle vystřelil zpět do boje s ohyzdou...*

Yneesa - 12. října 2017 16:28

*nechtěla nechat Tsubomiho zemřít, když věděla v jaké stavu je* "Jdi napřed sám, já mu pomůžu" *otočila se a při tom rychle tasila meč* *během vteřiny překonala vzdálenost mezi torrou a místem kde stála a postavila se mezi něj a vojáky tak aby mu zatarasila cestu* *torra se ohnal palicí, neměl však šanci se trefit, byl totiž moc pomalý* *sekla ho do ruky ve které třímal kyj, ruka byla ale moc tlustá na to aby mu ji odsekla* *vytrhla meč prudce z rány a odskočila, když ji chtěl nakopnout* *torra řval bolestí a nechal palici kde byla a dal se na útěk*

Tsubomi - 12. října 2017 22:16

*Jak Tsubomi vystřelil z místa na torru, tasil meč a nepozorovaně a svižně přeťal torrovu stehenní šlachu s tepnou a zařadil se mezi vojáky. Lehce se uvolní, aby nechal své tělo minimálně regenerovat a zaujmul pozici, kde drží katanu oběma rukama před sebou v 75 stupňovým úhlu. Pohlédl sebejistě na vojáky a pak upřel svou pozornost zpět na torru.* "Nebude vám vadit, když lehce pomůžeme?" "Ani v nejmenším!" *Poté co uviděl Yneesu jak odzbrojila a přinutila torru k útěku, Ahantuon měl čas vylepšit družině zbraně a vytvořit vojsko kostlivců, které torru zastrašili tak, že zamrzl na místě. Tsubomi poté zavelel vojákům k útoku a sám z vypětí sil znovu vystřelil velkou rychlostí k torrovi a zastavil se metr od něho. Torra zmaten Tsubomiho rychlostí se snažil rychle ustoupit, ale noha mu to nedovolovala. Tsubomi napřáhl meč nad hlavu k útoku a několika rychlými pohyby vytvořil hluboké krvavé "X" na hrudi torry. Ten jen zakvílel a s dutým zaduněním se posadil na zem. Potom už jen pozoroval vojáky, kteří se s hlasitým řevem blížili k němu.* *Tsubomi odstoupil od torry a opřel se o stěnu jeskyně. Upustil meč a svalil se k zemi.*

Yneesa - 12. října 2017 23:07

*zkontrolovala Tsubomiho tep, cukl sebou při jejím dotyku* *přeložila dlaně nad Tsubomiho hruď a tichým hlasem odříkala silné léčící kouzlo* "Deam noctinae sana aene plagas"* Tsubomiho rány začaly slabě zářit a zacelovat se pod jejíma rukama* *jeho rány ovšem byly vážnější než si myslela, něměla dostatek energie na to aby ho mohla zcela vyléčit. Vyléčila tedy malá a zmenšila velká zranění* ""Bohužel už víc udělat nemohu, budeš muset počkat než se uzdravíš přírodní cestou" *unavena léčením se posadila vedle ležícího Tsubomiho*

Vypravěč - 13. října 2017 19:19

Torra byl drtivě poražen a při jeho posledním výdechu vojáci slavili. Ačkoliv se někteří již neprobudí, tak přesto bude jejich památka nezapomenuta. Své druhy zabalili do látky, kterou vždy nosí s sebou, protože nikdo nikdy neví, kdy nadejde jeho poslední hodina. Aby si byli jisti, že torra už není mezi živými, setnuli mu hlavu. Poté, aby doplnili síly rozdělali oheň a utábořili se. Trojice dobrodruhů spala a oni je tak nechali, jen je odnesli blíže k ohni a obvázali jim rány z boje. Byli neznámí a podezřelí, proto jim sebrali zbraně a elfům svázali ruce anti-magickou stužkou. Elfům nikdy nevěřili, jelikož nikdy nepřináší nic dobrého. Ale neměli v plánu se k nim chovat nějak špatně, nakonec, zachránili jim životy. Po všech přípravách si 4 zbylí vojáci sedli k ohni, rožnili si zajíce, které získali od vesničanů za pomoc s výstavbou vesnice a povídali si příběhy z domova u kapky medoviny. Atmosféra byla příjemná a přátelská, když se Tsubomi probudil. Zamžoural očima kolem sebe a ucítil hřejivou sílu ohně a dobitou energii díky obvazům. Rozhlédl se kolem sebe, až si ho všimli vojáci. "Hele, tenhle je vzhůru. *haha*. Dáš si s náma?" A nabídli mu měch s medovinou a nohu zajíce. Tsubomi s radostí přijal a připojil se do konverzace. Po krátké době se probouzeli i ostatní a proces se zopakoval. Vojáci, ačkoliv neměli v lásce efly, rozvázali zbytek družiny a nabídli jim pohoštění. Na nějakou dobu panovala dobrá nálada, kde si byli všichni rovni, ale jak se noc chýlila ke konci i tato družina se musela rozpustit. Vojáci jako dar za pomoc, věnovali jim 3 koně jejich druhů. S vycházejícím sluncem vyjeli zpět do hlavního města Goldenkeep podat zprávu, že torra už nebude nadále terorizovat okolní vesnice. "Myslíte si, že ten temnej byl ten z městských plakátů?" "Možná ano, ale nechce se mi tomu věřit, když jsem ho viděl. Ten z plakátů má být prý vůči lidem nemilosrdný.." DEN 3

Tsubomi - 13. října 2017 21:11
	*Pozoruje východ slunce a vojáky odjíždějící na svých koních do města. Poté si prohlídne a pohladí koně a nakonec sraženě pohlédl na své druhy. Zasteskne si a oddychne* "Stále máme namířeno na západ?" "Jelikož mágové na západě nejsou... . Lhal jsem, jelikož jsem ti nevěřil"

Yneesa - 13. října 2017 21:15
	*mlčky pozorovala Ahantuona jak bude reagovat na Tsubomiho slova*

Tsubomi - 13. října 2017 22:43

*Znovu se podíval na vycházející slunce* "Já už vlastně ani nevím... . Vždy jsem chtěl poznávat svět jako můj děda, který ho celý procestoval a vždy zanechal nějakou stopu po sobě. A tahle výprava se mi zdála jako dobrý začátek. Ale zase vím kde ti mágové jsou. Když jste ještě spali, tak jsem se o tom bavil s těmi vojáky a zjistil jsem, že magický kruh je odtud 40 kilometrů na sever. Takže pokud stále chceme v tomto pokračovat, měli bychom vyrazit tam."

Yneesa - 14. října 2017 00:21
	*dlouho přemýšlela nad tím, jak je Tsubomi starý a jestli není stále považován za dítě. Vypadal přeci jen dost mladě a to i na člověka* *odkašlala si*"Ehm, Tsubomi...kolik ti je let?" *citila se trochu trapně že se nezeptala jinak*

Tsubomi - 14. října 2017 00:33
	*Zaujatě se na ni podíval, lehce natočil hlavu a nasedl na koně. Chvilku si zkoušel koně a pak sebejistě odvětil* "Je mi 23 let, proč se ptáš?" *Potom se s koněm na místě otočil a spokojeně se zasmál* "Jako malý jsem se na koních učil jezdit, ale netušil jsem, že to bude až takové vzrušení, jako to cítím teď..."

Yneesa - 14. října 2017 00:42
	*překvapeně se na něj podívala* "Čistě ze zvědavosti..." "Neuraz se ale myslela jsem že jsi starší"

Tsubomi - 14. října 2017 00:53
	*Zaraženě přivře oči a prozíravě se podívá na Yneesu* "Vím, že jsem ještě docela mladý a že nechápu dostatečně okolní svět, ale přesně kvůli tomu jsem se rozhodl ho prozkoumat." "Pokud vím, tak vy elfové se dožíváte mnohem více než lidé že? V tom případě... kolik je vám dvěma?"

Yneesa - 14. října 2017 02:02
	*zamračila se* (jaká drzost ptát se elfa na jeho věk) *hned si ale uvědomila, že si vlastně naběhla sama* *pozvzdechla si a slabě se usmála* "Nevím jak Ahantuonovi ale mě bude čtyřicet, z pohledu lidí je to možná hodně ale z toho našeho sem na tom podobně jako ty"

Yneesa - 14. října 2017 23:40
	*chvíli se zamyslela* "Budeme pokračovat na západ, ale cestou musíme doplnit zásoby" *zapnula přezku pláště a skočila na koně* "Můžeme vyrazit"

Tsubomi - 15. října 2017 16:10
	*Pousmál se a znova se s koněm otočil na místě. Mezitím se rozhlédl po okolí a ukázal rukou jihozápadně* "Tímhle směrem by měla být jedna vesnice, které ti vojáci pomáhali. Možná bychom mohli nabrat zásoby tam" "Jedeme tedy?"

Vypravěč - 16. října 2017 20:29

Po společném rozhodnutí vyrazili znovu na západ k vesnici. Po dlouhé a spletité cestě, která nebyla nijak zvláštní. Párkrát se zastavili kvůli rychlému obchodu s pojízdnými obchodníky nebo kvůli unaveným koním. Zastávky byly klidné, ale i tak byli všichni ve střehu z hrozby vlků pochycené z místních značek a plakátů. Nakonec se nic neukázalo, ale jak padala noc, museli se někde utábořit. Našli jeden Obrovský strom na kraji lesa a rozhodli se u něho utábořit. Tato dřevina byla poblíž řeky a kolem rostla šťavnatá zelená tráva pro koně, proto toto tábořiště pod širým nebem bylo asi nejlepší. Rozdělali si oheň a připravili si spací pytle. Pak už jen čekali na noc aby mohli jít nerušeně spát.

Yneesa - 16. října 2017 22:34
	*měsíc v úplňku osvětloval krajinu jasným světlem* *před půlnocí odešla na na mýtinu, kde větve stromů nestínily svit měsíce* (ideální čas pro meditaci, snad je nenapadne vyrušovat) *pohodlně usedla, zklidnila dech a meditovala*

Tsubomi - 16. října 2017 23:47

*Hladil svého koně a kontroloval jízdní ústrojí. Poté se zahleděl do celého měsíce a všiml si Yneesy, co šla na mýtinu. Poté si všiml mručícího Ahantuona u ohně, jak něco kontroluje. Když si všiml, že si ho nikdo nevšímá, zmizel v koruně stromu a prohlédl si okolí. Nic neviděl, jen tmu a koruny dalších stromů. Rozhodl se začít svůj trénink. *Postavil se do svého obvyklého postoje a chytil katanu. Zavřel oči a koncentroval vše do sluchu. V mžiku už měl katanu v ruce a list před ním byl přeseknut na půl. "Stále ne..." *Smutně vydechl. Chytil katanu obouručně a zavřel oči. Z celého jeho těla se linula temná energie, která sílila a houstla. Otevřel oči, které byly karmínově červené a švihl mečem. Tím směrem, kterým švihnul, se zvedla tlaková vlna, která vyděsila spící ptactvo.* "Au.." *S bolestí si vrátil rameno na správné místo a pokračoval v normálním tréninku*

Tsubomi - 18. října 2017 18:37

*Všiml si Ahantuona jak ho volá a rozhodl se k němu připojit. Když si vyslechl jeho nabídku s radostí přijal. Zaujmul pozici, chytil katanu a soustředěně zavřel oči. Jeho tělo znovu pokryl temný dým, který zase rychle vymizel. Tsubomi se narovnal, odložil meč a holýma rukama zaútočil na kostlivce. Díky svému anti-zbraňovému umění rychle a účinně odzbrojil kostlivce a svižnými výpady nataženou dlaní kostlivce zneškodnil. Vypadalo to, jakoby jeho dlaně byly jako ostří meče. Poté si už jen sedl k ohni naproti Ahantuonovi a s úsměvem mu poděkoval za tu možnost.* "Nechtěl jsem používat svoji sílu, jelikož ji nedokážu plně ovládat, ale tento styl tréninku se mi líbí... Dlouho jsem to nepoužil... (naposledy tenkrát)"

Yneesa - 19. října 2017 15:40
	*S meditací skončila s prvními paprsky slunce, poté se vrátila zpět do tábora kde stále ještě spali Tsubomi a Ahantuon. Z ohně už zbylo jen pár žhavých uhlíků. Prošla jen kolem směrem k řece doplnit vak na vodu. Řeka byla klidná a voda průzračná že bylo vidět až na dno kde plavaly asi půl lokte dlouhé ryby. Ponořila vak do vody a nechala do něj natéct vodu*

Tsubomi - 20. října 2017 23:20

*Jeho instinkty ho probudili, když Yneesa procházela kolem pro vodu. Prohlédl si okolí a uvědomil si, že je již ráno a že by mohl vstát. Vstal na nohy a pečlivě se protáhl. Rychlým zrakem se poohlédl po možném nebezpečí a zkontroloval koně. Zvedl svoji katanu a vyrazil k řece, kde již byla Yneesa pro vodu. Pozoroval ji, jak nabírá vodu a opřel se o strom vedle něho.* "Nejsi na nohou nějak moc brzy?"

Yneesa - 20. října 2017 23:29
	*Překvapena jeho otázkou na něj pohlédla, poté se zvedla a lišácky na něj mrkla.* "Já ale nespala."*řekla stále s úsměvem.* *Nabídla Tsubomimu vak s vodou.*

Tsubomi - 20. října 2017 23:47
	*Pohlédl na Yneesu svým pronikavým pohledem a poté vak přijal. Otevřel a s chutí se napil čisté sladké vody. Uzavřel vak a vrátil ho zpět.* "Meditace že?" *Odepl si z opasku svůj vak na vodu a přistoupil blíže k řece*

Yneesa - 21. října 2017 15:59
	"Ano, máš pravdu. Avšak můj způsob meditace se liší od toho tvého nebo kteréhokoli jiného..." *Zadívala se od Tsubomiho směrem k východu kde se stále jasněji rýsovalo slunce* *Když se otočila zpět na Tsubomiho a její oči teď slabě zářily* "Není to totiž tak úplně meditace jako spíš čerpání energie z měsíce"

Tsubomi - 22. října 2017 13:07
	*Pohlédne na rozzářenou Yneesu a lehce se usměje.* "Takže ty normálně nespíš? Nebo to děláš jen někdy?" *Poté se znovu napije ze svého vaku a znovu ho naplní čistou vodou z řeky*

Yneesa - 22. října 2017 19:36
	*Nechtělo se jí to vysvětlovat, ale po krátkém rozmýšlení...* "Jistě že spím. Tak jako kdokoli jiný, avšak normálním spánkem bych to nenazvala, je to jako kdybych spala ale při tom vnímala co se děje kolem. Je těžké to popsat" *Zadívala se nepřítomně kamsi do dáli*

Tsubomi - 22. října 2017 19:44
	*Udiveně se zahleděl na to samé místo, kam koukala Yneesa, jelikož nechápal, proč to dělá.* "Mysliš si, že bychom měli vzbudit Ahantuona?" *Šibalsky se zašklebil a hodil pohledem tam, kde spal elf* "ale mohlo by to být... netradičně"

Yneesa - 22. října 2017 22:39

*Otočila se směrem kde stále ještě podřimoval Ahantuon, pak se s úsměvem podívala na Tsubomiho* *Lišácky se usmála "Voda je hezky studená, a on by se jistě rád osvěžil* *Sundala si plášť a odhalila tak tetování křídel havrana, začínajících souměrně na kličních kostech a vedoucích přes ramena až nad lokty* *Stále s úsměvem na rtech pověděla Tsubomimu svůj plán* "Můžeme použít můj plášť...nepropustí vodu. Můžeme do něj vodu nabrat a zpříjemnit Ahantuonovi den"

Tsubomi - 22. října 2017 23:31
	*V očích se mu zaleskne nadšením.* "To zní jako úžasný nápad!" *Povšimne si tetování, ale nedává tomu tolik pozornosti. Pomůže Yneese s pláštěm a jednoduše proti proudu naberou vodu. Poté se na ni podobně usměje a vyrazí spolu ke spáčovi.*

Yneesa - 23. října 2017 21:32

*Cestou k Ahantuonovi řekla šeptem, tak aby ji slyšel jen Tsubomi*"Budu počítat do tří, na tři na něj vylejeme vodu" "Raz, dva, TŘI"*Vylili vodu na Ahantuona, ten se s kašláním posadil a nechápavě se rozhlížel.* *Její smích až přecházel v pláč, pohled na Ahantuonův výraz byl k nezaplacení* *Když se trochu uklidnila, oklepala vodu s pláště a znuvu si ho oblékla a zapla broží tvaru pírka. Naštěstí byl mokrý jenom líc.*

Yneesa - 23. října 2017 23:14
	*Zvážněla a zpozorněla při Ahantuonových slovech.* *Tázavě na něj pohlédla* "Někdy se každý musí od srdce zasmát. A ostatně čemu by jsi mě Ty mohl naučit?!" *Jeho výhružka se jí vůbec nelíbila* (Hmm... ten si nějak moc věří.)

Tsubomi - 24. října 2017 16:59

*Z elfovo urážky si vůbec nic nedělal, jelikož sám věděl, že to tak i je. Slyšel mnoho lidí, kteří mu to již říkali. Jen se šibalsky znovu pousmál a pak jen poslouchal jejich debatu. Když ale viděl podrážděnou Yneesu, raději se postavil mezi ně a snažil se situaci uklidnit. Vmísil se mezi ně a rukou jim zatarasil cestu.* "Stále máme dlouhou cestu před sebou a konfliktem si ji akorát prodloužíme.." *Poté už jen pohlédl na slunce, aby si změřil přibližně, jaký je čas*

Yneesa - 24. října 2017 21:19

*Ahantuonův přiblblý úsměv ji neuvěřitelně rozčiloval, ale nakonec se to rozhodla přejít mlčením. Pohlédla ke slunci které už bylo téměř na vrcholku své denní cesty* "Myslím, že už jsme se zdrželi dost dlouho, snad jste oba dost odpočatí." *Silně se rozkašlala, zakryla si ústa rukou a když se podívala na ruku, zjistila že kašle krev. Rychle se sklonila pro sedlo a přešla ke svému koni aby si nikdo nevšiml. Znovu se rozkašlala, předklonila se a opřela se rukama o kolena, když se jí zatočila hlava.* (Už je to tu zase...) *Padla k zemi v bezvědomí*

Tsubomi - 25. října 2017 17:38

*Ještě před polednem se rozhodl zkontrolovat všechny zásoby a zároveň se rozhodl podívat se na svého koně. Poté si všiml jak Yneesa těžce zakašlala.* (Tohle se ještě nestalo, tak doufám že je v pořádku. Pak bych se jí mohl zeptat, jestli je v pohodě) *Poté co Yneesa zkolabovala u svého koně se Tsubomi zhrozil. Podepřel ji hlavu svojí rukou a snažil se jí probudit. Když zjistil, že krvácela z úst, natočil ji na bok, aby mohla bez problémů dýchat a nechal ji klidně ležet na svém těle. Dále se snažil ji probrat, ale marně. Začal být zoufalý. a proto volal Ahantuona na pomoc.*

Yneesa - 26. října 2017 00:38

*Z bezvědomí se probrala teprve po několika hodinách, s neuvěřitelnou bolestí hlavy. Ležela u stromu a hlavu měla podloženou kusem látky, který byl smotán aby sloužil jako polštář. Posadila se a když se rozhlédla byla, Tsubomi ani Ahantuon tam nebyli, avšak jejich koně zůstali uvázáni. Nechápala proč ji tak moc škrábe v krku, když krk prohmatala zjistila, že má v krku díru. Pokusila se promluvit, nešlo to. Vyléčila si tedy zranění, ale když chtěla promluvit, stále to nešlo.*

Tsubomi - 27. října 2017 14:05

*Bylo celkem příjemné nenápadně sedět v koruně stromu uprostřed lesa. Zahlídl svoji kořist a pomalu si dřepnul. Věděl, že si ho stále nevšimla, jelikož vítr vál směrem proti němu. Znovu si prohlédl vysokou laň, která vypadala dosti mladě a připraveně na to mít mladé. Sklesle pohlédl ke slunci a tiše oddechl. Opřel se nohama o větev a vší silou se odrazil. Větev zaskřípala pod tou sílou a Tsubomi letěl vstříc lani. Ve vzduchu vrhnul svoji dýku a zasáhl kořist do stehna, aby jí znehybnil. Popadl ji kolem krku a rychlým pohybem svalů ukončil její bolest. Jemně ji pohladil po srsti a zamumlal pár slov soucitu. Poté jí už jen zavázal nohy dlouhým lanem, které si pak hodil přes rameno a nesl si zvíře s sebou.* *Znovu pohlédl k slunci a pak směrem, kde byl jejich tábor.* (Ahantuon už by se měl také vracet s bylinkami) *Upravil si lano na rameni a svižným krokem se vracel k táboru. Před táborem se zastavil a pohlédl za sebe. Měl zvláštní pocit, který nechtěl odejít. Možná je někdo sleduje. Otočil se a zahlédl probuzenou Yneesu. Zamával jí a laň položil vedle téměř uhašeného ohně. Přidal pár polínek a starostlivým pohledem si změřil ležící elfku.* "Jak ti je?"

Yneesa - 27. října 2017 20:06
	*Opřela se o strom a zoufale se podíval na právě přicházejícího Tsubomiho, potom se zamračila a ukázala si na krk. Otevřela ústa, jako kdyby chtěla promluvit, nevišel z nich však žádný zvuk. Otřela si slzu a sklonila hlavu mezi dlaně. (Jak se mám s někým domluvt, když nemůžu mluvit?)

Tsubomi - 28. října 2017 20:38

*Když na něj pohlédla svýma zoufalýma očima zhrozil se. Zrychleně se k ní dostal, aby zjistil co se děje a nějak byl nápomocen. Zvedl Yneesy hlavu a uviděl její krásné oči plné slz. Když se snažila na něj promluvit, zjistil, co se děje. Nepromluvila ani hlásku. Prohmatal jí krk, ale nemohl najít žádný problém.* "Možná máš něco s hlasivkami. Hlavu vzhůru... určitě to nějak vyřešíme." *Příjemně se usmál a znovu jí pohlédl do očí. Poté vytáhl z kabátu kapesník a utřel jí slzy. Zvedl se na nohy a prohlédl si okolí kolem. Koně jsou nějak zvýšeně ostražití a atmosféra je napjatá. Buď přichází Ahantuon a nebo se blíží něco horšího. Zpevnil tělo a změnil svoji ostražitost na maximum. "Ale mám pocit, že to budeme muset vyřešit až později. Můžeš chodit?"

Yneesa - 29. října 2017 00:21

*Přikývla a pomalu se postavila, musela se však opřít o Tsubomiho když ztratila rovnováhu. Pohlédla mu přímo do očí, pak se ale odtáhla a rozpačitě sklopila pohled. *Zaslechla drnknutí tětivy, odstrčila Tsubomiho aby ho nezasáhl šíp. Možná ho odstrčila až příliš silně protože odletěl asi pět stop, sama ovšem ztratila rovnováhu a upadla. Rozhlédla se po svém meči, byl v jedné ze sedlovích brašen kam dopadl Tsubomi. Jak se Tsubomi zbíral ze země rozepnul brašnu ve které měla meč a hodil jí ho, chytila ho akorát včas aby stihla vykrýt útočníka který se obouruč napřahoval mečem. *Mdloby po chvíly opadly a vystřídalo je nadšení z boje, ačkoly trval jen několik vteřin. Nepřítel nedostal nejmenší šanci, rychle ho odzbrojila s chladným úsměvem na rtech bez milosti probodla. Jakmile však padl letěl na ni další šíp, jednoduše ho odrazila plochou stranou meče. Pak ale následovala salva šípů, tu už se odrážet neobtěžovala a kryla se za stromem.*

Tsubomi - 29. října 2017 21:17

*Tsubomi očekával nějaký útok, ale útok z dálky ho celkem překvapil. Po odhození, navrácení meče a shlédnutí bojové situace se v něm dmýchal silný oheň. Jaká to neslýchanost útočit na ženu, která je ještě k tomu zraněná. Zaujmul svoje bojové postavení a zesílil své instinkty, jeho hněv udělal zbytek. Útočníci mířili směrem, kde se kryla elfka a Tsubomiho to ještě více rozčílilo. Místo toho, aby šli po něm, tak útočí na lehký cíl. V mžiku zmizel a objevil se u banditů s kapucemi mířící na jeho přítelkyni. Jeden to schytal mezi žebra a ostatní leknutím uskočili. Jenže Tsubomi byl rychlejší. Jeden z nich co uskočil, skočil přímo na čepel, která mu lehce projela bedry. Druhý co odskočil rychlými pohyby zaútočil, ale jeho švih zasáhl jen vzduch kolem. Tsubomi za ním ho již stačil zasáhnout a proříznout mu břicho, kde začala téct krev a vnitřnosti.* *Všiml si nové salvy šípů a rychlým kličkováním zamířil ke stromu kde se kryla Yneesa. Schoval se, ale těsně před tím ho do nohy zasáhl šíp. Nebral ho moc vážně a jednoduše ho vytáhl. Všiml si ale, že hrot šípu vypadá velmi netradičně pro lidi a ukázal ho Yneese.* "Nezdá se ti to trochu zvláštní? A jaký je plán?"

Yneesa - 29. října 2017 22:57

*Obrátila oči v sloup, ukázala si na ústa a zakroutila hlavou. Vzala od Tsubomiho šíp a ihned poznala že nejde o šíp běžně používaný lidmy. Útočníci tedy muselo být buď elfové a nebo mezi sebou měli elfy.* *Netrvalo dlouho a nepřátelé se znovu seskupily, tentokrát je ovšem obklíčily ze všech stran. Potřebovala je nějak rozptýlit, spustila meč a volnou rukou si rozepla brož pláště a nechala ho spadnout na zem. Tsubomi jen nechápavě koukal co dělá. Tetování krídel, začínajících souměrně na kličních kostech a vedoucích přes ramena až nad lokty se jakoby zavlnělo. Křídla se zhmotnila a z její hrudi vyletěl stín ve tvaru havrana. Útočník přímo před ní leknutím upustil meč a zakryl si hlavu, na nic nečekala, vyrazila rychle dopředu a bodla ho do břicha. Vedle stojící bandita se nemotorně oháněl mečem, byl tak větší hrozbou pro sebe samého než pro nepřítele. Toho rychle využila a když se rozmáchl, chytila ho za zápěstí a zkroutila ho tak, že že bodl sám sebe do nohy. Padl na zem a snažil se odplazit pryč.* *Bavilo ji hrát si nepřítelem, ten poslední vypadal jako zkušený šermíř narozdíl od jeho plazícího se kolegy měl dobrý postoj i držení těla. A tak s ním chvilku šermovala, poté ho ale zmátla piruetou a v nestřežené chvíly ho bodla do krku. *Stín havrana mezitím obkroužil strom a pak usedl na její rameno. Pomalu přešla k plazícímu se ubožákovi, který se za tu chvilku dostal celkem daleko a pnou vahou mu stoupla na ránu na noze. Rozčilená jeho nářkem ho pak pomalu podřízla.*

Tsubomi - 30. října 2017 16:51

*Nevědomky přihlížel a oceňoval yneesy styl boje. Líbili se mu její ladné pohyby a čisté zásahy. Neměl v plánu nějakým způsobem zasahovat do jejího vražedného tance. Dokonce i zjistil, z jákeho důvodu má to tetování, co mu chvilkama nedalo spát.* *Byl uchvácen do té doby, než si všiml nepřátel zaujímající pozici mezi dřevinama. Měli dlouhé zakřivené luky a jediný cíl, zneškodnit Yneesu. Tsubomi musel rychle jednat a proto vytáhl katanu a s ostrou bolestí v noze se rozeběhl ke střelcům. Měli rychlé reflexy, jelikož si ho všimli dříve než předpokládal. Napnuli tětivu a s vysokým pištivým tónem vyletěli šípy na Tsubomiho. Avšak ten je hravě přeřízl na poloviny. Kousky kovu z hrotů se zaryli válečníkovi do tváře a rychlými pohyby prošel přes lukostřelce. Padli k zemi a pod nima se objevila kaluž krve.* *Vyšel ze křoví a zahlédl elfku jak dodělávala posledního banditu. Když vyšel jeho poslední výdech přistoupil blíže, aby odhalil elfskou tvář pod tmavou kapucí. Pohlédl na svoji partnerku a lehce se zamračí* “Myslíš že máme problém?”

Yneesa - 30. října 2017 17:32

*Pohlédla na Tsubomiho a lhostejně pokrčila rameny. Prudce švihla mečem aby z něj tak oklepala krev pak přešla k jednomu z padlýchu u stromu a chtěla si o jeho plášť otřít meč. Mrtvý ovšem nebyl tak úplně mrtvý a když se k němu přiblížila pokusil se ji bodnout do žeber, byl ale moc pomalý a jeho útok tedy nezasáhl cíl. Chitila jeho ruku a s praskáním kostí z ní vypáčila dýku.* *Bandita zvedl hlavu a snažil se na ni plivnout, ovšem bez úspěchu, místo toho mh sliny smíchané s krvy stekly po bradě jako malému decku.* *Neuvěřitelně ji rozčilovalo že se ho nemůže zeptat proč to udělal.*Stejně by mi to ten parchant neřekl. *Chytila ho pod krkem a zvedla do výše svých očí, potom mu pomalu zajela mečem pod žebry a sledovala jak z nej mizí poslední zbytky života. Usmála se a nechala jeho tělo spadnou na zem.*

Tsubomi - 31. října 2017 13:27

*Pozoroval Yneesu, která zrovna dodělala posledního elfa. Potom shlédl bojiště a z blízka si prohlédl padlé vojáky. Zjistil, že všichni mají stejné kmenové tetování ve tvaru velkého stromu Yggdrasillu na předloktí, které najednou začalo blednout a hned poté, co ho ukázal Yneese, tak zmizelo. Překvapen se postavil a přemýšel o tomto útoku.* (Do hlavy mu nelezl důvod, proč na ně vůbec útočili. Ledaže vstoupili na jejich území, ale elfské město je většinou bráněno magickou bariérou.) *Prohlédl si přemýšlející Yneesu a dále uvažoval nad důvodem. Poté se rozhodl hledat další indície a prozkoumal mrtvoly.* “Domoobrana?” *Vzhlédl k elfce a poukázal na jejich oblečení. Všichni měli stejné tmavě zelené kožené brnění s dlouhým pláštěm a kapucí.*

Yneesa - 31. října 2017 21:06

*Mrzutě se podívala na místo kde ještě před chvílí stáli jejich koně.*Museli se splašit když jsme bojovali. Ale stejně se stmívá takže se budeme muset znovu utábořit. *Mávla na Tsubomiho, ukázala na ohniště a pak na opodál ležící laň. Když Tsubomi přišel nejprve nechápal, ale pochvilce se dovtípil.* "Ahá... chceš abych rozdělal oheň?" *Obrátila oči v sloup pak ale přikývla a odešla mezi stromy. Chtěla se porozhlédnout po okolí, jestli se tu náhodou nepotoulá ještě někdo s nekalými úmysli.*

Tsubomi - 01. listopadu 2017 19:23

soukromá zpráva od Tsubomi pro *Posbíral pár suchých klacíků a pár polen a pomocí křesadla a rozčesaného lana udělal oheň. Pohlédl směrem kde zrovna procházela Yneesa a usmál se. Vypadala seriózně, ale i tak byla svým způsobem okouzlující. Prohlédl si svoji nohu Prohmatal si ránu po šípu. Namazal si ji balzámem, co nosí v brašně a zavázal si ji kusem látky. Na chvíli se posadil, aby si odpočal a pak se dal do práce s laní. Vzpomněl si, jak stahoval z kůže králíky u svého dědy a jak se nad jeho poznámkami vždy usmíval. Sám se usmál a když měl porce, připravil je na oheň. Maso kvílelo pod horkem ohně a vůně vábila Tsubomiho více a více. Ten se však rozhodl zjistit, kde je jeho společnice. Pomalu vyšplhal na strom a ostřížím zrakem přejel celou scenérii.*

Yneesa - 04. listopadu 2017 22:16

*Ušla asi kilometr, když v tom uslyšela hlasy. Zbystřila když uslyšela hlasy mířící jejím směrem. Svižně vyskočila na nejbližší větev stromu a nechala je projít."Nechápu proč musíme bejt na hlídce zase my"stěžoval si jeden, ten druhý jen něco zamumlal a mávnul rukou *Na nic nečekala a vydala se směrem ze kterého ti dva přišli. Po chvilce dorazila k okraji tábora, zustala ale ve stínu aby si nikdo nevšiml její přítomnosti. Všude se to hemžilo vojáky se stejném brnění jako měli ti, co na ně nedávno zaútočili. Vypadalo to jako by se chystali k útoku, každý někam spěchal a něco sháněl. Pomalu se vrátila zpět do lesa, cestou zpátky šla pomalu a skrývala se ve stínech kdyby náhodou někde někdo číhal. *Napůl cesty zpátky ucítila pach krve, pach ji zavedl až k postavě choulící se u stromu, když přišla blíže poznala Ahantuona. V břiše měl zabodnuvý oštěp a všude bylo spousta krve, ale byl ještě naživu. Zamžoural na ni a přidušeným hlasem řekl: "Yneeso...jsi to ty? Mrzí mě co jsem ti provedl". *Měla smíšené pocity, hněv a nenávist se mísily s lítostí a smutkem. Vrátila se tedy zpět k Tsbubomimu, ten seděl u ohně a pomalu opékal maso z laně.

Tsubomi - 05. listopadu 2017 00:24

*Když pozoroval ze stromu okolí, zahlédl jak se vrací Yneesa a akrobatickým skokem seskočil dolů. Otočil maso na ohni a kořením ze sáčku, který nosil v ruksaku, posypal maso. Posadil se k ohni a vyčkával partnerky příchod. Když dorazila a všimla si jeho přítomnosti, pokynul jí, aby se posadila k ohni.* "Za chvíli to bude hotové" *Dýkou probodl maso, aby se podíval, jestli už maso nebude již opečené. Nasaje vůni masa a spokojeně si zamlaská.* (Ještě malou chvíli a bude to) "Tak co jsi zjistila? Další nepřátelé?"

Yneesa - 05. listopadu 2017 14:13
	*Kývnu a ukážu za sebe do lesa za sebe a posadím se naproti Tsubomimu u ohně. Počkám chvilku než se maso dopeče. Jakmile mi Tsubomi pokyne že už je maso hotové, ani nečekám až trochu vychladne a hned se do něj pustím. Počkám než Tsubmoni dojí svůj díl. Zvednu se a mávnu na Tsubomiho aby šel se mnou.*

Tsubomi - 05. listopadu 2017 20:46
	*Pozoruji Yneesu jak se rychle pustí do jídla a dost mne to zaskočilo. Že by měla až takový hlad? Nebo někam pospíchá? Tyto otázky mi lezli hlavou, ale jen čas mi mohl odpovědět. Poté co s chutí dojím svůj podíl na mne mávne, abychom již mohli vyrazit. Popadnu pochvu s katanou, zasunu dýku tam kam patří a vyběhnu za partnerkou.*

Yneesa - 05. listopadu 2017 21:36

*Vedu Tsubomiho stejnou cestou jakou jsem šla do nepřátelského tábora poprvé. Před sebou najednou slyším stejného vojáka jako před tím, tentokrát byl ovšem sám. Na nic nečekám, rychle k němu přiskočím, přitom vytrhnu meč z pochvy a jediným obloukem mu protnu krk. Padl k zemi dřív než se zmohl třeba jen na sebemenší odpor. Otřu si meč o jeho rukáv a zasunu ho zpět do pochvy. Pohlédnu na Tsubomiho a zeširoka se usměji.

Tsubomi - 06. listopadu 2017 22:55

*Jak tak procházím lesem s navigátorkou, všímám si krás tohoto lesa. Ani mne nepřekvapuje, že si ho chtějí elfové udržet. Poté uvidím, jak Yneesa popraví jednoho vojáka a ze široka se na mne zašklebí. Nejsem příliš zastánce sadismu, ale překvapuje mě její chuť k zabíjení. Jen doufám, že nemá v plánu někdy zabít i mne. To by bylo nemilé.* "Lze vidět že si to užíváš" klidným hlasem k ní promluvím. *Poté se na ní usměji a rychlými skoky se dostanu do koruny nejbližšího stromu. Narychlo projedu zrakem oblast a zachytím něco nepatrného, co mne ale i tak dost zaujmulo. Vypadalo to jako mrtvá osoba, ale ne voják, měla úplně jiné oblečení a barvu pleti. Už věděl kdo to je a hbitě se k němu přesunul. Yneesa ho následovala. Byl již mrtvý. Kopí v hrudníku bylo příliš hluboko a všimnu si i zvláštního pachu z jeho těla. Ne že by se rozkládal, ale pach byl z tekutiny, která vycházela z rány po kopí. Je to jed. Ahantuon by neumřel jen na bodnutí kopím, ale jed byl ten co ho skolil. Ukloním hlavu na důkaz respektu a pohlédnu na Yneesu se smutným výrazem ve tváři.*

Yneesa - 08. listopadu 2017 20:40
	soukromá zpráva od Yneesa pro *Bez jakého koliv zájmu pohlédnu na mrtvolu Ahantuona a jen pokrčím rameny. Opravdu nemám náladu zdržovat se s ním zrovna teď, když nepřátelé můžou být všude. Mávnu rukou k mrtvole a pokynu Tsubomimu aby mě znovu následoval.*

Tsubomi - 09. listopadu 2017 23:55

*Její přístup se mi zdaleka nelíbí. Vím, že ho neměla v lásce, ale i tak to byl její společník, který nás podporoval a který nám i zachránil život. Tato urážka byla moc i na mne. Také jsem ho neměl rád, ale i tak jsem mu vděčný za to, co pro nás udělal. Změnili jsme ho.. k lepšímu a toto si nezasloužil. Hbitým pohybem pravé ruky vytáhnu meč a namířím na Yneesu.* "Musíme ho pohřbít a uctít jeho památku. Tohle si jeho duše nezaslouží." *Dále chci, aby se mu omluvila, ale to bych chtěl od její osoby příliš. Toto by mi stačilo a měl bych klid v hlavě. Chci se naposledy rozloučit. Minimálně se sem musíme vrátit.*

Yneesa - 11. listopadu 2017 00:30

soukromá zpráva od Yneesa pro *Otráveně si povzdechnu, nikdy jsem neměla v plánu to udělat, ale už mě nebaví nemoci komunikovat. Tenhle způsob je sice nebezpečný ale nedá se nic dělat, doufám že mu nepřeskočí. Opatrně se dotknu jeho mysli tak, abych nezasáhla příliš hluboko. "Skloň meč, neměl by jsi šanci a nemá smysl bojovat kvůli takovému nesmyslu" promluvím mu s klidem do mysli. Sice jsem to mohla udělat už dřív, bylo dost situací kdy se to hodilo. "A kde by jsi ho chtěl pohřbít?"

Tsubomi - 12. listopadu 2017 01:59

*Její reakce mne vůbec neudivila, ale čekal jsem, že bude rozumnější v tom, koho podceňovat a koho ne. Nejsem sice nejsilnější, ale bez boje se nevzdávám. Poté ke mně promluví skrz telepatii. Docela mne to zaleklo, ale i tak stojím nohama pevně na zemi. Stejně hbitým a elegantním způsobem vrátím katanu zpět do pochvy a propuknu v hluboký smích.* "Ne promiň, ale v to dost pochybuji. Možná jsi starší a víc zkušenější, ale stále nevíš kdo doopravdy jsem, či co dokáži. A doufám, že to tak i zůstane. Nechtěl bych zajíždět do extrémů." *Otočím se zpět na Ahantuona položím mu na čelo červenou růži, kterou jsem si zakoupil ve městě.* "Zatím není třeba, ale později bych se rád vrátil a pohřbil ho" *Poukáži milým úsměvem a pohlédnu směrem, kterým jsme měli v plánu odcházet.*

Yneesa - 12. listopadu 2017 11:15

soukromá zpráva od Yneesa pro *Uchechtnu se Tsubomiho výhružce. "Nezapomínej prosím, že stejně tak jako já neznám tvé schopnosti tak ty neznáš ty mé"mrknu na něj s úsměvem. "Doufám že máš alespoň částečné znalosti o tom jak funguje telepatie" pronesu k němu tentokrát o poznání vážněji. Doufám jen, že to nepochopí jako výhružku, nerada bych abychom se začaly hádat o tom kdo je silnější. Zdá se že je připraven pokračovat, tak kývnu klavou směrem k nepřátelskému táboru. Když jsme dorazili na okraj velké mýtiny kde se tábor nacházel bylo jasné že nepřátelé se už chystají k odchodu. Tázavým pohledem se podívám na Tsubomiho "Tak co teď?" Využívat ke komunikaci telepatii je vlastně docela užitečné, má větší dosah a můžu si být jistá že to uslyší opravdu jen ten, ke komu mluvím.

Tsubomi - 13. listopadu 2017 09:36

*Její sebevědomý smích mne trochu urazí, ale i tak to nechám být.* "Ano to je pravda, proto nechci, aby tohle přešlo v nějaký konflikt." "Jen vím, že se to jmenuje telepatie a také vím, že tím mluvíš do hlavy lidem" *Lehce se zasměji a pohlédnu stejným směrem co ona. Kývla hlavou a vyrazili jsme. Na okraji mýtiny jsem zahlédl pravděpodobně nepřátelský tábor. Všiml jsem si, že vojáci nosili stejné uniformy, jako ti útočníci před chvílí. Měli docela na pilno, asi chtěli odcházet. Brali zásoby a skládali stany, asi určitě odcházeli. Skryl jsem se za velký kámen vedle Yneesy a nadhodil intelektuální pohled a lehce rozpřáhnu ruce.* "No.. můžeme je sledovat a zjistit o co jim jde. Nebo na ně zaútočíme teď, budeme mít výhodu momentu překvapení a zjistíme si informace od nich nebo z nějakých dokumentů co tam určitě mají"

Yneesa - 13. listopadu 2017 14:32

soukromá zpráva od Yneesa pro *Věděla jsem že asi nebude mít moc znalostí co se týče psychických schopností, ale že budou až takhle omezené mě nenapadlo. "No...s tou telepatií je to trošku komplikovanější, vlastně se napojím na tvou mysl. Takže bych mohla číst tvoje myšlenky pokud bych "zabrousila" hlouběji." *A k otázce co s nepráteli "Možná že kdyby se nám podařilo se mezi ně infiltrovat, získali bychom víc informací." S úsměvem si zmeřím Tsubomiho postavu. "Jednoho omráčíme a ty si vezmeš jeho brnění....co ty na to?"

Tsubomi - 13. listopadu 2017 21:15

*Její doučování ohledně telepatie mi proletí hlavou, takže si z toho neodnesu zase nic. Spíše mne zaujal její nápad ohledně infiltrace. Znovu pohlédnu směrem k táboru a analyzuji situaci. Přes 50 vojáků, spíš bych řekl kolem 100. Ten tábor je docela obrovský, když si ho znova přeměřím. Prohlížím si tábor a sbírám jakékoliv informace, které by nám mohli jakkoliv pomoct. Všimnu si, ale menších nepokojů, které se pravděpodobně stanou velkými. Poté si vzpomenu na toho vojáka, kterého zabila Yneesa a který byl na hlídce a splašeně pohlédnu na elfku.* "Ten voják co si ho zabila. Musíme se pro něho vrátit. Mám pocit, že ho hledají a zároveň bychom ho mohli využít k našemu plánu."

Yneesa - 14. listopadu 2017 22:41
	soukromá zpráva od Yneesa pro Překvapeně se k němu otočím, i když vlastně ani nemusím protože stejně používám telepatii „Víš že to nebude moc nenápadné pokud na sobě budeš mít zakrvácené brnění. Myslím že když nějakého omráčíme tak to bude rychlejší“ Opravdu se mi nechce se teď vracet kvůli brenění které asi ani nebude ve stavu aby se dalo obléknout.

Tsubomi - 16. listopadu 2017 22:29

soukromá zpráva od Tsubomi pro *Jejímu pohledu nevěnuji pozornost a nadále pozoruji tábor.. ten konflikt se zvětšuje... je tu pravděpodobnost, že je přesvědčím o nějaké lži. Otázkou je, jestli se to chytí a jestli se tím neprozradím i... . Vzniká tu docela dilema. Ale což.. při nejhorším se vybijeme ven. Ale teď mne napadla otázka, o které se divím, že mne dříve nenapadla...* "Asi opravdu bude lepší, když někoho omráčíme. A mám dotaz.. co budeš dělat ty? Když se infiltruji já? Tam jsou i elfové přeci ne? Ty s semnou nepůjdeš?"

Yneesa - 16. listopadu 2017 23:51

soukromá zpráva od Yneesa pro "Vzhledem k tomu že jsou všichni elfové, nejsem si tím plánem už tak úplně jistá..."pozorně sleduji okolní dění a snažím se mezi všemi nepřáteli najít alespoň jednu ženu. Bylo to těžší než by se mohlo zdát, protože většina byli muži. Po chvilce jsem ale uviděla svůj cíl, od pohledu mladší elfku stojící u stanu a upravující si chránič ramene. Ukáži směrem ke stanu kde žena stojí "Tak já už mám o převlek postaráno"s úsměvem mrknu na Tsubomiho. Přikrčená, aby si mě nikdo nevšiml, přejdu ke stanu kde elfka stojí. Připlížím se k ní zezadu a omráčím ji. Přetáhnu ji do stínu stromů tam kde čekal Tsubomi. Opřu ji o stromu, sundám jí brnění a odložím ho stranou. Začnu si sundavat oblečení abych se mohla obléknout do nepřátelského stejnokroje. "Né že se budeš dívat..." řeknu s náznakem humoru. Když se převléknu do koženého brnění "Tak a teď ještě jednu věc, co mám udělat s očima, protože pochybuji že by si nikdo nevšiml že mezi sebou najednou mají vyššího elfa." Opravdu nevím co dělat.

Tsubomi - 17. listopadu 2017 01:22

soukromá zpráva od Tsubomi pro Na její komentář jen pokrčím rameny. Sám nevím co s tím dělat. Potom se ohlédnu po ženě, o které mluvila a chvilkami ji pozoruji. Byla krásná, sličná a i nevinná. Doufám, že to s tím omámením myslí vážně. Nechci aby umřela kvůli.. ničemu. Na chvíli se ukryji a vyčkám na její příchod z lovu. Pozoruji omráčenou elfku a pomůžu Yneese s brněním. Poté si ale vzpomenu na jeden nepříjemný detail. Měly odlišné oči. Na její námitku ohledně převlékání se otočím a dále pozoruji tábor. Poté, když začne mluvit o svém postavení se otočím a pohlédnu na obě ženy. Yneesy oči jaksi zářili a té druhé elfy ne. Pokleknu a raději si to znovu ověřím. "No tak s tímhle ti nepomohu... mohu ti je vypíchnout pokud chceš" Trapně se zasměji, protože vím, že to byl zoufalý pokus o vtip. "A nemůžeš si vytvořit nějakou iluzi pomocí magie? Já ji neovládám, takže já vůbec nevím, jak tohle funguje.."

Yneesa - 17. listopadu 2017 20:09

soukromá zpráva od Yneesa pro "Tak ono nestačí že nemůžu mluvit?..."odvětím s humorem na jeho poznámku ohledně vypichování očí. Vytáhnu meč z pochvy a namířím ho na elfku, která se právě probrala a zmateně se rozhlíží kolem. "Jestli jenom cekneš, tak zemřeš"promluvím jí do mysli. Vyjekla a její nechápavý pohled se změnil v paniku. Možná jsem komunikaci měla nechat na Tsubomim. "Možná bude lepší, když se o ní postaráš ty" řeknu Tsubomimu rozmrzele.

Tsubomi - 18. listopadu 2017 02:05

Její odpověď zněla dost komicky. Zasměji se a znovu si prohlédnu Yneesu v jejím brnění. Neslušelo jí to, ale to jsem ji říct nemohl. Poté překvapeně ucuknu, když náhle vytáhne meč a namíří jej na probouzející se elfku. Ta začala panikařit a hledat jakoukoliv oporu kolem sebe. Na Yneesy prosbu pokrčím kolena a snížím se na takovou velikost, abych viděl elfce do očí. Natočím dlaně k ní a začnu ji pštít. "Hej hej hej hej... v klidu, nic se ti nestane. Neublížíme ti. V klidu, nepanikař." Elfka se částečně uklidnila a pohlédla směrem ke mně. Kde to jsem? Kdo jste a co se mnou chcete udělat? Unaveně si oddechnu a nadhodím rodičovský úsměv a starostlivě na ni pohlédnu. "V klidu ano? Jsi kousek od svého tábora, ale nikdo nás nemůže slyšet a i kdybys tak začala křičet, tato žena vedle by z tebe nadělala sekanou." Ukážu na Yneesu a pak se zvednu. Ukážu palci na sebe. "Já jsem Tsubomi. Člověk a hrdý válečník." Ukážu prsty na Yneesu. "A tohle je?"

Yneesa - 18. listopadu 2017 14:04

soukromá zpráva od Yneesa pro Zamračím se na Tsubomiho pak ale obrátím svou pozornost k elfce. „No možná jsem začala trochu zhurta“[/i]spustím meč a slabě se usměji. Když jsem k ní promluvila znovu zpanikařila, což se dalo čekat. „Nemůžu mluvit, tak používám ke komunikaci telepatii... a ne sekanou z tebe neudělám...pokud už nebudeš ječet“řeknu s úsměvem a mrknu na ní. „Třeba mi můžeš říct co tady děláte?“ Nezdálo se ale že by se mnou chtěla mluvit. Povzdechnu si „Buď mi to řekneš dobrovolně...nebo to z tebe dostanu násilím.“asi nejsem nejlepší vyjednavač. „Mluv s ní ty, nechci ji ještě víc děsit“[/i] s rozmrzelým výrazem od ní odstoupím a opřu se o strom kousek od Tsubomiho.

Vypravěč - 19. listopadu 2017 15:20

soukromá zpráva od Vypravěč pro Den 475 Od té doby co jsi musela utéct ze své domoviny, jsi bloudila místy, které jsi nikdy neviděla a neznala. Tvůj domov byl vypálen bandity lovící tvůj druh. Tvá srst je velmi pružná, ale zase velmi pevná, ale co se na ní nejvíc cení je to, že částečně odráží magii. Tví přátelé, rodina, známí, všichni které jsi znala již nejsou a to mělo obrovský vliv na tvoji osobnost. Máš strach z lidí a postav se zahaleným obličejem (Takto si pamatuješ bandity). Nedávno jsi se dostala k západnímu pobřeží nedaleko elfského území. Elfové vždy měli dobré vztahy s lesními duchy a proto si se rozhodla k nim hledat útočiště. Většinu času trávíš ve své zvířecí podobě a lovíš drobné živočichy jako veverky či mývaly. K večeru si vždy najdeš nějaké přístřeší na stromě nebo v jeskyni. Ale jednoho dne se dostaneš na kraj lesa, ze kterého šla zvláštní pradávná magie. Určitě to byl elfský les a proto jsi do něho vstoupila. Jenže ta magie byla příliš silná a ty jsi byla po cestě moc unavená a proto jsi usnula u velkého dubu. Když jsi se probudila, uviděla si mnoho elfů, stany a zbraní. Velkou řadu zbraní. Přepadl tě strach, elfové měli svoji tvář zahalenou rouškou a ty jsi byla uzavřená v dřevěné kleci. Jen dřevěné kleci, víš že můžeš bez problémů utéct a zmizet během několika sekund. Nacházíš se v nějakém táboře uprostřed mýtiny, kolem tebe je mnoho stanů, které ale postupně mizí při jejich "sklizni". Elfové mají na spěch, ale nevíš proč. Kolem tebe jsou další krabice, ale žádná další klec. Naproti tobě je stojan se zbraněmi, kde se také nachází nádherný elfský meč (ten tvůj... pokud ho chceš, musíš si ho tam vzít.). Zbytek je na tobě... jak se zachováš a podobně... Ostatní postavy o tobě budou vědět jelikož tě vidí z kopce naproti tobě. Zároveň cítíš jejich přítomnost a nevídanou magickou energii z Yneesy. Tsubomi má kolem sebe trochu temnější auru. Pravděpodobně mají něco v plánu a možná by ti mohli vysvětlit pár věcí... asi bys se mohla nějak připojit :)

Tsubomi - 19. listopadu 2017 15:48

Zamračím se na Yneesu a zhluboka unaveně vydechnu. "Stačilo říct Yneesa." Klesnu pohledem a sednu si do tureckého sedu. Pohlédnu znovu na tu elfku a začnu ji znovu v klidu utěšovat. "Neboj se. Opravdu ti nic neuděláme, ale rádi bychom také odpovědi. Takže mluv, než si rozmyslíme naši vstřícnost." Opřu si dlaně o kolena a nadhodím seriózní výraz. Nemám v plánu jí ublížit, ale také vím, že být milý nás nikam nedovede. Potřebujeme informace a to rychle, než se celý tábor zmobilizuje. Její oči jsou krásné, ale i tak se nesmím nechat svést. Vypadá to, jako bych jí koukal do žaludku, ale i tak pokračuji. Alespoň bude mluvit a nebude se snažit utéct. Kolem mne lze cítit velmi napnutou atmosféru, která lidem napovídá, že jsem opravdu seriózní.

Vypravěč - 19. listopadu 2017 16:43

Helen Zmatení, strach, panika a mnoho dalších podnětů a emocí se tvořili v mém nitru. Vůbec nevím co tu dělám nebo proč mne unesli, ale jsem si naprosto jistá, že poznají, pokud budu lhát a poté mne nemilosrdně zabijí. Ta elfka z vyššího rodu mi určitě čte myšlenky a mluví s tím mužem naproti mne. Z toho jde opravdu strach, pozoruje můj každičký pohyb, každý nádech a pohyb zorniček. Budu muset něco říct, ale nesmím prozradit náš plán. Ale pokud jim ho neřeknu já, tak určitě zase někoho unesou a budou vyslýchat jeho. Co když unesou Elijaha? Ne.. jen toho ne. Budu jim to muset říct já, ale co bude potom? Zabijí mne? Už jim k ničemu nebudu. Proč tu vůbec jsou? Panika si tvořila cestu skrz moje sebevědomí a oči mi tikali z elfky na člověka. Z hluboka se nadechnu a poté vydechnu. "Jsem Helen. Elfka." Proboha co to brebentím.. to už určitě věděli podle uší. "Jsem jedna z elfských revolucionářů." Teď když o tom přemýšlím, tak bych je mohla přesvědčit, aby se k nám přidali. "Bojujeme proti lidské tyranii a máme v plánu svrhnout lidského krále." Zkusím se postavit, ale mužova aura jen zesílila a tak jsem si to rozmyslela. "Ty jsi Dirthara že? " Pohlédnu na elfku "Tobě nevadí lidská tyranie a jejich rasistický přístup k nám?" Celou tu dobu rozhazuji rukama v určitém afektu, ale sama si toho nevšímám. Snažím se vyznít sebevědomě a patrioticky jak jen můžu, ale nervozita a strach jde cítit v mém hlase...

Lilith - 19. listopadu 2017 19:49

soukromá zpráva od Lilith pro Jediné co si pamatuji je že jsem usnula u stromu a probudila se v dřevěné kleci. Všude kolem pobíhaly postavy ve zbroji. Po chvilce pozorování mi dojde že jsem v nějakém vojenském táboře...no bezva. Tak tady rozhodně nezůstanu a jestli si myslí že mě nějaká klec udrží tak se šeredně pletou. Bez problému rozlámu příčku a prolezu škvírou, hned naproti přes uličku vysela na stojanu moje dýka. Kolem „mojí“ klece je spousta krabic tak se za jednu schovám aby si mě nevšiml nikdo z procházejících. Vydechnu a proměním se do své lidské podoby, dřepnu si, opřu se o krabici a párkrát otevřu a zavřu ruku abych si procvičila prsty. Už je to dlouho co jsem na sebe vzala tuhle podobu. Prohlédnu si co mám vlastně na sobě – moc toho není, jen odrbané kalhoty a krátká kožená kazajka která byla ještě v možná horší stavu než kalhoty a boty žádné. Díky bohu že se dokážu změnit tak abych nepřišla o oblečení. Pokusím se zvednout se na nohy, ale bez úspěchu, tak jen těžce dopadnu na zadek. Za chvilku to zkusím znovu, tentokrát ale použiju krabici jako oporu. Udržet rovnováhu na dvou je po takové době na čtyřech překvapivě obtížné. Trochu se mi motá hlava ale udělám pár kroků. Krabice kolem jsou vyšší než jsem si původně myslela takže mě kryjí i když se úplně narovnám. Projdu se sem a tam abych si trochu navykla. Ok jde se na to, moje dýka je naproti přes uličku takže si počkám až projde větší skupinka, pak přeběhnu, čapnu dýku a pryč odsud. Kličkuji mezi stany a snažím se vyhnout nepřátelům. Pozorně poslouchám veškeré dění okolo. Když procházím kolem jedno dlouhého stanu strhne se „za rohem“ nějaká potyčka. Najednou mě někdo chytíl za vlasy a prudce škubne až mě skoro strhne na zem. „Ale ale copak to tady máme za parchanta“ zavrčel ten někdo a já zaslechla jak vytáhl meč z pochvy. Zavrčím a chytím ho za ruku kterou mě tahá za vlasy. Zasměje se mému vrčení, asi nepochopil že to bylo varování, no to se nedá nic dělat. Zmáčknu mu ruku až zapraskají kosti...to jsem možná trochu přehnala, ale nedá se nic dělat. Svůj účel to splnilo protože mě pustil a upustil i meč. Zvednu se a rychle pokračuji dál. Dál už to šlo jako po „másle“ a za chvilku jsem byla z tábora pryč. Namířím si to na nedaleký kopec odkud cítím zvláštní auru, která mě tak nějak přitahuje. Když vyjdu na vršek plížím se mezi stromy aby si mě nevšimli. Vykloním se zpoza jednoho ze stromů abych se koukla kdo všechno tam je, protože jsem slyšela jen dva hlasy ale byly tam určitě tři osoby. Hned poznám že ta přitažlivá aura patří o strom se opírající elfce v černém. Táhne mě to k ní čím dál víc, ale bojuji s touhou k ní jít a potřebou bezpečí kterou mi dodává úkryt. Zachytím známí pach a zabodnu zrak do elfky sedící na zemi, jistě byla od těch co mě zavřely do klece.

Yneesa - 19. listopadu 2017 23:19

soukromá zpráva od Yneesa pro Začínám být čím dál víc rozčilená z jejího brbláním, asi jí nedochází že je zajatec? "Zřejmě ti nedochází v jaké pozici jsi"promluvím k ní chladně. „Mluvíš tady o tyranii lidí, přitom je to právě člověk který tě řekněme chrání před tím abych ti nepodřízla hrdlo“ nemyslela jsem že může zblednout ještě víc, ale stalo se, teď vypadala že každou chvíli omdlí. „A ohledně tvé otázky týkající se toho jestli jsem Dirthara, ano jsem a co? A kdybych chtěla, můžu si většinu svých nepřátel jednoduše podrobit nebo je rovnou zabít“ Myslím že ani nemusím umět telepatii abych poznala že je strachy bez sebe. Náhle ucítím přítomnost někoho dalšího, což by se možná nestalo kdybych zrovna nepoužívala telepatii. Cítila jsem jak mě pozoruje ale snažím se nedat najevo že o pozorovateli za stromem vím. Po chvilce mi to ale nedá pohlédnu směrem kde se dotyčná skrývala, vykukovala zpoza stromu ale její pozornost už nepatřila mě, nýbrž Helen, naší zajatkyni. Vypadá to ale že jsem jediná kdo o ní ví, tak to tak prozatím nechám a přesunu se pohledem zpět k Helen, které se mezitím vrátila trochu zdravější barva. Myslí ale zůstanu u osůbky která nás sleduje „Proč se tam tak skrýváš, nemusíš se ničeho bát nikdo ti neublíží“ řeknu s klidem. Má opravdu zvláštní mysl, je jasné že není člověk ani elf.

Tsubomi - 20. listopadu 2017 18:28

soukromá zpráva od Tsubomi pro Můj pohled by se dal popsat jako démonický, ale to byl také účel. Neměl jsem v plánu jí kamkoliv pustit a byl jsem připraven kdykoliv zasáhnout. Pozoroval jsem její každičký pohyb a předpovídal jsem její možnosti. Jejímu vysvětlování naslouchám na půl ucha, stejně mám pocit, že spíš mluví na Yneesu. Na chvíli se zastavím, když začne mluvit o lidech, ale jelikož jsem z ostrova pro vyhnance, tak mne to zase rychle přestane zajímat. Spíš by mne zajímalo, proč na nás tito revolucionáři zaútočili. Ostatní je mi celkem jedno, ale Ynnesu to možná zajímat bude. Jednu chvíli se chtěla postavit, aby asi získala nějaké postavení, ale můj nátlak jí zase rychle srazil k zemi. Když zmlkne, zaslechnu rozčílené nadechnutí. Yneese došly nervy. Mám pocit, že ani jeden z nás neumí pořádně vyslýchat. Když Yneesa skončila, Helen vypadala bez života, třásla se strachy ještě více, než před chvílí. Její snaha byla úplně zbořena a její sebevědomí podupáno. Ještě měla otevřená ústa, které ale nevydaly ani hlásku. Poté se ale Yneesa odmlčí a to zachytí moji pozornost. Otočím se s jistotou, že Helen je natolik zničená, že se nepokusí utéct a pohlédnu na elfku. Zrovna v ten moment hleděla někam neznámo, aniž bych věděl proč. Vrátím se zpět k Helen, která se začala vzpamatovávat. "A co máte v plánu udělat? Abyste tu krutovládu zastavili?"

Lilith - 20. listopadu 2017 20:50

soukromá zpráva od Lilith pro Nevím proč, ale slova elfky mi nějak dodávají odvahu vyjít z úkrytu mezi stromy. S pohledem zabodnutým do osoby, krčící se před bělovlasým mužem, pomalu vyjdu z bezpečí lesa k ženě u stromu. Nechápu proč, ale asi v půli cesty přestanu vnímat veškeré dění okolo, rozeběhnu se k černovlasé elfce a obejmu jí kolem pasu. Jsem naprosto zmatená svými vlastními emocemi, radost, nadšení, vzrušení. Také ale jistý pocit znepokojení, protože jsem nikdy nic podobného necítila. Zvednu hlavu a pohlédnu jí do tváře. Netuším co od ní čekat, jestli hněv, radost nebo snad opovržení. V tuhle chvíli je mi to ale úplně jedno, těším se jen její přítomností.

Yneesa - 21. listopadu 2017 00:01

soukromá zpráva od Yneesa pro Se zamyšleným pohledem sleduji jak osůbka vychází se stínu stromů a vyrazí mým směrem. Je to malá, bělovlasá, žlutooká dívenka v ošuntělém oblečení a bez bot. Aniž bych si to uvědomila rozeběhla se ke mně a objala mě. Překvapeně se na ni podívám, když ke mně zvedne hlavu. Nevím jak reagovat, jestli ji odstrčit nebo co. Z její mysli cítím směsici různých pocitů z nichž je nejvíce výrazné vzrušení. „Jak se jmenuješ?“ zeptám se po chvilce s upřímnou zvědavostí. S prosebným pohledem kouknu na Tsubomiho „Možná by jsi mi mohl pomoc.“ Nezdá se že by mi chtěla ublížit, přesto bych ale měla být opatrná.

Tsubomi - 21. listopadu 2017 20:14

soukromá zpráva od Tsubomi pro Povolím nátlak a vyčkávám na neexistující odpověď. I když se již uklidnila, nechtěla nám odpovědět a raději odvrátila zrak. Mne to momentálně ani tolik nevadí, ale i tak si dávám pozor, aby nezkoušela nic vtipného. Poté ale zaznamenám novou entitu blížící se k Yneese. Než ale stačím zareagovat spatřím novou dívku objímající Yneesu. Povytáhnu obočí a sarkasticky se usměji na Yneesu. Ta se na mne obrátí s trochu rozdílným pohledem a já propuknu v smích. Můj pisklavý hlas nakonec utne pomalu se pohybující Helen a rychlým pohybem jí mířím katanou na nos. Strnula a raději se již nepohnula. Spokojeně zavrtím hlavou a vrátím se zpět k dvojičce. "A ty jsi kdo?" Rozpravím se klidně a usměvavě, abych nevypadal jak chladnokrevný zabiják. Trochu se přiblížím a nabídnu holce ruku.

Lilith - 21. listopadu 2017 22:20

soukromá zpráva od Lilith pro Ta žena na zemi bude asi jejich zajatkyně, jde z ní cítit strach z bělovlasého. Na jednu stranu je mi jí líto, ale na druhou cítím škodolibou radost. žádnou z těch emocí ale nedávám najevo. Najednou se ten muž zasměje a jak koukám elfce do tváře, dojde mi, že je to v reakci na její prosebný výraz. V tu ránu mi docvakne jak to asi vypadá-nějaká malá holka přijde a začne objímat jeho společnici. Pomalu jí pustím a odstoupím se sklopenou hlavou a rukama za zády, trochu jako kdybych něco provedla. Pak se zeptá na moje jméno a natáhne ke mně ruku. Rozpačitě sklopím pohled a přesunu se za elfku aby na mě neviděl, nelíbí se mi, nemám moc ráda lidi. Nechci vypadat jako nějaký nevychovaný vandrák, i když to jak jsem oblečená k tomu dojmu asi dost přihrává. „L-l...“hlasivky mě neposlouchají po tak dlouhé době ve zvířecí podobě. Bude asi trvat než budu moci normálně, bez bolesti mluvit. Ale alespoň jméno ze sebe chci dostat. Párkrát se zhluboka nadechnu a zkusím to znovu „...L-Lilith“. S úlevou vydechnu, sice to bylo jen zašeptání ale vůbec jsem nečekala, že to bude až tak srozumitelné.

Yneesa - 22. listopadu 2017 18:59

soukromá zpráva od Yneesa pro „Co je na tu tak směšného?“ zamračím se na Tsubomiho. Pak se jí zeptá na jméno i on, dívenka mě pustí a přesune se za mě, jako by se chtěla před Tsubomim schovat. Trochu se pootočím abych na ní viděla a čekám na její odpověď. Chvilku tam jen tak stojí se sklopenou hlavou. Když konečně spustí zadrhne se a nastane krátká pauza, jako kdyby neuměla mluvit. Nakonec se ale dozvím jak se jmenuje i když jí bylo sotva slyšet. Otočím se na Tsubomiho, jestli jí vůbec slyšel. Obrátím svou pozornost k Helen která se znovu posunula, sice jen o píď, ale posunula. Povzdechnu si nemám náladu jí řešit a kdyby bylo po mém už je dávno po ní. K čemu jí vlastně potřebujeme? Stejně nám nic neřekne takže bude asi lepší prostě jí se jí podívat do mysli a zjistit co potřebuji. A pak se jí zbavit protože kdybychom jí nechali jít mohla by varovat svoje „spolurevolucionáře“. Když si všimla že ji sleduji uhnula pohledem a dělala jako by nic. Fajn, jak chceš... .Začnu pomalu zkoumat její mysl víc a víc do hloubky. Nebylo těžké najít co jsem hledala a to sice plán na „svržení“ lidského krále. Nečekala jsem že to bude až tak prostý plán. Chtějí jednoduše napadnout královskou karavanu když bude projíždět obchodní cestou. Žádné další detaily už se mi bohužel zjistit nepodaří, asi nebude mít v tomhle jejich povstání moc velké postavení. Jak jí tak prohledávám mysl, neustále se vrací obraz hnědovlasého elfa Elijaha, jejího mladšího bratra. Je jasné že jí na něm hodně záleží, když na něj pořád tak myslí. Vím že ona už mi nic víc říct nemůže protože víc neví, přesto ale nejde odolat. „No, pokud nám neřekneš co máte v plánu...možná se zeptám tvého mladšího bratříčka“ promluvím k ní s krutým úsměvem.

Vypravěč - 23. listopadu 2017 21:38

soukromá zpráva od Vypravěč pro Helen Strašidelná... ta elfka je strašidelnější než jsem myslela. Teď chci opravdu pryč. Já tu nechci být. Na její komentáře ohledně mých otázek raději ani nekomentuji. Ještě by mne zlomila psychicky. Vypadá dost naštvaně a já mám pocit, že každou chvíli omdlím. Má snaha byla vyvrácena, mé myšlenky přetvořeny a má sebejistota neexistující. Já chci domů.. Já už ani nechci být v odboji. Slzy mám na kraji očí a mám co dělat, abych se tu nerozbrečela jak malá holka. Když už jsem nadhodila malou holku, jedna se zrovna vyplížila z poza stromu a objala elfku. Její dítě? Nahnu nevěřícně hlavou a dále se jí nevěnuji. Na člověkovu otázku jen mlčím a pohledem mu uhnu. Tomu to ale díkybohu nějak nevadilo, jelikož si našel zábavu v malé holce a elfce. Využiji téhle šanci a pokusím se najít si lepší polohu na sezení. Z toho stresu jsem si přeseděla zadek. Jenže najednou uvidím vražednou tvář člověka a čepel pár centimetrů ode mne. Strnula jsem a vypískla. Zbytek jsem už jaksi nevnímala po tom traumatu. Pozornost mi odebere až poté elfka, ze které jsem měla až moc špatný pocit. A bylo taky proč. "Néé.... jen mého bratříčka ne.... řeknu vám cokoliv, jen ho prosím nechte být.." Propuknu v žalostný pláč a se stékajícími slzami jen vyhrknu náš plán. "Vím jen to, že náš oddíl má zaútočit na královskou karavanu vezoucí drahé zboží, ale to je opravdu vše co vím... prosím.. nechte mého bratříčka být.. klidně mne zabijte, ale jeho nechte být." Vím moc dobře, že tihle nejsou normální a jsou velmi mocní... mého bratra by určitě bez slitování popravili.

Tsubomi - 24. listopadu 2017 22:32

soukromá zpráva od Tsubomi pro Vypadá to, že má dívka menší problém s hlasem, ale po nějaké době nám nakonec sdělí své jméno. Připadá mi dosti roztomilá a velmi mi připomínala moji malou sestřičku. Ta by měla dovršit devátého roku příští měsíc, pokud se nemýlím. Také měla takové smetanové vlasy jako Lilith a když si přimyslím to, že Yneesa je naše matka, tak se i podobně chovala. Matka mne vždy upozorňovala: "Musíš být silný, abys mohl ochránit svoji sestru." Hlavně kvůli ní jsem takový, jaký jsem teď. Momentálně by měla být u prarodičů, jelikož matky psychický stav jí nedovolí se o sestru starat. Na Yneesu se jen znovu usměji a znovu si zavzpomínám na dětství. Nebylo to jednoduché, ale jsem rád, že jsem se dostal až sem. "Promiň... jen mi to připadá vtipné.." Smutně se usměji a pak už jen naslouchám uplakané Helen. Nejde mi do hlavy, proč ji Yneesa nadále týrá, když si ty informace může zjistit. A jestli opravdu chce jít po jejím mladším bráškovi, tak jí mám v plánu zastavit všemi silami.

Lilith - 25. listopadu 2017 01:23

soukromá zpráva od Lilith pro Jak tam stojím, elfka na zemi najednou začne brečet. Vykloním se tak abych viděla na brečící. Vykládá něco o karavaně, bratrovi a žadoní aby zabily jí místo jejího bratra. Je mi celkem jedno co s ní bude, necítím k ní ani minimální sympatie. Přestanu jí vnímat v momentě, kdy se její pláč stal otravným, což netrvalo moc dlouho. Chytím se za břicho když mi v něm začne kručet že to snad musely slyšet i přes nářek elfky. Mám hlad, že bych snědla i koně... v duchu se pousměji, protože to by vlastně nebyl problém ani kdybych neměla hlad. Přesunu se ke stromu a sesunu se po kmeni, schoulím se do klubíčka s hlavou mezi koleny. Musela jsem v bezvědomí strávit několik dní protože takový hlad jsem nikdy neměla.

Yneesa - 25. listopadu 2017 19:21

soukromá zpráva od Yneesa pro „Uklidni se, o bratra se bát nemusíš nezajímá mě“ pokusím se přerušit její nářek. Křečovitě svírám rukojeť meče a snažím se překonat nutkání ji umlčet násilím. Tsubomimu by se asi moc nelíbilo kdybych ji zabila. Nechápu ale že jeho to nerozčiluje, vždyť ji už nepotřebujeme a pokud ji necháme jít jenom by na nás upozornila. Nezdá se že by se Helen chtěla v nejbližší době uklidnit. Povzdechnu si, nechci nikomu ovlivňovat emoce ale tentokrát asi udělám výjimku. Zavřu oči a pomalu vstoupím do její mysli a zaměřím se na to co zrovna cítí. Nesnáším to, kdykoliv chci někomu změnit emoce, částečně se do něj vcítím. Trochu mě zamrazí, když si uvědomím jak vystrašená Helen je, zároveň ale cítím zvláštní pocit uspokojení z toho že jsem zdrojem toho strachu. Když to nejde slovy, půjde to takhle. Netrvalo ani půl minuty a Helen stichnula jako by nic-prostě přestala brečet. Uchechtnu se jak jednoduché bylo jí umlčet. Otevřu oči a podívám se na ni, jen tak sedí s nepřítomným pohledem upřeným kamsi do dáli. Otočím se k Lilith, která se sesunula u stromu za mnou. Musí mít velký hlad protože je slyšet jak jí kručí v břiše. „Určitě máš hlad...je sice studené ale nic jiného nemám“ kleknu k ní na jedno koleno, sáhnu do batohu, vytáhnu zbytek jeleního a nabídnu jí.

Lilith - 25. listopadu 2017 22:05

soukromá zpráva od Lilith pro Pomalu zvednu hlavu když mi nabídne jídlo-asi půl lokte pečeného srnčího. „Děkuji“ řeknu tiše a nejistě si od ní vezmu maso. Ani se neobtěžuji kousat a každé sousto ihned spolknu. Neuběhne ani půl minuty a všechno je pryč. Dlouze vydechnu, zakloním hlavu a opřu se o strom. Spokojeně si olíznu zuby. Nebylo toho sice tolik abych se najedla dosyta, ale alespoň na chvíly mě to uspokojí. „J-jak“chci se zeptat na její jméno ale uprostřed věty se na chvíly zaseknu „se jme-nuješ?“ dokončím nakonec větu. Sklopím pohled, připadám si hrozně hloupě že ze sebe nedokážu dostat ani souvislou větu. Pohlédnu na bělovlasého, snad se necítí odstrčený. Ani jsem si nevšimla kdy, ale naříkání elfky přestalo. Přijde mi že skončilo z minuty na minutu. Teď tam jen tak sedí jako kdyby tady nikdo nebyl.

Tsubomi - 26. listopadu 2017 12:49

soukromá zpráva od Tsubomi pro Než se otočím zpět na Helen, povšimnu si vykukující Lilith, které začne ukrutně kručet v břiše. Takový hlasitý kručení jsem ještě neslyšel a už jsem měl v plánu jí dát svůj díl srnčího, ale Yneesa byla rychlejší. Když tak pozoruji Lilith, s jakou rychlostí spořádala maso, si všimnu, že Helen ztichla. Pravděpodobně práce Yneesy. Povzdechnu si prohlédnu si Helen. Vypadá zničeně. Hledí do neznáma s polo otevřenou pusou. Bezduchá, bez života, bez smyslu života. Co s ní teď? Zabít? Nebo jí tu nechat? Co s ní potom bude. Nerad zabíjím lidi bez nějakého specifického úmyslu. Ale zase nevím, co s ní Yneesa vůbec udělala. Bude v pořádku? Prohodím směrem k elfce. Jo a... co teď budeme dělat? Doplním.

Yneesa - 26. listopadu 2017 21:23

soukromá zpráva od Yneesa pro Překvapeně zamrkám jak rychle snědla tak velký kus. „Já jsem Yneesa a tohle“ukážu na Tsubomiho „je Tsubomi“ odpovím trochu rozhozená z jejího výkonu. Vstanu, protáhnu se „A támhle ta je Helen“ ukážu za sebe na elfku s prázdným výrazem. „A kde jsi se tady vůbec vzala“ zeptám se žlutooké dívenky. „Ano...bude v pořádku, jen to bude chvilku trvat“ odpovím nepřítomně na Tsubomiho otázku. „ Nevím co chceš dělat teď.“ Nejlepší by asi bylo všechny pobít ale nejsem si jistá jestli bychom je všechny zvládly. I když... bych se mezi ně mohla infiltrovat a pokusit se jejich akci překazit...nebo to mám nechat plavat? Ale když už jsme do toho Helen zatáhly tak je zbytečné od toho plánu upustit.

Tsubomi - 29. listopadu 2017 17:42

soukromá zpráva od Tsubomi pro Když mne Yneesa představila, souhlasně kývnu hlavou a usměji se směrem na Lilith. Přejdu k Helen, před kterou si kleknu na jedno koleno a důkladně si ji prohlédnu. Měla mrtvý neexistující výraz, ze kterého se nedalo vůbec nic vyčíst. Na moje mávání před očima ani nereagovala a na ostatní podněty se nedokázala pohnout. Byla jak tělo bez duše. Ale pokud je to jen dočasné, tak dobré. Zvednu se a otočím se zpět k Yneese. "No.. to jsem rád.." Poté jen nechápavě nadzvednu obočí a pokrčím rameny. "Stále se chceme infiltrovat nebo?" Otočím se a pohlédnu na již téměř naložený tábor. Povozy už byly připravené k odjezdu a vojáci měli velmi na pilno. Šel tam ale vidět menší rozruch. Pravděpodobně kvůli tomu, že jim nechybí jeden, ale teď už dva členi odboje.

Yneesa - 03. prosince 2017 13:53

soukromá zpráva od Yneesa pro Znovu si prohlédnu Helen, už by se měla vzpamatovat. Možná jsem to přehnala...ale co vždyť je to jedno, pokrčím rameny. "No tak když už mám na sobě to brnění" odpovím Tsubomimu. Možná bych svůj "převlek" mohla posunout ještě o kus dál. No ovšem...Helen je blonďatá. Na moment mě zahalí temná aura. J Jakmile se aura rozplyne kouknu na pramen svých vlasů, které teď mají stejnou barvu a odstín jako má Helen. Určítě teď vypadám jako naprostý idiot. Zvednu ze země helmu a nasadím si ji, tím akorát podtrhnu jak komicky teď vypadám. Už si vzpomínám proč nesnáším helmy - protože z nich bolí uši. "Jestli se budeš smát tak ti jednu vrazim"varuji chladně Tsubomiho. "Asi tu zůstaňte s Helen" promluvím jak k Tsubomimu tak Lilith.

Lilith - 03. prosince 2017 20:38

soukromá zpráva od Lilith pro Zpozorním a vyskočím ba nohy.To mě tady vážně chce nechat s tím podivné vyhlížejícim člověkem a elfkou která tady myšlenkama očividně vůbec není? Chci jít s ní, ale zároveň ji nechci naštvat. Opřu se zády o strom a pohledem nervózně těkám mezi človékem a elfkou. Lidem se nedá věřit a tenhle navíc vypadá že má něco zalubem. Pokud si něco zkusí prostě ho kousnu. Nesmím ale zapomenout že i on má zbraň. Musím se mít na pozoru a držet si odstup.

Tsubomi - 04. prosince 2017 23:26

soukromá zpráva od Tsubomi pro Při pozorování tábora ani nepostřehnu Yneesy narážku. Ale poté co se otočím a spatřím ji osobně trochu uskočím a zmateně zamrkám. Přede mnou stál někdo nový s obličejem Yneesy. Co je to za potrhlou magii, že si nechala změnit barvu vlasů. Tedy. Pokud je to ona. Ve zmatení strnu a nadzvednu obočí. "Jsi to ty, že?" Instantně mi došlo, že ano. Teď akorát budu vypadat jak idiot. Smát? Proč bych se měl smát. Nahnu hlavu. "Černá ti sluší víc." Teď se slabě zasměji. Po její žádosti se podívám na Lilith. Usměju se a vrátím se k Yneese. Přiblížím se na tolik, aby mě slyšela jen ona. Nahnu se k jejímu uchu a potichu vztáhnu námitku. Nevím, jestli je to moc dobrý nápad. Mám pocit, že mne nemá moc v lásce hele. Vem si ji s sebou, ona mne jinak dostane. Znovu pohlédnu na Lilith a nervózně se usměji.

Yneesa - 05. prosince 2017 22:36

soukromá zpráva od Yneesa pro Jeho poznámku ohledně barvy vlasů přejdu mlčením. Už se chystám k odchodu, když ale přijde blíž a navrhne abych vzala Lilith sebou, nevěřícně na něj pohlédnu. "Ty ses musel zbláznit" rozkřiknu se na něj "chceš abych sebou vzala dítě?" Sjedu pohledem k nervózně vyhlížející Lilith u stromu. "Je jí tak deset..." nedokončím větu protože si uvědomím že není dobré soudit podle vzhledu. Mávnu rukou aby to nechal plavat. Vykročím směrem k téměř zbelenému táborů "Zkus se s ní zpřátelit...to zvládneš" podpořím ho. Sejdu kopec, kde jsme se skrývali a nenápadně se připojila mezi ostatní. Vsichni kolem měli celkem napylno takže si mě zatím nikdo nevšiml.

Lilith - 06. prosince 2017 18:22

soukromá zpráva od Lilith pro Toužebným pohledem sleduji jak Yneesa odchází. Jakmile je se vytratí i její aura, smutně si povzdechnu. Přesunu svou pozornost zpět k bělovlasému. Pozorně sleduji každý jeho pohyb. Zeširoka zívnu a odhrnu si rozcuchané vlasy z očí, pak sjedu pohledem na svoje oblečení...zase je mi trapně že vypadám jak vandrák. Nejraději bych se proměnila abych se za sebe nemusela stydět...to ale nemůžu pred NÍM. Pomalu se svezu a usadím se u kmene stromu.

Tsubomi - 07. prosince 2017 00:16

soukromá zpráva od Tsubomi pro Pozoruji tu nepříjemnou a sobeckou ženu jak odchází a zanechává po sobě své zdánlivé choré dítě. Povzdechnu si a hodím pohledem po Lilith. Nevypadá z toho také moc nadšená a ani se jí nedivím. Přesunu se pomalým krokem ke svému ruksaku a začnu se v něm přehrabovat. Nakonec se narovnám se svým náhradním oblečením. Tohle bude muset prozatím stačit, dokud něco nenakoupíme. Nebo pokud se Yneesa nerozhodne darovat část svého šatníku naší nové spolucestovatelce. Prohlédnu si oblečení ze všech stran a raději si i přivoním. Není to vůbec zlé, jak jsem původně očekával a velikostně jí to bude určitě větší, ale provizorně to postačí. Přejdu přes němou Helen a přibližně 6 stop před Lilith se zastavím. "Prosím tě. Oblékni si zatím tohle, než ti seženeme něco lepšího." Podám jí své oblečení a otočím se. "Bude ti to sice větší, ale alespoň tu nebudeš téměř nahá a nebude ti zima." Založím si ruce za záda a s krátkým krachnutím se se protáhnu.

Lilith - 07. prosince 2017 21:43

soukromá zpráva od Lilith pro Zvědavě koukám jak se hrabe v ruksaku. Můj zájem ovšem zmizí, jakmile z něj vytáhne oblečení. Ztuhnu jakmile se vydá mím směrem...naštěstí je dost chytrý a zastavil se asi dva metry předemnou. Překvapením ucuknu když mi oblečení nabídne...pomalu se tedy zvednu a nedůvěřivě si ho od něj vezmu. Znovu pohlédnu na to co mám na sobě - jen rozrhanou kazajku a kožené kalhoty. Vycením zuby v pokusu o úsměv... snad to nevypadá že ho chci sežrat . Nervózně přejdu zpět je "svému" stromu a odložím věci na zem je kmeni. Začnu si nemotorně rozepínat knoflíky na kazajce, kterých naštěstí už moc nezbylo protože většina už upadla. Sundám si kazajku a pokračuji rezavějící přezkou pásku. Chvilku s přezkou zápasím ale nakonec ji jen rozlomím mezi prsty abych neztrácela čas. Vytáhnu pásek a sundám si i kalhoty. Zarazím se když si uvědomím že tam teď stojím uplně nahá. Vůbec jsem si neuvědomila že nejsem ve své zvířecí podobě, což mě zarazilo možná ještě více než to, že nemám nic na sobě. Rychle se sehnu pro košili a přetáhnu si ji přes hlavu pak sáhnu po plátěných kamaších. Všechno to na mě vypadá jak pytel - košile mi sahá téměř po kolena a rukávy div nevláčím po zemi. Mám pocit že by byla velká i jemu. Vyhrnu si rukáv a v ruce se mi zhmotní asi loket dlouhá dýka. Tenká dřevěná pochva neslysně zmizí a odhalí stříbrnou čepel. Sednu si a odřežu překážejíči kusy látky, jen délku košile nezkrátím. Když jsem spokojena s úpravami nechám dýku zase zmizet. Odhrnu si vlasy z čela a přesunu pozornost ke svým, odjakživa černým nehtům. Možná bych se o něm mohla něco dozvědět."Ts-ts...Tsubomi"jeho jméno mi nějak nejde přes jazyk"kolik ti je?" Pohlédnu na něj pronikavíma očima.

Tsubomi - 09. prosince 2017 18:47

soukromá zpráva od Tsubomi pro Jak jsem byl zády k Lilith, abych nijak nenarušoval její soukromí, tak jsem si všiml, že se Helen vrací ke smyslům. Už mrkala a ústa již také zavřela. Už se slabě pohybovala a Yneesa odešla, takže rozhodnutí: “Co s ní?” Je na mne. Najednou se mnou přeleje nepříjemný pocit, který mne většinou varuje před nebezpečím. Levou ruku položím na pochvu s mečem a palcem jej nadzvednu, aby bylo možné vidět čepel. V jejím odraze se zaleska nahá postava co si v rychlosti začíná oblékat mé šatstvo. V obraze toho moc vidět nešlo. Než jsem odvrátil zrak, zaznamenal jsem její ženské křivky a rysy, ale když se mé libido chtělo přesunout na trochu jiné partie, mé sebevědomí a morálka mne donutili zaměřit moji pozornost na mechem prorostlý kámen, kde ležela naše mdlá elfka. Jenomže jakmile zaslechnu zvuk trhající se látky, otočím se s klidným výrazem na tváři, ale i tak připraven ihned jednat. Ale hned poté co zjistím, že si jen krátí oblečení ke své velikosti, tak se zase uvolním. Založím ruce a levou nohu položím na blízký kámen. Krátce ji přejedu pohledem a za úsměvem se snažím nevyprsknout smíchy. Musím přeci zaujmout hned na první dojem, jinak mne bude nesnášet od samého začátku. ”Ano?” nadzvednu nechápavě obočí ”třiadvacet, proč se ptáš?” pobaveně se usměji a nahnu blíže k ní.

Lilith - 09. prosince 2017 22:27

soukromá zpráva od Lilith pro Jsem trošku překvapená jeho věkem "Neber si to osobně ale upřímně jsem myslela že je ti tak sedmnáct...nečekala jsem že mezi námi bude tak velký věkový rozdíl" Přimhouřim oči a přikrčím se, trochu vycením zuby a zavrčím, když se ke mně nakloní. Odstoupím o krok, nervózně se ohlédnu. Už nemám kam dál ustoupit - za mnou je kmen stromu. Možná to trošku přeháním, pokud s nimi budu cestovat měla bych být prátelštější. Po chvilce přestanu cenit zuby a vrčet. "Kam máte namířeno?" řeknu tichým hláskem. Trochu zčervenám když si vzpomenu na Yneesu, tohle by mohla být příležitost abych s ní byla. "M-mohla bych se k vám přidat?" S ulevou si vydechnu protože se mi povedlo říct věty bez toho aniž bych se zasekla. Nedávám si moc naděje že by s sebou vzali dítě, ale za pokus nic nedám

Tsubomi - 10. prosince 2017 00:16

soukromá zpráva od Tsubomi pro Překvapeně zamrkám na její odpověď. Kolik jí může být? Patnáct, Šestnáct? To se tolik nelišíme ne? Dále mne zarazila svým odhadem. Vím, že vypadám mladě, ale až takhle? Prosím? Z mého vytočení mne vyvede její náhlá změna v chování. To jsem až tak ošklivý? Zklamaně pohlédnu na uhýbající dívku než nakonec něco vyblekotá. "Než ti odpovím, tak bych také rád věděl kolik ti vlastně je." Příjemně se zasměji, když si všimnu, jak se najednou červená. Nechápu proč. Tuto jsem ale nečekal. Nevím jestli by byla k užitku, ale zase ji tu nemůžeme nechat. "No mě to problém nedělá, ale nevím, co by na to řekla Yneesa." Pokrčím rameny a pohlédnu směrem k táboru, který vypadá, že se tam zase něco děje.

Lilith - 10. prosince 2017 01:30

soukromá zpráva od Lilith pro Chvilku jen tak stojím a pozorně si ho prohlížím, jeho smích mě začíná vytáčet ale nedávám to najevo. Přemýšlím jestli mu říct kolik mi opravdu je... lepší asi bude když si vymyslím něco více uveřitelného."Dvanáct..."vydám ze sebe asi po minutě mlčení. Nemůžu mu přeci ríct že jsem starší než otec jeho děda. Je možné že vypadám ještě mladší protože můj hrudník je téměř plochý a s víškou ani ne pět stop taky moc nevinikám, zkrátka by se dalo říct že vypadám jako dítě. Znovu trošku zčervenám a skloním hlavu když zmíní Yneesu pak se ale vzpamatuji a neutrálním výrazem očekávám jeho reakci.

Tsubomi - 10. prosince 2017 19:28

soukromá zpráva od Tsubomi pro Když mi nakonec pověděla svůj věk, na malou chvíli jsem překvapeně strnul. Byl jsem vedle celkem o dost, ale i tak se mi to moc nezdá. Co by tady dělala dvanáctiletá holka. Kde má rodiče nebo sourozence. Kohokoliv z rodiny. Měl bych jí odpovědět. "Já už vlastně ani nevím. Od začátku míříme na západ, ale ten, který to navrhl a cestoval s námi, tak umřel." Pozvednu ramena. Nikdy jsem ho neměl rád, ale je pravda, že teď tak trochu bloudíme. Ani pořádný cíl nemáme. U mne to nezáleží, já od začátku měl v plánu cestovat, kamkoliv, ale doufám. že Yneesa má nějaký ten plán. Vrátím se k dívce a zahledím se jí chladně do očí. "A co ty tady vlastně děláš? Pochybuji, že dvanáctiletá holka by se tu měla takto pohybovat bez dozoru rodičů. Mohlo se ti něco stát."

Lilith - 10. prosince 2017 20:46

soukromá zpráva od Lilith pro Nezdá se že by měl zesnulého společníka v lásce. Na moment se zatvařím trochu znechuceně když zmíní západ. Ale asi to budu muset překousnout abych mohla být v její blízkosti. Trochu se mi zasteskne po Yneese - po její hřejivé auře. Přimhouřim oči když na ně chladně pohlédne. "Nevím jak jsem se ocitla v téhle oblasti... Ale probudila jsem se zavřená v kleci v jejich táboře" prstem ukážu na Helen. Smutně sklopím pohled ke svým bosím nohám "S-svou matku a-ani"hlas se mi zlomí, otřu si hřbetem ruky slzavé oči "...otce jsem neviděla už několik let." Asi minutu jen tak stojím a snažím se uklidnit. Zatnu ruku v pěst a zvednu hlavu "Nemusíš se bát že by se mi mohlo něco stát. řeknu chladně a vycením zuby.

Tsubomi - 13. prosince 2017 23:04

soukromá zpráva od Tsubomi pro Její reakce mne jaksi, zaskočila. Neměl jsem tušení že ji mohl někdo vůbec věznit. Na tož tito elfové. Někde se musela stát chyba. Asi bych se měl později zeptat Helen pro bližší info. Zvednu hlavu a pohlédnu na probouzející se elfku. Tedy, až se probudí. Vrátím se k Lilith a doposlechnu si její příběh. Je tragický, ale i tak si zachovám pevnou tvář. "To je mi tedy moc líto, odkud vůbec pocházíš?" Vypadá docela sebevědomě a pravděpodobně oprávněně, ale i tak neunikla před mým zájmem. Narovnám se a přejdu pár kroků od ní. Založím ruce na prsou a zaujmu vyzývavý postoj. "Opravdu? Co kdybych si tě vyzkoušel?"

Lilith - 14. prosince 2017 19:20

soukromá zpráva od Lilith pro Už jsem se chystala odpovědět na jeho otázku, když se ale vyzývavě přiblížil s tím "že si mě vyzkouší". S vážným výrazem nakloním hlavu trochu na stranu a lehce přimhouřím oči. Pozorně si prohlížim jeho sebevědomí výraz. "Tím vyzkousením máš zřejmě na mysli boj..." řeknu klidným hlasem. "...nejsem si uplně jistá jestli je to dobrý nápad, nerada bych ti ublížila." Vzrušením ze vzpomínky, jak dopadl ten chudák v táboře když se mě snažil zastavit, si olíznu zuby a moje duhovky změní barvu ze zlatavě žluté na krvavě rudou. Zornice se roztáhnou takže teď působí téměř kulatě...jako kdyby byla tma. Celkově ze mě teď vyzařuje jakási temně divoká aura. Trochu přikrčená čekám co bude dělat.

Tsubomi - 14. prosince 2017 23:01

soukromá zpráva od Tsubomi pro Teď nevím jestli si ze mne utahuje nebo ne. Její výraz ukazuje jistou arogantnost a pravděpodobně vyšší sebevědomí. To nevadí, možná ji mile překvapím. Mne spíše zajímá, co doopravdy umí, pokud dokázala utéct z toho tábora samotná, tak musí být lepší než oni. Periferně pohlédnu na Helen. Nevěří si trochu moc? Doufám, že nebudu zklamaný, když mne dostala do pozice, kdy ji nechci vůbec podceňovat. "O to se bát nemusíš." Zazubím se a natočím k ní bok. Položím dlaň na rukojeť. "Takže se nesnaž mne šetřit." Můj úsměv se změní rychle ve strašidelnou kamennou tvář. Hledím na Lilith a nehnu se ani o milimetr. Má aura ztmavne a z mého těla lze vycítit unikající temnou páru. Mé oči už nemají karmínovou barvu, ale změnili se ve dva černé uhlíky. Napětí je nesnesitelné a každý pohyb může být smrtelný. Z příjemné atmosféry se najednou stala nepřátelská, zrůdná a hrozivá tlaková zátka.

Yneesa - 14. prosince 2017 23:10

soukromá zpráva od Yneesa pro Nikdo si ani nevšiml že jsem přišla...tedy alespoň jsem si to myslela. Jakmile jsem se zařadila do zástupu bojovníků hned mě někdo chytil za rameno a mlčky mě táhnul k jezdci opodál. Nechala jsem se dovést až k jezdci. Když ke mě jezdec obrátil pozornost od dohadujicí se skupinky, sklopila jsem pohled aby mi neviděl do očí. Byl vysoký, měl ostře řezané rysy a bylo jasné že je o mnoho let mladší. Proto se mi vůbec nelíbil jeho tón a pohrdavý pohled když říkal: "Neříkal jsem ti snad několikrát že se nemáš plést mezi ostatní oddíly?" Měla jsem sto chutí strhnout ho z koně a na místě ho zkopat jak prašivé psisko. Naštěstí pro něj jsem se ale ovládla a jen přikývla. "Přestaň okounět a jdi vystřídat stráž u hlavního stanu" mávl rukou a otočil se v sedle na druhou stranu. Hlavní stan nebylo těžké najít, byl to totiž jediný stan který tam ještě byl. Jakmile jsem se přiblížila ke vstupu, ten co byl na "straži",pokud se jeho postávání dalo řikat stráž, se rychle zdekoval. Postavila jsem se před vstup do stanu a pozorně poslouchala hádku uvnitř. Podle hlasů bylo poznat že jsou tam tři muži a jedna žena. Hádali se o velení, kdo z nich by měl mít poslední slovo ohledně vedení oddílů. Asi po půl hodině rozrazila plachtu, tvořící vstup, žena a rozcileně házela rukama. "Proč stojíš na stráži ty Helen? zeptala se mě překvapeně když si mě všimla. Pak vtrhla zpět do stanu a hádka o velení začala nanovo. Ona si vážně myslela že jsem Helen? Zdá se že moje iluze je ještě přesvědčivějši než jsem si myslela.

Lilith - 16. prosince 2017 14:32

soukromá zpráva od Lilith pro Můj krvelačný úsměv se ještě prohloubí když mě vyzve abych ho nešetřila. Ocekávám jeho útok, ten ale nepřijde, místo toho se postaví do bojové pozice a začne z něj vyzařovat vyditelná aura. Tohle bude zajímavé... Stále přikrčená se k němu natocím levým ramenem a v mojí ruce se objeví dyka. S divokým zavrčenim v mžiku překonám vzdálenost která nás dělí a zasáhnu ho pěstí do lokte ruky kterou má položenou na rukojeti. (84%) Naštěstí pro něj jsem ho nezasáhla tak silně abych mu ruku zlomila, přesto by neměl být schopen použít ji v boji. Rychle odskočím asi o deset stop a postavím se do bojové pozice - přikrčená s dýkou tak, že tupá strana čepele vede podél předloktí.

Tsubomi - 16. prosince 2017 19:08

soukromá zpráva od Tsubomi pro Mé tělo reaguje instantně. Nepříjemně se usměje a pak rychle vystřelí k útoku. Jelikož jsem v pozici, kdy dokáži předpovědět útok svých nepřátel, viděl jsem, že mi půjde po ruce. Přesto mne překvapila svojí nadlidskou rychlostí. Je to magie? Nebo jen fyzická síla? Jakmile udeří do lokte, kinetickou energii zásahu svezu a vyvážím rychlým, ale plynulým pohybem ruky k sobě. To mne přinutí se k ní nahnout bokem.(85%) Přesto to byl velmi silný zásah, který mi mohl zlomit ruku. Jakmile odskočí několik metrů zpět a přikrčí se s nově objevenou dýkou, uvolním se a protřepu si ruku. Teď jsem opravdu zvědav, kdo to ve skutečnosti je. Všimnu si totiž dvou děr za ní, které mohly být vytvořeny pouze fyzickou silou, takže ta rychlost byla fyzického původu. "Působivé, málem jsi mi zlomila ruku. Teď jsi mne opravdu překvapila a ještě víc nabudila." Vydechnu a postavím se k ní čelem. Protřepanou pravou rukou tasím svoji katanu a přejedu prsty po čepeli. Modré runy na meči začnou planout modrým ohněm. Postavím se k Lilith do kendo postoje a slabým hlasem promluvím. "Asi je čas, abych to začal brát seriózně." Znovu začne panovat temná aura a oči planou černým ohněm. Ruce, které drží rukojeť, přesunu k prsou, aby čepel mířila k holce. Snížím se a přesunu svoji váhu na zadní pravou nohu. Vystřelím nadpřirozenou rychlostí k Lilith a bodnu směrem k rameni. (67%) Pokud se neubrání, zasáhnu ji do místa, které ji jen znemožní ruku používat. Ale pokud ne, tak se na místě zastavím a seknu směrem pod pas. (56%)

Lilith - 16. prosince 2017 21:07

soukromá zpráva od Lilith pro Rozmrzele obrátím oči v sloup když si zasaženou ruku jen protřepe a tasí meč. Můj záměr nevyšel...příště ho příštím pořádně a klidně mu ruku urazím. Překvapeně mrknu nad rychlostí s jakou se pohybuje. Když bodne k rameni nechám čepel jeho meče sjet po čepeli dýky. (91%) Pak ale sekne směrem k noze. Nestačím ale uhnout protože na ní mám přesunout váhu těla. (22%) Podrážděně zavrčím když mi špička jeho meče rozřízne stehno do hloubky skoro jednoho palce. Se slabým zakňučením těžce klesnu na zraněnou, silně krvácející nohu. To nebyl dobrý nápad, bolest se tím akorát znásobila. Seknu dýkou po jeho koleni. (5%) Nic se ale nestane a moje dýka je proletí vzduvhem. Nechám dýku zmizet a přitisknu obě ruce na ránu. Pohlédnu na nohu... Snad se nebude hojit moc dlouho... Zvednu ruce a poďivam se na ránu - už přestala krvácet. Pomalu se postavím a olíznu si ruce od krve "Mmm hm..." "Až se mi rána zahojí dáme si druhé kolo..." odmlčím se na chvíli "neboj se nebude to trvat moc dlouho."

Tsubomi - 17. prosince 2017 00:32

soukromá zpráva od Tsubomi pro Můj první útok nevyšel, ale jen co jsem se vzpamatoval, instantně jsem znovu zaútočil. Tentokrát jsem ji zasáhl. Meč ji zajel docela hluboko do masa, až z toho zakňučela. Rychle vytáhnu meč a odskočím pár stop od ní, jelikož už po mne švihala svojí dýkou. Švihnu mečem k trávě, abych o očistil od krve a prsty uhasím čepel. Rána by se teď měla rychleji hojit. Meč vrátím do pochvy a předstoupím k Lilith. Všechna aura, kterou jsem vylučoval zmizela a navrátila se normální atmosféra. Pohlédnu na způsobené zranění a udiveně nadzvednu obočí. To je nějak moc rychlé ne? Najednou se postaví a začne olizovat prsty od krve. Teď nevím jak na to mám pořádně reagovat. Jen tak tam stojím s vyjeveným výrazem. Nakonec ale promluví. "Myslím, že to nebude již třeba, svoji hodnotu sis vybojovala." Usměji se na ní a znovu pohlédnu na tu rychle se zotavující ránu. Tohle je velmi zvláštní. "No pokud na tom budeš trvat, tak dobře, ale prvně chci znát pravdu. Kdo doopravdy jsi?"

Lilith - 17. prosince 2017 13:04

soukromá zpráva od Lilith pro Dlouze vydechnu abych se uklidnila. Mym duhovká se vrátí zlatavá barva a zornice se zúží do původního, jakoby kočičího tvaru. Trochu zklamána prohrou s takovým pískletem se dobelhám ke "svému" stromu a těžce usednu na zem. Natáhnu zraněnou nohu a s tichým zavrčením z rány vytrhnz kus látky, než tam zaroste. Látka kalhot, nasáklá pomalu schnoucí krví, se mi protivně lepí na kůži. Skloním se nad ránu a olížu ji od krve než uplně zaschne. Trochu jsem to přehnala a zajela jazykem do rány. "Ahh.." ucuknu bolestí, prudce zvednu a zakloním hlavu. Otřu si hřbetem ruky od úst kapající krev. Prohlédnu si, od kyčle po koleno vedoucí ránu, pak zvednu hlavu k Tsubomimu. "Asi je jasné že nejsem tak úplně člověk..." začnu tiše ale nechce se mi moc mluvit o mém původu ale asi nemám na vybranou pokud si chci získat jeho důvěru. "...pocházím z jihu. Jsem něco co byste vy lidé, nazvaly duchem lesa...sama bych to tak ale nenazvala...Původně jsem byla jen "nehmotná" bytost, pak se ale něco stalo, vůbec nevím co, ale já získala tuhle" ukážu na sebe "fyzickou formu. Bohužel jsem jediná kdo to přežila" odmlčím se. O tom že jsem schopná měnit podoby se mu raději zmiňovat nebudu.

Tsubomi - 21. prosince 2017 00:59

soukromá zpráva od Tsubomi pro Jakmile přijme můj návrh na příměří, tělem mi projede únava. Zamotá se mi hlava a kolena se mi podlamují. Posadím se a opřu si hlavu o strom nedaleko od Lilith. Mžourám očima a snažím se zachytit co nejvíc informací, ale dost marně. Vypadá to, že jsem svůj stav dost podcenil a využil víc, než jsem měl. Promnu si spánky a čekám, až únava ustoupí. Vnímat začnu v ten moment, když mi Lilith začne ukrajovat kus ze svého života. Pozorně poslouchám její příběh a udiveně zamrkám. "Takže jsi prakticky zhmotněný duch lesa." Velmi zvláštní, ale zase velmi zajímavé. Podepřu si hlavu a ponořím se do hloubání. "A kam teď vůbec míříš tedy?" Je z jihu a my jdeme na západ, pokud se snaží znovu získat svoji spirituální formu, tak nemám zdání kam jít. Třeba by můj děda něco věděl. Smůla, že je asi půl kontinentu odsud.

Lilith - 21. prosince 2017 18:27

soukromá zpráva od Lilith pro Rána na noze se uzdravuje ještě rychleji než jsem myslela. Dávám tomu tak půl hodiny a po ráně nezbude ani památky. S pociten uspokojení mlčky sleduji Tsubomiho, jak se malátně usadí ke stromu. Tak přeci jen má ta jeho nadlidská rychlost nejaké ty nevýhody. Je jasné že bojovat tímto způsobem nevydrží příliš dlouho. Lehce uhnu pohledem"Ano...zhmotněný duch lesa..."když to řeknu nahlas zní to i mě skoro neuvěřitelně. Odmlčím se a přemýšlím kam mám vlastně namířeno. "Popravdě ani nevím... už několik let se jen tak toulám divočinou." odpovím a trochu pokrčím rameny. Skoro jsem se prořekla a místo let řekla desetiletí. "Nevíš jestli někde v okolí není řeka nebo jezero...potřebovala bych se umýt"krev už totiž zaschla natolik že sama už nepůjde slízat.

Tsubomi - 23. prosince 2017 01:42

soukromá zpráva od Tsubomi pro Klidně si prohlížím dívku u stromu, zdá se, že se její rána již zaceluje, což je na jednu stranu dobré, ale na druhou velmi zvláštní. Asi to bude její podstatou. Povytáhnu obočí, když zopakuje moji vsuvku. Je to vskutku zajímavé. Zajímalo by mne, co jí to způsobilo. "Opravdu? V tom případě se můžeš potulovat s námi." Vesele se zasměji a pak ukáži na severozápad. "V tomhle směru by měla být řeka mám pocit." Přesněji je na severu, ale tam mohou stále být nepřátelé, takže ji tam nehodlám posílat.

Lilith - 23. prosince 2017 18:41

soukromá zpráva od Lilith pro Pohlédnu směrem který ukázal pak se s pomocí stromu postavím a váhavě vykročím. Kulhám ale bolest není zase tak velká aby se nedala vydržet. Na čtyřech by jsem se tam sice dostala podstatně rychleji. Sejdu kopec a vkročím do lesa, ze kterého je cítit silná magie. Naštěstí je dost hustý, takže se co chvilku opírám o kmeny vysokých stromů abych si odpočinula. Přeci jen není dobré namáhat zraněnou nohu. Projdu hustým lesem a vyjdu na břeh malého jezírka, které nemá v nejširším místě ani sto stop. Voda je průzračná jako křišťál takže je bez problému vidět až na dno. Nervózně se rozhlédnu okolo jestli není někdo poblíž. Když se ujistím že mě nikdo nesleduje svléknu košili tak že ji prostě přetáhnu přes hlavu. S kalhotami je to ovšem obtížnější, krev zaschla takže se mi látka přilepila na kůži. Svlečená jen do půli těla opatrně vkročím do vody. Dno je písčité bez jediného kamínků. Když kalhoty nasáhnou vodu trochu je promnu aby se mi odlepily od nohy, pak si je sundám a trochu preperu abych s nich dostala červeň. Vytáhnu je z vody, vyždímu a hodím je nedaleko místa kde jsem nechala košili. Voda kolem mě se mezitím zbarvila do ruda. Voda je v místě kde jsem dost hluboká aby se dalo plavat, takže se ponořim, silně se odrazím od dna zdravou nohou a doplavu pod hladinou do středu jezírka. Vynořím se a dlouze se nadechnu abych se mohla znovu ponořit. I pod hladinou je jasně vidět celkem daleko. Ještě nějakou dobu si plavu sem a tam, pak mě to ale přestane bavit a vidám se zpět na břeh. Vylezu z vody a prudce zatřepu hlavou abych neměla tak mokré vlasy. Přetáhnu si přes hlavu košili, když si ale chci obléknou kalhoty zjistím že jsou ještě mokré. Tak si jen tak dřepnu a počkám než uschnout natolik aby se dali obléct. Po hluké ráně už zbyl jen škrábanec, takže než se vrátím už nezbude ani ten škrábanec. Opřu si hlavu o kolenu a znuděně si prohlížím špičaté, černé nehty.

Vypravěč - 24. prosince 2017 01:04

soukromá zpráva od Vypravěč pro Démon promluvil Slunce již téměř zapadlo a tábor se již dal do společného pohybu. Jejich novou velitelkou se stala starší elfka, která ale měla velmi dobrou pověst mezi kmeny. Všichni vyšli ze stanu, kde hlídala Yneesa a dali věci do pořádku. Tábor rychle mizel a povozy se začaly plnit. Dokonce i Yneesa se musela zapojit, jinak by byla prozrazena. Byla vybrána skupinka o pěti členech, která šla hledat ztracené členy. Také vyslali hlídku, která měla zjistit, co se stalo s oddílem, který měl za úkol eliminovat neznámé přivandrovalce. Vše bylo připravené, teď se již bude jen čekat na příchod skupinek. Časová hranice byla jedna hodina, pak již vyráží. Jenže pak se to stalo. Na druhé straně kopce, kde si magie lesa stále drží svoji moc, se začalo dít něco velmi podivného. Krev, která stále v sobě chová silnou esenci lesního ducha, se s proudem začala odplavovat. Nakonec ji zachytil vodopád a silný proud ji zanesl až do jeskyně, kde byl před mnoha staletími pohřben jeden z božích válečníků. Kapky vody smísené s krví kapali na tmavou, téměř zničenou urnu, která se nakonec rozlétla a celou jeskyni polila silnou temnou aurou. Země se otřásla natolik, aby si toho všimli všichni z okolí. Temnoty bylo natolik, že se z ní začala formovat bytost. Temnota prosakovala skrz zeminu a voda v jezeře byla černá jak ropa. Stín se plně zhmotnil v jezeře, zaklonil hlavu a hlasitě zavyl. Při slyšení toho zvuku tuhla krev v žilách. Hlasitá, vysoká a pištivá frekvence pazvuku nakonec utichla a stín přesunul svoji pozornost na nejbližší Lilith. Pozvedl pařáty a pomalu se k ní přibližoval. Mezitím Tsubomi na stanovišti usnul a blouznící Helen se navrátil rozum. Jenže bez vzpomínek. Rychlými pohyby hlavy si v panice prohlížela okolí. Nakonec spatřila spícího Tsubomiho. Chtěla co nejrychleji utéct, ale její elfská čest jí to nedovolila. Před ní stál bezbranný lehký cíl. Ještě k tomu člověk, jejich úhlavní nepřítel. Pomalými, krátkými krůčky se k němu přibližovala a snažila se co nejklidněji dýchat. Pozvedla jeho dýku a napřáhla se k úderu. V tom momentu se otřásla zem a ona udeřila. Dýka zajela hluboko do ramene a Tsubomi bolestí vyjekl. Praštil Helen do tváře natolik, aby pár kroků odletěla. Vyjekla a když dopadla, vzchopila se a začala utíkat směrem k táboru. Cestou ještě stačila vyjeknout z neznámého zvuku. Tsubomi vytáhl dýku a chytil se za rameno. V tom momentu mu ale zčernali oči a tuze strnul. Ten zvuk podsvětí v něm vyvolal to, čeho se nejvíce obával. Jeho okolí obklopila tmavá a karmínová aura a jeho tělo začalo procházet formami mutace. Silná bolest projela jeho hrudí a jeho výkřiky nezněly lidsky. Tábor zaznamenal jak zemětřesení, výkřik, tak i Tsubomiho transformaci. Lilith jen první dvě.

Lilith - 24. prosince 2017 13:37

soukromá zpráva od Lilith pro Moje rozjímání přeruší silný otřes a temná aura, vycházející od nedalekého vodopádu. Když se voda začne barvit do černa vstanu, rychle si obléknu stále ještě trochu vlhké kalhoty a jdu se podívat zblízka. Z ničeho nic se z vody zhmotní jakýsi stín. Tak tohle způsobilo ten otřes. Když stín zkloní hlavu a začne pištět zakryju si uši abych alespoň trochu zmírnila hlasitost. Bohužel ale bez úspěchu, pištění musí mít nějakou zvláštní frekvenci protože i když si zakryju uši nezdá se že by se utlumilo. Mám pocit že mi každou chvíli rozskočí hlava. Tohle je jedna z mála situací, kdy lituji že mám tak citlivý sluch. Začnu rychle ustupovat před zdrojem zvuku, zakopnu ale a těžce dopadnu na zem. S rukama stále pevně pevně přitisknutýma na uši se schoulím do klubíčka a čekám až pištění přestane. Po chvilce svíjení se na zemi protivný zvuk přestane. Váhavě si odkryju uši, stín sice přestal vřískat, mě ale stále piští v uších a hlava mě neskutečně bolí. S obtížemi se zvednu ze země a shrbená se opřu rukama o kolena. "Tak na to zapomeň..." pronesu tiše směrem k stínovi když si všimnu že se vydal mím směrem. Otočím se na patě a co možná nejrychleji, jak jen zrovna dovedu, se odpotácím do lesa. Na chvíli si odpočinu u kmene vysokého stromu. Vykouknu zpoza kmene, stín už se dostal na břeh. Nemůžu se zdržovat, vyběhnu na sever hlouběji do lesa. Když se dostanu do bodu kdy už se nedá bežet, protože už je moc hustý, zlehka se odrazím a vyskočím na nejbližší větev asi třicet stop nademnou a pokračuji lehkými odrazy, z větve na větev, dál na sever.

Tsubomi - 25. prosince 2017 01:21

soukromá zpráva od Tsubomi pro Jakmile Lilith odejde k řece, uvolněně se opřu o kmen stromu a na malou chvíli unaveně zavřu víčka. Má únava mne zmohla a já nakonec nechtěně usnul. Probudil mne až silný otřes a hluboká bolest v rameni. Byla to Helen, bodajíc mne do ramene moji vlastní dýkou. Rychlým pohybem ruky ji odhodím několik stop od sebe a pohlédnu na ránu. Dále si jí nevšímám, pravděpodobně utekla, ale moji pozornost zachvátil po chvíli jiný zdroj. Hrozivé kvílení, které nemohlo být z tohoto světa mne dostalo na kolena a probudilo ve mne to, co jsem se snažil udržet na uzdě. Démon, kterým jsem byl proklet znovu ožívá a reaguje na ten zdroj. Jeho existence se snaží přehodnotit tu moji a ovládnout mé tělo. Bolest a síla, sílící v mém nitru mne srazí na kolena a jen pláč a křik mi napomáhal zvládat mému utrpení. Konečně... "Nakonec jsem byl probuzen a znovu se mohu procházet po tomto kontinentě." Pohlédnu na své ruce a s úšklebkem si je promnu. Nakonec zvednu zrak a prohlédnu si své okolí. Kopec, lesy a elfové. Mnoho elfů na jednom místě. Momentálně ale není čas. Prvně se musím vypořádat s tím, co mne probudilo. Pohlédnu k zemi a zvednu katanu, která po tom člověku zůstala. Nebyl to normální meč, ale jako improvizace bude stačit. Dlaní přejedu po čepeli a místo modrého ohně vzplane karmínově rudý. Do druhé ruky si vyvolám druhý, naprosto stejný meč, abych mohl naplno využít mého potenciálu. Nasaji čerstvý vzduch a vykročím směrem k temné auře. nové já

Yneesa - 10. ledna 2018 23:23

soukromá zpráva od Yneesa pro Než se poslední paprsky zapadajícího slunce úplně vytratily, všude kolem se začaly rozsvěcet pochodně. Vypadá to že nová velitelka to konečně dala do pohybu. Nedlouho potom co byla zvolena nová velitelka – starší elfka, která má mezi ostatními zdá-se velmi dobrou pověst, nastal silný otřes a jekot. Je jasné že jak jekot tak otřes byly magického původu. Byla vybrána skupinka pěti, do které jsem byla přiřazena. Ve skupině jsou dva kouzelníci, šermíři a já. Seřadily jsme se v řadě před velitelkou "Tak poslouchejte, jak jistě víte včera zmizely dva členové jednoho z oddílů. Vašim úkolem je najít...a prozkoumat co se stalo, mám za to že by měli být někde poblíž, s největší pravděpodobností někde na severozápadě“ ukáže tím směrem. Mávne rukou ve znamení abychom šli. Jeden z kouzelníků Ujdeme sotva tři sta stop když si všimnu naším směr z kopce zbíhající Helen. No to je úžasný, horší už to snad být nemůže. Jak se ukázalo tak může. Jakmile i ostatní ze skupiny zpozorovaly skoro nahou Helen mířící naším směrem, obrátily svou pozornost ke mně. Pokrčím rameny jakoby nic. Zdá se jeden z kouzelníků prokoukl mojí iluzi. Povzdechnu si, doufala jsem že to půjde hladce. Ani se nehnu když šermíři tasí. Kolem mě se zvedne temná aura a moje vlasy se změní zpět na svojí původní, černou, barvu. Bleskurychle tasím. Jeden z kouzelníků mezitím stačil vyčarovat ohnivou kouli a vrhnout ji po mě. Bez problému se projektilu vyhnu a zasáhnu kouzelníka do hrudi jílcem meče. Během chvilky je vyřídím a přesunu se k Helen, kterou jen omráčím a rychle pokračuji k místu odkud zazněl jekot.

Lilith - 21. ledna 2018 23:21

soukromá zpráva od Lilith pro Asi dalších pět mil pokračuji směrem na sever, pak se zastavím a pozorně naslouchám. Zdá se že mě nesledoval. Je sice už úplně tma, naštěstí to mi problém nedělá, v noci vidím skoro stejně zřetelně jako za dne. Co mi ale problém dělá je hlad, není to sice tak dlouho co jsem jedla ale nebylo toho moc takže mi zase vyhládlo. Pokusím se něco ulovit a vydám se zpět. Neslyšně seskočím ze stromu a začichám jestli v okolí není něco k snědku. Po chvilce přeci jen zachytím závan. Vydám se za pachem. Asi po pěti minutách dojdu k okraji malé mýtiny, kde se páslo šest srn. Výborně, to je víc než v kolik jsem doufala...i když stejně asi půjdu po největším kusu. Přikrčená skoro u země se pomalu plížím ke skupince. Všechno jde dobře dokud se nezmění směr větru a nezanese můj pach k nim. Jakmile si všimnu nanic nečekám a skočím po nejbližší srně, dříve než stihne pořádně zareagovat. Plnou rychlostí narazím srně do boku a povalím ji. Nabýt rychlosti nikdy bych neměla šanci ji svoji vahou povalit. Srna sebou mlátí do té doby než ji bodnu dýkou do krku. Napřímím se a prohlédnu si svůj úlovek, není to sice největší kus ze skupinky ale co se dá dělat. Dýkou stáhnu srnu z kůže a naporcuju si ji. S tepelnou úpravou se obtěžovat nebudu a v klidu se pustím do stehýnka. Během několika minut jsou veškeré masité části pryč, zbyli jen vnitřnosti a to co se mi už nechtělo okusovat. Otřu si pusu a prohlédnu oblečení – nechápu jak se můžu vždycky takhle zašpinit. Vždyť jsem na tom skoro hůř než když mě Tsubomi sekl do nohy. S povzdechem se vydám zpátky, přímo k místu kde jsem potkala kde jsem potkala Tsubomiho a Yneesu. Chci tam být co nejrychleji takže celou cestu běžím.

Tsubomi - 31. ledna 2018 22:55

soukromá zpráva od Tsubomi pro Vše je jiné, než jak si pamatuji. Když jsem tu byl naposledy, vše se zmítalo v plamenech a svět obývali bohové a démoni. Teď je tu zeleň a místo nadpřirozeně silných bytostí tu pobíhají smrtelníci, kteří již zapomněli na dávné časy strachu a hrůzy. Křivě se zašklebím a přesunu se k horizontu kopce a pohlédnu na elfský tábor. Pozvednu pravé obočí, když si všimnu, jak jeden rozdílně vypadající elf právě pomlátil jiné a míří stejným směrem co já. Jenže já nepotřebuji další exkurzi a už vůbec ne otravující elfku. Vzedmu temnotu sílící uvnitř a s pohledem na nebe vytvořím dva karmínové kruhy na zemi před sebou. Po krátké chvíli se země pod nimi začala třást a praskat. Pod ní se začal vytvářet "život" a již se chystal na povrch. Najednou tu přede mnou stáli čtyři slabí démoni. Nazývali jsme je loveckou rozvědkou. Byli rychlí, hbití a lidi pro ně byli svačinkou, ale pokud se ukázal někdo silnější, jejich počet nakonec vyhrál. Uvidíme, jak na tom bude ta elfka. Pokynu démonům k útoku a sám vyrazím k mému hlavnímu cíli. Po cestě si avšak všimnu silné magie, mířící k místu, odkud jsem vyrazil. Možná se zná s tím klukem. Jakmile dorazím k jezeru, zastavím. Klidně si protáhnu svaly na krku a ramenech a mečem namířím na stín. "Jsi připraven zemřít?" Pronesu démonickým hlasem a vyvolám si i druhý meč...

Vypravěč - 01. února 2018 17:16

soukromá zpráva od Vypravěč pro Tatáž magie, která vyvolala poskoky temné strany, teď mění povahu přírody. Nebe zrudlo a vzduch začal být cítit sírou. Tráva začala schnout a země pod tíhou kletby praskala. Elfové znejistili. Jejich přirozené cítění přírody je varovalo před velkým nebezpečím, které se blížilo. Slabší jedinci zpanikařili a rozutekli se po táboře a do lesů. Ti silnější tasili své zbraně a vyčkávali na pohromu. Yneese naskočila husí kůže, věděla, že ji něco pronásleduje, něco krvelačného se zvířecím instinktem. Netvoři nečekali, jakmile vycítili jen drobné zaváhání, zaútočili.. Na druhé straně lesa se zakládalo na konfliktu. Lilith utíkající zpět do tábora, zachvátí ukrutná bolest. Její primární magie byla pod tlakem démona a jeho síly. Prostředí kolem bylo otráveno a to afektovalo i jí. Měla v plánu si na krátkou dobu odpočinout, ale v tu chvíli ji dostihli elfští lovci, kteří se tu snažili dohledat své nezvěstné druhy..

Lilith - 01. února 2018 22:51

soukromá zpráva od Lilith pro Počasí se náhle změní, ačkoli to není tak zřetelné obloha zrudne a vzduch zaplní pach síry. Během vteřiny mě srazí na kolena neuvěřitelná bolest, jako by mi zpřelámali kosti a přetrhali svaly. Vytřeštím oči, nejsem schopna ani se nadechnout, plíce neposlouchají. Bolest zmizela tak rychle jak se objevila a zanechala za sebou jen otupělost jako upomínku. Klečím na všech čtyřech, dýchám rychle, až mě bolí v krku a přesto mám pocit jako bych se topila. Na mysl mi vyplula vzpomínka z doby kdy jsem neměla fyzickou formu, tehdy jsem se nemusela starat o dýchání nebo jídlo. Hlava se mi točí a pohled mám jako kdyby byla všude kolem mlha. Přesto zvednu hlavu – přede mnou se rýsuje obrys několika neznámých postav. Nevidím je přesně, ale nezdá se že by mi chtěli pomoci. Dojde mi že bych je musela slyšet přicházet... kdyby mi nepištělo v uších. S obtížemi se opřu dlaněmi o kolena. Nebudu se nějak projevovat, budu se jen tvářit neškodně – snad to vyjde a nebudou mě považovat za hrozbu. Nemyslím si ale že by tyhle události měli nějaký vliv na normální lidi nebo nemagické bytosti, takže můj plán pravděpodobně nevyjde. Čekám jak budou dál postupovat.

Yneesa - 12. února 2018 23:22

soukromá zpráva od Yneesa pro Sotva ujdu několik kroků, objeví se přede mnou několik démonu připomínajících psy. Jsou překvapivě rychlí – vzdálenost která nás dělila překonaly během několika málo vteřin. Znovu tasím meč a připravím se k útoku. Démoni ale nezaútočí hned ale krouží kolem mě a vyčkávají. Dlouze vydechnu a bodnu jednoho z nich do boku. V momentě kdy dokončím pohyb zaútočí na mě pes-démon ke kterému jsem zrovna záda. Zakousl se mi do ramene nechce se pustit ani po několika ranách do „čenichu“. Nebudu čekat než na se další rozhodnou zaútočit. Otočím meč jako dýku, bodnu psa-démona mezi žebra a zakroutím s ním – pustil se. Jakmile dopadne na zem, vší silou ho nakopnu. Odletěl a srazil dalšího. Rameno mi silně krvácí, jako bych vůbec neměla brnění. Přitlačím si dlaň na ránu abych zpomalila krvácení. Přikrčím se a očekávám další útok. Nečekám dlouho, hned jakmile se démoni vzpamatují zaútočí znovu. S povzdechem pozvednu zkrvácenou ruku a několika rychlím švihy to skončím se zbývajícími. Prudce švihnu mečem abych z čepele dostala slizkou démoní krev. Rozhlédnu se po tělech démonů abych se ujistila že jsou opravdu mrtvý. Když jsem si jista že jsou pokračuji do tábora. Hned po tom co dorazím sundám ze sebe brnění co jsem si „vypůjčila“ od Helen. Provizorně si obvážu ránu kusem látky. Usadím se ke stromu a na chvilku si odpočinu. Oheň rozdělávat nebudu, není zima a navíc bych neviděla tak dobře ve tmě.

Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004

Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR