Assassin’s Creed: Irsko 
hrálo se Jednou týdně
od: 17. dubna 2016 18:58 do: 21. ledna 2017 21:31
Dobrodružství vedl(a) Firefly
| |
 | "Killing really is the least productive way to achieve our goals. Kill them all."
Irsko, 16. století Irské bratrstvo utrpělo v minulém století výrazné ztráty, kdy se přes zemi přehnali Templáři ve zběsilé touze je všechny vyhladit. Díky tomu byla do čela bratrstva dosazena na poměry mladá assassínka, která se málokdy zdržuje v zemi. A vy? Patříte do staré assassínské rodiny? Byli jste naverbováni? Přeběhli jste? Přidejte se k nim. |
| |
 | DOMA JE DOMA Většinu času jsem trávila v 'hlavním stanu' assassínů, jak jsme nazývali podzemní město, které se nacházelo pod Dublinem. Bylo rozhlehlé a mohli jste se dovnitř dostat téměř kdekoliv z města. Hodně z nás se zde zdržovalo - bylo to levnější, než si udržovat dům ve městě a žena, která bydlí sama, by jen vzbuzovala podezření. Naštěstí tady nebylo vlhko a temno, jinak bych se i přes ty pohoršené pohledy a lá osamněla žena vyšla z domu přenesla. Většinu času jsem se ukládala ke spánku do jednoho ze společných domů, kde se sdružovali assassíni. Byla jsem tu doma. Když jsem se ráno probudila, slastně jsem se protáhla a muž vedle mě nespokojeně zamručel. Přesně mířenou ranou jsem ho kopla pod koleno tak silně, až vytřeštil oči a skutálel se z postele. "Říkala jsem, ať nepřespáváš!" sykla jsem podrážděně a posedila se, přikrývku si držíc tak, aby neodhalila prsa. Vteřiny ticha ubíhaly, kdy jsem na sebe jen hleděli, než jsem zvedla ruku a prstem ukázala na dveře. Naštěstí si bez dalších cavyků sesbíral oblečení a zmizel jako správný assassín. Tiše a nepovšimnut nikým dalším ve sdíleném domě. Snad. Otráveně jsem zasténala a znovu si lehla. Nechtělo se mi vstávat a být produktivní, ale věděla jsem, že Sněhurka nebo Eoin by si pro mě přišli, a tomu bych pokud možno chtěla zabránit. Posadila jsem se a spustila nohy na studenou podlahu. Během několika minut jsem byla oblečená do temně zelené zbroje bez tmavě fialově pláště přes rameno, který jsem obvykle nosila. Pokusila jsem si i zaplést vlasy, ale nepodařilo se. Zaklela jsem. Třeba mi je některá u snídaně zaplete. Tiše jsem seběhla schody, abych zjistila, jestli už někdo snídá, ale jídelna byla prázdná. Vzala jsem si nějaké ovoce ze spižírny a sedla si na lavici, abych si mohla nakrájet jablko. Přeci není možné, abych byla jediná, kdo je vzhůru.
|
| |
 | Produktivní noc... ráno... brzké ráno Kdo by neměl rád ranní procházky Dublinem? Byla jsem vzhůru poměrně brzy. Venku slunko ještě nesvítilo, ulicemi se toulali jen ospalé hlídky a většina města spala. Stejně tak i část bratrstva. Nejde tak o to, že bych nemohla spát, jako spíše o to, že jsem byla zvyklá spát málo. A navíc, Dublin je takhle časně ráno krásné město. Zvláště pak z vrcholku věže katedrály sv. Patrika. Vítr mi strhával kápi, pohrával si se lemy kabátu a zakusoval se do obnažených paží. Zavřela jsem oči, zhluboka se nadechla a usmála se. Ještě zbývá spousta času, než se probudí první spáči. Dostala jsem se z věže, seskočila na střechy a procházela městem. Přikrčená, tichá jako kočka na lovu, neviděná jako samotný vítr. Sledovala jsem strážné, jak pochrupují na hlídce opřeni o halapartny, jiní mezi sebou hovoří, aby neusnuli. Brzy budou mít padla a půjdou se vyspat. To už budu zase doma, na snídani, než vypadnu opět ven, hledajíc templáře. Zaplatí za to, co provedli. Vyhnula jsem se hlídce na střeše, dostala se až k hradbám a lehce vyšplhala až na vrchol cimbuří jedné z obranných věží. Objevil se strážný s loučí, hleděli jsme na sebe, pak mlčky došel až ke mě, hodil pochodeň do koše s ohněm a opřel se o hranu cimbuří, načež se, stejně jako já, zahleděl na řeku. "Zase nemůžeš dospat?" zeptal se najednou. "Nialle, kolikrát ti mám opakovat, že nemám problémy se spánkem?" otráveně jsem se ho zeptala a dál hleděla před sebe. "A pořád stejně prudérní," uchechtl si. Neodpověděla jsem, jen jsem zakroutila očima a tiše si povzdechla. "Dneska večer byl klid. Pár rvaček v hospodě, ale jinak nic. Řekni mi, Toa, proč sem každej den chodíš?" "Jestli čekáš, že kvůli tobě, tak se pleteš," ušklíbnu se na něj a seskočím z cimbuří k němu. "Na to máš moc pihatej ksicht," vypláznu na něj jazyk a ještě než stihne začít nadávat, rozběhnu se k vnitřnímu okraji hradem a přeskočím na nejbližší dům. Tentokrát po střechách běžím, užívám si ten pohyb, vítr ve vlasech, stejně tak i prvních paprsků slunce. Měla bych se pomalu vrátit zpět do "doupěte", dát si něco k jídlu, poslechnout si ranní řečnění Eoina, pozdravit Sněhurku, zeptat se na zprávy o Aofine. Poptat se ostatních, jestli na něco nenarazili. Zamířila jsem proto k nejbližšímu vstupu do katakomb, do našeho podzemního města. Proklouzla jsem za zády dvěma strážným, tiše otevřela poklop a zase stejně tiše jej zavřela. Proběhla jsem chodbami, promotala se podzemním labyrintem, než jsem konečně dorazila domů. Tiše, nikým nespatřena ani neslyšena, jsem vklouzla dovnitř a rovnou si to zamířila do jídelny. K mému překvapení tam už byla Nessa. Dnes jsem se zdržela déle, než bylo obvyklé. Vešla jsem dovnitř a zároveň s tím si sundala kápi z hlavy. "Dobré ráno. Buď jsem se někde zdržela, nebo ty jsi vstala brzy," pozdravím dívku s úsměvem ve tváři a ve spižírně jsem si vzala kousek sýru, menší plátek chleba a sušené maso. Ukousla jsem si ze své porce ještě dříve, než jsem došla ke stolu a přisedla si k Nesse. |
| |
Rváč chytá rváče Noční Dublin je krásný, pokud si umíte užívat krásy nočního města a nemusíte se extra bát, že Vám někdo vrazí nůž do zad, protože to jste většinou Vy, kdo vráží ten nůž do zad. Nechtěl jsem nic řešit a tak jsem zapadl do jedné z mojích oblíbených putyk na aspoň jeden pohár vína. Nikdy jsem nepil více, protože více alkoholu znamená pomalejší reflexy a to většinou znamená smrt. Trošku jsem si zazpíval spolu s celou hospodou a po dopití a zaplacení, jsem se zvedl a vyšel na čerstvý vzduch. Tedy tak čerstvý jak jen mohl být, když nepočítám toho chlapa, který zvracel před hospodou. Zakroutím hlavou a popojdu kousek dál, abych se v klidu mohl rozhodnout co dál. Chvíli tak probírám svoje možnosti, až se rozhodnu navštívit jeden ze svých kontaktů. Procházel jsem nočním Dublinem a ne po střechách, ale normálně veřejně. Vše co mělo být skryto bylo skryto pláštěm a navíc všechny zlodějíčky v téhle čtvrti jsem znal. Někteří poznali, že moje pěsti si to vyřídí s každým, kdo by měl moc hrabivé ruce. Prudce rozrazím dveře, které vedly do jednoho z místních nevěstinců. Je tu takový shon, že si mě skoro nikdo nevšiml. Celý shon se točil kolem jednoho pokoje, kde se shlukla většina děvčat. Když nahlédnu dovnitř vidím můj kontakt a příležitostnou milenku Margery, jak leží na posteli v tratolišti vlastní krve s podříznutým hrdlem. Dobrá nálada mě rázem opouští a já odtahuji kousek stranou jednu z děvčat. Je to jedna z kamarádek Margery a mojí další příležitostná milenka Flora. Kdo to byl? Zeptám se jednoduše a dívám se do uslzených a vystrašených očí. Možná vystrašených z mého pohledu to nevím. Já nevím! Byl to nějaký dlouhán s černými vlasy v copu, křivý nos a smrděl rybinou na to si stěžovala Marge. Jinak nic nevím! Pustil jsem jí a vydal jsem se ven a směrem k molům. Tam jsem hodlal čekat na toho, kdo tohle udělal. Už jsem nešel ulicí, ale běžel po střechách domů, až jsem se dostal nad jednu putyku, kde bych čekal takovou verbež. Přikrčil jsem se ve stínu a čekal. Což nebylo něco co bych dělal rád, ale teď to bylo potřeba, i když jsem na to neměl náladu. Už se pomalu blížilo svítání, když ten otrapa vylezl a šel do jedné z vedlejších uliček. Přeskočil jsem na vedlejší dům a chvíli ho sledoval. Smrad jsem necítil, ale popis na něj seděl dokonale. Skočil jsem ze střechy dotyčnému přímo na záda. K mému štěstí jsem ho tím nezabil, jenom přizabil když narazil do země hlavou. Teď už jsem cítil i ten smrad. Nebyl schopný ničeho a tak jsem ho prohledal. Bohužel pro něj jsem našel zakrvácený nůž s krví relativně čerstvou. Zabil jsi nevinnou. To je hřích můj drahý příteli a hříchy, se trestají. Odpočívej v pokoji. Zabodl jsme jeho vlastní nůž do jeho srdce a odtáhl ho trošku do stínu zdi. Obral ho o peníze a vše cenné co měl u sebe, což moc nebylo a vyšplhal na dům. Byl pomalu čas jít domů. Vylezl jsem na střechu domu a chvíli se zastavil. Vraždit z pomsty se nemá, ale zabití tohle snad ušetří život dalším. Rozběhl jsem se po střechách až jsem se dostal ke vchodu do naše podzemního města. Naše stráže schované ve stínech se ani nehnuly a já mohl v klidu proplout do klidu podzemí. Jen co jsme překročil hranice našeho malého města, tak se ozvalo moje břicho jako jasný indikátor. Můj směr byl jasný a to jídelna. Když jsem v našem malém městě nikdy se neplížím. Otvírám rázně dveře a vcházím do jídelny, kde už nečekaně někdo je. Typická dvě ranní ptáčata i když vezmuli v potaz, že žijeme hlavně v noci tak jdou teprve spát. Dobré ráno děvčata! Spánek Vám nevoní? Já se těším, až se budu moct natáhnout. Vezmu si ze spižírny chléb, sýr a trochu slaniny a potom se podívám na skromné snídaně Nessy a Toami. Koukám, že si dáváte málo, aby jste se vešly do zbroje nebo aby Vás unesly střechy co? Rýpu do nich, zatímco zakrajuji sýr. |
| |
 | YOU AND ME AND THE DEVIL MAKES THREE Pokud nevypadáte, že se schováváte nikdo vás nechytí, to byla jedna z mála lekcí, kterou jsem si pamatovala ze svého dětství. Učili mě, že mám přitahovat pozornost - funguje to stejně jako ono: pod svícnem je největší tma, a tak jsem po městě chodila v oblečení, jež by se nedalo označit za nenápadné. Čím jste výraznější, tím méně se někdo bude ptát nebo bude mít chuť vás prohledávat. A ačkoli běh ve stínech a možnost sledovat věci z ptačí perspektivy měli co do sebe, raději jsem se pohybovala v mase lidí. V centru dění. Poslouchala jsem, dívala se a bavila se s lidmi jako každá mladá žena, které byl Dublin domovem. Dokázala jsem den strávit mezi obyčejnými občany našeho města. Sledovala jsem jejich životy, které zdánlivě byli, ze dne na den, neměnné. Potkávala jsem pekařovu ženu Cori i s jejím synem, jež pobíhal úzkou uličkou, kterou vyplňovala vůně čerstvě upečeného pečiva a zákazníků, kteří se jako proud řeky valily ulicemi, aby našli lepší cenu, lepší kvalitu nebo aby sami prodali své výrobky. Cori mě znala už nějaký ten měsíc a jako s každou ženou, která přišla pro jídlo, aby jej donesla své rodině, i se mnou prohodila několik vět. O tom, kdo je nemocný, kdo prodělal a kdo naopak přišel k větší sumě peněz, ke komu přijel vzdálený bratranec a kdo si pořídil nový nábytek. Byla to nekonečná studnice informací, které se u ní díky služebným a unaveným ženám dostávali. Cori totiž, jako správná obchodnice, dokázala mluvit s každým. Bylo jedno zda bohatým či chudým, nemluvou nebo ukecaným pacholkem. Věděla jsem to, protože jejich krámek byl v místech, kde už bydleli bohatší obyvatelé Dublinu, a tak tu domy byli vyšší. A krom mas lidí miluju výhled. Dnešní ráno jsem ale ve výklenku dvoupatrového domu seděla dříve než obvykle. Město bylo ještě tiché a čekalo až se zpoza obzoru vyklube slunce. Čekala jsem taky. V tuhle raní hodinu chodí po ulicích jen ti co musí. Sama bych z postele nevylezla dřív, ale dnešní noc mi nedala spát, a tak jsem prolézala všechny kouty města a hlavně přístav, než jsme se před svítáním usídlila zrovna zde. Má postava se utápěla v šeru, které brzo rozrazily první sluneční paprsky. S nimi jsem se dala znovu do pohybu a nad hlavami lidí jsem směřovala k východní straně města. Pravda, do katakomb se dalo dostat skoro všude po městě, já jsem ovšem preferovala hlavně vstupy na východě.
Byly první, které mi po příjezdu do Dublinu byly představeny a doteď jsem jich až neuvážlivě užívala. "Pořádáme ranní setkání?" otáži se, když má maličkost proklouzne do jídelny, která v těchto hodinách bývá obvykle víc... prázdná. |
| |
 | Old grey wolf Nesnáším tu svou nespavost. No řekněte, je normální každý den spát jen nějakých pět hodin a pak už nebýt schopen zamhouřit oka? Jak já nesnáším stárnutí, každý den je jednolitější a nezajímavější a to i s mou profesí. Trochu nabručeně se proto vyhrabu z přikrývek a přejdu ke skříni. Z postele je přitom stále slyšet tiché oddechování mé Marie. Když už mám konečně všechno oblečení včetně mého osobního arzenálu na sobě, tak se jen otočím, zády se opřu o skříň a sleduji lásku svého života. Marii je třicet let. Poznali jsme se před lety deseti a netrvalo to dlouho, než nás Bůh spojil aby nás člověk nerozdělil. Je to krásná drobná zrzka se zelenýma očima a přímo božskou postavou, kterou k mé nesmírné úlevě nezkazila ani dvě těhotenství a dva úspěšné porody. Jsem za Marii rád, seslalo mi ji samo nebe. Milá, chápavá a rozumná. Ikdyž když se naštve, tak jsem rád že umím tiše a rychle zmizet. Má žena o mém povolání ví, ví o něm i můj nejstarší syn, Dominik, kterému je teď osm let a brzy přijde čas i na jeho výcvik, aneb. rodinné tradice se musí dodržovat. Políbím svou ženu na čelo, zkontroluji Isabell, která tiše spinká v kolébce a vydám se ven ze svého domu. Můj dům leží v té lepší čtvrti, sice ne v té nejbohatší, ale rozhodně tu není žádná kriminalita a po nocích se tu nepotulují ožralí štamgasti. Jsem za to místo rád, nevzbuzuje podezření a nejednou sloužil i jako úkryt i jiným asasínům než jen mé maličkosti. Ale upřímně, nejsem rád když se k nám chodí moji kolegové schovat, nerad vystavuji svou rodinu ještě většímu riziku. než tomu které jim hrozí se mnou. Konečně vyjdu ze svého domu, rozhodnut se vydat na centrálu. Nemám nasazenou kápi ani neběžím po střeše, proč taky? Na ulicích nikdo není a mému tajemství tato otevřenost jen prospívá. Nikdo se nebude manželky ptát kde je furt její muž, když ho nikdy nevidí odcházet z domu a podobné blbosti. Užívám si proto procházku, ačkoliv by neuškodilo, kdyby bylo trochu tepleji, to rozhodně ne. Ačkoliv nejdu nijak rychle, tak k vstupu do katakomb, jednomu z mnoha se dostanu velice brzy. Aby taky ne, když jsou rozesety po celém Dublinu. V katakombách si konečně nasadím kápi a vydám se k tomu jedinému místu, kde by v tuto nekřesťanskou hodinu mohl někdo být. a to do jídelny. "Tak že by mládež také trpěla nespavostí? Co se děje, já myslel že právě vy si rádi přispíte. Vždyť Sněhurka bude vstávat tak za dvě hodiny a Eoin možná za tři." Jsou má slova těm třem mušketýrům, kteří už v jídelně sedí. Já sám si dojdu pro sklenici mléka a uloupím si kus chleba se sýrem a sám se potom posadím k těm třem mladíkům, co brzy nahradí mou generaci. |
| |
| ŠTĚSTÍ Když do místnosti vešla Toami, pokynula jsem hlavou na pozdrav. "Vstala jsem brzo," odpověděla jsem a posunula se na lavici, abych jí udělala místo. Teď, když to zmínila, jsem si uvědomila, že jsem doopravdy vstala až nezvykle brzo. Mohla jsem se ještě chvíli válet v posteli, když se mi podařilo vykopnout toho příživníka. "Umíš zaplést cop?" zeptám se jí najednou a uhladím si vlasy, které jsou tak blonďaté, až vypadají z několika úhlů bíle. Než mi odpoví, do jídelny vpadne jako velká voda Patrick. I jemu kývnu hlavou na pozdrav, ale jakmile začne komentovat naši snídani, ukážu mu zdvižený prostředníček. "Musím jíst málo, protože se bojím, že bych tě tu ráno potkala a můj žaludek by to nevydržel!" odpovím mu s úšklebkem a napíchnu na svůj nůž kousek sýra, co si zrovna odkrojil, abych ho rychle snědla, než může začít protestovat. Jakmile se objeví i Damaris, zatrne ve mě. Proč je jich tady po ránu tak hodně? Snad nikdo nepotkal mého nočního návštěvníka. "Zakládáme snídaňový klub," odpovím jí a poklepu na lavici vedle sebe, aby si přisedla. Občas mi připadala trochu osamělá. Když ale dorazí i Adam, jen zvednu odezvedaně ruce. Doopravdy se nám podařilo se tu takhle sejít brzy. |
| |
Snídaňové posezení Nečekaně moje slovní promluva nebyla neodměněná. Ty jsi byla vždycky strašná citlivka na žaludek. Odpovím s drobnou úklonou hlavy a velkým úsměvem i k jejímu gestu. Tohle gesto se se mezi nás zjevně vžilo celkem dobře a vyjadřovalo spoustu myšlenek. Potom vejde Damaris a já se musím smát ještě více. Ani ne. Spíše klub slušného chování. Nessa mi dává zrovna první lekci, ale bojím se že otec představený v mém starém klášteře by z ní měl záchvat padoucnice a dostal horkost. Jen co domluvím, tak do dveří vletí Adam. Adame, kdybych Ti řekl proč tu sedíme stejně mi neuvěříš. Já měl nějakou práci ve městě, ale co tady dělá tenhle dámský spolek. Jsem rád, že jsi přišel. Už to vypadalo, že mě tady samou láskou sežerou. Takhle jsme na ně dva! |
| |
| SNÍDAŇOVÝ KLUB "Aaaaha," zarazím se a může se zdá, že snad i na chvíli zvažuji relevantnost Nessiny informace, "tak to jo, něco bych si dala," prohodím, abych zamaskovala své předchozí rozpaky a posadím se vedle Nessi s chlebem a sušeným masem v ruce. "Slyšela jsem," prohodím směrem k Patrickovi a rukávem kabátce si otřu ústa, "možná, že by pár otčenášů neuškodilo," dodám a znovu se pustím do jídla. "Sežrat tě můžeme pořád," pronesu šibalsky a ukrojím si další kus sušeného masa. |
| |
| Snídaně Trochu jsem si oddechla, když mi Nessa řekla, že ona vstala brzy. Nerada jsem chodila pozdě. "Jasně, umím," přikývnu a chci si k ní přisednout, abych jí zapletla cop, když vejde Patrick. Jen mu přikývnu na pozdrav, ale nic neřeknu, spíše se pustím do zaplétání copu. Po chvilce se ukáže i Damaris a nakonec i Adam, všem kývnu na pozdrav a dál se věnuji copu. "Tak, hotovo, dobrý?" zeptám se Nessy a odsunu se kousek od ní. Hned na to se zase vrhnu k jídlu. "My aspoň nemáme problémy se protáhnout úzkými uličky," ušklíbnu se na Patricka, když si všimnu jeho porce. Dál si jich už moc nevšímám, chci dojíst svou snídani a zase vypadnout. I když je pravda, že budu muset počkat minimálně na Eoina, co kdyby pro nás měl náhodou nějakou práci? "Eoin vstává brzy, sice ne tak jako já, ale určitě dříve, než za tři hodiny," zakřením se na "staříka" a opráším si ruce od drobků. |
| |
| Chvíli poslouchám Patrika a s jistou dávkou sebezapření se donutím nevlepit mu za to tykání. Pokud to ale udělá znovu, tak mu přilétne. "Jen ať si tě samou láskou sežerou, já mám doma ženu a dvě děti a Marie by mě sežrala kdybych si něco zkusil s někým jiným." Prohlédnu si tři přítomné slečny. Neříkám že nejsou pěkné,ale na mě moc mladé a navíc takové tuctové, ani jedna z nich nijak nevyčnívá aby vzbudila můj zájem. Dojím své jídlo a podívám se do očí Taomi, která říká něco o tom, že Eoin tak dlouho nespí. "Eoin je nevypočítatelnej, třeba tě zrovna překvapí slečno a ty tu na něj budeš čekat a on bude spát a udělá tak z tebe blbce, protože jsi vstala brzy aby jsi od něj převzala úkol a on zrovna něco podvědomě tušil a proto dnes bude spát tak dlouho, hmm?" |
| |
| PODZEMÍ Zatímco se hašteříte, do jídelny vstoupí Eoin. Chvíli stojí ve dveřích, jak sám nemůže uvěřit tomu, kolik se tu ráno sešlo lidí, než zavrtí hlavou a přistoupí ke stolu. Nesedne si, ale položí ruku Taomi na rameno. "Hledá tě Niall," oznámí jí a assassínka se zvedne od snídaně a zamává vám na rozloučenou, než vyběhne ze dveří. Pak se Eoin obrátí na zbytek. "To je hezké, že už jste všichni vzhůru. Za odměnu pro vás mám práci," řekne a konečně si přisedne ke stolu. Nessa se mu pokusí vnutit polovinu jablka, kterou nestačila dojíst, ale on to s díky odmítne. "Nesso, Patricku, potřebuji, abyste se zbavili jednoho popravčího na jihu Dublinu, co pracuje pro lichváře. V podzemí drží lidi, kteří jim dluží peníze, ty osvobodíte," řekne. Nessa to kvituje otráveným pohledem ke stropu, ale to už Eoin nevidí, protože se dívá na Adama a Damaris. "V Liffey našli dvě mrtvoly. Chci, abyste prozkoumali oblast, kde je to vyplavilo a zkusili zjistit, co jsou zač a kdo je zabil. Monopol na zabíjení máme v tomhle městě my. Těla jsou v márnici, nejspíš budete muset podplatit doktora, aby vás za nimi pustil," odmlčí se. "Vyplavilo je to u Arranovy ulice," dodá. "Nějaké otázky?" zeptá se a rozhlédne se. |
| |
Posezení končí Podívám se na Damaris a vrátím jí šibalský úsměv. No, tak o tom by jsme později mohli chvíli diskutovat. Taomi mi vrátí můj výpad a já jen reaguji kyselým šklebem. No, když se někam nebudu moct vejít, tak to vezmu vrchem a nebo brutální silou. Víš, že já s tím nemám nejmenšího problému. Potom Adam reaguje a je to jen k povzdechnutí. Má bohužel pravdu a já si uvědomil tu drobnost, že jsem mu tykal. Vím, jak nerad to má a jak už jsem se také poučil o tom, že se to prostě nedělá. No Adame myslím, že tuhle výmluvu přijmu. Radši proti pluku nepřátel než Vaší Marii. To se možná nechám sežrat, abych Vás před touhle tří hlavou saní zachránil. Ukážu nožem postupně na všechny přítomné dámy a počítám s případnými následky, které přetne Eoin. Za dobrotu na žebrotu. Člověk chce ulehčit našim skladům s jídlem a hned kvůli tomu musí pracovat. Pokračuji v jídle a směju se výrazu Nessy. Je pravda, že jsem čekal horší úkol, ale jenom bůh ví, v co se tohle může zvrtnout. Já otázky nemám. Přijít osvobodit a zabít. Tak kdy vyrazíme? Já jsem připravený třeba hned Nesso. |
| |
| PODZEMÍ Tváře se mi zakulatí jak do sebe cpu jídlo. Nikdy jsem nebyla vyloženě snídaňový typ, daleko raději jsem strávila večery s hordou jídla anebo poledne s obyčejnými plackami a vínem. "Dvě?" vypadne ze mne a polknu zbytek sousta. Jak jsou staré? Co z nich ještě zbylo? napadne mne, ale na nic se neptám. Trochu podezřívám Eoina z toho, že mi podobné úkoly vybírá naschvál. Marně v paměti lovím chvíli, kdy jsem mu mezi řečí sdělila, že mi rozložená těla nedělají dobře. Ale to už je dost dávno... "Ne," odpovím jako by to snad bylo nutné a posadím se vedle Adama. "Chceš ještě jíst nebo vyrazíme hned?" optám se, "já bych pár minut využila," nečekáme na jeho odpověď a mluvím dál, "jen na sebe hodím něco... praktičtějšího," dodám na vysvětlenou a zatahám za rukáv šatů, ve kterých jsem se proháněla po střechách. |
| |
| Na mrtvoly s princeznou Znuděně poslouchám zadání zakázky. To myslí Eoin vážně? V řece se našli dvě mrtvoly a on to považuje za ohrožení našeho vraždícího monopolu? Beztak to bude jen výsledek nějaké pouliční rvačky, která se nepovedla podle plánů a aby se nepřišlo na nic konkrétního, tak ty dvě mrtvoly někdo hodil do řeky. To už na mě ale mluví Damaris a já ji jen zběžně přejedu očima. Asasínka a chodí v šatech. Neřekl bych kdyby šlo o infiltraci, ale tohle je naprostá začátečnická chyba, lépe řečeno idiotismus, který jsem mnohokrát různým rekrutkám dal jasně najevo. "Padej, já počkám venku před severním vchodem." dojím svou snídani a vydám se na místo setkání, které jsem určil. Vše vzorně u sebe, protože jak cpali moji mistři do mě a já cpu do svých svěřenců, dokud nejsi v hrobě, tak bezpečné místo neexistuje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro DUBLIN Jakmile se sejdete u vchodu, prozřetelně se vydáte nejdřív směrem márnice, abyste si mrtvoly mohli řádně prohlédnout. Doktor nejdřív dělá drahoty, ale nakonec vás k mrtvolám pustí i bez úplatku - takový je dneska dobrák. V místnosti se vznáší pach smrti. Mrtvoly jsou dvě, jak bylo slíbeno. Muž a žena. Jakmile je vidíte, je vám jasné, že se nejednalo jen o nějakou pouliční rvačku. Oba, ačkoliv jsou už ve stádiu rozkladu, mají prořízlá hrdla tak, že skoro vidíte páteř. Oba mají vypíchnuté oči a ženě chybí malíček a prsteníček na pravé ruce; rána vypadá "čerstvě", nejspíš jí je usekly po smrti nebo těsně před ní. Zatímco si prohlížíte mrtvoly, doktor stojí ve dveřích, zády k vám. "Řekl bych, že byli mrtví tak dva dny, než je řeka vyplavila. Nevypluli z města jen proto, že byli zaseklí pod mostem. Voda rozklad značne urychlila." |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro DUBLIN Nikdo nemá žádné otázky a já také ne. A Patrick je celý natěšený do akce. "Dobře, no," odpovím mu, ale tentokrát si dám velký pozor na to, abych skryla otrávený tón. Původně jsem chtěla dneska trénovat s mečem, ale bylo mi jasné, že Patrick potřebuje někoho, kdo ho bude držet za šos, až se bude chtít vrhnout po hlavě do boje. "Jdi napřed. Sejdeme se u jižního vchodu? Musím si ještě skočit pro kuši," řekla jsem a zvedla se, abych si nahoru do pokoje vyběhla pro svoji zbraň. Skoro jsem vyšla ze dveří, než jsem zaváhala a sáhla i pro kukri. Já bych zapomněla! Poklusem se vydám ke východu, kde se setkám se svým společníkem. Okamžite zpomalím do kroku, zatímco jdeme směrem k naší misi. "Mám nápad," oznámím mu a nandám si kápi, takže mi není pořádně vidět do obličeje a vykukuje jen cop. "Kdyby se ti podařilo propašovat se do podzemí, mohl bys v té cele počkat, dokud si nepřijde pro další oběť. Určitě bude mít stráže a blíž než na popravčí špalek se k němu nedostaneme." |
| |
| soukromá zpráva od Hector le Mair pro Podezřelá smrt Dorazím spolu s dívkou do márnice. Doktor nás sice nejdřív nechce pustit, ale nakonec tak učiní a ani nechce zaplatit. Stejně mu pak něco nechám na stolku. V okamžiku, kdy vidím obě mrtvoly je mi jasné, že podobnou smrt už jsem viděl. Podříznuté hrdlo, vypíchnuté oči a uřezané prsty. Kdybych si jen vzpomněl kdy to bylo. Budu pak muset dojít za Aoinem, ten bude určitě vědět víc. Bez okolků odkryji obě mrtvoly a pozorně si prohlížím nahá těla. Hledám jakékoliv známky po souboji. Modřiny, podlitiny, cokoliv. Musím vědět jestli se ti dva bránili, nebo jestli je dostali okamžitě. Pokud by ani jeden neměl žádné stopy po boji, tak se dá očekávat, že budeme mít co dočinění s více než jedním vrahem. |
| |
| soukromá zpráva od Damaris pro DUBLIN "Dobře," přikývnu a s tím jediným, ledabyle proneseným slovem se zvednu od stolu a zamířím do svých ubikací. Věděla jsem, že neschvaluje jak se oblékám; stejně jako mnoho ostatních. Poznala jsem to z pohledu, když jsem je míjela v chodbách anebo je zahlédla ve městě. Nessa se ovšem o mé ústrojové kázni nikdy nezmínila, a tak se mé oblečení jen přidávalo na seznam věcí, které jsem dělala jinak. Za pár minut už mířím k severnímu vchodu. Adam už tu čeká. Mlčky se k němu přidám na cestu městem. Chvíli váhám mezi tím jestli s ním zapříst rozhovor nebo ne. Jako o všech tady o něm vím to málo, co si lidé stačí během pár krátkých rozhovorů říct, nic z toho mi ale nepřipadá vhodné vytáhnou právě teď. Nakonec tedy zůstanu zticha a jako jeho vlastní stín ho následuji až do márnice. "Někdo nechtěl, aby je našli?" vyslovím nahlas svojí myšlenku zatímco společně s Adamem obhlížím těla. Doktor měl pravdu, voda skutečně rozklad urychlila, ale ne natolik, aby zmizely všechny stopy. Zatímco Adam se dle všeho soustředí na stopy po boji, mě zaujmou tmavé prohlubně, ve kterých by měly být oči, a pak ženina ruka. Na krádež to nevypadá, ale proč by jí někdo uřízl prsty? Nebo někdo nalezl mrtvolu a než, aby z napuchlého těla svlékal drahý kov, vzal si prsty celé? A proč ty oči? Něco viděli? Nebo je to značka? |
| |
soukromá zpráva od Patrick pro Ranní Dublin Nessa se snaží krýt otrávený tón a musím říct, že jí to jde. Je mi to celkem jedno, i kdyby to nedělala. Stejně si toho všímám jen minimálně. Dobře. Budu tam na Tebe čekat. Pokývnu jenom. Vím, že Nessa by bez kuše nikam nešla. Ne, že by mě tahle zbraň nelákala nebo bych jí neuměl používat, ale nůž je lepší. Rozhodně se dá líp schovat. Rukou zavadím o své válečné kladivo a zasměju se. To rozhodně není malá zbraň co se snadno schová, ale na ozbrojence a jakoukoliv jinou verbež platí velice pádně. V klidu jsem došel na smluvené místo a čekal než přijde Nessa. Opřel jsme se o zeď a zavřel oči, abych chvíli odpočíval. Uši nastražené. Díky tomu, že to zpět bere poklusem vím, že se blíží a plavmým pohybem se odrazím od zdi. Poslouchám Nessu a usmívám se. No udělat mu takové nemilé překvapení by nemuselo být špatný. Ale taky nechci udělat všechnu práci. Kde se budeš poflakovat Ty, zatímco já budu tam dole někde zahrabaný čekat, až se ukáže? Odpovím zvesela Nesse. Jenom jí pošťuchuji. Vím, že tam někde bude a bude mi krýt záda kdyby se něco podělalo. Tak jako vždycky nebo aspoň tak jak by se slušelo. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro STŘECHY DUBLINU Protočím oči, když Patrick naznačí, že bych ho nechala ve štychu, ale usmívám se - ani jedno nemůže díky kápi pořádně vidět. Zatočím do opuštěné uličky a téměř okamžitě se vyhoupnu na parapet okna. Začnu šplhat nahoru na střechu, jako opora mi slouží parapety a vystouplé cihly. Když jsme oba na střeše, promluvím. "Já půjdu samozřejmě do hospody," řeknu. "Podle toho, kde ty lidi popravuje. Jestli někde vevnitř, musela bych se nějak infiltrovat, ale jestli má nějaké pěkné nádvoříčko, kde seká hlavy, byla bych na střeše," zastavím se na okraji střechy a podívám se dolů. Město se začínalo probouzet. O krok ustoupím, jako bych se chystala skočit přes ulici na další střechu, ale zarazím se. "Dámy první," zatrylkuji a mávnutím ruky Patrickovi naznačím, ať skočí první. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro MRTVOLY V DUBLINU Oba mají silné podlitiny na zápěstích a když odhrnete látku o něco víc, vidíte stejné podlitiny kolem kostníků. Ačkoliv se možná chtěli muž a žena bránit, někdo je pevně svázal, aby tomu předešel. Stopy po laně jsou fialové a hluboké. Doktor se otočí. "Budete tu ještě dlouho?" zeptá se vám, otráveně a nervózně zároveň. Podívá se přes rameno, aby se ujistil, že nikdo nejde, než se otočí zpět na vás a založí si ruce na hrudi, prsty nervózně poklepává. Očividně se vás chce zbavit a předstírat, že jste tu nikdy nebyli. |
| |
soukromá zpráva od Patrick pro Střechy a hlouby Dublinu Nevím jak Nessa reagovala na moje postrčení, ale věřím, že se nenaštvala. Taky takhle strkám furt do všech. Sranda musí bejt, i kdyby templáře věšeli. Následuju Nessyny kroky a spolu s ní zahnu do uličky, kde se vydá hned po parapetu nahoru. Chvilku se ještě dívám na její lezoucí pozadí a potom začnu lézt taky. Nechávám jí nějaký náskok, aby kdyby padala jsem měl teoretickou šanci uhnout a neměl její zadek zapíchlý na hlavě. Šplhání mě celkem bavilo, když jsme byl menší tak myšlenka na takovéhle šplhání šla hodně mimo mě. Holt Řád mi otevřel nové obzory. Chytím se rohu střechy a vytáhnu se nahoru. Postavím se vedle Nessy a poslouchám. Do hospody...Jasně. Kam jinam. Jiný budou makat a slečna se bude válet v hospodě. Uvidíme, jak Tě bude potřeba. Třeba přijde sám a nebudeš vůbec potřeba. Což není moc pravděpodobná varianta toho plánu, ale stát se to může. Zahudruju a čekám, až skočí, ale jelikož se zasekla a dala mi přednost, tak jen kroutím hlavou. No jo. Prvně pán a potom pes. Vypláznu na ní jazyk, což si dávám pozor, aby viděla a skočím dolů. |
| |
| soukromá zpráva od Taomi pro
|
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro STÁLE NA STŘEŠE "Nejdřív pán a potom pes?" zopakuju a v hlase mi zní pobavení. Skočím po něm. Když vylézám z kupky sena, oprašuju si ramena. "Nemyslím si, že jen tak vyjde ven, když zaklepeme my - zakuklené postavy - na dveře, vyleze jen tak ven. Ve vší úctě, nevypadáme jako podomní prodejci," řeknu a palcem ukážu za sebe na kuši, kterou mám přehozenou přes rameno. Netrvá to dlouho a my stojíme jen pár ulic od domu, kde se popravčí nachází. Kývnutím hlavou Patrickovi naznačím, že bychom měli znovu vylézt na střechu, abychom mohli obhlédnout situaci. Dům jde těžko přehlédnout; je vysoký, třípatrový a okolo něj jsou postaveny další čtyři domy, takže dům popravčího je nejvyšší bod uprostřed. V každém patře stojí u jednoho z oken stráž, ozbrojena mečem, na zem přes domy nevidíme, ale není od věci přepokládat, že tam také hlídkují. "Takže?" zeptám se svého společníka, zatímco se přibližujeme.[ b]"Můj plán nebo máš nějaký lepší nápad?"[/b] zeptám se, schovaná za komínem se podívám na zem a vidím asi tak půl tuctu ozbrojených mužů. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V KASÁRNÁCH Naštěstí vidíš, jak Niall vchází do jednoho ze jižních domů kasárny, přilbu nese v podpaží. Než vejde dovnitř, zastaví se a krátce hovoří s nějakým dalším strážný. Oba muži se krátce zasmějí, neznámý poklepe Niallovi po rameni, než se oba znovu vydají po svém; muž na hlídku do města a Niall dovnitř do kasárny. Zrovna si sundavá zbroj, když vejdeš do vnitř a on vyskočí na nohy, jako by viděl čerta. "Co tady děláš?" vyjede na tebe nejdřív nepříjemně, než si povzdechne a znovu si sedne, aby si sundal tuhé kožené boty a vyměnil je za trochu pohodlnější. Doma ho čeká žena a jeho novorozená dcerka. "Promiň, nemyslel jsem si, že bys za mnou přišla do kasárny. Poslal jsem za tebou jednu malou žebračku, která mi slíbila, že tě sežene. Čekal jsem, dokud mi neskončila hlídka, ale nepřišla si, tak jsem myslel...," mávne rukou. "To je jedno," sundá si koženou vestu a převlékne se do bavlněné košile. Chvíli je ticho, jak se snaží přijít na nejsrozumitelnější cestu, jak ti všechno vysvětlit. "Nacházíme teď už přes týden každý večer někde jinde v Dublinu mrtvé dívky. Vždycky jim chybí očí a mají modřiny kolem zápěstí a kotníků, takže jsou asi někde delší dobu svázané. Nemůžeme nikoho najít. Myslel jsem, s vašimi..tvými..kontakty...," nedořekne, jen se na tebe dívá. Dokončovat svoji myšlenku nemusí. |
| |
soukromá zpráva od Patrick pro Ze střechy na střechu Nessa vylézá a oprašuje si ramena. Galantně přiskočím a opráším jí zadek. Nevypadáme? Já jsem myslel, že když slušně zaklepu, že jdu za panem domácím mu vrazit čepel mezi oči, tak mě stráže pustí. Já bych mohl být podomní kovář a Ty lovkyně krys. Prvně poklepu na kladivo a potom se podívám na její kuši. Směju se u toho, protože je to opravdu veselá představa. Další chůze už probíhá za ticha a já se klidně rozhlížím všude kolem. Nemám rád, když mi Dublinské stráže skáčou na záda a já o tom nevím. Párkrát se mi to už stalo a od té doby jsem velice opatrný. Na pokyn Nessy se vyhoupnu na nejbližší římsu a vedle ní začnu lézt nahoru na střechu. Nahoře jsem si přidřepl a orientoval se, kde je dům popravčího. Ten parchant se měl velice dobře, protože měl jeden z největších domů v okolí. Nevím z čeho to ten parchant financoval, ale je potřeba takové věci zarazit. Schovaný za komínem jako Nessa se dívám do oken a kontroluji počet stráží. Tvůj plán samozřejmě. Dobře víš, že já bych tam nejradši vletěl předníma dveřma a rozmlátil to tam na hadry. Suše konstatuji, protože všichni znají můj styl. Ten parchant má nějak moc stráží. Kurnik kde na to bere peníze. Vztekám se potichu a hledám nějakou rozumnou cestu do domu. |
| |
| soukromá zpráva od Taomi pro
|
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro DOBRODRUŽSTVÍ NA STŘEŠE "Zlaťák na to, že obírá mrtvoly," řeknu a natáhnu ruku směrem k Patrickovi, abychom si plácli. Také si přidředpnu a takhle schovaná se dostanu až na okraj střechy a skočím na střechu jednoho z domů, který jsou postavený kolem domu popravčího. Protože jsem neměla místo na rozběh, zachytím se převisu střechy a nohama zbrzdím svůj náraz o zeď. Vyšvihnu se na střechu a mávnu rukou na Patricka, že vzduch je čistý. Počkám, až se ke mně assassín přidá, než se v podřepu přesuneme ke kraji střechy a podíváme se dolů. Teď je vidět, že místo mezi hlavním domem a dalšími domy tvoří jakési uzavřené zákoutí, do kterého se můžete dostat jenom dvěma hlídanými vchody. V duchu spočítám stráže. "Jeden u každého vchodu. Tři, možná víc, vevnitř. Šest před domem," zašeptám. Teď už se bojím, aby nás neslyšeli. "Jenom ti, co hlídají vchody, mají pušky. To je fajn," řeknu a ukážu na ně prstem. Popravčí si víc zbraní asi nemohl dovolit. Dál pohledem putuji po budově a těsně u země odhalím malá okýnka, nejspíš vstup do sklepa. "Tam je asi drží," dovolím si hádat a můj prst se zabodne směrem k okýnkům. "Podle mě bude nejlepší, když se dovnitř dostaneš nějakým otevřeným oknem v prvním patře a pak se dostaneš do sklepa, nejlépe nepozorován. Zvládneš to?" zeptám se ho kousavě. On a nepozorován? To bych byla překvapená. "Já mezitím najdu špalek, na kterém seká hlavy a budu tě odtamtud krýt. Pokud uslyším nějaký humbuk, přijdu ti na pomoc," řeknu. Je jasné, že humbuk by znamenal jeho. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V KASÁRNÁCH "To máš pravdu," souhlasí s tvým vyjádřením ohledně ženy. Jeho žena neměla ani nejmenší ponětí o assassínech a templářích a on to měl v úmyslu takhle nechat. Když se postaví, je oblečený jako každý druhý muž ve městě, v kalhotách a botách z nekvalitní kůže a košile z bavlny. U pasu má pochvu s dýkou, kterou sice nevidíš, ale víš, že má do ostří už vysekané zuby. "Všechna těla jsou v městské márnici. Třeba tě k nim pustí, když jim dobře zaplatíš, ale spíš se tam budeš moct proplížit. Máš mapu? Všechny jsme je našli podél řeky Liffey. Můžu ti zakroužkovat přesná místa..," řekne a počkáš, až vyndáš mapu, než z kapsy vyndá kousky uhlu a na mapě vyznačí přesná místa nálezu mrtvol. "Taomi?" zastaví tě, když už jsi skoro na odchodu. "Když jsem říkal, že nemůžeme nikoho najít...myslím, že to nikdo moc nevyšetřuje. Není to úplné tutlání...spíš takové přehlížení? Buď opatrná," vyzve tě. "A teď už vypadni," popožene tě, aby tím skryl ten krátký emotivní projev, jestli už nemáš žádné další dotazy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro NA ULICÍCH DUBLINU "Skáčeš jako malá holka," informovala tě ledově Sněhurka po té, co ti sklouzla noha po římse a ty si málem spadl ze dvou pater na dlážděnou zem, jen tak tak si se stačil zachytit prsty o okraj střechy. U jiných by to bylo možná tak laskavě mířené rýpnutí, ale laskavé rýpání Sněhurka nevedla. Věděl si, že se není za co stydět, každému občas uklouzla noha, ale tón, jakým to Sněhurka pronesla, tě přiměl se cítit jako nový rekrut. Jakmile ses vyhoupl na střechu, pohledu Sněhurky ses vyhýbal; to naštěstí pod kápí nebylo tak těžké. Když ses ráno probudil, shledal si, že nemáš nic na práci. Téměř se ti podařilo vyplížit ven, aby ses mohl věnovat vlastním věcem, ale to tě venku odchytila Sněhurka. Trénovala hrstku nových rekrutů a potřebovala pomoc. Trénink spočíval v tom, že jste se nováčkům ztratili z dohledu a oni vás museli v rozlehlém Dublinu vystopovat. Sněhurce bylo těžké říct ne. A tebe se noví rekruti většinou taky báli. A tak jste momentálně ležérně skákali ze střechy na střechu a čekali, kdo vás jako první objeví. |
| |
| soukromá zpráva od Taomi pro Jde se detektivovat Sleduji strážného, když se převléká, pak, když mluví. Sotva požádá o mapu, vytáhnu ji, aby mi na ni uhlem zakreslil místa, kde těla našli. Budu se tam muset podívat, pak do márnic. Tak jako tak, márnici si nechám na večer. Nemám tam žádné známé a pochybuji, že někdo z bratrstva má. Jen domluví, otočím se k oknu, připravena vyskočit, když znovu promluví. Zastavím se, s nohou na hraně a pod nasazenou kápí se usměji. "Já vím, Nielle. Proto jsi zavolal mne, ne?" zeptám se tiše a na jeho nabádání k opatrnosti se na něj jen pootočím a pousměji. Pak vyskočím z okna, nejbližší cestou se vydrápu na střechu a tam si vytáhnu mapu. Prohlédnu si všechny značky, které mi na ni zanesl. Sleduji, jak daleko jsou od sebe a v jakých částech města se nachází. Už jen z tohoto se snažím vyčíst okruh, kde vrah operuje. Pak se rozeběhnu k nejbližšímu místu. Je čas začít pátrat. |
| |
 | soukromá zpráva od Dario pro Padal jsem. Moje ruka instinktivně vystřelila směrem ke střeše a jen náhodou našel okraj střechy. Snažil jsem se uklidnit dech natolik, aby Sněhurka nepoznala, jak moc mě toto uklouznutí rozrušilo. „Vím co dělám.“ Zamumlal jsem na její jízlivou poznámku a vyhoupl se zpátky na římsu. Popravdě řečeno jsem to nevěděl. Hrajeme si na honěnou s několika malými dětí. Jediný rozdíl je v tom, že místo po ulicích běháme po střechám a jeden špatný krok může způsobit smrt. Normální honěná. „Musíme ještě dál.“ Pokynul jsem k nejvyšší z věží Katedrály církve Kristovy, která byla od nás přibližně tři sta metrů. „Tamhleta věž by možná mohla stačit. Je dost vysoká, a přístup k ní není jednoduchý. Ale dá se to zvládnout.“ Čekal jsem na její reakci. Přece jenom to byla ona, kdo má na starosti tu skupinku nových rekrutů a ne já. Nikdo nemá rád, když mu někdo fušuje do řemesla. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro VÝSTUP Sněhurka sleduje, kam ukazuješ a její pohled padne na katedrálu. Chvíli se rozhoduje, jestli jí to stojí za tu námahu, ale nakonec přikývne. "Dobře," souhlasí a rozeběhne se, aby přeskočila na další střechu. Za chvíli už oba šplháte na věž a přehoupnete se přes kamenné zábradlí okolo nejvyšší věžičky. Sněhurka se tváří nespokojeně. Nikde v dohledu není nikdo z jejích svěřenců, nikdo vás ještě neobjevil. Začala chodit okolo věžičky, než se narazila. Hvízdnutím upoutala tvoji pozornost a když ses k ní přiblížil, bradou trhla směrem do města. Když ses tím směrem podíval, uviděl si Taomi, jak po střechách běží směrem z města. "Vidím, jak se bavíš. Jdi zkontrolovat, co Taomi dělá. Eoin mi řekl, že ji hledal její kamarád ze stráže města," řekne a v jejím hlase zazní nesouhlas. Ještě rád se vyvlíkneš z práce s nováčky. I když si uvědomuješ, že jsi na tu věž vylezl, jen abys po pár minutách zase slezl, ani ti to nevadí. Taomi následuješ, ale nestačíš ji doběhnout. Brzy jste až téměř na okraji města, v malém přístavu, který vypadal opuštěně. Ani u jednoho ze tří mol nebyla přivázaná loďka, na konci třetího mola, nejdále o tebe, byla malá chatka, kde nejspíš bydlel správce mola. Na konci druhého mola stál strážný a na molu naproti němu se nějaký rybář snažil ulovit večeři v znečištěné vodě Liffey. Ani jeden z nich nezvedne pohled, když se objevíš. Rybář líně vytáhl návnadu z vody, aby zkontroloval, jestli náhodou se nějaká zbloudilá ryba nechytila. Bohužel. Znovu ponořil háček do vody. V tom okamžiku se Taomi rozhlédne a všimne si tě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro PRVNÍ MÍSTO ČINU Protože se kasárny nacházely na okraji města, i tvoje první výprava tě zavedla téměř až za hradby Dublinu. Kromě tohohle místa se na mapě nacházelo ještě sedm dalších bodů, takže dohromady osm mrtvol. První místo byl malý přístav, který vypadal opuštěně. Ani u jednoho ze tří mol nebyla přivázaná loďka, na konci třetího mola, nejdále o tebe, byla malá chatka, kde nejspíš bydlel správce mola. Na konci druhého mola stál strážný a na molu naproti němu se nějaký rybář snažil ulovit večeři v znečištěné vodě Liffey. Ani jeden z nich nezvedne pohled, když se objevíš. Rybář líně vytáhl návnadu z vody, aby zkontroloval, jestli náhodou se nějaká zbloudilá ryba nechytila. Bohužel. Znovu ponořil háček do vody. Nemůžeš přesně vědět, kde mrtvolu našli. Možná ji dokonce "ulovil" nějaký rybář, nebo spíš se zachytila do dřevěných nohou mol. Rozhlédneš se a všimneš si, že kousek za tebou stojí Dario. Sledoval tě snad? |
| |
| soukromá zpráva od Taomi pro Hrajeme si na detektivy Běžela jsem po střechách, přeskakovala uličky, širší ulice přebíhala za pomoci natažených provazů, nebo skákala na stěny a lezla nahoru. Bylo to rychlejší, pohodlnější a vůbec, úžasnější. Milovala jsem pohyb po střechách. Osm mrtvých těl, minimum svědků, většinou temné uličky, podle míst, co mi vyznačil na mapě. Nejblíže je přístav, tak se podíváme tam, pomyslela jsem si a stočila své kroky mimo hradby města. Seskočila jsem z hradeb, rozhlédla se kolem sebe a zamířila k přístavu. "Osamělý přístav, minimum lidí. Jeden domek, jeden člun. Rybář a strážný. Ideální místo pro vraždu," zamumlám si pro sebe, zatímco sundám kápi a rozhlédnu se. Pak si všimnu, kupodivu za mnou, známé postavy. Dario, co ten tu? zamyšleně si prohlédnu assassina. Určitě si mě všiml, není třeba o sobě dávat vědět. Pokud se však naše pohledy setkají, kývnu na něj a zamířím k molu. Chtěla bych zjistit, kde přesně našli tělo té dívky. |
| |
| soukromá zpráva od Dario pro TaomiByl jsem štěstím bez sebe, když jsem kvapně slézal z věže. Nemohl jsem ani uvěřit, že jsem se té otravné ženské zbavil ještě před soumrakem. Sice mi nebylo nic do toho, kam Taomi běží, a podle mě je to její věc, ale byla to dobrá záminka k útěku. Ani se těm novým rekrutům nedivím, že stále neobjevují. Já bych Sněhurku taky dobrovolně nehledal. Rozhlédl jsem se po střechách Dublinu a hledal malou postavičku, která si to žene směrem...k přístavu? Co u všech čertů chce Taomi dělat v přístavu? Mladá asasínka byla rychlejší a navíc (na svoji obranu musím říct, že) už měla slušný náskok, takže se do cíle dostala jako první. Na moment zaváhám, když na jednom z molů spatřím strážného, ale jak se zdá, všímal si svých věcí a tak pro něj jedině dobře. Rybář mě naprosto nezajímal. Pomalu jsem se přibližoval k asasínce, když v tom se Taomi otočila a její oči se střetlli s mýma. Krátce kývla a pak se rozešla směrem k molu. Škoda. Mohl jsem jí překvapit. Natáhnu krok, abych jí konečně dohnal. „Hledá tě nějakej tvůj kámoš ze strážných.“ Řeknu, když už jsem skoro u ní. Šel jsem přímo k věci a nepiplal se s nějakou omáčkou okolo. „Neptej se mě co chtěl, stejně to nevím.“ Stoupl jsem si na kraj mola a sledoval řeku, jak líně omývá podpěry mola. |
| |
| soukromá zpráva od Taomi pro Pátrání u přístavu Slyšela jsem tiché, pečlivě volené a odhodlané kroky, proto mne nepřekvapilo, když mne Dario oslovil. Neohlédla jsem se, jen jsem se usmála a odsunula si pramen vlasů za ucho. "Vím, řekl mi to Eoin už ve skrýši. Už jsem s ním mluvila, proto tu jsem," odpovím mu s úsměvem a zamířím k domku. Doufám, že tam někdo bude, někdo, kdo mi řekne, kde našli tělo. Pokud to ovšem dotyčný ví. "Tos za mnou běžel jen kvůli tomu?" zeptám se ho, zatímco rázným krokem mířím k chajdě. |
| |
| soukromá zpráva od Dario pro Vidina slibné budoucnosti„Ne tak docela.“ Ušklíbl jsem se. „Sněhurka mě dnes ráno vytáhla, abych společně s ní cvičil nové rekruty. Ztratily jsme se jim z dohledu a jejich úkolem bylo nás najít.“ Dodal jsem na vysvětlenou. „Žádný z nich se zatím neukázal. No a vždyť víš, jak Sněhurka umí být arogantní. Chytil jsem se jakékoliv příležitosti, abych od ní vypadl.“ Očima jsem se konečně odtrhl od vody a podíval se na asasínku. „Vím, že mi do toho nic není, ale i mě samotného zajímalo, co pohledáváš tady v přístavišti. Nějaká zakázka?“ Už, když jsem to vyslovoval, věděl jsem, že mé oči jiskří nadšením. Posledních několik dní se nic nedělo a začínala tady být...nuda. |
| |
| soukromá zpráva od Taomi pro Minimálně ne nudné, budoucnosti Usměji se, když mi vysvětlí, proč se za mnou hnal a musím mu dát za pravdu, Sněhurka občas umí být hodně arogantní. Zažila jsem to. "Vím," kývnu nakonec a zastavím se u dveří chajdy. Než položí svou poslední otázku, zaklepu, dost silně, aby to bylo slyšet, ale ne moc silně, aby si ti uvnitř mysleli, že přišla hlídka. "Zakázka je poměrně silné slovo. Spíše laskavost pro přítele," řeknu mu v odpověď a nahlédnu dovnitř oknem. "Víš o těch vraždách mladých dívek?" zeptám se ho na oplátku a podívám se na něj. Hlava zahalená kápí, tvář ukrytá pod maskou. Vyvolalo to u mě menší ušklíbnutí. Ne, že bych toužila po tom, aby mou tvář každý ve městě znal, ale neměla jsem nikdy potřebu halit si i tvář. Kápě, která mi nyní spočívala na zádech a odhalovala temně rusé, avšak nikoliv kudrnaté a divoké vlasy, mi bohatě k zakrytí stačila. "Myslím, že tohle nebude taková zábava, jakou čekáš," okomentovala jsem ten záblesk v jeho očích, který jsem v nich spatřila. |
| |
| soukromá zpráva od Dario pro Spolupráce?„O jakých vraždách?“ Zamračil jsem se. Je normální, že tady sem tam někdo umře. Možná je to naše práce, práce templářů nebo jen závistivého souseda. Ale jen ty nejpodivnější vraždy se vyšetřují. Sledoval jsem Taomi, jak buší na dveře a přemýšlel, proč to vlastně dělá. „Obávám se, že mě ty vraždy poněkud minuly. Proč? máš nějaká podezření?“ Zeptám se a sám mám několik typů. Samozřejmě nepopírám, že to všechno jsou vysocí templářští vůdci. „Všechno je lepší než trénování nováčku pod Sněhurčiným přísným dohledem.“ Odpovím. „Teda, pokud ti má přítomnost nevadí, můžu se vrátit zpět do skrýše.“ Dodám honem. Nechci, aby si Taomi myslela, že se vnucuji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ROZZLOBENÝ SPRÁVCE Okno je zašpiněné a není dovnitř vidt. Než stačí Taomi odpovědět, dveře se rozlétnou tak prudce, že musí assassínka svižně o krok ustoupit, aby jí hrana nepřerazila nos. Z chatky vyleze starší, snad padesátiletý muž. Je oblečený do nekvalitního koženého kabátu, který kdosi kdysi dávno sešil z několika různých kusů kůže, a stehy už se začaly párat. Na hlavu měl naražený klobouk. "Co je to tu za randál!" spustí, když před sebou uvidí Taomi. "Takovó ti ubalim, až se ti to kosavý otočí dopředu!" zabručí rozrušeně. Rozcuchané šedé vlasy vykukující z klobouku a vůbec zmuchlaný zjev napovídají, že jste ho možná vyrušili ze "zamyšlení" - spal. Otevírá pusu, že bude ve své tirádě pokračovat, ale pak si přes Taomino rameno všimne Daria a znovu pusu zavře. "Má oči vyvalené jak poslední ertepla ve sklepě," zamumlá si pro sebe, ale dostatečně nahlas, abyste to slyšeli. "Co chců?" řekne už na hlas a dívá se na vás. |
| |
| soukromá zpráva od Taomi pro Rozzlobený dědek Zrovna jsem se nadechovala v odpověď, když se rozrazily dveře a já měla co dělat, abych stihla uskočit a nedostala hranou přes nos. Hodila jsem pohledem po Dariovi, ušklíbla se a nahodila ten nejnevinnější kukuč, co jsem zvládla. Jeho halekání strategicky ignoruji. "Omluvte to vyrušení, pane správce. Hádám správně, že zastáváte tento post, že ano? Ano? Super. Měla bych na vás pár otázek, krátkých, rychlých, nebudu vás zdržovat dlouho, jistě jste vytížený muž a své práce máte dost, na to, abyste se zde vybavoval s bůh ví kým," lehce pochlebovačný tón, žádná ironie, nebo alespoň velmi šikovně schovaná. Tak jako tak, nejde mi o to jej naštvat. Chci z něj vytáhnout informace, pokud nějaké má. |
| |
| soukromá zpráva od Dario pro
|
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ROZZLOBENÝ SPRÁVCO-DĚDEK "Su správec," potvrdí správce. Mrká do odpoledního slunka, které se sem dostalo jen ztěží, jako kdybyste mu před obličejem šermovali pochodní. Taomi si vyslechne bez toho, aniž by zmiňoval vykulené erteple. Když domluví, zamračí se ještě víc. "Poďte," vyzve vás oba a zmizí v chatce. Vejdete dovnitř chatrče, která má tak dvacet metrů čtverečních, ale asi jen tak v polovině prostoru se můžete pohybovat. V rohu je zastrčený velký stůl, na kterém jsou vyrovnané hromady papírů, některé vypadají, že jsou starší než vy. Nechcete se jich dotýkat, možná by se mohli rozdrobit. Různě po chajdě jsou opřené rybářské pruty a zálibu správce v rybařině potvrzuje i několik ryb, které jsou přibité na kousku dřeva a to dřevo posléze přibité na stěnu. Jinak většinu prostoru zabírají různé bedny, plné i prázdné. Jako postel poslouží pytel naplněný slámou v rohu vedle stolu; že je to lůžko poznáte jen díky přikrývce, která je na pytli zmuchlaná. Muž se posadí na jedinou židli v místnosti u stolu. Na stole má sýr a nůž, kterým začne sýr krájet. Při tom mu na hřbetě ruky odpočívá moucha, toho si správce ale nevšímá. "Ptéjte sa," řekne a dá si pořádný kus sýra do pusy, aby následně začal mlaskat. |
| |
| soukromá zpráva od Taomi pro Trocha otázek a odpovědí "Brambora a ticho," zašeptám s úšklebkem k Dariovi a s úsměvem věnovaným správcovi vejdu do jeho chajdy. Upřímně, viděla jsem už menší brlohy, ale většinou byly poklizené. Tohle byl hnus. Ale nebyla jsem tu pro to, abych si obhlédla nové bydlení. Sleduji, jak se správce usadí, vezme si sýr a dá se do jídla. "Zprvu díky, že jste nás rovnou nevyhodil," poděkuji mu a dojdu o něco blíže. "Jistě víte, že se zde nedávno našlo tělo mladé dívky. Ráda bych se vás zeptala, zda nevíte, který den to byl a kde to tělo našli," zeptám se ho na rovinu, bez zbytečné omáčky kolem. |
| |
| soukromá zpráva od Dario pro Dovnitř Brambora? Tak já jsem u toho starého dědka pouhá brambora? A jak může vůbec brambora valit oči, když žádné nemá? Smysl tohoto vtipu mu jaksi unikal... O to více se mi nelíbilo, když nás ten člověk pozval dovnitř. Myslel jsem, že to vyřešíme tady před dveřmi. Ano děkujeme, na shledanou. Tohle je špatné...Může to být past... Jen velice neochotně jsem následoval Taomi do smradlavého a velice zaneřáděného domku. Byl jsem poháněn myšlenkou, že mne Taomi pošle zpět ke Sněhurce, kdybych dělal nějaké potíže a to se mi přece jenom líbilo míň než ozbrojená tlupa vojáků v místnosti. Taomi začne s výslechem a já jenom pokývám hlavou. ,,Případně jestli jste tady nezahlédl někoho podezřelého. Domnívám se, že v přístavu znáte každého." Doplním svou společnici a nespouštím oči z nepořádku kolem. Mezi tím harampádím by se klidně mohl někdo schovat před našimi pátravými pohledy. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro VNITŘEK CHAJDY Správce pořád házel okem po Dariovi, jehož přítomnost mu byla očividně ještě nepříjemnější než ta Taomina. Vaše pátravé pohledy mezi tím harampádím nikoho neodhalili. Správce si vás vyslechne a pak pomalu, jako by přemýšlel, dožvýká sýr a pak ho hlasitě spolkne. Když vám odpovídá, dívá se na Daria, protože ho ve své hlavě pasoval na 'vůdce výpravy'. "Tu děvochu našli pod prostředním molem v útorek. Měla nahů prdel jako děcko," řekne a uřízne si další kus sýra. Moucha mu i tentokrát přistane na hřbetu ruky, možná o kousek blíž k sýrz. Správce si nacpe sýr do pusy a hlasitě přežvykuje, zatímco se na vás dívá. Všimnete si, že na pravé straně má na krku ošklivý vřed. "Odvlekli ju strážní," dodá ještě. Pak je ticho, přerušované jen mlaskavými zvuky. |
| |
| soukromá zpráva od Taomi pro Uvnitř chajdy a zase ven Sledovala jsem staříka, cítila Dariovu přítomnost za zády a viděla staříkův pohled. Uvědomila jsem si, co si stařík myslí a musela jsem se lehce ušklíbnout. Jak jinak, žena přeci nemůže být vůdčí osobnost. Jediné, co nám stařík řekl, bylo kdy dívku našli a kde. Sice méně, než bych chtěla, ale více, než jsem očekávala. Když utichl, aby dál žvýkal ten svůj sýr, přikývla jsem, lehce a pak otočila hlavu a zahleděla se z okna směrem k molu. Ne, že by skrze to okno šlo cokoliv, krom hrubých a rozmazaných obrysů vidět. "Děkujeme za váš čas, už vás nebudeme nadále obtěžovat," poděkuji správci s milým úsměvem, šťouchnu nenápadně do Daria a otočím se k odchodu. Chci si prohlédnout místo, kde dívku našli. |
| |
| soukromá zpráva od Dario pro
|
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro MOLO Když vyjdete z příbytku správce mola, rybář jen líně zvedne pohled od znečištěné vody, než jeho pohled znovu ulpí na návnadě. Zatímco jste byli vevnitř, strážný na prostředním mole zmizel, nejspíš byl přístav jen část jeho obchůzky. Je tu až nepříjemné ticho, přerušované jen vašemi kroky po dřevěnném mole. Prostřední molo vypadá asi nejzachovaleji. Dírám se musíte vyhnout jen dvakrát a dokonce je na konci smotaný provaz, jako by někdo snad tady nedávno kotvil a svoji loď připoutal k molu. Je těžké přesně odhadnot, kde se mrtvola našla, ale nejspíš ji voda nahnala do nejzazšího kouta pod molem, tedy tam, kde je skála. |
| |
| soukromá zpráva od Taomi pro Molo Dveře se mi dovřely za zády a já se nadechla čerstvého vzduchu. Tedy, nedá se říci čerstvého, Dublin smrděl odporně a jeho okolí ještě hůře, ale pořád to bylo lepší, než v chajdě správce. "Jo, vím, kde našli tu holku. Jinak nic, co bych si už nedomyslela," pronesu a se zamyšleným výrazem se vydám k prostřednímu molu, abych si ho prohlédla. "Nikdy jsem jí neviděla. Je to službička pro známého," odpovím mu lehce nepřítomným tónem, zatímco si pozorně prohlížím okolí prostředního mola, jestli náhodou něco nenajdu. "To mi připomíná, že se chci večer zajít podívat do márnice, na ty těla," dodám ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Dario pro Do hlubin „To musí být opravdu dobrý známý, když se kvůli němu pouštíš do věcí, jako je tahle.“ Prohodím a s nakrčením nosem pozoruji odpornou řeku. „Vypadá to, že nám nic jiného nezbude.“ Povzdechnu si pro sebe a hbitě seskočím z mola na břeh řeky. Jen stěží se ubráním překvapenému výkřiku, když se mé nohy zaboří hlouběji, než jsem čekal. „Nejspíš se mě už nezbavíš.“ Prohodím směrem k Taomi. „Jsem v tom až po uši.“ Zápach teď snad stonásobně zesílil a nepomáhala tomu ani myšlenka na to, v čem se to přesně plavím. A bude to horší. „Nejspíš se budu muset potopit, třeba se něco skrývá na dně.“ Ano, určitě se tam ukrývají kdejaké poklady. „Marnice? Vážně? Nečekal jsem, že tam skončíma tak brzo“ Ušklíbnu se a sbírám odvahu k přímo hrdinskému činu, který mne čeká. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro MOLO Zatímco Taomi se rozhlížela po mole, jestli něco nespatří, Dario se odvážně vrhnul do vody. Byla studená, téměř ledová. Pokud vás do téhle chvíle rybář ignoroval a hleděl si svého prutu, teď má soustředěně sledoval a dokonce si ani nevšiml, že splávek sebou škube na znamení, že se na háček chytila ryba. Po chvíli se zvedne, nechá prut prutem, a zmizí v nejbližší uličce. Podezřelé chování. Jamile se Dario dostal pod úroveň mola, spatřil u nejbližší dřevěné nohy mokrý hadr, který byl kolem dřeva obtočený. Bližší ohledání odhalilo, že se mohlo jednat o cestovní plášť. Nedalo se přesně určit, z jaké byl látky, ale byl doopravdy těžký (víc než obyčejný plášť nasáklý vodou), takže se dalo hádat, že byl z drahé teplé látky. Pro další vodítka by bylo nutné ho vytáhnout z vody. |
| |
| soukromá zpráva od Taomi pro
|
| |
| soukromá zpráva od Dario pro Přežít Už jsem chtěl být z téhle odporně studené vody pryč. „Až se nachladím, budeš to ty, kdo mě bude muset obskakovat!“ Nadhodím Taomi v poslední naději zabránit ponoru, když v tom mou pozornost upotá hadr, obtočený kolem jedné z noh mola. Nejspíš ho sem zanesl proud a nejspíš spolu s ním sem zanesl i něco jiného. Mrtvou dívku? Třeba? Připlaval jsem (Silné slovo, doplácal jsem se) až k onomu předmětu doličnému a zjistil, že se opravdu jedná o něco, co normální lidé většinou do smradlavé řeky nevyhazují. Byl jsem sám se sebou spokojený. Tak dokonalá a detektivně nadaná osoba se přeci jen tak nevidí. Dopravit promočený cestovní plášť k místu, odkud bych mohl vyšplhat na souš byla celkem hračka. To, co mne čekalo bylo horší. „Může tohle patřit té tvé oběti?“ Zavolal jsem na Taomi. „Myslel jsem, že vyšetřujeme vraždu nějaké chudé holky, ne princezny.“ Při těchto slovech jsem se jednou rukou zapřel o sloup mola a druhou se pokusil vyzvednout plášť nahoru nad hlavu, aby ho mohla Taomi vytáhnout. Nasáklý plášť byl, ale tak těžký, že mě hned po chvíli začala pálit paže od námahy a zátěže. Studený sajrajt tomu vůbec nijak nepomáhal. „Prosím dělej.“ Zavrčel jsem na Taomi. „Je to těžší než se zdá, za chvíli mi ta ruka upadne!“ V nastalém sletu událostí jsem měl důležitější věci na práci než si všímat podezřelého rybáře. Třeba to, přežít. |
| |
| soukromá zpráva od Taomi pro Není to studené? "Ale prosím tebe, přece nejsi takový cíťa ne?" zasměju se, když sleduji, jak se brodí vodou, zatímco já sama dřepím na kraji mola. Dario si něčeho všiml, což upoutalo i mou pozornost a celkem nedočkavě jsem dřepěla. Sledovala jsem, jak cosi vytáhl a šinul si to i s tím ke mě. Vypadalo to jako kus hadru. Ukazoval mi promočený cestovní plášť, který i vzhledem ke svému stavu vypadal poměrně draze. Trochu překvapeně jsem ho sledovala, čekala, až přijde blíže. "Možná dárek? Nebo to patřilo vrahovi? A nebo to nemá žádnou spojitost s tou vraždou. Uvidíme, až ho vytáhneš ven," nadhazuji různé myšlenky, zatímco on se plahočí ke břehu, kde už na něj čekám. Doprdelil se ke mě, natáhl se, aby mi podal plášť a já se k němu sehnula, abych jej chytla. "Přestaň brblat," hekala jsem, když jsem tahala plášť z vody. Opravdu byl těžký. Těžší, než by měl být i přes to, že je nasáklý vodou. Možná velmi drahá látka, kdo ví. Jakmile jsem dostala plášť na břeh, zvedla jsem se, protáhla záda a pak se ohnula a nabídla pomocnou ruku Dariovi. "Polez, než opravdu nastydneš. Měl by ses jít převléci," pomohu mu na břeh. Pak se vrátím k plášti a začnu ho blíže zkoumat. |
| |
| soukromá zpráva od Dario pro Blázníš? Teď?Byl jsem Taomi vděčný za to, že na mne nezapomněla po tom, co vytáhla na molo těžký plášť a natáhla svou pomocnou ruku ke mně. Využil jsem toho, odrazil se od pilíře mola o něco víš, abych se mohl chytit za její paži. S touto pomocí a několika úchyty na starém pilíři jsem se rychle a bez problémů dostal nahoru, na souš. „Blázníš? Mám se jít převléknout teď, když to všechno začíná být opravdu napínavé?“ Odfrknu si. Zažil jsem i horší věci než mokrou a těžkou asasínskou výstroj. A těžko říci, jestli mají nějakou do zásoby. Zatímco si Taomi prohlížela plášť, já si prohlížel svou výstoj, jestli můj malý výlet do vodní říše přežila. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro MOLO Když rozprostřete plášť na molu, je vidět, že byl doopravdy drahý. Na pravé vnitřní straně má všité iniciály M. S. zlatou nití, ale ani jednomu z vás to nic neříká. Na pár místech má díry, ale nevypadají čistě jako po noži, spíš plášť někdo natrhl silou nebo si na plášti začali pochutnávat rybičky. Než se ovšem stačí Dario dále zabývat svoji výzbrojí, nebo Taomi víc prozkoumat děravý plášť, ozve se směrem od cesty do města křik. "Jsou tam! Přesně jak jste říkali!" říká někdo. Když se tím směrem otočíte, vidíte skupinku pěti mužů, kteří jsou od hlavy až k patě ozbrojeni. V těžkém brnění působí trošku těžkopádně. U nich je onen rybář, kterému jste nevěnovali pozornost, a ukazuje na vás. Muž, který stojí v čele skupinky, vytáhne meč a vydá se vaším směrem a nenechá vás tedy na pochybách, jaké jsou jeho úmysly. Zbytek ozbrojenců ho hned následuje. |
| |
| soukromá zpráva od Dario pro I choose violence „Ale noták!“ Povzdechnu si, když se k nám sběhne skupinka vojáků. Dřív, než stihne Taomi zareagovat a ještě dřív než k nám stačí velitel oddílu dojít vytáhnu z opasku jeden z mých vrhacích nožů a mrštně ho hodím směrem k jednomu z poskoků na pravé straně. Vím stoprocentně, že nožům voda nijak neublížila. Spíše jsem měl strach o skrytou čepel, aby se kdovíjak nezasekla. Takovýmhle mechanickým věcem nerozumím a nerad bych o takovou fajnovou vymoženost přišel. Nekoukám se, kam se nůž zabodne a jestli vůbec trefí svůj cíl, to by nevypadalo tak hustě. Místo toho se rozběhnu a skočím na kolegu zasaženého(?), pohybem zápěstí vysunu skrytou čepel a nechám jí, aby proklouzla krkem(?) vojáka. Nemám čas kontrolovat, jestli je voják mrtvý nebo jsem krční tepnu minul. Uprostřed boje na takové věci není čas. Dokonce ani nehlídám Taomi, spoléhám na to, že je stejně dobře vycvičená jako já a nenechá se zabít. Jedním plynulým pohybem vytasím meč z pochvy, a jelikož jsem potěšen, jak nám to krásně jde, usoudím, že je na čase zbavit se velitele. Pár sekund se ozývá jen řinčení kovu o kov. Pak jsem, ale udělal tu chybu, když jsem zareagoval na jeho hraný útok napravo. Zvedl jsem meč, abych jeho útok vykryl, ale místo očekávaného třísknutí kovu mě zaplavila bolest v pravé ruce. Ukázalo se, že velitel útok na pravou stranu jen hrál a zatímco jsem měl plné ruce práce s tím, abych jeho ránu vykryl, on útok rychle obrátil a sekl mě do ruky, ve které jsem meč držel. Vykřiknu bolestí a taky vztekem. Tohle byla hloupá, začátečnická chyba. Vlastně jsem měl docela štěstí, protože mě nepřítel mohl klidně i zabít, pokud by mířil na hlavu nebo kamkoliv jinam. Po zbytek našeho souboje bojuji spíše ofenzivně. |
| |
| soukromá zpráva od Taomi pro Koupat, budeme se koupat Taky nesnášíte ten pocit, když se něčemu postupně dostáváte na kloub a pak přijdou nějací ozbrojenci a chtějí si hrát? Tak přesně ten pocit nenávidím. Rybář, kterému jsem pošetile nevěnovala pozornost byl aktivnější, než se zdál. Vrátil se se skupinkou ozbrojenců, poměrně těžkopádných, řekla bych. Dario nečekal, hodil dýku a rozběhl se. Slušné, odvést pozornost a zaútočit na kolegu. Bohužel jsem nedokázala zjistit, jak se mu dařilo, protože přede mnou se objevila další dvojice vojáků. "Ale no tak, chlapci, ten pořádný boj je támhle, to mě ani nenecháte se dívat?" povzdechnu si zdrceně a uhnu první ráně. Odskočím od další rány. A další. Jsou pomalí, těžkopádní, ale své zbraně ovládají a rány mají těžké, silné. Nebylo by dobré, kdyby mne zasáhli. Zbroj de fakto nemám žádnou, na rozdíl od jiných a zbraň taky ne. Alespoň ne zbraň do přímého boje. "To si říkáte chlapy? Útočit na neozbrojenou ženu? Že se nestydíte. Vaše maminky se určitě obrací v hrobě," zavrtím hlavou po dalším úskoku. Dostala jsem se tak až na molo. Čekala jsem na příležitost zaútočit, ale chlapci mi ji nedávali. Útočili střídavě, vzájemně se kryli. Že by věděli, proti komu stojí? Další úskok a pak ještě jeden a hups, vlhké dřevo mola. Bezmocně jsem zamávala rukama, jak jsem ztratila rovnováhu a o chvilku později se ozvalo hlasité plácnutí. Rozhodla jsem se své chyby využít a začala sebou plácat jakože se topím. Možná to vyjde, možná mě nechají být v naději, že se utopím a půjdou se věnovat mému drahému příteli. Toho bych využila. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro MOLO Prvního ozbrojence pošle Dario k zemi s proťatou tepnou. Muž několik sekund vydává bublavý zvuk, než utichne, ale to nikdo v řinkotu oceli neslyší. Dario se rozhodl, že zaútočí rovnou na velitele skupinky a zatímco s ním bojuje, další dva ze skupinky si vyhlídnout Taomi jako slabou a bezbrannou ženu. S vytaženými meči ji zatlačují po molu dál a dál, až stojí úplně na kraji. Mokré dřevo je zrádné a assassínka se brzy koupe. Cáká kolem sebe vody, jako kdyby se jí v řece snažil sežrat kraken a oba ozbrojenci nerozhodně stojí nad ní. Do vody za ní nemohou, i kdyby snad uměli plavat, brnění by je poslalo ke dnu jako kameny. Velitel mezitím zranil Daria a toho využil poslední ze skupinky, aby s ním také začal bojovat. Takže zatímco Taomi trénuje synchronizované plavání, zraněný assassín má co dělat, aby se se zraněnou rukou ubránil dvoum útočníkům. Určitě nebude trvat dlouho a ti dva, kteří stále hledí na Taomi, si všimnou toho nerovného boje a přidají se. |
| |
| soukromá zpráva od Dario pro 2 V 1 Horší než bojovat s jedním nepřítelem je bojovat hned se dvouma na jednou. Zatím se mi to daří, ale nevím jak dlouho ještě vydržím odrážet nekončící údery. Zraněná ruka mě pálila, jako kdyby mi do rány někdo sypal sůl. Navíc, jsem na to sám, protože Taomi se laskavě nechala shodit z mola. Já to viděl, protože jsem bojoval čelem k molu. Oproti tomu mí spolubojovníci stály molu zády, což mi hrálo do karet, protože oni nevděli to co já a chtěli zjistit, co způsobilo onen čvachtavý zvuk. Odskočím dozadu a vyšvihnu nohu na kapitánovo břicho. S trochou štěstí se mi ho podaří odkopnout tak, že ztratí rovnováhu a spadne na zem. Já se pak budu moci s klidem vypořádat s jeho poskokem. Doufám, že to bude o něco méně obtížné. |
| |
| soukromá zpráva od Taomi pro Dario se mlátí a já se cachtám Cachtala jsem se ve vodě, dělala, že se topím a doufala, že ti dva brzy půjdou kamarádům na pomoc. Rozhodla jsem se to trochu urychlit, takže jsem zajela pod vodu, chvilku tam zůstala, než jsem se zase vynořila. Když jsem se potopila po druhé, zacukala jsem sebou pod vodou, vypustila trochu vzduchu a už nevyplavala. Tedy, samozřejmě, nechala jsem vodu, aby mne vynesla a dělala, že je po mě. Po očku jsem stále sledovala, jak se ti dva zachovají. Jakmile se dají na odchod, pomalu doplavu k molu, velmi pomalu, hlavně potichu, se vytáhnu na hladinu a pak už nečekám. Rozběhnu se k těm dvěma, cestou nechám vyskočit obě čepele s cílem zabodnout jim to do krku. Při ustupování jsem zkoumala jak moc mají chráněné krky a jsem si poměrně jistá, že bych je tam zasáhnout mohla. |
| |
soukromá zpráva od Patrick pro Dobrodružství po střechách Podívám se na nabídnutou ruku a jen zakroutím hlavou. Jasný! Obrat o peníze mě můžeš v kostkách nebo kartách! Tohle je prach obyčejná žebrota. Ten na tuty obírá mrtvoly, nejsme blázen. Zespoda plácnu do její ruky, protože takovouhle šílenou sázku teda neuzavřu. Potom už Nessa přeskakuje a já se snažím dostat za ní. Měl jsme stejné podmínky, takže se zachytit a potom vytáhnout nahoru. Nutno říct, že je v tom rozhodně elegantnější než já. Stejně jako Nessa rychle počítám stráže a možné vchody do domu kata. Upřímně bych to nejradši vzal frontálně. Z dálky vyřídit ty hromotluky s puškou a potom se prostě prolámat až ke katovi, ale to by udělalo moc rámusu a potom by přišla městská stráž a my museli zabíjet nevinné. Kousavá poznámka od Nessy sedne. Všichni ví, že tichá práce prostě není něco co bych vyhledával. To víš, že to svedu. No a když ne? Aspoň bude nějaká sranda a já pak dostanu vysvětlení jako vždycky, když se mi něco vymkne. Zakroutím očima a jen přikývnu, když Nessa vysvětluje svůj postup. Doufám, že Tě neuvidím. Takhle když se to řekne zní to blbě, ale je to jasný. Rychle přejedu rukama po své výzbroji a plášti, abych nezachrastil nebo se mi něco nelesklo. Potom už se jenom vydám směrem okno v prvním patře. Stráž u okna bude trošku problém, ale věřím že čepel si s ním poradí stejně jednoduše jako s jinými. Stejně nechápu proč má u všech oken stráže. Počítá, že umře snad každý den? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro MOLO "Ti dva" nebyli nejbystřejší, proto je to divadýlko přesvědčilo, že se Taomi vážně utopila. Přeci jenom, byla to ženská a ženský plavat neuměly. Zaplatili za to dvěmi dírami v krku. Když běžela na pomoct i Dariovi, ten podrazil nohy veliteli a ten se svalil na záda jako vážně ošklivá želva. Bylo by tedy jednoduché mu zabodnou čepel do krku (což předpokládám, že udělala). Poskoka rozhodilo to, že jeho velitel byl najednou želva a zaváhal, což bylo vše, co Dario potřeboval. Zarazil mu meč mezi žebra a voják jen na protest zabublal a začal sebou cukat, snažíc se zasadil Dariovi alespoň ještě jednu ránu, než umře. Ale assassín byl až příliš blízko na to, aby ho mohl zasáhnout ostřím meče. A tak jste tam tak stáli, na místě činu s čerstvou krví na vašem oblečení. No není to krásný den? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V DOMĚ Nessa zmizela hned, jak ses vydal k domu. O stráž v okně bylo trochu těžší se postarat, protože muž se otočil právě ve chvíli, co si mu šel po krku. Vyústilo to v krátkou šarvátku, kdy jsi mu konečně zarazil skrytou dýku do krku. Nebyl sis však jistý, jestli jste nedělali až moc hluku, proto by bylo nejchytřejší tělo schovat a vydat se pryč. Jestli hodláš najít vězení, nejspíš se vydáš po schodech dolů. Máš štěstí, nikoho nepotkáš a omlácené dveře nikdo nestráží. Když je otevřeš, vidíš menší celu. Uvnitř jsou tři muži v celkem slušných šatech. Jakmile si tě všimnou, jeden z nich se vymrští a začne třást mřížemi, což vyvolá rámus. Nad svou hlavou slyšíš v patře těžké kroky. |
| |
soukromá zpráva od Patrick pro V domě Že Nessa zmizela a ani jsem nevěděl, že odešla to není nic co bych nevěděl. Prostě to tak umí. Každý jsme na něco jiného a já jsme prostě jen ten velký hromotluk s kladivem. Věděl jsem, že ta stráž v okně nebude zrovna lehká, ale že se to podělá takhle jsem nečekal. Zvedl jsme se do okna a prolezl jím, ale ten pitomec se musel otočit. Sice se snažil mi odtlačit ruce, ale měl jsme přeci jenom asi o něco větší sílu a moment překvapení. Což hrálo hodně v můj prospěch, bez toho bych byl možná dopadl trošku jinak. Chvíli jsem poslouchal, ale nikdo se neblížil. Rychle jsem uklidil tělo do nejbližšího kouta, kde nebude vidět a vyrazil směrem dolů. Šel jsem s rukou na kladivu připravený ho kdykoliv vytáhnout a bránit se. Nevím kdo nade mnou drží ochrannou ruku, ale po cestě jsem nepotkal nikoho. Je zvláštní, že někdo, který věnuje tolik ochrany oknům a já nevím komu čemu nemá hlídky v domě. Opatrně otvírám dveře od vězení a vidím ty tři muže za mříží. Bohužel jejich reakce na mě je o dost hlasitější než by bylo zdrávo. Podle šatů to rozhodně nejsou žádní pitomci, ale takhle nás zabijí všechny. Zvuky, které jsme slyšel jasně patřily někomu kdo ten rámus půjde vyšetřit. Vytáhl jsem dýku a připravil se za dveře. Vzal jsem dýku, protože bude potřeba jednat rychle a účinně. Ještě jsem přiložil prst na rty, aby vězeň ztichnul, ale pochybuju, že to zabere. |
| |
| soukromá zpráva od Taomi pro MOLO Měla jsem být herečkou. Měla bych úspěch. Opravdu. Ti dva se otočili, odešli, jen aby pomohli v boji svým kumpánům. Já se potichu dostala k molu, vytáhla se nahoru a rozběhla se. Chlapci nestihli ani mrknout, když se jim zabořilo ostří do krku. Jen zachroptěli, chytli se za krky a padli na zem, jako žoky slámy. Nezdržovala jsem se u umírajících vojáků na zemi. Viděla jsem příležitost a tak jsem ji čapla za pačesy, jak se tak říkává. Velitel si hrál na želvu a co jiného udělat, než utrápené želvě pomoci? V tomto případě to znamenalo propíchnutý hrtan a protržená tepna. Krev vystříkla, velitel zaúpěl a začal se dusit a topit ve vlastní krvi. Ani Dario nenechal příležitost utéci a skoncoval to s vojákem. "To bychom měli. Tak, kde je ten rybář?" otočím se, abych se podívala po tom, co tohle způsobil. Inu, pár otázek na něj mám a nevím, jestli se mu budou líbit. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V domě Doopravdy to nezabralo, ale možná to tak bylo lepší. Muž, který vkročil do vězení, byl příliš zaneprázdněný potřebou utěšit ječícího vězně, že si tě ani nevšiml. Jednal si rychle a zarazil mu dýku do krku. Uniklo mu několik bublavých protestů, než se sesunul. Stačil si ho zachytit tak, že jeho brnění nezadunělo o podlahu. Zatímco ses staral o mrtvolu, jeden z věznů utišil toho ječícího. Pak se obrátil na tebe. "Co seš sakra zač?" sykl nepříjemně. Jeho vězení očividně ještě nezlomilo. /Hodila jsem za tebe a hodila 97%, poděkovat mi můžeš později :D |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro MOLO Rybář nebyl nikde nablízku. Nejspíš vzal nohy na ramena, když boj začínal nabírat na obrátkách, nechtěl se do toho zaplést. Můžeš se ho samozřejmě jít vydat hledat, nemohl se dostat daleko a pomsta je vždy sladká, ať si každý tvrdí co chce! Z chajdy správce mola se ovšem náhle ozve tlumený výkřik. Někdo netrénovaný by ho nemusel ani postřehnout, ale tvoje cvičené ucho ho zachytilo. Dveře se otevřou a zevnitř vyjde postava v černém, nesnaží se ani schovávat. Drží zkrvavený meč, který si beze spěchu otře do pláště a pak se na tebe podívá. Zpoza kápě jí vykukují kaštanové vlasy, vidíš jen bradu a linku úst, ale ne oči a zbytek obličeje. Postava se ušklíbne a pak se otočí a rozeběhne se pryč od tebe i mola. |
| |
soukromá zpráva od Patrick pro Ve sklepení Je to jako u blbejch. To se nedá říct ani jinak. Myslel jsem, že by mohli pochopit co se jim snažím naznačit, ale jsou to přeci jenom vězni, kteří asi počítají se smrtí a tak se jí brání. S dýkou v ruce připravený jsem čekal, až někdo vejde. Díky pitomosti toho vězně se dotyčný ani nijak neotočil, takže k němu přistoupit a zarazit dýku do krku nebyl problém. Ruku jsem mu držel na puse, aby nestihl nijak vykřiknout, ale díky té dýce v krku to pro něj bylo složité. Sesunul se mi do náruče a já měl co dělat ho chytit. Pitomce mě nenapadlo, že brnění by dělalo rámus a napadlo mě to až v posledním možném okamžiku. Zatímco ho táhnu bokem, abych ho odložil a otřel si o něj dýku, kterou schovám zpět do pouzdra mě osloví vězeň. No někdo, kdo mohl být mrtvý díky tady tomuhle. Suše konstatuju, když odpovídám a prohledávám dotyčného, jestli u sebe nemá klíče od cely. Proč jste tady? Popravčí tu má stráží víc než kde jaký šlechtic ve svém sídle. |
| |
| soukromá zpráva od Taomi pro
|
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V DOMĚ Mrtvola u sebe klíče od cely měla. Jakmile to muž, který mluvil, zahlédl, v očích se mu chtivě zablýsklo. "Dlužíme jednomu chlapovi peníze. Rozhodl se, že bude jednodušší nás zabít a peníze vymámit z našich žen. Ale to ještě nepotkal mojí Aoife, ta mu nejdřív vydrápe oči, než aby mu dala jediný groš," uchechtne se potěšeně. "Co tady ale děláš ty? Pusť nás ven. Určitě dokážu utíkat rychleji než ty ozbrojenci..." Teď si i jeho spoluvězni všimli, že si našel klíče. Třetí, který se doteď nijak nezapojoval a seděl apaticky v koutě, se zvedne a přímo se nalepí na mříže, hladově zírajíc na klíče v tvé ruce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro DO MĚSTA Daria necháš za sebou a rozeběhneš se za ženou v černém, která je ale pekelně rychlá. Brzy jste zpět v ulicích Dublinu a proplétáte se mezi lidmi. Neznámá ti několikrát do cesty schodí nezajištěnou bednu nebo nic netušícího civilistu, ale ty se pokaždé vyhneš a tak žena nezískává žádný náskok. Když zaběhne do slepé uličky, myslíš si, že si vyhrála. Ale pak se otevřou dveře do jednoho z domů v uličce a ze dveří vyjdou dva muži. Jsou vysocí se širokými rameny, působí robustím dojmem i beze těžké zbroje. Oba mají v rukou meč. Ten vpravo nemarní čas a zaútočí na tebe. Sek vede vlevo, snad aby tě zmátl. |
| |
soukromá zpráva od Patrick pro V DOMĚ Prohledat mrtvolu nebylo těžké a ani to netrvalo dlouho. Cinkovt klíčů ovšem přitáhl ke mě nemilou pozornost těch za mřížemi. No už to, že se bude pokoušet prachy dostat z ženských mluví o jeho inteligenci. Z ženský nevyrazí prachy ani kdyby chtěl. Směju se, ale vidím jak se ten třetí lepí na mříže a moc se mi to nelíbí. To jste tu všichni kvůli penězům nebo toho máte víc? Zeptám se a přejíždím po nich očima. Uši mám našpicované, aby mě někdo nepřekvapil zezadu. Nerad bych tu vytlachával a nechal se zaskočit. Kdo jsem já, to je v principu jedno. Řekněme někdo kdo má klíče a ještě neví co s nima udělá. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V DOMĚ Muž, který s tebou mluví, začíná vypadat netrpělivě. "Jsme tu jen kvůli penězům. Hele, nechápu, proč si se obtěžoval toho chlapa vyřadit, když nás teď nechceš pustit. To nás tu jako necháš, aby nás ten řezník popravil? Jsme tu už skoro dva týdny," řekne. V domě je zatím ticho. Ať už omráčil kohokoliv ze stráže, zatím po něm nepátrají a nepostrádají ho, to se ovšem může každou chvilkou změnit. Pokud by si chtěl tělo schovat, v rohu je velká kovová komoda, nejspíš na zbraně. Aby si zjistil, jestli je plná, musel bys ji otevřít, ale jestli je prázdná, tělo by se do ní určitě vešlo. |
| |
| soukromá zpráva od Taomi pro Tak ne on, ale ona zdrhá Takhle jsem neskákala přes překážky od doby, co jsem byla ve výcviku. Když si vzpomenu, kolik mi Sněhurka naházela překážek pod nohy, je mi skoro do breku. Proto mi nedělá problémy se vyhýbat tomu všemu, co mi háže pod nohy prchající. Zatočí do uličky, já se ušklíbnu, ta ulička je slepá, je v pasti. S touhle myšlenkou tam vběhnu, úšklebek ve tváři, když doběhnu. Jenže ten mi hned zmizí, protože se otevřou dveře. Dva hromotluci beze zbroje, ale s meči v ruce. "To si ze mě děláte srandu," vydechnu, chci zvednout ruku, abych je na chvilku zarazila a mohla se vydýchat, ale první z nich zaútočí. Že by klamný útok? napadne mne, zatímco se připravuji v poslední chvíli uhnout. Zároveň se pokusím v rychlosti vrhnout vrhací dýky po obou. |
| |
soukromá zpráva od Patrick pro V DOMĚ Že to nechápeš mě nějak moc netrápí mám proto svoje důvody. Rozhodně jsem nepřišel jenom proto, abych tady zabil tady tohohle strážného. Když se rozhlížím a vidím komodu, tak se k ní nasměřuju. Schovat tělo by rozhodně nebylo špatné, přeci jenom by to aspoň na chvíli mohlo někoho případně zmást. Jdu zkusit otevřít komodu a případně tam uložit tělo, pokud to nepůjde jen ho posunu za dveře, aby nebyl hned vidět. No, tak pánové vypadneme odsud. Vezmu potom klíče a odemknu celu. Ovšem opatrně, abych nedostal mříží ještě do hlavy a neskončil v té cele. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro CO JE TO TADY ZA BORDEL? Trpělivě jsem čekala, až Patricka vyvedou na popravčí blok. Jestli to teda nepokazil. Schovávala jsem se za okrajem střechy, aby mě neviděli a já zároveň viděla na malé prostranství mezi domy, kde se lidem sekali hlavy. Nebylo to tak dlouho, co Patrick vlezl nepozorován do domu a já neviděla žádnou zvláštní aktivitu, která by napovídala, že byl odhalen. Trhnu sebou, když ticho protrhne hlasité zabouchnutí dveří a pak slyším zvuk železa. Někdo bojuje? Chvilku se nejistě dívám na popravčí blok, ale nikdo u něj není, tak se dovolím po střeše sklouznout trochu dolů, abych viděla do ulice. Co uvidím, mě překvapí. Taomi tam bojuje s nějakými dvěma hulváty. Vidím, jak se úspěšně vyhne útoku a pokusí se oba zasáhnout vrhacími noži. Jeden z nožů zasáhne svůj cíl a muž nalevo se odpotácí ke zdi, rukojeť dýky mu čouhá z hrudi. Pěkný zásah, zhodnotím to v duchu. Využiji toho, že druhý bojovník je plně koncentrovaný na Taomi, a skočím ze střechy. Můj pád zbrzdí záda muže s mečem, moje čepel mu zajede do krku jako po másle. Zvednu se a čepel zase schovám. "Co se to tady děje?" zeptám se. Všimnu si, že se Taomi dívá přes moje rameno na konec slepé uličky, ale když se otočím, tak nikoho nevidím. Zmateně se podívám zpátky na assassínku. |
| |
| soukromá zpráva od Taomi pro Taneček v uličce Když to slyšíte jednou, nikdy si to nespletete. Ono, je to takový charakteristický zvuk. Těžko popsatelný, ale charakteristický. Zvuk, co vždycky vyvolá menší spokojený úsměv ve tváři a znejisti nepřítele. Pokud se tedy ten zvuk týká kolegy toho prvního. A teď se týkal. Chlapec znejistil a já toho chtěla využít. Ale nedostala jsem šanci, protože ze střechy spadla taška a chlapík padl na zem jak žok slámy. A z tašky se vyklubala Nessa. "Měla jsem to pevně v rukou," zakňourám nespokojeně a pak se zaculím na Nessu, "ale díky." Můj pohled už směřoval za její záda a úsměv ve tváři se změnil na naštvanou grimasu. "Sakra. Děvka..." nedá mi, si neulevit. Pak si všimnu Nessina zmateného výrazu a jen se znovu pousměji, zatímco se skloním k mrtvolám. "Sledovala jsem jednu mrchu od mola, když se vyvalili tihle dva a chtěli si zatancovat," podám vysvětlení, zatímco prohledávám mrtvoly. "A... ahoj Ness, mimochodem, díky a... co ty tady?" |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V DOMĚ Tělo se ti podařilo uložit do kovové komody a její těžké dveře udrželi váhu těla. Po celou dobu tě vězni netrpělivě pozorovali, ale jakmile si všimli, že se blížíš s klíči v ruce k cele, oči se jim rozsvítili. I když dveře otevíráš opatrně, váha tři můžu prudce rozrazí dveře a tebe na chvilku pošle k zemi. Aniž bys je stačil zastavit, rozeběhnou se ven z kobky. To ovšem upoutá pozornost ostatních stráží. Brzy slyšíš nad svojí hlavou zvuky těžkých bot a boje, jak se ozbrojenci střeli s vězni v nevrovné šarvátce. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro NABÍDKA "Jasně, pevně v rukou,"[/b] přikývnu s úšklebkem. Znovu se podívám tam, kam se Taomi před chvílí dívala. Nějakou mrchu od mola? "Nějakou mrchu od mola?" zopakuji svoji myšlenku nahlas. Bůhví, co dělala, než se dostala sem. "Já jsem tu na misi s Patrickem, máme zabít jednoho popravčího a osvobodit vězně. Chceš se přidat? Já momentálně čekám na střeše, Patrick se chtěl infiltrovat do cely a nechat se vyvézt na nádvoří, aby se dostal co nejblíž ke katovi," vysvětlím svoji přítomnost. "Kryju ho, kdyby se něco náhodou nepodařilo. Chceš se přidat?" nabídnu jí. Nemohu jí ale vyčítat, jestli se rozhodne stopovat mrchu od mola. |
| |
| soukromá zpráva od Taomi pro Nabídka Jen kývnu, sleduji uličku za Nessou a v duchu drtím jednu nadávku za druhou. Jenže teď s tím už nic neudělám. "To je na dlouhé povídání," odmávnu to jen a rezignovaně svěsím ramena. Tu mrchu už nenajdu. Ne teď. Spíše se zaposlouchám do Nessyna vysvětlování její přítomnosti zde, zvláště, když mi nabídne přidat se. Chvilku tu nabídku zvažuji, ale pak si vzpomenu, proč jsem vlastně tu mrchu naháněla a hned v duchu nabídku zamítnu. "Ráda bych, Nessy, ale mám ještě něco na práci. To víš, vraždy, hledání vraha a tak dále, znáš to," uculím se na ni omluvně a zamyslím se, kam teď poběžím. Možná bych se měla jít podívat na Daria, zjistit, jak na tom je, ale pravděpodobně už je v úkrytu a fouká si bolístky. Ne, kdepak, půjdu omrknout další místa činu, do večera práce více než dost. "Možná jindy Ness, teď ještě musím oběhnout pár míst. Pak ti to povím," otočím se k odchodu a pomalu zamířím z uličky. "Hodně štěstí s vaším úkolem a ještě jednou díky," mávnu jí na rozloučenou a vyběhnu z uličky. Po krátkých úvahách se nakonec vrátím na molo, ale cestou si prohlédnu mapu a vytipuji si, které místo činu je od mola nejblíže, kam půjdu potom. Na molu chci jen prohlédnout domek správce, zjistit, co se tam událo, než půjdu dál. |
| |
soukromá zpráva od Patrick pro V domě Nacpat tam tu mrtvolu nebylo zase tak těžké jak jsem myslel. Přeci jenom nedělám to poprvé, ale nechtěl bych být v kůži toho, kdo tu skříň potom otevře. Rád bych to, ale viděl. Rozhodně to bude chvíle k popukání, kdy si dotyčný asi nasere do kalhot. Potom otvírám dveře a ten pohled v očích vidím moc pozdě, abych stihl zareagovat. Potom už se Ti pitomci řítí ven a já sedím na zemi. Počkejte idioti!!¨ Křiknu bez skrupulí za nima a zvedám se z podlahy. Mám pocit, že tohle fakt nedopadne dobře. Rychle se hrabu ze dveří a rozbíhám se za vězni a vytahuji zpoza opasku kladivo. Myslím, že tady už pěsti a skryté čepele nepomohou. Nessa se mi za to strašně vysměje. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro SPRÁVCŮV DOMEK Když se vrátíš na molo, Dario už tam není. Bůhví, kde je, protože ty to nevíš a on na tebe očividně nepočkal. Dokonce je pryč i ten plášť, který jste našli zachycený pod molem. Ve správcově domku to vypadá, jako by nebohý správce vybuchl. Krev je všude, kam se podíváš, podlaha je nepříjemně lepkavá. Hlavu najdeš schovanou pod přikrývkou. Nedokážeš si vysvětlit, jak mohla ta neznámá vytvořit takovovou smršť během takového chvilky. Rozhodně to není hezký pohled a nezávidí tomu, kdo to tady bude muset uklidit. Když vyjdeš ven z domku, zaslechneš podivné ťukání, které jako by vycházelo zpod mola. Když přijdeš k jeho okraji a podíváš se do vody, zjistíš, že ťukání vydává Dariův meč, který pravidelně s vlnami naráží do nohy vody. Dariova mrtvola tam leží obličejem do vody. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro V DOMĚ Skoro v duchu slyšíš Nessiny smích. Ta ti to jen tak nezapomene. Jakmile vyběhneš do patra, uvidíš to, co si podezříval. Neozbrojení vězni se setkali s ozbrojenou stráží. Zatím jsou to jen dva ozbrojenci, ale jestli tenhle hluk nepřiláká ostatní, tak jsou hluší. Stráže jsou až příliš zabraní do boje, než aby si tě všimli. Oknem zahlédneš popravčího, jak utíká. Nejspíš mu došlo, kdo otevřel celu. Teď si jen vybrat, jestli pronásledovat cíl nebo bránit vězně. Oboje byl původně váš úkol. Můžeš doufat, že Nessa popravčího zahlédne, nebo že popravčí poběží pomalu. |
| |
soukromá zpráva od Patrick pro V domě Vy idioti! Vy debilové! Vztekám se nahlas, protože tohle neudělá nikdo jiný než idiot. Co si sakra mysleli, že se asi jako stane, když se rozběhnou do domu plného stráží? Teď vidím s čím se potýkají a stejně mám chuť to tady vyčistit od strážných i od vězňů za jejich pitomost. Potom oknem zahlédnu utíkajícího popravčího. Dost by mě zajímalo proč utíká sám a ne se strážemi, ale to je teď jedno. Venku je Nessa. Já nemůžu nechat tyhle pitomce pobít. Bohužel. Využiji svého momentu překvapení, abych se zapojil do boje. Přitočím se ke strážným a nechám pracovat kladivo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pomoc s rekrutyseverní Dublin, IrskoSheila, Seth "Skáčeš jako malá holka," informovala Setha ledově Sněhurka po té, co mu sklouzla noha po římse a málem spadl ze dvou pater na dlážděnou zem, jen tak tak se stačil zachytit prsty o okraj střechy. U jiných by to bylo možná tak laskavě mířené rýpnutí, ale laskavé rýpání Sněhurka nevedla. Seth věděl, že se není za co stydět, každému občas uklouzla noha, ale tón, jakým to Sněhurka pronesla, ho přiměl se cítit jako nový rekrut. Jakmile se vyhoupl na střechu, pohledu Sněhurky se vyhýbal; to naštěstí pod kápí nebylo tak těžké. Aby se tedy nemusel dívat na Sněhurku, jeho pohled putoval na střechu naproti, kde se právě na skok chystala Sheila. Oba jste se ráno probudili celkem brzo a potkali se v jídelně v jednom z domů v "hlavním stanu", jak se nazývalo podzemní město, kde se assassíni združovali. Skoro se vám povedlo se vyplížit ven a věnovat se vlastním věcem, ale to by vás venku nesměla odchytila Sněhurka. Trénovala hrstku nových rekrutů a potřebovala pomoc. Trénink spočíval v tom, že jste se nováčkům ztratili z dohledu a oni vás museli v rozlehlém Dublinu vystopovat. Sněhurce bylo těžké říct ne. A vás se noví rekruti alespoň nebáli. A tak jste momentálně ležérně skákali ze střechy na střechu a čekali, kdo vás jako první objeví.  |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Nový úkolpodzemní město, Dublin, IrskoAidan, Tess Oba jste se ráno probudili celkem brzo a potkali se v jídelně v jednom z domů v "hlavním stanu", jak se nazývalo podzemní město, kde se assassíni zdržovali. Město bylo rozlehlé a dalo se do něj dostat téměř kdekoliv z Dublinu. Nebylo tam vlhko ani temno, dokonalé místo, kde se usadit bez finančních nákladů jako byl dům ve městě. Možná jste doufali, že se vám podaří vyplížit se ven, aniž by vás někdo odchytl a vy dostali úkol. Ale ve chvíli, kdy jste téměř dojídali snídani, se v místnosti objevil Eoin. Když vás uviděl, spráskl ruce. "No nejste vy tu jako na zavolanou!" řekl se sadistickým úšklebkem, který přinutil Aidana zalitovat, že včera nepřespal v domě jeho otce. Aniž byste ho vyzvali, Eoin si přisedl k vašemu stolu. "Protože vidím, že očividně nemáte nic na práci, mám pro vás úkol. Jeden z nových rekrutů si je naprosto jistý tím, že ve městě viděl Shavonne. Ano, tu odteď-jsem-templářka Shavonne, kterou ten usmrkanec nikdy neviděl a která by se přeci nenechala jen tak spatřit. Ale bohužel i tak hrozbu nemůžeme ignorovat," teatrálně si povzdechl a pohladil si vousy. Pak se zamračil. "Tak až si vy chásko nevděčná přestanete cpát břicha, začněte u kostela svaté Marie! A nevracejte se, dokud si nebudete jistí, že se Shavonne nevrátila do Dublinu," pohrozil vám prstem, než se zvedl, uhladil si oblečení, jako by se tím třicetisekundovým sezením mohlo pomačkat, a bez pozdravu vás nechal napospas vašemu novému úkolu.  |
| |
 | soukromá zpráva od Kitty "Shadowcat" Pryde pro podzemní město, Dublin, Irsko Být assassínem nebylo až tak úžasné jak by si kde kdo myslel. Ano, je to jistý druh adrenalinu když zdrháte před těmi co vás chtějí chytit a nebo když se dostanete do potyčky se strážemi. Problém je že zranění se pak špatně hojí a stráže jsou na nás alergické. |
| |
 | Den na dvě věci... podzemní město, Dublin, Irsko Už je to dlouho, co jsem se dozvěděl o otcově konexích s assasíny a myslel jsem si, že i s jeho smrtí jsem vypořádal a přijal ji. Ale dnešní noc mě přesvědčila o opaku. Celou noc mě provázely zlé sny a aby toho nebylo málo, ráno jsem se probudil zpocený od hlavy až k patě. Nezbývalo mi nic jiného než si na sebe vzít černý assasínský oblek, který jsem měl s sebou a vyrazit do domu svého otce, abych se trochu zkulturnil. Při odchodu z pokoje jsem se rozhodl, že si tu dám ještě nějakou snídani, která by se i možná dala nazývat dobrou a potom vyrazím. Nevím, kolik je hodin ani jak dlouho jsem spal, ale když vejdu do jídelny se svou šlichtou, všimnu si pouze jedné postavy zahalené v kápi. Přisednu si k ní, abychom prohodili pár slov. "Brý ráno!" Pronesu sklesle, posadím se a pustím se do jídla. "Eh. Moc dobrý to sice není, ale aspoň jsem si to nemusel vařit sám." Než stihnu pronést něco dalšího a rozvést tak rozhovor s Tess, přijde Eoin s tím jeho typickým výrazem a slovy, ze kterých je jasné, že tenhle a možná i další dny bude zábava. "No jasně. Nějakej nováček viděl, koně lítat a my proto budem mít práci. Vážně super!" Pomyslím si nabručeným tónem a v klidu si dojím svou baštu. "Jo. My se na to podíváme." Odvětím, kývnu Eoinovi na důkaz toho, že jsem to pochopil a dám si do pusy další sousto. Shavonne by mohla vědět něco o mém otci. Pokud je pravda, co ten zelenáč viděl, tak tahle práce bude víc než zajímavá. Po Eoinově odchodu se Tess pobouřeně ohradí proti úkolu, nejspíše plynoucího z požívání halucinogenních látek jedním mladým rekrutem. "Uvidíme, co z toho vzejde, ale jestli to bude jenom falešnej poplach, tak si toho nováčka asi najdu a ukážu mu, že jsem horší než Shavonne." Chci si vzít další sousto, ale Tess naštvaně vrazí do stolu a vylije všechnu polévku, kterou jsem měl zrovna na lžíci přímo na moje oblečení. "Skvělý, to je teda den. Ještě bych se mohl třeba posrat a bylo by to kompletní!" "Tak teda dem, když seš tak moc nadržená na práci" Vrátím Tess její uštěpačný příkaz a také se zvednu abych mohl opustit Kanály, jak tomu táta říkal. "Takže kostel svaté Marie? Vezmem to spodem nebo vylezem, co nejdřív?" Zeptám se a svoje havraní vlasy zakryji kápi a přes obličej si nasadím masku, aby bylo prakticky nemožné vidět mou tvář. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro BOJv domě popravčího, jižní Dublin, IrskoPatrick První strážný si tě ani nestačí všimnout a tvoje kladivo mu rozdrtí levou stranu hlavy. Jeho tělo narazí do zdi a nechá na stěně krvavou šmouhu kousek šedivého slizu, nejspíš mozek. Druhý strážný si uvědomí, že by se spíš měl věnovat tobě, než ostatním neozbrojeným vězňům a vrhne se na tebe. V tom okamžiku mu na záda skočí jeden z vězňů a vyvede ho z rovnováhy, proto je i on snadným terčem. Oba strážní jsou mrtvý a vězni se znovu rozutekli, očvidině neochotni na tebe čekat. Čekáš, jestli zaslechneš zvuky boje, ale nic se neděje, tak si dovolíš zadoufat, že se těm blbcům povedlo dostat ven bez toho, aniž by je nikdo nespozoroval. Teď zbývá jen popravčí. Dostala ho Nessa? |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro ZačátekDublin, IrskoAidan, Tess Nejdřív jste vylezli. Brzy jste byli na ulicích Dublinu. Cesta ke kostelu nebyla dlouhá a oba jste se při ní rozhlíželi, jestli někde nezahlédnete něco podezřelého. Bohužel (bohudík?) se zdálo, že všechno je stejné jako obvykle. Všichni se nezaujatě plížili ulicemi a nevěnovali vám nejmenší pozornost. Přeci jen, Tess byla v doprovodu muže, proč by se na ní někdo měl dívat? Kostel svaté Marie se přímo koupal v dopoledním světle. Byla to hezká podívaná, ale ani jeden jste nevěděl, kde pořádně začít, dokud jste si nevšimli mladé dívky v černém, která se ne zrovna dobře schovávala za komínem jednoho domů u kostela. Dali jste si dvě a dvě dohromady, nejspíš to byla 'ta' rekrutka, která 'viděla' Shavonne. Vyšplhat na střechu trvalo ani minutu a dívka překvapeně vypískla, když jste se za ní objevili, div se neskutálela ze střechy. Kulila na vás svoje modré oči, nejspíš si nebyla jistá, co tady děláte a co po ní vlastně chcete.
|
| |
 | soukromá zpráva od Sheila Moloney pro severní Dublin, Irsko Bol najvyšší čas ukázať sa zase raz v podobe môjho krytia. Na sebe som mala červenú variantu uniformy. odkaz Moja oficiálna civilná identita. No všetky pláni nejdú, ako by si bol býval človek prial. Miest toho som sa teraz nachádzala vonku na strechách. Tesne pri odchode ma zastavila Snehurka. Skvelé! Irónia s môjho súhlasu priam čišala a podľa pohľadu, ktorý som venovala jej cvičencom, sa skôr budú sústrediť na Setha. vravel, to je vaša chyba a vy za to schytáte. Seth, aby toho nebolo málo, sa ešte aj skoro zabil. O to viac som si dala záležať na svojom skoku. Vybrala som si miesto, ktoré by malo byť na hrane ich možností. nech sa pekne zabavia. Jeden skok. Dva. A po tom zastať, nech sa im nestratím z dohľadu. A ako rada by som to spravila! |
| |
 | soukromá zpráva od Seth pro severní Dublin, Irsko "Jasně že je to nanic," pomyslel jsem si, zatímco jsem běžel po šikmé střeše uzenářství ", ale někdo to udělat musí-tak proč ne mladší členové řádu?" Faktem je, že mi to ani moc nevadí. Rozhodně ne tolik jako Sheile, která to dávala víc než najevo. Ráno jsem plánoval se trochu protáhnout, pak zajít možná do lázní nebo tak; Sněhurka mi ale rychle udělala čáru přes rozpočet, když mě s Sheilou odchytila na trénink nováčků. Obléknout svou uniformu odkaz a popadnout zbraně, to je předzvěst adrenalinu v krvi, a to fakt zbožňuju! Byl jsem taky rád, že na to nebudu sám se Sněhurkou, a Sheilu jsem si za tu dobu u assassínů oblíbil-i když mi přišlo, že tichá dívka mé sympatie příliš neopětuje. Jak tak bloumám myšlenkama všude a nikde, najednou mi ujede noha a já málem sletím dolů ze střechy. Jen instinktivně se mi podaří chytit řmsy, a vteřinu tam visím, než se vytáhnu zpět. To už mě ale peskuje Sněhurka a Sheila se tváří dílem pobaveně, dílem naštvaně. Zrudnu a stáhnu si kápi ještě více do čela. Přejdu to tichým "to se stává.." a soustředím se na další skok. Dopadnu na střechu vedlejší budovy a ženu se za Sheilou ve snaze ji předehnat. |
| |
soukromá zpráva od Patrick pro v domě popravčího, jižní Dublin, Irsko Mám rád čistou práci a čistý úder a ten první rozhodně byl. Rozmáchnu se kladivem a to se zaduněním přistane s efektem, jaký jsem chtěl. Lebka praská a podle toho fleku na stěně, dotyčný už svoje myšlenky asi nesetřídí. Otočím se na druhého, který už je ve střehu. nedivím se mu, protože bych taky nechtěl, aby moje hlava byla po celé zdi. Chvíli si ho přeměřuji a přemýšlím kudy vést svůj útok, když celá věc vezme rychlý spád. Zbrklí vězeň skočí strážnému na záda a já na nic nečekám. Jeden švih, který dopadne na čelo strážného celou věc ukončuje velice rychle. Opět s příjemným prasknutím. Tak to by bylo a teď... Otočím se na vězně, kteří se stihli rozutéct než jsem dořekl. Idioti! I šváb má více pudu sebezáchovy. Poslouchám hluky domu, ale asi utekli, protože nikde nic neslyším. Teď je čas na popravčího. Vyhoupnu se z okna, abych se mohl dostat na nejbližší střechu a vydat se za ním. Nevím jestli ho Nessa viděla nebo zabila, ale stále je to cíl co mám dostat a takový náskok nemá. |
| |
| soukromá zpráva od Kitty "Shadowcat" Pryde pro Dublin, Irsko Zanedlouho jsme vylezli do ulic Dublinu kde se to již hemžilo lidmi. Nikdo však ani mně ani Aidanovi nevěnoval pozornost, což pro mně bylo víc než příjemné. Krásnému dopolednímu slunci jsem moc pozornosti nevěnovala a spíše jsem střílela očima sem a tam zda-li nespatřím něco zvláštního. Nic se však nedělo a vše se zdálo být klidné. Až podezřele moc klidné. Zahalená v kápi a s Aidanem po boku procházím ulicemi až jsme došli ke kostelu svaté Marie. ,,Jak máme někde začít?" proletí mi hlavou a rozhlédnu se kolem když v tom si všimnu někoho se schovávat za komínem jednoho z domů. Shavonne to být nemohla. Nikdy jsem jí sice neviděla, ale když jí nemohou najít ani ti nejlepší z nás, určitě se nebude zrovna tady schovávat za komínem. Napadne mne že to může být ta rekrutka co jí prý viděla. ,,Tam nahoře." syknu na Aidana a posunkem brady nasměruji jeho zrak na onen komín. Jakmile si tak toho také všiml, rozejdu se přímo k do. Lezení mi nikdy nedělalo problém a během chvilky jsem tak na střeše za onou rekrutkou která se nás očividně lekla když si nás všimla. Vypadala opravdu mladě a zatím mi pořád nejde do hlavy jak mohla "vidět" Shavonne když jí nikdy před tím neviděla. ,,Příště se schovej líp." prohodím k ní narážku na její nešikovné ukrývání a pak si přidřepnu. ,,Takže, to ty jsi ta co alarmovala že viděla Shavonne?" zeptám se jí spíše řečnickou otázkou protože je mi dost jasné že to byla ona. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Pomoc s rekrutyseverní Dublin, IrskoSheila, Seth Sněhurka se na vás oba nesouhlasně dívá, než její pohled padne na Katedrálu církve Kristovy. Je od vás vzdálena asi tak třista metrů. Upoutá na sebe vaši pozornost, než ukáže na hlavní věž katedrály, aby signalizovala váš další cíl, a rozeběhne se, aby přeskočila na další střechu. Za chvíli už všichni šplháte na věž a přehoupnete se přes kamenné zábradlí okolo nejvyšší věže. Sněhurka se tváří nespokojeně. Nikde v dohledu není nikdo z jejích svěřenců, nikdo vás ještě neobjevil. Začala chodit okolo věže, vyhlížejíc alespoň někoho, než její pohled znovu padl na vaše otrávené obličeje. "Přestaňte se ksichtit. Každý si tréninkem musí projít a potřebujeme někoho, kdo by s tím pomáhal. Já se o ně starám každý den," sjede vás na dvě doby a znovu se rozhlédne. Pak už se na to nejspíš nemohla ani dívat. "Rozdělíme se. Vy dva běžte směrem k Liffey, já půjdu na druhou stranu. Jestli vás někdo chytne, tak může jít domů. Padejte," téměř vás vyhodí z hlavní věže. A tak jste se vydali k řece. Byla od vás vzdálená jen kilometr, proto jste tam byli za deset minut. Tohle byl jeden ze špinavějších zákrutů Liffey, ale neušlo vám, že ve vodě kousek od břehu pluje nafouknutý plášť. Nikdo nebyl v dohledu a plášť byl těsně u břehu. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro Vražda?u domu popravčího, jižní Dublin, IrskoPatrick Od té doby, co se k nám Taomi odmítla přidat, jsem se vlastně jen kopala do zadku. Nebylo těžké zůstat na takovém místě, abych viděla na popravčí špalek, a odpočítávala jsem minuty, kdy se konečně ten chlápek pokusí popravit Patricka. Ani nevím, proč jsem byla překvapená, když se z domu ozvaly zvuky boje. Protože jsem seděla na střeše, postavila jsem se, protože jsem vnitřně cítila, že můj zásah bude potřeba. A nemýlila jsem se. Z postranních dveří vyběhl muž při těle, kterého jsem okamžitě identifikovala jako popravčího. Tři sekundy jsem čekala, jestli se za ním vyřítí i Patrick, ale zdálo se, že assassín to vevnitř nějak pokazil. Měl štěstí, že jsem tam byla já, jeho spanilá zachránkyně. Sundám si ze zad kuši a zamířím. Hodlám popravčímu prostřelit koleno, abych ho zpomalila. Podaří se mi ho zasáhnout do lýtka, což je lepší než nic. I na dálku vykvikne jako prasátko a snaží si přidat do kroku, to ovšem s jeho zraněním moc nejde. Všimnu si, že se z okna vyhoupl náš muž dne, Patrick. "Pěkně si to posral, co?" prohodím k němu s úšklebkem, zatímco si kuš znovu přehazuji přes rameno. "Jdi po něm po zemi, já zůstanu na střechách," pobídnu ho. Nechci mu dát prostor k odmlouvání, proto se rozeběhnu, balancující na hranách střech, abych popravčího neztratila z očí. |
| |
| Začátek pátrání ulice Dublinu, Irsko Cesta skrze Kanály by byla rychlejší a mnohem bezpečnější, ale my nejsme nějací zelenáči, kteří se nedokáží pohybovat po ulicích a proto jsme vylezli jakmile to jen šlo. Ulice nebyly ani prázdné, ani plné. Z většiny se kolem nás protáhly muži jdoucí do práce, ženy mířící na trh a potkali jsme i pár opozdilců snažících dostat se do postele po noci strávené v blízkém nevěstinci nebo nad škopkem piva v hospodě. Až na těchto pár výjimek, kterých bylo jen opravdu pár se nikde nikdo neukázal. Věž kostela se nám začne postupně odkrývat a já už vymýšlím, kde začít, protože moc vodítek nemáme a pokud by se nám nepodařilo žádné najít, tak bychom si jenom mohli sednout na střechu nebo jiné podobně výhodné místo a čekat, zda se něco stane. "Není to sice moc profesionální přístup, ale chodit kolem a ptát se lidí je jako napsat velkou ceduli s nápisem Shavonne jsme tady... a hrát při tom falešně na varhany v kostele." Když dorazíme před kostel a moje obavy začnou nabývat na síle, Tess do mě drkne a ukáže na blízkou střechu. Nepotřebuji žádnou přesnější specifikaci, protože osoba skrývající se za komínem je vidět stejně jako létající velryba. Šplhání mi jde od ruky a tak není divu, že se velice rychle objevím na vrcholku domu s osudným komínem. Jako duchové se přiblížíme za mladou rekrutku a ta se nás lekne natolik, že ji málem musím chytat, aby nespadla ze střechy. Výslechu se ujala Tess a tak jí do toho nebudu moc zasahovat a raději budu dávat pozor, kdyby se dělo něco podezřelého kolem nás. "Klidně to může být past, kterou na nás templáři nastražili a my se do ní právě ukázkově chytili..." |
| |
soukromá zpráva od Patrick pro Chybičkau domu popravčího, jižní Dublin, Irsko Nessa Vykouknu z okna a vidím kulhajícího popravčího. Nepotřebuju se ani rozhlížet moc, když slyším hlas Nessy. Jo posralo se to celý. Konstatuju suše a vztekle zároveň. Rychle zastrčím kladivo zpátky za opasek a slézám dolů z okna. Mezi zuby drtím kletby na ty idioty, ale podělal jsem to sám a vím to moc dobře. Měl jsem postupovat jinak a obezřetněji, ale podělal jsem to. Slezl jsem na ulici a vydal se po stopách popravčího. Jelikož nechává krvavé stopy, tak to nebude takový problém snad. Držím se na zemi ve stínu domů, abych nebyl aspon případně tak nápadný. Už, aby měl rozkřáplou lebku a byl od něho pokoj. |
| |
| soukromá zpráva od Seth pro severní Dublin, Irsko Sheila, Sněhurka Na střeše věžičky se zastavujeme. Zhluboka se nadechnu. Tohle je něco! Čerstvý irský vzduch, to mám nejraději. A ten výhled-málokterý město je tak hezký jako Dublin. Prokřupnu si kouby na rukou, zatímco nám Sněhurka spílá-už zase. "Nemůžeš si jít lehnout? Do skleněný rakve třeba? trocha spánku by ti bodla..," pomyslím si jedovatě, ale vzápětí se mi vrací dobrá nálada, když dostaváme rozkaz vydat se k Liffey. Smradlavé koryto Liffey je na dohled od nás, a za deset minut už jsme tam. A tady končí sranda. Ve vodě, přímo u okraje řeky pluje něco v plášti, nafouklém jak balón. "Jestlipak to není další rekreační plavec. Nebo možná rybář na lovu," zasměju se na Sheilu, než seskočím ze střechy. Dopadnu na nižší budovu krčmy "U Zlaté husarky". Z kotoulu pak přejdu plynule do kotoulu letmo a do sena. Jen co si vyklepu seno z hlavy, už si to rázuju k plášti. "Pojď Sheilie," houknu na svou společnici. Dojdu až k plášti a opatrně nadzvednu špičkou boty jho okraj.. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro RekrutkaDublin, IrskoAidan, Tess Dívka si očividně oddechne, když si uvědomí, že jste "jen" další assassíni. Znovu se nejistě sníží do podřepu a pokusí se schovat za komínem, ale stále se jí to moc nedaří. Po Tessině poznámce se začervená a vypadá ještě mladší, než ve skutečnosti je. "To jsem já," pípne slabým hláskem a upraví si luk, který má přehozený přes rameno. Luk byl v řádu už vzácnost, téměř všichni ho vyměnili za kuši. "Jsem Ciara," představí se. Pak se k vám obrátí zády a ukáže na střechu kostela. "Tam jsem jí viděla," špitne s téměř posvátným strachem v hlase. "Byla celá v černé a přeskakovala ze střechy na střechu jako assassín, ale ještě nikdy jsem ji v Dublinu neviděla. Na chvíli se zastavila na střeše kostela, než seskočila dolů a vydala se směrem k Liffey," na chvíli se odmlčí. "Myslím, že na sobě měla krev." |
| |
| soukromá zpráva od Sheila Moloney pro severní Dublin, Irsko Seth, Sněhurka Vrhnem na Snehurku sklenný pohľad. Fakt nie som v nálade na jej "vrelú" povahu. Po tom však trocha poľavím a uškrniem sa. "Snáď nebudeme musieť nikoho zlúpavať z chodníka." Rýpnem si do učiteľky a už ma neni v hone k veži. Držím tempo so Sethom a ten pristane na veži len sekundu-dve predomnou. Otočím sa, či za nami nikoho niet, no to už oznamuje svoje úžasné zistenie. "Voda miesto chodníka?" Vyslovím nahlas a len dúfam, že to nie je jeden z učňov. Áno, bolo by to pekné rýpnutie si do Snehurky, ale tie následky... A tá škoda. Podvedome sa otrasiem a zastanem vedľa Setha. Miesto sena zošplhám po ríne a zastanem opatŕne o niečo ďalej. "Opatrne." Áno, budem ho kryť. Ostanem v tieni. Je veľa možností, kto to je. Môže tu byť vrah. Môže tu byť rozvášnený dav. Môže to byť pasca... Nikdy nie je dosť opatŕnosti. "Snáď ťa u Templárov niečo naučili." Zašomrem si popod nos, že to Seth ledva zachytí. Zároveň sa pripravujem na boj. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro Pronásledováníu domu popravčího, jižní Dublin, IrskoPatrick Mrmlání Patricka slyším jen tak napůl ucha, ale i tak se tiše uchechtnu pod vousy. Popravčího nespustím z očí a občas, když mám pocit, že by mohl mít Patrick s pronásledováním problémy, posunkem ho pošlu správným směrem. Jsem si jistá, že si oba uvědomujeme, že je v našem zájmu ho chytit a zabít dříve, než se dostane z postranních opuštěných uliček do hlavních ulic mezi lidi. Dokážu odhadnout, kudy poběží, proto se mi podaří mu nadběhnout. Seskočím ze střechy a zhoupnu se na vývěsním šítu. Nesnažím se předvádět, ale vážím asi tak polovinu, co ten popravčí, proto využiju momentum a než stačí kulhající nebožák zareagovat, nohama mu narazím do hrudi a pošlu ho tak k zemi. Bohužel nedokážu najít rovnováhu, abych mu mohla zabořit skrytou čepel do krku, tak přes rameno udělám kotoul a snažím se co nejrychleji postavit. Přišla jsem ale o okamžik překvapení a nehodlám si nechat rozmáčknout hlavu tímhle kolosem. Doufám, že se v řádu několika sekund objeví Patrick a jeho kladivo. |
| |
soukromá zpráva od Patrick pro Pronásledováníu domu popravčího, jižní Dublin, Irsko Nessa Jindy bych asi neměl problém popravčího chytit, ale musím říct, že díky mojí blbosti měl pořádný náskok. Navíc když se snažíte vypadat, aspoň trošku přirozeně a ne jako zabiják na vraždícím honu, tak se stíhá dost blbě. Navíc opravdu nesnáším nahánění v bočních uličkách, kde na každém metru se dá odbočit jinam a já musím jít skoro s nosem u země a hledat krvavé stopy. Oči mi vylétnou vzhůru, když na jedné z křižovatek stopu marně hledám. Posunek od Nessy a já vyrážím uličkou do prava. Ještě chvíli a je na hlavní ulici, což rozhodně nechci ani já a určitě ani Nessa. Je to šikovná holka, takže doufám, že tomu zmetkovi přichystá nějaké překvapení. Našel jsem další stopy a ještě zrychlil, takže jsem mohl vidět jak se Nessa poroučí v kotoulu přes popravčího. Moje ruka okamžitě zajíždí k opasku, kde mám kladivo a hned jak ho mám tak se napřahuji a nejlépe zasazuji smrtelnou ránu popravčímu. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Plášťseverní Dublin, IrskoSheila, Seth No, byli jste vysláni utíkat před rekruty, což nebyla zrovna dvakrát výživná zábava, proto vás nemohl nikdo soudit za to, že vás zaujal nafouknutý plášť v řece. Jak Seth plášť nadzvedl, vypustil z něj přebytečný vzduch, který ho nadnášel a látka se začala potápět ke dnu. Přeci jenom to byl pouhý plášť! Není to pěkné, když nemusíte z řeky lovit mrtvolu. Plášť byl nejspíš drahý a z těžké látky, protože ke dnu šel až překvapivě rychle. "Ne! Chyťte ho! To je moje!" uslyšíte náhle. Směrem k vám běží mladý muž, který podle oblečení nepatří mezi obyčejné rolníky. Hnědé vlasy má rozcuchané a vypadá vyděšeně. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro Kladivoulice jižního Dublin, IrskoPatrick Vidím Patricka, jak vyběhne zpoza rohu, ale ve stejnou chvíli si popravčí uvědomí, jak jsem proti němu malinká. Napřáhne se, aby mi dal pěstí. Uvědomuju si, že taková rána takovou prackou by mi nejspíš zlomila kost a já byla hnusná. Jako by mi nestačila jedna jizva na obličeji! Proto se ráně zakloněním se vyhnu a kat na okamžik ztratí rovnováhu. Ale to už mu stejně může být jedno, protože ho zezadu do hlavy políbí Patrickovo kladivo. Krev mi cákne na obličej. "To je nechutný," stačím ještě říct, než mrtvola s dírou v hlavě dopadne na zem. Pokusím se předloktím krev setřít, ale nepomáhá to, akorát ji rozetřu po celém obličej. Pro tuto chvíli to vzdám. "Musíme tu mrtvolu uklidit," vyzvu Patricka a popadnu popravčího za nohy. Trhnu hlavou k povozu se senem, která mrtvolu dobře skryje, dokud nezačne hnít a smrdět. "Co se uvnitř stalo? Co se stalo s naším plánem? Tak hezkej plán to byl!" |
| |
soukromá zpráva od Patrick pro ulice jižního Dublin, Irsko Nessa Popravčí se už pěkně rozpřahuje po Nessa a já doufám, že mu uhne, protože i když je oslabený tím šípem, tak by jí mohl pěkně zatopit. Asi se bojím zbytečně, ale dneska se toho už posralo tolik, že bych nerad měl ještě tuhle nepříjemnost. Nessa naštěstí je ve své nejlepší formě a uhne mu. Pořádně jsem se rozmáchl a kladivo zabořil do lebky popravčího. Krev se rozstříkla všemi směry, ale mým ne, takže jsem byl ušetřený. Chudák Nessa dostala plnou dávku. No takovej tlouštík ještě aby to bylo chutný. Teď vypadáš jako krvavej postrach. Zvednu popravčího za ruce a táhnu ho směrem k vozu. Musím říct, že jeto pěkně tlustej pořez a ne zrovna lehkej. No plán šel do háje při kontaktu s nepřítelem. To je tak přece vždycky. Navíc jsem dostal do čela mříží od jeho vězení. Bylo tam pár věznů jak jsme čekali, ale než jsem jim něco řekl, tak utekli pryč a strhli potyčku se strážema. Prostě se to posralo. |
| |
| soukromá zpráva od Seth pro severní Dublin, Irsko Sheila, Seth Nadzvedl jsem plášť, očekávajíc oblak nechutnejch plynů ze shnilý mrtvoly. Nic. Byl to jenom plášť. Vypadal dost těžký, protože šel dost rychle ke dnu. Zrovna jsem po něm sahal, když jsem uslyšel někoho křičet. "Ne! Chyťte ho! To je moje!" Chlapík nevypadal úplně v pohodě: vytřeštěné oči, rozježené vlasy. Tady něco nehraje...počkat, cože? To Sheila nebo Sněhurka bývaj' ty nedůvěřivý, ne já! Rychle jsem popadl potápějící se plášť. Namočil jsem si do řeky ruku skoro až po loket a s odporem se otřásl. Tenhle plášť už asi nikdo nosit nebude...Vytáhl jsem ho z řeky. Byl fakt těžkej, i když nasáklej vodou. "Tady, to je asi vaše. Měl by jste si dávat víc pozor na svůj majetek," pronesljsem přátelsky k muži, dávaje si pozor aby nezahlédl moc z mého obličeje. |
| |
| soukromá zpráva od Sheila Moloney pro Plášť? Hnn... Zamyslene všetko sledujem a okrem chapa, čo pribehne, Setha a ceľkovo diania pri vode, sa obzerám aj na strech a všade, kam dovidím. Vybrala som si miesto s pomerne dobrím výhľadom. Nie, nepáči sa mi ani chlapík a ani to, že plášť je tak ťažký. Prečo je tak ťažký? Chce v ňom niekoho utopiť? Koho? Je táto paca - a všetko vo mne kričí, že je to pasca - na nás? Na koho je táto zc? Koho čakali? Kto čaká? Ako z nej? Začínam sa rozhliadať aj po únikovej ceste a kuť plány. V mysli si opakujem, čo viem o okolí a ako sme sa sem dostali. Vytiahnem dýku a čakám. Zatiaľ som po tichu a tvárim sa, že tu nie som. |
| |
| soukromá zpráva od Taomi pro Správcův domek Návrat k molu netrvá moc dlouho. Ještě než spatřím břeh řeky, zaslechnu pleskání vody o molo. Krátký pohled mi stačí, abych zjistila, že Dario už zmizel. Doufala jsem, že se do úkrytu dostane v pořádku. Své obavy jsem ale odsunula stranou a zamířila jsem za důvodem mého návratu. Vešla jsem do chatky a hned jsem zase musela vyjít. Měla jsem pocit, jakoby se mi obrátil žaludek vzhůru nohama. Byla jsem zvyklá na ledacos, ale tohle... tohle byl jiný šálek čaje. Krev byla všude. Nevysvětlitelně všude. Ale ne tím způsobem, který je po noži, či meči, který přetne tepnu. Tohle je spíše jako kdy praskne puchýř. Nechápala jsem, jak je možné, aby se dospělý chlap rozprskl takovým způsobem. Vrátila jsem se do chaty jen na krátký okamžik, snad proto, abych se podívala pod přikrývku, která se podivně boulila. Udivený výraz na mrtvé tváři byl nejspíše velmi podobný tomu mému. Když jsem vyšla ven, musela jsem se zadkem opřít o chatu a předklonit se, abych se vydýchala. Teprve až teď jsem si uvědomila, že slyším divný zvuk. Uvědomila jsem si, že ho slyším už od chvíle, co jsem se vrátila na molo. Před tím jsem ho nevnímala, byla jsem zahrabaná do toho, co prováděla ta ženská, ale teď, když už jsem to věděla, jsem si ten zvuk uvědomila. BUCH, BUCH. ŠPLOUCH. BUCH, BUCH. Cosi naráželo do mola. Podle zvuku cosi kovového. Nedalo mi to, musela jsem se podívat. Před tím, než nás napadli, jsem nic takového neslyšela. Došla jsem k molu, naklonila se na vodu a výraz ve tváři přešel z nechápavého na lehce vystrašený a nakonec na zhrozený. Zvuk vydával jílec meče narážející o sloupek mola. Meče, který jsem znala, který patřil muži, jež měl být už dávno v úkrytu a nadávat na mokré šatstvo. Patřil muži, který se jen o kousek dál sám houpal ve vlnách. "Dario," vyjekla jsem šeptem, do očí se mi nahrnuli slzy, který jsem hned potlačila. Smrt byla součástí našich životů, ale vždy vás zasáhla smrt někoho, koho jste znali, s kým jste pracovali. Nemohla jsem ho tu takhle nechat. Nezbývalo mi nic jiného, než ho vytáhnout, někde ukrýt a pak jít pro někoho, kdo by mi pomohl jej odnést domů, tam, kam patřil. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Ano, plášť.severní Dublin, IrskoSheila, Seth Voda byla nepříjemně studená a měla spíš konzistenci husté polévky než vody v řece. Bůhví, co v ní všechno bylo. Muž se ovšem nijak neupejpá a s vděčným povzdechem plášť nasáklý vodou převezme. Takhle zblízka nevypadá tak mladě, spíš mu táhne na čtyřicet. "Děkuji. Je to dárek," vysvětlí Sethovi. Opatrně, aby mu plášť nevypadl z rukou, si stáhne z pravé ruky rukavici a nabídne ruku Sethovi. "William Darcy jméno mé. Moc děkuji za pomoc. Sir FitzGerald by mě zaškrtil svýma vlastníma rukama, kdyby zjistil, že jsem ztratil jeho dárek," řekne a spiklenecky na Setha mrkne. Chvíli vám trvá, než si jméno zařadíte. Darcy byl známým chráněncem Geralda FitzGeralda, jehož moc byla tak veliká, že ho nekteří šeptem nazývali nekorunovaným králem Irska. William přeruší vaše myšlenkové pochody, než se nad tím stačíte pořádně zamyslet. "Vypadáte jako schopný mladý muž! Možná bych pro vás měl práci." |
| |
| soukromá zpráva od Seth pro severní Dublin, Irsko Sheila Páni, takovýho slizu, říkal jsem si. No jo, plášť byl prostě zničenej, co se dá dělat. Ah, další sliz! Něco z tý kejdy mi ulpělo na rukavicích a já se s odporem otřásl. To už ke mně doběhl majitel pláště, Wiliam Darcy. Gerald Fitzgerald? Ten Gerald Fitzgerald!? Bože můj, přítel někoho takovýho je i můj přítel! Sundám si oslizlou rukavici a zvesela podám muži ruku. "Marcus Barts, potěšení na mé straně." Lež mi sklouzne po rtech jako nic, bez náznaku nervozity nebo nejistoty. "Být vámi, ten dar bych dal do čistírny. Dřív než se o tom dozví drahý pan Fitzgerald," radím mu. Muž vypadá na čtyřicet, možná pětačtyřicet let, je celkem pohledný a v očích má zvláštní jiskřičky. Ty se objeví v očích mě, když se zmíní Wiliam o práci. Optám se se zájmem a lehkým, jakoby vědoucím úsměvem: "O jaké práci se tu vlastně bavíme, pane Darcy? |
| |
| soukromá zpráva od Sheila Moloney pro Kontrakt? Vyšvihnem sa na strechu a stále zo zákriu sledujem, čo sa deje podo mnou i okolie. Uši mám na stopkách. Hnn, chce to vziať. Len nedávaj na jvo priveľkú sebaistotu. Osatatný nemusia vedieť, že ťa niekto kryje, lebo si až moc sebaistý. Na chvíľu si dovolím zadívať sa na plášť teraz, ako je mimo vody, či si nevšimnem niečo, čo by k príbehu nesedelo. Farba, znak, čokoľvek. Rovnako chlapovo oblečee. Nevhodné boty na mešťana, či podobnú vec. Hneď sa vśak vraciam späť k pozorovaniu okolia. V najhoršiom ho budem vedieť v budúcnosti identifikovať... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Práceseverní Dublin, IrskoSheila, Seth Sheila podrobuje Darcyho drobnohledu, ale nezdá se, že by na jeho historce něco nesedělo. Jeho oblečení je očividně na míru šité, vlasy upravené a plášť, ačkoliv nasáklý vodou, drahý. William se nese jako někdo, kdo je zvyklý poroučet a dostat to, co chce. Ale teď neví, že ho někdo sleduje, proto věnuje svoji plnou pozornost Sethovi. "Rád vás poznávám, Marcusi. Víte, potřebuji doručit vzkaz na jižní břeh do čtvrti Ballybough, ale mám schůzku kousek odtud. Myslím, že se to protáhne, proto hledám někoho, kdo by ten vzkaz doručil," vytáhne zapečetěnou obálku. "Zaplatím vám, řekněme, zlaťák?" nabídne a čeká na Sethovu reakci, aby mu potenciálně mohl sdělit víc detailů. Sheila mezitím v dálce na střechách zaregistruje postavičku, která se nápadně pohybuje jako assassínský rekrut a rozhlíží se. |
| |
| soukromá zpráva od Nessa pro Pěknej plán, Patricku!ulice jižního Dublin, IrskoPatrick Nahlas si odfrknu, abych Patrickovi dala najevo, jak nespokojená jsem. Hlasitě heknu, když popravčího zvedáme ze země a házíme do sena, není to žádné peříčko a já jsem křehká květina. Jakmile je ve vozu, pečlivě ho zakryju senem. Pak si obličej otřu vnitřní stranou pláště, abych se ulicemi nepromenádovala celá od krve. Ale i tak omylem minu krvavou šmouhu na hraně čelisti. "Takže ti vězni utekli? Alespoň si Eoin nebude mít na co stěžovat," řeknu potěšeně a trhnutím hlavou naznačím, abychom vyšplhali zpátky na střechu, kde jsem se vždycky cítila bezpečněji. Zapřu se o okenní rám nohou a vyskočím tak, abych se mohla vyhoupnout na vývěsný štít, ze kterého už vyšplhám na střechu snadno. "Co teď? Chceš se jít nahlásit Eoinovi, nebo využít náš volný čas k něčemu jinému?" |
| |
| soukromá zpráva od Sheila Moloney pro Kto že to ide Nie je to ani tak dlho a blíži sa problém. Má dve nohy, dve ruky, hlavu, rozum... Ľudská bytosť. Či už je to rekrút alebo nie, obe varianty môžu byť dosť nešťastne. Presuniem sa tak, aby sa približujúci musel prešmiknúť okolo mňa, keď bude prichádzať k Sethovi a tomu pajácovi. Či to bude alebo nebude jeden z nás, zastavím ho. Rozdiel bude len v spôsobe. Zároveň naďalej striehnem na okolie. Zak hlúpa úloha. Ak je to pasca, tak dotyčný vie, čo robí. Najprv unudiť na smrť a po tom udrieť. V duchu sa uchechtnem a vyčkávam ďalej. |
| |
| soukromá zpráva od Aidan pro Dlouhá chvíle Střechy Dublinu, Irsko Celkem dlouho jen tak stojíme a koukáme na sebe. Mé zkušené oči nepřestávají slídit po okolí a hledat jakékoliv náznaky nebezpečí nebo snad dokonce něčeho užitečného. Snažím se najít perfektní místo, kde byla Shavonne spatřena. Tahle "hra" mě vždycky bavila. Nevím proč, ale vždycky jsem se snažil přijít na všechno ještě před tím, než dostanu přesnější informace. Pomáhá mi to udržet si bystrou mysl. Prohlížím si všechny střechy kolem kostela a jelikož Tess si s odpovědí dává opravdu na čas, tak mám hodně času na to, všechno pořádně prozkoumat. Zabere mi to poměrně dost času a jelikož Tess pořád mlčí a nás celkem tlačí čas, tak přeberu iniciativu a začnu se té dívky ptát já. "Pokud to, co říkáš je pravda, potom je dost možné, že za sebou nechala stopu. Ovšem za předpokladu, že ta krev byla její a tak se její přísun nezastavil. Uvidíme. Jdeme se tam podívat. Co říkáš?" S otázkou se obrátím na Tess, která se zdá být stále mimo... Chytnu ji za rameno a jemně s ní zatřesu. "Tess. Jsi v pořádku? Děje se něco?" |
| |
| soukromá zpráva od Seth pro Nabídka práce William vypadá důvěryhodně. Slušný člověk, dobře oblečený, z vyšší společnosti. Co jsem slyšel tak ani není zkažený nebo tak. Zaplaším bodnutí opatrnosti. "Já nevím...Normálně bych Vás zkusil natáhnout a alespoň tři zkaťáky," řeknu a zasměju se. Ošiju se. "Ale Vy moc nevypadáte na někoho kdo by si to zasloužil." "Ale takhle najednou? Navíc, čtvrť Ballybough není až tak malá. To bych potřeboval vědět, kam s tím a do čích rukou." Chvilku jakoby váhám, na zádech cítím Sheilyn pohled. Je všechno v pořádku, Sheilo? A převezmu obálku. "Povězte kam s tím, pane Williame Darcy, zaplaťte zlaťák a já pro Vás ten dopis tedy doručím. A můžu na vlastní čest odpřisáhnout, že číst ten dopis nebudu-ať už je v něm cokoli, mě to přeci nemusí zajímat," zalžu s nevinným výrazem. "Nehledě na to že důvěra muže Vašeho formátu není jen tak něco, o co bych chtěl přijít. Takže se dohodneme?" |
| |
soukromá zpráva od Patrick pro ulice jižního Dublin, Irsko Patrick, Nessa Odfrknutí ignoruji.Dělá jako by jí nikdy plán nevybuchnul do obličeje. Všichni ví, že na tajné akce nejsem já ten nejvhodnější z bratrstva. Jo takové hrubší zacházení to je jiné, ale tohle prostě není pro mě. Když zvedáme kata, tak Nessá heká jakoby dělala něco jiného. Určitě by to komentovala tím, že je křehká dívka, ale kdo by jí to věřil. Na to jí znám moc dobře, abych tomu věřil. Spi v seně. Konstatuju, když jsme dotyčného zahrabali, že nebyl vidět. Nessa se otírá, aby nevypadala jako řezník co zrovna porazil krávu a stejně kus vynechá. Vezmu cíp pláště a otřu jí ten zbytek na čelisti. No Tvůj zevnějšek není dokonalý počkej trošku to doladím. Povídám zatímco jí čistím obličej. Utekli teda aspoň když jsem tam byl ano. Ti pitomci byli tak natěšení, že si neuvědomili že tam není ten jeden strážce, ale i zbytek a vletěli přímo do nich. Kvůli nim, že jsem je zachraňoval mi tenhle tlusťoch utekl. Na naznačení od Nessy jenom přikývnu a šplhám na střechu za ní. Je pravda, že jsem radši ve výšce, kde mohu kontrolovat Ty pod sebou. Tak utíkat domů upřímně nemusím. Navíc večerku stanovenou nemáme, ale taky jsem nepřemýšlel tak daleko, že bych uvažoval o nějakých velkých akcích. Ty o něčem víš? Ptám se zvědavě a mám u toho zvedlé obočí, ale to pod kápí stejně není vidět. |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR