Bitva Bohů
hrálo se Denně
od: 30. prosince 2009 16:17 do: 25. ledna 2010 22:09
Dobrodružství vedl(a) TheRandal112
| |
 | 10 000 let, to je doba co musí čekat velké zlo vždy, když je poraženo. Stalo se to tak jen jednou, největší armády lidí, trpaslíků a elfů, ale i orků se skřety a Trolly bojovali jen proti jednomu poslednímu a zároveň hlavnímu šiřiteli té zkázy- démonu Gorgorothovi. Všichni byli poraženi, všichni až na posledního člověka. Jím byl rytíř Mankar, byl posílen všemi svými padlými přáteli a jednou ranou se mu podařilo démona zabít, vlastně jen díky tomu že ho Gorgoroth podcenil. Od té doby byla celá Mankarova zbroj svatý artefakt, mluvili skrze ní bohové a proudila jí obrovská síla, která byla nad hranicí lidského chápání. Den za dnem, rok po roce se nakonec všechny části zbroje ztratili. Zbyla pouze Mankarova zbraň- jeho meč Neurophibron, nejsilnější z artefaktů zůstal v nejvyžší katedrále bohů, s Sylentu. Tak uběhlo 10 000 let a čas démonů, čas zkázy opět nastal, silnější než kdy dříve se armády pekel vzchopily, v čele s Gorgorothem, poraženým generálem stále sílí, už je nedokáže nikdo zastavit, skoro nikdo. Bohy byli zvoleni vyvolenci, kteří opět dají dohromady Mankarovu zbroj a s její pomocí zaženou armády pekla zpět tam kam patří, navždy. Války v posledních 100 letech Vše se změnilo, lidé byli generaci od generace silnější a silnější, nebylo pochyb že se jim nikdo nemůže postavit sám. Dokonce jeden z jejich králů v pýse vyhnal největší spojence lidí-elfy a trpaslíky zpět do jejich domovů, které značně zůžili. Dokonce i horda se rozpadla, byli to věční nepřátelé lidí, ale když se Trollové osamostatnili a skřeti utekli z krutovlády orků, začali se i klany orků znepřátelovat, bojovat proti sobě. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Již několik let buduješ nádhernou říši mágů, silnou říši která se vyrovná ostatním pouhou magií! Vzkvétáte a nemáte jediný problém, jen si všichni užíváte života jak nejlépe umíte. Lidé jsou spokojení a respektují tě, jen pár sousedních království v tobě vidí spíše dalšího pošahaného nekromanta, ovšem toje přirozenost lidí, podezírat. V poslední době toužíš po ovládnutí dračí síly, tví nejvěrnější služebníci se tedy i za tvé pomoci pustili do hledání knih. Ty zrovna sedíš na svém trůnu, kolem nikdo není jelikož je toto město zabezpečeno magickými bariérami. Do komnat ti vrthne jeden z tvých věrných nesoucí svitek Pane! Našel jsem to! Vykřikne vítězoslavně a přesune se k tobě, kde před tebou svitek rozevře. Je to tak jak si všichni mysleli-veškerá síla draků je ukryta v elfí říši. Zatím nevíme kde, doufali jsme že nám poslední řádek psaný v runách pomůžete přeložit? Když se koukneš pořádně, rozeznáš primitivní písmo prvních mágů na světě. Je tam psáno: V lesích nekončících, v zemi kde vládne jen chlad a sníh, tam v starobylém království je ukryto v symbolu krále nejvyžšího půvabné rasy. Samozdřejmě že se mluví o krajích elfů v době, kdy ještě byli celé pod sněhem, před více než milionem let. Od lé doby se póly pohnuly. Stav armády Bojoví mágové: 360 Nekromanti a pekelní kouzelníci: 800 Léčitelé: 520 Dobrovolníci (milice): 20 Pěšáci: 400 Lučišníci: 120 Lehká kavalerie: 230 Těžká kavalerie: 120 Tvá armáda se bohužel nedá srovnávat s armádami ostatních říší... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Elfí říše je ač je to skoro zázrak v rozkvětu. Lidé vám v posledních dobách sebrali část západního území, ale není to nic, co by vás nějak bolelo. Území elfů je po vládě tvého otce rozděleno na jednotlivé marky: Sever: Královy lesy, Pláně Arderian Západ: Velké bažiny, Nekonečné lesy, Hory Irene (část území patří lidem) Jih: Tellakovi lesy (část území je společné s trpaslíky) Východ: Černoles, Šedoles (je v problémech-markrabí zemřel a na jeho místo nastoupil nezkušený syn. Část území je okupováno útočícími orky a část lesů je vypálena) Hlavní území elfů je nazývano Les+křestního jméno vládce. Velká rada měla poradu, nechtěli již víc pozorovat Šedoles v rozkladu. Bylo mezi nimi dohodnuto, že bude znovu sestavena armáda elfů a jakmile bude hrozba orků pryč, nahradí se mladý markrabí za zkušeného člena rady. Čekají jen na tvůj názor. Stav armády Elfí lučišníci: 3200 (500 jich je v Horách Irene) Šermíři: 1000 Běžci: 800 (věškeří běžci pochází z Šedolesa, který brání i nyní) Lovci sokola: 400 (elitní lučišníci z Královských lesů, kde čekají na tvé rozkazy) Strážci plamene: 600 (elitní šermíři, převážně ženy) Mágové-bojovníci: 400 Mágové-léčitelé: 400 Dobrovolníci: 200 (pouze v Šedolese) Máš nejlepší lučišníky, léčitele a běžce. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Jsi částí říše elfů, jako jediná marka jste v ohrožení života. Vaše území plení a pálí orkové. Máte malé území a malou armádu. Velká rada elfů zatím nic neudělala a vypadá to, že na tebe kašlou. Naštěstí tvá armáda je stabilní a mezi elitními běžci jsou vidět i dobrovolníci co se rozhodli, že nebudou dále trpět a dívat se na hořící lesy bezmocně. Dokonce ti přišli na pomoc i bájní draci, stvoření kterých je vidět jen poskromnu-to je tvé eso v rukávu proti orkům. Podle zpráv nastoupila na trůn nová královna jménem Erunis, vypadá to že se zatím k Šedolesu nemá. Zbývají ti poslední tři města-Farnet (hlavní město Šedolesa), Doras a Tirnas. Ostatních 9 měst je plně pod vládou orků. Nyní naštěstí neútočí a tak můžeš vydávat rozkazy. Armáda Běžci: 800 Dobrovolníci: 200 Draci: 4 Lučišníci-novici: 400 Jelikož obýváte pouhou marku, máte nejmenší armádu. |
| |
 | Šedoles-obrana marky Vše se hroutí můj pane! Křičí na mě můj nejvěrnější běžec. Musíme vyprázdnit vesnice a stáhnout se k ostatním! Jeho slova ale moc nevnímám, nemají na mě absolutně žádný vliv. Poslouchej-můj otec tu padl v přesvědčení, že je schopen zachránit tuto zemi! Chápu tvé obavy ale my ji musíme udržet už jen kvůli němu! Mluvím smutně a hořce, rozpačitě. Dej povel, obyvatelé Dorasu i Tirnasu se musí stáhnout sem, do Farnetu. Zde vybudujeme obranu, počkáme dokud nezaútočí a ve správné chvíli proměníme bitvu v náš prospěch! Orkové nemají v povaze nechávat si zálohu, dobijeme zbytek našeho území zpět než bys vyslovil jméno naší nové královny! V mém hlasu se čím dál tím víc rozsvěcí naděje v našich novích spojencích, dracích kteří nám přišli na pomoc v nouzi, i když to zatím nikdy neudělali. Dobře pane, ale je to šílenství! I tak, když padneme bude mi ctí ležet na tomto bojišti se svými bratry, i s vámi! Odejde a já si připevním plášť na zdobené nárameníky. Celé mé oblečení je šedé, jak to zde bývá zvykem. Je posvěcené a požehnané proti úderům, chrání lépe než kožená zbroj! Vyjdu ven a začnu velet Mí věrní a stateční! Šedoles obýváme od dávných věků! Od dávných věků ještě nikdy nepadl! Můžu vám říct že to nemá v úmyslu dnes ani zítra, ba ani celé generace dopředu! Jsme tu totiž my-jeho jediná a nejsilnější zbraň! My že máme utéct? Ne my jsme Šedolesané! My jsme elitní běžci všech elfů! My jsme úderník elfů! Dochází mi dech a tak se s úsměvem nadechnu. Dokonce sami draci nám přišli na pomoc, ani draci tu nechtějí orky a tak je vyprovodíme zase ven! Co říkáte?! ozve se souhlasné křičení, začátek veškerého úspěchu. Dám povel, aby stichli, neboť jjim musím vysvětlit plán a zadat povely. Ačkoli není polovina z nás ani tak zdaleka zkušená jako ta druhá, každý dokáže švihat mečem jako orkové! I když jsem ještě mladý, mladší než kdokoli z mé rodiny co zde kdy velel, vyvedu nás odsud! I mých pětapadesát let nato stačí! Ale co je komu po věku když je vám desetitisíciletí dvacet? Zpevněte palisády, vztyčte vlajku a zapíchněte kůly! Vykopejte příkop a postavte pasti! Rozeberte všechno nepotřebné a shromážděte vodu! Ti co nebudou bojovat budou dávat jídlo či pití ostatním i při boji. Lučišníci budou stát na budovách, ostatní dobrovolníci budou hlavní obrana! Běžci počkají na můj povvel a jakmile se tak stane, vystřelí s draky do nepřátelských řad a zežene je na ústup! Pak je budeme pronásledovat klidně až do ledové pouště Tharnisian! To my uděláme protože my nejsme jen elfové, my jsme Šedolesané a nevzdáváme se toho, co nám patří! lapám po dechu a jsem šťasten že jsem s proslovem skončil. Gestem dám najevo, že jsem skončil a vbšichni začnou opět jásat. Jak mi věří.... nejsem markrabím ani týden a už ve mě mají nekonečnou důvěru. Bez nich bych byl nic, ale dělají mi radost. Proto musíme vyhrát! Projdu kolem mého domu a vyjdu po schodech na stromě tam, kde je svatyně. Milosrdná bohyně, milosrdný bože, dej mi sílu vést je! Dej mi odvahu! Dnes prolijeme mnoho krve, umřít ale nesmíme! Dej mi odvahu, potřebuji ji abych mohl vést tyto lidi, protože bez ní nemohu! Smočím svůj runami porytý meč do jezírka, kde se světila i má ''zbroj''. Dnes to bude o hubu! Řeknu si a jdu pomoct ostatním. |
| |
 | Velká rada Vím, že teď všichni čekají na můj názor, ale pro mne to není jednoduché. Nikdy bych nečekala, že se ujmu vlády tak brzy. Vím, co je potřeba udělat na obranu Šedolesa. Tohle mi starosti nedělá. Spíše dumám nad tím novým markrabím. Je mladý, ale přece jen je o trochu starší než já a já sama už stojím v čele elfí říše. Jaký je mezi námi rozdíl? Navíc se mi příčí rozhodovat o někom, koho jsem nikdy neviděla. Navíc nás může nečekně překvapit. Shromáždíme vojsko. Vydáme se na pomoc Šedolesu a ukončíme boje s orky. Šedoles trpěl už dost dlouho. Vydejte příkazy. Nikdy jsem nebyla v pravém boji a tak nevím, kolik vojáků bude potřeba. Doufám, že velení se ujme někdo, kdo tomu skutečně rozumí. Promluvím konečně a oznámím své rozhodnutí. Znám počet své armády, ale nikdo mne nenaučil taktizovat ani nic podobného. Myslela jsem, že k tomu slouží generálové, aby se o tohle postarali. Pokud vím, většinou se o toto staral můj otec, když ještě vládl. Co se týká toho mladého markraběte. Nesoudíte ho příliš brzy? Je ve svém úřadu sice jen týden, ale jeho lidé se drží s neuvěřitelnou odvahou. Třeba je v něm víc než tušíte. A protiargument může být i to, že mezi námi dvěma není zase takový věkový rozdíl. Pohleďte na mne. Ve svých 50-ti letech už vládnu elfí říši. Jsem nezkušená, co se týká boje, ten je teď nejdůležitější a přesto nepřemýšlíte nad tím, že byste mne nahradili. Navrhuji, abychom ho nejdříve poznali než vyneseme verdikt. Asi jsem je svým prohlášením trochu překvapila. Nečekali takové rozhodnutí. Ale někdy je lepší mladá krev než stále stejné zastaralé a okoukané postupy. Teď konejte své povinnosti! |
| |
 | Irilidian, hlavní věž Když přečtu poslední řádky pergamenu, zablýskne se mi v očích, hned je sdělím mému poddanému který ten svitek přinesl. S radostí se rozhlédnu po svém sálu. Impozantní místnost. Dlouhá chodba, na jejímž začátku masivní dvoukřídlé dveře a po stranách stolky s židlemi. Uprostřed modrý koberec. Na druhém konci jsou dva schůdky, chodba se tam mění na kulatou místnost. V jejím středu nádherný trůn. Na zdech visí obrazy mých předků, i můj, jako zakladatele země a velké modré závěsy. Na trůnem erb naší země a nového rodu - zobrazuje hlavní kouzelnou věž obklopenou modrou září symbolizující magii. Za mým trůnem je velký kamenný balkón. Zvednu se z trůnu a namířím si to k němu. Rozhlédnu se po své zemi. Vidím proudi lidí pohybujících se v ulicích, i v tomto vysokém patře je vidím velmi jasně. Jak úžasné co dokáže magie. Tak souměrná, tak dokonalá, ano, zvládl jsem to, otče... pochválím se a pohlédnu na starý obraz mého otce. Odtrhnu se od toho krásného obrazu, zvednu pravou ruku a lusknu. V tu ránu se otevřou postranní skryté dveře a vyběhne z nich 5 lidí v krásných róbách. Mí nejbližší poddaní. Kdekoliv procházím jsou mi nablízku. Bez výzvy nemluví, pouze čekají na rozkazy. Začnu na ně popořadě ukazovat a zadávat úkoly. Zjisti jak jsme na tom s elfy, případně kolik, a jak mocných, jich nyní pobývá na našem území rozkážu prvnímu, ten bez řečí okamžitě zmizí. Zavolej mého bratra Pedria, potřebuji s ním nutně mluvit druhý z pěti se ztratí Ty zavolej dvojčata, potřebuji jejich telepatické dovednosti třetí vyběhne z trůního sálu Sežeň všech 10 členů mé královské družiny, ať čekají v přijímací místnosti další poddaný kývne a běží splnit rozkaz Rozdal jsem všechny rozkazy. Poslední služebník, který rozkaz nedostal ví co má dělat, drží se v mé blízkosti očekávající svou práci. Otočím se zpět k poslovi dnešních dobrých zpráv. Musíš pátrat dál, vyžádej si cokoliv ale potřebuji přesnější informace! Zdvojnásob úsilí. Vím že pracuješ ze všech sil, a svou práci děláš dobře, proto tě žádám o víc! Zatím ale buď nablízku. na tváři mého výzkumníka se objevil nenápadný úsměv. Má radost z toho že jsem ho pochválil. Odebere se na jednu z postranních židlí. Chvíli sedím na trůně a v hlavě si přemítám plán nad nadcházející akcí. Dveře pak rozrazí bratr Pedrius a za ním telepatická dvojčata. Všechny tři přivítám a nechám je posadit na zvláštní lavici blízko trůnu, tam sedí ti kteří se mnou soukromě jednají. Nebudu chodit kolem horké kaše, přátelé pronesu na začátek Jistě víte čím se teď zabývám, a s potěšením vám sděluji, že jsem již blízko. Vydám se proto se svou družinou hledat odpovědi. A ty otočím se na jedno, starší, dvojče půjdeš se mnou. Tvůj bratr zde zůstane abych zůstal v kontaktu s královstvím a aby nás mohl informovat o dalších zjištěních mého badatele s těmito slovy mávnu na posla se svitkem, ten přikluše zpět. Můj bratr se už nadechuje aby vznesl námitky. Utnu ho Bezmezně ti věřím bratře, jsem rozhodnutý, půjdu, a ty budeš ochraňovat naši zem mávnu na všechny Všichni počkejte v přijímací místnosti, tam vám řeknu zbytek až dorazí má družina, ještě čekám na výsledky nějakého pátrání Všichni čtyři odejdou. _______________________________ Nevím jestli mám nechat výsledek pátrání ohledně elfů v zemi na PJovi nebo si můžu určit že je náhodou přímo v naší knihovně princ elfí říše :P xD |
| |
| Velká rada Jsi královna, proti tvému projevu se každý bojí zasahovat. Navíc jak je vidět jsi jim dala něco, proti čemu nemohou zasáhnout-přirovnala jsi nového markraběte k sobě. Ujímám se vedením nad armádami! řekne nakonec bezruký zástupce obrany hlavního města. Nikdo neodporuje, nechtějí se hádat a vyvolávat tím nepokoj v sále velké rady, ještě k tomu před novou královnou s krví jejího otce, kterého si všichni na smrt vážili. Bezruký generál, jménem Náro se pomalu zvedne, je vidět že mu zvedání se od stolu dělá určité potíže. Nakonec se zvedne a řiká: Vezmu si 3000 lučišníků a polovinu ostatních jednotek co máme k dizpozici! Přísahám že nesklamu a dobiju to území zpět, pak právem potrestám proviněnce! mluví výrazným a arogantním tónem, jakoby chtěl na sebe upozornit. Když konečně odejde, velká rada se rozpustí.Jdeš do svého pokoje. Asi po hodině za tebou přiklusá tvá služebná a začne drbat každého koho kdy viděla, přitom ti uklízí postel. Najednou začne konečně mluvit o něčem zajímavém No taky starej Náro neměl nikdy rád běžce, ani celou šedozem. Prej mu kdysi ten otec novýho markrabího něco udělal. Nedivila bych se kdyby mu to oplatil, tedy kdyby Aidi žil že? Vůbec nevnímá to, že mluví nevhodně. Pak se ale začíná zase vracet ke svým drbům. je to půlelfka a je to znát, která elfka by totiž tak hodně mluvila?No taky ten jeho syn to je pěknej fešák, jen je to pitomec, slyšela sem že se s otcem jenom hádali! Je to půlelfka a je to znát-která jiná elfka by byla schopna tolika zbytečných slov za minutu? Do pokoje vejde se zaklepáním další služebný a říká: Armáda vyjela, ale mám vám vzkázat že se velká rada chce sejít ohledně toho markraběte. |
| |
| Farnet-útoky začínají Vše jde podle plánu, příkopy i pasti jsou hotovy neuvěřitelně rychle a vojáci se formují téměř kouzlem. Elfové co se stahovali z Dorasu a Tirnasu jsou už dávno zavření v domech, nebo jsou součástí milice a lučišníků. Moc armády nenabylo-snad jenom kolem padesáti nezkušených ale statečných mladíků kteří jsou schopni položit život za svou zem. Jeden z draků na tebe začne mluvit Poslouchej elfe, tvůj otec nás chránil odjakživa, kvůli němu jsme tady, abychom splatili svůj dluh. Přijde nás víc, až se rozhodnou správně. Chci jen říci, aby ses nevzdával! Vyženeme orky z tohoto kraje a ani jejich popel zde nezůstane! Pak se zvedne a začne kroužit nad městem. Někteří na tebe nechápavě zírají, přijde jim jako bys rozuměl dračí řeči, protože oni z toho slyšeli jen jakési žbloumání a hučení. Nakonec nastane ticho, vše je připraveno a nic není nezabezpečené. Tak to trvá hodinu, nakonec slyšíš opět toho draka, ale na obloze není vidět, vypadá to jako by zmizel ze světa, ale slyšíš ho z vrchu, nejspíš se magicky skryl. Nepřátelé přicházejí zprava! Zepředu také, ale tam je jich míň, přesuň obranu nalevo! Ti vepředu se snaží odpoutat pozornost! Slyším je! Opět nikdo neslyší to co ty, někteří se ohlížejí a ptají se sami sebe, co je to za zvuky. Nepřítel přímo proti nám! zařve jeden pozorovatel na věži a opravdu, po chvilce na vás začne útočit kolem čtyřset orků zdá se ale, že to není zdaleka celá síla hordy. Útočí zblízka, jak se zdá tak nemají střelce. |
| |
| Další porada Velké rady Když se přihlásil jeden generál, oddechla jsem si. Problém je vyřešen. Zvednu se ze svého místa a opustím místnost stejně jako ostatní. Jsem ve svém pokoji a jedna z mých služebných tu uklízí. Snažím se nevnímat to její neustálé tlachaní, jde mi z toho hlava kolem. Potom mě ale zaujme to, co říkala o generálovi. Budu se na něj muset někde optat. Nicméně, pokud tohle opravdu udělá, trest ho nemine. Otočím se ke dvěřím, když se ozve zaklepání. Vstoupí další sluha a oznámí mi, že ardmáda vyjela a rada si opět žádá moji přítomnost. Cokoli, jen abych se zbavila té služebné. Vážně, nikdy bych netušila, že někdo dokáže tolik mluvit. Kde jsem vlastně k té služebné přišla? Předstoupím před radu. Mírně se ukloním a sednu na své místo. Přece jen, mám před nimi určitý respekt. Tak spusťte, co chcete projednávat? Vybídnu je a pohodlně se uvelebím na židli. |
| |
| Irilidian Po chvíli se ti začnou přímo rojit informace, někteří tě zastaví ihned na chodbě. Vypadá to, že ste v knihovně narazili na nějakou kroniku dračí moci, protože jste do této chvíle nemohli najít žádnou informaci a najednou se přímo rojí. Elfů v naší zemi je kolem tisícovky, tedy podle posledního sčítání lidu. Žádní mocní mezi nimi nejsou, jsou to spíš jen učni. Vypadá to že elfové si vystačí s magií sami, hlupáci! řekne první z asi deseti sluhů, které kolem sebe vidíš. Tví poddaní si nejspíš pozvali na pomoc přátelé. Ohledně elfích symbolů, prý jich bylo kolem deseti. Devět z nich je jasných, ale desátý nedává smysl. První je Trůn, druhý koruna, třetí je rodový meč, čtvrtý krev krále, pátý je královský prsten, šestý královský medailon, sedmý je stůl v místnosti rady, osmý je strom na náměstí v citadele a devátý je Mankarova přilbice, u té ale nevíme kdo jí vlastní! A to desáté, píše se tam něco jako duše statečného, ale jsou u toho klasické runy které říkají, že nejde o duši jako takovou, nýbrž o nějaký předmět. V žádných knihách o něm ale není ani zmínky! Zbytek nic nikdo neřekne, vypadá to že někdo chtěl říct něco co už bylo uvedeno. Jakmile jdeš do místnosti, kde by na tebe měli všichni čekat, znenadání se ti zamotá hlava a začerní před očima. Jsi naprosto dezorientovaný, posledních pár okamžiků si nepamatuješ. (pokud se zaptáš, služební ti to ochotně řeknou). Uslyšíš jen Pane, proč jste nás sem zval? |
| |
| Farnet-obléhání Je t tady! Držte se mí bojovníci! Statečnost je vše! Když už tak nedávejte život lacino! Nenechávejte umřít ostatní, kryjte se navzájem! Zakřičím, protože nechi zbytečné ztráty. Polovina běžců okamžitě napravo! Druhá pomůlže vepředu!! Lučišníci, zaměřte okamžite pravou stranu a přesuňte se nalevo! Křičím co nejhlasitěji, to že rozumím drakovi mi přijde více než podivné, nikdo z naší rodiny, ale ani nikdo z těch co znám to neuměl. Konečně se vrhnu do boje, hned jakmile na nás zaútočí z pravé strany. Kolik jich asi může být? Runy na mém meči pomáhají v boji, zvlášť když je to boj kdy chráním svůj lid, své přátele. Jakmile tedy vběhnu do boje, rozsvítí se jako slunce. Pro oči šedolesanů to nebude nic nového, jsou zvyklí že když jsou tak jim do obličeje občas před všechno to listí začne svítit silný paprsek světla, ale pro orky by to mohlo být zničující, chvilkové oslepení. Teď Zaútočí veškerá obrana! S draky jsem domluvený, toto znamená jen překvapivý útok obrany. Jakmile překvapení vyprchá, okamžitě zadám povel Stáhnout! a všichni se zintenzivní do obrany. Jakmile na nás pude největší vlna, křiknu Útok! teď samozdřejmě i s drakama, kteří zaútočí na nepřítele zezadu, tím ho sevřeme, protože my vytvoříme něco jako zeď a drakové je budou zezadu pálit. Nepolevujte! My to dokážem! křičím každou minutou.... |
| |
| Irilidian Na cestě do přijímací místnosti mě zavalí mí poddaní. Každý mele to své a vyžaduje si mou pozornost. Informace o elfech v zemi mě trochu naštve, nějací učni mi jsou k ničemu. Když jeden z dalších začne mluvit o symbolech, zastavím se. A co po mě chcete, abych to zjistil já? Zavařte trochu své hlavy, co takhle se optat těch elfů ve městě? Někdo určitě něco musí vědět! Ještě dnes chci mít na stole nějaké výsledky, zítra se chci vypravit do elfské říše Přikážu a hned se dám zase do kroku. V mé hlavě se zmítá tolik informací až mi z toho šíleně stoupá tlak, srdce mi buší o stošest. Tak blízko! najednou zavrávorám. Obklopí mě černota a div sebou neseknu o zem. Když se z toho dostanu, nepamatuji si poslední chvíle. Začnu se otáčet kolem sebe a všimnu si posledního pátého služebného, kterému jsem předtím nezadal žádný úkol. Přitáhnu si ho k sobě... Řekni mi hned všechno co se stalo v posledních pár okamžicích! Neptej se a prostě to řekni když mě dostane zpět do obrazu, obrátím se ke skupince lidí, které jsem nechal čekat v přijímací místnosti. Ještě mě trochu bolí hlava, když usednu do menšího trůnu v čele stolu, podepřu si hlavu. Jak určitě víte, snažím se dostat se k dračí moci. Po vás chci spolupráci. pohlédnu na svou družinu, oděné v modrých zbrojích. Vy mne samozřejmě budete doprovázet, hned zítra chci vyrazit do elfské říše. Snad na tom s nimi nejsme tak špatně aby mi neposkytli pár informací...jede s námi i jedno z dvojčat obrátím se na to starší Doufám že je stále ve vaší moci spojit se s tím druhým i na tak velkou vzdálenost, bude to potřeba otočím se na Pedria Nemyslím si že by bylo těžké dostat se do obrazu situace naší země poslední kdo zbývá je hlavní badatel Tví lidé mi oznámili to o těch symbolech, je na tobě na to přijít, optej se elfů ve městě, vydej se do jiné země ale chci výsledek, pokud možno dnes večer. Jestli to dokážeš, odměna tě nemine, to ty ale víš když se rozhlédnu a nikdo už nezbývá, narovnám se. Nějaké otázky? |
| |
| Velká rada Když se dostavíš k radě, je tam poměrný ruch, tan ale utichne jakmile si uvědomí, kdo přišel. Když se zeptáš, nastane ticho. Nakonec spustí Kheres, jeden z nejvýše postavených mágů elfí říše. Co se týče mne, já mu nevěřím! Je sice pravda, že je starší než vy a tak by mohl být teoreticky dobrý vladař, ale nesmíme opomíjet, že vy máte má paní vládnutí v krvi, on ne, jeho otec se tam dostal jen díky tomu, že jeho starší bratři zemřeli. Ostatně on sám byl spíše bojovník. To je také důvod, proč orkové zaútočili právě tam-země nemá generála. Proč bychom měli riskovat že ten chlapec je jiný, když to můžeme obejít tím, že tam dosadíme věrohodného člena rady. Nato se ozvou jen souhlasy, až na jednoho. Tím je Patricius, zástupce Černolesa. Pokud já vím Kheresi, ty si nezačínal o nic lépe než ten mladý hoch a podívejme se, kolik jsi toho dokázal! Já Mathaiovi věřím! Viděl jsem, jak si počínal když byla první vesnice zničená. Byl zničený i on, litoval každého a to ještě nevěděl, že jeho otec tam umřel také. Věří svému lidu, sžívá se s ním a to je přeci základ každého vládce v zemi! Patricius sklidí menší úspěch, znovu se ozve Kheres. Já nevím jak vy, ale také by mi bylo líto kdyby se má marka začala rozpadat! Jak můžete vědět že ten mladý markrabě už není dávno mrtvý? Co když utekl jako zbabělá slepice před smečkou vlků a zanechal tam všechny své svěřence?! Patricius naštvaně bouchne do stolu a zbrkle vstane, To si vyprošuji Kheresi! Nezapomínej že jen díky jeho otci byla elfí říše bezpečná před loupeživými nájezdy! Nezpochybňuj statečnost jeho! Mathai je daleko statečnější, než my všichni dohromady! Kheres se začal skoro smát Ano, podívejme jak se nám náš zástupce rozjel, nevím jak vy, ale já bych synovi toho, co se přátelil as draky rozhodně nevěřil. Takový člověk ani nemůže mít hlavu v pořádku! Vždyť jsou draci životu nebezpeční a on se k nim přibližoval jako k přátelům! Byl to šílenec! Patricius se téměř přestává ovládat, je vidět jak to v něm řve, nejspíše to byl jejich přítel. To už je ale příliž Kheresi! Zpochybňovat nového markraběte je jedna věc, ale zpochybňovat toho předešlého, kterého zvolil samotný elfí král je druhá! Zpochybňuješ snad jeho zozhodnutí co?! Kheres opětuje řvaní, je vidět že se ho to dotklo. Myslíš si že když si zástupce markraběte Černolesa, že si můžeš vyskakovat ty červe? Najednou je přeruší hlasitý, ale klidný a jemný hlas, Ale pánové, jednáme o tom, kdo bude nový makrabí Šedolesa a ne kdo nebo čím byl ten starý. Takto se muž chová před královnou? Nechme promluvit ji, oproti jejím slovům jsou ty vaše bezcená! opět zasáhne Kheres Jistě Sion! Pojďme hlasovat! Kdo hlasuje aby stávající markrabí zůstal a abychom tak riskovali zánik naší říše? Ať zdvihne ruku! První zvedne ruku Patricius, pak dlouho nikdo, ale jakmile se začne Kheres nadechovat, opět ho přeruší Sion. Počkejme, jak naše paní říkala, nevíme o něm zatím vůbec nic. Poslala jsem kvůli tomu svou dceru Aylin, to bylo zhruba před několika hodinami. Vzali si obřího orla, nyní už se vrátila. Povolávám tě do místnosti velké rady Aylin! pokřikne, vstane a rukou ukáže na velké zdobené zveře vedoucí do chodby, která spojuje vyškerý palác. Ty dveře se otevřřou, vejde štíhlá a nenápadná postava, oděná v lehkém oděvu, převážně hnědém. Zavře za sebou a stoupne na na kruh, na který se povolávali ''svědci'' již před několika tisíci lety. Pověz Aylin, má dcero-co jsi viděla v Šedolese? Zavládne ticho, vypadá to že mladičká elfka se tak trochu bojí promluvit. Vid- Viděla jsem zničená města, jen jedno přežilo-Farnet. Do toho teď svolává mladý markrabě všechny síly země. Jejich tam kolem tísíce, možná dvou. Vypadají nadějnš, slyšela jsem jeho proslov, povzbuzuje každého člověka, i ty co nebudou bojovat. Staví armádu z dobrovolníků a dělá z města pevnost! Ale.... děvče se na chvíli odmlčí a pak řekne: Slyšela jsem něco podivného, na Mathaie mluvil jeden ze čtyř draků, co mu přišli na pomoc, vypadalo to jako by rozuměl jejich řeči. Opět je ticho. Přeruší to pán bažin Mluví s draky? Ty bytosti mu přišli na pomoc? Jsi si jistá tím co jsi viděla?! Malinká elfa potřese hlavou na souhlas. Kheres ze sebe vytlačí Nechť promluví královna! |
| |
| Farnet-obrana To co ti říká drak je opravdu pravda, díky tomu získáváte velikou výhodu, rozmístil si své muže tak, aby byli lučišníci kryti a aby byla vojenská síla na těch místech, kde má být. Malinký útok tvých armád vesměs moc neznamená, ale světlo z tvého meče na chvíli oslepí přední řady tak, že je sesekáte skoro s radostí. Přesto se nezdá, že by nepřátel ubývalo. Jakmile je nejvíc nepřátel naveleno u vás, snesou se draci, pro orky začne peklo. Jejich výhody se promění v nevýhody. Jisté vítězství ve zkázu. Draci se začnou spalovat na popel a mnoho orků se ve strachu rozuteče, nemají žaludek nato aby bojovali proti něčemu, co nemůžou zasáhnout protože nemají střelné zbraně. Vítězíme, ti drakové jsou opravdu s námi! Sláva Mathaiovi, spojenci draků! to se začne ozývat, jakmile už žádný nepřítel není na dohled. Ani nevíte, jak dlouho trvala bitva, jen víte že se už stmívá. Umřelo z vás dost a dost, je jisté že nebýt draků, umřeli byste všichni. Zbylo ti jen 900 vojáků celkem, z toho jsou 400 lučišníci, z nichž nepadl ani jeden, dále 400 jsou běžci, dobrovolníci skoro nevydrželi. I tak tě všichni oslavují, řvou Sláva Mathaiovi! Sláva drakům! Sláva Mathaiovi, spojenci draků! Chvíli se to tak hrne, najednou ale uslyšíte dusot, kopyt i nohou, už si myslíte že se orkové vrací, ale jde to z opačné strany. Z lesa vyjdou elfové, průzkumníci, šermíři. Chvíli po nich nějací jezdci a nakonec v bojovém kočáře pravděpodobně jejich generál. Jakmile se to všechno zastaví (může jich být několik tisíc) tak z kočáru vyjde Náro, odvěký nepřítel tvého otce. Co se to tady děje?! řekne a je vidět, žu mu při výstupu chybí jedna ruka. Kde sou orkové kruci? Co to má znamenat?! Je vidět, že na tvých vojácích je vidět naštvanost, protože z jeho slov je cítit, že čekal že nepřežijete. Přijde k tobě a zařve ti do ucha Podej hlášení vojáku! Nad tvojí hlavou se objeví drak, Náro na něj chvíli zíra, nechce tomu uvěřit. Jednotky elfů panikaří, všechny až na ty tvoje. Drak se snese těsně za tebou, hned po tom co mu lučišníci uvolní místo. Co je to za muže Mathai? Co zde pohledává? jako obvykle tozumíš jen ty. Tak ty ses spřáhl s těmihle stvůrami?! To je velezrada! Dám tě zavřít pěšáku! Je vidět, že arogance k vaší rodina přetrvává, i když ty jsi mu nic neudělal. Drak opět zamluví Co je to za idiota? Jelikož si zvyklý, že to co slyšíš ty slyší i ostatní napomeneš ho- Tiše! To se ale očividně nelíbí generálovi Co to má znamenat?! Ty s nima mluvíš?! Ty zrůdo! Ty příšero! Co si zač ty hnuse! Chopte se ho! zařve nakonec, ale dřív než se dají vojáci do pohybu, drak na ně začne řvát. Všichni znervózní. Volají mne, orkové se seskupují. Musím jít, snad si s ním poradíš! řekne, zvedne křídla a odletí. Tak tady to máš! I ostatní zrůdy se s tebou nechtějí bavit! Zašpinil si naší rasu! Dám tě zavřít velezrádče! Chopte se ho lenoši! Tentokrát k tobě přiběhnou šermíři, kompletně tě oblíčí. Tví muži se nechtějí pouštět do rozporů, proti přesile by neměli šanci. A co se týče vás, všichni dostanete svůj trest za paktování se s těma zrůdama! Jeden se ale zmůže na odpor Nebýt jich tak sme všichni mrtví! Ty si velezrádce! Zajímáš markrabího! Jakým právem?! Bezruký generál opět zakřičí Chopte se i jeho! okamžitě se nahrnou další i k němu, i když se brání, je to marné. Vy! Odvezete tuhle pakáž zpět do citadely, řeknete jim že to jsou velezrádci, paktují se s příšerami a zasluhují trest! Dají ti pěstí do zad. O několik hodin později se probudíš v cele, v hlavním městě elfů (počkej dokud královnička nedořeší problém a hezky se nevyspinká a druhý den se toho případu ujme :D) |
| |
| Irilidian Ne pane Ozve se když domluvíš, díky čemuž vlastně opouštíš město. Do večera se nic neděje, pak ti do komnat se zaklepáním vpadne již známý služebník. Pane! Nějaký opilý elf nám prozradil co je duše statečného! Předpokládali jsme že jde o artefakt, ale vypadá to, že jde o nějakou osobu. ic víc neřekl, snad jen že by měla být úzce spjata s draky. Ohledně Mankarovy přilbice, elfové na ní nedají dopustit-hned jak jsem se ptal tak jsem se setkal s odporem, považovali mě za blázna. A mám vám ještě vyřídit, že nám nějak podivně vymřel jeden šlechtický rod, během hodiny leželi všichni mrtví, bez známek boje-jen tak uprostřed dne všichni lehli na zem a už se neprobrali! Jakmile dořekne, nevidí důvod se více zdržovat v tvých komnatách, vezme za kliku a přitáhne k sobě dveře, které za sebou poměrně hlasitě zabouchne. Od té doby co se ti zamotala hlava je ti nějak nevolno, ne snad od žaludku ale od mysli. Dělá ti potíže přemýšlet, ale vše coti řekli si naštěstí pamatuješ. |
| |
| Irilidian Jakto najednou? Co to bylo za rod? vstanu a popojdu k němu, chytnu ho za límec Koukej zjistit kdo jim co udělal nebo to schytáš ty! mávnutím ruky otevřu dveře a druhým mávnutím z nich vyletí služebný Nikoho nevolám a sám se vydám hledat Pedria, když ho najdu, řeknu mu o změně plánu Bratře, situace se změnila, mí služební nalezli další důkazy o dračí moci v elfí říši, již jsem poslal velvyslance, poslal mi telepatickou zprávu že elfové nemají nic proti abych zavítal do jejich knihoven. Odjíždím proto již dnes a sám, trůn je tvůj, věřím ti bratře když s ním mluvím předstírám nadšení, pak se vydám za svou družinou a řeknu jim to samé. Když vše vyřídím, a zařídím, aby si všichni mysleli že jsem odjel, vrátím se do tůního sálu. Přesvěčím se že jsem sám a rozplynu se. Objevím se ve své nejtajnější komnatě, skryté magicky někde v místě nad hlavní věží. Není to komnata jako taková. Místo zdí místnost obklopují bílé mraky které promítají různé obrazy. Mám podezření že proti mě někdo něco kuje. To, jak mne přepadlo před přijímací místností, nebyla náhoda. Někdo se mě snaží odstranit. Mávnu rukou a jednotlivé mraky vytvoří obrazy lidí. Nyní sleduji hlavního badatele, dvojčata, bratra Pedria, mou družinu a trůní a přijímací místnost. Uvidíme co se dozvím. |
| |
| Irilidian-vize Plně se rozhlížíš po svých služebných, zprvu nic nevidíš, ale postupně se začne něco dít. Jeden z tvých služebných je jak se zdá ven z věže, skryt za jedním z domů na hranici města. Je na něm něco zvláštního, je cítit šamanismem, rudě mu žhnou oči a něco mumlá, klečí a rozpíná ruce k nebesům. Z jeho řeči je lecos poznat, ačkoli mluví zastřeně, magicky tak aby lidé kolem nevěděli co říká, ty to slyšíš díky svým schopnostem zřetelně, vypadá to jako by se bavil sám se sebou, nebo s něčím jinde. ...a devátý je Mankarova přilbice skrytá v kameném pilíři, na náměstí v Sylentu-pátý pilíř od vchodu po levé straně nahoře, otvírá se trhnutím podstavce. Jaký je ten desátý otroku? Je to osoba, vznešená, daleko za elfskými hranicemi, měl jste pravdu, přebýval v Šedolese. Teď tam ale není, nemusíte již dále bojovat! Já rozhodnu co budu dělat otroku! Jistě pane, dávejte ale pozor-možná mu přijdou na pomoc draci. Hlupáku! To si mi nemohl nic říct?! Nevěděl jsem že.... Víš ještě něco jiného nebo ne?! Vypadá to že můj král se vydal již dnes, to znamená že jestli půjde nejkratší cestou, po stříbrné stezce tak dorazí o půlnoci přesně do dvou dnů, nesmíme ho nechat dojít tak daleko! Elfové ho pustí na své hranice, co když zjistí že.... Ticho! Kolik toho ještě víš? Už nic můj pane! Dobrá, na té ztezce ho uvítám. Kdo toho ví víc? Jeho hlavní badatel můj pane, neznám jméno! Tak to si mi přestal být užitečný! Ne můj pané! jeho oči začnou žhnout ještě víc, nucený hlas se změní v řev a lidé kolem se začínají rozprchávat. Jeho hlas je čím dál tím víc zoufalejší, pak najednou jeho tělo sežehne plamen a on zmizí, nezbude po něm ani popel jak by se dalo čekat. V témže okamžiku uvidíš, jak další z tvých přisluhovačů, tvůj hlavní badatel padne na kolena a ruce nechá volně v bezmoc, začnou mu rudě žhnout oči jako tomu předešlému, pak prostě vstane a odejde, oči mu vyhasnou ale bylo vidět, že okamžitě změnil směr pohybu, jde do knihovny, nahmatá podivnou knihu jejíž obal je dělán ze dřeva a listní. Kniha se v jeho rukou vznese a zmizí. Badatel dopadne na zem, ale ihned vstane, už mu nehžnou oči, které si právě protírá a drží se z bolestnou hlavu. Kolem něj projde někdo jiný. Co se to stalo? Kde to jsem? zeptá se badatel a je vidět, že zapoměl víc než jen podlední chvíle. |
| |
| Tajná místnost s mraky Věděl jsem to. Hm, co teď. Nesmí zjistit že jsem neodjel, zároveň se musím dostat do Sylentu a také zjistit s kým to ty zrádci mluví. Můžu zkusit projekci. Ano to by šlo! Vymyslím plán a z rukávu vytáhnu svitek. Začnu ho nahlas číst. Obklopí mě červená záře a vedle mě se objeví má přesná kopie. Akorát jaksi nemá svůj moze. Můžu ho ovládat jenom odsud a... zasténám, chytnu se za bok. Jsem vysílený. Je to těžké kouzlo a navíc je mi pořád zle z toho útoku na mne. uf...další projekci nezvládnu, toho badatele si budu muset zavolat sem... Nejdřív zařídím toho dvojníka. V dalším mraku se objeví cesta, na které bych teď byl kdybych vážně odjel. Něco zamumlám a obraz vcucne mého dvojníka. Ten teď stojí na koni na cestě. Jednoduchým příkazem mu dám povel aby jel po cestě k elfům po stříbrné stezce. Pak se obrátím k obrazu mého badatele. Nejdřív ho zavolám sem, je to tady chráněný před magickým spojením takže se na něj ani ten jeho pán nenaváže. Pak ho hodím zpět a prostě si nebude nic pamatovat a v tom z mého obrazu přiletí můj badatel předemě. Odmrštím ho na židli a hodím na něj kapalinu v lahvičce. Nevidí nic. Ssss kýýým jssseššš sssspojený...pro koho pracuješšš a co víššš o té dačí moci mluvím k němu jiným hlasem. Nemá šanci poznat kdo jsem. |
| |
 | Neznámo kde, neznámo kdy... 120 a míň už ne! řeknu už trochu naštvaně. Nesnáším smlouvání. Ale starosta konečně pochopí že déle už mě zkoušet nemůže. Tak dobře 120, vědmáku ale peníze dostaneš až přineseš důkaz že si tu zrůdu zabil. řekne starosta. Připravím se a v noci vyrazím. Otočím se a dál už se s tím hejskem odmítnu bavit. Přesunu se stranou a rozdělám si oheň. Musím se připravit. Udělat lektvary, oleje... Vytáhnu batoh kde mám ingredience. Bazilišek... To znamená že boj bude v jeskyni. Takže kočka, dále... Jedy...Hmm takže vlha. Zajisté stříbro no a na něj... Vytáhnu z batohu lahvičku. Zhouba bazilišků, pro jistotu ještě vlaštovku kdyby něco nevycházelo. Když se setmí vyrazím tam kde mi to označil starosta. Obhlédnu si jeskyni a vypiji kočku. Vejdu dovnitř a hledám baziliška který má v téhle jeskyni bydlet. Najednou mi rameno probodne dlouhý dráp. Kurva! Piruetou vytrhnu dráp z ramena a otočím se abych zjistil co to bylo. Sakra to je upír! To nepoznají upíra od ještěra? ale není čas na to abych nad tím přemýšlel. Protože garkain hned útočí znovu ale teď už jsem připraven a jeho útoku uhnu další piruetou a zaútočím. Na zeď vystříkne krev a useknutá ruka spadne na zem kde se ještě chvíli cuká. Upír ale útočí dál jako smyslů zbavený a já musím pořád víc ustupovat a zuřivě se bránit. Takle ten boj bude na dlouho garkain se nikdy neunaví když se mě cítí čerstvou krev ale... dojde mi že jsem nedávno měl zakázku na bruxu a pro jistotu jsem si namíchal i černou krev. Rychle sáhnu na stehno kde mám pásek na lahvičky. Jo pořád tu je! rychle do sebe kopnu obsah lahvičky. Ve chvíli kdy lektvar začne fungovat tak mi těle naběhnou černé žíly. A při útoku uhnu mečem a nechám se kousnout. Když mě kousne a napije se mojí krve tak jed začne účinkovat a nestvůra padne k zemi mrtvá. Vyndám z batohu nějaké bylinky a dám si je na rány. Uříznu příšeře hlavu a táhnu se zpět do vesnice pro odměnu. Hodím hlavu před starostu. Tohle je ten váš bazilišek? Tohle je upír. A rozhodně je daleko nebezpečnější než bazilišek! A taky dražší takže teď jenom jestli jste tak zabednění a nepoznáte ještěra od upíra a nebo jste tak lakomí a podlí? Dej mi ty peníze a už mě tu nikdy neuvidíte! Vytrhnu mu měšec a jdu pryč. |
| |
| Irilidian Co se to děje? Pomoc! Prosím, pane co ode mě chcete? Nechte mě jít! Mám děti a rodinu! Začne na tebe zoufale křičet tvůj badatel. Několikrát to zopakuje, když mu začnou znovu žhnout oči. Tshééééé! ozve se z něj a začne se měnit, proměňovat. Praská mu kůže a objevuje se pod ní slizká hmota. Ona slizká hmota se vzácná směs-kyselina namíchaná šamany která leptá pouze kůži lidí, nic jiného. Než si to ale stačíš uvědomit, vyprskne ti část na róbu, na koleno a ty ucítíš strašnou bolest. Jakmile už na sobě tvůj ''badatel'' nemá kůži, veškerá kyselina z něj spadne a před tebou se objeví jakási zrůda, nepopsatelná a hlavně beztvárná. Je to něco jako kupa slizu, nemá žádný tvar a neustále se formuje. Najedou se odlepí a vrhne se na tebe, stačíš reflexně uhnout, ale stačilo se to dotknout tvé tváře, těsně pod okem. To místo se ti rozleptá, jako by si¨to stvoření vzalo kousek tvé kůže. Nečeká a okamžitě se vrhá na další útok! |
| |
| Neznámo kde, asi kolem čtvrté hodiny odpoledne, počasí deštivé ale sem tam vysvitne sluníčko :D Za tebou se ozve smích a hned po něm Chopte se toho zaklínače! Dostaneme odměnu od císařství za dopadení dalšího! Tvé reflexy jsou rychlé, uvědomíš si co se děje hned jak se to stane. Z poza rohu se na tebe vrhne asi deset vojáků se symbolem impária-zlatá koruna na rudém štítu a to celé na modrém poli. Jsou opravdu dobře vybaveni, zbroj mají těžkou a plnou, masivní a jejich meče jsou rozhodně mistrovskou prací kovářů. Než stihneš cokoli udělat, obklíčí tě, protože ví že by si byl schopen jim utéct. Jsi uprostřed náměstí, což znamená že nemáš po čem utéct, budovy jsou poměrně daleko a vzdálenost mezi tebou a vojáky se stále snižuje. Postupují pomalu a opartně, točitě tě uzavírají. Jsou téměř na dosah meče... |
| |
| Bla bla bla pořád na stejnym místě Když to na mě zaútočí a já se tomu vyhnu, začnu přemýšlet co to vlastně je. Tak mě napadá jestli to byl od začátku takovej humus nebo to z něj udělal ten jejich pán... Pomyslím si a pokusím se po něm vrhnout koule všech 4 elementů. Žádná až na tu ohnivou s ním nic neudělá. Mám tě! zjistil jsem jaký element na něj platí, to už na mě ale znovu útočí. Uskočím a mávnu rukou ale podaří se mu o mě zavadit. Leptá se mi břicho! I přes bolest začnu mumlat zaklínadlo, od ramen se mi začnou kolem rukou ovíjet plameny, když přejedou přes dlaně, vytvoří se dvě dračí tlamy kteří začnou chrlit oheň. Funguje to, ustupuje dozadu. Myslí si že se z toho dostane když uskočí dozadu. To jsem ale chtěl. To mávnutí rukou totiž v mraku za ním vytvořilo obraz sopky s lávou. Vykřiknu jedno slovo a obraz ten hnus vcucne. Okamžitě mrak "vypnu" a kleknu na kolena. Mám velké bolesti. Gridiousi.... zavolám v mysli. Ještě stihnu vytvořit mrak který ukazuje na mého hlavního léčitele (ne že i z něj uděláš zrádce!!) a přivolat ho ke mě. Než se vzpamatuje kde je, upadám do mírného bezvědomí. Koukám při tom na nebe a vyřknu poslední slova Bohové, vybudoval jsem Zem Mágů z ničeho, chci se stát drakem pouze na její ochranu. Proč mi v tom bráníte... Nyní jsem v rukou léčitele. |
| |
| Velká rada Překvapeně zírám před sebe na dva členy rady. Ještě nikdy se mi nestalo, že by se přede mnou začali hádat. Jak vidím, tak většina rady je pro to, abychom sesadili Mathaie. Jak je mám přesvědčit, že dělají chybu? Co záleží na tom, jak se k místu markraběte dostal jeho otec. Důležité snad je, aby mu jeho lid důvěřoval a pokud vím, tak ho poslouchají a následují. Není snad toto důležité? Myslíte si, že by se někde schoval? Slyšeli jste o nějakém Šedolesanovi, který by utekl z boje, když je jeho země v ohrožení? A zatímco oni tam riskují své životy, vy se tady hádáte jako nějací malí kluci! Když se ovšem Aylin zmíní o dracích, mírně zblednu. Spolupracovat s draky není v našem rodě příliš obvyklé. Po tomto sdělení nepochybuji, že mu ostatní nevěří. Já sama jsem o dracích neslýchala nic pěkného. A pokud s nimi i mluví? Ale na druhou stranu, spojenci se nám teď hodí. A oni jsou velmi mocní spojenci. Kheresi, nesuď ho jen kvůli tomu, že dokáže mluvit s draky! Spojence potřebujeme a když mu sami nabídli pomoc, nezbývá nám nic jiného než je vřele přivítat. Nebo se snad chceš proti nim postavit? Jak myslíš, že by reagovali, kdyby zjistili, co tu říkáš? Nicméně, stále trvám na svém rozhodnutí. Dejme mu šanci, aby nám ukázal, co v něm je. Pokud dokáže přesvědčit své lidi, může přesvědčit i nás. Po tomhle dlouhém proslovu se nadechnu, ale zdaleka jsem neskončila. Podívám se po všech přítomných a znovu pokračuji. Teď se chci zeptat na něco já. Co víte o tom generálu Nárovi? Donesli se ke mně takové zvláštní věci. Je pravda, že nenáviděl Mathaiova otce? Jsem zvědavá, co se dozvím. |
| |
| Vesnička- Přesila Nacvičeným pohybem popadnu meč ze zad a zaujmu obraný postoj. První útok který provedu tak je že se skrčím a opíšu mečem kruh kolem dokola při čemž mířím na nohy. A jak doufám pár vojáků padne k zemi. Setrvačností se odrazím a zasadím nejbližšímu vojáku úder do podpaždí. Jestli meč projde přes zbroj tak to bude vážné zranění a jestli ne tak mu alespoň vyhodím rameno z kloubu což mi stačí, nepotřebuju je všechny zabíjet. Provedu piruetu a zavířím mečem abych odrazil případné útoky. Následný úder vedu hlavicí doprostřed helmy dalšího vojáka. Po zásahu se ozve křupnutí zlomeného nosu. Nyní už jsem si udělal dost prostoru abych se mohl začít více pohybovat a zaklínačský tanec vypukne naplno. Dělám úkroky a piruety abych se vyhnul útokům ale abych se dostával do co nejlepších šancí. Snažím se nezabíjet a nezpůsobovat moc vážná zranění. Nechci je všechny zabít jenom jim dát lekci že se zaklínačem si zahrávat nesmějí. A během celého boje se nenápadně přesouvám ke svému koni. Když už moc vojáků nezbývá a já dotančil až ke koni tak se ladně vyhoupnu do jeho sedla, zasadím poslední ránu plochou stranou meče vojákovi přes prsty, nasadím koni ostruhy a odjíždím pryč. |
| |
| Irilidian Omdlíš, jakmile povoláš svého nejlepšího léčitele. Naštěstí se probudíš a zjistíš že jsi celý, jen máš na vyleptaných místech malé jizvy, které tam už nejspíš zůstanou. Vedle tebe sedí mág-léčitel. Jste pořád v té samé místnosti. Můj králi! Málem jste umřel! Ty rány byly napuštěné jedem, kyselinou a bůh ví čím ještě! Jaká obludnost vám to mohla provést? Co to bylo? vychrlí na tebe tyto otázky, má strach jak o sebe tak o tebe. Na zemi je pořád vidět nějaký ten sliz a pár kapek krve. A ještě něco-někdo ukradl knihu, kterou nám prodal jeden zlodějíček. Ta kniha se jmenovala ''marky elfů'' ta kniha se sice našla před chvílí pár kilometrů od města, ale chyběly jí strany, myslím konkrétně Černolesa nebo Šedolesa. Navíc nám zmizel váš badatel a také čtyři z vašich sluhů! Jedoho viděli shořet u hradeb, druhého viděli odjíždět z města a třetího byli nuceni zabít stráže, kde je čtvrtý to nevíme. Pomalu se zvedne a rozkulhá se. Budu muset pro vaše služebnictvo, takhle tu nemůžete zůstat! Pomalu odchází z místnosti. |
| |
| Velká rada Vše se na okamžik uklidní, když začneš mluvit ty. Je vidět že máš mezi všemi respekt a tak si tě rádi poslechnou. Aylin, elfka konečně odejde z místnosti a tak začnou členové rady mluvit. Aderlen, velitel stráží v citadele začne s naprostým klidem a věrohodností. No ano. Začalo to myslím tím, že Náro sebral Aidilienovi místo v radě, místo generála obrany. Aidilien ho pak několikrát velmi osobně urazil a to byl vlastně začátek toho všeho. Pak, když se lidé zajímali o naše území, z Černolesa byl urýpnut malý kus, Náro obvinil Aidiliena, že kvůli němu se s lidmi znepřátelili. Aidilien si to samozdřejmě nenechal líbit a tak vzal svou armádu, jelikož z Šedolesa pocházejí věškeří naši běžci, umíte si asi představit co to mohlo znamenat pro elfí říši. No tak to pokračovalo. Nakonec ho jel Náro vyzvat na souboj do Šedolesa, poblíž Farnetu je tam takové malá sluj a u ní Aidilien byl. Když se Náro přiblížil, urazli ho Aidilien ještě jednou a se soubojem nesouhlasil. Když na něj pak Náro zaútočil okamžitě, přilétl tam drak, vypadalo to že Aidiliena nejspíš chránil. No a ten drak prostě ukousl Nárovi ruku. Ten generál nenávidí tedy jak draky tak Aidiliena. Pokud je ale moudrý, v což nepochybuji tak nebude obviňovat Mathaie, draky snad také ustojí ale nemůžeme na vše spoléhat. Nejradši bych tam vyslal- Chvíli přemýšlí, ale ticho v sáme přeruší zaklepání na dveře-dnes je rušný den. Přijde jakýsi posel Má paní... Velká rado. Ukloní se nejdříve zvlášť tobě jako významější a pak radě. Přináším vzkaz od generála Nára. Můžeme spokojeně prohlásit, že všichni orkové byli potlačeni ještě před příjezdem armády a to dobrovolnickou armádou a draky. Generál si myslí, že měli ohromné štěstí když vybojovali vítězství proti takové přesile. Bohužel ale musím vzkázat také to, že markrabí se spojil s draky a právě díky nim vyhrál. Náro ho obvinil z Velezrady. Právě teď je Mathai ještě s jeho seržantem na cestě sem, v mřížích. Generál očekává od rady spravedlivý soud a názor nato, co mají udělat s draky v Šedolese! Do řeči se téměř ihned pustí Patricius Velezrádce? Náro snad zešílel?! Obvinit toho kdo nám právě teď zachránil mnoho životů z velezrady jen proto, že mu pomáhali draci? Nevím jak vy pánové, ale já jsem pro, abysme draky přivítali s otevřenou náručí! A Mathaie pustili a nechalu mu markraběcí titul. Hned vstane Kheres. Tentokrát souhlasím! Možná je v tom chlapci ukryto trochu víc než jsme čekali. Koneckonců, ubránit s dobrovolnickou armádou jediné město je téměř zázrak! Je pravda, měli draky ale ti mu přeci sami nabídli pomoc? Já jsem pro obojí, pro draky i Mathaie! Automaticky zvedne ruku. Ostatní členové rady následují až v místnosti nezbyde jediný, co by nesouhlasil. Přátelé, jediné co zbývá je něco udělat s orky, pořád jsme v nebezpečí a tak navrhuji, že proti nim ovedeme protiútok! Jen pochybuji, že by měl být generál zrovna Náro. Rada se opět shodne na souhlasu. Jaký je tedy názor královny? zeptá se, už zase a naprosto očekávaně. V té chvíli do místnosti přijde přes otevřené dveře po poslovi strážkyně plamene. Do města dorazil kočár s vězni má paní! jakmile dořekne, otočí se na podpatku a odejde, tentokrát se za ní dveře zavřou. |
| |
| Vesnička Vše ti vyjde, tedy snad až nato, že jsi nikoho neporanil. Jejich zbroj byla tak neproniknutelná, že si myslíš že ji nejspíš vyráběli elfové a trpaslíci. Meče byly masivní, ale všem ses stačil uhnout a nakonec si sedl na koně a jel s desítkou v patách. Trvalo to pěknou chvíli, než ses rozhodl že je máš za sebou dost daleko. Už se stmívá, nevíš jak daleko můžeš být (nacházíš se zhruba z velkého města Tordan). Zdá se, že si chtěli nejspíš hodně přivydělat. Jsi v malém lesíku, nevýrazném a nikde tu nic není, ani klasická studánka ne. Můžeš jít kam jen se ti zachce či zlíbí, máš naprostou svobodu. |
| |
| Místnost s mraky Né, nesmíš odejít, stejně se odtud nedostaneš... zasténám a vyškrábu se na židli. Můj hlavní badatel je tahle skvrna ukážu na zbytky kyseliny Někdo asi nechce abych se dostal ke dračí moci. Jestli byli moji badatelé celou dobu proti mě, musím sám projít spisy v mé knihovně. Ale ty jsi teď jediný kdo ví že nejsem na cestě k elfům hlavou pokynu k obrazu mé projekce. Ani nevím co hledat. Vím že dračí podstata se skrývá v jednom z elfích symbolů ale co ta šlamastika zde ve městě? Proč někdo tak horzně nechce abych se k tomu dostal? začnu se ptát sám sebe. Musím začít jednat...a ty pro mě něco uděláš! ukážu na něj a začnu přemýšlet Dvojčata, musíš kontaktovat dvojčata a ty musí vztyčit bariéru, telepatickou, musí zachytit každé spojení! A řekni všem schopným lidem ať obrní svou mysl. Hlavně mě neprozraď! Já se o sebe postarám! vstanu a začnu běhat po místnosti Jsme v zemi mágů, tady vládne magie, tak mi sakra neříkejte že nemůžu nic udělat. mávnu rukou a hlavní léčitel se objeví tam odkud jsem ho povolal. Možná by bylo nejlepší kdybych opravdu odjel. |
| |
| Příjezd do Mernifu-Mathai Přijedeš jako vězeň, ale uvítají tě jako markrabího, nejspíš se něco stalo či tě jen obdivují před gilotinou. Nemáš nejmenší šrám ani okovy, obleční máš stejné a meč máš také u sebe. Schází už jen tvůj seržant, kterého poslali s tebou. Ten ale hned vyjde z kočáru a je ti v patách. Následujte mne, velká rada vás očekává. Pronese jedna z mnoha strážkyň plamene a pokyne abyste šli za ní. Co se to s nima stalo? nadhodí ti seržant nevěřícně zírajíc kolem. Nemáte důvod nenásledovat ji. Proto procházíte přes náměstí, kolem posvátného stromu až do do pevnosti a později do citadely. Chodby jsou vyčištěné, bez lidí. Pak dojdete k masivním dřevěným dveřím, nádherně zdobeným a za nimi se ozývají nějaké hlasy. Strážkyně vejde a pronese Dorazil kočár s vězni má paní! opět vám pokyne, tentokrát abyste vešli. Velká rada- Mathai a Ereven Mathai vejde do místnosti rady, očekává se dstavení (samozdřejmě si vychovaný a pozdravils automaticky že? :D) Mathai tedy řekne (:P) Má paní.... velká rado. Prosili jste si mne? Nyní se čeká na názor královny :D. |
| |
| Mernif-velká rada Přijedu do města, hned první okamžiky jsou pro mě tak trošku šok, nevím co si o tom mám myslet. Seržant jen tak nadhodí rádoby vtipnou poznámku, na kterou se ani nesnažím odpovědět. Hned procházíme náměstím a i kolem posvátného stromu. Teda, škoda že si ho nemůžu prohlížet dýl! odfrknu si když kolem něj projdeme. Zajímá mě, co se změnilo. Náro mě označil za velezrádce a teď to vypadá jako bych byl spasitel světa. Konečně vejdeme do citadely, mám pocit že něco slyším, ale je tu ticho. Všude je čisto, je tu nádherně. Na takové prostory i čerstvý vzduch, na to elfové dbají. Pak dojdeme k dveří rady, oznámení strážkyně mě trošičku znervózní, Že by se takhle chovali k velezrádci? sem v rozpacích, ale jakmile vejdu do ticha, zmůžu se na pozdravení v klasickém stylu. Má paní... velká rado. Přáli jste si mne? Skoro mu hučí v hlavě po takových formalitách Všichni elfové jsou si rovni kruci! Zajímalo by mě, co se může dít. Naskytly se nějaké potíže ohledně draků, generál kterého jste ke mě poslali je očividně nemá rád. Rád bych slyšel názor královny k této věci, neb jsem plně přesvědčen, že draci jsou výborným spojencem a že jsem spíše pomohl než uškodil jejich přibráním do armády. Kývnu hlavou na pozdrav kamarádovi mého zesnulého otce a dál už jen čekám, kolik mi řeknou věcí, co jsem kdy provedl. |
| |
| Místnost s mraky Léčitel okamžitě začne pnit tvé rozkazy. Ještě před chvílí sis myslel, že by si byl ve výhodě kdybys byl opravdu na cestě. Nebyl. Na obrazu, kde je tvá kopie vidíš, jak už ''tě'' probodávají skřetí šípy, díky tomu ti taky dojde, kdo může být nepřítel-skřeti! O chvíli později je léčitel zpátky. Pane! Prolistoval jsem nějaké úseky kopie knihy, co nám ukradli. Vypadá to, že víme na koho mají spadeno-je to markrabí Šedolesa, východní marky. Jeho jméno je Aidilien a od zdrojů mám zprávy, že se na ně orkové chystají zaútočit! Dvojčata vztyčila bariéru. Ve městě ale stejně zůstat nemůžete, řekl jsem nějakým lidem že musím pryč. Udělali portál, musíte jím projít-vede přesně do zazmatkuje, ale hned si vzpomene Do Ishnatmaru. To město je nejblíže elfským hranicím. K elfům osobně vás teleportovat nemůžeme, bůh ví co by si pomysleli! O všem vás budu informovat. Jen budete muset jít pěšky a hlavně se vyhnout orkům! Souhlasíte nebo máte jiný plán? |
| |
| Irilidian Když navrhne ten portál zavřu oči a zhluboka se nadechnu Nic jiného mi nezbyde... zarazím se Počkat, mohl bych jít do Sylentu a získat ten devátý symbol, mohl by mi pomoci, napsal jsem si jeho umístění! Ano to bude možná lepší, není to tak daleko od Ishnatmaru ani od Elfí říše, možná by mne Elfové poté vyslechly kdybych měl jejich devátý symbol? odmlčím se a čekám jestli na to něco řekne Každopádně mi musíš sehnat výbavu, lektvary a podobně. Nyní ti věřím nejvíc ze všech, proto musíš obrnit svou mysl nejvíce aby se k tobě nedostali. Víš o této místnosti, můžeš všechny sledovat nebo se spojit semnou. vychrlím na něj své požadavky a čekám na jeho reakci, považuji ho za svého důvěrného rádce. |
| |
| Irilidian Léčitel se odmlčí a nakonec kývne hlavou. Nachvíli zmizí a asi po půl hodině ti přinese dvě tašky, jsou plné věcí od lektvarů po svitky, na co si jen vzpomeneš. Portál je připraven, ale musíme rychle! špitne a ty se vydáš za ním k portálu přes nyní prázdné chodby tvé vlastní infiltrované věže. Nic se nestane a tak vklouzneš do portálu a poslední co vidíš ze svého království je jen mávání tvého nejlepšího léčitele. Portál je trochu podivný, zdá se ti že spíš. Nakonec se ale ''probudíš'' a objevíš se v Sylentu, císařském městě a zároveň městě, které je považováno za největší město lidí. Jsi blízko paláce, ale nemůžeš se zorientovat. Stojíš u jekési brány do paláce, jsi čelem k němu. Po obou stranách jsou postaveny v řadách pilíře, na každé straně je jich deset. Nikde nestojí stráže, pravděpodobně protože zde není ani nic moc co chránit, nebo si to alespoň lidé myslí. |
| |
| Brand-poblíž města Tordan Jako obvykle projíždíš kolem království, které bráníš opravdu dobře. To království se před několika měsici přejmenovalo, protože z něj se před desetitisíci lety šířilo zlo, nechtěli mít už nic společného s podobnými věcmi. Všude kolem je klid. Sedíš v provizorním stanu v táboře tvého vojska. Mapa na tvém stole odhaluje, že nikde kolem města již nejsou orkové, až na jedno místo (takový ty baráčky bez střechy maj označovat orky/skřety :D). Měl si nápad, že bysto je mohli vyhladit, ale potom, co ti tví průzkumníci odhalili počty jejich jednotek, rozmýšlíš si to, dost pozorně. Jejich armáda čítá kolem šesti tisíc orků, nevíš kolik z toho jsou jaké jednotky, to tví zvědi nemohli svou neznalostí zjistit. Donesli se ti i zprávy, že orkové najednou začali útočit pospolu, přestali bojovat mezi sebou a sjednotili se. Naštěstí máte před sebou pouze jeden klan. Tví vojáci jsou zkušení a dost dobří. Mohli byste bitvu vyhrát i když mají orkové převahu. Tví seržanti již čekají na tvé rozhodnutí, stojíte na stejném místě moc dlouho, vojáci se začínají vyptávat a vy musíme mít jasno. Počty vojsk Lehká jízda: 700 Těžká jízda: 250 Katapulty: 6 (ukradené orkům-nejsou moc kvalitní) Lučišníci/Kušijníci: 400 Hraničáři: 50 Lehká pěchota: 120 Paladinvé: 16 Mágové-bojovníci: 40 Mágové-nekromanti: 4 Trpasličí šlechtici: 20 (vaše tábořiště jsou blízko, podpoří tě pouze v případě bitvy s orky!) |
| |
| Sylent Když dorazím do Sylentu, trochu si oddychnu, už jsem se bál že mě zase někdo zradí. Začnu se rozhlížet, nějak se nemůžu zorientovat. Pak se prostě uklidním a přečtu na pergamenu zápis o umístění symbolu, otočím se čelem vzad a vydám se na levou stranu 1, 2, 3, 4, 5 zastavím se a začnu hledat ten spouštěcí mechanismus... |
| |
| Sylent Hledáš spouštěcí mechanismus jak bylo říkáno-v podstavci. Nemůžeš ale nic najít, naprosto nic. Žádná páčka ale ani dvířka. Samotný podstavec je ale nádherně zdobený-vlnami moře což je v střední zemi poměrně nezvyklé. Najednou uslyšíš křik. Hej! Ty! Co tam děláš?! Okamžitě di od toho sloupu pryč, je to unikát! křikne někdo na tebe a jamile se otočíš, téměř čekáš stráž. A opravdu, kus před tebou stojí kopijník v klasické těžké zbroji. Na kyrysu má znak císařství-zlatá koruna na rudém štítu, obojí na modrém poli. Vypadá poměrně slučně naštvaně, teď už ti pokoj nedá. |
| |
| Sylent Nejdřív se chci na strážného vrhnout, pak se ale zarazím, vzpřímím se a ruce si dám za záda. Vážně? V čem je unikátní? zeptám se strážného Musí tady být, prostě musí... čekám na odpověď a připravuji si kouzlo kdyby se něco zvrtlo. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Rytíř-lučišník: 450 Rytíř-Kopijník: 240 Rytíř: 700 Hraničář: 120 Těžká jízda: 270 Jízda: 400 Paladini: 40 Máš velmi silnou armádu na tak malé rozměry, ale nevyrovnáš se elfům. |
| |
| Orudus-Sylent Voják se vzpřímí, přijde se důležitý, ale zároveň je v jeho tónu slyšet popírání. Je to dar od elfů, jediný pilíř co je původní! Obdařen kouzelnou mocí! Do toho ti nic není! A teď už vypadni! Křikne po tobě a je vidět že mu začínáš vadit, je připraven k boji. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Tvá říše vzkvéta, zdaleka však její obyvatelé nejsou tak spokojení, jaky byli před několika lety. Od dob vyhození elfů a trpslíků jejich štěstí stále klesá, přesto si držíš své místo a žádné další potíže nejsou. Armáda Štítonoši: 800 Dobrovolníci: 700 Kušijníci: 400 Lučišníci: 600 Kopijníci/halapartníci: 1200 rytíři: 540 Lehká jízda: 700 Těžká jízda: 900 Těžká pěchota: 400 Lehká pěchota: 400 Paladini: 40 Mágové: 230 |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Orkové se vzchopují, začínají být silní jako kdysi. Horda je již téměř shromážděna, nyní už stačí jen sehnat skřety a trolly. Skřety hnajdeš na pouštích, Trolly v jeskyni, která končí řeku v poušti. Armáda Orkové: 840 Berserkeři: 680 Šílenci: 400 CharHaři: 20 Orčí jezdci: 800 Střelci kuší: 400 Zbytek armád získáš sjednocením osad orků, skřetů a trollů. |
| |
| Sylent Zamračím se Ale no tak. Jak se chováš k hostům? Přijel jsem zdaleka, obdivovat kulturu a krásy tohoto města a ty mi ani určitě neříkáš všechno. Klidně na mě dohlížej ale rád bych o tom věděl trochu víc dořeknu mile a prosebně a na obličeji se mi vyrýsuje úsměv. |
| |
| Orudus - Sylent Vypadni! Tady nemáš vůbec co dělat, zvlášť ničit naše vzácné pilíře! Vypadni nebo zavolám stráže! Rozkřičí se na tebe, začíná být nervózní ale zdá se, že své výhružky myslí smrtelně vážně. V hlavě se ti ozve hlas Pane, dopadli jsme dalšího beztvárného! Je ale mrtvý, platil na něj oheň! Mějte se na pozoru, zjistili že jste jim utekl!Strážce se k tobě s kopím v bojové poloze přibližuje, zatím neútočí, ale je to jedna z věcí, co zvažuje. Bránit se tady by asi nebyl nejlepší nápad-přilákal bys pozornost a z pevnosti by tě určitě někdo viděl. Všimneš si malého zářivého kamínku, kterýsi předtím přehlíd-je zabodnut v podstavci, v malé škvírce natěsno (dá se zmáčknout-ale nic se neděje). |
| |
| Sylent Když jde stráž proti mě, začnu se rozhlížet. Musím tu helmu dostat, nesmím se nechat prozradit rychle v hlavě začnu plánovat, pak se ozve hlas hlavního léčetele Kdo to byl tentokrát? zjistili že jsem utekl, to je špatné. Stráž už je blízko u mne, rychle začnu formulovat kouzlo, pak si sáhnu na spánek a zavřu oči. V hlavě strážného se ozve hlas Před tebou nikdo nestojí, chceš obejít palác a pak jít dovnitř, všechno je na tvé obchůzce v pořádku je to kouzlo co ovládá cizí mysl a záleží na mojí síle vůle, kterou mám vysokou, rozhodně vyšší než nějaký strážce s halapartnou, takže až odejde, začnu znovu zkoumat podstavec Má se jím trhnout a tak s ním zkouším cloumat, zmáčknu ten kamínek a při tom trhnu, když se nic neděje, zkouším to kouzlem, napojím se na kouzlo které ochraňuje ten pilíř a snažím se ho deaktivovat... |
| |
![200512031500chma22l[1]5326.jpg](200512031500chma22l[1]5326.jpg) | Sylent Sedím k komnatě mé pevnosti, co kdysi vybudovali mí předkové a přemýšlím nad nemilosrdnými taktickými tahy orků. Je to jisté! Potřebujeme spojence! . Nechám si zavolat své nejlepší posly, přiběhnou ihned dva, kterým předám dopisy. V jednom je *Erunis Lëandre paní Elfů. Od dob, kdy můj neblaze proslavený otec vyhostil Elfy a Trpaslíky z říše a zvolal je "nepotřebnou spodinou" klesá spokojenost v městech říše. Ty doby kdy si Lidé společně s Elfy a Trpaslíky kryli navzájem záda, ty doby kdy jsem společně oslavovali vítěztví jsou bohužel za námi. Nám Lidem však toto společenství schází. Rádi bychom znovu bojovali bok po boku proti nepříteli. Zdolávali společné překážky a vycházeli si vstříc. Erunis Lëandre, paní Elfů rád bych jménem celé mé říše (která od rozdělení vede chmurný život) znovu navázal společenství mezi Lidmi a Elfy. Tadeas Císař Sylentu * Samozdřejmě posílán Elfům. V druhém poslaném Trpaslíkům stojí *Nejmenovaný vůdce trpaslíků. Doby kdy jsme žili ve společenství s Elfy jsou za námi. Nyní říše Lidí žije v "prázdné" temné propasti bez jediného slunečného paprsku. Náš tehdejší Císař, můj otec, učinil něco co nikdo z nás nečekal. Vyhostil Elfy a Trpaslíky z říše a zavrhl je v úmyslu prosperovat v této říši pouze člověka jako někoho víc. Ale zavrhl nás Lidi do té temné propasti. Nyní hledáme někoho kdo nám z této propasti pomůže. Sháníme naše dobré spojence z dob dávno minulých. Tímto Vám jménem říše Lidí nabízím spojenectví jako kdysi. Tadeas Císař Sylentu * Po předání dopisů poslům jsem popošel k oknu s výhledem a sledoval jak poslové projíždí na koních kolem prostého lidu v Sylentu a doufám že Elfové a Trpaslíci nejsou dotčení činy mého otce a znovu se staneme spojenci |
| |
 | Vojenský tábor poblíž města Tordan Sedím ve stanu a přemýšlím se svými kapitány,co dál.Pohlédnu na mapu a pak na zvědy.Pánové!Jaký je terén okolo skřetího tábora?Jaké jsou počty?Mají nějaké obléhací zbraně?Zvědové mi dají jen částečné informace.Terén není dobrý,obrana tábora hraje pro nás,ale jejich počty značně převyšují naše.Prohrábnu si vous.Vezmu dýku a ukážu hrotem na polohu skřetího tábora na mapě. Pak párkrát na to místo poklepu a přemýšlím.Terén hraje pro nepřítele,stejně jako počet....Zamračím se.Pro nás hraje jediné,moment překvapení.Pohlédnu na své kapitány.Pánové!Pohlédnu na ně s úctou v duši i srdci.Nemůžu vás vystavit tomuto nepříteli.Má velkou početní převahu a nevadí mu,když padnou jeho lidé,což mě ano!Nechci vidět umírat své lidi.Pohlédnu dírou ve stanu,tam kde je vchod.Hledím na procházející vojáky.Pak se starostlivě podívám na své kapitány.Vyšlete posly do Sylentu.Císař musí být varován o nové hrozbě.Vzkaž mu,co se zde děje a jaká je situace,také vzkaž,že orkové jednají ve skupinách,seskupili své klany a to je velký problém,když jsou společně tak mají ohromnou sílu.Vyřiď,že čelíme obrovské přesile a proto sem přikázal stáhnout se do Tordanu.Pak vzkaž císaři,že budeme čekat na jeho posili a ať pošle armádu na ochranu Wrontenu,je to malá vesnice a vesničané musejí být ochráněni.Pak se podívám na dalšího posla.Ty pojedeš do Wrontenu,ti lidé musejí být varováni.Bude nejlepší,když se stáhnou do Sylentu.Je tam císařská posádka a tak tam budou dobře chráněni.Ukloním se a pohlédnu na dalšího.Ty pojedeš do skřetího tábora.Ano!je to šílenost,ale potřebuju sjednat mír,nechci krveprolití.Se skřety není řeč,ale orkové by to mohly pochopit,když jsou sjednoceni,tak dokázali,že jsou hodni i diplomacie,při nejmenším musíme získat čas,než přijede císařské vojsko.Zvednu se od stolu a položím dýku.Poklepu poslovi na rameno.Je to jen na tobě synku.Pak se otočím a pohlédnu na ostatní a pak zase na posla.Hlavně se vrať v pořádku domů.Pokývu hlavou a lehce se ukloním.Pak vyjdu ven ze stanu a pohlédnu na tábor,následován svými kapitány. Pohlédnu na prvního,hrdého a statečného kapitána jízdy Vorondila.Ty Vorondile!Potřebuju,aby jsi s jízdou zabezpečil křídla formace.Pokývu hlavou a otočím se na další.Kapitáni pěchoty.Alcarina a Anáriona. Vy pánové,sbalte tábor a vaši muži ať jdou uprostřed formace.Znovu pokývu hlavou.Hraničáři půjdou vpředu formace s kapitánem Damrodem.Pak pohlédnu na zbytek.Kapitáni Dervorin a Derufin,půjdete na konci formace s paladinama,ti to budou uzavírat a zaručí bezpečí zadnímu voji.Pak se podívám na vojáky,kteří to slyšeli.Sbalte tábor!Vyrážíme do Tordanu!Rozejdu se pryč,pomoci s přípravami odchodu,ale zastaví mě ruka na mém rameni od dalšího kapitána.Cirione,promiň.Potřebuju,aby jsi vzal těžkou jízdu a byl s paladinama na křídlech zadního voje,nechci říct,že na nás někdo může zaútočit,ale opatrnosti není nikdy dost.Usměju se na něj a odejdu pokračovat v přípravách odchodu. Trvá to pár hodin,než se celý tábor složí,přeskupí a srovná do formace.Nasednu na koně a přejedu do čela formace.Pošlete posla do Tordanu,ať nás čekají a vlídně pohostí.Jinak ať se připraví na možné obléhání.Doufám,že se vůči nám nebudou chovat nijak arogantně.Pohlédnu na mé muže a pak na hraničáře vpředu formace.Duiline a Duinhire!Povedete je.Vpřed!Zvolám a pak nechám vedení formace na těchto dvouch spolehlivých hraničářích.Poté přejedu do středu formace na levé křídlo k lehké jízdě a vyrážíme na cestu. |
| |
| Orodus - Sylent Stráž odejde, jsi sám a zkoumáš mechanismus. Magii v něm cítíš, ovšem neurčitou a tak se nemůžeš pokusit ani o její zdolání. Chvíli to zkoušíš. Když zakvakneš kamínek a trhneš s podstavcem, nic se nestane, alespoň nic co bys byl schopen vidět. Ucítíš ale mírnou změnu té magie. Prošaháváš pilíř všude kde je to možné, až se tvá ruka ''zaboří'' do nehmotného kusu pilíře. Vypadá to na iluzi, zprvu tvrdou kterou zrušilo trhnutí, ale iluze tam přetrvala, i když nehmotná. Něco tam nasaháš, něco v pytli. Samozdřejmě to vyndáš, očekáváš že to bude to co hledáš. Když se pytel vysmíkne tobě do rukou, z dálky se ozve nějaký pokřik člověka, nic co bys vnímal. Na pytli je pevný uzel, schováš se jelikož nechceš aby tě někdo viděl. Jsi ve křoví blízko průchodu na náměstí, kam si byl teleportován. Konečně se ti podaří pytel rozvázat, opravdu je tam to, co hledáš. Nádherná, lesklá zelená přilbice elfů, lehká. Skoro necítíš její váhu. Zelená je celá, ale vedou přes ní zlaté linie. (vypadá jako přilbice rytířů Rohanu v Pán rstenů, akorát jiné barvy). Žádhnou magii z ní ale necítíš, trošku se i bojíš si ji nandat. Uslyšíš dusot nohou, davy vojáků se rozeběhnou po náměstí. Kde je? Chyttě ho! Ten zloděj právě ukradl artefakt, který jsme elfům měli hlídat! Kde byla stráž? Nechte mi ji přivolat! Sem postavte elitní bojovníky a ne že ho nechytnete! Tohle může znamenat válku! Informujte našeho císaře! Vojáci se začnou rozebíhat, na náměstí jich zbyde v řade kolem 50. Ve městě je jich nepochybně víc. Tadeas - Sylent Tví vojáci tě informují o ztrátě Mankarovy přilbice, bez ní se nejspíš spojenectví s elfy neobnoví! |
| |
| Tadeas - Sylent Tví poslové vyrazí z města, bez potíží je jim automaticky přidělena jednotka, která zaručí bezpečnou cestu tam i nazpět. Jako naschvál ti vtrhne do trůnního sálu stráž. Otevře masivní dveře a jde po rudém zdobeném koberci až k tobě, ohlédne se po gobelínu na zdi a hned zas k tobě. Pane? Právě před chvílí se nám zalarmovali mágové, symbol který jsme zde schovávali, symbol elfí říše někdo ukradl! Nejhorší je, že elfové ho budou nejspíše chtít vrátit. To už je výrazný důvod k obavám! Posílat mírové posly a pak odepřít elfům to co jim právem patří, někteří by si to mohli brát jako výsměch! Do zavírajících se dveří vtrhne další voják, plně ozbrojen. Můj pane! dá si ránu do kyrysu na místo srdce, což obvykle znamená pozdrav vyžší hodnosti. Blížko města Tordan táboří můj generál! Zjistili jsme, že se orkové jednotí! Je jich více než jsme očekávali, mají obléhací zbraně a není vyloučeno, že Tordar může do večera padnout! Můj pán Brand si prosí o pomoc vašich velkých armád. Zároveň se k vám možná stáhnou vesničané z blízkých vesniček a měst. Tordar je opevněn, v žádném případě ale nemůže vydržet nápor orků dlouhodobě! Vypadá to, že klid a mír v tvém císařství co nevidět přeruší války. Naštěstí máš velkou armádu (pokud pošleš na pomoc, rozhodni kolik vojáků pojede). Oba vojáci očekávají tvé rozkazy co nejdříve. |
| |
| Brand - Tordan Tví vojáci se do chvíle stáhnou. Žádný z tvých vyslaných vojáků se zatím nedostavil zpátky. Město je v pohotovosti. Generálové byli posláni na východní frontu a ty jsi tedy ten poslední účinkující ve městě. Musíš rozestavit obranu. K tvé armádě přibylo: 1220 lučišníků 540 rytířů 200 mágů 720 kopijníků 4 paladinové 250 dobrovolníků 200 těžké kavalerie |
| |
| Khelt - Orkský tábor Vše vypadá dobře, horda se jednotí aby mohla opět zničit ty prašivé krysy, růžovokožce, bledé hrůzy. Jeden z tvých generálů s podpořenou armádou útočí na Tordan, další na šedoles a tví šamané začínají ovládat město mágů Irilidian posednutím hlavních představitelů vlády. Beztvární Shoggoth vás zatím poslouchají, nevíte ale na jak dlouho může kouzlo spoutání mysli účinkovat. Máš ohromnou armádu, pro tebe nepřekonatelnou. Každým dnes se k tobě přidávají další a další klany. Skřeti většinou dobrovolně, orkové po násilí a trollové k vám patří kompletně. Nácházíš se poblíž města Podrehun, prohnilého lidského města které bude další cíl jakmile se vojáci z elfí říše vrátí. CharHarů ti značně přibylo, šílenců i berserkerů také. Klasických orků máš hordy. Trollů docela dost. Tvé armády jsou ale každá jinde, i tak si vystačí sami-ty máš tu největší připravujíc se na útok do blízkého města. |
| |
| Sylent Asi jsem zrušením té iluze zalarmoval mágy...teď se schovávám jako nějaká slepice, to jsem dopadl! Já, král a sedím tady v křoví... Přemýšlím naštvaný sám na sebe Podívám se na přilbu v ruce. No tak tě vyzkoušíme... nasadím si přilbu na hlavu, hmm, sedí mi. Nebudu nic vymýšlet... rozhodnu se a vystřelím z křoví. To je rychlost! žasnu za běhu nad rychlostí svých pohybů Stáj! Všimnu si jí a v tu ránu už tam běžím, aniž bych se rozhlížel a rozhodoval skočil jsem ještě z ohrádky na koně a vystřelil dopředu. Hned pokynu aby co největší rychlostí jel dopředu. Když mám tu helmu, a v této rychlosti ani nepoznají že to jsem já... ujistím se, to už před sebou vidím menší skupinku vojáků. Sám sebe překvapím rychlou reakcí, protože už odemě letí telepatické kruhy. Skupinka najednou jednohlasně zařve "Támhle!" a vrhnou se na nicnetušícího občana. Další voják, stojí u stánku zbrojíře, opět zareaguji nezvykle rychle a když se na mě otáčí, protočí se jako bych tam nebyl a skočí na stánek po jakési přilbě se slovy "Mám ji! Schoval jí tu" mezitím projedu a mířím k bráně |
| |
| Orodus - Sylent Vše se ti podaří, přilba má opravdu vysoký vliv na celkovou rychlost člověka. Bohužel na koně vůbec nepůsobí. Brána se začne zavírat, šípy kolem tebe začínají svištět o sto šest. Naštěstí tě ani jeden nezasáhne. Jakmile projíždíš branou, ucítíš jakousi těžkost, zoufalost a hlavně smutek. Jen tak tak vyjedeš a ještě stihneš projet i padací mříží, alespoň ty, koně to doslova rozpůlí a s hlasitým posledním ržáním s sebou švihne o zem zatímco ty vyletíž ze sedla. Dopad je skoro pomalý, ve vzduchu stačíš přetočit tělo a tak dopadneš na nohy a ruce, z této polohy vystartuješ a shledáš, že jsi bez koně rychlejší. Vyběhneš branou s lehkým zpožděním a lučišníci dál střílejí. Těsně kolem tvé hlavy proletí jeden z nich a hned za ním se ti další zabodne do ramena a další do nohy. Kde je ta slavná schopnost přilby? Stačí ti proletět hlavou když zjistíš, že pomalu ale jistě vyprchává. Ještě stihneš vyběhnout a jen tak tak vyrazíš dveře farmy před tebou. Brány města se začínají opět otvírat a z nich vyjíždět lehká jízda. Vědí kde jsi a i jakou cenu ten artefakt má. (pokud si pokusíš přilbu sundat, zařve ti v hlavě hlas který jako by tě zabíjel dokud máš na přiblě ruce, když je odendáš je vše normální-přiblu si tedy sundat nemůžeš, ale stále v tobě sílí pocit, který jsi měl při opuštění brány. |
| |
| Podpora - Wronten Stojím jako obvykle na mém oblíbeném místě v paláci. U okna v mé komnatě s výhledem na řeku a v husté mlze lze i zahlédnout Tordan a vojenský tábor v jeho blízkosti. Z nenadání do komnaty vtrhne posel. Prudce se otočím a přítupuji k němu blíže. Posel se s úderem do hrudě předkloní a s mým svolením promluví "Můj pane, přináším zprávu od Branda. Orkové seskupili své klany a mají nad námi neskutečnou převahu. Jak v počtu tak i v síle. Proto Brand nařídil ústup do Tordanu." Rychle posel oddrmolil a s nádechem pokračuje "Můj pane, čekáme od Vás posili." Toto nevypadá dobře... Neváhal jsem a zvolal blízkým strážím " Ihned pošlete posili do Wrontenu v následujících počtech." Posili: Štítonoši: 500 Kušijníci: 300 Lučišníci: 200 Kopijníci/halapartníci: 800 Rytíři: 200 Těžká jízda: 600 Lehká pěchota: 100 Paladini: 10 Mágové: 50 |
| |
| Po útěku, V lese Po zběsilém a dlouhém úprku jsem se dostal do malého lesíka. Sesednu, sundám si koženou kazajku z poraněného ramene a snažím se alespoň trochu obvázat ránu a použiji pár bylinek na lepší hojení. Kousnutí na krku je jen lehké a měl jsem v sobě černou krev takže by s ním neměl být problém a proto si ho moc nevšímám a byliny použiji na rameno. Po ošetření si chvíli zdřímnu abych načerpal sílu na další cestu a kůň si taky chvíli odpočinul. Po probuzení sním něco z mála zásob které mám sebou. Sbalím vše co jsem vyndal, naskočím na koně a vyjedu z lesa a najdu si nějaký orientační bod podle kterého se vydám do Sylentu protože i v rušném městě se pbčas najde nějaká ta práce pro zaklínače. |
| |
| Velká rada, Mathai Překvapí mě, co dozvím o generálovi. Ale když nám přišli oznámit to, že Náro označil Mathaie za velezrádce a vezou ho sem jako vězně, hodně mě to rozčílilo. Přiveďte ho! A chovejte se k němu jako k bytosti hodné jeho úřadu. Pokynu sloužícím a všichni čekáme na Mathaiův přichod. Když konečně příjde, pokloní se a já ho vybídnu ať mluví. Chci nejdříve slyšet co nám poví. Když domluví, musím se usmát. Udělal jsi správnou věc, Mathai. Pokud ti draci sami nabídli pomoc, byla by chyba ji nevyužít. Generál se zachoval nevhodně. Nedopustil jsi se žádné velezrady, naopak, zachoval jsi se dobře a zachránil tím tak spoustu životů. Patří ti můj dík a budeš po zásluze odměněn. Měl bys znát pravdu. Někteří zde tě považovali za nezkušeného a chtěli tě sesadit z tvé funkce. Přesvědčil jsi nás, že jsi správný muž na správném místě. Ponechávám ti tedy tvůj úřad. Budu ale po tobě něco chtít. Pokud znáš něco o dracích, ráda bych to slyšela, ale až později. Teď jdi, sluhové se o tebe postarají, vědí co mají dělat. Propustím ho. Poté se otočím na členy rady. Až se vrátí generál Náro, chci s ním mluvit. Jeho chování je neodpustitelné. Teď si půjdu ale odpočinout. Rozloučím se a odejdu do svých komnat. |
| |
| Útěk ze Sylentu Když dorazím na farmu, sundám helmu, když začne řvát onen hlas, mrštím s ní o zem Co to je? Ten pocit a ten kůň, ne už si jí nenasadím! rozhodnu se, vykouknu z farmy a vidím jak se ke mě blíží vojáci, jsem raněný, když teď vyběhnu neuteču jim. Rychle se rozhlédnu po farmě, nikdo tu není, to je dobře. Sundám jakýsi ubrus ze stolu a obalím jím přilbu, tu schovám do tašky s lektvary. Co teď?! i bez helmy mě něco napadne. Pro dobro mé země! řeknu si v duchu a zavřu oči, začnu se soustředit, najednou celá farma začne hořet, proskočím oknem a snažím se utíkat dál. Oheň z farmy se rozšiřuje přes cestu, nemělo by mě být vidět, ale jestli mě vojáci budou dál pronásledovat, shoří jim celý les, to by neměli dopustit. Snad mi to dá čas a já budu moct utéct. Mířím do Wrontenu, tam se hodím do kupy a pak do Farnetu |
| |
| Michael - Lesík Cesta ubíhá morově pomalu, máš pocit že je Sylent dál než jsi si myslel. Cestou na nic nenarážíš, terén je vlnitý a tak ti to ještě přihoršuje. Už padá tma, skoro není vidět. Bylo by lepší utábořit se. |
| |
| Orodus - Sylent Jakmile zapálíš budovu, máš pocit že je to to poslední co děláš. Přilba tě ohromě vyčerpala a tvá magie byla pořád využívána, si vyždímaný. I s ranami dokážeš utíkat, přijde ti že si moc pomalý (před chvílí si měl totiž přiblu). Jen tak tak stihneš doklopýtat do lesíku, jen tak tak si tě nevšimnou. Jedou všude kolem, jeden projede těsně kolem tebe Tady taky neni! prozrazuje, že o tobě nemá ani páru. Reflexně ses nalepil na strom. Chvíli tak čekáš, kolem je klid a vypadá to, že už jsou daleko. |
| |
| Erunis - Citadela....tvůj pokoj Rada skončí, nikdo nemá námitek i přesto, že draci vyvolávají mezi všemi neklid. Už se těšíš až dojdeš do svých komnat. Už je tma a tak nejspíš pudeš spát. Projdeš se po koberci a zkoukneš obrazy, které tu byly už od tvého dětství, až na tvůj který je zde nově. Zachycuje tě jak sedíš na židli, ruce založené a vlídně se koukáš dopředu. Konečně si u svých dveří. Otevřeš je a pomalu vejdeš. Vše je uklizené, patrně taky díky tvé ukecané služebné. Dobrý den! Tak vy už jste se vrátila? Slyšela jste to? začne jakmile si ji všimneš v rohu místnosti poblíž dveří ven. Ten markrabě se prý spolčil s draky? Ale co vlastně.-vy to víte. Uvidíme se zítra ráno má paní! Tentokrát ti zas přijde moc aktivní, stručná nato, co dokázala před tvojí účastí v radě. Projde ještě otevřenými dveřmi za tebou a zaklapne. V místnosti je ticho. Má tvar čtverce, který se obloukově stahuje ke dveřím kterýma si přišla. Naproti nim je tvá postel, velká-manželská postel. Vedle ní jsou dva stolečky. Nalevo jsou různé ty vaše šperkovničky a podobný serepetičky. Napravo jsou skříně s oblečením. Koberec je jemný a lehce připomíná trávu. Mezi postelí a šperkovnicemi jsou dveře na balkónek s výhledem na město. JSou zde ještě dvě okna, oboje po stranách postele. Jinak je místnost až na obrazy zátiší paláce prázdná. Je noc a zrovna se dalo do deště. Ráno, když se probudíš a vyjdeš z pokoje na obvyklou snídani tě vyruší na chodbě člověk. Ten se zhluboka ukloní a řekne: ..Zdravím nejkrásnější paní elfů Ereven! Můj pán, nový císař země Tadeas vám posílá tento dopis. Očekává odpověď. Mne najdeteu dveří vaší citadely, tam kde se vchází do pevnosti! znovu se uklidni a je fuč. V dopise stojí: (viz Tadeasův příspěvek :D) Mathai - Citadela Jakmile královna odejde, členové rady tu ještě chvíli zůstanou a se vším co projednali okolo tebe tě obeznámí. Nakonec se omluví za generála Nára a tebe se chopí dva služební Nashle pane, kdyžtak mě najdete ve Farnetu! Musím všechny spravit o tom, že jste nevinen a draky samozdřejmě ubezpečím. Jen nevím jak! Víte co? Nějak už si poradím, nashle! pozdraví tvůj seržant, který se nebojil za tebe veřejně vystoupit a odejde chodbami, pravděpodobně pryč z citadely i pevnosti, pryč z města a do Farnetu. Služební tě odvedou do nádherně zdobeného pokoje s dvěma skříněma a lehkou postelí. Celý pokoj je dělán do zeleno-stříbrna tedy do dvou oblíbených barev šedolesa. V pokoji jinak už nic není. Ještě chvíli tu jsou a pak odejdou s tím, že asi nic nepotřebuješ. Zaklapnou zrovna co se dá do deště. V místnosti máš samozřejmě okno a i balkónek. Okno je nad tvou postelí. Ráno tě probudí jen tiché kapky co zvolna dopadají nad postel. Když vstaneš a řádně se ustrojíš, vejde do tvé místnosti služebný ze včerejška. Vaše snídaně je připravena v jídelní místnosti. To je zhruba čtyřicet kroků vlevo od dveří rady. Nashle. Dopoví a spokojeně odchází. Ještě se otočí na patě a říká: Naše královna vás nejspíš bude očekávat, počkejte na ní tedy po snídani tady, nebo se zkuste nějak domluvit. Konečně odejde a ty máš klid. |
| |
| Tadeas - Sylent Do místnosti opět vtrhne další posel. Pane! Orkové se chystají zaútočit blízko nás! Našli jsme ale jejich velitele! Je v opevněném táboře, tak 150 mil odsud! Tou cestou k nám pochoduje zhruba dvoutisícovna orků! Vaši muži si vás žádají jako generála! Ustrojte se a vyražme, s tím co nám zbylo máme ještě velkou šanci je porazit. Otočí se a po chvíli ti přinese tvouji zbroj, aniž by se ptal na tvůj názor. Podá ti i tvou zbraň. Pak ti pomůže to vše navlíct a nakonec odejde s větou Váš kůň je před palácem! |
| |
| Elsamir - Tordan Tvé poslední vtělení mělo ''rázný'' spád. Jsi vtělen v opilci s alkoholem v krvi i v mozku. Ten opilec se právě snaží dostat pryč z města. Cestou k bráně se celkem čtyřikrát pozvrací a pak se ještě opře o stráže, kteří mu za to daní pěknou ránu pěstí. Když konečně vyjde z města, stmívá se a on se jen motá a dělá různé kraviny. Asi dva kilometry za městem zavyčí a padne k zemi, zmožen alkoholem, ne však mrtvý. V dálce ucítíš kořist. Může být tak dalších 5 kilometrů směr sever. Je to člověk, je sám. Cítíš ho skoro zázrakem-nikdy si nic podobného neuměl. Možná má na tebe přeci jen vliv alkohol. |
| |
| za Sylentem Jsem nalepený na stromě a těžce oddychuji. Až...Až dojdu do Wrontenu a dám se do pořádku, už se nebudu mu...muset skrývat. Nepoznali mě...zaplať pánbůh. zavřu oči a sesunu se k zemi. Už jsou odemě daleko. Chvíli si odpočinu, rozhodnu se spojit se s hlavním léčitelem. Tak jak to tam vypadá? Řekni že máš dobré zprávy. Přilbu jsem dostal ale vyždímalo mě to, jsem raněný, snažím se dostat do Wrontenu...na tuhle vzdálenost...pro...pro mě asi moc neuděláš že? zašátrám v kabele a nahmatám dva lektvary Léčivý a na výdrž... řeknu si a oba je vypiju. Když už je mi líp, vydám se znovu na cestu. |
| |
| Ráno, dopis od císaře Tadease Ráno mě zastavil na chodbě posel od císaře. Předal mi dopis a zmizel. Vydala jsem se na snídani s úmyslem přečíst si dopis tam. Z obsahu dopisu mám radost. Nikdy jsme lidem nezazlívali, že nás zahnali, neumíme chovat zášť. vezmu tedy pergamen a píšu odpověď. *Císaři Sylentu, obsah Vašeho dopisu mne velmi potěšil. Již dlouho si přejeme obnovit spojenectví s lidmi. Nikdy jsem nevěděla, proč Váš otec ztenčil naše území, ale jsem ráda, že se snažíte obnovit stará spojenectví. Nabízím Vám pomoc, kdykoli ji budete potřebovat a totéž žádám i od Vás. Erunis Lëandre, paní elfů* Ještě než pošlu tento dopis císaři lidí, raději oba ukáži radě. Myslím, že by to tak mělo být. Zavolám si ovšem jednoho ze sluhů. Přiveď ke mně, prosím, markraběte Mathaie. |
| |
| Mernif-Citadela Po velké radě odejdu do pokoje a pečlivě si odendám pásek s mečem. Pak si zajdu na balkónek, prší jako obvykle v Šedolese. Je to tu krásné! Jen kdybych to tu nekazil já, mám být se svým lidem, nechal jsem se zajmout a teď jsem tu jenom kvůli tomu, že jsem přitáhl spojence k elfům. Jsem neschopnej! Vždyť tam nejsem se svými lidmi! Jsem Šedolesan a v dobách války jsem tu zalezlej. Možná že si ten titul nezasloužím, třeba by byl někdo jiný lepší. Proč vlastně umím mluvit s draky? Možná protože nic jiného dobrého na mě neni, třeba se velká rada zmýlila a třebaže jsem ten nejhorší markrabí jaký může být! Třeba jsem ostuda Šedolesa. Hned zítra odjedu, nesmím tam své lidi nechat samotné, musím jim pomoct. Alespoň do té doby, než se rozhodnou mě vykopnout, protože jsem vyhrál jen s pomocí draků, jen díky nim. Vždyť kde bych byl bez nich? Mrtev a možná by to tak bylo nejlepší. Jen kdyby neumřeli mí lidé a lesy by také byli v pořádku, to jediné si přeju. Nikdy se mi žádné přání nesplnilo.... To toho chci tak moc? Opravdu jsem takový sobec? Co když tady prostě nemám být? Co když nejsem žádný markrabí a jen řadový voják, co neumí bojovat a nutí ostatní bojovat za něj. Ano-takový jsem, sobec. Nikomu jsem nedal možnost utéct, jsem sobec. Proč mi draci vůbec pomáhájí? Aby napravili přírodní omyl? Vždyť mi vlastně velel on! Nejsem žádný elf, nezasloužím si ani svůj runový meč, rada se ve mě spletla! Královna se ve mě spletla! Otec se ve mě spletl! Zítra odjedu, klidně budu dál poslouchat draky, nikdo jiný to neumí a oni mají svět před očima, tím dám ostatním alespoň šanci, protože nic jiného mi nejde. Proč se tím vůbec zajímám? Můžu se jen zeptat každého upřímného člověka a on mi to poví! Dělá se mi ze sebe špatně, jsem jen přítěž elfům! V těchto myšlenkách se odstrojím a zalehnu do postele kde mi dlouho trvá, než usnu. Jednou po dlouhé době mám sen, v němž mluvím s draky, ti mě povzbuzují ale já jim nevěřím, normálně bych ani neměl důvod jim věřit, dělal jsem to jenom kvůli elfům! Ohrozil jsem svou marku spojenectvím s nimi! Ztěžka vstanu se stejným sebevědomím jako před chvílí. Obleču se, vezmu plášť a upevním si ho na nárameníky. Pásek si připu a upevním na něm pochvu, v které se již houpe můj meč. Jakmile do místmosti vejde služebný, téměř zapomenu na vše co jsem si o sobě myslel a vyrážím tam, kam mě volají, také kvůli tomu že mám hlad, od předevčírka jsem nejedl. 1,2,3...4....5....6....7....8...9 odpočítávám kroky od dveří do síně rady až vejdu přímo mezi dvě dveře. Bezva, tak které? Otevřu ty dál a octnu se k knihovně Dobře, tady asi ne! Zaklapnu dveře což udělá docela hlasitý zvuk při kterém se mírně přikrčím se svraštělým obličejem, protože zvuk se v místnostech rozléhá. Tupče!. Vejdu tedy do druhých dveří a zeptám se služebného Kde si můžu sednout? Zasednu na místo mě určené a čekám, jestli se něco bude dít. Na královnu, která nejspíš přijde za chvíli si šetřím pár slov. Po snídani se jí zeptám: Ehm....... Zdravím má královno, jen sem se chtěl zeptat, kdy a hlavně kde chcete projednat ty záležitosti s draky? A ohledně té odměny, já si jí nezasloužím, raději ji rozdělte mezi lid než abyste mi něco dávali. |
| |
| soukromá zpráva od Brand pro Jedeme docela dlouho.Muži bez koní jsou svými zbrojemi utahaní a tak s útěchou v srdci vidím Tordan,naší spásu.Možná,že jsme měli zaútočit,ale mnoho by nás padlo a mnoho by bylo zraněno,pokud by jsme ovšem vyhráli.Projíždím bránou a mohutný kamenný val mi dává útěchu na srdci.Budeme tu aspoň v bezpečí.Přece jen,nevím,co tu orkové chtějí,ale rozhodně je musíme odrazit.Obležení města bude mít za následek velké ztráty v řadách nepřítele.Setřu si pot z čela a projedu branou.Pak otočím koně a křiknu na své velitele.Založte ve městě tábor a najděte pro nás všechny vhodné ubytování.Vyjedu ven a s koněm jedu až k zadnímu voji svých jednotek.Máme hodně práce.Vyšlete zvědy do okolí.Potřebuju najít každou strategickou výhodu v tomhle terénu.Každou!Otočím se na jiné.Potřebuju,aby jste hlídali.Až bude vidět na obzoru z kopce před městem armáda orků,tak mi to ihned oznámíte.Otočím se na velitele jízdy.Vorondile!Až se vrátí zvědové,doufám,že najdeme kopec,za kterým bude naše jízda dobře chráněna,aby jí nepřítel nenašel a aby byla připravena k akci.Plán bitvy si řekneme později.Buď připraven.Pokývu hlavou a doprovodím je zpět do města. Pak se kouknu na velitele domobrany a ochrany města.Potřebuji,aby všichni vaši muži,bez vyjímek šli kopat příkop u hradeb a osekávat dřevěné kůly.Pak najděte dehtaře.Budeme potřebovat spoustu dehtu.A kožaře též.Ať udělá velké vaky,které se připevní na střeli u balist.Běžte!Pak se kouknu na své muže.Připravte zásoby a odpočiňte si,pak vás chci před branami bez brnění kopat a osekávat kůli kmenů,zabavte dřevo a zaplaťte jeho plnou cenu.Pohlédnu na lid Tordanu.potřebuju každého muže před hradbami a u dřeva.Další buďte u kožařů a dehtařů,pomozte jim s tím,co mají za úkol.Pohlédnu za město na kopec,kde je maličká postava zvěda hlídajícího orky.Doufám,že máme dost času.Pak přejdu do své ubikace a v domě se svléknu a jen s tunikou jdu pomoci v dělání příkopu. Dávám to do soukromé pošty,aby vůdce orků nevěděl,co na něj chystám,díky za pochopení. |
| |
| Orodus - Sylent Na zeptání se jak to vypadá v tvém království se ti naštěstí dostane odpovědi. Pane, od té doby co jsme vztyčili bariéru se nám polovina vašich rádců změnila na ten sliz, který jsme s vypětím sil zvládli. Ale mám pár novinak. Nejdříve tu dobrou-Orkové v Šedolese byli poraženi a zahnáni mimo les. Ta špatná je, že Aidilien, pán marky při bitvě již na začátku zemřel. Jeho titulu se chopil jeho syn, jméno zatím neznáme ale kolují o něm jisté pověsti že orky zahnal na dračím hřbetě. Z místnosti mraků jsem ale zjistil, že orkové už si nehrají jen s loutkami woo-doo a s šamanismem, začínají zacházet příliš daleko do černé magie. Víte-existuje svět z nějž na nás před desetitisíci lety přišly démoni, ale nebylo to tak úplně z jiného světa. Zjistili jsme, že přišli z našeho, akorát.... jak to říci...z jiné vrstvy, z jiné dimenze. Proto se zničehonic objevili v Tordanu. A ještě něco-démoni na přecházení potřebují portál, zjistili jsme že právě proto útočí na naše království ta Shoggoth-jsou to pozemští démoni, jejich odnoš-pryý vznikly z krve Gorgorotha, když se smísila s krvní Mankarovou na jednom bojišti. S těmi orky, nejspíše právě portál mezi našimi světy chtějí postavit, nebo hůř-spojit naše světy. Máme v tom ale dobrou zprávu, naši mágové již dávnou ví že svět nás a démonů nejdou spojit portálem, orkové by museli proniknout do jakéhosi ''mezisvěta'' a tam by mohli démony pozvat. Tato informace je ale tajná, nikdo se o ní nesmí dozvědět, nikdo! Mágové co na to přišli už jsou dávno mrtví-právě oni byli jedním z Shoggoth. Takže teď to víme jen my dva. Zatím ale nevím, jak to chtějí udělat. Je jisté že čas démonů opět nastává. Takže pokud to jen bude možné, zničte tábory orků u Šedolesa, právě oni se tímto zabývají! Vypiješ lektvary a spojení zmizí. Cítíš se podstatně líp, ale pořád bez magie. Cestuješ dál, ale jaksi nevíš jakou vzdálenost si ušel. Když narazíš na hluk. Vyjdeš na kopeček přikrčen. Před tebou se nachází skřetí tábor! Jejich vlajky prozrazují, že se tito zatím nepřipojili k hordě, ale i tak jde o krk (viz tábor mezi Sylentem a elfím lesem). Nejlepší možnost bude ho obejít, nemůžeš se ani utábořirt, máš štěstí že je ránní šero protože skřeti nejsou moc dobří zaměřovači. |
| |
| Mathai, Erunis - Mernif Mathaie zavolají ke královně, nic vás neruší, můžete v klidu vést diskuzi... |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Vše ubíhá strašně pomalu, nikdo ještě nemá hotovou práci, až na jízdu která našla výborný kopec na úkryt. Orkové zatím neútočí, to ale nic neznamená, protože váš posel kteréhos k nim poslal se ještě nevrátil. Přes noc spíte, někřteří drží hlídku a střídají se v tom, je ticho rušené jen střídavou prací dělníků před hradbami. Ráno je vše hotovo, bohužel dehtu není ani z poloviny tolik kolik byste potřebovali. Právě jdeš blízko brannám, když se začnou otevírat a je v nich vidět posel, kteréhos včera poslal. Přijde k tobě a promluví Potřebuji mluvit s generálem Brandem, zaveď mě k němu. Nezdá se ti v pořádku, je bílí jako stěna a pokulhává, na sobě má nějaké škrábance ale jinak nic. Žaveď mě k němu! řekne skoro křikem, ale to už jsou u tebe někteří tví vojáci, kteří jsou připraveni tě bránit. Generále, co je s ním? Jamile posel uslyší slovo generál, vytasí meč a zaútočí, vojáci se na něj vrhnou v okamžiku a tak nemá šanci, nikoho z vás ani trochu nezraní. Jakmile je mrtvý, začne z něj vylézat odporný sliz, nehmotný a nedá se popsat jaké barvy. Vojáci jsou zhnuseni nad tím co jejich kamarádovi provedli. Sliz ale najednou vyskočí na nejbližšího vojáka a doslova ho rozpustí, zbydou po něm jen nohy. Ostatní zaváhají ale dají se do boje. Stejně ale nemohou sliz zasáhnout, další z nich padne, už ti zbývají jen tři muži, jeden z nich je mág a snaží se vyvolat obraná kouzla na pomoc tvým vojákům. |
| |
| Odpočinek Cesta vůbec neubíhá tak se raději rozhodnu utábořit. Všeobecně na znamení nevěřím ale občas i zaklínač podlehne. A tak když si rozdělám oheň a usednu, přemýšlím a rozhodnu se že radši pojedu do elfského lesa protože něco mě do toho Sylentu prostě nechce nechat dojet. |
| |
| Michael - Cesta Konečně se probudíš, popakuješ věci a rozejdeš se ke svému cíli. Pokud jdeš k elfům, cesta ubíhá rychleji protože jdeš pořád po rovnějším terénu, nebo z kopce a jdeš také podél řeky, až narazíš konečně na les. Najednou si uvědomíš, že je to hotová pitomost. Za hodinu jsi došel až na území elfů od Tordanu, to je dobrých 500 kilometrů holé cesty a tak nejspíš 4 dny průměrným krokem. Je to ale opravdu elfí les. (jestli se rozhodneš jít do Mernifu, nic tě neruší a do dvou hodin-vykecávání se Mathaie s Erunis si tam.) Pokud se rozhodneš do Sylentu, cesta ubíhá opět pomalu, terén je vlnitý ale asi po hodině tam konečně dorazíš. U bran jsou ale jako obvykle stráže. |
| |
| Cesta Rozhodl jsem se že se nechám zase jednou pouze unášet osudem a proto jsem po probuzení opravdu vyrazil směr elfský les. A zjistím že tady vážně pracuje něco vyššího protože k lesu dorazím nepochopitelně rychle,jednoduše a pohodlně. Zastavím se na kraji lesa a chvíli stojím, třeba jestli na okraji nejsou elfské hlídky. Pokud mě nic nezastaví pokračuji dál do lesa, do města Mernif. |
| |
| Rozhovor s Mathaiem Přesunu se k sobě do pracovny a po chvíli jeden ze sluhů přivede Mathaie. Dobré ráno. Posaď se, prosím. Ukážu mu na židli před sebou. Sedne si a já si ho chvíli nevšímám. Musím podepsat pár papírů, které tu na mě čekají už od včerejška. Když napíšu poslední podpis, shrnu papíry na jednu hromadu a zadívám se Mathaie. Ráda bych chtěla slyšet, co všechno víš o dracích. Také mě zajímá, proč nabídli pomoc zrovna tobě. Opřu se pohodlně o opěradlo židle a zadívám se Mathaiovi do očí. |
| |
| Před táborem orků. Tak fajn... Skrčím se a v tašce nahmatám mapu Vyšel jsem někde tudy, mohl jsem dojít tak sem? To znamená že kousek odtud je most a pak přímo do Wrontenu... určím cestu, schovám mapu a vydám se oklikou kolem orčího tábora do Wrontenu, naštěstí u sebe mám nějaké peníze takže si koupím nějaké nové oblečení a vykoupu se v té řece, přece takhle nepřijdu před elfy. |
| |
| Mernif-rozhovor Zdravím má královno! V klidu se posadím a počkám, koneckonců každý má právo odepsat na nějaké ty zprávy, zvlášť pak královna elfů, nová královna elfů. Jakmile se mě zeptá, na chvíli se zamyslím, proč to chtějí vědět. Nakonec si ale řeknu Je to královna! Proč bych jí neměl věřit? A spustím, co všechno o nich vím, i když nevím vše, vím toho hodně. Ano, samozřejmě. Nejdříve tedy k tomu, co o nich vím. No takže sídlí blízko farnetu, tak asi 10 kilometrů od něj v rozsáhlé jeskynní sluji. Jsou silně magičtí, mohou být neviditelní a prohlédnou skrz lesy, jejich oheň spaluje nepřátele, ne však to co nechtějí spálit. A....já vlastně ani nevím proč se ke mě přidali, možná je to tím, že umím ovládat jejich jazyk. Od nich jsem ale slyšel, že kvůli mému otci. Vůči nám jsou neškodní, ručím za ně. To je tak asi vše, já vím že toho moc není, ale byl jsem ve hrozné situaci, přijmul jsem je okamžitě bez vyptávání se, záviseli na tom životy. Zapřemýšlím, nevím co můžu dál říct. Chtěl bych co nejlépe královně posloužit, když mi to přijde na myšlenky, řeknu to. Paní samozdřejmě, jestli je jakýkoli problém, či něco co bych mohl udělat, rád se toho chopím. Vzpoměl jsem si co ste říkala na velké radě, víte-já nechci odměnu protože si jí nezasloužím, ani kdybych si jí zasloužil bych jí nevzal. Je tedy něco co bych pro vás ještě mohl udělat? Pomalu se připravuji na odchod, i když mi s ní bylo dobře, zdá se že je na své ''hosty'' milá. |
| |
| Rozhovor pokračuje Děkuji ti za cenné informace. Pro tentorkát si vystačím s tím, co vím od tebe. Vypadá to, že neví, co dál říct. Potom mne ale poněkud překvapí tím, co řekne potom. Spíše bych se měla zeptat já s čím ti mohu pomoci. Ale myslím, že už to dávno vím. Chceš zpět do Šedolesa, za svým lidem. Jsi volný, nikdo tě tu nedrží, ale než odjedeš, chci tě požádat o radu. Asi bych to měla nejprve projednat s radou, ale neuškodí vyslechnout si názor někoho jiného. Dnes mi byl doručen zajímavý dopis. Psal mi císař lidí. Chce znovu obnovit spojenectví s elfy a trpaslíky. Co si o tom myslíš ty? |
| |
| Rozhovor To, co mi má královna řekne mě poněkud zarazí. Spojenectví? Co tak najednou? Zamyslím se a pak pomalu a přemýšlivě řeknu: Ach tak, nevím jestli se ptáte toho správného, rozhodně nemám tolik zkušeností jako jiní. Když už jste se ale zeptala, tak já si myslím, že lidi mají očividně problém. Nechci jim křivdit, ale není to zas až tak dávno co nás prostě vyhodili. Pro začátek bych jim nevěřil, uložil nějaký úkol, či dokonce podmínku která by nám objasnila, zda jim na tom spojenectví opravdu záleží, či jen potřebují armádu. Například bych poprosil o navrácení našeho území nebo..... nebo třeba vrácení Mankarovy přilby, to je myslím dost přesvědčivé! Ne jenom to-je to přeci symbol elfů a máme právo ho mít u sebe. Omlouvám se pokud mluvím moc troufale, opravdu vám chci jen poradit. Mluvím pravdu, ke královně elfů mám důvěru, pochybuji že by byla schpná uškodit svým lidem. Potřebovala byste ještě něco má paní? Raději se ujistím, nemám v úmyslu odejít jako nevychovanec. Než ale odjedu, určitě se po městě trochu podívám, protože je dost možné že se sem už nikdy nepodívám. |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Samozdřejmě nechci, aby všichni znali tvou schopnost. Takže ti ji píšu skrytě :). Takže: slyšíš Mathaiovi myšlenky (kurzíva) a samozdřejmě myšlenky všech ostatních, víš jak se cítí atd. :D |
| |
| Michael - Mernif Dorazíš v pořádku, elfové si tě nevšímají nebo jsi na žádného nenarazil, nejde to poznat protože elfové se většinou maskují tak, že nejsou vidět. Mineš elfí vesnici a pak už jen chvíli trvá než se dostaneš do Mernifu, přesně v pravé poledne. Je to nádherné město. Skrz koruny stromů sem doléhají paprsky ajeden z nich tě ozařuje. U brány jsou klasické stráže-strážkyně plamene co tě v pořádku nechají projít, nemají nic proti tvé návštěvě. |
| |
| Orodus - Cesta Dorazíš do vesnice v pořádku, přesně v poledne, cesta ti trvala kolem dvou hodin. Není to ale takové, jaké si čekal. Vesnice je celá prázdná! Nikde nikdo, jako by všichni odešli. Nahání ti to tu husí kůži. Nic není navíc slyšet, jen vítr a bouchání nedovřených oken. Nejraději bys šel, máš z tohoto místa špatný pocit, či snad do konce strach. |
| |
| Rozhovor Docela mě překvapil. Já osobně proti lidem nic nemám, i když bych jim mohla mít za zlé to, jak nás připravili o území. Zajímavé. O jistých podmínkách jsem také přemýšlela, ale nebylo by nezdvořilé chtít po nich ihned Mankarovu přilbu. Lepší by bylo o ni požádat. Nicméně, císař vyjádřil lítost nad tím, jak se jeho o tec zachoval. Ale děkuji ti. Velmi mě tvoje odpověď zaujala a vážím si tvé rady. Pokud chceš odejít, požádej ve stájích o koně. Ráda jsem tě viděla, Mathai a doufám, že ne naposledy. Ať tě štěstí provází. Rozloučím se s ním a opravdu doufám, že se mi poštěstí ho ještě někdy vidět naživu. Měla bych na dnešek svolat radu. Máme spoustu věcí na projednávání. A doufám, že se co nevidět vrátí generál Náro. |
| |
| Mernif Poslechnu si co mi ještě královna říká. Je hodná, bůh dej aby na to nikdy nedoplatila! Už nic neříkám, jen se rozloučím Děkuji. Snad si najde štěstí cestu i k vám má paní. Určitě jsem vás rád poznal. Do smrti na toto setkání nezapomenu, nashledanou! Vesele odpovím. Takže je opravdu taková jakou mi ji popisovali-krásná a chytrá. Myslím že s ní bude říše elfů vzkvétat! Snad ji ještě nekdy uvidím. Řeknu si ještě předtím, než vyjdu z pokoje. Potichounku zavřu a jdu pomalu citadelou ven a pak do stájí. Přeci nepohrdnu koněm, určitě jí taky někdy pomůžu, budu se opravdu snažit zato jaká na mě byla. Pochvaluji si mé spojenectví s draky a odcházím. Ve stájích jim řeknu, kdo jsem a patřičně zaplatím za koně, peněz mám ještě stále dost. Konečně odklusám do místa, na kterém mě potřebujou. Nějak mi zvedla sebevědomí, z té bude královna jedna báseň. Stále si pochvaluji mou návštěvu, ale poněkud jsem ztratil chuť se zde ještě porozhlédnout. Proto odjíždím. V bráně minu člověka. Ještě nejsme spojenci a oni už se sem cpou? Pomyslím si poněkud podrážděně. Odjedu tam, kde mě potřebují. Sem zvědavý na výraz nára až se vrátím! Haha.... |
| |
| Tordan V noci se probudím a jdu se kouknout na práce.Zastavím se u brány a pohlédnu na obzor.Uvidím muže.Ten se přiblíží a vyjekne na mě,že chce vidět generála.Vždyť...vždyť to sem já?!Zamyslím se,ale to už se seběhne pár lidí a osloví mě.Už chci říct co se děje,když poznám v něm posla vyslaného k orkům.Ale vždyť to je...!V mžiku zaútočí a já uskočím ale mí lidé ho zastaví.Co je to s ním?Bohužel ho při tom zabijí a já se otočím ke svým lidem.V pořádku,nemohly jste nic dělat.V tom ale podivuhodně kouknu na mrtvolu.Vytéká z ní něco hnusně zeleného a vypadá to jako pudink.V šeru rána toho moc nevidím a jsem ještě rozespalí a unavený z práce.Probudí mě ale to,že se to začne hýbat a ten ohavný,hnusný zelený pudink zabije jednoho z mých mužů.Zpozorním a uskočím.Všimnu si mága a nevěřícně na něj vyjeknu.C..co to kruci je?Pak si všimnu,že moji muži to chtějí zastavit tak natáhnu ruku a mávnu.Držte se od té věci dál!Nepokoušejte se to zabít!Není to z našeho světa,v tom jsou nějaké čáry!Pak pohlédnu na mága.Jak se to dá zabít!Zpátky!Nechoďte k tomu!Křiknu a přikážu,aby se od toho drželi pokud možno co nejdál. |
| |
| Prázdná vesnice Fajn, nevím co se tu stalo ale další problémy nepotřebuju! řeknu si a prostě se otočím...když v tom mě napadne... otočím se zpět Dyť tu nikdo není a kdo ví jak dlouho nebyl...Jedna róba nikoho nezabije! řeknu si a vejdu do obchodu s oblečením, najdu si tam nějakou pěknou modrou róbu a neodpustím si plášť. Sbalím to do kabely a odcházím k řece. (Jestli jsem z nějakýho neznámýho důvodu žádnej obchod nenašel tak jsem odešel k řece rovnou) Tam se umyju a převleču, pak v klidu vyrazím do Farnetu |
| |
| Mernif Stráže u brány pozdravím kývnutím hlavy. A ještě než stihnu pokračovat v cestě tak okolo mě projede elf který se na mě nepodívá zrovna přátelsky. No žádná novinka že mě tu nevidí rádi na to už jsem si zvykl. řeknu si a pomalu pokračuji do města protože vlastně vůbec nevím co tady mám dělat. Prostě jsem jen cítil že sem jet mám. A tak jsem to udělal. No a tak jenom projíždím klidným tempem po ulicích. Meče nemám na zádech, u sebe mám jen dýku. Meče jsou v sedlové brašně ale tak abych je v případě potřeby mohl rychle použít. Nechci abych vypadal jako nebezpečí a nebo zbytečně nevzbuzoval pozornost. Už to že jsem člověk je dost nápadné. |
| |
| Mathai - Farnet Cesta na koni ti trvá přibližně hodinu, jelikož jsi elf cestuješ rychleji a ještě s elfím koněm. Konečně se před tebou rýsuje Farnet, ale něco není v pořádku, stoupá z něj kouř. Máš Šedoleskou krev, okamžitě se rozjedeš vstříc s nezlomnou statečností celého tvého lidu, která se dědí z generace na generaci. Když si podstatně blíž, jsi rád že ve městě vidíš ty své. Přijedeš dovnitř. Pane! Přiběhne k tobě jeden z kapitánů generála Nára a zasalutuje(pěst na srdce). Jedete právě včas! Generál Náro sám vedl čelní útok na orky, ale neuspěl, jeho armády, včetně mě se vrátili po kouskách, skoro nás rozcuckovali! Nebylo to skoro možné, používali nějakou podivnou magii! Měli kolem sebe takové modré štíty, každý zvlášť a nebyli jsme je schopni zranit! Jednomu našemu zvědovi se ale podařilo zabít šípem jednoho šamana daleko za bojištěm, rázem většina štítů opadla a chvíli trvalo než na jeho místo nastoupil nový. I tak to byla ale fatální porážka! Všechny oddíly jsou již skoro ve městě, několik jich ale zůstává mimo! Orkové jsou posíleni vítězstvím a pravděpodobně brzy zaútočí, draci-ti jsou od vaší nepřítomnosti pryč, nevíme co se s nimi stalo, dost možná je orkové zajali! Zbyl jeden poslední, poslední t těch čtyř! Ostatní draci zoufají, prosí si vaši pomoc protože mezi ztracenou trojkou byl i jejich vůdce! Pane, nemáme téměř nic s čím bychom mohli bojovat proti orkům s takovou magickou mocí! Je jich celkově míň než nás, možná kdyby se nám podařilo zničit ty jejich mágy, nebo zdroj jejich síly tak by sme měli naději! Jinak určitě ne! Jménem elfí říše vás tímto prosím o pomoc! Klekne před tebou v prosivou úklonu, je vidět že zde je to zoufalé. Celkové počty od první obrany Farnetu se zvýšili, ale jen díky armádě elfí říše a novým dobrovolníkům kteří nikdy nebojovali a byli naverbováni takřka z ničeho. Běžec: 190 Lučišník: 440 Lovec sokola: 120 Šermíř: 600 Lehká jízda: 300 Draci: 1 |
| |
| Brand - Tordan Vojáci se na tvůj povel stáhnou, přibývá jich ale kolem. Další z tvých vojáků je tím slizen rozpuštěn, mág se snaží a tvé otázky nevnímá, přechází do prudkého útoku, snaží se cíl zasáhnout blesky, magií a nakonec ohněm. Ten jediný pomůže, jakmile se jiskra dotkne těla Shoggoth, začne se do toho místa se syčením vpíjet až z něj zbyde jen malá kulička, která praskne v pěnu a slizkou neškodnou tekutinu. Mág jen dodá Tuhle stvůru jsem vživotě neviděl! Měli bychom zakázat výstup vojáků z města! Otočí se na tebe zrovna když stráž zvolá: Orkové útočí! Pravděpodobně totiž počítají s tím, že jsi mrtvý a tudíž jsou jednotky lehký cíl-bez generála. |
| |
| Orodus - Prázdná vesnice Ve vesnici najdeš obchodů hned několik, ale všechny jsou prázdné, nic v nich není. Lidé asi mysleli na zásoby a nic tu nechtěli nechat, nic co by mohli zloději rozkrást. Vyrážíš tedy k řece, ta tam naštěstí zůstala a tak se v rychlém proudu vykoupeš a zhojíš své rán. Magie se pomalu vrací do tvých žil, bez ní si se cítil vycucnutý. Vyrazíš na cestu do Farnetu, dlouhá cesta která zabere nejmíň čtyři dny. Z ničeho nic, když přecházíš kopec se před tebou objeví tábor trpaslíků. A co hůř-dva hned za tebou. Co tu chceš Mágu? Optají se tě, zdaleka ne se záští, jen ze zvědavosti. To je jedno, okamžitě tě potřebujeme! Našeho generála zachvátila ňáká divná nemoc, umírá. Musíš mu pomoct! I kdyby měli násilím tě odvedou s sebou do jednoho ze stanů kde leží na smrt bílí váolečník trpaslíků v těžké zlaté zbroji. Jen kašle krev, ale není to nic nevyléčitelného, hned by to měla spravit nějaká léčivá tekutina, jakákoli. |
| |
| Mernif Procházíš městem, po náměstí kde všude svítí jen sliuneční paprsky, co proniknou skrz koruny stromů. I tak je tu dost světla, elfové nejspíš používají magii. Když jdeš po náměstí, nemůžeš si nevšimnout davu elfů v jehož prostředku někdo cosi křičí na ostatní. Teprve když přijdeš blíž, poznáš že jde o lidský hlas. Protlačíš se návalem lidí a uvidíš člověka se znakem impéria, posla jak se pere s trpaslíkem a elf jak trpaslíkovi pomáhá ochrannými kouzly. Špinavče! křičí trpaslík a člověk jen řve když se rány kladiva zastavují o jeho lehký štít, je jasné že se ani jeden dlouho neudrží. Kolem proběhne posel elfů, má naspěch, ale jeho si moc nevšímáš. |
| |
| Ereven - citadela, další z mnoha vyrušení Do tvé komnaty opět někdo vejde, nebo spíše vtrhne. Paní! Zdravím, musím vás ihned spravit, Šedoles je bez generála, generál Náro byl zabit proti bitvě s nerovnými orky, kteří používali magické štíty! Poslali mne abych k nám okamžitě přivedl markrabího Mathaie, protože draky nám skro všechny zajali a my nejsme sto domluvit se s těmi ostatními. Potřebujeme nejen to, ale i další vojáky, jinak nebudeme schopni udržet naše město! Je očividně vyčerpaný. Notak prosím! Dokaž že nejsi tak namyšlená jak vypadáš! Musíš nám pomoct vždyť Šedoles je vždy na vaší straně! Rychle! slyšíš jeho myšlenky jako zřetelný ale vzdušný hlas kterývychází jen z tvé mysli. |
| |
| Raskan syn Ronderův - Dhenar Probudíš se jako každé jiné ráno, tentokrát tě probudí jen davy lidí co si něco šuškají venku. Ustorjíš se a vydáš se zjistit, o co jde. Když vyjdeš ven, narazíš na jednoho z těch, co znáš už nějakou dobu(kdokoli). Raskane! Slyšels to? Orkové se sjednotili a teď dokonce obsazují lesy nedaleko nás, co hůř je v nebezpečí starodávná krypta Mankara, kterou takovou dobu chráníme a držíme v tajnosti. Vím že o tom nevíš, ale nemohl jsem ti to říct dřív. Poslouchej, lidé ti věří! Zkus se tam vydat a zjistit o co jde. Co já slyšel tak jsou to jen průzkumné jednotky! Je jich maximálně padesát. Můžu i ale dát stejné číslo přihlášených dobrovolíků! Rozmysli si to! Začne do tebe ''soukat'' informace a v jeho očích je vidět prosba. |
| |
| Tordan V duchu si říkám,jak asi zničit ten sliz,ale mág mě předběhne,i když sem myslel na stejnou věc.Oheň.To je ale jedno.Když někdo řekne,aby jsme nepouštěli vojáky z města,či do města,to už nevím,protože někdo zvolá,že se blíží orkové.Je to posel za kopcem,který poslal vzkaz,že jsou sice dost daleko,až za obzorem z kopce před městem,ale i tak je to málo času. Ihned začnu budit své muže.Probuďte je!Běžte!Připravte se na boj!Kde jsou sakra ti kapitáni!Do zbrojí!Vy,vzkažte pro velitele domobrany a posádky ve městě,ať nastoupí jeho muži.Pak se podívám na jednoho dělníka.Jak je to se stavebními pracemi?Co kožař a dehtař?Probuďte je!Sakra je svítání a všichni ještě spí!Poplach!Vstávat!Pak se odeberu do svého příbytku,kde na mě čeká jeden kapitán a pár mužů.Teď na to není čas Cirione!Sežeň ty kožaře a dehtaře!Pak mi někdo zdělte stav prací!Jak jsou hotovi?Ví to někdo?K čertu,nesnáším takový shony,když jde o čas.Navléknu na sebe zbroj a opásám se mečem.Připnu si chrániče a breasery(chrániče rukou).Nemáme moc času,do poledne jsou tu.Sežeňte někdo Vorondila ať seskupí okamžitě jízdu!Chci ho mít tady.Běžte!Ušklíbnu se a pohlédnu na obzor,kde se řítí zvěd zpět do města.Bylo mu rozkázáno,že až je uvidí na obzoru,má se okamžitě vrátit. |
| |
| Trpasličí tábor Klid, klid, není to nic vážného... Ujistím trpaslíky. Z kabely vytáhnu léčivý lektvar, nejsem v pozici kdy bych mohl protestovat. Tohle ať vypije strčím lahvičku do ruky jednomu z trpaslíků kolem mě, rozhodně to nikomu nebudu lít do pusy. Je jednoduché takový lektvar připravit, pokud tady máte nějaké bylinkáře nebo něco takového, tak tady mám recept...pokud chcete... nabídnu jim. Radši se zatím nebudu představovat...hlavně ať mě nešacujou, ta přilba by se jim asi líbila... pomyslím si a házím všude kolem sebe úsměvy |
| |
| Brand - Tordan Jakmiíle vydáš rozkazy, začne ve městě pěkný zmatek, nikdo neví co se děje, ale postupně se to klidní. Vojáci se skupí a nastupují do řad očekávajíc rozkazy. Domobrana už nastoupila a lučišníci jsou automaticky na hradbách. Kožař a dehtař jsou nastoiupilí, zatímco kožař má již hotovo, dehtař ještě nemá ani polovnu. Kapitán začne hlásit Pane, práce s příkopy a kůly už jsou jhotovy, ale nestačili jsme ani zpoloviny záležitosti s dehtem. Navíc nevíme kam katapulty dostřelí, měli jsme to v plánu vyzkoušet dnes. Kamenů máme ale dostatek a tak můžeme střílet nepřetržitě. Brány jsme opevnili ale nic jiného už hotového není. Nejste v moc dobré situaci, máte ale už přesilu nad orky, nejméně obranou přesilu. Do místnosti vtrhne kapitán jízdy, Vorondil. Pane? klasicky zasalutuje na pozdrav vyžší hodnosti. Jízda je seskupena, všichni už jen čekají na rozkaz! Další přerušení je posel, který okamžitě chrlí Pane, další trpaslíci se hlásí do služby! Je jich kolem padesátky, jsou to klasičtí sekerníci! Zdá se že máte navrch, i když jste nestihli dodělat celou obranu města. Kryjte se! ozve se zvenčí a za tím velká rána, jak orčí katapulty se snaží rozbít hradby. Bitva o Tordan začala. |
| |
| Orodus - Trpasličí tábor Uf! Díky mockrát! řekne jeden serekrník když vidí, že lektvar konečně zabírá. Vytrhl si nám trn z paty kámo! Hele, jestli ceš tak se k nám přidej, jedem do Namalu, to je tam na kraji toho elfího lesa, z něj pak do Mernifu a nakonec do Farnetu, protože se říká že ve Farnetu se děje něco, co by nás moholo zajímat, vlastně i všecky ty vaše mági nebo jak si to řikáte. Tak pojedeš nebo ne? Protože vyrážíme jakmile se náš vůdčí kompletně uzdraví, jak to tak může trvat mágu? Zeptá se tě po prosbě o doprovod. U klasických případů takovéto lehké, avšak smrtelné nemoci se může postižený léčit po lektvaru kterýs mu dal maximálně deset minut. Jak je vidět tak mají trpaslíci nejspíš intuici, protože všichni začínají skládat tábor a balit věci. Dva strážci s kladivem ale zůstávají u svého pána. |
| |
| Trpasličí tábor Díky, bohové, tyhle trpaslíky jste mi snad seslali vy Výborně, milerád se k vám přidám, mám tam také namířeno, osobně bych ale nejdříve zamířil do Farnetu, je zbytečné jít nejdřív do jejich hlavního města. Pokud se něco s elfy děje, pak to bude ve Farnetu cesta přes celý les by mohla způsobit že bychom do Šedolesu přišli příliš pozdě...Váš vůdce bude k cestě připraven jakmile sbalíte tábor... I když se snažím dostat k tajemství draků, lépe se elfům ukážu jako ten, kdo k nim na pomoc přivedl Trpaslíky a ještě pro ně získal Mankarovu přilbu... pochválím si svůj plán. Teď už jenom doufám že mne trpaslíci poslechnou a pomohou mi. |
| |
| Farnet Pohov vojáku! Řeknu a začnu přemýšlet nad touto zoufalou situací. Teď mě poslouchej, nebudu to říkat dvakrát a nechci slyšet žádné ale či nesouhlas je ti to jasné? Pak se nadechnu a v mysli se mi začne rýsovat plán. Armáda nemůže opusiti město a ztratit tím výhodu, nemůžeme ale ani rozdělit jednotky a stát se lehkým cílem. Proto tu armády zůstanou a můj seržant, pan Henael se prozatím ujme velení nad tímto městem. Já SÁM se půjdu podívat po našich dracích, první půjdu k nim do sluje a požádám je aby vás střežili. Jako druhé půjdu osvobodit ty tři a nakonec vypátrám a zničím jejich zdroj moci, to přísahám! Teď to di říct všem zde, já vyrážím. Kdybych se nevrátil, nemějte mi za zlé jakkoli jsem vám ublížil. Nashle, nebo raději sbohem. Uvidíte mne snad brzy. Nejdříve si odpočinu, pak složím obranu před mým odchodem a teprve potom vyrazím do dračí sluje a zformuji draky k obraně Farnetu. Nechám se jedním odnést poblíž orčích táborů a vysvobodím všechny tři draky, které nám zajali. Nakonec ještě musím zabít šamany, nebo zničit zdroj jejich moci. Takový je můj plán a od něj neodstoupím! |
| |
| Vyrušení v komnatě Chvíli po tom, co Mathai odjede z města, se vřítí někdo do mé pracovnu. Vyslechnu si, co po mně chce. Váš markrabí Mathai právě opustil město. Svolám radu a ihned se vypraví vojsko k Farnetu. Jestli chceš hned teď odjet, vezmi si jednoho z koní ze stáje. Propustím ho a docela mě udiví, že slyším jeho myšlenky. Přivolám k sobě jednoho ze sloužících a přikáži mu, aby ke mně přivedl prvního generála, kterého najde. Dalšího sluhu jsem poslala svolat radu. Není čas na zbyečné lelkování. Cestou přemýšlím o tom, co se mi stalo v komnatě. Jakto, že slyším myšlenky jiných? Je to podivné. Nejdřív Mathai rozumí drakům a potom já slyším cizí myšlenky. Zakroutím hlavou. Tady se děje něco divného. Vážně vypadám namyšleně? To už vstupuji do zasedací síně, kde je už několik členů rady. Počkám až jsou tu všichni a potom spustím. Promiňte, že si vás volám tak na rychlo, ale okolnosti si to vyžadují. Šedoles je bez generála. Generál Náro byl zabit a město padne bez dalších vojáků. Víte, že se ve válčení nevyznám a tak potřebuji vědět, kolik vojáků můžeme ještě postrádat. |
| |
 | Dhenar Ráno se probudím stejně jako každý jiný den. Tentokrát jsem se ale nevzbudil sám od sebe jak tomu vždy bývá. Probudili mě hlasy lidí venku. Obléknu se do svého oblečení, které je připraveno na židli vedle postele. Poté jdu ven. Jakmile výjdu na čerstvý zvuk, objeví se přede mnou Merdan, můj dlouholetý přítel. Ihned začne mluvit a já obezřetně naslouchám. Pojedu tam. Stačí mi jen pár lidí, nehodlám se do nich hned pustit. Zatím je budeme jen pozorovat. Pokud se něco stane, pošlu někoho se zprávou. Přokývnu a jdu se připravit. Vrátím se zpátky do svého domu, kde na mě, v jednom z pokojů, čeká moje zbroj. Vím, že jsem říkal, že se do ničeho nebudu pouštět, ale jistota je jistota. Během deseti minut jsem připraven vyrazit. |
| |
| Mernif,Bitka Možná že elfy moc nemusím ale jedno se jim musí nechat. Město umí postavit nádherná a čepel zkout dokonalou. honí se mi tak hlavou když procházím město. Chtěl jsem zajít do hospody, nebo jak tomu elfové říkají, protože většinu informací člověk dokáže získat hlavně tam. Občas toho ožralové vědí víc než sám král... a nebo královna. Dříve však než stihnu vůbec nějakou najít tak mě zarazí nenadálí shluk obyvatel na jednom místě. Dojedu k němu, sesednu, a vedu koně za uzdu skrz dav ke středu zájmu. Když dojdu do středu spatřím člověka a trpaslíka který do něj nemilosrdně mlátí. Pořádně si je prohlédnu a všimnu si znaku impéria na zbroji člověka. Musí to být posel. Co by tu jinak dělal člověk? Dost! Nechte toho! Proč se bijete? zahřmím abych přehlušil rámus bitky. Tenhle člověk bude posel a jako takový by snad měl mít zabezpečen volný průchod ne? řeknu a čekám na odpověď. Nenápadně se pro jistotu postavím k sedlovým brašnám tak, abych nebyl daleko od meče. První ráně bych uhnul a mohl bych tasit. |
| |
| Orodus Heh chlapče! Nevím jestli je dobrej nápad lýzt tak blejzko tamtěm vypálenejm lesum! Kdyžtak ale ty to umíš zhasit ne? Tak fajn kámo, tebe nám snad seslal sám Lak'Thor! Míní tím jejich boha, boha povrchu země a štěstěny. Trpaslíci se dají do práce. S jejich silou a logikou je tábor složen to chvíle, s tím že bylo stanů pět. Jejich náčelník se už probudil a je v plné formě Díky člověku! My vás moc nemusejme když ste nás vykopli, ale když se někdo prokáže za kámoše tak ho berem všeckejma deseti! Takže rovnou do Farnetu! To budeme muset přes brod, pak kouštíček a zase brod. Myslim že do pozejtřka bysme tam měli bejt. Trpaslíci mají sbaleno, jak oznámí jeden z nich, když přijde k tomu vůdci, když už je i jeho stan sbalen. Vyrazíte na cestu, dete sice pomaleji než kdybys šel sám, ale i tak to stojí zato. Trpaslíci se tu vyznají daleko lépe a tak všechny brody a zkratky mají už prostištěné. Jdete asi hodinu nebo dvě, když přelezete první brod. Tohle svejm kámošum ani neřikej! Postavili by tu domy a vobchody, po chvíli i most a tohle by se nám teda nelíbilo jasný?! napomene tě jeden z nich, ale jdete dál. Už se začíná stmívat. Trpaslíci začínaj rozkládat tábor, opět jim to trvá jen chvíli, i když delší než předtím. Ty budeš spát támhle! trpaslík, kterého si přehlédl ukáže na stan trochu mimo ostatní. Můžem bejt tak v půlce cesty takže zejtra tam třeba i dorazíme! Ale jakmiletam budem tak s náma nejedeš, každej za sebe jasný? Ve stanu je jedna přikrývka a vypadá to kolem na koberec, kvůli různým škvorům a pavoukům. |
| |
| Erunis Rada je shromážděna a bez zmatků či výčitků tě poslouchají, je na nich vidět znavenost-další rada v tak malém čase. Jakmile se zmíníš o Nárovi, je vidět že to každého zasáhne, skoro nechtějí věřit jestli jim nelžeš. To není možné! opět slyšíš myšlenky mnoha zastupitelů. Po poměrně dlouhé chvíli promluví zástupce Nára, Alcotar-jeho učenec a dlouhověký přítel, e vidět že mu trochu slzí oči ze ztráty jeho nejlepšího přítele. Já půjdu jako generál! Můžeme postrádat isíc lučišníků, dvěsta šermířů a sto mágů-léčitelů. Vezmu je a pokusím se ve městě ještě někoho sehnat. Pak půjdu pomoct Šedolesu. Zvedne se a jako na popravu se přesune ke dveřím. Nebojte, já nezklamu! dodá ještě než odejde. Otázka je vyřešena, vše je v pořádku. Pomalu začneš slyšet myšlenky stále víc zřetelněji. Chudák, musí být zasažen! Snad to tam zvládne! ale slyšíš i myšlenky typu Tsssss! Té královně narostla namyšlenost a to ještě ničeho nedosáhla! nebo podobně. Nedokážeš ale rozlišit, která je koho, protože se ti všechny myšlenky ozývají v podobných hlasech. |
| |
| Raskan Vystrojíš se, nikdo tě nezdržuje. Vezmeš své lidi a jdeš dlouhou dobu lesem. Jelikož má největší prioritu hrobka Mankarova, jdete k ní, ale mohli byste k orckému táboru. Jdete dlouho, dobrovolníci si stěžují na těžký pochod, ale přežívají to. Když konečně dorazíte ke kopci, jste již dost vyčerpaní, ale lezete protože nechcete aby byla hrobka jen tak vyoupená orky. Už ste nahoře, z hrobky jsou slyšet jen nějaká divná zaklínadla. U vchodu stojí dva ozbrojení elitní orkové, jsou to CharHarové-elitní muži sjednocených orků. Jeden z nich si vás všimne a cosi špitne druhému, chvíli čekají a pak se na vás v řevu vyhrnou, jeden z nich má těžký barbarský meč a druhý válečnou kosu. Oba švihají nebezpečně, ale sem tam se jim zbraně zarazí o stromy a tak ještě nikoho nezranili. |
| |
| Michael Trpaslík zasadí další ránu do chudého štítu člověka, který upadne na zem. Pak ho elfí mág zabezpečí neprůchodnou aurou, takže se posle nemůže ani hnout. Tpraslík si před tebou odplivne. Další blb vod lidí co nás vyhodili a teďka si myslej že můžou sakra všecko? Zbil bych tě taky, ale mám tu práci. Elf zruší kouzlo a trpaslík se chystá dát ještě jedn ránu kladivem, zrovna když se masivní sveře do paláce rozevřou a s hlasitým rachotem z nich začne v čele se zásupcem generála rady vycházet elfí armáda. Trpaslíka to vyruší jako všechny kolema posel uteče. Když se armáda na náměstí sjednotí ve formace, začne generál křičet Jedeme na pomoc Šedolesu! Kdodoli kdo se k nám chce přidat může, ale nedostane nic než svou zbraň! Vyrážíme hned teď a na nikoho nečekáme, takže kdo chce jít tak s sebou mrskněte! Celá armádka se začne znovu pohybovat, tentokrát směrem k východu z města, pak teprve na Farnet. |
| |
| Cesta do Farnetu Když se velitel trpaslíků probere a vyčte mi činy lidí, zakroutím hlavou a odpovím S tím mě vážený pane nespojujte, dovolte abych se představil, První Mág Orodus, král Irilidianu. Vládnu svobodné zemi na západu, nemám s císařstvím nic společného... přednesu trochu hrdě. Cesta pokračuje, po chvíly cestování si vyndám kus chleba a zapiju ho vodou. Pak se ke mě obrátí trpaslík s další poznámkou o císařství, ani se na něj nepodívám a jenom klidně odpovím Jak říkám, s císařstvím nemám nic společného a pochybuji že by zde mí mágové stavěli mosty Večer toho dne dojde na lámání chleba, zachraň nám šéfa, ale ve městě se neznáme. Když myslíte že se bezemne obejdete, v tom případě vás musím varovat, zemi postihla jakási nákaza orkských šamanů, kteří proměňují lidi, trpaslíky, elfy, prostě kohokoliv, na hromady kyseliny, která pak vraždí i své nejbližší přátele. Vím o čem mluvím, jeden mě napadl a také jsem přišel na to co jediné na ně platí mrknu na trpaslíka a odcházím do stanu. |
| |
 | Tordan To, co ucítím mne udivuje. Příště, až budu hledat nějaké nové tělo, se první opiju. I když je to riskantní, a nic tam nemusí být, musím to risknout. Napadne mne, a udělám něco velmi odvářného, co jsem udělal jen párkrát za svůj velmi dlouhý "život". Začnu z opilce vystrkovat končetiny, tentokrát ne lidské ale moje vlastní, jsou jako lidské jen jsou hodně světlé a lehce domodra. Mají na sobě takové modré proužky. Pak vystřčím i ruce. To není nic zvláštního, do té doby než k tomu připojím i vlastní hlavu, která má rozsuchané (hodně stovek let neučesané) vlasy. Pak se snažím vytlačit z opilce i tělo. Párkrát se mi to povedlo, a čím víc se stávám trochu lidským tvorem, tím je to jednodušší. Když se celý dostanu z opilce, tak z něj sundám oblečení, přece nebudu chodit po lese nahatý. Obléknu si ho, a vydávám se směrem k člověku. Mám ještě trochu problémy s koordinací vlastních nohou, takže často padám a polovinu cesty lezu po čtyřech. Sice už asi nebudu cítit toho člověka, ale jdu tím směrem, mám dobrý smysl pro pamatování. Když si myslím, že bych měl být přibližně na místě, tak se postavím, opřu se o nejbližší strom a koukám kolem, jestli to je jen hloupá opilost a já jsem ztracený sám bez těla uprostřed lesa, nebo má na mne alkohol opravdu dobré účinky. Hledám toho dotyčného, pokud ho nenacházím tak jdu trochu dál a chodím asi třicet metrů od mého imaginárního středu, který pro mne právě představuje ten strom. Pokud ho najdu, tak se pokouším dostat se k němu tak na deset metrů, aby si mne nevšiml. |
| |
| Mernif, Verbování Pozor na hubu trpaslíku! syknu chladně. Nejsem jako ostatní lidé! Měl by jsi si dávat pozor s kým mluvíš. řeknu ale než stihneme pokračovat tak vyjde armáda a generál začne vyřvávat že jde na pomoc Šedolesu a shání dobrovolníky. Hmm já se doo tý hospody nedostanu. vzdychnu si v duchu a jdu k armádě abych se nahlásil. Když se mi nebude něco zdát tak prostě odejdu. Řekl bych že jeden zaklínač by se vytratit dokázal bez problémů. Překontroluji si výstroj a nahlásím se. No tak jsem zvědavý co se tam bude dít. |
| |
| Podivné pocity Jsem z toho všeho zmatená. Slyším tolik myšlenek, které ani nejsou moje. Co se to se mnou jen děje? Neumím si to vysvětlit. Proč se to stalo tak náhle? A proč zrovna teď? Už ničemu nerozumím. Ani nedokážu rozlišit, komu který hlas patří. Navíc mi ani moc nepřidává na sebevědomí fakt, že někteří mnou pohrdají. Já vím, že jsem ještě nic nedokázala. Ale nejsem namyšlená. Vím to. Snažím se přesvědčovat sama sebe v duchu, ale moc to nepomáhá. Je to prostě moc silné. Zoufale si dám hlavu do dlaní a snažím se to nevnímat. |
| |
| Orodus Od té chvíle, co trpaslíkům řekneš že si král, smějí se ti až se skoro dusí. Jakmile dodáš že s impériem nemáš nic společného, je to ještě horší. V posměchu konečně odklidí tábor a dávají se na cestu. Opět jdete přes brod, jakmile jste kousek v lese, jsou kolem vás sem tam spálené stromy a trpaslíci ostražití se zbraněmi v rukách. Tady pozor! Sou tady ty vorkové! Dyž si nedáte pozor veličenstvo, kousnou vás do zadku! Trpaslíci se dají pět do smíchu, vypadá to že podobné rase stačí ke štěstí málo. Pomalu postupujete až narazíte na orčí věž. Něco se z ní ozve a trpaslíci bez váhání útočí. Kolem vás se začnou objevovat jednotky skřetů, ale trpaslíci vytvoří neprostupný obranný kruh a drží se jak jen to de. Orkové samozdřejmě útočí, ale ani na jedné straně nepadají vojáci. |
| |
| Elsamir Chození ti nejde, kolébáš se a působíš až moc hluku. Tak dojdeš k místu, kde by měl onen člověk být. Pozorně se díváš kolem a nemůžeš ho zahlédnout. Po chvíli za tebou něco křupne a ty se v napětí otočíš, stojí před tebou asi dvoumetrový démon, který tě rukou odstrčí a vyhrkne Drž se dál malej bratře! Tohle je můj boj! Odstrčí tě znovu, tentokrát takovou silou že bolestně narazíš na strom za sebou. Proti černému démonovi nemáš šanci takže se nesnažíš zasáhnout. Démon začne větřit a potom okamžitě zaútočí do prázdna. K tvému překvapení tam opravdu někdo je, někdo kdo se zneviditelnil. Za chvíli je na cucky a démon si svou kořist brání, ty máš ale strašný hlad. |
| |
| Michael Pochodujete, seržanti se snaží vás držet ve formaci, ale elfové se tě snaží každou chvíli vystrčit. Když tak popáté ''opustíš'' formaci, křikne na tebe seržant: Když se ti nejde dobře ve formaci, poběžíš před náma jako průzkumník člověku! Naženou tě dopředu, nemáš ani moc na výběr a musíš běžet před nima. Do setmění to tak je, pak ti pokynou aby ses zastavil a všichni začnete stavět tábor, provizorní palisády ze spadaných větví. Ty musíš pomáhat. Budeš nocovat ve stanu s osmi elfama, nejsou zrovna moc přátelští a tak tě dovnitř nepustí. |
| |
| Erunis Jakmile se snažíš potlačit slyšení myšlenek, okamžitě ustoupí a nezanechají po sobě ani stopy. Musíme sjednotit proti démonům elfí říši, navrhuji vyřadit marky a spojit je v jednu elfí říši jako kdysi! Lidé ať si klidně žvatlají co chtějí, potřebujeme to! Všichni se najednou podívají na tebe, vypadá to že si něco prošvihla.... |
| |
| Cesta do Farnetu Nad jejich smíchem jenom zakroutím hlavou. Tiše postupuju s nima, když se dostaneme do boje, nejdřív se držím opodál. Ale pánové? Kde je teď váš smích? řeknu výsměšně tentokrát já. Pořád nejsem plně zotavený, neměl bych plítvat složité kouzla. Telekineze bude stačit pohodím ramenama a zaměřím meč jednoho z orků, jen tak mávnu rukou a čekám co to udělá. Meč se vznese a rychle se přesune špičkou za onoho orka. Mávnu znovu a meč ho probodne na místě kde nemá zbroj. Padne k zemi. Rozhlédnu se kolem, pohlédnu na trpaslíka, kterému pod nátlakem orka spadla zbraň, znovu mávnu a ona sekera se zvedne a zabije útočícího orka. Sekeru nechám spadnout na zem a mrtvolou mrštím po dalších orcích. Takhle se snažím pomáhat celou dobu. Můj telepatický štít mi řekne, že na mě letí šíp. Otočím se abych ho zastavil, to ale nestihnu a šíp se mi zabodne do ramene. Naštěstí jsem ho aspoň zpomalil a rána není hluboká. Ach jo, teď jsem tu róbu pral... prolítne mi hlavou, letí na mě další šíp, na něj už mám víc času. Těsně před svou hlavou ho obrátím a pošlu ho stejnou rychlostí zpět. Prudce rozpažím ruce, což způsobí roztrojení šípu. Všichni najdou svůj cíl. |
| |
| Orodus Všechny tvé pokusy o úder byly zastaveny. Lukostřelskou podporu orkové nemají, zato jsou daleko silnější než bránící se trpaslíci. Kolem orků se navíc začne mihotat cosi modrého, nejdřív nevýrazného, ale pomalu se to začne měnit v bublinu kolem každého orka. Bublina sice nijak neubližuje, ale odrazuje všechny pokusy o útok. Trpaslík co je uvnitř kruhu se na tebe podívá a řekne Tak dělej něco! Téměř tě prosí. Je vidět že trpaslíci na tom nejsou nejlíp a ty neznáš jediný způsob jak zrušit ten štít. |
| |
| Aiphatos Mágem elfů jsi již slušnou dobu a nikdy si neslyšel o tom, kdy přesně byla válka démonů. Místní tě ale informovali, že do toho zbývají jen měsíce. Právě jsi ve Farnetu, v hlavní knihovně elfů a snažíš se najíc cokoli o zmnkách s démony. Najdeš jen ukázky portálů které vedli do mezisvěta a z něj kamsi k démonům. Znepokojilo tě to. Našel jsi navíc i informace o duchové zrůdě-Raškenovi co žere těla zaživa a nelze ho zabít na tomto světě. Bojí se jen vůle žít a ohně-světla. Chystáš se upozornit královnu, vyrážíš směrem k Mernifu když uslyšíš zvuky boje, před tebou se v kruhu brání trpaslíci a mág proti oštítovaným orkům. Zatím si tě nikdo nevšiml, ale dál neprojdeš dokud někdo nevyhraje. |
| |
| Trpící Farnetský les Procházím houštinami až se pomalu dostávám ke spáleným lesům. Najednou si vzpomenu na moji dávnou přítelkyni. Snad by Gylven mohla- Přeruší mě zvuky boje, nedalekého a zřetelné trpasličí výkřiky. Trpaslíci? Už jdu! Ženu se jako vítr, klasický běžec co se spoléhá na svou rychlost, obratnost a notnou dávku štěstí. Přede mnou se octne kámen a za ním obraný kruh. Dřív než tam doběhnu mocně zařvu: Temrenhal Durne Ashalen! Pak se pravou nohou odrazím od masivního kamene a ve vzduchu si ještě všimnu že s trpaslíky kteří se drží v kruhu je ještě jeden člověk. To tu chybělo! probleskne mi hlavou ale to už dopadám na masu orků, co vypadají jako zaštítovaní. Když už jsem v letu skoro u nich, Uvidíme jestli vydržíte tohle?! seknu svým runovým mečem a začnu s točitým katem, pak esem běžců a akrobatickými kousky s mečem nakonec. Držte se přátelé! vykřiknu jakmile jsem dvěma nohama na zemi. |
| |
| Boj Nemám ponětí jak zrušit ty štíty. Minimálně musím zachránit toho trpaslíka, ale jak? zašátrám v kabele a vypiju lektvar posilující magickou energii a sílu kouzel. Mezi rukama se mi začne tvořit koule energie, kterou plnou silou vpustím do štítu. Pokud se nic nestane, Plán B: Napojím se myslí na štít a snažím se kouzlo rozvázat. Pokud se nic nestane, plán C Vyvolám kouzlo blízké teleportace a snažím se trpaslíka teleportovat k sobě. Pokud není ten štít i protimagický, mělo by to zabrat Jestli zase nic, plán D Magie? Musí tu někde bejt orčí šaman pomyslím si a začnu hledat nějakého magie schopného orka. Pak k nám přiletí ten elf Kdo je to? Potulný elf? všimnu si mága stojícího opodál další elf? Vypadá jako mág. Přišli spolu? kladu si několik otázek a snažím se dál najít šamana |
| |
 | Cesta k Mernifu Přemýšlím o nově získaných informacích a srovnávám si myšlenky v hlavě. Válka démonů, hmm, démoni jsou to zajímavá stvoření pro někoho zlá ale fascinující jejich moc je .... Z proudu myšlenek mě vytrhne boj odehrávající se nedaleko. Co to je. Neváham a vyrazím onom směrem odkud výkřiky vycházejí. Jen co se přiblížim k bojišti praští mě do nosu zápach orků. Jak spatřím obraný kruh z menších postav neváham na kterou stranu se přidat. Začnu kouzlit obraný kruh, který by měl ochránit proti ohni. Během chvilky utvářim pavučinu dalšího kouzla a vrhnu do boje ohnivou kouli která se rozpadne na další menší ohnivé koule a ty udělají škody kam jen dopadnou. Přes kouřovou clonu nevidim co se děje dál. |
| |
| Mathai, Orodus a Aiphatos Boj začne nabírat na obrátkách ve chvíli, kdy jsou orkové zaskočeni útokem do svých zad, útokem nablízko. Hned první obětí je méně chráněný ork. Šamana toto vyruší a tak jsou na pár okamžiků nepřátelé bez štítu. Toho využije Orodus i Aiphatos, kterým se všechna kouzla najednou povedou a způsobí tak skoro vyhubení skupiny. Poslední na řadě je šaman, jeho štít je tak mocný, že se od něj útoky odráží. Ale runovému meči, kouzlu prvního mága a kouzlu elfa najednou neudrží. Štít se prolomí a tři magické útoky doslova zničí prního zabitého šamana. Trpaslíci stojí na poli a zmateně vydechují. Princ Mathai! On nás sám přišel zachránit! Křikne jeden a přižene se k Mathaiovi. Je to trpasličí vůdce, Kámo díky! Pokloní se ti a pak zanče mluvit ke své jednotce. Tohle je chlapi ten, vo kterym sem řikal že nám s tim pomůže, todle je totiž pán Šedozemě Mathai! Když už jsme u toho, támdleto je náckej mágič kterej je tak trošku blb. Trpaslík si všimne dalšího elfího kouzelníka a přesune se k němu. Tobě samozdřejmě taky děkuju, ale kdo ty seš? Eště sem tě nikdy neviděl a že já sem tu dlouho co? Trpaslíci se začnou znova chechtat, elfí straně to nepřijde vůbec divné, to jen Orodovi který je nyní prázdný, tuplem bez magie a div se nesloží. Drží ho jen síla vůle. |
| |
| Po bitvě Když se do mě trpaslík začne zase navážet, obrátím oči v sloup. Jsem vysílený, potřebuju se někde pořádně vyspat. Lektvary mě neudrží na nohou věčně. Kdo je u tebe blb? Pěkně mluvíš o někom kdo ti zachránil život. Bezemě bys teď ležel na posteli. Jde vidět jak si vážíš svého života... dál už si trpaslíka nevšímám a přejdu k Mathaiovi. Naznačím úklonu Vy budete syn pana Aidiliena, o kterém se psalo v knize. Rád vás poznávám. a znovu naznačím úklonu. Trochu zasténám, vážně bych už potřeboval oddych. |
| |
| Farnetské lesy V duchu se směju nad úsměvným hádáním těch dvou. Zdravím tě Merhife, vůdče trpasličího oddílu. Děkuji žes přijel na pomoc jakmile to šlo, opravdu si toho cením! Odpovím když na mě mluví a představuje mě. Když ke mě ale přijde ten člověk, cítím k němu trochu odpor. Začne mluvit. Vysmívá se památce mého otce?! Jaká kniha?! Co to má být? Nevím co si mám myslet o tom, když na mě mluví nepřítel na mém územím zatajeným tönem. Ano, zdravím tě mágu. Ale zasloužil by sis více úcty kdybys mluvil srozumitelně a hlavně kdyby ses představil? Tázací tón má za úkol přeznít tón normální, což se povede. Alespoň že draci jsou volní! Shromažďování spojenců je téměř u konce, stačí jen počkat na podpůrné oddíly trpaslíků. Uklidňuji se a dám se do pohybu k orčímu šamanovi. Řádně ho prohledám a vše užitečné si vezmu. Nebude to potřebovat a úctu si nezaslouží. Pak se zvednu a řeknu Obávám se že orkové dostali do rukou mocnou zbraň, teď jsou ale vyčerpaní, jejich armády jsou v lese a tábory skoro prázdné. Pokud mi tedy opravdu chcete pomoci, půjdete se mnou a zničíme jim spolu všechno. Užitečné věci sebereme a nakonec je sevřeme v kleštích! Pak si plánuju postup. Mernife? Potřebuji abys vyslal posla k podpůrným oddílům a zbytku armády, musí zrychlit postup a změnit směr na začátek Šedolesu, tam kde jsou orkové. Pomocí tvých vojáků v pořádku zničíme orčí hrůzu, samozdřejmě jejich postup. Pak si prohlídnu i těla ostatních, vždy se může něco hodit. Shromážděte se a odpočiňte si, za hodinu vyrážíme! Přijdu ke kamenu, ze kterého jsem skočil a těžce si na něj sednu. Přemýšlím, jestli má taktika pomůže elfům nebo ne. |
| |
| Cesta Když jsem byl vyhozen abych běžel před jednotkou tak dokážu udržet tempo a tím i sebeúctu což je pro mě podstatné. Večer když stavíme tábor tak pomáhám jak to jenom jde. Ne proto abych si je získal ale protože kvůli tomu tady jsem. To že mě na noc ani nepustí do stanu mi taky nevadí. Jsem zvyklí spát pod širákem takže se odeberu k stromu tam si sednu meč si položím na nohy ale nespím. Nemůžu jim věřit a jako zaklínač chvíli bez spánku vydržím. Jenom doufám že už brzy se dostanu někam kde bude mojí pomoci potřeba. Nechci ovace, ale alespoň někam kde jí nebude opovrhováno. |
| |
| Farnetské lesy Trochu mě píchne v boku. Udržím se a nasadím přátelský tón, ve kterém jde slyšet respektu. Omluvte mne. Jmenuji se Orodus. Naše knihy mluví o hrdisnkých činech Vašeho otce. Nesnáším toho Císaře z císařství. Ať už jsem vládcem svobodné země nebo ne, vždy na mě budou pohlížet z vrchu kvůli namyšlenosti předešlého císaře. hlavou se mi prohánějí myšlenky. Možná jsem měl před cestou sem promyslet vztahy mezi elfy a lidmi. Mám také tu Mankarovu přilbu...ale co si pomyslí když jí jen tak vytáhnu? I když bych se jí rád zbavil... začnu přemýšlet jak si získat jejich důvěru. |
| |
| Farnetské lesy Zarazím se, Jaké hrdinské činy proboha? Chvíli jsem jako zmražený, nikdy jsem nic takového neslyšel. Pak si vše ještě zopakuji a teprve potom se zmůžu na odpověď. Hrdinské činy? Promiňte, myslím že jste si mě s někým spletl, můj otev byl pánem Šedolesa, nikdy nic slavného nevykonal! Řeknu když si prohlížím oddíl trpaslíků. Pak lehce cuknu, začínám se trochu znepokojovat jestli nejde o nepřítele, má ruka pomalu a nenápadně sjíždí k meči. Co vůbec chcete? Nepřijde mi normální že by se člověk jen tak přidal k trpaslíkům kteří by ho uvítali s otevřenou náručí, možná kdyby měli v ruká zbraně, ale i tak by to nebylo moc otevřené! Dokaž že nejsi nepřítel! Vstanu a chytnu meč, který dlouhým obloukem vytáhnu tak, abych způsobil co největší dojem září a svítícíma runama. |
| |
| Po bitvě Mrtvej ork dobrej ork probleskne mi hlavou. Když se vše uklidní přijdu blíž ke skupině. Štěstí že tu nebylo víc šamanů nebo elitních jednotek. Podotknu jen tak mimochodem. Začnu si prohlížet skupinu trpaslíků, mága a elfa. Těší mě, že jsem přišel právě včas abych mohl pomoci. Ukloním se a poslouchám trpaslíkovu řeč. Když mě trpaslík osloví, ukloním se a odpovím. Vůbec není zač mistře trpaslíku, Aiphatos jméno mé jsem tak trochu dobrodruh s pár trikama v rukávu. zasměju se a znovu se ukloním. Koukám že pár z vás má šrámy mohl bych se podívat Přecházim od trpaslíka k trpaslíkovi a snadno uzavíram trhliny, které získali v boji. . Potom přejdu k mágovi, který sice nemá žádné poškození ale zato je vysílen tobě stačí si jen hodně odpočinout ale na to si jistě přišel sám. Nakonec se přesunu k Mathaiovi Zdravím Vás mohl bych se podívat i na vás ? zeptám se jen tak pro jistotu a bez ohledu na odpověď si prince začnu prohlížet |
| |
| Farnetské lesy Podívám se mírně překvapeným tónem na elfa-léčitele kterého jsem si zatím nevšiml. Zarazí mě jeho otázka. Zdravím mistře mágu, tvá moc tě ctí. Pokud byste byl opravdu té štědrosti, rád se nechám ošetřit od zkušeného léčitele! Vyslovím spokojeně a zatasím meč, prohlížejícíc si člověka, lidi jsem nikdy neměl moc rád. Měl by si uvědomit, že já nejsem idiot aby si se mnou zahrával! Raději si dobře rozmysli, co mi řekneš! Okřiknu ho a pak už jen zkoumám, kde všude mě stačili zasáhnout. Pravý běžec by to měl poznat hned a tak si nějakých těch šrámů všimnu, není to ale snad nic vážného. |
| |
| Farnetské lesy Proč mě jenom jeho reakce nepřekvapila? Chápu Vaší nenávist k lidem, ale neměřte všechny stejným metrem. Přicházím v míru a s úctou k vám, vaší zemi a vašemu lidu. Chápu vaše rozhořčení vůči našemu bývalému císaři, cítím to stejně. Nebudu se vnucovat, omluvte mne, nesu důležitý předmět královně elfů. Jenom bych vás chtěl informovat, aby jste si dal pozor na orkské šamany. Zahrávají si s černou magií a snaží se otevřít bránu démonům. Když nechcete mou upřímnou pomoc, přeji vám mnoho štěstí. otočím se a odcházím směrem k Mernifu. Je to sice Markrabí, ale k hostům by se měl chovat lépe. Všichni mě soudí za činy někoho, s kým nemám nic společného |
| |
| Farnetské lesy Tak počkej přece! Křiknu na něj prosebně. Možná se ve vás mýlím ale objasnil jste to. Vím že mi do toho nic není, ale měl jsem už s královnou čest a tak je mojí poviností ji bránit. Pokud tedy předmět není tak důležitý aby ho nemohl vidět ani nejvěrnější markrabí, šedolesan tak bych ho rád viděl, nebo alespoň věděl co to je a jak moc to královna potřebuje? Typický člověk, neví co mluví a myslí si že vše vyřeší tím, že od problému uteče. Ano, všichni jsou stejní, všichni se chovají stejně! Alespoň k tomu, kdo mu skoro zachránil život by se měl chovat líp. Pokud vám to pomůže, bojuji s orky a nevím o nich téměř nic, zničila všechna má města a to hlavní silně poškodili. Zničili hlavní armádu a pozabíjeli polovinu mojí. Královna se za mě zaručila a mí přátelé jsou pryč. Takže musíš alespoň trochu chápat můj postoj vůči tobě ne? |
| |
| Farnetské lesy Od začátku k vám projevuji úctu, hlavní město mé země napadli orkští šamanové a já se plahočím celou cestu pro získání odpovědí. Samozřejmě chápu vaší situaci, i váš postoj k lidem, ale omlouvám se, nejsem na tom nyní zrovna nejlépe. Můj prvotní cíl jste byl vy, avšak postoj ke mě v těchto končinách mne celkem znepokojil. Zachránil jsem vůdci trpaslíkům život, odvděčili se mi výsměšky. Vy mne ani neznáte a už mnou pohrdáte nadechnu se po vysilující řeči Elfové, jak jinak, namyšlení i když člověk přichází v dobrém Cestou sem jsem narazil na zloděje, který uháněl jako o život. Jelikož mne zajímá vaše kultura, četl jsem mnoho knížek a došlo mi, že to co měl na hlavě nebyla obyčejná přilba. zašátrám v kabele a vytáhnu přilbu zabalenou v látce. Rozmotám ji a ukážu elfovi Mankarovu přilbu. Pokud se nemýlím, jeden z desíti symbolů. Přišel jsem jí vrátit, jediné co požaduji je trochu úcty a možnost nahlédnout do vašich knihoven... |
| |
| Farnetské lesy Má moc ? Ne já umim jen pár triků Zašklebim se. Jinak léčitel nejsem umim sem tam něco zahojit ale tohle sou jenom povrchní rány. Postávam jen tak a dumám nad svými myšlenkami když zaslechnu rozhovor elfa s mágem začne mě zajímat každé slovo a nezúčastněně posloucham jejich konverzaci. |
| |
| Farnetské lesy TO není možné! Počkej-schovej to! Okamžitě strhnu přilbu a spěšně ji zabalím do mágovy přikrývky, pak mu jí dám. Tohle rozhodně nebylo něco, co bys měl ukazovat markrabímu, kterého ani neznáš! Sice jsem ti vděčen, ale jak by to mohlo dopadnout, kdybych nebyl takový jaký jsem? No, překvapil si mě. Rád bych ti dal doprovod, ale jsme ve válce a nemůžeme plýtvat vojáky ani na takový veliký úkol. Ale jak se zmínil tady mistr léčitel, jde taky za královnou takže se snažte jít pohromadě. Když budeš u citadely, řekni že tě posílá markrabí Mathai a nic jiného jim neříkej, jen že je to důležité! Kdyby něco, pustí tam alespoň našeho léčitele. Za každou cenu se to musí dostat do ruky královny! Vyřiď, že tě posílám já i jí, nepochybuji že by nepřijmula posla z válkou zničené země. Teď už radši jdi, jdi přes Farnet, vem si tam koně a hlavně nezklam je ti to jasné? Běž už, nechť tě štěstí ozařuje! Pomalu ho popostrčím ven a obrátím se k Aiphatosovi. Opravdu děkuji za pomoc v bitvě, i po ní. Určitě jsi víc než si myslíš, ale když jdeš ke královně, doprovoď prosím tady Oroduse, snad ti to nebude vadit-je to až moc důležité! Pak začnu formovat trpaslíky na odchod proti orkským táborům. |
| |
| Lesy Farnetu Spoléhal jsem na to že vy jste ten pravý. Vaše pověst vás předehnala. I vaše zvláštní schopnost. mrknu na Markrabího, vím od svého léčitele že umí mluvit s draky. Přeji ti štěstí, neboj, celou cestu tento artefakt opatruji a hodlám v tom pokračovat. Přeji hodně štěstí v bitvě. Jediné co můžu doporučit je nejprve vyhledat šamany a zničit je jako první. ukloním se a vyrazím. Projdu kolem elfského mága. Zastavím se. Jak jste jistě slyšel, jsem Orodus. Pokud souhlasíte, můžeme cestovat spolu. Rád si promluvím s dalším mágem Jestli nebudeš namyšlenej doplním, už ale jen v mé hlavě |
| |
| Lesy Farnetu Když jednou uzdravíš už tě mají za léčitele no nic asi už vám to nevyvrátim zareaguji na mathaiovu řeč. Mankarova přilba, ano o té jsem povrchově něco málo četl. Myslím, že vůbec neuškodí když budeme cestovat společně pro dva mágy je to méně nebezpečné a určitě bysme se mohli něco málo od sebe naučit. Když u mě mág zastaví pohlédnu na něj a zazubim se. Orodus jo ? No já jsem Aiphatos velice mě těší omlouvam se za svou nevšímavost na začátku byl jsem myšlenkami trochu mimo. Podam Orodusovi ruku na usmířenou. |
| |
| Mathai Tělo mrtvého šamana má jen jednu raritu-prsten z masivního kovu, nasadíš si ho a zjistíš, že je obdařen magií, cítíš se svěží, našel jsi prsten který se ti bude nepochybně hodit. Rozloučíš se s mágy a pomalu formuješ trpasličí oddíly. Přesně na konci vaší přestávky dorazí zbytek jednotek. Je jich málo, ale jsou to elitní trpaslíci a umí bojovat jedna báseň. Po dalším organizování a probírání taktiky nakonec vyšlápnete proti orkům. Cesta vám trvá chvíli, trpaslíci to tu mají vyšlapané a znají každou zkratku. Sem tam sice ulomí větev, ale toleruješ to protože trpaslíci můžou po okrách přinést jen slast lesům. Přejdete malý potok a konečně vidíte orkské tábory, jsou tři dost blízko u sebe, obrana je minimální a tak okamžitě útočíte. Překvapivý a zdrcující útok má mnoho výhod, orkové nesou jen nevýhody. Vás je 42, jich bylo kolem 24. Dobojujete a trpaslíci začnou brát vše cenné. Pak vás ale něco zaujme, všichni se sejdete u pilíře s oknama, z kterých srší energie, magická energie. Je to příliš moci na každého člověka. Trpaslíci se tedy rozhodnou to zničit, jednotka přitáhne orcký katapult a několika ranami roztříští věc, která nejspíše dávala energii šamanům. Pilíř se utrhne a veškerá energie je pryč, trpaslíci jdou do palisádových věznic, kde osvobodí ztýrané elfy a těm bojeschopným dají zbraň. Tak tohle byla ta lehčejší část co? promluví na tebe vůdce trpaslíků zatímco ostatní shánějí cokoli hořlavého. Utáboříme se tady a ráno vyrazíme, sme rychlejší než ty vobludy ne? Dostihneme je hnedka u Farnetu de to bude dobrá výhoda. Jelikož nikdo nechce být v zatuchlých stanech a přístřeškách, rozděláte vlastní ábor. Zanedlouho je tu 30 stanů, 12 z vás tedy bude vždy na střídavé stráži s ostatními. Ty bereš tu první, při které se nic neděje, pak jdeš spát a přetrvá to tak i do rána. Těší tě, že trpaslíci s tebou jednají jako s rovnoceným a ne jako s markrabím. |
| |
| Aiphatos a Orodus Jdete spolu, sem tam někdo zakopne ale jinak cesta probíhá dobře, všude kolem jsou vidět polámané lesy a zničené vše co je možné, každého elfa by při tomto pohledu bodlo u srdce. Pomalu postupujete a tak i postupně mizí zničená krajina. Už se ale stmívá, rozděláte přikrývky, které vám dali na cestu trpaslíci a rozhodnete se utábořit. Oheň nerozděláváte už jen kvůli tomu, že ste v lese. Nic kolem se neděje a tak to přetrvá až do rána, kdy zjistíte že v šeru noci ste si nevšimli, že už máte Farnet na dohled. To vám přidá do kroku a konečně jste ve městě, kde seženete koně zadarmo díky Mathaiovi. Všude kolem je to zničené, ale koně vám dají bez problému, je to věc které mají po zničené armádě dostatek. |
| |
| Cesta do Farnetu, Farnet Cestou do Farnetu si vyměňujeme zkušenosti a povídáme si o věcech, které by nikdo jiný než mág nepochopil. I když nejsem elf, stejně cítím bolest těchto lesů. Elfové jsou určitě nejvíce postiženi invazí orků... Na noc se utáboříme, usnul jsem okamžitě, probudil jsem se časně ráno jak jsem zvyklý. Už je mi líp a řekl bych že magie ve mě se skoro kompletně obnovila. Vyrážíme do Farnetu. Když tam dojdeme, prohlížím si válkou poznamenané město. Jde vidět kolik mužů ztratili už jenom kvůli volným koním. Ochotně si jednoho vezmu. V sedle se zregeneruji ještě rychleji a v Mernifu už budu plný síly. Né že bych jí tam potřeboval. Takže, co je nyní tvým současným cílem? zeptám se svého společníka, se kterým jsem se cestou zpřátelil, dost si rozumíme. |
| |
| Tábor----Útok Prohlížím si nově nalezené věci Ještě stěstí že jsem ho prohledal! Libuji si, když už vím jakou magickou schopnost má nově nalezený prsten. Nepochybně ho používali aby jim štít nevyprchal a oni tak mohli bojovat pořád! Dívám se kolem, musím uznat že trpaslíci jsou dobrými válečníky, ale nevnímají tituly, ale pro mě je to jen dobře. Držím první hlídku, nevadí mi to ale venku je pěkná zima. Do stanu přijdu skoro zamrzlý, ale jinak v pořádku. Ráno se probudím, všude je klid ale trpaslíci jsou vzhůru a skládají stany. Pomohu jim a pak společně podpálíme tábory. Tak na dnešek nezapomenu, dobýt 3 tábory se 42 trpaslíky a ještě v nich nocovat! Zjevně si z toho moje malá armáda nic nedělá, užívají si života jak jen to de, klasičtí trpaslíci co drží při elfech. Zapálíme tábor, vše užitečné máme s sebou. V é jednotce jsou jen bojovníci na blízko, šamani bývají za formacemi. Tím pádem je taktika lehká-všechny šamany sejmout naráz a pak obranný kruh, počkat než budou orkové přemoženi a jsem spokojený. Pomalu se vydávám na cestu. Tu mi kříží jen myšlenky, myšlenky které jsou kupodivu směřované Gylven. |
| |
| Michael Ráno sbalíte tábor a pomalu se rozjíždíte, opět vám to trvá až příšernou dobu. Pak se ale dostanete na cestu a tam už to de lépe. O několik hodin později už máte Farnet prakticky na dohled. Vojáci se začínají formovat a nakonec se tam vyšle průzkumný oddíl. Ten se o několik okamžiků později vrátí a hlásí že město je pořád elfí. Há! Ten mladý markrabí se mi líbí! vykřikne generál spokojeně a jede do města. Tam se jednotky vítězně vítají s těmi co tu už byli a oslavují, že město je ještě jejich. Generál hledá, chvíli se ptá ale po markraběti ani stopy. Jen zaslechneš, že to město je ještš na nohách díky němu. Nad hlavou se ozve šum a plácání velkých křídel. Když se podíváš nahoru, přes listy, strneš hrůzou-nad vámi létá dračí letka. Dobře, všichni se připravte na boj! Orkové k nám postupují ze západu! Přesuňte lučišnictvo na střechy a hlavní obranu k palisádám! Běžce nechte mimo město, budou fungovat jako kavalerie na překvapivé údery! Všechno ostatní bude za obrnanou linií připraveno nasadit se na místo padlých! Utvořte formace! Draci začnou jeden po druhém mizet na obloze, ale slyšíš je, jsou poměrně hluční. Utvoříte formace jak si generál přál. Jsi v první linii, dělají si z tebe srandu že neudržíš ani skřetího nájezdníka. Před vámi se několik takových objeví, ale ihned je zasypou šípy. Z pozad armády se cosi ozve, ale téměř hned potom se na vás rozeběhne armáda orků, skřetů a jsou tam i trollové. Na tebe zatím běží jen orkové. Jejich armáda je viditelně větší a silnější, ale elfové-zlvášť šedolesané se usmívají jako kdyby to byl normální boj, jeden proti jednomu. Je jim jedno jestli padnou, chtějí ale aby padli ty na druhé straně. |
| |
| Aiphatos a Orodus Odjíždíte zrovna když do města projede průzkumný oddíl armády na koních či vyšlechtěných jelenech. Pomalu postupujete dál, ale v těchto lesích je pro člověka těžký terén. Naproti tomu Aiphatos si vykračuje jako kdyby tu byla jen rovina a rostlinstvo mu nijak nepřekáží. Když jster tak v polovině cesty, začne se před vámi cosi modře blyštit. Světélko je jen jedno a nějak vás přitahuje, nevíte co to je. Stojí vám to přesně uprostřed cesty, obejít to v bezpečné vzdálenosti by mohlo trvat moc dlouho, navíc vám to vůle nechce dovolit. Vypadá to že nemáte na výběr a musíte se k tomu přiblížit. Je na vás co uděláte. |
| |
| Mathai Vedeš zákeřný útok na záď orků, doženete je poměrně brzy, ale umíte se skrývat. Tak pokračujete skrytí a sem tam popoběhnete. Jejich armády se zastaví, těžko říct kolik jich je, ale pár tisíc určitě. Začnou se formovat a jeden ze šamanů pošle průzkumnou jednotku, lkterá běží dál. Trpaslíci jsou rozmístěni, na každé tři připadá jeden šaman, na jejich vůdce jeden a na tebe taktéž. Skřetí jednotka se blíží dál, když trpaslíci zaútočí právě ve chvíli, kdy na skřety dopadají šípy a většina se odráží od štítu. Ten je ale rychle zrušen, zaútočíš také a tím vyřadíte eso orků. Kdosi cosi vykřikne, ale armáda si vás ani nevšimne, byli jste asi dost tiší. Zato se rozpohybuje směrem k městu, plnou silou a rychlostí se jdou snažit zničit elfy tělo na tělo. Tvá družina si je toho vědoma a okamžitě jim útočí na záda, což u nich vyvolává veliké problémy, jsou sevřeni ale ani neví jak. Když se to začne obracet proti vám, vytvoříte obranný kruh a bráníte se zuby nehty. Uslyšíš ten důvěrný dračí hlas-Mathai! Mysleli jsme, že jste se zpozdili. Elfové mají problémy, máme nyní zaútočit? |
| |
| Rada Snažím se potlačit ty cizí myšlenky ve své hlavě. Soustředím na to celou svoji pozornost, takže nevnímám dění kolem sebe. Když se mi to konečně povede, vzhlédnu a vidím, že se všichni členové rady dívají na mě. Asi něco projednávali a teď čekají na můj názor. Omlouvám se, ale nevím o čem jste mluvili. Byla jsem zaměstnána jednou důležitou věcí. Omluvím se a zatvářím se poněkud nevinně. Tenhle výraz jsem vždycky používala, když jsem chtěla přesvědčit otce, že nemůžu za nějakou špatnost, která se stala, i když většinou jsem ji měla na svědomí právě já. Ale to jsem byla malá, teď jsem dospělá. Doufám, že nebudou uraženi, že jsem je neposlouchala. |
| |
| Bitva o Farnet Zrovna teď jsem mohl být v Mernifu, flákat se a pozorovat jak mí lidé umírají. NE! Já jsem zde proto, aby neumřeli a to také splním, já jsem Mathai, já jsem princ Šedolesa, ne princ, pán Šedolesa! Dnes dobudeme další vítězství a konečně tak zvítězíme nad orky! Nemají osady, nemají šamany a teď už jim zbývá jen armáda! Porazíme je! Porazíme a já přísahám že pak si odpočinu, nechám povolat nejlepší mágy aby uzdravili les, Demanha, Lendera, Gylven a i Pharanose! Ty všechny budu totiž prosit, Šedoles není jen marka, je to země! Přemýšlím když vrážíme do orkskžch zad, těsně potom co jsme zabily šamany. Pak se to obrátí, trpaslíci se šrotí do obraného kruhu, snad jediné formace co umí pořádně. Držte se bratři! Držte se ještě chvíli! Neztrácejte naději- v hlavě se mi ozve dračí hlas a já na chvíli neslyším nic jiného Jak to mohli mí předkové vydržet? Pomyslím si s dávkou humoru, obracím meč v rukách abych mohl lépe zasáhnout nepřítele, provádím výpady abych ochránil spojence a vyhýbám se vysokým ranám abych přežil. Útočte! Bratři, držte se! Uvedu další povel na draky. Mí lidé ve Farnetu určitě uvidí co se děje, snad přijdou na pomoc vyháněcí útokem! Šest! Jen šest ze předu, zbytek z druhé strany! Nikdo přece nesmí uniknout! Provedu točitého kata, výpad z kotoulu, dalšímu orkoviv řadě zlomím ruku jednoduchým Sankyem a pak Ushiroukemi zpět do formace. Snad se orkové napálí znovu, nemají protivzdušné zbraně, pochcípají do jednoho! |
| |
| Bitva o Tordan Uslyším hvízdnutí a tak hlasitě zakřičím.K zemi!Ozve se děsivá rána.Zdá se,že katapulty orků začali střílet.Zamračím se a vylezu ven následován všemi v mém ležení.Pak se otočím a ukážu na Vorondila.Kapitáne!Nepozorovaně se dostaňte za ten kopec,až vám dám signál,tak vyrazíte.Dáte trojúhelníkovou formaci,těžká jízda na křídlech a ve středu,lehká v zákrytu za ní.Nepřátelské hordy rozrazí těžká jízda a lehká je tak snáze dorazí.Pohlédnu na ostatní.Teď vyraz Vorondile,než se orkové dostatečně přiblíží,aby viděli náž manévr.odejdu k hradbám.Trpaslíci?Povolejte je ihned do obrany.Lučišníci na hradby,za ně rytíři.Katapulty za hradbami obsaďte techniky a střílejte nepřetržitě na nepřítele,až dám povel,tak přestanete,aby jízda mohla zakročit.Jasné?Kývnu a odejdu kus dále.Přiveďte mi trpasličího velitele.A vy,ty kůže připevněte na balistu.Napusťte tím zbytkem dehtu a miřte na katapulty.Zapalte a palte.Ať jim ty obléhací zbraně shoří.Odejdu na hradbu a sehnu se.Jsou ještě dost daleko.Seskupte se!Zpevněte řady!Vytasím meč a pohlédnu z hradeb na příkop a vysekané kůly.Aspoň se nedostanou do města přes žebříky,jedině skrz bránu,která bude dostatečně chráněná...Otočím se a mečem ukážu na bránu.Za jízdou zavřete bránu!Chci mít na bráně ty kotle s ohnivými šípy.Pak zbytek dehtu,kdyby něco!A dejte tam lučišníky!Je to jediné naše slabé místo!Pak se otočím za hradbu.V dálce jsou naše katapulty,které by měli pálit a zbytek pěchoty.Kopiníci dopředu,rytíři za ně a všechen zbytek lučišníků za rytíře.Paladini s trpaslíkama se připraví na vpád,kdyby prorazili hradbu,kůli je zdrží,ale i tak,když bude díra tak projdou,buďte připraveni!Pak se otočím na všechny a řeknu heroickým hlasem.Pánové!Dnes je den,kdy se už nebudeme nepřítele bát,den,kdy mu ukážeme,že si nemůže chodit po naší zemi jen tak a zabíjet a plenit a vypalovat našim rodinám příbytky.Dnes rozdrtíme nepřítele a vyženeme ho z naší země!Za krále a za naší vlast!Otočím se na nepřítele a čekám,až se vyvine další dění událostí... |
| |
| U Mankarovy hrobky Jsme na místě. Stalo se to, čeho jsem se obával. Dostali se do hrobky. U vchodu stojí dva CharHarové a všimnou si nás. S řevem se na nás vrhnou. Jeden kolem sebe máchá barbarským mečem, druhý válečnou kosou. Zbraně se jim občas zaseknou o strom, ale přece jen je potřeba dávat si pozor. Ještě nikdo nebyl zraněn, ale vše se může změnit. Dávejte pozor! Nechoďte k nim u sebe. Snažte se rozptýlit. Bojujte maximálně ve dvojici! Udílím rozkazy a sám se snažím dostat se blíž k jednomu z nich, abych ho mohl zasáhnout. Nemáme moc času. Musíme překazit těm v hrobce, aby se nedostali k tomu, co jim nepatří. |
| |
| Modrý světlíško Pokračujeme na koních od Farnetu. Rozhlížím se kolem sebe a nasávám atmosféru lesa. Teda aspoň tu, která tu zbyla. Před námi se oběví nějaké modré světlo. Copak to tu máme? pomyslím si a přimhouřím oči abych na to lépe viděl. Hmm, to mě zajímá...nemá cenu to objíždět, naví jsme dva mágové Nevíš co by to mohlo být? zeptám se a pomalu se přibližuju Půjdem to prozkoumat...ne? dodám a otočím se na elfa |
| |
| Erunis Členové rady nezmění na svém výazu, jen někteří svraští obličej naznačujícíc: To se dalo čekat. Vlastně i to slyšíš, jejich myšlenky, někteří si jen říkají Panebože! ale někteří jsou trošku ''ráznější''. Opět známý Kheres vysvětlí, co se v posledních minutách probíralo. Paní, narazili jsme na pár mágů, pár knih či spisů, b i lidí kteří říkají že od doby vzestupu a pádu démona uběhlojiž téměř 10 000 let, vlastně do toho zbývá pouhých pár měsíců. Někteří nevěří proroctvím, svitkům či knihám, ale někteří nás varují, nechtějí to podceňovat. Jelikož jste královna, měla byste něco udělat co nejrychleji, celá elfí říše to očekává, potřebujeme ji silnou. Sjednocenou, navrhli jsme že bychom mohli zrušit marky a sjednotit říši, armádu a i všechno ostatní, nesmíme mít roztroušené síly. |
| |
| Mathai a Michael Orkové pomalu slábnou, ale ztrát na vaší straně je až odporný počet. Je vidět že jsou vaše síly vyrovnané, i když jsou orkové rozloženi na dvě působiště. Trpaslíků při obraně padlo již 24, elfů při obraně Farnetu nejmíň 10x tolik. Výhra je nejistá, nikdo neví co se stane. Situaci opět zachrání příval draků, jen díky nim dokážete zvítězit za tak krátkou chvíli, orkové jsou rozdrceni nájezdem a skákají přímo do rány Mathaiovi a trpaslíkům, zatímco obránci Farnetu je ''vyprovázejí'' pryč z území. Mine kolem hodiny a všichni orkové jsou mrtvi, ale i velká část elfů. Bylo to rychlé a kruté vítězství, obě strany zkusili nasadit vše co měli, orkové si byli jisti svou výhrou, spoléhali na šamany. Draci se postupně snášejí na zem a ''zpívají'' nad výhrou spojených sil, nad druhou výhrou ale zároveň je to žalozpět nad padlými a nad jejich bývalým vůdcem. Bitevní pole je čisté, elfové, celá armáda vítá svého markrabího. Je vidět že se jim líbí, celá jeho taktika a nebojácnost, riskoval svůj vlastní život a měl namále, ostatní generálové toto nikdy neudělali. Elfů zbylo kolem 2 500, smíšených jednotek, neuspořádaných. Na bojišti proti sobě se navzájem vidíte-Mathai a Michael. |
| |
| Brand Zmatek zavládne městem, ale v mžiku se díky odhodlanosti tvých mužů vše vyplní bez větších ztrát. Dehtu je stále málo, ale dost na to, abyste mohli podpálit nepřátelské řady. Katapulty doslova bijí o masivní zdi ve snaze je rozbít, ale je to marná snaha, špatná sázka. Orkové si toho začínají pomalu všímat, nejspíše je vede někdo inteligentnější než průměrný ork. Palba přestane mířit na hradby a začne na bránu, snaží se ji poškodit tak, aby zeď nad ní spadla, zatím jdou ale všechny rány mimo. Tví vojáci hlasitě řvou zatímco je povzbuzuješ, přidává jim to na odvaze. Ozve se rána a všechny rány, co šli zatím vedle se znásobí-přesná rána rozmlátila bránu a z řad orků se ozval povzbuzující řev. Pak vše utichlo ale téměř ihned to vystřídal další, útočný řev orků, ti se nyní ženou přímo na hradby, jsou to šílenci-orkové ¨kteří byli dopováni lektvary. Dostanou se ale na dostřel, což jim nijak nevadí, jejich řady ale trochu prořídnou. Někteří šílenci rány nevnímají i když se jim šípy zabodly třeba do boku, někteří jsou šípy doslova posetí a přesto běží ještě kus dál než skolabují. Trpaslíci okamžitě nastoupí na místo brány, milice panikaří ale pořád zůstává na užitečných místech. Orků se k vám dostane asi polovina, ta druhá byla sejmuta palbou z balist či luků. Obrana trpaslíků to zručně obrací, rozhodně je to jedna z bitev kterou už zažili. Dokáží je držet, aby je lučišníci mohli oslabit. Pak teprve vyjede tvá jízda, od zadu nepřítele v připravených formacích. Pobije šamany, kteří podporovali orky svými podivnými duchy a rozbíjí i katapulty. Pak sjede až k orkům, ti jsou ale už připravení a vyráží jí naproti. Střet je dosti krvavý, padá množství na obou stranách, ale těžká jízda lecos vykryje. Lehká má ale potíže, orkové běhají skrz až k nim a rozráží je. Lučišníci už nemoihou zasáhnout, boj mezi jízdou a orky vypadá pro orky nadějně. Nikdo nechce jednat ukvapeně a tak se obrací na tebe. |
| |
| Raskan CharHaři jsou těžkými protivníky, ale tví lidé využívají každého záseku a mají orky v obklíčení. Nakonec se jim povede jednoho dostat a za ním padne i druhý, protože ti dva si navzájem kryli záda. Od vás nepadl ani jeden, je vidět že je to malá ale silná orčí výprava. Před vámi stojí napůl vytesaný vchod do podzemí, skála je upravená aby vypadala monumentálně. Vejdete dovnitř a dáváte si pozor abyste neudělali žádný hluk, ozvěna tu totiž zabila už dost lidí, jakkoliv. Je ticho, znervózňuje vás to, ale pak zatočíte k hrobce samotné a uvidíte několik šamanů u hrobu Mankara, dohadují se na typu otevření. Hrobka už je znesvěcená, kolem jsou střepy různých lahví které to tu zdobily. Orkové o vás neví, ale šamani bývají dost obtížnými protvníky. Jsou tu tři, okolo nich je ale kolem 9 Charharů, kteří to značně komplikují. Máte jedinou výhodu-překvapení. Přečíslení nebude hrát velkou roli. |
| |
| Modrý světlíško Diskutujem o magii celou cestu když se mě Orodus zeptá na můj cíl, odpovím dost všeobecně. Můj cíl ? No to je trošku složitější vlastně nemam jeden určitý cíl. Myslím že to jako mág určitě pochopíš. V magii je možné všechno jenom najít správnou cestu a dost síly nic není nemožné a to je v podstatě můj cíl, najít dost síly a tu správnou cestu. Možná ti to trošku přiblížilo moje plány možná ne. dodam s úšklebkem. Jedeme dál a před námi se oběví to modré světlo Zajímavé co by to mohlo být ? zeptám se sám sebe. Když se mě zeptá Orodus tak zastavím No může to být kouzlo, past nějakého šamana ale přikláním se k možnosti, že je to duch. Duchové na sebe berou různé podoby. Ovšem nedokáži říct jestli je dobrý nebo zlý. Určitě bysme se tomu dokázali vyhnout ale mě to zajímá rozhodně jsem pro jít blíž. Naznačim Orodusovi aby se pro jistotu připravil na boj a napíši do vzduchu znak s kouzelnou formulí. mohlo by nás to ochránit proti magii dodám a vydám se ke světélku. |
| |
| Modrý světlíško Nad odpovědí se jen pousměju Tak tak... odpovím si v hlavě. Když začne typovat, co by to mohlo být, s upřeným zrakem na světlo zavrtím hlavou. Ducha bychom neviděli tak jasně... odpovím a ještě více se zadívám do světla, nevnímám kouzlo Aiphatose, telepaticky se snažím ono světýlko prozkoumat. Případně i jeho magické proudy, jestli neodhalím cestu k vyvolavateli. |
| |
| Společnost Když mne odstrčí vysoký černý démon, tak se udivím. A když zabije onoho neviditelného, divím se ještě více. Co tady takovejdle manik dělá... odkdy pobíhají démoni po lese a zabíjejí lidi ? Napadne mne, a pak mi dojde, že on chrání kořist. Kořist, která může být moje. Jelikož moje schopnost boje je velmi malá, nezbývá mi nic jiného, než se ponížit a začít škemrat. ,,No tak, jsme přece jako bratři, a ty určitě dáš najíst vyhládlému a vyzáblému bezmocnému bratru... Že ? " Povím mu, a koukám na mrtvého člověka, a olíznu se dlouhým tmavím jazykem. |
| |
| Farnet-zničené město Je po bitvě. Z mého města zbyly jen sutiny, sutiny které ještě nedávno symbolizovaly slávu šedoleských elfů. Jen se rozhlížím kolem, na pozdravy mé armády odpovím jen Zdravím stateční elfové! Chvíli mi trvá než se z toho všecho vzpamatuju, ale když jsem konečně při sobě, nevnímaje zničené město, napadne mě že by si vojáci zasloužili alespoň krátký proslov. Elfové, trpaslíci i draci..... Dnes jsme vybojovali jedno z nejdůležitějších vítězství nejen Šedolesa, ale i celé elfí říše! Samozdřejmě, bez vás bych to nedokázal, právě vy jste ho totiž zachránili! Vy elfové jste byli stateční pořád, bránili jste město i za cenu svých bratří! Trpaslíci, přijeli nám na pomoc až z jejich dolů daleko na západě, přestože jich bylo málo, bojovali a vyhrávali, právě proto jim patří můj dík-nebyla to jejich válka ale oni stejně přišli na pomoc. Nakonec i draci, vím že jim nikdo kromě mě nerozumí, ale zasluhují si dík obrovský, díky nim jsme dnes přežili a díky nim už nás orkové dlouho nebudou trápit, přinejmenším několik let. Tato válka skončila, ale jizvy na zemi jsou veliké, takové jaké jsme si my nikdy nezasloužili, ale přeci tu jsou! Orkové dostali bezpochyby lekci, ale my jsme ji dostali také. Proto, až bude správný čas jim tento úder vrátíme zpět, ale s tou vyjímkou že my neselžeme! To je asi vše co jsem vám chtěl říct, neumím mluvit před tolika elfy, vy víte že jsem se to nikdy nenaučil, jsem markrabím teprve pár měsíců a zatím jsem tu zažil jen války. Vím že markrabím jsem, ale nevím co to obnáší, proto se omlouvám. To je vše, děkuji vám. Spíše prodlužuji věty, než abych mluvil více, zatím jsem to ustál, ale jakmile skončila peklo v zemi, může začít pro mě, nemusím se osvědčit. Naposledy zavolám s vytaseným mečem tak, aby všichni viděli jeho svit a pak ho teprve zatasím. Rozejdu se přímo do mého improvizovaného pokoje, stvořeného částečně z trosek mého původního. Jen smutně vzpomínám, jak jsem v něm žil, v klidu a míru, ne jako teď. Nechám si zavolat dalšího posla, Nemůžeme přeci nic zanedbat!. Jakmile ke mě dojde, začnu psát dopis a přitom říkat, co bude obnášet jeho výsada. Věrný elfe, potřebuji tvou pomoc! Potřebuji po tobě abys tento dopis osobně předal královně elfů Erunis. V dopisu se jedná o naší situaci nyní a o výhře nad orky, ale jelikož bude v klasické obálce, raději si to nečti, nechci aby to při předání vypadalo neformálně nebo jak se to říká... Právě sjedu brkem k poslední části, ke jménu a položím brk na stůl. Raději si vše ještě přečtu, aby se nevysklytla závažná chyba. V dopise stojí: Propaní elfů, královnu Erunis. Má paní, právě jsme dokončili válku s orky, ty bídné bytosti již nikdy nebudou ničit naše lesy, nezbyl z nich snad ani jeden. Díky vaší armádě, trpasličí výpravě (kterou náležitě odměním) a s nemalou pomocí draků jsme vyhráli s rezervou. Bohužel mnoho elfů padlo, pro věčný klid jejich duší se v sutinách města bude tři dny hrát žalozpěv a budou vyvěšeny černé vlajky na jejich počest. Děkuji vám mnohokrát! Zbytek armády pošlu zpět k vám teprve po prohledání terénu, aby nás orkové ještě nepřekvapili. S nejvyžším štěstím tedy ctím vaše slova. princ Šedolesa, Mathai Upřímě mi nevadí detaily, že jsem prohodil jméno s titulem či že jsem zapoměl, že nyní nejsem již pouhý princ, ale pán. V této chvíli jsou to nepotřebné detaily. Pošlu elfa s dopisem pryč, dám mu jednoho z našichnejrychlejších koňů a popřeji mu šťastnou cestu. Přesně potom zajdu k trpasličí výpravě a ještě jednou jim poděkuji. Za odměnu jim věnuji zbytek z roztříštěné a skoro prázdné pokladny. Peníze teď budeme potřebovat, ale ještě jich mám dost v rezervě, přesně jak mi to můj otec poručil při prvních nájezdech. Při vzpomínce na něj mi začnou běhat slzy do očí, pomalu to nezvládnu. Znovu odejdu do svých ''komnat'' a tam dám volný průběh emocím. Až se z toho proberu, řeknu všem že od zítřejška, po oslavách se bude konat třídenní smutek za padlé. |
| |
| Aiphatos a Orodus Pomalu a ostražitě se blížíte k modrému světélku. Až do poslední chvíle vám není jasné co to je. Orodus se zkouší najít vyvolavatele, ale nic nenalézá. Když už jste na dosah, zjistíte, že je to jen duch, ale není vám jasné proč je tak jasný. Duch před vámi začne kroužit a vytvářet jakési znaky, ale ani jeden tomu nerozumíte. Teprve až když Aiphatos uslyší telepatii ducha-Najdi strom života! Obnov ho! Zachraň mě! Zachraň mě! Oživ ho nebo z něj odsekni větev, tu pak spal v pravém modrém ohni! Musíš mě zachránit prosííím! Jak úpí, pomalu vyprchává a snižuje se jeho viditelnost až úplně zmizí. Orodus neví nic z toho, co duch řekl, nebyl to schopen ani zachytit. Bohužel úkol ducha je téměř nemožný-strom života je někde na neznámém místě, nikdo neví kde. Je to na tobě Aiphatosi-můžeš se vydat hledat strom či jít s Orodusem dále a varovat královnu před invazí. |
| |
| Elsamir Démon na tebe vrčí a cení zuby, rozhodně nepřichází v úvahu dělení, koneckonců-je to démon. Po chvilce se ale stane něco, co nikdy žádný démon neudělal-odtrhne celou ruku s lehkostí a bez odporu ti ji hodí. Žer! Ale zítra mi budeš sloužit! Nezapomeň že vaše oddíly už měli být dávno pryč slabší! Éra démonů nastává, slabší budou v první linii a ty mi pomůžeš zničit velkou hradbu co dělí císařské provincie od elfích lesů, trpasličích hor a neobydleného území! Jestli se osvědčíš, nechám tě žít, jestli ne tak si tu ruku osobně vezmu zpátky! Nevypadá moc přátelsky, zřejmě si se žadoněním dostal do nepříjemné situace, démon by tě mohl lehce odstranit, ale alespoň si našel nějaké to jídlo. |
| |
| NOVÝ ŠEDOLES Šedoles je zničen, většina jeho obyvatelů byla zabita....proč? V zemi i přes velké oslavy, které tam teď jsou vládne smutek. Elfové, trpaslíci, draci a jeden člověk, díky nim Šedoles přežil. Elfí říše mu poprvé na oplátku pomohla. Orkové byli zničeni, nepřežil ani jeden, ale....za jakou cenu? Vše je ztraceno, skoro polovina lesa na území této marky byla vypálena, pokácena nebo jinak zneškodněna. Srdce elfů z tohoto kraje je ale silné, nese to jako samozdřejmost. Mnoho krve bylo prolito a mnoho nadějných válečníků ztraceno. Původně rozlehlé a slavné území nejstatečnějších elfů a území, na kterém byli obrovskéknihovny je na pokraji zkázy. Neexistuje nikdo, kdo by mohl lesy zachránit, zhouba orků už nechá trvalou jizvu jak na zemi, tak v srdcích statečných vojáků, kteří padali pod sekerami šílených orků, těch co měli vyhrát. Mágové se snaží jak nejlépe umí, společně s ostatními se snaží z posledních sutin zachránit co nejvíc věcí. Bezpochyby orkové zasadili ránu na správné místo, tento den bude pro šedolesany navždy dnem, kdy začal šedoles umírat, ale zároveň kdy sami draci přilétli na pomoc, řídké spojenectví s trpaslíky bylo strvzeno krví a koneckonců-za této války byl nalezen nový hrdina elfů, markrabí Šedolesa, Mathai. Nikdo neví co bude se Šedolesem dál, ví se jen že dokud bude poslední Šedolesan živý, žádný nepřítel nebude moci projít bez boje. Mathai Pomalu v provizorní komnatě usínáš na přikrývce, žádná postel neunikla ohni. Zdá se ti jako věčnost než zavřeš své víčka, která jsou jen plné slz, plné smutku. Nevíš, jak se to mohlo stát, nevíš proč se tak stalo, nevíš proč ti nikdy nikdo neřekl že tvá rodina umí mluvit s draky. Sklopí se ti víčka a téměř ihned konečně usneš.... Ležíš na velké pláni, sem tam strom a za před sebou vidíš zlo, něco co si nedokážeš představit, nevidíš to ani tak dobře aby sis to zapamatoval, nevidíš to skoro vůbec. I přesto víš že je to zlé. Obraz před tebou vyprchá a změní se na nekonečnou tmu, z níž někdo vystoupí, vidíš jen kápi a vzpápětí se k tobě zvedne ukazovák a v hlavě ti zaduní: Ty jsi prošel těžkou zkouškou Mathaiji, synu Aidiliena. Postava už je skoro vidět, ale tvář má zahalenou. Je v hnědé róbě. Rozpochoduje se a sedne si na židli, která se jakoby objevila právě pro něho. Myslíš si že když se budeěš litovat a podceňovat, že ti to nějak pomůže? Ty máš dobré srdce, ale citlivé, nenech se ranit. Musíš si zapamatovat, že i přesto že pocházíš z odvážné krve, nesmíš upadnout, nesmíš zemřít Mathaji, protože si důležitý. Zdaleka ne tak jako jiní, ale také je ti něco přiděleno. Musíš za svou královnou, víš co máš udělat. Obraz postavy se i se židlí začne rozplývat až zmizí ve tmě. Část ''místnosti'' začne jaksi svítit, rozletí se z ní motýli a na místě odkud vyletěli se začne objevovat část tvé komnaty ve franetu. Se zbytkem temna se stane totéž-rozletí se v motýli. Probudíš se nádherně vyspalý, je ale sotva o několik minut později, než jsi usínal. Vzpomeneš si na sen, nemůžeš na něj zapomenout, nejde to a něco ti ho pořád připomíná, ve skutečnosti nevíš co máš udělat. Je po válce a zvědové venku říkají tvému seržantovi, že válka opravdu definitivně skončila, ale že bude trvat dlouhé věky než se les uzdraví. |
| |
| Duch Poté co duch zmizí se zamyslím. Strom života. Podívam se na Oroduse tázavým pohledem a teprve teď si uvědomím, že duch mluvil jenom na mě. Takže se musím rozhodnout. Oba jít hledat ten strom života nemůžeme takže se budeme muset rozdělit. Když se rozmyslim jsem trochu zklamaný s Orodusem jsem si docela dobře rozumněl a naše cesta přitom byla tak krátká. Duch ke mě promluvil, musím jít hledat strom života, musím už jen protože jsem elf. Zde se naše cesty dělí přeji si aby se jednou opět naše osudy propletli prosím dones královně mé pozdravy a povyprávěj ji proč jsme měli stejný směr. Řeknu Orodusovi a se slovy, přeji aby se tvé cíle uskutečnili , se otočím a mířím neznámo kam. |
| |
| Duch Tázavě se dívám na Aiphatose Když vysvětlí to, že k němu mluvil duch, pousměju se Jistě, jistě, bohové, konečně jsem našel někoho s kým jsem si rozuměl, kdo by mi i pomohl. To byste nebyli vy aby jste ho neposlali pryč že? mluvím v hlavě k nebi Otočím se rychle na Aiphatose Ale, jsme přeci dva mágové ne? Ušklíbnu se a podám mu jakýsi talisman. Je v něm malý, modře zářící kamínek. Pak ukážu druhou ruku ve které je úplně stejný. Mrknu na něj. Jako mág určitě ví že se jedná o talisman posilující telepatický vztah. Můžeme se díky nim spojit i na delší vzdálenost než obvykle. Mrknu na něj. Kdyby nás už cesty nesvedly dohromady, nejspíš teď, no, doufám že se teď nějaký čas zdržím u elfů... Jestli mě nevyhodí jako poprvé Markrabí Tvé pozdravy i důvody vyřídím. Nechť tě provádí zapřemýšlím co si elfové přejí, uchechtnu se štěstí zamávám a odjíždím na koni dál k hlavnímu městu. Kůň zná cestu, nebude mu určitě vadit když si ho chvíly nebudu všímat. Zavřu oči a napojím se na léčitele v mé zemi. Dlouho jsem se s ním "neslyšel", trochu se bojím aby bylo všechno v pořádku. Gridiousi, slyšíš mě? Jak to tam vypadá? čekám na odpověď, mezitím podám hlášení a položím další otázku Jsem na cestě k elfí královně. Prosímtě, musíš mi o ní něco zjistit. |
| |
| Duch Podívám se na talisman potom na Oroduse a s díky se od něj odpojím. když jedu lesem přemýšlím kde bych měl začít Nejspíš pojedu tam kam mě to nejvíce táhne...strom života by měl být hluboko v lese...možná přímo ve středu. mlčky jedu dál a po chvilce se rozhodnu promluvit k bohům. Vím, že jsem velice dlouho nic neobětoval, ale nikdy jsem vás...tebe Vaernis o nic nežádal prosím pomož mi najít cestu ke stromu tvá rasa ten strom potřebuje, dej mi znamení. V žádných spisech ve kterých jsem četl se nepsala poloha stromu. Slibuji, že až pojedu okolo chrámu obětuji pro tebe něco ale teď potřebuji pomoc velmi mi na tom záleží. Po vnitřním promlouvání se dál věnuji svému okolí. Naslouchám přírodě a hledám cokoliv coby mi mohlo napovědět kde strom leží. |
| |
| Farnet Cukám s sebou v mém snu, nevím co si mám o tom myslet, ale vždy jsem věřil podobným předtuchám, navíc mě to tam dost táhne. Nemám se litovat, nelituji se....nemám se podceňovat, tedy budiž. Mám jít za královnou? Staň se! Mám opustit Farnet kvůli božským rozmarům? Dobrá, ale s těžkým srdcem. Vystrojím se zbraněmi, mezi kterými tentokrát nechybí záložní zbraň, dýka. Vyjdu z ''komnat'' a octnu se u svého seržanta. Věrný elfe, naskytly se potíže, ale slyšel jsem že orkové už tu nejsou. Proto ti dočasně předávám velení, opět. Nějakou cvhíli možná budu pryč, ale určitě ne přes týden, tomu věř. Ostatním řekni že jsem šel tam, kam mě poslal sen. Neptej se a plň rozkaz, vrátím se snad co nejdříve. Zatím přesně nevím, o co jde ale do myšlenek se mi nejspíše vkrádají bohové. Nenapadá mě který, nevím kdo by mě k tomuto poslování určil, äle jsem Šedolesan a tak mi běhání sem a tam upřímně nevadí. Pokud si mě opravdu bohové vybrali, měl bych se co nejlépe vyzbrojit! Jdu do boční místnosti mých komnat, vrthnu do nich jako kdybych na někoho útočil. Z polic ve kterých jsou nejlepší a nejhezčí zbraně začnu vybírat. Vezmu luk s toulcem plným šípů. Vezmu další dýku, malou do boty. Nakonec popadnu modročepelé, krátké jednoruční kopí a všechno si dám na určená klasická místa. Vyjdu a zamířím k polozničené svatyni, jejíž voda už zdaleka není tak magická jako před válkou. Opět pokleknu- Vaernis....ty víš že jsem se k tobě nikdy moc neměl, nikdy jsem neměl rád když bohové vedou mé kroky, ale nyní-jestli jste si mě zvolili, pomozte mi dokončit můj další úkol, ať už je jakýkoli. Zamyslím se, jestli byla Vaernis ta pravá k prosbě, ale já se zatím nikdy nemodlil, jen v době války, jen dvakrát. Zvednu se a zamířím k další budově, kde vyzvednu starého přítele. Vejdu do dveří sokolince a stoupám po schodech zdemolované dveře nahoru, za mým přítelem s kterým je má mysl nějakým způsobem, díky otci propojena. Příteli....tak rád tě opět vidím, určitě si dlouho nejedl že? hodím mu pár drobných kousků chleba a počkám, až ''zmizí''. Pamatuješ na staré časy? Kdy jsi mi pomáhal chránit hranice? Teď to bude možná podobné, budu potřebovat tvou pomoc, budeš mě následovat? Jak jinak než ano? Sokol rozpaží křídla a vzlétne na souhlas. Vyjdu z věže a dojdu pro mého koně. Vyrážíme, raději pozoruj krajinu, kdo ví co budou mé překážky? Spojím se s ním, vidím jeho zrak. Vyrazím vpřed, směr Mernif! |
| |
| Farnet Boj v první linii mi naprosto vyhovuje protože alespoň konečně můžu ukázat co ve mě je. Nevím jestli mě elfové pozorují nebo ne ale když dojde na boj konečně ze sebe mohu vybít veškerou zlost která se ve mě nashromáždila při velice "příjemné" cestě. Obvykle se naprosto dokonale kontroluji. Ale ve velké bitvě začínám zuřit. Při útoku první vlny držím linii, odrážím rány a rozdávám svoje. Zuřím. Při druhé vlně zasazuji rány ještě tvrději a v vyšší razancí. Zuřím! Na třetí vlnu již nečekám a rozběhnu se ku předu. Nečekám jestli se elfové posunou se mnou ale prostě začnu rubat všechny nepřátele kteří se dostanou do mého dosahu. Po chvíli bitvy už stojím v značném množství těl a usekaných údů sám zbrocen krví nepřátel, ale i s pár lehkými šrámy. Bitva probíhá v rychlém sledu ale teď už se držím v určité formaci protože zlost již ze mě vyprchala a nahradila ji rozvážnost a soustředěnost na boj. Bitva byla dlouhá ale dopadla vítězně! Sice Pyrrhovo vítězství ale jako zaklínač jsem na takové konce více než zvyklí. Po bitvě začne markrabí elfů řečnit. Je poznat že není zvyklí na mluvení před velkým množstvím lidí. Ale jeho řeč je upřímná a bojovníky povzbudí. Když dořeční tak zmizí a zbytky armády se rozejdu na pátrání po zbytcích orků. Já se vrátím na okraj táboru a tam se usadím a rozložím svůj tábor, zapálím si oheň. Nastane noc. Ale já nespím. Skoro nikdy nespím. Čekám na okraji tábora. Černý plášť až na zem a kápě mi zakrývá obličej. Chvíli jen tak čekám ale po čase moje trénované uši zaslechnou tichoučké šelestění trávy jak se blíží krok elfa. Trochu divná doba na to aby princ opouštěl svůj lid ne? Promluvím na elfa aniž bych zvedl hlavu. |
| |
| Farnet-před odjezdem Už se pomalu chystám vyrazit, chválím svého sokola za vynikající práci, když mě vyruší hlas, pravděpodobně nějakého obránce města-jak jinak. Trochu se leknu, zneklidním když to ale dopoví, oddechnu si a otočím se. K mému překvapení je přede mnou člověk, už od pohledu. Netrvá dlouho a už mám na jazyku další větu Co o tom může někdo jako ty vědět? potichý tón, přátelský a zdaleka ne takový, jako kdybych s ním mluvil normálně a ne jako princ. Není to tak jak si myslíš, je v tom mnohem víc, každý na mém místě by šel za tím co ho volá. Uvědomím si, s kým to vlastně mluvím, A co tu dělá někdo jako ty? Měl jsem zato, že lidé se k elfům nemotají protože je považují za namyšlené a podřadné nebo ne? Ať se snažím jakkoli, nemůžu přestat myslet nato, co elfům i trpaslíkům udělali, to by nebylo nic hrozného, ale jakmile chtěli obnovit spojenectví...Naštvu se i při pomyšlení na to, Tak jednou nás vyhodí a seberou nám území a druhej den ráno už chtějí příměří? Chtějí nás obrat ještě o větší kus?! Není to ani tak můj soud, mám to prostě v krvi, Šedolesané jsou zkrátka takoví. I když asi nevíš jak se chovat k princi, já to oceňuju, nenávidim když se se mnou zachází jako s princem. Ale dost mluvení-chtěl si mi něco nebo mě necháš jet? |
| |
| Před Farnetem Já? Já nevím nic. odpovím na jeho první otázku stejným tónem jako mi byla položena otázka a hned následuje další. Já si nic nemyslím.odpovím s úsměvem. Ale znovu zvážním. Mě nepřísluší soudit. A o znameních taky něco vím. No já tu nedělám nic jenom když se verbovala armáda na vaši pomoc tak jsem zrovna byl poblíž a neměl nic na práci tak jsem se přidal. Jinak to že sem moc lidí nechodí má opodstatnění. Já jsem taky neměl zrovna příjemnou cestu. Ale jen tak něco mě nerozhází. A nejsem obyčejný člověk ale zaklínač. Z jeho tónu už je poznat že začíná být naštvaný za staré křivdy. Namyšlení jsou i lidé a rozhodně jsou méně cennější než elfové a trpaslíci. Tyhle "podřadné" rasy alespoň mají čest a to je u lidí velice vzácná vlastnost. Na jeho zmínku o titulech se pousměji. Princ nebo král pro mě titul nic neznamená. Úcta se nedědí po krvi ta se musí zasloužit. To že otec byl vážený rytíř a čestný muž neznamená že jeho potomek nemůže být levoboček a bastard. Poslední otázku nechám otevřenou protože sám zatím neznám odpověď. Asi podobné volání jako to o kterém mluvil sám. |
| |
| Farnet-odjezd Když mi neopoví na otázku, trochu se rozhněvám. Na nějaké tlachání nemám čas! Rozhlédnu se kolem a pak vyrazím, ne že by se mi chtělo, spíše musím. Pobídnu koně a rozjedu se dál, zbraně připravené v pohotovosti a neohlížejíc se putuji do Mernifu, tam kam mě volal sen. Jsem pevně rozhnodnut tam dojet, nikdo ani žádný jiný elf mi to nemůže rozmluvit. I když nerad nechávám svůj lid po válce bez velitele, musím si přiznat že jsem docela rád že dojíždím od vedení zrovna teď, kdy bych mohl mít problémy s ostatními. Radost, co je to co mě teď vystihuje, po dlouhé době jsem opět sám jen se svým létajícím přítelem na cestě, kterou ani moc neznám, mám to za dobrodružství. Při každé příležitosti se spojím se sokolem a při každém šumu se připravím na boj. Přesně jako když se u nás začali objevovat orkové, byl jsem to já co ničil jejich průzkumné skřetí oddíly a také já teď jedu pryč od toho, o mi v jádru nechybí a nesedí. |
| |
| Aiphatos Procházíš lesem, nikde nikdo až ti z toho kupodivu běhá mráz po zádech, elfovi a k tomu v lese. Cítíš se jaksi nesvůj, nevíš proč. Nikdo tě nesleduje ani se neřítíš do nebezpečí, to je to jediné co víš. Jdeš a jdeš, na nic nenarážíš, pořád nic. Vypadá to, že tě ke stromu asi nikdo nenavede, ještě horší je že jsi se nejspíše ztratil. Věřit duchům možná byla ušlechtilá volba, ale toulat se po lese jen tak podle srdce nejlepší nápad nebyl. Orientaci ale zachytíš, malou říčku před tebou. Naštěstí si pamatuješ přísloví: ''Všechny řeky v těchto lesích vedou do Mernifu''. Je to tvé vodítko, můžeš jen děkovat bohům že jsi se zorientoval tak rychle. |
| |
| Orodus Z tvé telepatie se nic neozývá, přijde ti to podezřelé a začínáš mít o své království strach, naštěstí tě až v alarmující době zaskočí ten známý hlas. Ah jistě, zdravím vás. Promiňte že jsem tu chvíli nebyl, snažil jsem se zjistit cokoli o vašem cíli, však víte že knih je dost a dost. Co se týče královny.... Chvíli to vypadá že přemýšlí, jsou slyšet listování stránek sem a tam, jako by nemohl něco najít. O té knihy moc nepíšou, je na trůnu krátce a moc toho zatím s odpuštěním nesvedla. Ale máme dobré lidi takže o ní víme že je krásná, chytrá a podle většiny namyšlená, to vám musí stačit protože více nevíme. Možná až nato, že se zdá že nadržuje markraběti, hájila se tím že mezi nimi není takový věkový rozdíl. Popravdě ono je toho víc, jen si řekněte: Kdy se princ Šedolesa dostal do vlády? Před dvěma týdny. A k němu, měl byste si dávat pozor co mu budete říkat, nejen že je to Šedolesan a je trochu bojácný, nevyhledává přítomnost hodně lidí. Neměl byste zapomínat že mu před několika dny umřel otec. To je vše. Máte nějaké zprávy o válce v Šedolese? K nám se taky nic nedostane včas... Zatímco mluvíte, kůň hravě pochoduje po mnoha rozličných terénech, má cestu už vyšlapanou, možná že už je tu nějakou dobu. Podle elfů, kteří jsou kolem sem tam usuzuješ, že kdybyste byli na planině, viděli byste Mernif. |
| |
| Michael Chvíli potom, co princ Šedolesa Mathai odjede pryč z dohledu, přijde k tobě uspěchaně místní seržant a rozkáže ti tvé rozkazy, přímo od něj. Hele, teď tě potřebujeme, takže buď tak hodný a vem si koně, musíš ho hlídat, je pro Šedoles ohromně důležitý! Navíc i kdyby nebyl, byla by to velká ztráta rozumíš? To byl rozkaz, dej se do práce! Je vidět že nepočítá s ničým jiným než se souhlasem. Přivedou ti koně, vraníka v perfektní formě. Je jedno jestli o tobě bude vědět, klidně jeď vedle něho ale nesmí se mu nic stát! Už jeď, ať ho stihneš, v mládí se nám totiž dokázal ztratit během vteřiny, někdy prostě zmizel. Do toho! Poplácá tě po rameni a vyšoupne tě za Mathaiem (viz-další pokračování v Mathaiově příspěvku) |
| |
| Mathai Jedeš jak rychle to jde, sokol ti napovídá nejlepší cestu, což je klíčové ve zničené krajině. Jste sehraná dvojka, ale naruší vás třetí. Chvíli potom co jsi odjel za sebou uslyšíš kopyta a nepochybně je to ten člověk, nejenže to tušíš, ale zahlédneš ho v zatáčce, co se chystá udělat nevíš, proto raději zůstáváš ve střehu. Vrácení ke ''kořenům'' tě naplňuje energií, také osvobození se na chvíli od všemožné práce je úleva, miluješ ten pocit. Projíždíš a jelikož znáš cestu, zná ji tvůj kůň a sokol hledá lepší, narazíš po chvíli i na mága Oroduse, kterého jsi potkal když vám přišli trpaslíci na pomoc. Zatím vidíš jen jeho záda, ale krajinu poznáváš-elfové mají výtečné cesty a tak cesta netrvala ani hodinu. Jste tak půl kilometru od Farnetu. |
| |
| Cesta do Farnetu Zavřu oči a oddechnu si Ani nevíš jak rád tě slyším, už jsem myslel že se něco děje. No, toho prince Šedolesa jsem už potkal, hádej jak to dopadlo, musel jsem vytáhnout Mankarovu přilbu aby mě poslouchal. Bývalý císař nám to pěkně zavařil když vyhnal trpaslíky a elfy, trpaslíci si ze mě dělali celou cestu srandu... odmlčím se Šedoles je v bezpečí, markrabí s trpaslíky vyhnali orky. Podle toho co si mi řekl o královně to s ní asi nebude o moc jednodušší...Ozvu se po jednání s královnou, držte se tam, ať vás Polithenomresovor ochraňuje Ještě jednou zavřu oči a úplně se uklidním Polithenomresovore, vyslyš mé modlitby, ochraň mé království, ochraň lidi kteří tvému umění zasvětili život. odmlčím se pro vážnost mého přání vybudoval jsem ve tvém jménu zem, pomoz mi na mé cestě a přimluv se za mne u Hurherse, nechci se stát drakem pro nic jiného než pro dobro své země, pro dobro magie znovu se odmlčím tedy pokud to po tobě mohu žádat… Nevím co čekám že se stane, nevím jestli mi pomůže, doufám jen, že ho mé skutky zasvěcené jemu, zaujaly natolik, aby mě aspoň vyslechl. Otevřu oči a pobídnu koně k rychlejšímu tempu do Mernifu |
| |
| soukromá zpráva od Vypravěč pro Konečně jsi se stal vůdcem většiny orků, skřetů a všech trollů. Jak jinak by ses mohl dostat dál než bojem? Ti zatracení lidé vám sebrali vaše území, zabíjeli nejlepší válečníky a teď porazili vaše armády u Tordanu! Naštěstí to nebyli jen tvoji orkové co zaplatili krví, šamanský klan poblíž elfích lesů zaútočil na šedolesany-jak bláhové! Nemohlo to dopadnout jinak než že byli do jednoho vybiti, ale je pravda že to bylo jen tak tak. Další důkaz-elfové se spojili s drakama, to je nemyslitelné! To znamená že jsou určitě posedlí démony! Tvůj odpor k drakům, kteří nejsou v tvém zajetí je vysoký, naštěstí šedolesani mají k dizpozici asi 14 draků, zatímco po světě jich lítá přinejmenším dvoustovka. Teď k práci-tvůj tábor se skládá z 8 menších a leží poblíž Sylentu, nikdo o tobě zatím neví a tak se můžeš k čemukoli připravit. Horda je na tom velmi dobře, sice není sjednocená ale jste opravdu jediní, jejichž moc v této době stoupá. Možná kvůli vašim šamanům-poslední dobou jejich moc stále stoupá až je to podezřelé. Lidé porazili mnoho vašich jkednotek, horda je roztroušena a tak ji musíš před pořádym útokem sjednotit! Asi největší posilou by byli šílenci z hor poblíž-můžeš se tam vydat a porazit jejich náčelníka (tím se stát novým). Armáda Orkové-300 Skřetí banda: 1214 Skřetí jezdci: 600 Skřetí lučišníci: 350 CharHarové: 20 Katapulty: 14 Jezdci na pterodaktounovi: 2 Tvá armáda je složená převážně z skřetů-zanedbatelných pidibojovníků kteří toho moc nesvedou. Ale orkové jsou daleko silnější než lidé, proto by byla horda nejlepší sjednocená. Pro bližší informace si přečti HOMEPAGE Mathai ti na mail pošle MAPU |
| |
 | Ve svém táboře Právě sedím na židli ve stanu, v MÉM táboře a vylívám si zlost na skřetovi, který dnes ráno zabil jiného. Za normální situace to nevadí, ale já mám moc rád krev, bezmoc svých nepřátel, navíc dneska je mi na rozflákání dalších měst a vesnic! Tak se chovám už od otevření portálu k démonům, ještě nenastala jejich hodina a tak jsem se při vstupu proměnil, v silnějšího! Mám chuť křičet, žádný ork mě nepřemůže.Pokousím se obnovit Hordu jak mi poradil jeden z Šamanů. Dnes nechávám rozesílat zprávy do všech zprávy do všech sousedních klanů pomocí skřetů aby se k nám připojily abychom měly větší šanci odrážet Demonské útoky mezitím pošlu jednoho jezdce na Pterodaktounovi aby podal zprávu nejsilnějšímu klanu hned pod námi který je na druhé straně řeky opodál aby se k nám také přidaly k Znovuzrozené Hordě. |
| |
| Cesta Snažím se být co nejdéle spojen se svým sokolem, ale narušuje mi to ten člověk, snažím se ho ignorovat. To, že by to třeba mohl být vrah mě ani nenapadne, připadá mi jako ošuntělá slepice co se nezmůže zabít ani někoho beze zbraně. Celkem se překvapuji, dokážu ho ignorovat většinu cesty, hlavně díky přítomnosti mého dlouhověkého přítele, kterému je už něco přes padesát let, mého nejlepšího přítele který mi paradoxně nemůže nic říct, zato já jemu ano. A jak už to tak bývá, přítomnost člověka mi začne vadit, využiji svého ''daru'' mluvení a otočím koně proti němu, sokolovi dám povel aby se ke mě vrátil, což udělá a sedne mi na nastavenou ruku (sokolovi mohu dávat rozkazy telepatií). Počkám až člověk dojede ke mě, jestli se zastaví tak já dojedu k němu. Tak ty mi nedáš pokoj? Co si o sobě myslíš k sakru?! Že když si nám pomohl bránit Farnet, že tě automaticky musím vystát nebo že jsem tvůj kamarád nebo co? Ocenil bych kdybys mi dal už konečně pokoj! Jestli si nerozuměl tak tě mohu zbavit trápení! Nashle a už tě nechci vidět jak se za mnou plížíš! Nejenže je to člověk a tím vlastně rozčiluje všechny elfy (zvláště šedolesany) kolem, ale já sám nenávidím když za mnou někdo dolézá, zvlášť někdo koho nenávidím, nenávidím lidi a ty co posílají lidi aby mě pronásledovali. Kšc! Dodám po chvíli ještě a obrátím se, sokola opět vyšlu do nebes a plnou rychlostí se rozjedu k Farnetu, který je v elfském měřítku za rohem. Všimnu si známé osoby a tak u ní zpomalím. Je to také člověk, ale těší mě že je nna naší straně a prokazuje, že není jako ten za mnou. Ahoj, rád vidím že plníš svůj úkol že? No jen tak dál, mou důvěru už sis celkem zasloužil. Dojedeme do Farnetu a stráže nám nebudou dělat potíže, když tě tam dovedu, projdeš bez útrap, to si piš! Jen....co kdybychom zrychlili? Jeden šváb mě pořád dohání a už mi leze na krkem! Ehm...obrazně řečeno. Bez ohledů nato, jestli zrychlí nebo ne, vrátím se do původního tempa a snažím se být v Mernifu co nejdřív, abych zjistil o co tu jde. |
| |
| Cesta Když promluví princ Šedolesa, leknu se, otočím se k němu. Já..já zdravím vykoktám a ohlédnu se za sebe, znovu se podívám na Mathaie a znovu se ohlédnu Musíte mít sakra rychlého koně nebo se já až moc loudám... řeknu udiveně když mi dojde že mě dohnal elf, který měl ještě před chvilkou vymýst orky z Šedolesa Jsem rád že se ke mě chová celkem kamarádsky, hned se v lesech elfů cítím míň odmítán. Souhlasím... odpovím na návrh ke zrychlení a pokynu koni aby jel rychleji. Jsem rád že budu mít doprovod, popravdě řečeno jsem se bál reakce elfů v hlavním městě na mou přítomnost. Cestou se zahledím na oblohu a cuknu sebou, leknu se toho ptáka co nad námi krouží. Tak proto, jede zkratkama... usoudím když mi dojde že ten pták je jeho. |
| |
| Ogrom Bladescream Skřeti z tebe mají respekt, okamžitě vyrážejí plnit povinosti. Hodně z nich se bojí, nechtějí se nechat zabít, ale orkové je ženou jako prašivé psy do všech stran, ke všem klanům. Je vidět že horda se obnovuje. Asi po hodině na vás zaútočí nějaký průzkumný oddíl lidí, nejsou ani zdaleka rovnými tvé armádě a tak jich sám dost zabiješ. Jsou skoro na padrť když vám přijde na pomoc mnoho orků se znakem hada se sekerou v RUCE. Je to klan ''Syčící Had'' a téměř ihned srazí k zemi zbytek napřátel. Mezi tebou a jejich zástupy se utvoří linie, cesta po které jde nějaký šaman. Dojde až k tobě a oči mu rudě zazáří, Ogrome, vládče hordy, dlouho již čekám na tvůj příchod! Orkové, jejich šamané dostali ode mě zprávu aby k nám přišli spojit síly. Jsem Kash-Notrel, první šaman někdejších orků, je mi již více než 10 000 let. Přišel jsem ti pomoci v boji proti lidem, znovu spolu s démony naplníme naše osudy! Příjímáš nás? Jejich klan vypadá rozsáhlý, skřetí pozorovatelé po docela dlouhé době hlásí: 800 orků, 740 skřetů, 48 šamanů, Kash-Notrel, 8 trollů a 240 šílenců! |
| |
| Mathai a Orodus Rychle to odcejpá, za chvíli jste ve městě a krajina je zde opravdu nádherná. Zanedlouho už vstupujete bránou kterou tvoří stromy a neunikne vám znak na jejím vršku-elfí erb. Proklouznete bránou bez potíží, strážci zsdraví, ale jen Mathaie, protože k lidem cítí trochu odpor, navíc Oroduse neznají. Takto, nyní klidným tempem projedete až do pevnostní stáje, kde zanecháte své koně, není moc vhodné nechat královnu čekat, takže jdete rovnou do paláce, kterým projdete celkem v pohodě. V citadele je to horší, sem tam se tam vyhýbáte ostatním, ale není to nic co by zvlášť vadilo. Jak je zvykem, dojdete ke královnině komnatě, nádherné komnatě a Mathai (jelikož je elf) zaklepá. Nic se neozývá, neklepáte znovu protože se to nesluší a tak čekáte jako dva pitomci asi 10 minut a pomalu nevíte, co máte dělat či snad jestli není královna jinde. Po chvíli kolem někdo projde, ne jen tak někdo, ale zastaví se u vás a ten nejurozenější hlas promluví. Zdravím tě příteli! Orodus opět nic nezná, ale Mathaiovi to hned dojde-minulý král elfů! Kupodivu Mathaie obejme, což je vzhkledem k postavení více než podivné. Tak, asi něco chcete mé Erunis že? No, je na velké radě, rád tě doprovodím! Střídá tykání s vykáním, jeho tón je přátelský a vypadá to, že si rychle odvykl na vládnutí. Tak vás vede až ke komnatě rady, uvnitř které se nepochybně diskutuje o další neodkladné věci. Král udělá gesto, které symbolizuje že by rád prošel a stráže mu otevřou dveře, vejde a vy s ním. Nenechte se rušit! hlesne a obrátí se k vám, spíše k Mathaiovi-Tak, počkejte támhle v té vrchní řadě, královna vás nakonec vyslechne-nemluvte bez vyzvání! |
| |
| Mathai, aneb bohové tajtrdlikují! Dosedneš tam, kam i bývalý král ukázal achvíli posloucháš radu, pak ti v hlavě začne cosi dunět. Takže ty jsi ten můj nový mazlík! lehce šílený hlas, určitě jiný než který jsi slyšel předtím ve snu. Co si myslíš ty sobče? Že shrneš všechnu slávu pro sebe?! Ty se opovažuješ vzepřít se mi?! Naštvaný tön. Chvíli to utichne. Prostě prohrál sázku, takové věci se stávají.... Promluví už daleko klidnějším a litovacím hlasem. Nyní jsi můj vyvolený! Už mě přestává bavit jeen čuičet do skla! Představ si že mi zakázali vyvoleného mít, chápeš to?! Proměnlivý tón, z jeho šíleného hlasu už se ti v hlavě myšlenky honí, připadáš si jako s halucinacemi. Ale já mám plán! Geniální jako puding! Právě sem tě vyhrál nad tim dráčkem, však on už si najde jiného... Takže teď jen mi tři víme že mám vyvoleného, ne abys mu to řekl je ti to jasné? Začneš z toho hlasu blouznit, jako by vycházel z tvojí hlavy. Teď mi dobře posloužíš ty zbabělé kuře! Už sem ti řikal že jsem tě vyhrál nad tim bohem.....draků?....nebo řepy?.....Ne ne, draků! A, ano? Výborně takže mi teď edobře posleoužíš! Mimochodem, co jsem teď říkal? Chvíli to opět trvá, hlas už tě nenechá jen tak a bolí tě z něj hlava. HA! Nevíš! Jací ti smrtelníci jsou? Začne tě bolet hlava! Tak co, souhlasíš? Opět chvíle strpení, ale bolest a nevolnost tě rázem přejdou. Výborně! Jsem tak rád že jsi to přijal! Uvidíš, bude to legrace! Budeme hrát na schovávanou s malými zajíčky a v pravé chvíli přijde i kuře! Oddechneš si a myslíš si že to skončilo, nejsi daleko od pravdy. Nezapomeň zavolat kámo, jen si pamatuj že už nekecáš s drakama jasný? A teď vypadni z mé zahrady, než tě zabiju!......Jsem tak ráád! Jsem na tebe tak pyšný že bych ti vyrval střeba a udusil tě s nima!!! Jen nezapoměň-nesmíš selhat jasný? Jinak nám nic nepomůže, ale možná nám něco pomůže! Že nevíš? No právě ty střeva!! Hahaha!To je ten nejlepší vtip co sem kdy řekl! Tak áhhooj! Hlas odezní a s ním všechny tvoje nejistoty, snad je to vše. |
| |
| Nabídka se mi určitě nelíbí, nejradši bych vše okolo rozsekal a rozdupal! Ale tím bych si jen uškodil, při zmínce o démonech se mi vlije do krve adrenalin a já zakřičím Co chces?!Pak ho vyzvu na souboj klasickým gestem rukou a budu muset dát celou svou sílu nato, abych mu co nejrychleji rozlomil vaz nebo usekl hlavu.Řekl jsem si že se mi to musí povést pro celou Hordu.Po výzvě jdu do Obřadního Kruhu(na duely) po cestě si ze vzteku zabiju jednoho skřeta a ze zad si vezmu do ruky mou oblíbenou Sekyru a připravím si dýku na nohu.Vidím jak Kash-Notrel postupuje do Obřadního Kruhu a jsem naštvaný tak moc že bych mu nejradši usekal všechny končetiny, prsty a udělal z toho polívku pro skřety.Ujasním si cíl že to dělám pro přežití Hordy co není posédlá démony a i pro sebe.Tak se rozeběhnu s taktikou že ho musím zabít co nejrychleji tím že mu useknu hlavu nebo zlomil vaz. |
| |
| Ogrom Bladescream Tvé gesto šamana zzarazí, váhá jestli má jít do obřadního kruhu déle, než se zdrávo, pak ale nastoupí s úsměvem na tváři. Vrhneš se na něj, ale situace se rozhodně nevyvine podle tvých představ. Šama¨n tě vysokou mocí odhodí asi 6 metrů daleko a přejde do útoku. Ještě než se stihneš zmátořit, vyšle na tebe ohnivou kouli, která ti nepřjemně sežehne rameno. Je vidět že na podobné situace je přivyklý, nebyl dobrý nápad si s ním začínat. Vrhneš se na něj znovu s větší silou, sám sebe překvapíš, když šaman nezareaguje dost rychle. Málem mu usekneš ruku, bohužel ho stihneš je udeřit ohromnou silou o půl metru nalevo. Šaman se zvedá pomalu, ale jistě to není amatér, to už ale útočíš a nevypadá to pro něj dobře. Dřív než ale stihneš zasáhnout svůj cíl, přeruší tě obrovský plamen mezi tebou a jím. Další dvě sekundy a mág je na nohách, veškerý plamen pošle na tebe, tentokrát se mu ale uhneš. Začíná být čím dál tím víc rychlejší, je pro tebe potíž reagovat. Další oheň se na tebe žene, tento do tebe narazí a v rozmachu proti šamanovi na něj hodíš meč. Tebe oheň odhodí, ale rotující meč šamana zaskočí, usekne mu ruku v rameni! Vstáváš pomalu, naopak šamanovi jeho zranění očividně nevadí a zrovna zdvihne obrovský kus kamene, který se po tobě chystá hodit. |
| |
| Les Cestou přemýšlím o různých věcech a nakonec přejdu do polohlasného přemýšlení. Hm co sem si myslel bohové nejsou k užitku šlechetně vyrazím najít strom života a co najdu ? Hm ani nevim co mě sem táhlo. Neměl sem k ní vůbec mluvit je to zbytečný vůbec nic je nezajímá. rozčiluju se když v tom uvidim řeku. Eh teď si mě uklidnila. řeknu s ironickým úšklebkem. Jet bez nějakých informací hledat něco byla hloupost ale ten strom jednou vyhledám. Když dorazím k řece vydám se do Mernifu. Po chvilce jizdy se rozhodnu kontaktovat Oroduse, že se vracim. Zavřu oči a napojím se na sílu talismanu. Slyšíš Orodusi ? Vracím se do Mernifu Po malé pauze se ještě zeptám. Jak daleko jsi ? |
| |
| Mernif Po dobu pobytu u elfů, se držím za Mathaiem. Radši jsem si natáhl kápi přes půlku hlavy aby nebylo vidět na mé nešpičaté uši ale zároveň abych nevypadal jako nějaký temný mág. Přecijen jsem tu v dobrém. I když pochybuji, že mě někdo bude považovat za elfa, aspoň nebudu poutat pozornost každé pradleny uprostřed práce. Dorazíme do citadely Mathai nás zavede ke královnině komnatě a začne klepat. Už si v hlavě připravuji řeč. Zdravím Vás vaše výsosti... zašklebím se Je mi ctí madam ušklíbnu se Nazdar kočko, jak je? leknu se sám sebe. Prostě to přenechám náhodě. Ta na sebe ale nechala čekat. Jak idioti stojíme u dveří. Opravdu se nudím, na tohle nejsem zvyklej. Začnu přešlapovat, podupávat, když začnu mírně kopat do zdi, Mathai mi věnuje nepěkný pohled. Zvednu ruce ve stylu "já nic" a pouze se opřu o stěnu. Potichu si začnu broukat nějakou melodii a zamyslím se. V tom se ozve onen hlas. Doslova nadskočím. Vznešený hlas za doprovodu ozvěny mi málem způsobí infarkt. Úplně v tom šoku zapomenu pozdravit, místo toho svou pravou ruku položím na srdce. FUJ! zakleji v duchu. Zvednu hlavu, ti dva se objímají. Zašklebím se. Co to je za chlapa? ptám se sám sebe. Když se na mě konečně podívá, pokloním se. Bude lepší hrát že neumím mluvit. Tiše následuji ty dva do jakéhosi sálu hlavní rady. Pak mi dojde že říkal "mé Erunis". Musí to být její otec, bývalý král. Hlavou mi začne vrtat jeden ze symbolů. Měla to být krev krále. Jak dlouho asi tento král kraloval? Dojdeme tam, pošle nás někam nahoru. Usadím se a se zájmem poslouchám debatu. Očima najdu královnu. Hmm, takové popátko, musí být nezkušená... zarazím se Samozřejmě myslím v politice...jak dlouho je na trůnu? pokládám si další a další otázky, když si všimnu že sebou Mathai nějak cuká. V pořádku? zašeptám. Pak se ale něco začne dít i v mé hlavě. Někdo se na mě snaží napojit a je to dost silné. Začnu očima zkoumat sál, musí to být někdo z této místnosti. Ale všichni vypadají zažraný do debaty, pochybuji že si nás vůbec všimli. V tom mi to dojde, otevřu svou kabelu, když už jsem tam zkontroluji Mankarovu přilbu, ale pak nahmatám talisman který jsem dal Aiphatosovi, začal zářit. Ááá, Aiphatos, zkouší to docela brzo řeknu si a zavřu oči. Ponořím se do své mysli a povolím hradby kterými mám obrněnou svou mysl. Dostane se ke mě telepatický vzkaz. Aiphatosi, netušil jsem že tě uslyším tak brzy, myslel jsem že se do mě snaží někdo nabourat. odmlčím se Vracíš se? Nu, já právě sedím s tím princátkem v místnosti velké rady, čekáme až nás královna přijme. Co strom života? optám se, když už jsme v tom spojení |
| |
| Mernif Po cestě hradem, kdy si připadám docela normálně-až nato jak Orodus kopal do zdi, nakonec narazíme i na bývalého krále. To že mě obejme mě opravdu překvapí Co to má bejt?! pomyslím si trochu ulekaně, když se mi vybaví možné důvody. Kvůli smrti táty? Že jsem ubránil hranice? Že jsem se spojil s draky? Nic mi ale nepřipadá dost odůvodňující. Krátce pohlédnu na Oroduse a s humorem k němu zašeptám-Ne abys to někomu řekl! usměju se a mám konečně po dlouhé chvíli chuť se rozesmát. To už jsme ale u síně. Proč musím vždycky padnout někam, kde si nevím rady? Co já mám dělat na velké radě?! Panebože, to bude trapas! Předtím to bylo jiné, šlo mi o krk, o postavení a byl jsme značně rozhněván, navíc mě povzbuzovala přítomnost přítele mého tatíka a hlavně to, že mě královna hájila, což je další z mnoha překvapení. Snad už mě nic nepřekvapí více! Sednu do zadní řady, je mi zle, nejraději bych zmizel. V tom se ozve hlas, co mi doslova ryje v mysli, mám pocit že je to halucinace, další z projevů nevolnosti před ostatními. Když slyším, co mi ten hlas našeptává, skoro vykřiknu To ne! a plácnu se potichu do čela, Co je zas tohle? Uslyším Oroduse, ten známý hlas, který mi nyní přijde více než povzbuzující. V pořádku, jen mám chuť na puding! řeknu s čistou ironií v hlase, ale rozhodně ne s humorem, protože se pořád víc zaplétám do věcí, o kterých nic nevím, to mě štve.Pozoruji Oroduse dál, vidím, co provádí. Radši toho nech, na velké radě se to nesluší! špitnu znovu na něj. Oh bože! Chová se jako neandrtálec! Už mám chuť povznést svůj názor ve velké radě, ale uvědomím si že by to nebylo moc platné, navíc se bojím. Radši to nechám na později. Jakmile ale zavládne alespoň částečné ticho, automaticky vstanu a začnu mluvit. Přát-telé! Z-zdravím! Samozdřejmě žee.....že bych vás za normálních okolností nerušil, ale.... mám tu něco, co by se slušilo ukázat vám hned, nechci aby o tom někdo nevěděl..... nó-hmmm... promiňte, já nejsem moc dobrej v říká- tedy mluvení, omluvíte mě prosím tedy? No a ten symbol, tedy ta věc-ano, symbol je to a má ho tady můj přítel, nemějte za zlé že jsem ho sem přitáhl, ale myslím že dokázal že je...to... ehm...důvěryhodný, ano! Mezi mým proslovem mi cukají prsty jako o závod, proto je svírám co nejpevněji za zády. Plácnu nějakou tou silou do Oroduse, aby se probral. Tak dělej, ukaž to! |
| |
| Bitva o Tordan Stojím na hradbách a pomalu s přesností přecházím sem a tam a zručně mávám rukama a tak diriguji palbu lučišníků a odhodlání obránců.Palba katapultů neustává a já trošku zajásám,když vzplanou některé stroje orků a i někteří z jejich vojáků.Jejich palba z katapultů nemá pro mne skoro žádný význam,až na demoralizaci mých mužů,tedy obránců města Tordanu.Pak se dá většina armády orků do pohybu a já zpozorním. ,,Palte!Přesuňte palbu na útočnou vlnu směřující na hradbu!Nenechte je projít!´´Většina útočníků popadá k zemi a já přesunu palbu lučišníků dál od jízdy,aby se využila jejich plná palebná síla.Pak jejich palbu umlčím a přesunu jí do chumlu orků,kteří se tlačí k bráně a jsou snadný cíl.Ujistím se,že se palba odehrává podle plánu a trpaslíci nejsou v ohrožení.Jejich pomoc a rychlost rychle ocením a moc neváhám. Přesunu tam rytíře a paladiny,jelikož je nutné jediný zranitelný bod města udržet za každou cenu.Dám signál jízdě,ať se stáhne a udělá obchvat do oblouku.Zlikviduje podpůrné oddíly a jejich střelecké oddíly,popřípadě zbytky jiných a obléhacích zbraní.Poté sestoupím z hradeb a tasím zbraň.Sestoupím po schodech a jdu podél hradební zdi k bráně.Vezmu skupinu rytířů a posílím obranu brány.Když se přiblížím na pár metrů rozeběhnu se a vběhnu s rozumem a silou do nepřátelské vřavy ve výklenku brány.Pokud křídla obrany ochabují,mám připravené kopiníky,kdyby bylo třeba ustoupit do vnitřku města.Jsou rozestavěni do půlkruhu s nastavenými kopími a směřujícími na bránu,za nimi jsou hraničáři a zbytky domobrany a rytířů,kteří jsou popřípadě připraveni posílit křídla obrany brány,či střed formace,která je teď takřka smíchaná,avšak plní svůj účinek.Probíjím se nepřátelskou řadou a porážím orky svým mečem za pomoci trpaslíků a lidí,tak odvážných a statečných,nebojácných a se sílícím úsilím vím,že tuto bitvu vyhrajeme. |
| |
| Mernif Sedím s Mathaiem v sálu. Když mi odpoví, že má chuŤ na pudink, obličej se mi skřivý do nechápavého výrazu. Na puding? Teď? zamyslím se I když proč ne? řeknu si a už se mi sbíhají sliny. Pak mě vyruší když komunikuji s Aiphatosem, vyruší mě tak že se ani nestihnu rozloučit nebo mu cokoliv říct. Jen ho obdaruju všeljakým pohledem. To nemuselo bejt... řeknu, ale jen ve své hlavě. Mathai vstane. Vlastně je dobře že sem jel s ním. Teď to tady všem objasní, všichni z něj budou mít respekt a řeknou takové to když mu věříš ty tak my také s klídným a potěšeným výrazem sedím. Když začne koktat, mám co dělat abych hned přerušil výraz otevřené pusy a vyvalených očí zírajících na Mathaie To mě má zachránit? oklepu se Nechám ho domluvit když v tom do mě plácne ať něco řeknu. Nevím jak mluvit s elfy! chci zařvat ale nakonec to stejně zůstane jen v mé hlavě. Postavím se vedle Mathaie a přátelským úsměvem koukám na radu. Stojíme tam jak dva imbecilové a nikdo nemluví No, totiž odkašlu si Velevážená poroto, nejuctivější výsosti, klaním se před vámi i před nejušlechtilejší rasou, jaká mi je známa trochu se zarazím, jestli jsem to s těmi lichotky nepřehnal. Vzpomenu si ale na svou zemi, na lidech pro které jsem král. Klid, dělám to pro záchranu své země, pro Irilidian, no tak, klid pak se mi vybaví věrnost mého léčitele a to co ryskoval. Mé jméno je Orodus, První Mág Orodus a ano jsem člověk. odmlčím se Díky Polithenomresovor poděkuji bohu, který mě podle mě zbavil trémy Tím se zde nechlubím svým původem, spíše naopak, stydím se za činy jednoho člověka, který nepochopitelně vyhnal elfy a trpaslíky, stydím se za něj, protože zabránil i kontaktům s vámi i mě, jedinému člověku který s ním nemusí, a ani nechce souhlasit. Má země se nachází více na západu, země mágů, jsou tam výtáni všichni, potkáváme tam elfy a vítáme je. Vítali jsme je před tou událostí, a stejně je tam vítáme i dnes. Když na to přijde, i trpaslíky, ale ti o magické umění neusilují. To by na obhajobu stačilo Obhajuji se zde, abyste mě vyslechli. Mám zde něco, co bezprostředně patří vám, nemohu za to nic žádat, pouze to vracím z kabely vyndám uzlík látky, který se rozváže a všichni vidí Mankarovu přilbu. Nedělám si na nic právo, pouze jsem doufal že budu vyslyšen, že nebudu považován za člověka pracujícího pro císaře a že by se dokonce mohli obnovit kontakty s Irilidianem, to je ale na Vás, vaše výsosti domluvím a ukloním se. Nahnu se k Mathaiovi Nebyl by radši ten puding? řeknu zoufale a utřu si pot stékající mi po čele. |
| |
| Mernif Na poslední slova, směřovaná ke mě lehce ucuknu, Myslel jsem to ze srandy! Zakroutím hlavou a v mysli už mám konečně něco smysluplného, co by nás vymotalo a zároveň by se vyřešila část mého úkolu. Ano přátelé, naše přilba byla vrácena, ale máme tu velký problém, problém nevýslovných rozměrů který nesmí přerůst tak, že by se nám vymkl z rukou. Ano, mluvím o tom o čem jste mluvili než jsme vás přerušili, ano, mluvím o desetitisíciletém proroctví, které nastane již zanedlouho. Máme ale štěstí, tenktokrát nám totiž bohové budou nablízku, možná nevíte co tím myslím, ale-no totiž.... no já jsem měl takovej divnej sen, měl jsem jet sem a tady jít za královnou, bylo mi řečeno že vím co mám dělat, ale nevím a já vlastně ani nevím o co tu přesně jde. Už několik měsíců se mi dějí podivné věci, ostatně usuďte sami..... zrovna před chvílí jsem měl pocit jako by ke mě mluvil Dahalon, ostatně kdo jiný by mi řekl že je to geniální jako puding? Ehm...pardon, trochu jsem se é....zatoulal ve slovních spojeních, tedy ne že by to nebyla pravda, opravdu na mě mluvil, tedy já nevím jestli to byl on, ale myslím si to! Každopádně... Hele, tady zkrátka nemá cenu žádná politika, žádné proslovy keré mají uklidnit lidi! Tady hrají roli bohové, já vás žádám, aby jste mi řekli cokoli co mi pomůže, jsem tu, jsem u královny a přeci nevím co mám dělat, hlava mi třeští a já si připadám jako idiot před velkou radou, ostatně tak to taky je. Nemusíte mi věřit, ani já sám sobě nevěřím, ale prosím-potřebuji pomoc, mám zato že se zde děje hodně podivných věcí, nevím co od toho čekat. Ale možná vím kdy démoni přijdou. V noci, podle otce měli přijít za 3 měsíce, můj otec zemřel před měsícem, navíc jeho sudba nebyla správná, o měsíc by to posunul dále. Tedy mám zato, že je to daleko blíže. Musím změnit názor-my se musíme spojit s lidmi v zájmu nás samotných, možná nemá mé chování opodstatnění, ale co můžeme ztratit? Hemph, já nejsem žádný vládce, jsem jen ten co říká věci které slyšel od hlasů ve své hlavě. Prosím vás ale-pokud se chcete rozhodnout jak to řešit, udělejte to hned teď, nemá cenu čekat, nejlepší bude když se to vyřeší co nejdříve, takže i když nejsem člen rady, navrhuji hlasovat a můžete mít jakékoli námitky, můžete mě ihned vyhodit, mučit nebo zabít. Tím to ale risknete, každý ví že mám alespoň z části pravdu, heh vždyť já nejsem žádný mluvec, neumím mluvit před lidmi, ale jsem elf, jsem elf co vám zachránil hranice a dovolávám se práva na čisté řešení problému elfí říše, podle kodexu rady je to na mém místě přirozené, chci řešení problému, názor královny a hlavně už to chci mít z krku, nepochybně i vy, kdo by mě také poslouchal žejo? Heh, už se mi z toho mluvení zvedá žaludek, mám ale hlad takže to vyřešíme co nejdříve, souhlasíte? Rozhlédnu se po radě, pak ztěžka dopadnu na svou židli a oddechnu si, otřu si suché čelo a zeptám se Oroduse, Jsem blbej nebo jsem to vážně řekl? |
| |
| Pořád ten souboj x( Vidím že na mě chce hodit obrovský kus kamene a tak se odkutálím okolo něj a zaútočím mu plnout rychlostí a silou do obličeje přesně mezi oči ale mezitím si dám do ruky svůj nůž který jsem si dal na začátku na nohu.Tak se odkutálím beru dýku do ruky ale ten šaman jako by můj krok očekával tak me odhodil jakmyle jsem mu stoupl za záda takže jsem odletěl 3 metry opodál.Vstanul jsem velice rychle rozebyhám se na něj uhýbám všem ohnům co na mě posílá.Skočím na něj svalím ho a sedím na něm už mám dýku v ruce.Utočím dýkou do jeho obličeje přesně mezi oči.Ale on mě itak nějak odhodil a jak dopadnu na zem a vstávám uhnu jednomu ohni a hodím plnou rychlostí a silou na jeho hlavu svou dýku. |
| |
| Rada Sjednotit všechny naše síly se mi zdá v tuto chvíli jako to nejlepší řešení. Je tu však něco, co byste měli vědět. Na chvíli se odmlčím a podívám se po členech rady, jestli mi věnují pozornost. Dnes ráno mi byl doručen velmi zajímavý dopis od císaře lidí. Žádá mě v něm o znovu obnovení našeho někdejšího spojenectví. Chci znát váš názor. Já už jsem se rozhodla, ale toto rozhodnutí nepřísluší jenom mě. Nechám jim chvíli na rozmyšlenou. Vím, že někteří lidem nedůvěřují právě proto, co nám udělali. Ale každý by si měl zasloužit druhou šanci. A spojence bychom vážně potřebovali. Pokud sjednotíme marky, o čemž vůbec nepochybuji, i nadále budeme potřebovat pomoc a nikdo neví, co se bude dít v budoucnu. |
| |
| Rada Potom, co řekla královna se částečně zamklne rada, čeká se až někdo promluví. Stane se tak, promluví jeden z vrchních mágů. No nejdříve bychom se mohli zajímat o přilbu, donesl nám ji člověk a patří nám tedy jeho dík, ale MY jsme ti co byli zrazeni lidmi, takže naše důvěra patří jen tobě! prstem ukáže na Oroduse. A nyní k tomu spojenectví, podle mě je to těžké rozhodnutí, ale přišlo ve chvíli kdy ho potřebujeme. Takže já navrhuji souhlasi, nic víc nemůžeme dělat. Pokud nás ale lidé ještě jednou zradí, pobijeme je do jednoho a bude nám jedno jestli s tím neviní mají něco společného, souhlasíte? Ozve se jen a jen souhlas, i když jsou elfové rozhořčeni že vlastně ustupují z této situace. Mág opět promluví a vstane z místa, pochoduje kolem kruhu rady, kolem kterého jsou stavěny sedadla. To bychom měli, takže nyní vyšleme posly, sjednotíme elfí říši, markrabích už není třeba, takže tímto je zbavuji jejich funkce, ale jejich majetek jim zůstane pořád budou mít místo v radě. Jelikož jsou tu všichni, počítám některé zástupce tak není problém, začněte přesouvat své síly a upevňovat hranice, nyní už nám mohou pomoci jen bohové a- Přejde k Mathaiovi a Orodovi, vezme si přilbu a jde ke královně. A toto, má paní-nyní je to právem vaše. poklekne a ruce nasměřuje k Erunis, podávajíc jí přilbu. |
| |
| Ogrom Bladescream Další hod tvé zbraně už šamana nepřekvapí, je připraven a je podivu, s jakou rychlostí tento úder vykryje, tvou dýku odhodí dál a nyní jsi tedy beze zbraně, což znamená že jsi v ohromné nevýhodě. Nencháš na sebe ale dál útočit a rozeběhneš se, orčí zuřivost ovládne tvou mysl a okamžitě zaútočíš, v pravé chvíli ho rozdrtíš na kaši svýma rukama. Jako konec šílenosti zařveš, jak je to zvykem po souboji o moc a tví skřeti ti podají zbraně. Opoziční klan neví jak se rozhodnout, ale situaci zachrání tví skřeti, co si ponechali důvtip a mezitím co byli všichni soustředěni na souboj, obklíčili nepřátelské pozice jak lučišníky, tak pěchotou. Je vidět že šaman byl nejspíše vůdčím klanu, žádný bojovník což je udivující že si šaman uhlídal moc. Klan se k tobě nakonec přidá, jsou nyní oddaní tobě, veškerá jejich síla dobře poslouží. V této chvíli dorazí asi další tři klany, tři válečníci k tobě přistoupí, jeden je skřetí šaman a je tedy tobě oddán ihned, ale zbylí dva orkové tě stejným gestem vyzívají na souboj o klan, protože chtějí urvat co největší díl. Když dva vyzvou jednoho, bojují nejdříve vyzivatelé spolu a pak vítěz s vyzívaným. V jejich krátkém souboji okamžitě zvítězí ten mohutnější, který tě výškou téměř vyrovná. Teď je řada na tobě. |
| |
| Rada Zmínka o markrabích mi doslova vyrazí dech, začne ve mě vřít hněv, jsem značně rozhněvám, mám chuť začít křičet, ale nějak se mi podaří uklidnit, spolknout hněv a tak jsem celkem v pořádku. Vstanu a začnu plynule mluvit, ale je slyšet že je v mém tónu nějaké to rozhněvání. Velevážená rado, nevím co tohle jako má znamenat? To jsem vlastně hranice bránil zbytečně či co? To mi chcete vážně říct že mí lidé padali jen tak pro nic za nic? Nechte mě si to ujasnit-vy tedy říkáte že potřebujete sjednotit říši, nějak pozdě ne?! Sakra kruci to ste to nemohli udělat dřív?! přejdu do křiku, oči mi začnou slzet. Víte kolik mě ty boje stály? Tisíce vojáků, nejlepších mužů šedolesa, stovky dobrovolníků a 12 zničených měst! Mého otce! Kruci děláte si ze mě srandu?! Ste normální? To sme jako bojovali zbytečně?! To tohle všechno- hnusíte se mi!!! Fláknu rukou do své židle a urychleně vstanu, pak ještě rychleji odejdu kryjícíc si svůj obličej, nemůžu zastavit slzy, když zjistím že všechny ztráty vlastně byli zbytečné, sjednocená říše by to ubránila se ztrátou v řádu jednotlicvů, jen já musel ztratit 2 000 svých. Doslova vyrazím dveře ven, nechám je otevřené a okamžitě odejdu, o kus dál se zastavím, nemohu vydržet tento nápor. Opřu se o zeď a pomalu sjedu dolů, slzy jsou zažehnány, jen opřu svou hlavu do nastavené ruky a začnu přemýšlet o tom, jak jsem se spletl, myslel jsem si že udržím svou vládu, krví zaplatili vojáci víru ke mě, nakonec ale zjistí, že to vůbec nemuselo být. Vstanu a sklidněn, smutně odejdu pryč, mířím vůbec pryč z celého města, písknutím blízko okna dám signál aby sokol přistál u stájí, pak odjedu pryč, je mi jedno kam, to domyslím až na cestě. |
| |
| Rada Když ukáže na mě s celkem pro mě vyhovujícími slovy, oddychnu si a sednu si na židli. Uf, ty mi ale dali zabrat...takovou trému mám vždy jenom před elfy... pak se ale dojde k části s markami. Tohle není dobrý... blikne mi hlavou, to už vidím jak se Mathai cuká. J...jsi v pořádku? zašeptám opatrně. Očividně ale není, protože začne řvát na celou radu a následně vystřelí z místnosti. Nemůžu jít za ním, ne když jsem se dostal až sem Když mi vezmou helmu, zdá se mi jako by ze mě spadlo velké břímě, ulevím si. Jakmile Mathai odejde, využiji ticha a promluvím Vaše výsosti, mohu Vás pokorně žádat o audienci? obrátím se na královnu Samozřejmě až zde skončíte, pokud tu již není nic pro mé uši, počkám na Vás venku poprosím zdvořile a naznačím úklonu. Teď už si jenom promluvit s královnou, musí mi pomoct, Irilidian ztrácí čas |
| |
| Brand Pomalu a pomaloučku začínáte konečně vyhrávat, alespoň si to tedy myslíte. Posílení obrany není vůbec třeba, už jste přivykli na útoky šílenců, které se skoro nemění. Jízda to ještě více posílí, rozrazí je zezadu a pronikne pěkný kus, než je znovu zatlačena zpět. Radost vám ale zkazí něco, co jste ještě neviděli. Orkské řady se někde rozestupují a uprostřed nich stojí jakýsi odporný obr, růžová pokožka jako u lidí, vysoký skoro jako troll, jde shrbeně, má na sobě všelijaké šrámy, boláky a výrostky, prostě hnus. Vidíš celkem 3, vojáci znervózní když jednoho zasáhne svými útoky jízda, projíždí kolem něj a on je ohromnou silou vynáší nad bojiště, je ještě šílenější než šílenci, kteří proti vám stojí. Hned jak se jízda vrací, běží za nimi, pár jich ještě sejme a tím dost vážně poškodí průběh bitvy. Je naštvaný a útočí na vše kolem sebe, skřeti se ho ale snaží uklidnit kopím. Když se něco jako uklidnění stane, vezme nejbližší kus kamene a mrští ho po hradbách, katapulty na to neměly, ale při srážce na hradbách se vrhnutý kámen skoro rozemele a nechá po sobě oblou díru-nic vážného, ale dává vám to představu. Jelikož je tu asi největší hrozba, orkové ustupují a nechávají ho běžet proti vám! Další dva postupují pomaleji. Už je naproti vaší bráně, jen kousek. Někteří tví vojáci zpanikaří a rychle utečou, nechtějí s ním mít nic společného, ani hrob. Dá si svou ohromnou a znetvořenou ruku před obličej a s nevídanou rychlostí se na vás vyřítí, v salvě šípů, které mu neublíží. Dřív nežstihne kdokoli zareagovat, roztříští obranu trpaslíků a žene se na dál, proti kopijníkům, jejichž směšné zbraně proti němu nemají šanci, přesto jsou ale odhodláni to zkusit. |
| |
| Aiphatos Překvapí tě, jak celkově jsi byl, nebo spíš nebyl daleko od Mernifu, za necelou hodinu jsi u něj. Vstoupíš klasickou bránou, kde tě uznale vítají strážci plamene-ti co se dozvědí všechno. Jdeš ale dál, až se octneš na náměstí, je zde trpasličí výprava, která se chlubí čímsi, co vypadá jako žezlo, A tehledcto měl ten parchantv ruce! Hahá! Museli sme ho zabít čtverkrát! Sakra štverkrát a nikde žádnej nekromant, málem sem se z toho podělal! Kolem nich je pěkný půlkruh, poslouchají a docela pozorně. Na druhé straně náměstí už jsou jen klasičtí baviči-malíř, ohnivý tanečník, mág-kejklíř a podobní¨, mimo jiné jsou všude kolem i obchody a naproti vchodu do paláce nechybí ani katedrála Vaernis. |
| |
| Mernif Jdu městem a kochám se krásou kterou tu vybudovala má rasa. Když uvidim hlouček lidí přejdu k němu a začnu poslouchat trpasličí výpravu. Hned mě to začne zajímat. Ostatně jako všechno co má co dělat s magii. To by mohl být nějaký artefakt podle toho co říkají, ale to že dotyčný nechtěl umřít nemuselo být nutně tím žezlem. Nu každopádně za prozkoumání to stojí. Během chvilky se dostanu do popředí a zdvořile pozdravím. Zdravím vás mistře trpaslík. Jsem Aiphatos...mág a velmi mě zaujalo to co jste říkal a stejně tak i to co držíte v ruce. Mohl bych slyšet celý příběh a pokud možno prozkoumat žezlo či ho od vás nějak získat? Přátelsky se usměju a čekám na reakci trpaslíka. |
| |
| Aiphatos Trpaslík se přátelsky zašklebí až jsou vidět jeho máslově žluté zuby. Prosimtě, koho by todlecta taková cetka zajímala? Hehé! Tamcto je tohodletoho daleko víc a ne jenom todle! Je to kousek, taková tamta jeskyňka u řeky, ale sou tam samý špíny a furt přibejvaly a tak sme todle vzali a šli sme sem abysme tady někoho našli, takže pudeš taky nebo ne kámo? Trpaslíků je asi 15, jsou silně ozbrojení a nejsou to žádní novici, jsou silně trénovaní jako každý a je s podivem, že si neporadili proti nemrtvým. U trpaslíků se dále hlásí už kolem 6ti dalších elfů, 4 jsou lučišníci-3 z toho jsou novici, další 2 jsou šermíři, nikdo nezkušený a neozbrojený očividně nechcer riskovat. Všimneš si koutkem oka, že z bran paláce vyjde poněkud smutně osoba, je to Mathai, princ Šedolesa, ten koho jsi potkal už když jsi byl blízko Farnetu s jinou skupinou trpaslíků. |
| |
| Mathai Stráže tě pustí, nemají nic proti tobě, dokonce tě podporují a někteří i litují. Vyjdeš ven z paláce, tvé hrdinské skutky samozdřejmě jsou známé už teď a tak se u tebe shrne hlouček elfů. Někteří ti přejí šťastnou cestu, někteří ti blahopřejí k vítězství a ostatní chtějí být v tvé blízkosti. Neustále mluví ty samá slova. Dva k tobě dokonce přijdou se slovy: Náš pane! Jsme tak rádi že tě vidíme! Slyšeli jsme že vás zbavili titulu, ale my jsme zde abychom vám nabídli své meče, je nás jen 6, ale bude nám ctí s vámi bojovat! Napravo na náměstí jsou klasičtí baviči, zatímco nalevo jsou trpaslíci, kteří pravděpodobně vyprávějí své veselé historky, mezi nimi je i ten ''léčitel'', kterého jsi předtím potkal, ten který ti pomohl proti orkům. |
| |
| Orodus+Erunis Vedete čistou, ničím nerušenou diskuzi, do které vám nikdy neskočí, všichni čekají jak se to vyvine, jsou spokojeni-až na Kherese, který hned po Mathaiovi namyšleně odejde se stejným gestem. Nikdo jim to nemá za zlé-odejít může kdokoli a kdykoli za jakékoli situace, jen je to trochu ztráta. |
| |
| Michael Jedeš po cestě za tím paličatým markrabím, když ti ujede a ty chvíli ztratíš, něco tě udeří do hlavy a tak zakolísáš, nemůžeš téměř nic dělat a vrhne se na tebe obří vlk, jeho spáry ti na hlavě udělaly pěkné škrábance, ale to není to jediné co ti udělal. Složil tvého poplašeného koně a okamžitě se vrhl na tebe, naštěstí si zareagoval a tak proti němu stojíš se zbraní v ruce. Kolem je ale vidět víc vlků, kteří naštěstí neútočí a jen čekají na další kořist. |
| |
| Rada, rozmluva s Orodusem Mathaiova reakce mě trochu překvapí, a ani mi moc nepřidá to, když mi přímo v hlavě vybuchne spousta emocí, které ani nejsou moje. Chudák Mathai, asi ho to hodně zasáhlo. Po jeho odchodu odejde i Kheres a ke mně si přisedne mág, který nám přinesl Mankarovou přilbu. Ráda si s tebou pohovořím, myslím, že vše co mělo být řečeno už řečeno bylo a my se můžeme klidně odebrat do mých komnat. Přikývnu a pokynu mu rukou, aby mne následoval. Zavedu ho do své pracovny a ukážu mu na židli, aby se posadil. Sama si sednu za svůj stůl a chvíli ho pozoruji. Když se k ničemu nemá, začnu mluvit já. Kvůli čemu chceš se mnou mluvit? Také jsem ti ještě nepoděkovala za to, že jsi nám přinesl zpátky velmi cenný artefakt. |
| |
| Rozmluva s královnou. Rada očividně skončí, královna si mě zavolá k sobě a jdeme k ní do komnaty. Jdu za ní a jsem trochu nervózní, připravuju si řeč. Dojdeme na místo, ukáže na židli a já pochopím a usadím se, nepromluvím ale, nechám jí začít rozhovor. Co asi, chci pomoct svojí zemi, proč jinak bych se sem plahočil? podepřu si rukou opřenou o opěrku na ruce hlavu. Neděkujte za vrácení předmětu, který vám patřil. Bylo mou povinností ho vrátit když jsem ho...našel odmlčím se. Radši nebudu říkat jak opravdu jsem k tý helmě přišel rozhodnu se v hlavě a pokračuju. Jediné co žádám je obnovení spojenectví elfů s Irilidianem, ale na tom už jste se dohodli na radě. Potom bych možná měl další prosbu. Hledám určitou informaci a...předmět, jsou to věci, které v našich knihovnách nenajdu. Jsi tak mlaďoučká, ty mi nepomůžeš s elfíma symbolama a podstatou draků že? nahodím úsměv a zaženu myšlenku. Narovnám hlavu a pokračuji. Vše o co vás žádám je pro dobro mé země a mých spojenců, to vás ujišťuji. na důkaz nahodím kamenně vážný obličej. odmlčím se. Pokud byste přistoupila na tuto prosbu a povolila mi volné pohybování po chrámech a knihovnách vaší země, mohl by mi s tím pomoci, klidně jako dozor, chcete-li, váš mág kterého jsem potkal na cestě sem, Aiphatos... Snad toho nechci moc pomyslím si a na obličeji se mi vyrýsuje křivý úsměv. Dále čekám na odpovědi. |
| |
| Rozhovor s Orodusem Měla bych se naučit neposlouchat cizí myšlenky, protože někdy mě to zbytečně uráží a kalí to mů úsudek o lidech. K obnově spojenectví došlo už na radě. Pokud bych se směla zeptat, co to je za přemět? Pochopte mne, nechci pocítit hněv svého lidu, kdyby to bylo něco, co patří nám. Už jednou se nám to stalo a já bych byla nerada, kdyby se to opakovalo. Trochu se zamračím, staré křivdy se asi nikdy úplně neztratí. Aiphatos se mi zdá jako dobrá volba. Budeme ale potřebovat jeho souhlas, nevím jestli nemá něco důležitého na práci a velmi nerada bych ho od něčeho zdržovala. Nicméně, máte mé svolení. Chci vás ale varovat, nezneužívejte ho! Vypadám sice mile, ale lehce se umím rozčílit! Tohle rozhodnutí je možná příliš troufalé, ale nemáme čas. A pokud to pomůže jeho zemi, budu jedině ráda. |
| |
| Rozhovor Zamračím se Co jsem řekl že jsem jí naštval? začnu zpětně přehrávat svá slova, nakonec nad tím mávnu rukou a vrátím se do přítomnosti. Vlastně ani nevím, co hledám, ale třeba mi s tím pomůžete. Můj sluha našel jeden spis, který mluví o dračí moci. Nevím ale jestli tomu sluhovi můžu věřit. Nyní je z něj nejspíš skvrna kyseliny na podlaze mé věže. Pokud mluvil pravdu, potřebuji poradit s tímto: V lesích nekončících, v zemi kde vládne jen chlad a sníh, tam v starobylém království je ukryto v symbolu krále nejvyžšího půvabné rasy. zarecituji větu, kterou mám vrytou do paměti od jejího prvního přečtení. Musí mi pomoct jak se stát drakem...musí... |
| |
| Skupina trpaslíků No mohli bychom tam najít nějaký artefakt takže rád doprovodím vaší skupinu řeknu, prohlídu si jejich skupinu a usměju se. Vidím, že tu máte jenom skvělé válečníky. Zarazím se když uvidim Mathaie. Jen ještě chvilku vydržte pozdravim jednoho známého. S těmito slovy vyjdu vstříc markrabímu. Co se asi stalo vypadá nějak ustaraně. Prolítne mi hlavou. Zastavím se před Mathaiem a vyměním si s ním zdvořilé pozdravy příslušné jeho titulu. Mohu se zeptat jak dopadla bitva a co se stalo ? Vypadáte poněkud....smutně. Řeknu tichým tonem. |
| |
| Mernif Cestou přemýšlím, jestli bych něco nemohl udělat, něco špatného co by nepoškodilo lidi, ale jen říši. Můj smutek se nedá zastínit nějakými chlácholavými báchorkami, ale rozešťastní mě další lidé, co sdílejí mé emoce. Bude rád mí bratři, když se ke mě přidáte, ale je to jen váš úsudek. Můžete kdykoli odejít, tak mi hlavně nemějte nic za zlé, pamatujte že nyní už jsme si opravdu rovni. O kus dál, když už téměř míjím skupinu mě zastaví můj přítel, kterého jsem se zprvu chtěl stranit, protože na to nemám náladu. Když ke mě ale přistoupí, nemohu dělat nic jiného, než jsem dělal vždycky. Ah, zdravím tě bratře.No, bitva dopadla nad očekávání, dali jsme jim lekci, ale... mluvím smutně, ponuře až se chvíli zaseknu. Vlastně to bylo zbytečné, všechny ty ztráty, všechna krev a dokonce i tvá pomoc příteli, oni nás jen využili, prý potřebují jednotnou říši. Už se chystám otočit, ale zastavím se a mé skromné chování mě zasekne O co mi vlastně jde? Vždyť jsem se zbavil titulu, jsem volný, žádné rozkazy! Proč jsem smutný? Proč nemůžu být jako jiní generálové, bezlítostní? Teď by se mi to hodilo! Dříve jsem v nich viděl jen barbarství, verbež, ale dnes jsem zjistil že to dělají vlastně kvůli sobě. Ale stejně ti to dlužím, možná že bez tebe by to teď vypadalo jinak. Je tu něco s čím bych ti mohl alespoň naoplátku pomoci? |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR