Angel, Devil, Life, Death
hrálo se Jednou týdně
od: 18. května 2009 18:34 do: 08. července 2009 15:48
Dobrodružství vedl(a) DeAtH_aNgEl
| |
 | Nebe, Země, Peklo. Tři místa. A na každém místě je něco. Nebe - Žijí v něm andělé. Andělů je spousta a oni pomáhají lidem. Andělé jsou pořád na zemi a pomáhají lidi usmiřovat, dávat lásku, pomoct jim s osudem. Země - Ve světě je spousta lidí, kteří potřebují pomoct - najít lásku, klid, přátele, štěstí. Peklo - Ďábel, ten co trestá zlé lidi. Má své poddané čerty, kteří do pekla odnášejí ty co spáchali zločiny. Může se ale stát že si s sebou vezme špatnou osobu ale vrátit jí už nemůže. Musí projít výcvikem a stanou se z nich padlí andělé, kteří šíří zlobu, nenávist, bolest a smrt. |
| |
| Andělé Anděl smrti Anděl osudu Můžete si dál i vymyslet Čerti, satani, ďábel Bolest Smrt Nenávist Zloba A další.... jsou všechno zlé takže si kdyžtak připište... |
| |
 | Peklo - Síň Bolesti: ...Tak ja něco vymyslím... Sedím na svém trůnu ve čtvercovité, nepravidelně zdobené místonsti. Na stěnách jsou pověšeni zemřelí lidé na mučidlech, ze kterých stéká krev až k zemi, kde proudí mezi chaoticky tvarovanými dlaždicemi z načervenalého kamene. Strop je posetý dírami ze kterých vyšlehují plameny osvětlující sál. Po levé ruce je pekelná brána do světa lidí. Rám brány tvoří tmavě zbarvené ostny stočené do různých stran a uvnitř rámu jsou plameny stočené do středu. Po mé pravici jsou dřevěné dveře pobité ostny, za nimi je spleť uliček a mnoho dalších místností. Dny se zde počítají podle dnů ubíhajících na Zemi a dnešek zrovna vypadá klidně. Svolám proto ostatní obývající tuhle část pekla. Pojďte sem! Všichni do hlavního sálu! Čekám, než se zde někdo objeví. |
| |
| California Dnešek vypadá krásně. Sluníčko vylezlo tak brzy. To znamená že bude teplo. Je kolem 20°C. Na pláži je plno. Každý dneska vylézá ven aby si užil tak krásného dne. Je sobota. Den kdy spousta lidí nepracuje. Ve vodě se prohánějí surfaři na svých prknech. Do moře si chodí zaplavat krásné dívky a kluci se hned po sobě ohlížejí a jdou se s nimi seznámit. Každý si užívá života. Andělé nemají skoro žádnou práci. Snad kromě anděla smrti, který sem tam musí odletět a vzít duši tam kam si zaslouží. Andělé si řeknou že není co dělat a tak by se mohli taky pobavit. Dělají přece tolik dobrého. Někdy si taky musí užít. A zrovna je tak hezky, přesně se to hodí. Kate, Cissy, Lyra a Rebecca tedy sletí dolů a přemění se do lidské podoby. I tak ale vypadají jako andělé. Vezmou si plavky a jdou do moře. Zatímco v pekle se ale děje něco jiného. Hell von Painless sedí na trůně a vyčkává příchodu svých podřízených. Za chvíli jsou u tebe a ukloní se. Co si přejete? Slyšíte smích. Smích lidí. Rozbolí tě z toho hlava. Nejraději by jsi ty lidské červy všechny zabil. Najednou si to do haly namíří další čert. Nesnášíš ho. Je to takový frajírek. Přimhouříš oči a nenávistně se na něj podíváš. Thomas si tam suverénně nakráčí ruce v kapsách se svým arogantním úsměvem. Málem tě trefí šlak. Zabrbláš si něco pod nosem jako „bože to je idiot, já ho nesnáším“ a začneš promlouvat ke svému „lidu“. Martin Probudíš se celkem pozdě. Dlouho do noci jsi totiž zkoušel svou moc a vylepšoval ji. Probudí tě pálení žhavého slunce. Zakryješ si oči. Paprsky osvětlují celou místnost. Naštvaně vstaneš a jdeš zatáhnout závěsy. Bydlíš blízko pláže a uvidíš tam spousty lidí. A hlavně .. ženy. V očích ti zableskne jiskřička. Utíkáš se nasnídat a upravit. Na sebe si vezmeš plavky a utíkáš na pláž. Cestou na ni se rozhlížíš po všech dívkách a říkáš si Kterou bych tak ulovil? Najednou zůstaneš stát. Spatříš tam 4 dívky. Jednu krásnější než druhou. Vypadají jako. Nenapadá tě to správné slovo. Teď ti na mysl příjde jedno dost výstižné. Andělé. Nemáš ani potuchy o tom jak blízko jsi. Přistihneš se jak na ně doslova čumíš s otevřenou pusou. Rychle ji zavřeš a je na tobě co uděláš. Elisabeth Už od brzkého rána jsi vzhůru a jen tal sedíš u okna a díváš se na pláž, moře a lidi. Nakonec se rozhodneš že si vyjdeš také. Přece jen takhle hezky dlouho nebylo. Oblečeš se a vezmeš si na sebe plavky. Vyjdeš před dům a jdeš do garáže pro tvé krásné autíčko (nebo motorku to je jedno co chceš). Nastartuješ a vyjedeš směrem – pláž. Dojedeš tam a zaparkuješ. Vylezeš z auta a jdeš na pláž. Na písek rozložíš deku a namažeš se krémem. Lehneš si a chvíli se opaluješ. Poté se rozhodneš jít si zaplavat. Patrick Probudíš se. Hodíš na sebe nějaké oblečení a vykročíš ven. Jen tak se procházíš městem. Podíváš se na oblohu a uvidíš tam slunce. Zamračíš se a jdeš dál. Vadí ti to horko a chceš se schladit. Kousek od tebe je pláž a tak na ni zamíříš. Procházíš se chvíli po břehu a potom skočíš šipku do vody. Položíš se na záda a relaxuješ. |
| |
 | Cesta na pláž Ráno vstanu přibližně kolem osmé hodiny. Protáhnu se, hodím na sebe nějaké oblečení a vyrazím do ulic trochu si přivydělat. Hned jakmile vyjdu ze dveří mě udeří do očí sluneční paprsky. Nasadím si brýle a vytáhnu náhodnému kolemjdoucím z kapsy peněženku. Popojdu o kousek dál a nahlédnu do ní. Tak se podíváme, co to tady máme. V peněžence je zhruba 200 dolarů. Strčím peníze do kapsy a vyrazím na pláž. To vedro se nedá vydržet. Jakmile dojdu na pláž sleču se a skočím do vody. Potom už jenom v klidu relaxuji a čekám na nějaký úlovek. |
| |
 | Rána a pláž Probudil jsem se se strašnou bolestí hlavy, což vzhledem k tomu že jsem předchozí noci nic nepil je dosti zvláštní. Vstanu? Nevstanu.....měl bych povzdechl jsem si, načež vstal, přemýšlel jsem co budu dělat, venku už takhle ráno bylo nechutné vedro a tak jsem to zamítl jako první, pak mě ale upoutal pohled z okna, holky spousta holek jakoby čekali jenom na mě. Hmmmm, jasně...s tím jak jsem unavenej se tam maximálně vylepim na sluníčku a budu rád že dejchám pomyslel jsem si, ale nakonec mi to nedalo, takže jsem hned po snídani na pláž zamířil. Celí bolaví a unavený procházím po pláži a hledám místo kde bych se natáhl, když v tom mi padne do oka skupina čtyř dívek, snažil jsem se ale polohlasnému hvízdnutí jsem se stejně neubránil. No tak to je něco pousmál jsem se v duchu. Kurňa, ulovit tak jednu...dvě...nebo všechny čtyři usmál jsem se v duchu, pak jsem se ale zamyslel. Ne, dneska fakt ne, sem rád že se hýbu ještě tady balit anděli pousmál jsem se a svalil se do písku. |
| |
 | Ráno Pláž: Ráno se probudím u sebe doma. Je vážně krásně, slunce svítí a spousta lidí se povaluje na pláži. Ještě z postele se rozhlédnu po pokoji, je to celkem velká, bílá místnost s mramorovou podlahou a bílým nábytkem. Po půl hodině se konečně vyrhabu z postele a jdu do kuchyně. Nasnídám se a potom zaletím za Rebeccou, Kate a Cissy. "Ahoj holky, nepůjdeme dneska na pláž?" Nakonec všechny souhlasily a tak jsme slétly na zem a proměnily se do své lidské podoby. *Zmizely mi má duhová křídla, fialové oči se přeměnily na modré a téměř bílé vlasy získaly blonďatý nádech.* Páni, tady je vážně krásně. Vůbec mi nevadí horko.... Pomalu vykročím na pláž a holky jsou za mnou. Cestou přemýšlím o tom, proč takovýchto dnů není víc. Na pláži si koupíme koktejl a pak stojme pod vysokou palmou, koukáme se na lidi a užíváme si krásného dopoledne. |
| |
 | Krásný den... Tak jako vždy se procházím po oblacích. Jsou tak načechrané. Jako peří ale ještě jemnější. Miluju to. Jen tak si lítám. Je to tak volné a svobodné. Mávání křídel je už tak přirozené. Je to jako chůze. Jako smích nebo řeč. Tak jednoduché. Odpoutat se od země a létat ve vzduchu. Teď už dlouho vím jak se cítili ptáci. Vlastně ani nevím jestli jsem to chtěla vědět. Nepamatuji si že jsem někdy byla člověkem. Podívám se dolů. Vidím lidi jak se baví a jsou šťastní. Slunce svítí a tak si užívají na pláži a plavou ve vodě. Podívám se na surfaře a hned se mi zablýskne v očích. Najednou ale v hlavě uslyším hlas. Povzdechnu si. Zase nějaký člověk umřel. Budu muset doprovodit jeho duši tam kde patří. Zmizím v oblaku černého kouře. Objevím se v Japonsku. Podívám se kde to jsem. Jsem v nějaké budově a je tady jeden mrtvý muž. Nejspíš nějaký mafián nebo co. V ruce má zbraň. Vznáším se nad jeho tělem. Mé černo-červená křídla jsou roztažená. Na sobě mám jako vždy když jsem anděl – černé krátké minišaty bez ramínek. V ruce se mi objeví pergamen. Přečtu si jeho jméno : Mashiro – mafián – datum úmrtí – 1.6.2009 Takže zločinec Lusknu prsty a pergamen zmizí. Jednu ruku položím nad tělo a jeho duše vyleze. Vypadá stejně jako on ale pro lidské oko je neviditelná. Nastavím ruku. Dívá se dost vyděšeně. Vlídně se na něj usměji. Chytí mě za ruku a oba dva zmizíme. Objevíme se před branou. Vstoupíme do ní a objevíme se ve velkém sále. Všude na stěnách jsou bodáky a pověšení lidé z kterých odkapává krev. Jsem už zvyklá. Když jsem tady byla poprvé zhrozila jsem se ale teď si toho ani nevšímám. Nahodím neutrální masku. Přistoupí ke mně 2 čerti a odvádí ho s sebou. Podívám se n trůn na kterém si sedí Hell von Painless. Vypadá dost naštvaně. Následuji jeho pohled, který spočine na nějakém muži. Vypadá jako nějaký frajírek. Ještě jsem ho tady neviděla. No ani se nedivím nikdy se tady dlouho nepozastavuji. Jsem ale smrt, takže s každým vycházím docela dobře. Kývnu na Hella a pomalým krokem odcházím. Ještě jednou se otočím a podívám se a pak zmizím v bráně. Vyletím směrem k nebi. Příjdu k Cissy a Kate. Ahojky holky. Dneska to vypadá že žádnou velkou práci mít nebudete. Usměji se na ně a za chvíli se před námi objeví Lyra. Když řekne slovíčko pláž oči mi zasvítí. No jasně že jdeme! Sletíme na zem a proměníme se. Zmizí mi černá křídla. Místo mých minišatů se na mě objeví krásné plavky v červené barvě a vedle mě se objeví surfovací prkno. Mé černé vlasy vlají ve větru. Objednáme si koktejl. Holky stojí pod palmou a koukají po ostaních lidech. Tohle mě naprosto nebaví a tak odložím koktejl a vezmu si prkno. Mizím jdu chytat vlny! Křiknu na ně už v běhu. Vběhnu do moře a lehnu si na prkno. Rukama začnu plavat dál až se najednou objeví vlna. Stoupnu si a začnu je sjížděť. Tohle miluju! Jezdím si ale najednou ztratím rovnováhu a skončím ve vodě. Na ní leží nějaký chlapík s tetováním. Trošku jsem ho potopila. Vynoří se a já se na něj omluvně usměji. Omlouvám se. Usměji se a vezmu si prkno. Najednou se mi protočí panenky a já mám celé černé oči. Vydím že on je zloděj. Po chvilce se mi vrátí do normální barvy. Jsem k němu zády a tak nic neviděl. Začnu plavat dál. Plně si užívám tak velkých vln. Po chvíli mě to omrzí a vylezu z vody. Zamířím ke kamarádkám. No tak co bude? Pojďte něco dělat. Je slunce užívejte si! Pojďte si zahrát volejbal! všechny zatahám za ruce a podívám se na ně psíma očima. Prosííííííííííííííííííím Čekám na jejich reakci ale stejně vím že určitě půjdou. |
| |
| Pláž Poklidně jsem ležel na pláži a odpočíval. Bylo mi prostě krásně. Zepředu mě hřálo sluníčko, zezadu pak prohřátý písek, protože ručník nebo deku si s sebou na pláž neberu nikdy. Stále jsem z pod přivřených víček pozoroval čtveřici andělský krásných dívek opodál. Nejvíc se mi zamlouvali dvě, jedna, s neuvěřitelně světlími vlasy (jakožto vlasoví albín nemám moc co pomlouvat...) a druhá černovláska v červených plavkách s prknem, která těsně po příchodu zmizela ve vlnách. Zamyslel jsem se, nevěděl jsem kterou si vybrat. Malí, vnitřní démonek mi radil obě, ale já věděl že budu mít neuvěřitelné štěstí když budu mít úspěch u jedné z nich. Nakonec pomyslný konkurz vyhrála černovláska. Zdále se mi taková...no, nevím jak to popsat, živější...průbojnější, ráznější, nikdy jsem totiž neměl rád křehké pokojové květinky. Zamyslel jsem se. Mám se zvednout a oslovit ji? Hmmmm, je to vážně extra třída...já na tom nejsem taky špatně ale... zadíval jsem se na své šlachovité tělo, poněkud bledší než ostatních návštěvníků pláže, navlečené jen v plavkách barvy bouřkového mraku. Poslední měsíc jsem trávil po knihovnách a tělocvičnách... znavu jsem se zamyslel a zaposlouchal do jejich rozhovoru. Voliš? Nidky jsem v něm nebyl moc dobrý, na druhou stranu je to skvělá příležitost... mozek mi šrotoval naplno, jak se snažil odhadnout situaci a šance. No, uvidíme, nebudem nikam zpěchat, kdyžtak se k nim pokusím přidat, ale teď ještě ne. |
| |
| Pláž: Stojíme pod palmou a povídáme a pak přijde Rebecca a chce si jít zahrát volejbal. "Tak jo jdem na to." souhlasím a jdu si vypůjčit míč. Společně jdeme na hřiště a začneme se rozcvičovat. "Tak kdo s kým bude?" |
| |
| Volejbal Když Lyra řekne že jdeme zářivě se na ni usměji. Vytrhnu jí z ruky míč a běžím k síti. Všimnu si muže, který leží na zemi a kouká se našim směrem. Docela ujde. Svalovec.... Ďábelsky se usměji a zamířím k němu. Sednu si k němu. Ahoj. Nechceš si zahrát? Skoro ani nečekám na odpověď a vezmu ho za ruku. Přiběhneme k síti. No myslím že by bylo nejlepší, kdyby jste hrály vy tři proti nám dvoum. Přece on je jenom kluk že takže aby to bylo vyrovnané. Křiknu jejich směrem a potom zašeptám k tomu neznámému. Doufám že umíš hrát volejbal. A jak se vlastně jmenuješ? Mimochodem jsem Rebecca. Usměji se a hvízdnu na ně. Začneme my ok? Je nás méně. Přejdu dozadu a připravím se na podávání. Hra začíná. |
| |
| Pláž Jenom tak v klídku si ležímve vodě, odpočívám a sleduji surfaře, jak jezdí na vlnách. V tom najednou rána a na chvíli se ocitnu pod vodou. Přede mnou stojí nějaká dívka se surfem a omlouvá se mi. Nic se nestalo slečno. Řeknu a usměji se. Dívka se otočí a vypadá to, že se jí zatočila hlava. Jste v pořádku? Zeptám se. Jenom na mě kývla a odešla. Po chvíli vylezu z vody a dojdu si koupit něco k pití. Chvíli tam ještě stojím a pozoruji lidi, ale potom si lehnu na písek a přemýšlím o tom, co budu dneska dělat. |
| |
| Volejbal: Když k nám Rebecca přitáhne dalšího hráče, prvně se mi to moc nelíbí, alen o co?.... Třeba bych je mohla dát dokupy. malinko se pousměju, nad tím nápadem. Rozestavíme se a čekáme na Rebeccino podání. |
| |
| Voliš Jak jsem tak ležel na pláži zadumaný do svích úvah, začal jsem pomalu usínat. Zrovna v okamžiku kdy spánek zvítězil nad vědomím mi oči zaclonil nějaký stín a skáplo na mě několik kapek studené mořské vody. HE? co to? kde to? stihl jsem jenom vyjeknout a ještě než jsem pořádně rozlepil oči, někdo mě chytil za ruku a táhl někam dopryč. Řádně jsem se probral teprve až když jsem stál u sítě a kdosi se mě ptal na jméno. Co já...? otočil jsem se a namoment zůstal překvapeně stát. Jak jsem byl zmatený ani jsem si nevšiml, že můj "únosce" je jedna z TĚCH holek a co víc dokonce i ta černovláska. EHm, Martin a...no nejsem mistr ale něco s tím balónem snad zvládnu pousmál jsem se Hmmm, Rebecca, zajímavé jméno zamřemýšlel jsem, to už se však začalo hrát, takže jsem na úvahy neměl moc času. |
| |
| Volejbal Usměji se. Je to legrační. Je úplně mimo. Začnu se smát. Když se uklidním couvám dozadu ale nevšimnu si že na zemi leží ten kluk, kterého jsem předtím potopila. Zakopnu o něj a hodím držku. Všichni se mi začnou smát. Chvíli se mračím ale potom se začnu smát taky. Fakt promiň. Dneska na sebe nějak stále narážíme. Zachichotám se. Nechceš jako omluvu přijmout pozvání na volejbal? Andělsky se usměju. A mimochodem jak se vlastně jmenuješ? Já jsem Rebecca. Dneska jsem se seznámila už s hodně lidma. Kruci... S tak hodně lidma by se neseznámily holky ani za rok. No jo jsem asi jiná než ony. Než se k něčemu odhodlají to je týden. Jsou moc stydlivé Očkem kouknu na Lyru. Vypadá to že přemáhá smích. Nemůže z toho jak se vždy seznámím s klukama. Protočím očima a znovu se podívám na toho neznámého... |
| |
| Volejbal (smích): Čekám, kdy se začne hrát, ale Rebecca při couvání zakopne o kluka a rozplácne se na zem jak dlouhá, tak šit¨roká. Snažím se zadržet smích, ale moc mi to nejde. Já z ní prostě nemůžu, ta mám takový zajímavý tipy jak se seznámit s klukem.! XD XD XD XD "Tak co, jdete hrát?" zavolám na ně, když se vzpamatuju ze smíchu. |
| |
| Pláž - volejbal Chvilku si jen tak ležím a přemýšlím už opravdu o blbostech. Najednou do mě někdo narazí. Podívám se a vidím opět tu dívku z moře. V pohodě. Ale příště se radši budeme setkávat bez těch pádů. Začnu se smát. Volejbal si zahraju rád, ale bach jsem celkem dobrej. Jo a jmenuju se Patrick. Tak jestli dneska nemám kliku tak nevím. Pomůžu Rebecce vstát a dojdu s ní na hřiště. |
| |
| Volejbal Dojdeme k síti a Patrick se postaví dopředu. Je v mém družstvu. Podávám. Míč letí na druhé pole. Holky se hodně dobře sehrané ale to se nedá říct o nás. Míč letí dozadu takže ho opálím přímo k Martinovi. Martine!!! Je u tebe! Zakřičím ale už je pozdě dostane pěknou pecku do hlavy. Mlaskne hlavou do písku. Chytnu totální výtlem. Všichni jsou vysmátí. Nakonec k němu příjdu a otřesu z něj písek. Jsi v pohodě? Příště to odpal. Ty jo. Budu muset dávat menší pecky. Ještě z toho bude mít otřes mozku. |
| |
| Volejbal Co kde? zatvářil jsem se zmateně a už jsem se sunul k zemi po úderu míčem. Atatatatata, to byl šlupa stěžuju si na zemi a mnu si zasažené místo. Co v pohodě? aji jo, sem jenom pořád drobet rozespalej mávnu nad tím rukou a vyšvihnu se na nohy. Chvilku jen tak stojím, pak se však oklepu a usměju. Fajn, je to dobrý hrajem? |
| |
| Volejbal: Konečně se začalo hrát. Všechno jde skvěle, jsme dobře sehrané, což se o protivníchích říct nedá. Pokud to takhle půjde dál, tak musíme vyhrát. Rebecca chtěla přihrát Martinovi, ten ale dostal pořádnou ránu do hlavy a spadl do písku. Bohužel mu nic nebylo a jelo se dál. Po 10-ti minutách dohnali náš náskok na 13:12 !!!! Sakra!! |
| |
| Volejbal Chvilku to trvalo než se mi naskytla příležitost k malé pomstě za ránu do hlavy, protože tomu že to byla nehoda neuvěřím ani omilem. Pravda musel jsem kvůli tomu obětovat bod, ale stálo to zato, balón letěl přímo na mě, tak jsem po něm šel, načež jsem fingovaně zakopl a letěl kupředu, Rebecca stále předemnou a já se "omilem" chytil zezadu šňůrky od jejích plavek, jak jsem putoval dolů, zapůsobila na šňurku má váha a putovala spolu s vrchní částí plavek semnou. Jau zaskučel jsem při dopadu, načež jsem s hraným překvapením pohlédl na svůj úlovek. EH? co to? Ježiš, promiň, omluvám se, nechtěl jsem.... vykřikl jsem naoko viděšeně, i když v duchu jsem dusil smích. |
| |
| Volejbal Strhne mi vrchní díl plavek. S fingovaným strachem se na něj podívám. Ježííš si v pořádku? Potom se zamračím. Ty idiote myslíš že ti uvěřím že jsi zakopl? Kopnu tě pořádně mezi nohy. Vytrhnu ti vršek plavek z ruky a nasadím si ho. Příjdu blíž k Lyře. Zapni mi to prosíííím. Poté vezmu míč a hodím ho Patrickovi. Pomalu se zvedáš ze země. Začnu se smát. Tak co... teď se připravuješ i na spodní díl? Ušklíbnu se a dívám se dopředu. Čekám co zase vymyslíš. Uvidíme kdo v tom vyhraje. Nemyslím že jsi lepší. |
| |
| Volejbal Chvíli se hraje celkem svižně. Až najednou kolem mě prolétne míč a trefí Martina přímo do hlavy. V tu chvíli jsme oba na zemi on šokem, já smíchem. To byla dobrá rána Pochválím Rebeccu. Potom se zase pokračovalo a celkem jsme dotahovali, ale pak přišla odplata. Pohled na polonahou Rebeccu mě posadil na zem ještě jednou. Došel jsme k Martinovi a poplácal ho na rameni. Tohle se ti opravdu povedlo. |
| |
| Lolejbal Jak jsem se tak válel po zemi, cosi na mě zařvala a pokusila se mě kopnout. No dobře, míč dohlavy beru, vzal bych i facku ale zásah do takhle citlivého místa ani omilem ...fajn, přiznávám se, byli to reflexi. Když jsem v podřepu viděl její letící nohu, zachytil jsem jí ji oběma rukama a trhl nahoru, naneštěstí mě ale vyvedla z rovnováhy a převalil jsem se na záda, ji jsem strhl na sebe. Páni, ty ale neztrácíš čas usmál jsem se, když jsem se převalil tak, že ležela podemnou. |
| |
| Volejbal: Chvíli se hraje a v tom si všimnu, jak Martin strhnul Rebecce vrchní díl plavek. Tak to bylo od něj pěkně hnusný. Ten incident potom, jak ji sthnut na sebe dlouho nenechá odezvu. To ho bude bolet. Chudák Rebecca, ten hnusnej perverzák.......chce snad s nami rozpoutat válku?...Si fakt myslí, že jí tímhle sbalí??? |
| |
| Sylian Procházíš se chodbami a kontroluješ oheň... Najednou uslyšíš hlas vašeho "velitele". Něco si zabrbláš pod nosem a vydáš se pomalým krokem do velkého sálu. Nepozorovaně do něj vkročíš. Hell začne něco blábolit ale ty ho nevnímáš. Jsi opřený o zeď úplně vzadu a přemýšlíš co tak asi budeš dneska dělat. Jestli půjdeš tam nahoru mučit lidi nebo zůstaneš tady. Po chvilce tam vtrhne nějakej anděl s člověkem. 2 ďábli ho vezmu a odvádějí ho. Máš chuť ho jít mučit a proto se vydáš za nimi. |
| |
 | Peklo Kráčajúc s mojím pohnitým telom, ktoré sa nikdy nevzdá svojho nádherného malomocenstva sa prenesiem k môjmu všemocnému pánovi Bhaalovi. Na výzor s chorobou tak strašnou , no tak očis%tujúcou. Dáva mi nádherný výzor pleti, ktorú si raz za čas strhnem aby som vyzeral ešte omnoho škaredšie než teraz. Samozrejme môj pán mi zaručil dokonalé telo, ktoré odolá aj tejto chorobe. Strašideľný výzor patrí predsa k mojej podstate, inak byy som to nebol ja. “Hmm.. zaujímavé, ísť na Zem. Och zas budem nútiť malé deti na vraždy ich rodičov, tínedžerov na sebevraždy a dospelých na vraždy svojich detí, ach ako ja toto milujem...“ Môj pohľad pritom skĺzne na moje telo. Zelenkasté mäso, ktoré vytŕča zpod mojej opádajúcej koži nevyzerá moc ľudsky, a s orgánmi, ktoré vytŕčajú rovnako nechutne ako môj pohľad sa moc ďaleko na zemi nedostanem. Preto my v misli už behala pred očami moja nová podoba, ktorú si zhotovím ihneď ako vkročím na zem. Vyberiem sa teda pripraviť sa na svoju úlohu, no vtedy sem padnú dve osoby. Anjel a človek. Mučenie ľudí je tu na každodennom poriadku, no anjel, ktorý si tu musí pretrpišť svoje hriechy. Ach ako si užijem jeho mučenie. Po mojej kúre sa nebude chcieť už vrátiť na zem. . Vyberiem sa preto s psychopatickým úškrnom na tvári za diablami, ktorý ťahajú tých dvoch. Ten anjelik dnes vysaje svoje pľúca cez prdel. |
| |
| Volejbal Ležím pod ním. Začíná to ve mě pěkně vřít. Ty idiote. Jestli ze mě okamžitě neslezeš tak tě zabiju. Odstrčím tě od sebe a zvednu se. Naštvaně kráčím k Patrickovi. Vražedně se na tebe (Patrick) podívám. Všichni muži jsou stejní. Perverzáci. Můžu se na ně vykašlat. Asi končím. Už mě pěkně štvou. Jdu radši pomáhat duším najít cestu než se tady rozčílím a vybouchnu! Začínáme znova hrát. Použiju trošičku svou moc. Ďábelsky se usměju. A potom nikdo nebude podezřívat mě. Odpálím míč ten se odrazí od sítě a Patrick to dostane přímo mezi nohy. Kašlu na něho. Nepomůžu mu. To má za to. Teď to vypadá jako doopravdická nehoda. Usměju se a hraju dál. Když se potom Martin řítí k míči zakopne a sveze se po zemi. V hubě písek. Začnu se s holkama smát. |
| |
| Volejbal S úsměvem jsem se nechal odstrčit a vyskočil jsem opět na nohy. Omlouvám se slečno, nechlaj sem se unást uklonil jsem se jí lehce jako omluvu. Očividně to myslím kupidivu i vážně. Pak začneme hrát a dějí se divné věci. Nejdřív to Patrick odrazem, který byl mimo fyzikální zákony schytá mezi nohy, načež se mi na naprosté rovyně podaří zakopnout, naštěstí opět zaúřadují reflexi a místo bolestivého pádu si jen trošku odřu ruce od parakotoulu. Páni, zdá se že nebesům má omluva nestačila a teď se mi mstí za to že jsem vás urazil usmál jsem se na Rebeccu a setřepal ze sebe písek. |
| |
 | Pláž Poletuju s jednoho obláčku na druhý a sleduju všechny lidi pod sebou...Kontroluji osudy všech lidí tam dole... Doletím až ke Kate a během chvíle se k nám přidá i Lyra a Rebecca.... Ahoj....Taky myslím, že dneska bude pohodička....Maximálně se něco stane až později... Podívám se dolů na pláž a potom zpátky na ostatní... S nadšením souhlasím s nápadem jít na pláž..Všechny čtyři sletíme dolů a přeměníme se do lidské podoby... Zmizí mi sněhově bílá křídla, místo duhových šatů se objeví bílo-růžové plavky a světlá kůže se změní v opálenou... Objednám si oblíbený koktejl a postavím se do stínu palmy... Zachytím pohled jednoho z mnoha chlápků na pláži... Tenhle si s náma ještě dneska užije...Bude mít zajímavej osud..Hlavně dnes... Usměju se sama pro sebe, ale to už se k nám vrátí Rebecca s nápadem, že půjdeme hrát volejbal.... Já jsem pro...Vždy mě bavilo hrát... Zasměju se a namířím si to s ostatními na pláž... Nevadí mi, když jsem přidělena do družstva s Kate a Lyrou...Jsme dobře sehraný tým.... Ani mě nepřekvapí, když Rebecca přivede onoho chlapa, který se na nás díval... Musím se smát, když se jim vůbec nedaří a zvláště, když Rebecca zakopne o nějakého kluka, který si nelehl na to nejlepší místo... Po chvíli, kdy se k nim ten druhý přidal, dohnali náš náskok, takže to bylo skoro vyrovnané.... Chvíli opět hrajeme celkem vklidu, ale potom opět příjde vyrušení v podobě Martinova hodně špatného nápadu.... Tohle neměl dělat...Kdyby věděl, že si právě zahrává s naším andílkem smrti, tak by si to mořná rozmyslel.... Mírně se usměju sama pro sebe a spokojeně sleduju, jak si to Rebecca nenechala líbit.... Když se opět začne hrát, citím že se těm dvěma klukům něco stane.... Podezřívavě se podívám na Beccu, která se ďábelsky usmívá....Ani mě nepřekvapí, když míč "omylem" trefí Patricka a ani když Martin zakopne a spadne.... Neubráním se návalu smíchu a raději si sednu.... Becco, že ty si nedáš pokoj... Ještě chvíli se směju, ale nakonec se zvednu a podívám se na ty dva... Osud jim dneska nepřál...a myslím, že ani nebude přát... Zamávám holkám a odběhnu k baru, kde si objednám dnes už druhý koktejl..... |
| |
| Volejbal Dívám se chvíli na to divadlo před sebou a pak najednou změna a Martin se choval úplně jinak. Tak co vy dvě hrdličky můžeme zase hrát. Začne se zase hrát a během chvíli nějakým nešťastným zásahem dostanu míčem přímo mezi nohy. Spadnu na písek ale snažím se hned vstát. Pak nějak záhadně Martin zakopne na rovině, ale narozdíl ode mě měl štěstí a nenamlátil si tolik. Tohle nebylo zrovna fér. Řeknu a pohlédnu k Rebecce. |
| |
| Volejbal: Po chvíli hraní mě to přestane bavit. "Jdu za Cissy...už mě to nebaví." otočím se a jdu k baru, kde stojí Cissy a vybírá si koktejl. Objednám si jahodovej a koukám po pláži. Konečně klid, že si ti lidský muži nedají pokoj....všichni myslejí jenom na jedno....upřímně je mi Rebeccy líto! Popíjím koktejl a občas prohodím nějaký slovo s Cissou. |
| |
| Volejbal když se soupeřův tým po mém pádu rozpadl, pousmál jsem se nad poznámkou jedné z nich. Takžebych měl pravdu....prokletí? zadíval jsem se na Rebeccu a přišel k ní. Mohl bych vás prosím jako omluvu za mou nezdvořilost pozvat na drink? zeptal jsem se s naprosto vážnou tváří. Jestli mám pravdu, mohlo by se mi podařit z ní vytáhnout jak to provádí.... |
| |
| Volejbal Jak to jako myslíš že to nebylo fér? Já přece nic neudělala. Řeknu s naprosto vážnou tváří. Poté se otočím k Martinovi a dělám že zvažuji jeho nabídku. Potom se usměju. Počkejte popřemýšlím o tom a odpověď je NE! Usměji se a přejdu k Patrickovi. I když to nebyla má vina tak se vám velmi omlouvám. Dám mu pusu na tvář a společně jdeme k baru kde si objednáme nějaké pití. |
| |
| Volejbal Se slabím úsměvem jsem ji sledoval jak přešla k Patrickovi a odtáhla si ho k baru, usmál jsem se ještě víc a šel k němu zhruba krok za nimi. Pffffffff, tolik možností udeřit, dokonce i zabít povzdechl jsem si při pohledu na ty dva, ale neudělal jsem nic, u baru jsem si obědnal minerálku, poněvač právě teď zrovna bych mohl i jen s troškou alkoholu udělat něco co bych nechtěl. Hmmmm, byla to úchvatná hra, hlavně její závěr byl...zajímaví usmál jsem se při pohledu na Rebeccu. |
| |
| Pláž: Dopiju už 4. koktej. Jo, dneska je opravdu krásně. Proč tu vůbec jen tak stojím.? "Cissy?? Nepůjdeme do vody?" zeptám se a rozhlédnu se, kdo je ještě po ruce. "Chce jít někdo s námi?" Nečekám na odpověď a rozběhnu se do krásně osvěžující vody. Po chvilce mám úplně mokré vlasy, ale to mi nevadí, miluji vodu!!! Nááádhera!!!!  |
| |
| Pláž Sotva si objednám kokosový koktejl, tak se ke mě přidá Lyra..usměju se na ni a jen letmo se otočím po ostatních.... Zajímalo by mě, jak tohle vůbec dopadne.. Stejně jako Lyra se zadívám na pláž a pomalu popíjím... Po chvíli se k nám přidají i ostatní a já si objednám další koktejl... Když se vedle mě ozve, jestli nechci jít do vody, tak dpiju koktejl a se smíchem se rozběhnu za Lyrou do moře... To je nádhera.. |
| |
| Sylian Jdeš za nimi ale poté ten anděl odejde. Jen tak. Velmi tě to zarazí. Co to má ksakru být? Jakto že jí nechali jen tak jít? Kašleš na toho bídného červa a pekelnou bránou se vydáš tam nahoru. Přeměníš se na člověka a kráčíš k baru. Všimneš si té dívky. Vypadá stejně jako ten anděl. |
| |
| Pláž Po mé pravici si sedne Martin a po mé levici Patrick. Musím se nad tím usmát. Dívám se na holky. Jsou šťastné a plné smíchu. Takhle jsem je už dlouho neviděla. Je to hezké že už je krásné počasí. Po tak dlouhé době co jsme jenom pomáhaly lidem si zasloužíme nějaký ten odpočinek. Otočím se k Patrickovi Co vlastně děláš? Vím že se nemusím ptát. Mám totiž vidět co je ten člověk zač. Vidím jeho auru. Je tmavě modrá. A k tomu se mi vždy objeví nějaký jeho prohřešek. A ve vodě jsem viděla jak kradl auto. Takže zloděj. Na zloděje je ale velmi hezký. Zato Martin má velmi zvláštní auru. Něco mezi červenou, modrou a žlutou. Jde poznat že teď myslel na nějaký zločin. Zabití nebo tak. Potom že má rád ženy. No jo. Perverzák. Najednou si všimnu jak k baru kráčí nějaký muž. Když se zadívám na jeho auru a polknu pití. Černá aura. Démon? Cože? Co ten tady dělá. Až teď se mi zjeví v doopravdickém světle. Rozpadávací kůže, zelený obličej. Hnusné. Zamračím se na něho. Vím že to viděl. Teď vypadá jako člověk. Ale doopravdy je to hnusák. Měla bych si na něj dát pozor. |
| |
| Bar Štíhly chalan sediaci za barovým pultom, ktorý hľadí po okolí baru. Na jeho tele sa nesie krátke čierne tričko a sivé krátke nohavice. Chalan s pohľadnou tvárou , ktorý zakrýva svoje oči zrkadlovými slnečnými okuliarmi. Jeho krátke čierne vlasy nesie vyčesane jemne na hor do moderného účesu tak, aby zapadal do okolia. Hmm.. tak tamto je naša kočička. A koho to tam má? V hlave mi zkrsne naozaj milá myšlienka. Hlavne vtedy keď som videl ako mu dáva bozk na čelo. Bozk smrti... Hlavu pootočím k baru a pohľad otočím na bok tak aby som na nich dobre videl. S tými okuliarmi na tvári to vyzerá akoby som si prehliadal policu chlastu v bare. V skutočnosti ale sledujem oči toho mladíka, ktorý si pri bare objednáva s kočičkou. Keď sa na níich tak pozerám lepšie všimnem si, že sedí pri nej ešte jeden. Ten ma ale teraz už vôbec nezaujíma. Objednám si ten najviac Hard-core drink, ktorý nájdem v nápojovom lístku a odnesiem si ho k jednému voľnému stolíku kde sa usadím. Rukou si potom podopriem hlavu a tvárou otočený k baru sledujem pohľadom práve tamtu jedinú mužskú osobu. Típka s divnými sivými vlasmi. Hell yeah... Zrenička mojich očí sa zmenší natoľko, že ju temer nie je vidieť. Ešte že mám tie okuliare ,Sranda začína. |
| |
| soukromá zpráva od Sylian pro V tom ale sleduješ, že zvuk zvončekov rastie, akoby zvonkohra silnela. Hudba, ktorú doteraz hrali tak jemne a pomaly sa mení na divné rýchle zvinkanie želiez. Tieto divné zvuky stále rastú a neutíchajú. Už ani nevieš odkiaľ sú z akého smeru idú, no ich hlas je taký veľký a ich tón taký nepríjemný, že pomaly nevieš čo by si mal robiť. Akoby priamo nad tvojou hlavou stál nejaký škriatok a kovovou trubkou z celej sily trieskal po radiátore. |
| |
| Bar Sledoval jsem pohled Rebecci ne jen jeho směr ale i výraz a musel jsem s ním souhlasit, z toho člověka mě tak mrazilo v zádech, že jsem zatoužil mít po ruce alespoň nůž...zarazil jsem se. Zdá se mi to, nebo se ochladilo uvědomil jsem si náhle a rozlédl se, nikdo jiný si toho ale nevšiml, pak se ozvala hudba, zvonky a můj organizmus se převedl do stavu pohotovosti, rozhlédl jsem se, ty zvonky byli nejdřív klidné, ale pak začali hrát divoce až mě z nich bolela hlava. Zadíval jsem se na Rebeccu, napadlo mě že je to její pomsta, ale ne, ta se tvářila naprosto normálně, otočil jsm se k nově příchozímu. Takže on? Jiné vysvětlení není zamračil jsem se a pokusil se zvonky ze své hlavy vytěsnit jednou z meditačních technik. Mě nedostaneš tak snadno... |
| |
| Bar Môj pohľad stále nemizne z toho chlapíka. Sledujem jeho reakcie, jeho pochyby rúk, jeho pohľad. Keď vidím akos a zamračil vyčarí sa mi na tvári jemný úsmev, ktorý sa prejaví len kútikmi mojich úst. Nenápadným pohybom ruky ale však dvíham pohár s drinkom a odpijem si z neho. Potom čo pohár pokladám späť na stôl je moja tvár znovu vážna ako pred tým. Keby bolo na mne usmievam sa ako blázon, no dokážem sa ovládať a predsa si nemôžem pokaziť svoju hru hneď na začiatku. Tvárou pritom uhnem niekam úplne inam, aby soom predsalen nebol moc nápadný nielen v ich očiach. Nieje problém si nájsť nový terč a to hneď jeden nádherný dievčenský zadoček, ktorý prechádza v plavkách okolo mňa. V mysli ma hneď napadne že si zistím číslo od apartmánu tej slečny, no potom sa pohľadom znovu vraciam na toho chlapíka. Twinkle twinkle little star... Začnem si v duchu pospevovať a pritom pokračujem vo svojej hre. |
| |
| soukromá zpráva od Sylian pro Pritom ako znovu jemne zvonia zvonkohry vo vzduchu začuješ pomedzi ne divné syčanie. Akoby niekto ťažko dýchal a akoby rovno tebe do tvojich uší. Tento dych sa zmení na chrčanie, tak podivné akoby niekto umieral tým, že sa dusí. Tebe sa vtedy zjaví pri jednom stolíku malé dieťa. Dievčatko sediace pred prázdnym stolom, okolo ktorého nesedí nikto iný. Dlhé čierne vlasy zakrývajú celú jej tvár a končia až pri jej kolenách. Pritom sa jemne začne húpať. Je jedno kedy si ju všimneš, no keď si ju všimneš začuješ to, akoby to chrčanie vychádzalo práve z jej úst. |
| |
| Bar zamračil jsem se, to co se dělo se mi nelíbilo ani trošku, každopádně to dokázalo že na vinně není Rebecca ale spíše onen nově příchozí. V rodině ani jedna psychická porucha, moje mysl je stabilní šance že bych se zbláznil bez příčny je tak..3% možná míň zamyslel jsem se, v tom se u mě probudila i paranoia, zvláštní pocit že jsem sledován, nebyl to však feeling, který uživatelé taijutsu trénují, ne ten mě neupozorňoval na sledování řval zděšením z přítomnosti toho nového chlápka. Zdá se, že meditace je mi k ničemu zamylslel jsem se, když jsem si všiml oné dívčiny, která tam určitě před momentem ještě nebyla. Ticho, tma, klid........ zašeptal jsem v duchu a odstřilhl se od myšlenek. Stav bojové prázdnoty se tomu říká, člověk nemyslí na nic, jeho tělo ovládají navyklé reflexi. V tomto stavu nejsou žádné myšlenky, pocity, vize, jen klid. |
| |
| Bar: Voda byla úzasně, osvěžující...prostě parádní. Po chvíli jsem se rozhodla zase vylézt a tak jsem se osušila a ještě s morkými vlasy šla směrem k baru. Sotva jsem vstoupila do baru, ovanul mě špatný pocit, říkejme tomu 6. smysl, bylo tu nějaké nezezpečí. Rozhlédla jsem se po baru. Démon!!! Jeho černá aura hrozivě poletovala kolem jeho těla. To snad ne? Co tady chce? I když jsem byla značně zněklidněná, navenek nebylo nic znát. V klidu jsem kolem něho přešla až k baru. Sedla jsem si vedle Martina a Rebeccy. Tohle se mi vůbec nelíbí!!! |
| |
| Bar Zákerný úsmev v mojom duchu nemizne. Stále sa škerím a bavím na neprítomných výrazoch toho mladíka. Stále pokračujem v tom čo robím, nič nemením, stále to držím na rovnakej úrovni. V tom si ale začínam všímať, že mladík sa prestal znervózňovať. Už to nie je také ako pred chvíľou. Zábava upadá. Znovu si trochu odpijem z môjho pohára a potom, keď ho vrátim na stolík tak sa na stoličke trochu odsunie. Chlapec sa nám snaží odolávať. Boh vie, čo mu beží v jeho mysli. Rukou pritom zahrabem do vrecka a vytiahnem z neho balíček cigariet. ústami vytiahnem cigaretu a balíček znovu vrátim. Potom začnem oboma rukami šmatrať po vreckách, aby som si mohol pripáliť. No nič. Žiadny zapaľovač akoby nenachádzam a s zvedavým výrazom tváre sa obzerám po ľuďoch, ktorý by teoreticky mohli mať ohneň. Dvihnem sa preto zo stoličky a smerujem k baru. Teraz ale úmyselne na tú časť, kde sedia tí traja. Postavím sa priamo za toho chalana, ktorého som sledoval, dosť blízko na to aby som naň mohol dočiahnuť . Pre istotu ale stále neprestávam s tým čo robím, je mi jedno čo on vníma. Zatiaľ. “Máte oheň prosím vás?“ Prehovorím k barmanovi, ktorý stojí neďaleko nich. Ukážem mu pritom cigaretu, ktorú držím v rukách. Počkám kým mi podá zapalovač alebo niečo čím by som si mohol pripáliť, Ak nemá kúpim si jeden a zapálim si. “Vďaka..“ Odpoviem kľudne a vyberiem sa znovu k svojmu stolu. Otočím sa do toho smeru, kde je ten mladík cesta k môjmu stou ma núti okolo neho prejsť. A len tak úplnou náhodou pri mojom prvom kroku od baru do neho úplne nevšímavo plecom vrazím. “Prepáčte nechcel som...“ Smeruje hneď moja odpoveď k jeho osobe po mojom nemorálnom vrazení. S tónom a s ospravedlňujúcim sa nielen výrazom tváre ale aj slovami. Pritom mladíka chytím za plece , ako gesto, že moje ospravedlnenie myslím vážne. Napokon pokračujem späť k svôjmu stolu. |
| |
| soukromá zpráva od Sylian pro Tento výpad sprevádzajú zvuky a krik typu: “Kveeeee iiiíííí ááááá“ Niečo veľmi nepríjemné. Trvá to len chvíľku a slúži to len na šok, potom hneď zmizne. To či sa to stalo alebo nie závisí na tvojom skille a tvojich schopnostiach, ktoré používaš. |
| |
| Bar I bojová prázdnota má své mouchy, jedna z nich se právě projevila, v okamžiku kdydo mě onen muž vazyl byl vyhodnocený jako nebezpečí, okamžitě jsem vyskočil ze židle, přičemž jsem držel jeho ruku, přetočil jsem mu ji a ohnul zápěstí, čímž se musel předklonit a zabránilo mu to v pohybu, následně po kopanci do zadku putoval k zemi a já si opět sedl s úsměvem jsem si obědnal další minerálku, aniž bych věděl o světě. |
| |
| Bar Když se zvedám ze země přijde ke mě Rebecca, omluví se mi za to za co nemůže. To je dobrý já ví, že za to nemůžeš, že to byla náhoda. Řeknu vážně bezesrandy. Potom mi dá pusu na tvář a společně jdeme k baru. Na otázku co dělám odpovím celkem pravdivě. Popravdě se mi to neříká snadno, ale zrovna jsem se dostal z vězení. Podívám se na ní a aby se nezalekla dodám. Ale byl jsem tam jen ze své hlouposti, protože jsem to měl horší u pár lidí a potřeboval jsem peníze, tak jsem ukradl pár aut. Sklesle se podívám pohledem, že mě to mrzí. A co děláš ty? Všimnu se, že se dívá na nějakého chlapa. Co je to zač? Znáš ho? |
| |
| Bar Odehraje se spousta věcí najednou. Patrick mi odpoví na otázku. Jde vidět že ho to mrzí. No jo to se může stát každému. No tak hlavně že teď jsi už čistý. Po otázce co dělám já trošku ustrnu. Můj mozek teď rychle pracuje. Nemůžu mu říct celou pravdu. No já pomáhám lidem. Tohle je částečná pravda. Lidem pomáhám přejít na druhou stranu ale to je už jenom menší detail. Ani ne. Párkrát jsem ho viděla. Nikdo důležitý. Zamračím se do skleničky. Sakra. Sakra. Sakra. Démon nám tu chyběl. Chvíli se dívám na Martina. Mé oči zmodrají a já kolem něj uvidím černou auru. Ten démon tady dělá dost nepořádky. Mé oči se vrátí do mé původní černé barvy. Po chvilce Lyra vyleze z moře a přejde k nám. Pozorněji se zadívám na Martina. Je mimo. Takže iluze. Démon iluzí. No skvělý takhle se jenom prozradí. Za chvilku ho určitě začne mučit. To mu nevadí že je na veřejnosti. Kruci. Porušuje všechna pravidla. Asi mu to bude muset někdo připomenout. Vyšlu k Lyře myšlenku. Lyr? Měly bychom zasáhnout hrozí prozrazení. Takhle na veřejnosti? To nedopadne dobře. Jestli ho začne mučit a Martin začne křičet bude to velmi špatné. Musíme to zarazit. Pohnu rukou a tak zastavím čas. Tuhle schopnost moc nepoužívám jen ve výjimečných případech. Umí ji všichni jak andělé tak ďáblové. Ale touhle mocí jde zmrazit jen lidi. Sedím stále na svém místě a silnějším hlasem řeknu. Héj ty. Prstem ukážu na Seliana. Hned s tím přestaň. Jestli chceš tohle provozovat tak s tím jdi jinde. Hráblo ti? Takhle na veřejnosti. Hrozí prozrazení. Jestli to nevíš tak vy máte taky určitá pravidla. Myslím že by Hell nebyl moc nadšený kdybych mu řekla co jsi tady dělal.... Takže se sbal a vypadni jinak poneseš následky. |
| |
| Bar Chvíli sedím a sleduji Rebeccu, jak pořád pokukuje po neznámém. Když mluvila o tom, že už jsem čistý chtěl jsem říct, že to není pravda, ale rozmyslel jsem si to a jenom trochu nejistě kývnul. Takže ty pomáháš lidem. To je ušlechtilý. Já jsem jim spíše jen škodil. Podívám se zase k tomu chlapovi, už mi málem ujely nervy a vstal jsem. Nemám rád když nás někdo ruší. Jestli chceš já toho chlapa vyvedu. Řeknu Rebecce vážně. |
| |
| PRAVIDLA 1.Pjka (tedy já) má vždycky pravdu. 2.Schopnosti … Andělé : Lyra - Vnášíš lásku do lidských srdcí. Tvé schopnosti jsou velice jednoduché. Dáváš lidi dohromady nebo je naopak rozděluješ když jim to neklape. Našeptáváš jim co mají říkat když jdou spolu na rande. Cissy - Řídíš osudy lidí. Pomáháš jim ale také jim přinášíš smutek. Když se ti ten osud můžeš ho změnit ale ne moc. Musí to totiž vždy zůstat v rovnováze. Kate - Létáš si po světě a rozdáváš štěstí. U sebe máš vždy takový váček. V něm je prášek, který je naplněn štěstím. Je bezedný. Jestli někoho jen trošku posypeš tím práškem začne mít dobrou náladu a je naplněn štěstím. Faryl - Spravedlnost. Heslo kterým se držíš. Dokážeš našeptávat tresty. Rebecca - Smrt. Jsi průvodce. Přenášíš duše na druhou stranu. Jsi velmi potřebná. Bez tebe by po smrti neexistoval pořádek. Dokážeš vytahovat duše z těla. Dokážeš vidět zločiny, které za svůj život spáchali. 3.Schopnosti... Ďábli : Hell - Vládce pekla. O pekle ví všechno. Neznalý ve světě lidí. Velmi silný. Nejsilnější pekelník. Proto si ho ďáblové vybrali jako vůdce. Thomas - Ďábel smrti. On je sama smrt. Může kdykoli a kdekoli někomu vzít život. Vyvolává nemoce. Sylian - Iluze jsou tvou nejsilnější zbraní. Dokážeš v nich lidi i umučit, takže umřou. 4.SPOLEČNÉ SCHOPNOSTI Všichni dokáží zastavit čas. Tzv. Zmrazit lidi. Dokáží to i pekelnicí i andělé. Andělé dokáží vidět aury. Všichni si dokáží vyčarovat velmi běžné věci. |
| |
| Faryl Jsi ve věznici kde zrovna odsuzují nevinného člověka. Chceš mu pomoct a tak zkusíš něco našeptat soudci. On ho však odsoudí k smrti. Zhrozíš se. Jak ho můžou odsoudit k smrti? On je přece nezabil. Je vinen ze všeho co udělal. Vyvraždil celou rodinu. Cca 30 členů rodiny. Ty ale víš že to není pravda. Začneš soudci našeptávat. Něco ti v tom ale brání. Cítíš že je zde nějaká temná síla. Někdo tady poslal nějaké kouzlo, které ti brání ve vykonání spravedlnosti. Víš že to udělali ti v pekle. Snažíš se něco udělat. Vidíš jak ho odvádějí do místnosti. Uprostřed stojí elektrické křeslo. Posadí ho na něj a tebe začínají po tváři stékat slzy. Slzy smutku. Slzy toho že mu nemůžeš pomoct. Jsi přece anděl spravedlnosti. Musíš s tím něco udělat. Takhle to skončit nemůže..... |
| |
| Bar Ako sa chytím pleca toho mladíka zrazu sa postaví a zhodí ma na zem. Stále ležiac na zemi s nozaj šokovaným výrazom tváre sledujem nielen jeho ale aj kočičku. “Kľud kámo!!! Veď som si chcel len zapáliť cigaretu!“ Chvíľu ešte ležím na zemi, no po nej sa začnem znovu zbierať na svoje vlastné nohy. Pár pohybmi rúk si oprášim svoje tričko pričom pohľadom sledujem cigaretu, či mi zhasla alebo nie. Vtedy sa zastavil čas. Samozrejme viem, kto to urobil. Vieme to všetci. A tatiež som podľa pohľadu kočičky aj mohol predpokladať čo sa zrejme stane. . Ach ti anjelíci a ich nekonečná túžba po spravedlnosti. . A oni chcú poučovať o utajení. Preto s rukou za chrbtom len lúsknem a ten čas, ktorý ona zastavila. Som ja pustil. Teda časť toho, čo ona vykrikovala sa vypustilo do éteru. Mne je to jedno ja som nekričal. Na jej slová by som aj tak neodpovedal a preto je jedno, či ho ona zastaví znovu. Ak vypustila svojím krikom do éteru dostatočnú časť toho, čo mi chcela povedať. Zareagujem prekvapene tak ako by zareagoval obyčajný človek. “Ste sa zošaleli ľudia alebo čo?“ To len preto aby som ju zhodil na tej jej slávnej verejnosti, pred ktorou chce tak strašne mlčať. Mne je to jedno, kričala ona nie ja. Ak ale nič z jej úst nevyšlo a ľudia okolo si nič nevšimli ostávam ticho a nereagujem. Twinkle twinkle little stáár .. like a diamod in the skyyy.... Začnem si znovu v duchu pospevovať a ignorujúc sa otočím a kráčam k stolíku, kde som pred tým sedel. “Ten prvý je silný. Aký skill je ten druhý?“ Prejde mi hlavu keď sa znovu usadím a začnem pohľadom sledovať toho druhého mladíka, čo pri nej sedí. Zatiaľ nič nerobím len ho pozorujem Dúfam, že to kočička pochopila a že jej nemusím vysvetľovať, to, že aj ja poznám pravidlá. Viem, kde sú ich hranice. No to že sa k nim približujem neznamená, že ich prekročím. Aj keby ten chalan zakričal alebo nebodaj spadol na zem. Ja vinný niesom, nič som neporušil. Ja som svoju osobu neodhalil. Ak si chce o tomto porozprávať tak neskôr, nemám na ňu aj tak náladu. |
| |
| Bar Překvapeně jsem zamrkal, probral jsem se v okamžiku kdy pominul mentální nátlak, tedy dost brzo abych slyšel Rebeccu jak něco křičí na toho chlápka. Takže jsem měl pravdu.... zamručím, načež probodnu Rebeccu obviňujícím pohledem a otočím se k neznámému. Omlouvám se že sem s tebou tak švihl kámo, byl jsem duchem mimo a jak do mě strčil lek sem se usměji se naoko přátelsky a omluvně, oči však mluví jinak, nebýt tu tolik lidí, patrně bych mu vrazil do krku kudlu, i když by to nejspíš nebylo moc platné. |
| |
| Síň Bolesti - Peklo: Pohlédnu na přítomné a začnu proslov. Všichni jsme zde!... vzpažením rukou vyčaruji před sebou obraz do světa lidí...Vidíte co se děje, bez nás by bylo lidem dobře, tady je Sylian! Lidský červ na něj vztáhl ruku! Chvíli pozoruji ostatní a přemýšlím nad trestem.. Thomasi, vyndej si ruce z kapes, když s tebou mluvím! Tebe pověřuji, aby jsi vystoupil do světa lidí a zjistil jestli onen Martin Procházka nechová nějaké zvíře mu blízké a poté jej takto potrestal! Dále si usednu na trůn, pohlédnu na Thomase a rukou ukážu k pekelné bráně. Ostatní se vraťte zpátky k mučidlům! Ukážu na zbylou sebranku čertů a různých znetvořených potvor. |
| |
| Pláž Vydržím ve vodě hodně dlouho a zůstanu tam déle než Lyra, která odešla zpátky k baru... Musím si té vody pořádně užít, než se zase budu muset vrátit nahoru a kontrolovat osudy lidí.. Najednou opět zaregistuju, že se něco špatného blíží, ale už jsem si také zvykla, že nemůžu ovlivnit osudy všech.... Něco se tady na někoho chystá... Otočím se směrem k baru a zarazím se...Té černé auty bylo prostě nemožné si nevšimnout... Rychle vyběhnu z vody a zamířím k nim... Co tady ten démon chce?...To nevěstí nic dobrého.. Stoupnu si vedle Lyry a podívám se na onoho démona... Během chvilky se mi podaří odhadnout, že je to démon iluzí...Pohled na Martina mě v tom hodně silně utvrzuje.... Hned potom Rebecca zmrazí čas, aby se do toho mohla vložit... Stejně bys mu to Becco měla říct..Tohle není jen tak... Až skoro u konce jejího monologu si uvědomím, že čas je opět v normálu a většina lidí okolo slyšela závěr.... Kruci.... Řeknu tiše sama pro sebe a podívám se na toho démona, který to zbůsobil... Nemá už ale cenu znovu zastavit čas a vykonané se nedá vrátit zpět...Podívám se na Martina, který vypadá jako by ledasco pochopil a co je nejhorší, omlouvá se mu... Becco, lyro...Měli bychom něco udělat... Podívám se na obě a pro přirozenost si objednám další koktejl... |
| |
| Ten démon, který mě příšerně štve!!!!!! Mou poslední větu slyší všichni zůčastnění lidé. Zamračím se. Ten idiot. Asi ho brzo zabiju. Už mě pěkně štve! Martin se na mě podívá a já mu se na něj nejistě a umluvně usměji. Objednám si jahodový koktejl a pořádně se napiju. Jsem tak nehorázně naštvaná že se potřebuju něčím uklidnit. Nejraději bych do něčeho pořádně praštila a jako dobrý boxovací pytel by se hodil ten démon. Ďábelsky se usměju. No nemyslím že se to může dělat jen tak. Nic moc neudělal takže ho vyvést nemůžeš. Spíš by ještě ocharnka vyvedla tebe. Ale ten nápad se mi líbil. Povzbudivě se na Patricka usměju. A jak by sis to asi tak představovala Cissy? To jako znovu zmrazíme čas nakráčíme k němu dáme mu před držku a pošleme ho do pekla? Tak jednoduché to rozhodně nebude. Jestli zase pustí čas. Jenom by na nás padlo ještě větší podezření, že jsem se z jednoho místa přesunuli tak rychle a přitom nás nikdo neviděl. Ten démon je chytrý a určitě ví svá pravidla. Jen se chce dostat asi blízko k jejim hranicím. Nesnáším ty vyvržence pekla. Jsou tak otravní a dělají jenom samé problémy. A jsou k tomu ještě pod nadvládou toho Hella, kterej je ztělesnění zla. Beztak by s tím nic nedělal. Ty jejich trapný pravidla. Vyšlu myšlenky k holkám. Podívám se na Syliana a mé oči se přimhouří. Pořád nás sleduje. Jeho pohled se mi velmi nelíbí. Nejraději bych mu vyškrábala oči. Začínám mě pěkně vytáčet. Ještě chvíli se na mě bude takhle čumět a vybuchnu. Přeci jsem jenom holka a toho se dá patřičně využít. V mysli se zasměji mé skvělé myšlence. Holky? Co takhle mu z tohohle jeho malého výletu udělat peklo? Přece on má peklo velmi rád. Může ho mít i tady. Cítí bolest jako každý normální člověk. Mohly by se mu stát. Dejme tomu nějaké menší nehody? Co vy na to? Zrovna chytám velmi nebezpečnou náladu. Zrovna tohle u mě holky nesnáší ze všeho nejvíce. Vždy jim potom dělám naschvály. Joooo. Je velmi výhodné být anděl smrti. Můžu si dělat většinou co chci. A nejraději mám když někoho pořádně naštvu a otravuju. |
| |
 | Vězení Ten soudce se mýlí. Mýlí se! Plete se! Musíte ho pustit! Chce se mi křičet na všechny co jsou v síni. Stejně by mě nikdo neslyšel. Zatnu pěsti a rozhlédnu se kolem.. Kde je ten co seslal to temný kouzlo..?! Třeba tady není.... To by bylo špatný... Jak mám toho muže zachránit? Neudělal nic špatného! Kruci, proč mě nikdo neposlouchá?! Špatně. Všechno je špatně.. Jinak než by to mělo být. Odsouzeného už odvádějí. To je vážně zlý. Letím za nimi, pomalými máchnutími žlutobílých opeřených křídlech letím vzduchem těsně u stropu. Odsouzený nevinný dostává den na rozmyšlenou toho, co údajně udělal. A je to tu. Den s velkým D. Ne však pro mě. Bohužel... Co jsem to za anděla spravedlnosti co ani nedokáže zachránit nevinného?! Nevinného odvádějí do poměrně větší místnosti. Skoro hned u dveří vidím křeslo, které má na svědomí nespočet životů. Před ním řady lidí, sedících na židličkách, celí žhaví, aby viděli toho chudáka trpět. Jsou to všichni nic netušící pozůstalí zavražděné rodiny. Přátelé, známí... Nikdo z nich netuší, že ten, koho právě lidé z věznice posazují na křeslo je nevinný. Nemůžu se na to dívat. Ne, když vím že za to můžu já sama. Skousnu si ret a sevřu ruku v pěst. Tohle ne... Začíná mě nepříjemně pálet v očích a krku. Pak už jen cítím slzy stékající mi po tvářích. Přece můžu něco udělat...! Nemůžu tady jen tak stát a dívat se jak nevinný umírá! Nějaký strážník ho poutá ke křeslu a nasazuje mu černý pytel na hlavu s dírou na vrchu. Další donáší houbičku, která byla namočena v kbelíku necelé dva metry od křesla. Pokládá ji nevinnému na holou kůži na hlavě a voda stéká v pramíncích i pod černý kus látky. V místnosti je smrtelné ticho, napovídající co se stane. Slyším jen roztřesený dech muže sedícího v křesle a trochu klidnější dech ostatních v místnosti. Strážník kývne na chlapa v kabince, který všechno spouští. "Fáze jedna." řekne. Chlap v kabince se natáhne po páce, která nabíjí křeslo. NE! Vykřiknu. Mám štěstí že můj výkřik nikdo slyšet nemůže a velkým máchnutím ruky zastavuji čas. Upnu se k ubohému nápadu, který mě osvítil na poslední chvíli. Rychle vlétnu do spouštěcí kabiny a vyvolám si kleště, kterými přeruším komplet všechny dráty které spojují řídící kabinu s křeslem. Když jsem si na 1000% jistá, že muži na křesle nehrozí smrt, vylétnu z kabiny a pohybem ruky opět rozběhnu čas. Chlap v kabince zatáhne za páku a řada žárovek nad ní se rozsvítí, jak se nabíjí. Strážník prohlásí "Fáze 2" a odříká obvyklý naučený text. Nakonec řekne "Fáze 3" a kývne na chlapa v kabině. Ten zatáhne za jinou páku, která má vpustit smrtící elektrický proud do křesla ale.... nic. Křeslo nevyslalo žádný proud. Pološťastně si otřu tvář od uschlých slz a čekám co bude dál. Snad ho odvedou a odloží to na stejný den za týden... Do té doby bych mohla najít a zkusit dokopat policii k tomu aby našli pravého vraha... |
| |
| Bar V duchu s temer nekonečným úškrnom sledujem naštvaný výraz kočičky. Aj by som po nej niečo zavolal, no to nechcem. Sediac na svojom mieste popíjam drink a sledujem ich. Samozrejme stále s okuliarmi na tvári a preto nemôžu vidieť, kam presne sa pozerám. Spočiatku je môj pohľad trochu ostražitý a pobehuje, no napokon skončí na tom chlapíkovi vedľa kočičky. “Šalalalaaa.... Čičina si myslí, že tu vládne čo? Ach, pravda ale bolí...“ Začnem uprene sledovať mladíka, vtedy mi zkrzne v hlave naozaj bravúrna myšlienka, ktorú hodlám využiť. Pre prípad, e by tento bol taký tvrdohlavý ako ten pred tým. No šak uvidíme, za test nič nedám. Sledujem ako sem nabiehajú ďalší anjeli, nielen ona. Ach, vás tu je ako myší. To aby som aj ja z pekla zavolal nejakých kamarátov aby nás tu bolo tiež tak... Zahráme si volejbal.. Znovu si odpijem a sledujem reakcie mladíka, ktorý tentokrát pocíti podobnú vec, čo Martin. |
| |
| soukromá zpráva od Sylian pro V tom začuješ jemné cinkotanie. Jemnú hudbu, hry vetra ako fúka cez zvonkohry. Ich jemná melódia sa nesie ako nádhera v okolí. Počuješ ich, ako jemne a prekrásne hrajú. Aj by si sa ukľudnil, no nemôžeš vďaka nepríjemnému svrbeniu, ktoré ti to nedovolí. Nie je až také silné na to aby si sa musel škrabať, no je dostatočné na to aby si ho nemohol odignorovať.. V tom ale sleduješ, že zvuk zvončekov rastie, akoby zvonkohra silnela. Hudba, ktorú doteraz hrali tak jemne a pomaly sa mení na divné rýchle zvinkanie želiez. Tieto divné zvuky stále rastú a neutíchajú. Už ani nevieš odkiaľ sú z akého smeru idú, no ich hlas je taký veľký a ich tón taký nepríjemný, že pomaly nevieš čo by si mal robiť. Akoby priamo nad tvojou hlavou stál nejaký škriatok a kovovou trubkou z celej sily trieskal po radiátore. |
| |
 | Vězení Jare, jare, máš to ale štěstí drahá Faryl pousmál jsem se. Stál jsem těsně za odsouzencem, jen jsem čekal až ho zabijí a já si budu moci vzít jeho duši výměnou za spravedlivou pomstu. A to to vypadalo tak nadějně, sem si jistej, že tenhle by duši za pomstu obětoval zasmál jsem se a rošťácky na ni mrkl. Zná mě, dost dlouho, jsem sice mladý, zato jsem si už stihl v pekle získat respekt a tak vzhledem k mému zaměření mě vybrali jako jejího protivníka, od té doby se jí snažím škodit jak nejvíce můžu, třeba to kouzlo co zasáhlo soudce bylo mé dílo. Takhle mi kazit práci, to nebudeme kamarádi usmál jsem se. a ukázal na jednoho z lidí, matku oběti která ve vsteku upsala duši za smrt tohoto muže, co na tom že je nevinný, ona to neví a mě je to jedno. Teď se zvedla, očividně nepřítomná, v ruce měla dlouhý nůž a s šílením řvem, pod vlivem mého kouzla se vrhla na odsouzence s úmyslem dokonat co křeslo nedokázalo. Upřímě by mě zajímalo, jestli věděla že podle dohody k výkonu její pomsty můžu užít i její tělo... |
| |
| Vězení Zase ty Tsurugi..?..! prsknu naštvaně. Zrovna když jsem si myslela že to bude v pohodě! Duši by za pomstu obětoval snad jen blázen... Odporuji a na jeho mrknutí reaguji úšklebkem. Dej si pohov démone. Řeknu mu vzápětí. Následně si poslechnu další část jeho proslovu a podívám se směrem jakým ukazuje. Nějaká žena se zvedla, absolutně mimo a svírajíc nůž v rukách se vrhla na nevinného stále připoutaného ke křeslu. Ne! Opět zastavím čas a zkouším co nejrychleji odpoutat muže na křesle. |
| |
| Věznice Ale, ale tohle mi nedělej, ta žena mi prodala svou duši za to, že zemře ten koho považuje za vinníka smrti svého dítěte, a já se musím postarat o splnění jejího přání zasmál jsem se a znovu čas pustil, jesti půjde vše podle plánu, ubodá onoho nešťastníka k smrti, načež zabije sebe sama nebo bude zastřelena strážným a já si vezmu její duši, taky zruším volno Rebecce, ale koho by to zajímalo? Stejně bude můj, uzavřu s ním obchod dřív, než si ho stihne převozník vzít do nebe. |
| |
| Bar Najednou mi v myšlenkách proběhne vše, co se stalo od té doby, co jsme dohráli volejbal. Ale zničeho nic mě začne svrbět pod plavkama a slyším nějaké cinkání. Co to do prdele je? Kouknu se po ostatních a zdá se, že nic neslyší. Postupem času cinkání zesiluje a vypadá to, že někdo vedle mě mlátí kladivem do železa. Asi jsem se zbláznil, nebo už fakt nevím. Rebecco slyšíš to taky, to mlácení do železa. Já nevim něco se mnou asi je. Řeknu, ale je to čím dál horší. Sakra nechce se mi věřit, že je to tím pitím, pijou ho všichni. Podívám se na toho neznámého a potom na všechny ostatní. Až zjistím, kdo za to může zabiju ho. |
| |
| Bar Když mě onen muž odignoroval, pokrčil jsem rameny a se zamyšleným výrazem se začal věnovat pití. Nevěřím tomu že něco takového dokáže člověk, navíc to co říkala Rebecca, jakoby součást delší řeči vytrhnutá z kontextu, co se to tu kruci děje? znovu jsem se podíval, tentokrát tázavě na Rebeccu a pak na onoho muže. Jsem si jistý že je to jeho vinna, nikdo jiný podezřelí... zadíval jsem se na Patricka, kterému se na tváři usadil zajímaví výraz a začal se jaksy nepokojně vrtět na židli. Co to...jasně, nevyšlo mu to se mnou, tak to zkouší s jiným, zajímalo by mě jestli se na to musí soustředit zamyslel jsem se a dál sledoval dění. Jeslti ano je to v pohodě, jeslti ne...budou problémy |
| |
| Věznice "Dej pokoj, zalez do pekla a nevylejzej!" Po tom, co on spustí čas, ho opět zastavím. Žena se stačí posunout tak o krok, víc ne. Přemýšlím co bych měla udělat. Rozvazovat pouta nemá cenu, nestíhala bych se na to soustředit a k tomu ještě zastavovat čas. A co našpetat ať strážníci zastřelí tu----- Ne! To nesmím! Ta žena nic neudělala a já sama bych se potom na sebe musela naštvat protože bych nechala umřít jiného nevinného člověka. Je ale ona pořád nevinná když upsala svou duši pomstě...? Uvažuji a přitom - fialovo-modré oči upřené na pouta - rozvazuji pouta. Už jsem pokročila, ještě uvolním ruku a hlavu a bude volný. |
| |
| Věznice Zamračil jsem se. Tak takhle teda ne drahá Faryl zamračil jsem se, znovu pustil čas, načež jsem jí chytil za rameno a prudce s ní trhl a odhodil jí od vězně, načež jsem jí znehybnil obě ruce aby (doufám že k tomu ruce potřeba jsou) nemohla čas opět zastavit. Našeptávačko nech už toho, uznej porážku a sleduj jak pomsta výtězí nad spravedlností usmál jsem se, preventivně jsem ještě vyslal k jednomu ze strážných myšlenku. Zastřel ho, je to přece parchant, vrah tak proč by měl žít jen proto že vypadl proud? Proč by ho měla zachránit praskající pouta? Ne, ta žena s nožem má pravdu, ona jediná dělá zrpávnou věc, musím ho zastřelit, spravedlnost nesmí pošlapat, spravedlnost musí zvítězit, musím ho zastřelit. |
| |
| Už zase? To snad nééééé.... Otravování Patricka aneb vytočená andělice Koutkem oka se kouknu na Patricka. Vidím jeho poněkud zvláštní výraz. Po chvlice na mě promluví. Cože? Nahlas vykřiknu tak že se na mě všichni otočí. Néééé... nic neslyším. Asi máš halucinace. To je možná z toho sluníčka. Konstatuji. Uvnitř mě to šíleně vře. Idiot. Idiot a znova idiot. Tak on si nedá pokoj. Tohle brzy vyřešíme. Všimnu si Martinova tázavého pohledu. Copak? Děje se něco? Řeknu dost překvapeně jako kdybych nevěděla o co tady jde. No jo. Jsem v tom prostě dobrá. Kdybych nebyla anděl asi bych byla herečkou. Lyro? Cisso? Kate? Myslím že zasáhnu. Takhle to dál jít nemůže. Vím že bych neměla. Přeci mám být neutrální. Ale tohle už překračuje všechny meze. Nemůžeme si dovolit aby jeden z nich začal něco tušit. Musely bychom je zabít abychom uchránili toto tajemství. Zastavujte čas jak jen nejvíce to půjde. Zastavím čas..... Sylian že? Velmi mě netěší. Děláš tady pěkné zmatky a mě a tady mým kamarádkám se to vůbec nelíbí. Kouknu se a čas je znovu spuštěn. Dělám jakoby jsem před chvílí nic neříkala. Skončila jsem zrovna, kdy Sylian spustil čas. Teď příjdou na řadu holky. Jsou dost silné na to aby mi daly trochu času. Jestli okamžitě neodejdeš. Postaráme se o tebe samy. Pošleme tě zpátky do pekla. A ty víš že to můžeme udělat. Neřeknu kdybys to zkoušel na jednom ale dva už je příliš nemyslíš? Jestli chcceš povoláme našeho velitele. Myslím že víš s kým by jsi měl tu čest. Bůh. Myslím že ti rád osvěží tvou zatuchlou a shnilou paměť. Myslím že by rozhodně souhlasil se mnou a s mými kolegyněmi. Na veřejnosti to je zakázáno provozovat tyhle praktiky. Víš že je budeš muset zabít. Tady. Ukážu na Martina. Martin. Začíná mít nějaké tušení. A Patrick není daleko od toho aby si dal dvě a dvě dohromady. Je jasné že si hned nebudou myslet že jsi démon nebo něco podobného ale i tak hrozí prozrazení. Velitelé tohle riskovat nebudou. Proto by jsi měl odejít. Jestli neodejdeš jak rozmrazíme čas budeme tě nuceny vzít před náš soud, který určí co s tebou bude. Po rozmrazení času máš 2 minuty abys odešel. Hodiny odtikávají. Rozmrazíme čas a já se na židličce otočím směrem k moři. Přitom v mém zorném poli vidím Syliana. Na psrtu ukážu 1. 1 minuta. Zbývá ještě jedna do doby než se do něj pustíme... |
| |
| Bar Nadále jsem jakoby upíjel, ale přitom bedlivě pozoroval Rebeccu i onoho cizince. Ale nic, jen si říkám jaké je štěstí že kromě padouchů jsou tu i kladní hrdinové odpověděl jsem jí na otáku, zatím nevím nic, tohle je jen střela z boku a... Teď uvědomil jsem si, během jediného mrknutí, její výraz tváře, její ruka ústa, vše je jinak, skoro jako by někdo zastavil čas, ona něco řekla a...teď podruhé, zase ústa jsou zcela jinak, a pravá ruka taky...co se to tu sakra děje? zamračil jsem se. Co se to tu k čertu děje? zopakoval jsem nahlas. |
| |
| Věznice Měla jsem v plánu něco říct a slovně Tsurugiho setřít ale zmůžu se jen na výkřik když se mnou hodil skoro přes celou místnost. Když mi spoutá ruce a myslí si že má vyhráno, spustím. "Takže abychom si to ujasnili. Za 1. nejsem Našeptávačka, 2. podceňuješ mě a 3. porážku nesnáším a nikdy jí neuznám - CHÁPEŠ?" Začnu nějakého strážníka přemlouvat. OK, když si chce Tsurugi hrát, budu hrát. Ale rozhodně ne férově. Prostě to odsuňte na jindy.... Vypnula se elektrika a tenhle vězeň nestojí za rychlou smrt. Jen ho stresujte, přesuňte termín na jindy a odtáhněte tu ženu. Ta by každopádně neměla mít zbraň! Je přece svědek u popravy, jak to propašovala?! Honem ji uklidni a zabav jí to! ZASTAV TU ŽENU!!! Pro jistotu na chvilku zastavím čas, stejně ho Tsurugi zas uvolní. Vzdorovitě se koukám na Tsurugiho a pomocí křídel vstanu. |
| |
| Věznice Zamračil jsem se, začal jsem ztrácet trpělivost, o kus dál na pláži se hýbali emoce ve velkém a já tušil že se tam co nevidět vypravím pracovně, nehodlal jsem se tu tedy zdržovat, proto jsem zavřel oči a na chvíli se soustředil. Já, vykonavatel pomsty démon Tsurugi si žádám smrt tohoto muže zvedl jsem ruku a ukázal jeho směrem, prsty byli jakoby obtočené kolem nějaké věci. cenou za jeho život je život a duše žadatelky dokončil jsem ceremoniál nahlas a zřetelně, načež jsem stiskl ruku v pěst a rozdrtil tak mužovo srdce. Tedy jestli nejsem zastaven někým jiným otravným a okřídleným XD |
| |
| Věznice NE! Křiknu mezi větami které Tsurugi odříkává. Opět mě pálí oči a pohled se mi rozmazává slzami. Naberu rychlost a chci do něj vrazit abych jakkoli přerušila rituál který provádí. Pozdě. Letěla jsem moc pomalu, nebo jsem nezareagovala dostatečně rychle. Jakmile jsem viděla že Tsurugi sevřel ruku v pěst, vzdala jsem to a se stále ochromenýma rukama jsem to do něj v plné rychlosti napálila. Následně se sesunu k zemi kde zůstanu ležet a třesu se kvůli vzlykům a vzteku sama na sebe. |
| |
| Věznice Dokonáno zamručel jsem, načež jsem přešel k oné ženě, stále zmražené v čase s nožem vysoko zdvyženým nad tělem onoho muže. Za spolčování s peklem a vraždu nevinného tě odsuzuji k věčným mukám v pekle usmál jsem, načež jsem zabil i ji a na její duši si vyleptal svou značku, aby se pak drahá Rebecca nespletla. Zarazil jsem se, něco se mi nezdálo a otočil jsem se. Vzlykající Faryl není nic co bych viděl rád, povzdechl jsem si, přišel k ní a dřepl si, načež jsem ji lehce pohladil po vlasech a řekl co možná nejklidnějším a nejutěšujícím tónem. Nebuť smutná, spravedlnosti bude tak jako tak učiněno zadost, otec zavražděného se mnou uzavřel smlouvu na zatčení a odsouzení skutečného vraha, navíc duše toho nevinného poputuje do nebe, nemám v úmyslu ho pokoušet, je tvůj. Doufám že ji to trošku uklidní, přestože je protivník, nebo spíše právě kvůli našemu dlouhému zápolení jsem si ji docela oblíbyl a nerad ji vidím takhle. |
| |
| Věznice Jakmile se dotkne mých vlasů naskočí mi husí kůže a ztuhnu. ... mlčím s obličejem stále obráceným k podlaze. Nevím co říct. Nenávidím toho démona a přitom nedokážu najisto říct že bych ho kdy dokázala bez zaváhání zničit, i kdybych sebevíc chtěla. Jeho řeči mě ještě víc popuzují, za chvíli se neudržím a vážně mu vrazím. Nesnáším, když mě někdo lituje. Nepotřebuju aby mě někdo utšoval... Procedím skrz zuby a posadím se, na tváři téměř minimální stopy po pláči. Poodlétnu od něj, z toho, jak se zachoval jsem ještě víc podrážděná. Začínám si připadat jako hysterka.. Ale mohl bys mi laskavě uvolnit ty ruce.. Prohlásím ledovým hlasem a necelý metr nad zemí se narovnám. |
| |
| Věznice Když mi jednu vrazila oběvil se na mé tváři nejprve slabý úsměv, pak jsem se začal smát naplno. Hehehehehehehhe, lepší, mnohem lepší, tohle je ta Faryl kterou znám zasmál jsem se a promnul si zasažené místo. Upřímě, abych ukázal dobrou vůli, co bys řekla na to, kdybych nezplnil přání toho muže? Jeho duše by tak zůstala ušetřena, a protož už vím kdo a kde je vrah, řekl bych to tobě aby jsi mohla utěšit toho nebožáka který dnes přišel o ženu alespoň tím že potrestáš skutečného vinníka, co ty na to? zeptal jsem se a uvolnil jí ruce. |
| |
| Pláž Mlčky poslouchám myšlenky Rebeccy a přitom se snažím vymyslet něco, čím bych mohla pomoct... NAprosto s ní souhlasím a na toho démona se ještě víc zamračím... Jediné co bych mohla, tak je pozměnit osudy těch dvou, jenže tím bych vyvolala až moc velkou nerovnováhu...Ani jeden z nich není moc velký zlatíčko a to to dělá ještě horší... Bezradně se podívám na holky a jako poslední na Beccu, která se ale tváří, jako by ji něco napadlo... A jeje...Tak jsem zvědavá co to bude.... Kývnu na souhlas hlavou, když příjde po chvíli s dalším nápadem... Budu se snažit co to půjde..TAkhle to vážně nejde... Čekám dokud na mě nepříjde řada a potom se snažím udržet čas co nejdéle zastavený... Snad to vydržíme dost dlouho..Becco raději si pospěš... Poslouchám ji jen na půl, protože se snažím co nejvíc soustředit na náš úkol.... Když konečně rozmrazíme čas, tak se chopím svého koktejlu a napiju se... Snad si nikdo ničeho moc nevšimnul... Vyděšeně se podívám na MArtina, který nejspíš něco viděl.... Co.Co tím myslíš?..Vždyt se nic nestalo... Řeknu klidně a mírně se usměju, abych skryla zděšení... |
| |
| Bar Môj duševný úsmev nemizne a popri ňom asa náramne bavím pri pohľade na tých neschopných božích služobníkov. “Tvoje zmatky si vytváraš len ty sama. Tak nezhadzuj tvoju nechopnosť na môj krk, kočičko.“ Odpovedám úprimne a kľudným tónom kočičke, ktorá na mňa tak milo vykrikuje. . pritom pripravený s prstom kedykoľvek zastaviť alebo pustiť čas hovorím tak, aby sa mi nestalo to čo jej, že by mi z úst vyletela nejaká veta, čo by nemala. Preto vravím aj tichším hlasom, ak by sa aj tak stalo nepočulo by okolie moje slová. “Óo, tak ma pošli, ty vieš, že sa znovu vrátim a vieš, že keď sa znovu vrátim budem robiť ešte horšie veci, než len púšťať zvonkohru ľuďom. Ach milá moja. Keby tieto techniky boli zakázané na verejnosti nebola by si tu. Povedz, mi, ako by si odviedla toho muža, ktorého pred týždňom zastrelili v tej prestrelke na Downtowne? Okolo bola čo? Verejnosť. Tak tu prosím ťa nevyťahuj na mňa takéto malicherné kraviny. Robím snaď niečo čo by napovedalo verejnosti moju podstatu? Nie sedím tu, pijem si drink, fajčím si cigaretu. Ešte k tomu s okuliarmi na tvári nikto ani len netuší kam sa pozerám. Ty vieš čo dokážem a taktiež by si mala vedieť, že poznám svoje hranice. Padol tvoj priateľ na kolená , pričom krvácal z úst a vykrikoval že ho zabíja satan? To nie, ja svoje veci robym tak ako ty, vyzerám ako človek, na chlp nerozoznateľný od ostatných, tak ako tvoje odvádzanie mrtvych z verejných miest. Tak aj ja sa bavím s ostatnými. Tak aby to nikto nevidel a tak aby som sa neprezradil. Ak si tvoj patrik pomyslí, že tu je démon. No nech, nevie, kto to môže byť, okrem mňa je tu kopu ľudí a dokonca aj ty. Ak by aj padol jeho pohľad na mňa, no a? Stále je to len jeho predstava a za tu už ja nemôžem, to je jeho chyba. Ak bude vedieť , že som démon, tak len preto, že mu to povieš ty alebo niejaká iná šmatľavá ženská tam od vás. A to je už VAŠE porušenie pravidiel, nie moje. Keby sme my démoni nemohli pôsobiť verejne vieš si predstaviť ako by to tu vyzeralo? A zdá sa ti snáď , kočiko, že by som prišiel k nemu a povedal mu: Ahoj paťko, ja som démon a som tu na to aby som ťa odjebal, .... Nie to nerobím. Ak nepoznáš môj štýl zabíjania rád ti ho predvediem, kľudne aj tu a uvidíš, že žiadne z písaných pravidiel neporuším. To že máš ty problém s tvojím egom a rasizmom voči našej rase to je už tvoj problém, nie môj. Moji velitelia ma sem poslali, pretože vedia, že som schopný a že sa neprezradím. Všqak ak chceš zalistuj si v kronike Akasha a zistíš, že nemám na krku ani jednu jedinú vraždu. Všetky mojeakože obete sa zabili sami, lebo nevydržali moju lásku. Ak by som porušil pravidlá sám Bhaal by ma k sebe zatiahol o to sa neboj, aj my máme svoj režim v pekle, nielen vy tam hore. Tak prosímťa nezavadzaj, nehaj ma v kľude na pokoji a páľ do piče! “ Dohovorím jej, pričom si znovu kľudne potiahnem z cigarety. Vtedy pustím čas, a tvárims a akoby sa nič nestalo. Jej odpočítavanie ma vôbec nezaujíma. Ak by sa o niečo pokúsili dokážem ten čas pustiť a prezradia sa oni. Taktiež dobre viem, že na tieto veci tu je strážca pekiel a samozrejme anjelský strážcovia podsvetia ako Ariel, Uriel, Baraquiel a ich anjeli, no židneho z nich tu nevidím. Prečo? Lebo nič neporušujem, takáko si myslí ona, to čo chce robiť je už mimo jej moc a ak sa o niečo pokúsi dobre vie, že sa dokážem pomstiť. |
| |
| Bar Tak moment zarazil jsem se s pusou otevřenou. Nejen Rebeca, ten chlap je taky jinak, jeho ruka....je jinak, přesněji ten prst... uvědomil jsem si. Jak je možné že jeho prst kývl jsem na nově příchozího muže a tvá ruka kývl jsem na Rebeccu změnili svou polohu aniž by se viditelně pohly? můj tón rozhodně milí není, nejsem rád když se děje něco co nechápu a už vůbec ne věci jako jsou tyto. Jak je možné že dva muži, kteří se vidí poprvé v životě, jedli jinou věc a jinde, dokonce i pijí něco jiného mají stejné příznaky jen poté co se tu on oběvil opět jsem kývl na Syliana. Jak je možné že duševně zcela zdraví jedinec má halucinace které může překonat stavem bojové prázdnoty tak aby se po jeho opuštění neobnovili? má pravá ruka křečovitě svírá láhev s vodou, div že ta nepraskne. |
| |
| Věznice "Nevím co je tu k smíchu..." zamumlám solidně naštvaně když se Tsurugi začne smát. Poslouchám, co navrhuje a přimhouřím oči. Nešije tady na mě nějakou boudu..? Ušklíbnu se když mi uvolní ruce - neobtěžuji se poděkovat - a protáhnu si paže. Musím si to všechno promyslet.. "Dobrá.." vydechnu nakonec. "Ale jestli mě podrazíš, najdu si tě a to ti povídám, že na to budeš potom ještě dlouho pamatovat..!" Zavrčím dodatečně. |
| |
| Věznice Usmál jsem se. Mám lepší nápad, přeci jen pomsta je mravně neutrální a já poslední dobou páchal samé zlé skutky... vytáhl jsem papír s deseti jmény. Tady je napsaných deset vrahů, zatím se nikdo neobtěžoval za ně upsat duši, takže pro mě jsou bezcení, tobě by mohli být kuprospěchu usmál jsem se. a cena je jen maličkost... |
| |
| Vězení Vyslechnu si nabídku a prohlížím si papír. Zatím jen tak levituji ve vzduchu a nic nedělám, jen si ještě protahuji ruce zatínáním a natahováním prstů. Uvažuji nad tím, když domluví a dodá jednu, na první pohled zanedbatelnou větičku. "Cena..?" Zatvářím se znepokojeně. |
| |
| Vězení Zářivě jsem se usmál, hotoví "andílek" No jo, musíš chápat, jak těžké pro mě bylo tyhle informace získat pronesl jsem zcela vážně. Ani nechtěl vědět co všechno jsem kvůli tomu musle podstoupit, protože to bys celá zbledla a hůrzou by ti opadalo veškré peří z křídel pokračoval jsem. A přesto je cena maličká, skoro až zanedbatelná dodal jsem po chvilce napětí. Jeden maličký, přátelský polibek na znamení toho že přestože stojíme na opačných stranách barikády, nejsme nepřátelé. |
| |
| Vězení Poslouchám jeho proslov a trochu se otřepu. Byla jsem připravená na jakýkoli požadavek. Jakýkoli... - po vyslovení tzv. ceny ztuhnu. ... ...ačkoli jsem nečekala že to bude tohle. Potřesu hlavou a uchechtnu se. "Děláš si srandu že..? OK, nepobavilo mě to. Teď vážně." Odmítám věřit tomu že to myslel skutečně vážně. Ale jestli jo, stojí mi těch několik jmen za to..? |
| |
| Vězení Usmál jsem se. Kdybych za to chtěl něčí duši brala bys to vážně? zeptal jsem se. Ne, nedělal jsem si legraci, jediné co za těch deset jmen chci a přijmu je důkaz že nejsme nepřátele, jinak...deset lidí skončí v pekle a ke skutečnému vrahovy z dneška se taky dostanu nejspíš dřív, takže tam zkončí i ten otec... povzdechl jsem si teatrálně. Jaká škoda že ho nemůžeš zachránit |
| |
| Vězení To je vydírání..!" Vyprsknu zlobně. To nemůže myslet vážně..! Pomyslím na všechna pro a proti a seznam, který mi za tu cenu nabízí. Nadechnu se a klesnu ve vzduchu, až nakonec došlápnu na zem. "Dobře..." souhlasím s docela solidním sebezapřením a čekám co on na to. |
| |
| Věznice Pomalu jsem se k ní přiblížil, naklonil jsem se až k ní a....pravou rukou jsem jí lehce poplácal po hlavě. Máš pravdu, dělám si srandu, nadruhou stranu, je pro mě zajímavé zjištění že kvůli nevinným zajdeš až tak daleko usmál jsem se a znovu se od ní odtáhl. Na, tady máš ten papír, ten první je ten chlápek co může za tuhle vraždu usmál jsem se a podal jí ho. To máš za výraz přátelství a teď...omlouvám se, ale mé povinnosti mě volají, snad se příště setkáme za příznivějších okolností zasmál jsem se a zmizel v Pekle. Odtamtud jsem vyrazil rovnou na pláž. Pláž Rozvířené emoce, touha po pomstě, vyzařovali ze dvou lidí ve velké míře, ale nejvýrazněji z jedné anděli, nakonecj sem si za terč zvolil jednoho z mladíků a přišel k němu s úmyslem mu našeptávat. Po cestě jsem spiklenecky mrkl na parťáka démona a zašklebil se na anděli. |
| |
| soukromá zpráva od Tsurugi-démon pomsty pro Ta potvora, ta mizerná potvora (Rebecca), určitě za to může ona, to ona za to může, byl to divné celé už od samého začátku(prohlédl jsem si jeho vzpomínky) ta hra, to všechno, očividně se tu děje něco podezřelého a ona za to může, tak proč se jí nepomstít? Proč jí neukázat kdo je tu pán situace? Kdo je tu ten silnější? Proč bych si měl nechat "srát" na hlavu? |
| |
| Pláž Pořád to nepřestává a to zvonění je čím dál silnější. Najednou mi v hlavě začnou pobíhat různé zlé myšlenky a ne a ne se jich zbavit. Sakra přece jsem se nezbláznil. Slyším zvonky a nikdo jiný je neslyší. Určitě za to může Rebecca. Ne to by přece neudělala, ale možná jo skoro jí neznám. Ne dost ona za to určitě nemůže. Myšlenky jsou pryč, ale teď mi pořád něco radí, abych jí zabil. Ne to nemůžu, nejsem žádnej vrah. A k tomu jí bych to nemohl udělat. Pořád se rozhlížím okolo a hledám někoho jiného, kdo za to může, ale jediný kdo to může být je ten muž u stolu kousek od nás. Já už se z toho asi zblázním. Ale až se z toho dostanu zabiju toho, kdo za to může. |
| |
| Věznice "Zajímavé zjištění?!" Syknu a pak spustím. "Já se tady nervuju, přemýšlím jestli za to ti nevinní stojí a nakonec sis přec ejen dělal srandu..??" Znělo to trochu vyčítavě, ale zároveň úlevně. Děsím jsem se té představy, že by mě měl políbit. Naskočí mi husí kůže a ušlíbnu se. Vezmu si papír a prohlížím si jména, zatímco on povídá dál. Pak se zasměje a zmizí. Já ho vážně jednou zabiju.. Schovám si ten papír do kapsy schované v záhybech šatů a zmiznu z věznice na Nebe. Přemýšlím co budu dělat. Měla jsem namířeno na pláž že..? OK... Přesunu se tedy na pláž, kde se objevím ve své lidské podobě. Pláž V lidské podobě se objevím na liduprázdné části pláže, ze které přejdu tam kde jsou ostatní holky. Lyro, Cissy, Becky, máte mě tady.. Ušklíbnu se a když dojdu k baru, posadím se vedle Lyry. Složím ruce na půlt a hlavu na ruce a ignoruji okolí, což jsem dělala od té chvíle, co jsem byla ve své lidské podobě. V lidské podobě mám ohnivě zrzavé vlasy trochu tmavší, spíše do hněda a fialovo-modré oči se změnili na pěkně sytě modré. Na sobě mám oranžovo-žlutý top, džínové kraťásky, bílo-modré páskáče a ve vlasech mám sluneční brýle. |
| |
| soukromá zpráva od Tsurugi-démon pomsty pro Nemusím ji zabít uvědomil sis náhle Je tu i jiný způsob, příjemější způsob, mnohem příjemnější a to pro oba...bude to dokonalá pomsta, úžasná a dokonalá, přeci jen, je to její vinna že se snaží dovést tě k šílenství a je to také její vinna že tu vystavuje na obdiv své až příliš dokonal tělo. Tak proč bych ji neměl zavést do temné uličky a vzít si co mi patří? Nebo proč bych čekal tak dlouho...jsou i bližší místa, třeba támhle, mezi těma stromy to vypadá jako tiché místo, a jsem určitě silnější, neuteče mi |
| |
| Bar Sediac pri bare sledujem toho chlapíka, kočičku a popri tom aj iné pekné baby, ktoré tu pobehujú okolo. Len tak letmo hľadám pohľadom niekoho, kto by si dal s tým potetovaným típkom v plavkách halucinogénny duel. V tom ma zas niečo napadne. A len sa kútikmi úst jemne pousmejem. Potom zbadám vchádzať do baru ďalšieho z kolegov. Môj vnútorný úškrn sa vyčarí aj na mojich ústach a zzamávaním ruky ho odzdravím. On sám určite vidí, že pri stole je ešte jedna stolička voľná. “Och lala, Koleka z alastorovej légie. No tak teraz bude sranda. “ V duchu potlačím celkom silné nutkanie toho aby som poslal vzdušný bozk kočičke. Asi jej teraz začne prihorievať. |
| |
| soukromá zpráva od Sylian pro |
| |
| Pláž Nadále se věnuji svému cíly, když se zjeví Faryl. Ahoj miláčku, to už jsi tu taky? zavolal jsem na ní, stále jako démon neviditelný pro lidi. Myslel jsem že po tom co sis jej tak těžce vidělala půjdeš nejdřív využít ten papír co jsem s tebou vyměnil zasmál jsem se a otočil se ke kolegovi. Hehehe, zdravím příteli Iluzionisto, vážně obdivuji tvé sebeovládání, že jsi tu vydržel s nimi tak dlouho zasmál jsem se, volné místo však nezasedl, raděj pracuji takhle než lidem na očích. |
| |
| Ten idiot... NASER SI! Po jeho proslovu mě málem trefí šlak. Božeeee asi mě z něho jebne. Idiot. Seru na něho Nechápavě se podívám na Martina. Jak to myslíš? Moje ruka je stále ve stejné poloze. A on mě totálně nezajímá. Procedím nenávistně. Po chvilce na pláž příjde Tsurugi. Ten tady chyběl. Protočím očima. Hned po ním příjde i Faryl. Beztak se zase při něčem střetli. Najednou mi v hlavě začne znít hudba. Volají mě. Chytím se za hlavu. Ten zvuk nesnáším. FARYL? Koho zase zabili? Božheee to abych tam šla... Omluvte mě. Rychlým pohybem vstanu ze židle. Na nikoho se nepodívám a utíkám ke stromům. Podívám se okolo. Vidím že mě nikdo nevidí a přeměním se. Přemíštím se do věznice. Dva mrtví lidé. Muž a žena. Přejdu k muži a vezmu ho za ruku. Chci jít k ženě ale když se snažím vzít její duši její tělo černě zabliká. Poté si až všimnu znaku, který je na její duši. Zase někomu vzal duši. No nic se nedá dělat. Pokrčím rameny a přemístím se s tím hochem před nebeskou bránu. Odevzdám ho tam. Nechce se mi letět dolů. Všechno mě už pěkně štve. Létám si tak vzduchem. Lehnu si na jeden mráček a nechávám se jím odnášet. Začnu přemýšlet a vzpomínat. Vzpomínat na můj minulý život. Na lidský život. Pamatuju si jenom nějaké úryvky. Mé auto, nákupy a mého přítele. Jinak nic... Vidím že jsem na pláži. Tedy jak se to vezme spíš nad pláží. Kouknu se dolů. Odtud to vypadá lépe. Mnohem lépe. Nemusím tam sedět s těma idiotskýma démonama. KAšlu na ně. Budu si užívat. Nebudu nic řešit. Najednou ale uvidím obchod. Ale néé tak ledajaký obchod s oblečením a doplňky. Je tak velký. Přímo žádá abych tam zaletěla. Triskem se proženu nad pláží. Vím že to musel být velký vítr a všichni ho cítili ale nezajímá mě to. Doletím před něj a přeměním se. Peněženku mám nacpanou k prasknutí. Vím že si holky budou myslet že jsem se zbláznila ale nezajímá mě to. Nákupy to je moje. Do obchodu se nahrnu jak velká voda. Začnu po něm lítat a sbírat oblečení. Nádherný modrý top. K tomu riflové kraťásky a nějaké doplňky jako bílé korále, náušnice, náramky a žabky. Potom nádherné šaty a k tomu klobouček. Sukni s tričkem bez ramínek a spousta dalšího. Když z obchodu vylezu mám v každé ruce 4 tašky. Pousměji se. Vezmu si taxi a zamířím na pláž. Možná to někomu bude divný ale nezajímá mě to. Dojdu k holkám s milým úsměvem. Určitě mě sežerou že jsem jim neřekla kde jdu. Asi by chtěly se mnou. Ahoooj. No holky víte po cestě jsem uviděla ten obchod. Prostě nešlo se mu vyhnout. Přitahoval mě jako magnet vážně. To není moje vina. usměji se a tašky položím na zem. Ty jo je mi horko. Jdu se schladit. Vezmu prkno a zamířím do moře. Ostatních pohledů si nevšímám. Mám krásně provětranou hlavu tak mi to je jedno. Začnu se prohánět po vlnách. Miluju vodu. Najednou se kouknu do dály a málem spadnu z prkna. Uvidím tam nějakého hezkého kluka. Čumím stále na něj ale pak spadnu z prkna. Když se vynořím tak tam není. Kruci. Já vím kdy mám vlézt do vody. Po 10 minutách konečně vylezu. Roztáhnu si deku a lehnu si na ni. Začnu se opalovat. Nasadím si sluneční brýle, které jsem si koupila v tom novém obchodě. Zůstávám na pospas pálícímu slunci. Při tom ale jasně poslouchám co se kde děje. Poslouchám všechno. Ale to mi náladu nekazí. Jsem v naprosto dobré náladě. Že bych mohla štěstí rozdávat. Kate by byla šťastná že jsem šťastná xD |
| |
| Pláž Když se Rebecca vytratila, mé podezření se ještě posílilo, zvláště když jsem ji neviděl nikudy vyjít z té stromové "jungle" ale pravda mohl jsem ji přehlédnout. Její odpověď na mou otázku sem mi ani trošku nelíbila, byla až moc rychlá a moc vyhýbavá a tak když se konečně vrátila zpět na pláž, vylezla z moře a zalehla na deku, rozhodl jsem se využít příležitosti a šel za ní. Potřeboval bych si s tebou promluvit řekl jsem zcela vážně a přidřepl k její dece. A to pokud možno ihned dodla jsem. |
| |
| soukromá zpráva od Tsurugi-démon pomsty pro Co to? Ten bastard zaklel jsi mím prostřednictvím v duchu, když se Rebecca vrátila a Martin zamířil okamžitě k ní. Tak to ne, jak je možné že je tam on a ne já? Měl bych se mu pomstít, jemu i jí, jeho bych mě zabít...ne zabít ne to je moc, zesměšnit, ano zesměšnit předevšemi a hlavně před Rebeccou a až mi nebude stát nic v cestě pak...pak se i na ní dočkám své zasloužené odplaty... |
| |
| Otázky? Po chvilce uslyším jak se ke mně někdo blíží. Promluví na mě Martin. Trošku mě to překvapí že zrovna on ale nijak to neřeším. Trošku nadzvednu brýle a podívám se na něj. A co by jsi chtěl vědět? Nebo o čem by jsi chtěl mluvit? Mám takové neblahé tušení. Celou dobu se po mě tak divně koukal. Nějak podezřívavě. Říkala jsem že si všimne toho že tady něco nehraje. Ale na mě nikdy nikdo nedá ani ten démon. Já to žehlit nebudu. Jeho problém. Nebudu řešit. Jenom by se mi uvařil mozek. Nemám náladu se zase s někým dohadovat. Koneckonců jsem anděl smrti. Jen škoda že tu moc nemůžu používat v blízkosti lidí. Stejně umřít nemůžu tak i kdyby mě někdo chtěl zabít tak člověk na to nemá. Ještě že tak. Beztak už bych byla mrtvá tolikrát. Ani nechci vědět kolikrát. Patrick se ale poslední dobou chová nějak divně. Pomsta tady není určitě jen tak náhodou. Beztak něco vymýšlí. Šije nějakou boudu. To se klidně vsadím. No je to jeho věc. Neřešit to. No tak mluv... Poslouchám. Poté posoudím jestli ti odpovím. |
| |
| Pláž Pousmál jsem se. Tady se to nehodí... zamručel jsem. Nechceš se projít? Kousek odtud je velmi pěkné místo, často tam chodím přemýšlet...hlavně za deště. pousmál jsem se. Když jsem uviděl její výraz rychle jsem dodal. Neboj, slibuji že se nepokusím o nic nepředloženého a vskutku ti položím jen jednu jedinou otázku, nic víc nic míň, navíc je na to místo vidět téměř odevšad, takže se bát nemusíš... |
| |
| Procházka.... otázka a stále více démonů... pche Nedůvěřivě se na něj podívám. To bych se hádala. No to je jedno. Vstanu a opráším se. No myslím, že kousek by nevadil. Jestli si něco zkusíš bude tě to bolet... Možná to spíš bude bolet dole... Přesněji řečeno. Usměji se a jdu vedle něj. Sundám si boty a vezmu si je do ruky. Jdeme pomalým krokem po pláži. Cítím ten teplý písek pod mýma nohama. Lepí se mi na nohy. Ještě jsem nestihla uschnout jak jsem vylezla z vody. Chjooo. To je romantika tady. Chtěla bych mít kluka a teď se tady s ním procházet. Tohle se ale bohužel nikdy nestane. Žádní andělštví kluci nejsou hezcí a ani by s andělem jako jsem já nechodili. Démon nepřichází v úvahu a člověk? Pochybuju že by některý snesl že bych byla anděl. Nesmrtelná bytost. Trošku posmutním ale nedám na sobě nic znát. Hned totiž začnu myslet na pozitivní věci a mám ji hned lepší. |
| |
| Procházka Pousmál jsem se. Co to máš za výraz? zeptal jsem se po chvíli cesty. Tváříš se jako zasněná školačka, teda nic ve zlém zasmál jsem se přátelsky a pokračoval v cestě, která netrvala ani deset minut, než jsme dorazili ke kusu skály, která z ničeho nic vyrůstala z písečné pláže do víšky pěti metrů. Jestli ti šplh moc nejde nebo se bojíš výšek, řekni vynesu tě řekl jsem zcela všedním tónem a zamířil dosti hladké stěně skály. |
| |
| soukromá zpráva od Tsurugi-démon pomsty pro Co to? Oni spolu někam jdou? Oni se jdou projít po pláži? Sami dva? To musím zarazit, teď a hned, jinak už nebudu mít příležitost. |
| |
| Pláž Zase ty hrozný myšlenky. Takže on jde k ní místo mě, ale ne co to zase kecám. Musím mu něco udělat, zabít, ne to je příliš, tak ho nějak ponížit. Probleskne mi hlavou. Ale na chvíli zase do kážu uvažovat normálně. Kurva, co to se mnou pořád je. Alespoň že ty zvonky zmizely. Mě ten šmejd, co za to může nedostane. Jenže to co se stane teď tomu taky nepomůže. Tak oni se zvedají a jdou pryč. Zabiju ho. Nakonec ale stejně rozhodnu sám. Musím vypadnout než udělám někomu něco, čeho bych litoval. Zvednu se od stolu a podívám se na holky. Už musím jít, není mi nějak dobře. Mějte se a pozdravujte Rebeccu. Kdybyste něco potřebovali tak bývám často tady. Otočím se a odejdu z pláže. Musím si pročistit hlavu, nebo to dneska někdo pěkně odnese. Alspoň jednou v životě by se mi hodilo trochu štěstí, když jsem neměl žádný do teď. |
| |
| Pláž Zamračil jsem se když se má oběť rozhodla odejít a dokonce ani nešla za těmi dvěma tak takhle ne příteli, takhle ne zamračil jsem se a vyrazil stále v podobě démonské za ním. Mě neutečeš tak snadno chlapče... zamračil jsem se a v duchu se pousmál. Na druhou stranu, tak silná osobnost....mohl bych ho použít s troškou snahy i k něčemu jinému... |
| |
| soukromá zpráva od Tsurugi-démon pomsty pro Co to dělám? Kam jdu? Copak mu ji jen tak přenechám? Copka mu a jí dovolím aby jim to prošlo jen tak? NE v žádném případě, musí být potrestáni za to že mi vrazili kudlu do zad, stejně jako všichni ostatní, všichni se ke mě chovají jako bych byl méněcený, jen mě využívají a pak odkoponou, copak to takhle jde dál? NE musím s tím něco udělat, chytit život pevně do rukou, sevřit ho a nepustit a začnu tímhle, pomstím se těm dvěma proradným zrádcům, tady a teď. |
| |
| Cesta z pláže Čím více se vzdaluji z pláže, tím více mě něco nutí vrátit se a zakročit. Ne já se tam nevrátím, říkej si, co chceš. Řeknu si v duchu. Vezmu si oblečení převléknu se a jdu do města. Musím si pročistit hlavu. Co to pořád je, takhle přece nikdy neuvažuju. Nejsem žádnej vrah ani násilník, násilí ani moc rád nemám, jen když se bráním, jsem jenom mizernej zlodějíček. A stejně jsem zvyklej, že se mnou každej většinou vyjebe, tak co, nikomu se mstít nebudu, ale pravdu o tom, co se děje zjistím. Otočím se a vyrazím na pláž za holkama - Lyrou, Cissy a Kate. Dojdu za nima k baru a v klidu řeknu. Co se to tady sakra děje? Hlavně neříkejte, že nic, protože neni normální, abych jako jedinej slyšel nějaký zvonky, viděl lidi jako zombie a nějakej hlas v hlavě mi pořád říkal abych zabíjel lidi. Řeknu pořád celkem v klidu, ale podle výrazu to myslím vážně. |
| |
| PATRICK Lyra, Cissy a Kate se podívají jedna na druhou ale řeknou ti že to nic nebylo a že neví o čem mluvíš. Najednou ti v hlavě zase znějí ty strašné myšlenky ale poddáváš se jim. Promiňte holky. To je v pohodě jsem asi trošku unavenej a blouzním. Vydáš se nahoru ke skalám. Prvně je budeš pozorovat jak se spolu baví ale potom vykročíš a půjdeš rovnou k nim poháněn zlým hlasem. Andělé Podívíte se nad tou otázku ale řeknete že nechápete. Poté co Patrick odejde si objednáte další koktejly a začnete si spolu podívat. Uvažujete o nakupování. O tom novém obchodě o kterém vám řekla Becca. |
| |
| Tak co to je teda za otázku? Dojdeme k nějaké vysoké skále. To mi snad dělá schválně. Přímo musíme jít na skálu nemůžeme si sednout třeba na zem. Nahodím kyselý výraz ale jdu za ním. No... myslím že to vyšplhám. Teda doufám. Podívám se na tu skálu se značným neklidem. Jsem anděl. To je pravda. Ale já bych spíše na tu skálu vyletěla než jen tak po ní lezla. Díváš se na mě s viditelným úsměvem. Zašklebím se na tebe. No dobře. Radši mě tam vynes. Nechci spadnout. Jestli ale spadneš tak tě zabiju. Odpovídáš za mé zdraví! Tak ne abys uklouzl! Říkám to s úsměvem na tváři. Čekám jestli mě teda vezmeš nebo ne. |
| |
| DODATEK K PATRICKOVI Uvidíš jak jí Martin bere do náručí. Pěkně se naštveš. Pořád v hlavě slyšíš ty hlasy a tvoje srdce se plní pomstychtivostí a nenávistí. Chceš udeřit a to taky nejspíše uděláš... Nic ti nebrání v cestě. Chystáš se jít k nim a udělat to co myslíš že je správné. To co ti našeptává tvůj vnitřní hlas. |
| |
| Pláž Usmál jsem se. Fajn, vylez mi na záda a pevně se drž řekl jsem, načež jsem počkal až tak učiní a začal pomalu, pozvolna šplhat nahoru. Přestože neprší a ona není můj první náklad na této cestě, není výstup vůbec snadný, nakonec se mi však podaři vyšplhat až nahoru na plošinu, ze které je nádherný výhled na moře. Říká se tomu tady Andělská skála, kvůli její nedostupnosti a nádhernému výhledu na západ slunce který tu je. pousmál jsem se a nechal ji sléz dolů z mích zad. Podle legendy se tu scházejí andělé a pozorují jej tu. Teď už asi tušíš na co bych se tě chtěl zeptat, nemám pravdu? zeptal jsem se posmutněle. |
| |
| Pláž Usmál jsem se, když se má oběť konečně rozhodla jít mnou vytyčeným směrem. Tak, takhle to má být, jen hezky běž a vykonej svou pomstu zasmál jsem se, ovšem on mě slyšet nemnohl.... S trochou štěstí ho ten druhý zabije a já tak získám dvě dušičky jednou ranou pousmál jsem se a pokračoval v cestě splu se svou rozrušenou obětí. |
| |
| soukromá zpráva od Tsurugi-démon pomsty pro Tam jsou nahoře...co tam hodlají dělat....to je jedno, sami si zvolili svůj trest, lezou li do výše aby tak ukázali jak jsou důležítí, tak já je pak jako trestající srazím dolů na kolena. Shodím je z jejich úžasné pozice a zadubu hluboko do země tak, že už na ně nikdo ani nevzpomene, oba dva zrádce. |
| |
| Andělská skála? … Velmi velká shoda okolností. Podezíravost? Na denním pořádku jak vidím. Vylezu mu na záda a pevně se držím. Když už konečně vylezeme nahoru tak z něho slezu. Nad jeho větou se zarazím. Jo jo... Vypadá to tu nádherně. Naprosto úchvatný pohled na moře. Ani se nedivím že se to jmenuje Andělská skála. Podívám se dolů. Je to fakt výška. Ale mě to vůbec nevadí jsem už zvyklá. No... Nevím. Co to tedy je za otázku? Sednu si na okraj a nohy spustím dolů. Rukama se opřu o zem a čekám. Vyčkávám. Nevím na co přesně se bude ptát. Vím jenom jedno. Rozhodně budu cokoli spojováno s nadpřirozeným zpochybňovat. Nemůže se o mém světě dozvědět nic. Bylo by to proti pravidlům. A i kdyby tak by byl ve velkém nebezpečí. |
| |
| Skála Pousmál jsem se. Ale notak Rebecco, nechtěl abych změnil názor o tvé inteligenci...to si raděj budu myslet že mi nechceš odpovědět pousmál jsem se, načež jsem si sedl blízko ní, ne dost daleko na to aby nás nikdo nemohl spojovat, ne dost blízko aby to začínalo zavánět intimitou. Má otázka je prostá, chci vědět kdo jsi ty a tvé společnice a jakto že na vás ten okultista, démon nebo co to bylo v tom baru neměl žádný vliv? |
| |
| Odpovědi nebo zapírání? Pochybnosti... neřeknu NIC! Proč bych ti nechtěla odpověděť? To je směšné. Přisedne si ke mně. Jak to myslíš kdo jsme? No přece lidi co jiného. Jakého okultistu myslíš? Jako toho chlápka co si sedl vedle nás? Nevím jaký vliv by na nás měl mít. Neuměl nic. Beztak se ti jenom něco zdálo. Možná si měl halucinace z toho sluníčka. Velmi pravděpodobné. Dívám se do dály a přitom vše pečlivě vysvětluji. Sakra říkala jsem tomu idiotovi, že Martin něco tuší. Z toho se jen tak nevyvleču. Bude dotěrný. Sakra. Neměla jsem s ním tady vůbec chodit. Teď mě bude zpovídat. Pochybuju že uvěřil tomu co jsem mu řekla. Ty iluze byly až moc zřetelné než aby měl jenom halucinace. A dělo se to i Patrickovi. Jestli si spolu promluví bude jim to hodně podezřelé. |
| |
| Skála Chápu, nemusíš mi nic říkat jestli nechceš nebo nemůžeš, respektuji to. pousmál jsem se smutně, načež jsem se zaklonil a natáhl se na skálu, nohy stále visí přez okraj. Každopádně si myslím že by bylo spravedlivé, když už ne pravdu říct alespoň její bezpečnější část, sama musíš uznat že na jeden den bylo těch náhod příliš mnoho než abych uvěřil že to byli skutečně náhody dodal jsem po chvíli zamyšlení. |
| |
| Pláž Trochu ztuhnu když na mě promluví Tsurugi - opět mám chuť mu jednu vrazit -, kterého jsem se doteď snažila úspěšně ignorovat. Neodpovím na jeho pozdrav, ani na další kecy, jen si opřu hlavu o ruku, kterou na něj nenápadně mávnu aby si dal pohov. Při zvuku Rebeccina hlasu v mé hlavě se trochu přikrčím. OK, ok, trochu jsem to zvorala...., přiznám a nevinně se sama pro sebe pousměji. Pak se Rebecca vytratila a já si dala nějaký kokteil s vanilkovou zmrzlinou, borůvkami, skořicí a ještě něco. Po nějaké době nepředstavitelné nudy se Rebecca vrátila a mě se málem uráčila spadnout dolní čelist. "Tys byla na nákupech..?! ..A mě jsi nevzala s sebou..???!" Zeptám se zklamaně s šokovaným výrazem. "Už jsem dlouhé dny nebyla na nákupu..." zazoufám si. "..Umřu..." [zoufale] Zas epo nějaké době, co odejdou Martin s Rebeccou mě zneklidní Tsurugiho pronásledování Patricka. Že on s tím klukem má něco v plánu..? Pak se mě, Cissy a Lyry na něco Patrick zeptá. Překvapeně zamrkám a zvednu hlavu. "Cože? Říkal jsi něco? Promiň, nevnímala jsem.." Řeknu a otočím se s ezchybně hraným nechápavým pohledem k Cissy a Lyře. Pak Patrick odejde s Tsurugim v zádech (..obrazně..). Neklidně se zachvěji když uslyším Tsurugiho smích a snažím se to ignorovat. Obrátím se k holkám. "Nepůjdeme nakupovat..?" Usměji se. |
| |
| Otázky a pokaždé jenom otázky... No nevím čemu věříš ale já na náhody nevěřím. Nevím co to dneska mělo být ale ani ti to neřeknu. Já sama to nevím. A čistě hypoteticky. I kdybych to věděla myslíš že to bude jenom tak? Když to vezmeme hypoteticky. Můžu skrývat něco co je nebezpečné pro ostatní. Něco co se nikdy nikdo nedozví, protože tomu ani nikdo věřit nebude. HYPOTETICKY! Na každé slovo kladu velký důraz. Poté si lehnu. Začnu se dívat na mraky. Na nebe. Je tak čisté a bez mráčku. A přitom to tady dole vypadá na pěknou bouřku. Démoni se tady slétli a pletou lidi … |
| |
| Skála Usmál jsem se, to už rovnou mohla říct pravdu, protože tahle odpověď mi zněla jako jasné ano. Hmmmmm, chápu, chceš tím říct, že by jsi mi čistě Hypoteticky pousmál jsem se mohla potvrdit nebo vyvrátit onu legendu. Chodíte sem opravdu pozorovat západ slunce, nebo si to jen lidé vymysleli, když tu viděli den co den sedávat mě? zeptal jsem se zcelav vážně. |
| |
| Co to je za blbost? Jak to jako myslíš že tady chodíme? Koho tím jako myslíš? Jsem snad anděl nebo co? Řeknu to dost nechápavým hlasem. Nemáš horečku? Už asi blouzníš. Andělé neexistují. Jedině v pohádkách. A tam tedy nejsme. Vůbec nechápu co tím vším sleduješ. Ty tvoje bláboly jsou vážne k smíchu. Jde vidět že se hodně díváš na filmy. Totální výsměch. Začnu se smát. Jak si může myslet takové absurdní věci? Měl by víc chodit ven a nedívat se na filmy. Ty jeho nápady. Kde na ně chodí? Budu ho muset přetáhnout palíci po hlavě. Aby zapomněl na ty věci co se staly. |
| |
| Skála Pokrčil jsem rameny. Fajn, tak si to nech, jen jsem doufal, že se zachováš trošku čestně. Upřímě, začínám o tom co jsem řekl pochybovat, jeslti k někomu, tak patříš k těm dole, ne k těm nahoře. Pokud vím, takl lži a podlost jsou jejich doménou zasmál jsem se hořce a dále sledoval mraky. Zdá se že bude pršet...ne, bude bouřka pousmál jsem se při pohledu na čistě modré nebe. |
| |
| Pláž Jakmile se zeptám co se doopravdy děje, tak se opět nic nedozvím. Jak nečekané, nikdo nic neví, nikdo nic neviděl ani neslyšel. Najednou mě úplně přestane poslouchat tělo a dělá si, co chce, jdu směrem tam kam odešel Martin a Rebecca, jenže bohužel nemůžu nic dělat. Po chvíli dojdu k nějaké skále a na ní sedí Martin a Rebecca. Zmůžu se ještě na poslední vzdory. Co se to se mnou sakra děje Rebecco? Proč jsem slyšel ty zvonky, proč jsem viděl lidi jako zrůdy a proč mě nějakej hlas v hlavě nutí zabít vás a ovládá už i moje tělo? A hlavně mi nevykládej o halucinacích ze sluníčka. To by mě nedonutilo jít sem. Zavolám na Rebeccu a zatím držím kontrolu nad svým tělem. |
| |
| Tam dole? To si vyprošuju. Je to proti pravidlům Mysli si co chceš. Nikdy by jsi to nepochopil. Konec konců jsi jenom obyčejný člověk že? Zasyčím jedovatě. Vůbec nevíš jak to doopravdy je tak mě nepoučuj. Nesnáším to. Ještě když ani nevíš jak to je. A neřeknu ti to. Máš pravdu. Čestná? To jsem celý život. To že ti nechci něco říct je podle tebe lež? Myslíš že k tobě příjdu a všechno do posledního detailu ti řeknu? To se tedy velmi mýlíš. Zvednu se a chystám se slézt. Nemám náladu se sním tady dohadovat. |
| |
| Už i Patrick? Bože asi se střelím. Stejně to nepomůže Stojím na okraji a najednou uslyším Patricka. Naštvaně se podívám dolů. Už to nevydržím a zakřičím na něj zpátky. Jak to mám k sakru vědět? Co jsem jako? Proč se všichni do pytle ptáte mě. Já za nic nemůžu. Jsem jenom .... Povzdychnu si. Zase jsem toho řekla moc. Ptejte se někoho jiného a dejte mi už konečně pokoj. Najednou mi uklouzne noha a já pádám dolů. |
| |
| Skála Najednou vidím Rebeccu jak nakoukne přes okraj a začne po mě řvát. Prosim tě uklidni se stojíš na kraji skály, dej bacha. Já se tě ptám, protože se to děje od doby, co tě znám. Ale než to dopovím tak jí sjede noha a padá dolů. Jediné co mi zbývá je pokusit se jí chytit. To mi ještě chybělo. Aby se tady někdo zabil, to snad ne. |
| |
| Skála když domluvila, postavil jsem se na nohy. Díky zašeptal jsem, pak se jí ale svezla noha a já udělal největší šílenost svého života, naklonil jsem se a chytil ji za rameno. Jen tak tak se mi podařilo neztratit balanc a nespadnout dopředu, místo toho jsem ji chytil i druhou rukou, pevně ji objal a přepadl do zadu, na tvrdou skálu, spolu s ní (ona padá do měkého čili na mě) JAu, tohle už mi nikdy nedělej zamručel jsem. |
| |
| Uklouznutí... Cítím jak mi noha klouže po mokré skále. Padám dopředu ale chytí mě něčí ruce. Padáme ale dozadu. Narazíme do země. Praštím se přímo do jeho žeber. Au... Chvíli jen tak ležím a vzpamatovávám se z toho. Nezmůžu se na nic jiného než ne Hmmmm..... Potichu spíš pro sebe si zašeptám. Patří to sice k Patrickovi ale to mě teď moc nezajímá. Jako kdybych za všechno mohla jenom já. Šeptám tiše. Povzdychnu si. No myslím že půjdu dolů. Další představení zažít nemusím. Nepotřebuju se dole rozplacknout. Teď už opatrně našpapuji ke kraji. Pomalu šplhám dolů. Konečně dopadnu na pevnou zem... Usměju se a otočím se. |
| |
| Skála Jen jsem podmračeně přikývl a sledoval jak jde k okraji skály a hodlá sešplhat. Omlouvám se za to že jsem tu na tebe byl hrubý, neměl jsem to v úmyslu zamručel jsem když se chystala sešplhat, načež jsem přešel k okraji a posadil se na něj, sledujíc obzor. A Rebecco, kdybys mi někdy chtěla říct pravdu, každý den o západu slunce jsem tu zamručel jsem. Zavolal jsem ještě na ni aniž bych se otočil a dál sledoval moře. |
| |
| soukromá zpráva od Tsurugi-démon pomsty pro Teď mám možnost se pomstít, teď když on je nahoře a ona tady dole, nestihne jí pomoci ani kdyby chtěl, lepší šanci už mít nebudu, teď nebo nikdy, musím to udělat, dokázat sám sobě že nato mám, že nejsem jen něčí loutka ale skutečný a živí člověk... |
| |
| Bezmocnost. Toužit něco říct ale nesmět to udělat. Pravidla. Jen samá pravidla, která ráda porušuju ale tohle nejde. Nejde ani o to že byl na mě hrubý. Je mi to jedno. Jen chtěl vědět pravdu. To je úplně normální. Jenomže já mu tu pravdu říct nemohu. I kdybych chtěla. Pravidla mi to zakazují. Vím že je to prosté. Ale kdybych to řekla udělala bych chybu. Ani nevím jaký doopravdy je. Já nemám pravomoc cokoli říkat. Sylian si ale moc zahrával. Tohle jsou důsledky. Budu o tom informovat toho nejvyššího. Tohle nezůstane jen tak. Jeho poslední věta mě zarazí. I kdybych chtěla nemůžu. Pravda bolí a někdy stojí před tebou ale ty ji nevidíš. Poslední věc, kterou řeknu. Pravda je před ním. Stačilo by se tady jenom proměnit. A už by věděl kdo jsem. To ale nemůžu. Sklopím hlavu a jdu. Podívám se na slunce. Už je skoro 6 hodin. Za chvíli začne zapadat slunce. Pomalým krokem kráčím k pláži. Vlastně ne. Já kráčím pryč. Tam kam patřím. Do nebe. Jdu přímo naproti Patrickovi. Jsem skoro před ním ale obcházím ho. Jsem těsně vedle něj. |
| |
| Skála Koukám nahoru, jak na poslední chvíli zasáhl opět Martin. Ještě, že tak. Pomyslím si úlevně. Chvíli počkám a když vidím, že Rebecca leze dolů, uleví se mi ještě více. Jakmile sleze. Pohotově se zeptám. Jseš v pořádku? Není ti něco? Vypadá to, že je v pořádku. Kdyby umřela kvůli mě asi bych se už zbláznil. |
| |
| Cesta Zaraženě jsem se díval na Rebeccu. Jednoho z andělů kterých jsem si relativně vážil jak bezeslova odchází. Jsi si jistá že to necháš jen tak? zeptal jsem se Jestli chceš, řekni mu pravdu, tohle místo je zvláštní, přestože je vidět, nidko neví co se na něm odehrává, prý ani ON ne a já bych na tebe nežaloval řekl jsem když procházela těsně kolem mě. Vím že mi nemůže odpovědět slovy a proto nechám svou mysl otevřenou. |
| |
| Přežití? To já dokážu vždycky. Že by nesmrtelnost? Jo jasně jsem v pohodě. Nic mi není. Nebyla prolita žádná krev neboj. Usměju se na tebe. Nevím jestli se mám zastavit a nebo pokračovat dál. Chvíli vypnu a jsem ponořena do svých myšlenek. No nevím co dělat tak kolem tebe jenom projdu. Na co bych vlastně měla zůstávat? Je to zbytečné. Ty otázky jsou zbytečné. O tomhle teda rozhodně řeknu holkám. Ty z toho budou na prášky. Se klidně vsadím. |
| |
| Tsuguri.... A co bych s tím tak měla dělat? No myslím že to tak asi nechám. Co jiného bych s tím měla dělat? Nic. Já nebudu ta která jim řekne o našem světě. Aspoň teď ještě ne. Nejsou na to připraveni ani jeden z nich. Martin na to dokáže přijít i sám. A Patrick? Ten také není hloupý. Dřív nebo později jim dojde že v tom bude něco víc. Rozhodně to teď nechám tak. Ale asi způsobím značné problémy Sylianovi. Tohle přehnal. On má svoje "oběti iluzí" zabíjet. Bylo hned jasné, když s tím začala že na něco příjdou. Martin je už ale hodně blízko. Už tuší co jsem. Na co mu to říkat? Ano já mám vždy tak krásné a chytré slova. Ne nadarmo žiju přes 100 000 let. Anděl smrti. Už jsem toho zažila tolik... Vím jak se v takové situaci zachovat. |
| |
| Cesta Jsi pěkně krutá Becco zamručelj sem Nechat ho tam takhle sedět, být z jiného těsta tak už skočil dolů...takhle je ale jen v depresy zamručel jsem s pohledem upřeným na auru toho člověka na skále. Mohla z něj být velká páka na vaší straně, takhle to ale vidím už spíš 50:50 že skončí u nás. pak jsem se usmál. dodal jsem po chvíli.On není jen na dobré cestě, cožpak to necítíš, on už to pochopil, z toho co jsi mu neřekla i řekla už se dostal k pravdě a stejně jediné co ho mrzí je to že jsi mu ji neřekla osobně...je to zvláštní člověk což? |
| |
| Krutá? Spíš až moc milá Myslíš že jsem krutá? Já ne. Spíš až moc milá. Měla bych to říct starším aby mu vymazali paměť a to samé udělali i Patrickovi. Ale jsem až moc hodná a proto to neudělám. Je mi jedno u koho skončí. Já vím. Chtěla jsem mu to říct ale nejde to. Nemůžu porušit pravidla. I když ho to mrzí. Máme zakázané o tom mluvit. A proč bych mu to měla říkat? Je to jen obyčejný člověk. Tohle mu jenom zabrání žít normální život, když o náš bude vědět. Nadpřirozeno. Trochu divné nemyslíš? Ale i tak to existuje. Ano je velmi zvláštní. Ale to nic neměním na tom že mu to stejně neřeknu. I kdyby mi řekl. Ne i kdyby se mě zeptal jestli jsem anděl. Nic bych mu na to řekla. Nikdy mu tohle nepotvrdím. Je lepší, když ho budu stále držet na pochybách. Podle tebe jsem možná krutá ale jen pro jeho vlastní dobro... |
| |
| Cesta Zamračil jsem se. Ale on nepochybuje, od okamžiku kdy jste vylezli na tu skálu nepochybuje o tom že jsi anděl ani o tom že Zombík je démon, to že mu nic neřekneš ho jen donutí pátrat, žít v pochybách a ve strachu, je možné že začne vidět démony v běžných lidech a že to co k tobě cítí se změní v nenávist...strašně nerad bych ti šel po krku Becco, ale za jeho duši...za jeho duši bych byl schopen obětovat i víc. Tak proč mu to sakra neřekneš? Jeslti se bojíš stačí říct, udělám to sám. |
| |
| Pláž/Bar Holky na mou otázku co se týče nákupů nijak nezareagovali - zjevně jsou zahloubané ve svých myšlenkách.. Dopiji kokteil a objednám si další.. nějak to přeháním.. Začnu přemýšlet nad tím, co budu dělat, protože se začínám docela nudit. Možná bych mohla využít ten papír od Tsurugiho... pomyslím si. Ale to ne, to se mi nechce, povinnosti moc zábavné nejsou. Ze začátku to ještě šlo, to byla sranda, ale teď už moc ne. Částečně i proto, že už častěji zachraňuji, než odsuzuji zločince na křeslo.. Ušklíbnu se a chvíli na to dostanu objednaný kokteil, ze kterého okamžitě upiju. Ale... co tedy teď ? Je tady nudaaa Zaúpím a zvednu se. Jdu se proletět.. oznámím holkám myšlenkami a odejdu do lesa, do kterého předtím odešla Becca než šla do obchodu. Jakmile jsem dostatečně na to, aby mě nezahlédlo žádné lidské oko, proměním se.  POZN.: bez toho fénixe xDxDxD Máchnu křídly a už jsem ve vzduchu. Vznesu se nad stromy prohlížím si pláž, město i okolí z výšky. Zbožňuju to, je to strašně pěkný pohled.. :) Letím nějakým směrem, ani nevím proč. prostě letím. Ten pocit volnosti a svobody mi stačí. |
| |
| Otrava. Nezajímá mě to. Klidně mu to řekni sám Protočím očima. Klidně ať se to změní. Já po nikom nežádám aby mě miloval. Víš kolik lidí mě nenávidí? Beru jim totiž drahé osoby. Ne tak já jako Thomas ale já jim beru duše. Sice je převádím na druhou stranu ale i tak jim způsobuji utrpení. Nebudu mu nic říkat. Sakra pochopíš tohle slovo??? NIKDY! Neřeknu mu co jsem. Ať si klidně žije v pochybách mě to je jedno. Nedokážeš mě zabít. Myslíš že bys pro jeho dušil udělal všechno? To se mýlíš. Klidně mu to řekni. Budeš se potom zodpovídat ze svého činu. Nemůžeš mu to říct a ty to dobře víš. Pravidla jsou pro každého stejná. Nikomu nesmíš ukázat co umíš. Jenom když ho potom zabiješ. A zemřel by tak jako tak. Už ví příliš mnoho. Myslím že už dlouho žít nebude. Kouknu se ještě na Patricka a Martina. Odcházím. Někam daleko. Pryč od toho všeho. Zajdu do jednoho lesíka. Je to jen kousek od toho místa. Od té skály. Opřu se o strom a sklouznu po něm až dolů. Sednu si na zem a kolena přitáhnu k sobě. V mým očích se zračí bezmocnost a beznaděj. Vůbec netuším co bych měla dělat. Hlavu zakloním dozadu a opřu o kmen stromu. Dívám se na nebe. Poraď mi bože. Co teď? Ale žádná odpověď. Nic. Jenom ticho. Povzdechnu si. To je snad zlý sen. Proč se to muselo stát zrovna mě? Neměla jsem vůbec letět na pláž. A přitom to vypadalo na tak krásný den a vše se zvrtlo. Kvůli tomu iluzionostovi. Kdyby nepřišel všechno by bylo v pohodě. A teď … Všichni vědí co jsme. Budou muset umřít. Teda hlavně Martin. Ví toho až příliš moc. Šéfové nebudou mít slitování. Jestli mu to ještě pomsťák potvrdí. Bude mít problém i on a to velký. S myšlenkami na pochodu zůstávám sedět a dívám se na moře. Je stejně neklidné jako já. Z toho co se může stát a co nejde vyvrátit. |
| |
| Cesta Hehehehe, zatím si jeho nenávist dovolit můžeš Becco, ale když mu řeknu pravdu a zabiju ho, jeho duše bude má a pak...pak si z něj vycvičím padlého, stále si myslíš že si to můžeš dovolit? zeptal jsem se s úsměvem docházející, naštvané a patrně i drobet zoufalé anděli. Protože jestli ano, nezbývá mi než ti z hlouby duše poděkovat. Nikdy mě nenapadlo, že budu mít svůj úkol až takhle lehký |
| |
| Člověk neboli anděl snad nemůže mít NIKDY KLID! No bože. A co já s tím? Tak bude další padlej anděl navíc. Co bych s tím měla jako dělat? Hned mi bylo jasný že tohle bude ten tvůj super nápad. Je fakt k smíchu. Aby ses neposral. Naštvaně se zvednu a strčím do tebe. Zavřu oči a soustředím se. Najednou se objevím přímo před Martinem. Chytnu ho za ruku a přemístím se s ním před Patricka. To je to co jste chtěli vědět? Tady kolega Ukážu na prázdné místo, kde se najednou objeví Tsuguri. Je démon. Ten druhej, který vám dělal ty iluze je taky démon-iluzionista. Tady tenhle co stojí vedlě mě je démon pomsty. Otočím se k Martinovi. Furt prudil, že když ti to neřeknu já, tak ti to řekne on a ty mě budeš nenávidět a bla bla bla a potom že tě promění na padlýho a zabije mě a bla bla bla. Byla jsem už naštvaná a tak jsem ti. Teda vám to řekla. Myslím že to je skvělé vědět pravdu ne? Už jste byli celí žhaví ne? No počítejte s tím že dřív nebo později stejně umřete. Tohle totiž smrtelník zjistit nesmí. No budu mít beztak problémy i já ale neřeším. Řeknu to bezbarvým hlasem, takže nikdo ani Tsurugi nedokáže poznat jak to chci říct a jak se cítím. |
| |
| Cesta Začal jsem se šíleně smát Fíha, tys to fakt udělala, no to mě teda po... vživotě bych neřek že se necháš takhle vyprovokovat začal jsem se šíleně smát, lidé nevidí nic, protože hned jak se přenesla k němu jsem zastavil časi, nic nevidí ani neslyší. Páni, takhle zjevně porušovat pravidla, víš že..Samaela tenkrát za to vykopli z nebe rovnou k nám? zeptal jsem se a smál se dál. |
| |
| Ten mě tak štve... Asi ho zabiju! Vrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr... Nesnáším ho... Asi ho zabiju. Z očí mi šlehají blesky... Ty idiote. Pěkně mě sereš. Doprdele tak se konečně rozhodni co chceš! Nevrle jdu k němu... Naštvaně kolem tebe procházím ale najednou tě pěstí udeřím do nosu... Muhehehehe to jsem už dlouho chtěla udělat. Teď se zase pro změnu začnu šíleně smát já. Ale najednou si chytím ruku a začnu si ji foukat. Jauvajs asi jsem si jí zlomila. To je kvůli tobě!!! Rokřičím se na tebe. Zahýbám s ní a prokřupu jí. Poté to je už v pořádku. Ale mám čím dál tím víc nasranější náladu. |
| |
| Cesta Jauvejs zatvářil jsem se ublíženě když mě praštila do nosu. To od tebe nebylo moc milé víš? mohl bych se taky chtít pomstít zamručel jsem nerudně a prokřupal si nos. Šmarja, fakt by mě nenapadlo že budeš takhle vyvádět, chováš se jak malá zamilovaná holka zamručel jsem, načež jsem ukázal na Martina. Asi bys ho měla odnést zpátky, jinak bude asi dost překvapenej jak se tu ocitl poznamenal jsem. |
| |
| Nesnáším tě ale dík Fakt? A jak? Ráda bych to věděla. Nakloním se těsně k tobě. Už se tě bojím Naše rty jsou tak blízko u sebe. Najednou se se škodolibým úsměvem odtáhnu. No jasně. Kdo je tady zamilovanej? Mě se láska obloukem vyhýbá. A anděl nemůže milovat. Rozhodně ne anděl smrti. Ušklíbnu se na tebe a chytnu Martina za loket. Přemíštím se s ním zase na skálu. Je ve stejné poloze v jaké byl. Přemístím se zpátky k tobě. Tak co spokojenej? Nevím kdo je tady zamilovanej. Slyšela jsem že si chtěl polibek od Faryl. Ty se teda nezdáš balit anděla. Z vás bude pěkný páreček. Mrknu na tebe … a poté se začnu smát. |
| |
| Cesta Když se ke mě přiblížila lehce jsem se zamračil a usmál se opět až se odtáhla. No to víš Becco, já se se svími city alespoň netajím vyprskl jsem smíchy. Kdežto ty ses rozhodla že anděl milovat nemůže a tak to v sobě dusíš...vážně, jestli máte zakázanou lásku, tak nechápu proč je vás tam tolik, mě to někdo zakázat tak okamžitě zběhnu mrkl jsem na ni. |
| |
| To vypadá na dlouhý a strašný rozhovor A já snad své city tajím? Ne. Já ho totiž nemiluju. Víš ty nejsi anděl lásky. Tak se jí klidně zeptej. Ona do mě dokáže vidět. Já ho nemiluju. Pochybuju že ty rozumíš pojmu láska. Jsi pomsta. Lásku cítit nedokážeš. Já ji cítila takže jí dokážu poznat. A neotravuj mě s tak debilníma otázkama. Nic v sobě nedusím. Ty to asi nedokážeš pochopit. Já k němu nic necítím. A to se taky nikdy nezmění. Nikdo to nezakázal. Teda pokud vím. No jo já nejsem ty. Jde to vidět, že jsi děvkař. Protočím očima. Furt mě tady bude krmit těma svýma kravinama. Bože on je tak otravný. Já se ho snad nikdy nezbavím. Flustrovaně si povzdechnu. |
| |
| Cesta Ts. to bylo kruté, já že nedokážu cítit lásku? Pche, děvče já nejsem anděl, já jsem démon, dokážu cítit všechny emoce, nejsem tak omezen jako vy zazubil jsem se. No, upřímě říkat si můžeš co chceš, ale já jsem pomsta a věgšina mé práce pochází právě od lásky to by sis měla zapamatovat, setkávám se s ní málem častěji než sám Amorek |
| |
| Bude to ještě dlouhý? Andělé taky dokáží cítit lásku. Tak co to zase meleš. Pochybuju že se s láskou setkáváš víc než Lyra. Přestaň si laskavě vymýšlet. Lary je samotná láska. To ona jí rozdává. Tak nemel blbosti! Tady snad nikdo nemůže mít klid. Asi si zaletím pěkně do nebíčka. Zvednu se ze země. Zamračím se na tebe. No myslím že už jdu. Nebaví mě se tady s tebou dohadovat o takových blbostech. Doufám že už se nepotkáme. Dofám špatně potkávat se určitě budeme a to já moc dobře vím. Otočím se k odchodu. |
| |
| Pláž Pousmál jsem se. Složím o tobě báseň nevadí? O tom jak hřích anděla napravoval démon zasmál jsem se a znovu pustil čas, Patrick nebo Martin by byli hloupí kdyby si nevšimli toho že se Rebecca "teleportovala" o pořádný kus dál. No nic, měj se krásná růže nebezká, přeji ti štěstí znovu jsem se zasmál, zamával jí a opět začal našeptávat Patrickovi |
| |
| On se asi pomátl nebo co Taková báseň se nikomu líbit nebude. A nechci aby si jí skládal. Naštvaně odseknu a zamračím se. Růže nebeská? Hej nezbláznil jsi se? Co to meleš? Vyprsknu smíchy. Fakt divný. Od kdy tohle říká? Asi se musel praštit do hlavy. Velmi pravděpodobné vysvětlení. Protočila jsem očima. Rozešla jsem se pryč. Ani nevím kde jsem to chtěla jít. Prostě jsem někde šla. Někde daleko a nebo vysoko? To jsem zatím nevěděla ani já. Ale stejně za chvíli budu muset do práce. Duše nepočkají. |
| |
 | Pláž Chvíli hraji s ostatními volejball, pak se však s úsměvem omluvím a "hodím" sebou na lehátko. Ne že bych byla unavená, jen chci chvíli vykonávat svou práci. Občas, když uvidím nějakou auru smutku, hodím po dotyčné(m) trochu prášku. Jinak ležím, jako bych se opalovala. Po nějaké době se donutím vstát a jdu do baru. Ve své lidské podobě mám dlouhé hnědé kudrnaté vlasy a tmavohnědé oči. Jsem celkem opálená a - jak jinak - hubená. |
| |
| Pláž Nějak přestanu vnímat a jen sedím na barové židličce...Přemýšlím o osudech lidí na pláži, ale přesto se co nejvíc zaměřím na osudy Martina a Patricka... nechám jejich osudy zatím volné...člověk nikdy neví co se stane...S Beccou by měli být relativně v bezpečí...tedy neměli by být v ohrožení života.. Zaregistruju Faryl i její otázky, ale nával osudů mi nedovolí se plně soustředit na realitu... Co..Notak..Nákupy.nákupy... Než ale stihnu odpovědět, tak se zvedne a myšlenkami oznámí, že se jde proletět... Kývnu na souhlas, dopiju koktejl a zaplatím barmanovi... Já se jdu taky proletět..Tady to začíná být celkem nuda.. Odběhnu do lesíka a když jsem mimo dosah zvědavých očí, tak se přeměním do své pravé podoby.... je úžasné mít zase křídla a moci se proletět po obloze... Během vteřinky jsem mezi mraky a lítám si jak chci... Po chvíli se zastavím u jednoho velkého obláčku, ze kterého mám výhled na pláž a okolí a tam zůstanu.. tady mám všechny jako na dlani... |
| |
| Thomas V pekle tě to moc nebaví. Je tam veliká nuda. Chceš si jít zařádit na zem. Jsi teď vládce podsvětí potom co jsi svrhl a zabil Hell von Painless. Ale vůdcovství tě moc nebaví. Přejdeš k bráně a velzeš do ní. S její pomocí jsi hned ve světě lidí. Podíváš se kolem. Už se začíná stmívat. Přesně tvůj čas. Jdeš po pláži a sedneš si k baru. Objednáš si nějaký alkohol a začneš ho popíjet. Cítíš že tady před chvílí byly andělové. Dokážeš určit, který pach patřil které, takže víš kdo to byl - „známé kolegyně“. Začneš se rozhlížet po nějaké své oběti. Chceš někomu udělat něco moc strašného. Začne se dost zatahovat. Obloha potemní a slunce už skoro ani není vidět. Najednou uvidíš jsou oběť. Krásnou mladou dívku se zlatýma vlasama. Ďíbelsky se usměješ (tak to umíš jenom ty) a pomalu jí začneš sledovat. Chudinka se po chvíli otočí a uvidí tě. Její oči se najednou roztáhnou. Vidíš v nich strach. Začne před tebou utíkat ale ty jsi jdeš dál svým obvyklým krokem. Po chvilce zakopne o svou vlastní botu a spadne na zem. Příjdeš k ní a ….. zbytek je na tobě. Sylian Stále sedíš na stejném místě. Jsi pěkně naštvaný, že ti odešly obě dvě oběti, které sis vyhlídl. A to jenom kvůli té … ani jí nemůžeš přijít na jméno. Odešla s nimi někde a ty jsi tady zůstal sám a bez tvé oblíbené zábavy. Najednou k baru příjde Thomas. Co tady dělá? Měl to přece od Hella zakázané ne? Nevíš co si o to máš myslet. Proto se přemíštíš zpátky do pekla. Zastavíš tam jednoho ďábla a zeptáš se ho na to. On ti odpoví, že Thomas a Hell spolu bojovali. Hell je mrtvý a na jeho místě je teď Thomas. Hlavou se ti honí různé myšlenky pro a proti. Nakonec se stejně vrátíš zpátky na zem. To tam už Thomas není. Ale uvidíš se po pláži procházet Rebeccu. A kus za ní jde Patrick a za ním se vznáší Tsurugi. Konečně se zase vrátili. To by sis na Patrickovi mohl vyzkoušet zase nějaké své triky. Faryl Jen tak si létáš vzduchem. Najednou ti holky vyšlou myšlenky, že se sejdete u toho obchodu. Jsi nadšená a tak tam hned také letíš. Najednou uvidíš Thomase jak se sklání nad nějakou mladou dívkou. Zastavíš se a čekáš. Nevíš jak se máš zachovat a tak tam chvíli jen tak mácháš křídly na místě. Víš že to určitě nebude dobré ale měla by ses do toho plést? Ne, radši ne. Dneska si už toho vykonala dost. Letíš dál. Po chvilce potkáš holky. Spolu letíte dál k obchodům. Nedá ti to a řekneš jim o Thomasovi. Sice nevíš co tam dělal ale radši si se svěřila. Čekáš nějakou radu a na nákupy skoro zapomeneš. Zastavíš se a čekáš až si to holky promyslí. Tsurugi Docela tě urazí tím že by jí nikdo nečetl. Chceš už konečně aby se něco dělo a tak zase Patrickovi nařídíš to samé. Tentokrát mnohem intenzivněji. Patrick se rozejde hned za Rebeccou. Ty s velkým úsměvem na tváři jdeš hned za ním. Jdete zase po pláži. Najednou tam uvidíš čekat Syliana. Velmi se podivíš. To ho tady bavilo sedět tak dlouho? Je vytrvalý. Kate, Cissy Sedíš v baru. Až teď ti vlastně dojde, že jsi tam zůstala naprosto sama. Objednáš si ještě jeden koktejl a celý ho vypiješ. Potom si vzpomeneš, že Faryl chtěla jít nakupovat. Rychle a hlavně nenápadně odběhneš pryč a proměníš se. Za chvilku už jsi ve vzduchu. Letíš k Cisse. Jen tak si lítáš až jí najednou spatříš sedět na obláčku. Přiletíš k ní a posadíš se vedle ní. Začnete spolu mluvit o různých věcech. Takové ty holčičí záležitosti. Až potom si obě dvě vzpomenete na Faryl. Vyšlete k ní myšlenku a letíte jejím směrem. Potkáte se a vy se na ni usmějete. Uvidíte její ustaraný výraz a úsměv vám zamrzne na rtech. Nechcete se jí vyptávat a tak letíte dál se zadumaným výrazem co se jí tak mohlo stát. Najednou vám všechno řekne. O tom jak potkala Thomase s tou mladou dívkou. Všechny se zastavíte a začnete přemýšlet co byste tak měly udělat. Napadne vás všechny to stejné … Je na vás jak se rozhodnete... Martin Sedíš na skále a díváš se na zapadající slunce. Rebecca už odchází a ty jí pozoruješ. Potom ale uvidíš Patricka. Nějak divně se na ní podívá. Jako zhypnotizivaný. Jako kdyby byl úplně mimo. Jde hned za ní. Vypadá …. nějak nenormálně. Nenacházíš pro to vhodná slova. Přemýšlíš jestli máš jít za nimi nebo ne. Možná se potom dozvíš co je Rebecca zač. Pomalu slezeš ze skály a vydáš se za Patrickem a Rebeccou. Jsi velmi zvědavý co se z toho vyklube. Patrick Stojíš a díváš se jak Rebecca odchází. Najednou se ti v hlavě začnou zase proudit ty zlé myšlenky. Chvíli se jim bráníš ale už je to na tebe moc silné. Propadneš tomu. Děláš přesně to co ti našeptává hlas v tvé hlavě. Vydáš se za Rebeccou na pláž. Jsi naprosto zaslepený myšlenkami a nedokážeš souvisle uvažovat. |
| |
| Pláž “Oh, Takže zmena vodcu v pekle. Niet o čom, aj tak ma to nezaujíma, môj pán bhaal je vysoko nad silami tohto típka. Aj tak to nemení moje poslanie tu na zemi... cha cha....“ Pokračuje môj temer nekonečný monológ v hlave, ktorý sa zakaždým venuje inej téme. Niekto by povedal, že je to zárodok schozofrénie, no ja nie. Aspoň sa nenudím keď premýšľam. Prechádzka popri tom po pláži je vcelku úžasná. Celý bez seba pozorujem cez okuliare slnko, ktoré ma nepáli a ktorého horkosť je pre mňa skôr príjemný chládok. Ach pekelné ohne, to je solárium! Nie toto, ale čo už, v takýchto situáciach si nemožno vyberať. V tom mi padne do očí dvojca postav, presnejšie kočička a ten jej kočičák. Alebo čo to je za típka. Spomínam si naň len preto, že ma v tom bare celkom dobre pobavil. “Ale ale... náš budúci kolega.... Vyskúšame niečo ďalšie...“ Na mojej tvári sa vyčarí znovu smev. Chvalabohu svoj diabolský priam až zákerný pohľad skrývam za slnečnými okuliarmi. S rukami vo vreckách svojich krátkych nohavíc sa pomalým krokom vyberiem k nim. “Zdravím vas, priatelia. Nevideli sme sa už náhodou? V tamtom bare?“ Spýtam sa milým priateľským tónom keď sa priblížim k nim, samozrejme na mojej tvári sa objaví príjemnejší a štastnejší výraz než na nej bol doteraz. Musím predsa pôsobiť ako milý hoch, no nie? |
| |
| Skála Se zájmem ale i s drobnou nervozitou sleduji patrika jak jde za odcházející Rebecou. Zajímalo by mě co se z toho vyklube...na druhou stranu, o ni se bát nemusím, ať už je cokoliv, nepochybuji že se o sebe umí postarat mnohem lépe než já sám. přes tohle mentální ujišťování jsem je však nadále pozorně sledoval, nakonec jsem slezl ze skáli a vydal se pomalu za nimi. Jen pro jistotu, jen pro jistotu. |
| |
| Pláž Se zájmem sem si prohlédl démona iluzionistu. Chvíli jsem se rozmíšlel a nakonec jsem k němu zamířil, přičemž dál udržuji Patricka ve své moci. Ale, ale, zdá se že jsi celkem vytrvalí příteli usmál jsem se na něj přátelsky Bál jsem se že jsi odešel a budu tu proti těm okřídlencům sám řekl jsem zcela vážně a vytáhl Patrcikovu chuť po pomstě na nejvyžší možnou míru. Pokud mohu doporučit kolego, příjemně se usaď a sleduj toto krásné divadlo |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR