Blood & Claw
| autorefresh |
hrálo se Denně
od: 02. srpna 2018 19:13 do: 29. června 2019 10:42
Dobrodružství vedl(a) Skylark
| |
 | VIP ^^ |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Začátek všehoJaponsko, Kjóto, srpen 2020 Život ve světě roku 2020 není jednoduchý. Už vůbec ne v Japonsku. A už vůbec ne, když vlastně živí nejste. Nadpřirozené bytosti možná nejsou zdaleka tak časté, jako smrtelní lidé, ale také jich není málo. Běžný člověk samozřejmě o jejich existenci neví a většina se dokázala mírumilovně asimilovat do lidské společnosti (čarodějové, víly a podobně), zatímco jiné se lidem vyhýbají (wendigové, medvědodlaci a podobné). A nad nimi všemi stojí vlkodlaci a upíři. Dva druhy, které přivedly schopnost lovit lidi a unikat lovení k dokonalosti. Vlkodlaci, silní, rychlí a divocí. Upíři, mocní, vznešení a chladní. Již od počátku svého soužití bylo jasné, že se dokážou snést jen těžko. A právě tato vzájemná nesnášenlivost v Kjótu přerostla v něco... Vážnějšího. Rod upírů, který se ve městě držel již od éry Edo a smečka vlkodlaků, vesměs tvořena americkými a japonskými veterány z druhé světové války, která zoufale hledá místo k životu. Kjóto je bohaté a historické místo, ve kterém se téměř nepohybují lovci monster. Téměř okamžitě na to padly oči smečce a tak to vlastně celé začalo. Z malých potyček se brzy vstala regulérní válka, s předními liniemi o kterých téměř žádný člověk neměl ani tušení. Zabít i mladého upíra je těžké. Mnohem těžší, než zabít vlkodlaka. A proti vlkodlakům hovoří i jejich neschopnost udržovat si chladné myšlení, obzvláště u mladých vlků a za úplňku. Ale vlci mají počty, které navíc mohou snadno doplňovat. Zkušenosti z kruté války, které se nebojí zužitkovat i v této válce, ve které jim jde o samotnou existenci. Boje jsou krvavé na každé straně. Za každý blok, který se podaří získat jedné straně ho ta musí těžce vykoupit krví. Vlci krví svou, upíři buď také svojí a nebo svých poskoků a ghůlů. S příchodem bety vlkodlačí smečky se na měsíc nebo dva váhy této války přetížili na stranu vlkodlaků. Použití nových taktik a tvrdá disciplína ke kontrole, to všechno způsobilo něco, na co upíři nebyli připravení. Ovšem... Vyrovnalo se to rychle. S příchodem upíří princezny, o které se však příliš neví, se váhy naklonily zase zpět. Obě strany, tak zakouslé do vlastních bojů, si ale přestaly dávat pozor. Přilákaly pozornost síly, která nehodlá tolerovat “zlo” na tak obydleném místě. Během pár nocí ztratily obě strany tolik, že je to začalo nutit se připravit na ústup. A pak na vlky udeřili obě strany zároveň. Podařilo se útok odvrátit. Ano. Ale ne beze ztrát. Mezi nimi byly hlavně mladí vlci. Včetně Katyi, vlka který prošel přeměnou asi před dvěma měsíci a pod svá ochranná křídla si ho vzal Eiji, beta smečky. Rozzuřilo ho to. Nesmírně. A to tak, že se vzepřel přímým příkazům alfy. Z útoku vinil upíry a tak vzal malou skupinu svých nejvěrnějších a zaútočil hluboko do upířích liniích. Rozzuřený vlkodlak je běžný pohled, ale ne tak tichý, chladný a vypočítavý hněv, jaký plál Eijimu v očích. Oko za oko je běžná doktrína ve vlčí společnosti. Ještě v lidské podobě si prosekal cestu k upířímu princi. Nedal mu příležitost se bránit. Díval se mu do očí, když ho zbavoval života. A pak se stáhli. A týden... Bylo ticho. Klid. To jak se starší obou stran domlouvali na příměří, aby mohli zahájit tažení proti náhlé hrozbě. Všem bylo jasné, že se nedá druhé straně důvěřovat. A tak vznikl plán. Jak potrestat mladého betu a zároveň dohlédnout, aby obě strany dodržely podmínky. V den svatby „Nelíbí se mi to.“ Zamručím tiše, zatímco já, alfa a pár mých přátel volným krokem jdeme na dohodnuté místo, kde se má odehrát obřad. Alfa si povzdechne. „Byl to tvůj nápad, Eiji, ne?“ Zabručí a já si odfrknu. „Můj nápad bylo příměří. Ne svatba. A už vůbec ne moje a té čubky.“ Zavrčím a odpovědí je mi dloubanec loktem. „No, možná kdyby někdo nebyl takový hlupák a nerozhodl se hrát si na mstitele, mohlo to dopadnout jinak.“ Tiše si povzdechnu. „Odmítám uvěřit, že to bylo jen kvůli tomu, Grayi.“ A v podobném duchu se nese naše konverzace dalších deset minut, které jdeme. Všichni jsme nesví, i když já asi nejvíc. Nechce se mi do toho. Opravdu ne. Každý můj instinkt na mě řve, ať zdrhnu a už se nevracím. Sakra, kdyby chtěli, můžou na nás bez problému připravit past. A k tomu ta dohoda, že to bude podle jejich pravidel… No super. Vztek ze ztráty Katyi ještě zdaleka nepřešel. Ale přeci jen se trochu uklidnil. Bylo příjemné, cítit pod rukama to tělo. Mám na sobě oblek. Je mi ušitý na míru a bylo mi řečeno, že je velmi módní. I tak vypadá, jako bych ho po někom zdědil. Necítím se v něm dobře, prostě tyhle věci neumím nosit. Nejraději bych ho ze sebe serval. Vlasy jsem si sice česal, ale možná díky mému vnitřnímu vlkovi to nevydrželo dlouho. Bradku jsem si také holil, ale i tak se musím holit třikrát denně, abych své vousy udržel v míře. Chvíli stojíme přede dveřmi vily, kde se mám tak nějak vzdát čehokoli, co je pro mě drahé. Zhluboka se nadechnu a narovnám. Naposledy si upravím vlasy a oblek, než oběma rukama rozrazím dveře. Já i alfa se držíme zpříma, když si to rázujeme dovnitř. Vrhnu zlý pohled na pár upírů, kteří vyplašeně poskočí. Všimnu si, jak se jeden z mých přátel krčí. Nevědomky. Je připravený se během okamžiku vymrštit a ještě v letu se přeměnit. Zavrčím na něj. „Narovnej se. Máme tady stejný právo bejt jako oni.“ Nerad mě uposlechne. „Ehm… Eiji Takao-“ Pokusí se mě uvést upíří sluha, ale přeruším ho hlasitým zavrčením. „Myslím, že se dokážu představit sám. A stejně tak je všem jasné, co tady dělám.“ Mé tmavě hnědé oči prohlížejí celou místnost, když hledají moji budoucí nevěstu. Nebo něco takového, Bůh ví jak to chtějí udělat. |
| |
 | soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Den svatby Válka mezi upíry a vlkodlaky se táhla dál než sahá paměť mojí rodiny. Přiznávám, že má maličkost ani sama nevěděla, proč se tyto dvě rasy tak zarytě nenávidí. Pravděpodobně uplynulo už tolik zbytečného času, až si ten pravý důvod už nikdo nepamatoval. Každá další generace byla vychovávána s vědomím, kdo jsou naši nepřátelé a kdo musí umírat pod jejich rukou. Měl tenhle začarovaný koloběh vůbec konce? Existuje cesta ven z nekonečného kruhu krveprolití? Ovšem já ke své nenávisti opravdu jeden skutečný důvod měla. Od té události už uběhla nějaká chvíle, ale ta ztráta se navždy zaryla v mém srdci. Byla to jediná osoba mě nejbližší, která jediná mi zbyla a která mi byla oporou. Stačil k tomu jeden jediný okamžik a vše bylo v tu chvíli nenávratně pryč. Žal a hněv mě pohltil natolik, že jsem se uvnitř zapřísáhla o jeho pomstu. A právě teď jsem stála a hleděla ven z okna do temné noci. Stále jsem nemohla uvěřit tomu, že jednou skutečně nastal den jako je právě tento. Znala jsem své povinnosti, které nemohu odmítnout, ale právě proto se nejspíš nikdy nepřenesu přes to, že musím vstoupit do sňatku s někým, koho z hloubi duše nenávidím. Možná se mi jen osud vysmíval do očí.. Povzdychla jsem si a přešla jsem zpět k zrcadlu. Hleděla jsem na sebe v nádherných šatech, které bych si za normálních okolností nejspíš užívala. Dlouhé havraní vlasy jsem měla navlněné a sčesané k jedné straně. Kdysi bych si i myslela, že svatba by byla jedním z mých nejšťastnějších dnů, ale tahle krutá realita roztříštila mé představy na milion střípků. Zaslechla jsem ťukání na dveřích a automaticky jsem se otočila tím směrem. Než jsem stihla odpovědět "dále", otevřely se a částečně vešla dovnitř Mia - jedna z mých služebných, které pomáhaly s přípravami. "Vše je připraveno, slečno Tamaki. Je čas." pokynula s úctou a já se zhluboka nadechla. "Tak ať už to mám za sebou." řekla jsem rozhodnutě, protože jsem věděla, že se z toho za žádnou cenu nevykroutím. Hlavní sál utichl a hosté se uspořádali na svá místa. Koordinátoři uvedli ženicha k oltáři a tak místnost na krátkou chvíli utichla v očekávání. Až za pár minut ti všímavější mohli zaslechnout kroky a hlavní dveře se otevřely. Stála jsem mezi nimi a pohled jsem upřela k oltáři, kde již čekal. Ucítila jsem jak mi srdce znechuceně poskočilo, ale nebyla zde jiná možnost. V klidu si to vyslechneš a pak tuhle místnost zase opustíš. ujistila jsem sama sebe v duchu a pomalými kroky jsem se vydala po červeném koberci kupředu. Tento obřad byl důležitých krokem pro nás všechny, proto jsem se snažila odsunout stranou svou touhu po tom rozsápat mu hrdlo. Cítila jsem jak se mým směrem upíraly všechny pohledy - a to ať v úžasu, či znechucení. Za malý okamžik jsem se zastavila u oltáře. Oba jsme nejspíš cítili, že napětí v tomto sálu by se dalo krájet nožem. "Doufám jen že neočekáváš završení obřadu polibkem. Zklamu tvé představy." zašeptala jsem tiše s varovným podtónem a vydechla jsem. Bylo na čase se soustředit na slova oddávajícího. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Den svatbyCeremoniáři nás po chvíli, ačkoli neradi, přeci jen dovedou do hlavní místnosti. Poslušně se postavím na určené místo a čekám na svou "nevěstu". Když se konečně objeví, kriticky si ji prohlédnu. No... kdyby nebyla prašivá pijavice, která může za veškeré problémy mého druhu, možná bych byl ochoten uznat, že je docela hezká. A že jí ty šaty sedí. Ale takhle se zmůžu jen na úklonu, když se objeví. V reakci na její pokyn vycením tesáky a drobně zavrčím. "Nějakej důvod, proč bych chtěl mít tvůj ksicht nalepenej na sobě? Nech si o tom zdát, děvče. Ucházeli se o mě hezčí než ty." Zamručím a ignoruji káravé pohledy "kněze". Vím, že stačí neopatrné gesto, a zvrhne se to tady v masakr. Ale nemůžu si pomoct. Jsem to prostě já. "Nebo doufáš, že konečně poznáš pravýho chlapa? Něco jinýho, než ty upírský princezny, co?" Založím si ruce na prsou. "Hm? Cože? Jo, beru. Jinak bych tady nebyl." Snažím se to odbýt co nejrychleji, ale jako by to ceremoniář vycítil a snaží se to ještě víc prodloužit. Až nakonec se ozve, že můžu políbit nevěstu. Znechuceně se zašklebím. "Moje představy jsi stejnak už zklamala hodněkrát. Štěně." Zamručím a nakloním se. Z polibku je jen nepatrný dotek rtů na její tváři. A jak se to dá jinak dělat. Ale alespoň to už mám za sebou. Stále mám nepopsatelnou touhu na ni skočit a vytřást z ní život jako jsem to udělal s jejím bratrem, ale držím se zpátky. Stejně ji teďka nebudu muset nějakej ten týden vidět. Proč taky? "No, obřad pěkný." Zvedne se Gray, náš alfa. "Ale zbytečně bych nezdržoval oslavy." Mám pocit, že tímhle mluví z duše všem přítomným. "Věci jsme vám oběma už vzali tam." Oči se mi okamžitě zúží. "Kam, Grayi?" Zeptám se tichým tónem. "No... na vaše líbánky, ne? Domluvili jsme se na hezké malé vile v historickém cent-" Během mrknutí oka překonám vzdálenost, která mě od alfy dělí. "Líbánky? O tomhle drobném detailu jsi se nezmínil." Zasyčím a odpovědí je mi pokrčení ramen. "Asi nebyl čas. Každopádně tam pojedeš. A budeš se tam chovat. Vzorně. Rozumíme si?" Chvíli se přeměřujeme pohledem, ale ani já se neodvážím vyvolat spor s alfou. Proto tiše kývnu. "Tohle ti nezapomenu." Zavrčím ještě a odpovědí je mi příjemný úsměv. "Auto na vás dva čeká před vchodem." Zacvrliká a já si otráveně povzdechnu. S rukama v kapsách se vydám do auta. "Já ho jednou zabiju." Prohodím tiše ke své milované manželce, pokud jde tedy vedle mne. Nezdržuji se nějakým loučením nebo něčím podobným. Jsem až moc naštvaný a zdeptaný. Jen vklouznu do auta, vsunu si do uší sluchátka a naprosto své okolí ignoruji za zvuku rychlého rocku. Z drobného tranzu se proberu, až když auto zastaví u vily, kterou poznávám. Svého času jsme ji používali jako předsunuté stanoviště. S povzdechem vystoupím z auta a protáhnu se. "Ložnice je tvoje. Já se milerád vyspím na gauči." Zavrčím k Tamaki a volným krokem se vydám do vily.
|
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Den svatby Přesně jak jsem si myslela - krátce na to po mé poznámce začal potichu štěkat. Možná, kdyby to nebyl zrovna on, i bych usoudila, že by vypadal jako ženich na úctyhodné úrovni. Ale ne že by mě to u něho a jemu podobným překvapovalo. Musela jsem se jen pobaveně pousmát nad tím, jak tvrdohlavě se snažil obhájit, ale nadále jsem mu na to nic neříkala. Pouze jsem sama pro sebe lehce obrátila oči v sloup a raději jsem poslouchala oddávajícího. "Beru." odvětila jsem suše, když padla otázka i na mě. Spíše z čeho víc mi vyskákala husina po těle bylo oznámení o polibku. Překvapeně jsem se na něj podívala, když se z donucení ke mě skláněl. V duchu jsem možná i trochu zpanikařila, proto jsem raději zavřela oči, ať se na to nemusím dívat. Ucítila jsem jen letmý dotek na tváři, skoro neznatelný. Když jsem otevřela oči, částečně se mi i ulevilo, protože jsem to po pravdě čekala horší. Jakmile byla vhodná chvíle, nenápadně jsem si tvář otřela dlaní. "Ani jsem se neprosila o to, abych je někdy splňovala." opáčila jsem jeho poznámku stejným tónem a obřad za krátký okamžik tak oficiálně skončil. Oba jsme společně vykročili od oltáře směrem k východu. Kráčela jsem vedle něj, ale převážně jsem se ho snažila ignorovat, protože jsem věděla, kdo z nás je tu ten moudřejší. Sálem se rozezněl lehký potlesk a radovánky zjevně jen tak na oko aby se neřeklo. V polovině cesty nás ovšem zastavil někdo z jeho smečky. Neměla jsem v plánu se účastnit téhle konverzace, proto jsem jen bokem poslouchala. Ovšem ta se brzy začala ubírat směrem, při kterém jsem se zarazila. "Prosím..?" bylo zjevné, že ani mě tohle zjištění netěší. Než však dostanu odpověď, Eiji po svém společníkovi prudce vystartuje, takže se jí nejspíš ani nedočkám. To snad není pravda. Budu muset zabít toho idiota, kterého to napadlo. zhluboka si povzdychnu, značně nepotěšena. Zaslechnu pak už jen pokyn o tom, že na nás auto čeká přes budovou. "Tak to abychom si pospíšili." pronesla jsem ironicky, možná i bylo slyšet, že jsem naštvaná a raději jsem se rozešla ven. Eiji mě za krátkou chvíli dohnal, ale na jeho slova jsem neodpověděla. Věděla jsem, že kdybych měla z úst něco vypustit, nebylo by to nic pěkného. Neobtěžuji se čekat na někoho, kdo by mi otevřel dveře, proto sama usednu do auta co nejdříve. Jen co zavřu dveře, opřu se loktem o rám dveří a bradu si opřu do dlaní s pohledem upřeným k oknu. Oba jsme byli naštvaní, proto jsme po celou dobu cesty neprohodili ani slovo. Za jízdy jsem i na okamžik zavřela oči, takže jsem jen poslouchala zvuk motoru a okolního dění. Vzhledem k tomu, že cesta nebyla zrovna ani krátká, částečně to i uspávalo. Probrala jsem se až v momentě, kdy jsem cítila, že auto zpomaluje. Jen co zastavilo, s ohledem na šaty jsem opatrně vystoupila a zvědavě jsem se rozhlédla kolem. Před námi se nacházela modernější malá vila na okraji městského ruchu. Panoval zde klid a celkově tohle místo působilo na první pohled příjemně. Sama jsem musela uznat, že to tu vypadalo moc hezky. "To ráda slyším. Vy psiska jste na to určitě zvyklí." usmála jsem se nevinně provokativním úsměvem. Šofér auta mi krátce na to předal klíč a já mu s úctou poděkovala. "Vaše věci jsou již připravené za dveřmi. Přejete si s nimi pomoct do patra, slečno Anzai?" "Ne, děkuji. To zvládnu. Klidně se můžete vrátit ke své práci." odvětila jsem a rozešla jsem se směrem k vile. Po krátké chvilce jsem odemkla dveře a vstoupila dovnitř. Vnitřní interiér byl uzpůsoben modernějšímu, ale přesto útulnému designu. Líbil se mi takový styl. A i když nejspíš tyhle líbánky byl něčí blbej nápad, rozhodla jsem se to využít alespoň pro vlastní odpočinek. Pokud ho budu po celou dobu pobytu ignorovat, mohla bych si to možná i užít. Sehla jsem se pro můj kufr a vyšla jsem první dva schody do patra, než jsem si na něco vzpomněla. "Půjdu se vysprchovat. To, že pro tebe v takovém případě platí zákaz vstupu nahoru, snad nemusím připomínat." ujistila jsem ho a pokračovala jsem v cestě nahoru. Bylo to malinko obtížnější kvůli načechraným šatům, které jsem musela přidržovat, ale poradila jsem si. Zabralo několik minut, než jsem si své věci v ložnici vybalila. Dostat se z šatů byla věc druhá, ale po trochu snažení jsem se z nich konečně vysvobodila a převlékla se do něčeho volnějšího. Všimla jsem si, že tahle ložnice měla samostatnou koupelnu, což bylo velké plus. Zaplula jsem tedy rovnou do ní a za dveřmi jsem ze sebe shodila veškeré oblečení na zem. Už jsem se nestarala, že dveře do koupelny nebyly zavřené. Jen co jsem opatrně vlezla do proskleného sprchového koutku, netrvalo dlouho než jsem se osvěžila příjemnou sprchou. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Den svatbyZatímco Tamaki dělala v prvním patře Bůh ví co, já se procházím po prostorné zahradě. Z kapsy vyhrabu krabičku cigaret a zapalovač. Po krátké chvíli se začne zahradou šířit vůně tabáku, jedna z mála věcí, která mě dovede uklidnit. Plus si jako vlkodlak nemusím dělat starosti s rakovinou plic. Posadím se na schody do zahrady a povzdechnu si. "Do prdele s tím vším..." Zanadávám. Teď mám strávit "nějakou dobu" s otravnou upíří princeznou tady. Nikdo ale neřekl, jak dlouho. Pravděpodobně nás chtějí mít nějakou dobu z obrazu, abychom jim nic nekomplikovali. Znova si povzdechnu a opřu se o ruce. "To mám za svoji dobrotu." Dokouřím cigaretu a vyhodím nedopalek, než se vydám do prvního patra, i přes zákaz své ženušky. Slyším jak v koupelně dopadá voda na zem. Asi se sprchuje. No, to ji se mnou nepomůže, ale co na tom. Vrhnu zkoumavý pohled na dveře do koupelny a zamračím se. To je nechala otevřené naschvál, nebo co? Zvednu obočí a rychle odolám pokušení se dovnitř podívat. Místo toho hlasitě dveře zavřu. "Aspoň za sebou zavírej, exhibicionistko." Houknu na ni a vezmu si svůj kufr. Neberu v potaz její oblečení a do další skříně vybalím to svoje. V rukou mi tak zbude osobní hygiena, pár knížek a tablet. No, aspoň něco. To všechno si vezmu do obývacího pokoje. Z tabletu pustím souhrn dnešních zpráv, zatímco se přehrabuji v ledničce a hledám něco k jídlu. Vítězoslavně se zasměju, když si všimnu lahve saké a krvavého steaku. Steak hodím na pánev a napiju se přímo z lahve, než se začnu věnovat vaření. Zprávy mi mezitím proudí do uší, nicméně příliš je nevnímám. Spíše to je šum na pozadí. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Nezvyklé líbánky Nechala jsem vodu stékat na své vlasy, zatímco jsem byla ponořená do svých myšlenek. Celá tahle fraška se svatbou mi starosti nedělala tolik jako důvod proč tahle fraška vůbec začala. Naše řady prořídly z neznámého důvodu, stejně tak i na straně vlkodlaků. Není prozatím způsob jak se tomu bránit a i přesto tady jsme. Jsme na tomhle místě a máme si 'užít' líbánky, které se líbánky ani nazvat nedají. Možná spíše takovým domácím vězením. Z přemýšlení mě vyrušilo prásknutí dveří, které jsem zaslechla společně s kousavou poznámkou. K jeho smůle tu ovšem není nikdo, kdo by se jeho rádoby vtipům zasmál. "Blbče!" opáčila jsem nasupeně. Jen co jsem se dosprchovala, vylezla jsem ven a osušila se připraveným ručníkem, do kterého jsem se pak i zabalila. Sebrala jsem své věci ze země a vrátila se tak zpátky do ložnice, kde jsem se převlékla do trička a volnějších kalhot. Už jen co jsem vešla do místnosti, cítila jsem že to tu zasmrádlo cigaretami a tím vlčím smradem. Naštvaně jsem si povzdychla a nakonec sešla dolů ať se mu to líbí nebo ne. Vešla jsem do obývacího pokoje, který navazoval s kuchyní. Jeho přítomnost tady jsem se snažila vypustit z hlavy, ignorovat ho.. ale už na kraji jsem si všimla, že se snaží něco málo ulovit z lednice. Na okamžik jsem se zastavila a po očku ho sledovala. V kuchyni působil jako běžný průměrný chlap - přijde, sáhne do lednice a to je celé. Už vím.. pousmála jsem se lehce pro sebe a kolem gauče jsem pomalu zamířila ven směrem na terasu. Přes rameno jsem ho nenápadně nespouštěla z pohledu. V okamžiku, kdy pil saké, se láhev samovolně naklonila mnohem víc a obsah flašky mu v tu ránu ocákl celý obličej. "Dobrou chuť." popřála jsem mu melodickým hlasem než jsem za sebou zavřela prosklené dveře a usadila jsem se v proutěném křesle s výhledem na moře v dáli. Přitáhla jsem si kolena k sobě do křesla a opřela si o ně bradu. Se zamyšlením jsem ten výhled pozorovala. Přemýšlela jsem nad spojitostmi. Nemínila jsem tu strávit kdoví jak dlouhou dobu bez toho, aniž bych mohla pro svůj rod cokoliv udělat. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Na zabitíPřekvapeně vyprsknu, když mám najednou celý obličej ulepený od saké. Mé uši zaregistrují zpěvavý hlas mladé upírky a já jejím směrem vrhnu podezřívavý pohled. Nicméně to už si mou pozornost získá vůně masa a já upírku pustím z hlavy. Umyju si obličej a naliju si další šálek saké, zatímco pokračuji ve vaření. Z přihrádky ještě vytáhnu rýži a koření. A tak o patnáct minut později také vyjdu ven na terasu, ale projdu přímo kolem upírky. V rukou mám misku s jídlem a lahev saké. Z nakrájených kousků steaku odkapává rudá šťáva. Opravdu byly na pánvi jen tak, aby se ohřály. Z rýže, smíchané s kardamomem, uniká pára a tak je brzy cigaretový pach překryt vůní masa a rýže. Sejdu z verandy do zahrady a bosky dojdu k drobnému rybníčku. Usadím se před ním do tureckého sedu a tiše jím a popíjím. Takovéhle množství saké se téměř neprojevuje, ale příjemně uvolňuje a to je teď to, co potřebuji. Mé myšlenky dovadí po všem, co se za posledních pár týdnů stalo. Cítím, jak ve mě znova vzrůstá vztek, když si uvědomím, že mě sem alfa opravdu jen zahodil, abych nedělal problémy. A Katya je při tom někde a potřebuje moji pomoc. Pokud vůbec ještě žije. Přistihnu se, jak zatínám pěsti a zhluboka se nadechnu. Donutím se uklidnit. Vztekem teď ničemu nepomůžu. Akorát tím zbortím tohle křehké příměří. Dojím a odložím prázdnou misku na trávník vedle. Pořádně si přihnu z lahve saké a opatrně ji postavím na druhou stranu. Pak si vyhrnu oblekové kalhoty a shodím ze sebe nepohodlný oblek. Zůstanu tak v improvizovaných šortkách a bílé košily, jejíž rukávy také vyhrnu. Položím se na záda do měkké trávy a do rybníčku si namočím nohy. Uslyším, jak jsem tím vystrašil pár rybek koi, ale ty mě momentálně nezajímají. Jen přemýšlím. Chci pomáhat své smečce. Opravdu. Ale možná má alfa pravdu. Zavřu oči a tentokrát se snažím na nic nemyslet. Když se donutím vyčistit si mysl a ignorovat upírku, sedící vedle a vlastně celé události tohoto dne, je to vlastně docela příjemné. Cítím, jak na mou tvář dopadají paprsky Slunce, občas přerušené mrakem. Jemně pohupuji nohama a rozviřuji tak vodu. Tiše otevřu oči a podívám se na Tamaki. Má nechuť a nenávist vůči ní je poněkud otupena plným žaludkem a trochou toho alkoholu. "Při hledání jídla jsem narazil na nějaké kapsičky s krví a podobně, pokud máš hlad." Zamručím. Není to vyloženě signál pro příměří mezi námi, ale aspoň na drobné otupení zbraní. Konečně, jsme v tom oba. Vzájemnou nenávistí si teď nepomůžeme. Rukou utrhnu delší stéblo trávy a vsunu si ho mezi rty, zatímco dělám něco, co už tady nějaký ten rok nebylo. Flákám se. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Společné vězení Lehce jsem se hlavou otočila po zvuku, když jsem zaslechla vyprsknutí. Chtě nechtě, tiše jsem se pro sebe uchechtla, ale snažila jsem se to na sobě nedát znát. Vypadalo to, že své podezření ke mě nesměřoval přímočaře. Jaký to hlupáček.. Zanedlouho jsem si všimla, že se dveře terasy otevřely a on prošel kolem mě. Mírně jsem si odkašlal, protože jsem vždycky nesnášela cigaretový smrad. Jenže.. oproti němu to bylo možná ještě slabé. Smrděl jako chodící trafika. Přesto ovšem nepronesl ani slovo, když procházel okolo. Pozorovala jsem ho pronikavě modrýma očima (rudé bývají jen v určitých situacích c: ), jak ulehl k malému udržovanému rybníčku kousek pod terasou. Se zamračením jsem na něj hleděla a přemýšlela nad současnou situací. Právě v tuto chvíli byl totiž tenhle muž přede mnou můj manžel. Částečně jsem možná chápala dívky v dávných dobách, které byly provdávány z politických důvodů. Nicméně nemohla jsem říct ani slovo, protože ony to měly nejspíš daleko těžší než já. Já, narozdíl od těch dívek, jsem ho ovšem nenáviděla za to, co provedl. Jenže jakým směrem se nyní naše cesta bude ubírat? Jak se s něčím takovým smířit? Nicméně když jsem ho takhle pozorovala, působil daleko klidněji než během obřadu. Oba jsme tu seděli a zabíjeli čas neděláním ničeho užitečného. Pak ovšem tohle dlouhé, táhnoucí se ticho utnul. Lehce jsem zpozorněla, ale nebyl v tom nijak velký zájem. "Nemám hlad." odvětila jsem krátce. Věděla jsem ale dobře, že lžu, protože od včerejšího dne jsem toho do sebe moc nedostala. Možná to bylo částečně i ze stresu, při kterém je na mě kladeno až moc velké břemeno. Já to ale na sobě nikdy nedala znát. Nějakou chvíli se pak znovu táhlo trapné ticho. "...jak dlouho to tu musíme strávit? Celý tenhle pobyt chceš jen tak zabíjet čas?" zeptala jsem se polohlasně a sledovala jsem, jak se od ryb koi čeří hladina jezírka. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Úvahy o budoucnostiTéměř neznatelně kývnu, když Tamaki řekne, že nemá hlad. Nemám ani v nejmenším tušení, jak často musí upír jíst a konečně, je to velká holka. Postará se o sebe sama. Znova zavřu oči a pokud se jí ticho zdá trapné, já ho tak nevnímám. No, spíše ho tak vnímat odmítam. Jemně nohama vířím vodu a nechávám si svaly prohřívat pálícím Sluncem. Ale pak ho konečně naruší a já se s povzdechem posadí. Vyndám si ze rtů stéblo trávy a hodím ho do jezírka. Pozoruji, jak se tiše pohupuje na vlnkách, zatímco přemýšlím nad odpovědí. Pak se konečně k Tamaki otočím a zadívám se jí do očí. "Nevím." Přiznám a pokrčím při tom rameny. Nikdy jsem nebyl typ, který by nějak hodně plánoval. "Rád bych nějak pomohl téhleté divné koalici, kterou jsme uzavřeli, ale upřímně má možná alfa pravdu s tím, že bychom jim jen překáželi." Řeknu tiše a odvrátím od ní oči, abych se mohl zadívat do nebe. Slunce mě do očí sice trochu pálí, ale téměř to necítím. Výhody superrychlé regenerace. Stejně jako upíří, i ty mé dovedou měnit barvu. A hlavně tvar. Ale to teď nechávám být. "Ale mám nějaké svoje... problémy, o které bych se rád postaral." Uznám. Přinejmenším musím zjistit, kde je Katya. "Mám pocit, že nám někdo dá vědět, až budeme vítáni zpět. A nebo budou všichni pobyti a zbudeme jenom my. Každopádně se máme na co těšit." Zamručím tiše. S povzdechem vytáhnu nohy z rybníka a přihnu si saké. Vydám se k Tamaki a poloprázdnou lahev položím vedle ní. "Napij se, pokud chceš. Nebo můžeš. Nevím, jak to máte." Jemně pokrčím rameny. "Já jdu do sprchy." Oznámím jí a vyjdu do prvního patra, abych vlezl do koupelny. Svléknu se a zavřu za sebou dveře. Vejdu do sprchy a pustím na sebe horkou vodu. Cítím, jak kapky putují po mých svalech a spíše než jim, ulevují i mé duši. Jakoby aspoň na chvíli omývali mé starosti a dávali mi klidnou mysl. Asi dvacet minut tam jen tak stojím, proud vody do mě bubnuje a já si to užívám. Pak ho vypnu a zabalím se od pasu dolů do ručníku. Špinavé oblečení hodím do koše na špinavé prádlo a vejdu do ložnice, kde se chvíli přehrabuji ve svých šatech. Nakonec vytáhnu khaki bermudy a tílko. Obléknu se do toho a vydám se zpět do obýváku. Z vlasů mi odkapává voda. Vezmu si jednu z knížek, které jsem si odložil na gauč a vydám se ven, kde si sednu na terase. Sice teoreticky vedle Tamaki, ale stále dost daleko. "Co hodláš dělat ty?" Zeptám se jí, pokud je stále na terase. Hodím po ní zkoumavý pohled. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Otázka budoucnosti Bylo to tak jak jsem si myslela - byl bezradný úplně stejně. Jen možná s tím rozdílem, že byl o něco klidnější než já. Nejspíš se smířil s rozkazy svého nadřízeného, protože věděl, že s tím stejně nic neudělá. Oba jsme byli ve stejné situaci, což by se možná dalo považovat i za určitý druh útěchy. "Zajímalo by mě v čem bychom jim překáželi. Nemyslím si, že ty i já bychom byli na obou stranách postradatelní." Podívala jsem se stejným směrem jako on - slunce se každou chvíli vyhoupne na oblohu celé. Jen jsem lehce přihmouřila oči a byla jsem ráda za stín, ve kterém se křeslo nacházelo. Ne že bych se slunci vyhýbala, ale měla jsem raději chládek než se péct na sluníčku. Poslouchala jsem jeho slova, ale musela jsem se lehce otřást při jeho poslední zmínce. "To není moc hezká představa." přiznala jsem narovinu a zároveň jsem doufala, že by se v takovém případě od nás neočekávalo žádné dítě. Přes to bych se nejspíš jak tak nepřenesla. Po krátké chvíli se nakonec vydal směrem ke mě a položil svou flašku saké na stolek vedle mě. Zvedla jsem k němu pohled, abych se mu podívala na očí, ale na tohle jsem mu nic neřekla. Jen co odešel, vstala jsem a zamířila do kuchyně. "Tak se podíváme." náhodně jsem otevřela různé skřínky ve snaze najít skleničku. A hele, bingo. Nebyly sice přímo určeny na saké, ale ke svému účelu poslouží. Vrátila jsem se zpět, usedla na své místo a nalila si tak čtvrtku skleničky. Moc často jsem nepila, proto to také nemíním přehánět. Ochutnala jsem první doušek a lehce se jsem se u toho zašklebila. Na to si za chvíli zvykneš. ujistila jsem v duchu sama sebe a zaposlouchala jsem se do šumu listí. Než se vrátil, dostala jsem do sebe další dva doušky. S mírným podivením jsem se na něj podívala, když se zeptal mě. Údiv krátce na to vystřídalo zamyšlení a na chvíli jsem tak od něj odvrátila pohled. "Cokoliv, co mi přijde na mysl. Sám víš jak teď situace vypadá. Ovšem k mojí smůle ale tady odsud pravděpodobně nic nezmůžu." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Kam dál?Tiše kývnu. "V tom případě jsme na tom stejně." Pousměju se a otevřu ošmatanou knížku. "Myslíš, že nás někdo hlídá? Nedivil bych se ničemu. I když bych ocenil více informací." Zabručím a zkoumavým pohledem přejedu okolí. Nicméně ani uši ani nos nic neodhalí a tak, pokud nás opravdu někdo hlídá, velmi dobře to skrývá. Tiše zavrčím, ale pak se konečně soustředím na knihu. Nicméně na čtení ne. V podstatě jen zírám do stránek a přemýšlím. Fakt, že už dobrých deset minut nebyla otočená ani jedna stránka to dost možná prozrazuje. Po chvíli dojdu k rozhodnutí a od knížky vzhlédnu zpět k Tamaki. "Možná mám způsob, jakým bychom mohli pomoci. Tahle vila bývala důležitá základna našich výbojů. Sloužil jsem tu, ještě tu mám pár kontaktů, které mi něco dluží. Mohl bych je kontaktovat a pokusit se vydolovat alespoň nějaké informace." Zamručím tiše a dívám se Tamaki přímo do očí. "Museli bychom našlapovat opatrně. Abychom nepřilákali pozornost byť jen jedné strany. Bude potřeba, abychom... spolupracovali." Je jasné, že se mi ta vidina nelíbí, ale je to potřeba. "A abychom se nesnažili navzájem zabít aspoň těch pár dní. Budeme si muset navzájem krýt zadky. A věř mi, že já se na to taky moc netěším." Povzdychnu si. "Pokud souhlasíš, zkusím během dneška něco vyhrabat a zítra bychom mohli na jedno místo, kde je vždycky hodně informací." Na tváři se mi mihne nostalgický úsměv. Jo... to bývali jednodušší časy. "Takže... co ty na to?" Zvednu obočí a napiju se z flašky saké. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Plán? I když jsem si to v duchu nechtěla přiznat, byla jsem ráda za to, že si o tomhle všem myslíme téměř to stejné. Lehce jsem se pak podivila. "Pokud nás někdo sleduje z povzdálí.. nevím jestli už to nepovažovat za úchylné." zamračila jsem se při té myšlence. Diskuze mezi námi byla sice taková.. trhanější, ale čekala jsem to mnohem horší. Možná mě i trochu překvapilo, že on sám si nedrží až tak velký odstup, jaký jsem očekávala. Nastalo na malou chvíli znovu ticho. Bylo těžké se pokusit o něčem mluvit a tak jsem ho jen tiše pozorovala. Kdybych si odmyslela, že je to vlkodlak, byl by to i pohledný mladý muž. Byl v dobré kondici a rysy v jeho tváři byly ostřejší. Jediné mínus ovšem byly ty cigarety. Lehce jsem naklonila hlavu na stranu s tázavým pohledem. "Ty nečteš?" povytáhla jsem koutek svých rtů do úsměvu, nicméně sám potom začal mluvit o tom, co se mu honí hlavou a já tak trochu zvážněla. Ani já jsem se při slově "spolupráce" moc netvářila, tak jsem si jen lehce povzdychla. "Rozhodně to zní lépe než tu jen sedět a nedělat nic. Jak to ale míníš udělat, aby tě nikdo neviděl odcházet z vily? Jestli nás někdo sleduje tak jak říkáš, mohl by to být poměrně problém.. Ne nepřekonatelný, ale pořád problém." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro TajemstvíKoutek úst se mi povytáhne v úsměvu, který odhalí mé zuby. "To už nech na mě. Přece by nikdo nebránil v tomu, abychom někam zašli na večeři nebo tak, ne?" Pousměju se a spokojeně kývnu. Sám jsem překvapený, že se s ní dá mluvit docela... normálně. Není přehnaně arogantní ani panovačná, jak nás o upírech učí. A při bližším pohledu je vlastně opravdu hezká. Delikátní pokožka, hluboké oči a havraní oči. Určitě už slušnému množství chlapů zlomila srdce. Obrátím pohled zpět ke knížce, aby si nevšimla, že tak zírám. A taky si připadám trochu provinile. Opravdu tak málo stačí, abych zapomněl na Katyu? Na těch pár vášnivých nocí, na její popichování a zvědavost? Na ty zrzavé vlasy, které měly stejný plamen jako její oči? Ale i tak... už teď cítím, jak se mi její podoba pomalu vytrácí z mysli. Nevědomky naštvaně zavrčím, ale oči mám stále upřené do knihy. Nasliním si prst a obrátím stránku. "Jsem rád, že spolupracuješ. Už takhle to tady nebude zrovna zábava. Nemusíme si z toho dělat navzájem peklo, hm? Pijavice." Zamručím k ní, ale urážka je míněna opravdu lehkovážně. Což snad rozpozná. Nebo mě na místě zabije. No, co na tom. S knihou strávím ještě nějakou tu hodinu, než se zvednu a usadím se v obýváku s tabletem, na kterém začnu projíždět staré informace. K mému potěšení zjistím, že aréna ještě funguje. "Zajímalo by mě, jestli Xiu Wang ještě žije." Zabručím si sám pro sebe. Ale zabít ho by nezvládla ani celá smečka, to je pravda. Až zesílení šumu z Měsíce mě upozorní, že se blíží noc. Vždy je při jasnějším Měsíci těžší uklidnit šelmu v nás. Ale já už mám praxi a tak jen vstanu a bez ohledu na možnou přítomnost Tamaki v obýváku se svléknu do spodního prádla. Nevím, jestli upíři potřebují spát, ale já určitě pár hodin potřebuji. Mé téměř nahé tělo je poseté jizvami z bojůvek, ale i tak je očividně silné a zdravé. Není to zrovna tělo kulturisty, jsem spíše hubený a šlachovitý. Svaly se mi nicméně rýsují všude, kde je to třeba. Část umění být vlkem je i umění tvářit se, že jsem silný. Dost možná je to na tom to nejdůležitější. Proto to cvičení do zemdlení téměř každý den. Kromě dneška. Unaveně padnu na gauč a znovu neberu ohled na to, je-li Tamaki v obývacím pokoji. Obrátím se na bok a během momentu se začne ozývat rytmické pochrupování. O pár hodin pozdějiVzbudí mě ostrý zápach stříbra. Smrdí. Strašlivě. Otevřu oči, ale je tma a jim tak chvíli trvá než se přizpůsobí. Je snažší se spolehnout na čich a sluch. To oboje mi prozrazuje, že stříbro není u mě, ale nahoře. U ložnici. Udržím se a nezavrčím. Chvíli jsem přesvědčený, že se mě Tamaki rozhodla zabít. Ale pokud by tomu tak bylo, nebyla by tolik blbá, aby mě vzbudila. Zapraskání dřevěné podlahy a hektické dýchání mě utvrdí v tom, že vetřelec je člověk. Možná zloděj. Ale proč by si zloděj bral stříbro? Podrážděně vstanu, ale na rozdíl od neznámého nedělám téměř žádný hluk. Byl bych na nic lovec, kdybych se neuměl pohybovat neslyšně. Oči už si přivykly na tmu a tak mi chůze po schodech nedělá problémy. Celé mé tělo je ale připravené na lov. A já se psychicky připravím na možnost, že se budu muset přeměnit. Všimnu si zahalené postavy ve dveřích do ložnice. Tuším, že tam teď spí (nebo co vlastně dělá) Tamaki. Chvíli uvažuji, co mám dělat dál, ale pak se v očích vraha mihne střelná zbraň a ve mě se něco... zlomí. Jo, Tamaki je pijavice, stojí za smrtí spousty mých přátel a pravděpodobně by mě bodla do zad při první příležitosti. Ale taky je to, řízením osudu, má žena. A to má svoje pravidla. Jako to, že nikoho nenechám, ať do ní stříli stříbrnýma kulkama. Popustím uzdy své vnitřní šelmě a se zařváním, za které by se nemusel stydět vzteklý medvěd se vrhnu v před. Vrazím do útočníka právě včas na to, aby se vystřelená kulka zaryla do zdi pár centimetrů nad upíří hlavou. Muž se sveze k zemi a já ho chvíli pohrdavě pozoruji. Sprostý vrah, ne voják. Není zvyklý na boj. Vidím strach v jeho očích a cítím ho ve vzduchu. Téměř neustále vrčím. Vzhledem k tomu, že mé tělo je již v prvním stádiu přeměny nemám ani na vybranou. Tesáky ztěžují mluvení. Místo toho zvednu nepřítele za vlasy a vytáhnu ho po zdi nahoru. Dívám se mu do očí, než vycením zuby. Ty už ale ty lidské nepřipomínají ani zdaleka. Tyhle jsou čistě na trhání masa. Jeho výkřik přeruším vykousnutím jeho krkavice, čímž ho i rychle usmrtím. Krev potřísní zeď a já nechám jeho tělo padnout na zem. Otočím se k Tamaki. Lidská krev odkapává z mých úst na můj hrudník a zanechává na něm čůrky krve. Přejdu pár rychlými kroky k ní a nahnu se k ní. Nasaju její pach. "Jsi v pořádku?" Zamručím a zadívám se jí do očí. Ty mé teď září jasnou zlatou barvou. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Podlý útok Měl už zjevně představu o tom, jak vše zařídí. Utvrdil mě v tom jeho úsměv s bílým chrupem, ačkoliv při zmínce o večeři jsem se musela pobaveně pousmát. "To je pravda. Jestli se ale shodneme na výběru restaurace s našimi rozdílnými chutěmi, to už je věc druhá." neodpustila jsem si lehké popíchnutí a rozhodla jsem se dopít zbytek saké najednou. Musela jsem se hned na to otřást, protože jsem v ten moment pochopila, proč se saké pije v těch malých kalíškách. Když jsem k němu znovu zvedla pohled, všimla jsem si jak si mě prohlíží. "Mám něco na obličeji?" lehce jsem zamrkala, ale nakonec se vrátil zpátky ke knížce. To, co řekl nadále, mě trošku překvapilo. Upřímně.. nečekala jsem, že zaujme takový postoj a bude tak rozumný. Tedy.. až na tu poznámku. Přihmouřila jsem na něj oči s varováním, které ovšem nebylo bráno nijak vážně. "Saké piju asi po třetí v životě. Pokud bych se ti zdála upovídaná, klidně mě zaraž." zůstala jsem sedět venku ještě notnou chvíli a dívala jsem se k obzoru. Bylo to už poměrně dlouho, co jsem takhle v klidu seděla někde na místě a užívala si, že po mě nikdo nic nechce. Rozhodla jsem se to pak využít i ke krátkému průzkumu zahrádky. Vzhledem k tomu, že se už asi po hodině sluníčko tyčilo na obloze, jakmile jsem se vrátila na terasu, dolila jsem si do skleničky zbytek saké a vzala si ji dovnitř. Jen co jsem vešla, zarazila jsem se, protože jsem se s ním střetla v okamžiku, kdy se tu prezentoval jen v trenkách. Odvrátila jsem od něj pohled a odkašlala jsem si. "Půjdu se vyspat, kdybys mě hledal." odložila jsem skleničku na kuchyňský stůl a zamířila jsem nahoru ke schodům. Mému pohledu neunikl ten fakt, že jeho tělo bylo poseté nejrůznějšími jizvami. Některé byly menší, jiné hluboké a výrazné. Bylo mi jasné, že každá z nich určitě má svou historii. Já už se nicméně dál nezdržovala a vytratila jsem se v horním patře. *** Usnula jsem poměrně rychle. Ani jsem se nepřevlékala, jen jsem se natáhla na ustlanou postel a na chvíli zavřela oči. Tentokrát se mi ovšem nezdály víceméně žádné sny. Až tedy na jeden, který.. nebyl úplně tak příjemný. Viděla jsem bratra. Viděla jsem ho v místnosti potřísněné krví a hleděl přímo na mě se slovy "Je to tvá vina.". Schoulila jsem se ve spánku víc do klubíčka. Probudil mě až hlasitý výstřel z pistole a řev. Rychle jsem posadila do sedu a s překvapením se snažila vstřebat co se tu vlastně děje. Viděla jsem Eijiho před sebou, téměř ve své pravé podobě a ve svém sevření svíral maskovaného člověka. Všimla jsem si, že v pravé ruce držel pistoli, ale nyní mu jeho strach nedovolil znovu vystřelit. Netrvalo moc dlouho a Eiji se mu zakousl hluboko do krku, čímž okamžitě jeho život ukončil. Krev vystříkla a já ucítila, že pár kapek dopadlo i na můj obličej. Ucítila jsem, jak se mi sevřelo hrdlo žízní, ale na to teď nebyla vhodná chvíle. Pohlédl směrem ke mě se zlatavýma očima. Nerozuměla jsem důvodu, proč mě vlastně zachránil. Kdyby mě trefily, jeho starost trávit se mnou čas na tomhle místě by v ten okamžik zmizela. Nebyl by už ničím vázaný. "Proč-..?" nedokončila jsem větu, protože jsem cítila nepříjemný pocit v zádech. Rychle jsem se ohlédla přes rameno k oknu a pak zpět k němu. "Pozor!" položila jsem dlaně za jeho krk a silou jsem ho stáhla k zemi, takže jsem se oba sehli. Ozval se hlasitý zvuk roztříštěného skla a já ucítila, jak nám kolem tváři jen tak tak proletěla další kulka. "Jsme tady na ráně, musíme pryč." zašeptala jsem rychle, když jsem k němu znova vzhlédla s azurovýma očima. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro PřepadeníPřekvapeně heknu, když hebké a studené ruce vyjedou po mém krku, ale než stihnu jakkoli zareagovat, Tamaki mě stáhne dolů. Oči se zaměří na díru po kulce, která se objeví tam, kde před chvílí byla má hlava. Pak se stočí zpět k ní a zadívají se do těch jejích. Rty mi začnou formulovat otázku "proč", ale kdybych se zeptal jí, musel bych se zeptat i sebe. A na to teď opravdu není čas. Proto pusu zase zavřu a kývnu. "Koupelna. Nemá okna." Řeknu rychle a dřív, než stihne nepřítel nabít vezmu do své ruky tu její a vyrazím do koupelny. Stihneme to jen tak tak, do dveří se za námi zaryje kulka. "Pokud nás někdo hlídá tak dělá fakt mizernou práci." Zavrčím a rychle přemýšlím. V nose cítím pach krve, stříbra a do mozku mi buší měsíční šum. Nedá se přemýšlet. Prohrábnu si vlasy a netečně se poplácám po břiše. Ale jsem téměř nahý, cigarety se sebou nemám. Zadívám se na Tamaki. Z nějakého důvodu mě její přítomnost... uklidňuje. Nehodlám nad tím teď příliš přemýšlet. "Jdu lovit. Ty se o sebe dokážeš postarat, co? Zůstaň tady. Dám ti vědět, až bude po všem." Kývnu a ani nečekám na odpověď. Naštvali mě. Hodně. A já začínám mít hlad. Otočím se ke dveřím a zhluboka vydechnu. Otevřu je a rychle uhnu. Kulka proletí koupelnou a zaryje se do dlažek. Já vyběhnu a vyskočím z nejbližšího okna. Ale na zem už dopadne obří vlk se zlatavou srstí. V lidské podobě jsou pro mě stříbrné kulky smrtelně nebezpečné. V téhle bolí. Hodně. Ale musel by se trefit hodně dobře, aby mě zabil. Chlapec udělal chybu. Nechal mě se přeměnit. Nasaju nozdrami vzduch a pak se rychle vydám směrem, odkud cítím jasný pach střelného prachu. Nedělám si starosti s tím, kdo mě uvidí. Lidé, co jsou vzhůru takhle pozdě, jsou buď opilí a nebo jim nikdo nebude věřit. Kdo by věřil zkazkám o obřím vlkovi, prohánějícím se ulicemi Kyota? |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Kdo přežije? Všechno se seběhlo tak strašně rychle, až jsem byla i já překvapená jak rychle jsme oba dokázali reagovat. Zahlédla jsem v jeho očích stejné překvapení, když jsem ho stáhla dolů. Brzy ale pochopil, že to bylo pro jeho dobro a nesnažila jsem se ho zabít. Na jeho návrh o koupelně jsem přikývla a vyrazila jsem rychle za ním. Až později jsem zaregistrovala, že mé (oproti němu tenké) zápěstí spočívalo v jeho dlani. Vběhli jsme do koupelny a já prudce práskla dveřmi. Přikrčila jsem se, když se znovu ozval výstřel, ale ten se naštěstí zastavil o silné dřevěné dveře. "A nebo nás také ve skutečnosti nikdo nesleduje." podotkla jsem svojí myšlenku. Až teď se mi vlastně naskytl pohled na jeho samotného, téměř nahého a jen malý kousek ode mě. Neodpustila jsem si to a z rozpaků jsem musela odvrátit pohled. Po očku jsem se na něj ale přeci jen podívala. Všimla jsem si, že byl naštvaný a to bylo špatné znamení. "Co-? Počkej!" zavolala jsem na něj, jenže to už se prudce vyřítil ven ze dveří dříve než jsem ho stihla zastavit. K sakru! Jsou to lidi.. Pokud jich zabije víc, může z toho být velký problém. probleskla mi hlavou myšlenka o rovnováze mezi lidmi a "naším světem". Vždy mezi všemi rasami panovalo pravidlo, že se lidé o této existenci nesmí dozvědět. To, čeho se totiž lidé bojí, se pak vždy snažili v minulosti zničit. Nicméně zdálo se, že nyní nemáme jinou možnost. Budeme pak muset skrýt stopy. Nemohla jsem tu jen tak stát a čekat. Rychle jsem vyběhla z koupelny na balkon na druhé straně a skrze něj jsem se po stole dostala až na střechu. Přes hlavu jsem si natáhla kapuci domácího trička a rychle jsem se skryla za tmavou vystouplou zdí domu. Využila jsem svého bystrého zraku a rozhlížela jsem se po okolí, ačkoliv to za denního světla bylo o trochu horší. Panenky se mi zúžily, když jsem konečně zahlédla to, co jsem hledala. A mám vás.. "Eiji! Napravo mezi těmi vyššími stromy!" |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro LovRychle běhám mezi stromy, ale ostrý pach stříbra a střelného prachu se mísí s pachy města a mně tak ztěžuje hledání hrozby. Nerozhodně přešlapuji na čtyřech nohou, když mě z přemýšlení vyruší povědomý hlas. Vycením zuby. Naštve mě, že porušila můj příkaz. A k mému překvapení mě ještě víc naštve, že se takhle vydala nebezpečí. Ale vydám se dle jejích instrukcí. Jak se blížím, pach sílí a mě se daří rozlišovat. Dva muži. Jeden odstřelovač a jeden pozorovatel. Hmota zlaté srsti vyběhne z krytu stromů přímo mezi oba muže. Zaslechnu vyděšené vyjeknutí, když se odstřelovač otočí. Ale než stihne zamířít, zařvu a skočím po něm. Povalím ho a jedním rychlým stisknutím čelistí ho zbavím života. V tu chvíli ucítím ostré bodnutí v pravém boku. Podrážděne se otočím abych zahlédl pozorovatele s kouřící zbraní. Vypadá vyděšeně. Očividně nepočítal s tím, že tahle rána mě nezabije. Poslali amatéry. Dojde mi. Jen zkouší naši schopnost. Asi by bylo rozumnější posledního útočníka nezabít. Vzít ho k sobě a vyslechnout ho. Ale jsem šílený vztekem. Zařvu a také ukončím jeho život. O pár minut později se velký vlk se zlatou srstí a očima stejné barvy objeví u vily. Pohledem najdu Tamaki a dojdu k ní. Mám srst potřísněnou krví, ale až na výjimku to není krev moje. Ta výjimka je pálící rána na pravém boku. Chvíli se Tamaki dívám do očí, než se znova přeměním. Bez adrenalinu z lovu to bolí. Hodně. Nezvyknete si na to. Jen se to naučíte brát jako součást rutiny. "Měla jsi zůstat v koupelně." Konstatuji a dívám se jí při tom do očí. Vzhledem k tomu, že si při přeměně neschováváme oblečení, jsem nahý. Ale stud se u nás nikdy nenosil, zbytečně omezoval. Heknu, když bolest ze stříbra přijde v další vlně. Zamračím se. "Asi nevíš, kde je lékárnička, viď?" Povzdechnu si a projdu kolem Tamaki do domu. "Díky." Zamručím jen tiše, skoro mimochodem, když jsou mé rty u jejího ucha. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Zběsilý lov Bylo těžké sledovat jeho tempo, protože byl rychlý. Hodně rychlý. Ale taky hodně vzteklý. Jen co jsem částečně vykoukla zpoza zdi, zahlédla jsem, jak se rychlým tempem vydal směrem, kterým jsem ho navedla. Netrvalo příliš dlouho než byl slyšet mužský křik, který s křupnutím náhle utnul. Ačkoliv to místo bylo od vily poměrně dál, i přesto jsem ten pach krve cítila. V duchu jsem doufala, že ho neucítí nechtěná pozornost. Jen co bylo po všem, postavila jsem se a zahleděla jsem se do pozadí za stromy. Vítr začal mírně foukat a pohrával si s mými havraními prameny, které vykukovaly zpoza kapuci. Přiznám se, že v tenhle okamžik jsem si nebyla úplně jistá tím, co cítím. Upoutalo to ale mojí pozornost natolik, že jsem se soustředila co nejvíc na to, abych to zjistila. Připadalo mi to jako přítomnost někoho dalšího. Tentokrát to ale bylo jiné, zvláštní, podivné.. Ze zamyšlení jsem sebou trhla, když jsem zaslechla kroky. Otočila jsem se k Eijimu a střetla se s ním pohledem v jeho vlčí podobě. Tohle přesně byl vlk, který mi vzal vše, co jsem kdy měla. Přesto z nějakého mě neznámého důvodu jsem cítila jistou úlevu, že je živý.. víceméně. Cítila jsem, že krvácí. Ten pocit mě ale překvapoval a nechápala jsem, kde se ve mě bral. Neměla bych za to být ráda. "K čemu bych byla v koupelně platná?" lehce jsem se zamračila, když mi hleděl do očí přímo. Já však od něj odvrátila pohled, protože mu jistá etika chování v přítomnosti opačného pohlaví zjevně nic neříkala. Lehce mi přejel mráz po zádech jakmile mi promluvil u ucha. Odcházel a já si jen povzdychla. Stáhla jsem ze sebe tričko s dlouhým rukávem, naštěstí jsem pod tím měla ještě slabší tílko, a tričko jsem mu hodila na hlavu. "Schovej si prosimtě alespoň to nutné, ať ti tu ránu můžu alespoň vyčistit. Všimla jsem si, kde je. Někam si zatím sedni." věděla jsem, že nemělo smysl se snažit tohle zranění ošetřovat. Ať už jsme byli upíři či vlkodlaci, stříbro platilo pro všechny stejně. Naše regenerace nebyla proti němu moc co platná a tak se vždy hojily déle ať se ošetří jak se ošetří. Seskočila jsem ze střechy na balkon s jistou elegancí jako kdyby to ani nijak velká výška nebyla. Vešla jsem dovnitř a zamířila zpět do koupelny. Rozhlédla jsem se kolem a lékárničku jsem našla za zrcadlem, které jsem musela otevřít. Vzala jsem pár sterilních polštářků, obvaz a desinfekci. Pravděpodobně sešel dolů, takže tam jsem ho také následovala. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro OšetřováníTiše heknu, když mi na hlavu přistane triko, ale poslušně si ho obmotám kolem pasu. "Ty jsi nějaká přecitlivělá." Zabručím a neubráním se při tom drobnému úsměvu. Opatrně se vydám do obýváku, kde se položím na gauč. Cítím, jak moje tělo proti stříbru bojuje, ale tohle vždy trvá dlouho. Štípe to jako čert. "Asi už jsem starej. Dělám blbý chyby." Zamručím si sám pro sebe, když zahlédnu jak vchází Tamaki. "Víš, klidně bych si ji mohl vyčistit sám." Usměju se, ale nechám ji ať mi ránu ošetří. Snažím se při tom nehekat bolestí, ale i tak mi občasný bolestný sten ze rtů ujede. Cítím její hebké prsty, jak mi běhají kolem rány a určitá moje část si přeje, aby běhaly po celém mém těle. Hebké a chladné. Proti všem svým zvyklostem a předpokládům cítím, jak začínám rudnout. Pro jistotu odvrátím oči do strany a podrbu se ve vlasech. Zoufale hledám něco, na co se soustředit, ale její vůně mi moc nepomáhá. Asi únava z boje. Nebo tak něco. "Byli to amatéři. Ti, které na nás poslali." Řeknu tiše. "A i tak jsem se nechal trefit. Kdyby to byli profíci, už dávno je po nás." Povzdechnu si. "A jak vůbec vědí, že jsme tady? Zrádce mezi upíry nebo mezi vlky?" Přemýšlím nahlas a pak se podívám Tamaki do očí, zvědavě. "Co myslíš ty?" Když dokončí moje ošetření, tiše kývnu a chvíli jen tak sedím. Veškeré náznaky přeměny už dávno ustaly a já jsem ve své lidské podobě. Jen mám strašlivý hlad. Přeměna si vždy vyžádá hodně energie. Stočím pohled k ní. "Proč?" Zeptám se konečně na otázku, která pravděpodobně nám oběma vrtala hlavami. "Proč mě ošetřuješ? Mohla by jsi jít spát a já bych ti to neměl za zlé. No... asi měl, ale nepřekvapilo by mě to." Nakloním hlavu na stranu. "Dokázal bych se ošetřit sám. I když uznávám, že tohle je pohodlnější." Zamručím na konec. Když se to tak vezme... vlastně jsem ti zabil bratra, ne? |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Ošetření Sešla jsem spolu s potřebnými věcmi do obýváku. Tam jsem ho už zahlédla připraveného na gauči, takže jsem došla až k němu a klekla jsem si vedle gauče na paty. Sehnula jsem se k němu pak blíž, abych tu ránu lépe viděla. Nebyla vážná, ale byla docela ošklivá. Pokud by útočníci byli o něco chytřejší, lepší zásah by mu určitě ublížil víc. Položila jsem jednu dlaň na jeho břicho, přičemž jsem ránu jemně přidržovala otevřenou a druhou rukou jsem jí začala vystříkávat desinfekcí. "S tím, jak se u toho tváříš, by sis sám ještě něco udělal." neodpustila jsem si rýpnutí s pobaveným úsměvem. Snažila jsem se během toho ignorovat ten fakt, že měl přes sebe vlastně jen kus látky. Nad jeho slovy jsem se zamyslela. "A nebo v tom může hrát roli i třetí strana, kterou neznáme. Přeci jen na nás útočili lidé, ne upíři nebo vlkodlaci." jen co zranění bylo vyčištěné, překryla jsem ho sterilním polštářkem a s pokynutím, aby se trochu nadzvedl, jsem ho i obvázala. Zvedla jsem k němu své oči, ale při jeho otázce jsem sklopila pohled. Zůstala jsem sedět na patách, oblečená s tenkém tílku, které lehce prosvítalo. Přeci jen svoje tričko jsem obětovala pro něj. Ačkoliv to bylo už dlouho, pořád jsem se s tou ztrátou nesmířila. "Co ty víš.. třeba jsem tě právě otrávila a do večera budeš mrtvý." nahodila jsem falešný úsměv a vstala jsem. Rozhodla jsem se dopít zbytek svého saké, takže jsem přešla do kuchyně a sáhla po skleničce, ze které jsem se napila. Po krátké chvíli mi už jemně zčervenaly tváře. Začalo pomalinku působit už to předchozí. Přeci jen jsem nebyla na alkohol zvyklá. "...nechceš se už obléct? Znervózňuje mě to." podívala jsem se po něm přes rameno s tázavým pohledem. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro OblečeníMou otázku odrazí humorem, ale netlačím na ni. Pak by se mohla začít ptát mě a to nemůžu dopustit. "Díky." Zamručím, když mě ošetří, a zvednu se. Stále to ještě bolí, ale už to nekrvácí. Překvapivě kvalitní obvaz, to se musí nechat. Zazubím se při její žádosti a provokativně se na ni podívám. "Copak? Nikdy jsi neviděla nahýho chlapa?" Zasměju se sebevědomě. Ale pak si začnu všímat, jak jí drobně prosvítá tílko a zamračím se. "Dobře, dobře, už jdu. Někde jsem v ledničce zahlédl lahev brandy, vytáhni ji prosím. Mám chut se opít." Poslušně se vydám do ložnice. O pár minut později se vrátím do obýváku v tílku a teplácích. "Takhle lepší, nebo si mám vzít ještě mikinu?" Zabručím a hodím po ní její triko. "A ty se tady taky nevystavuj." Taky mě to znervózňuje. I když nevím proč. Jo, je hezká, ale nahejch hezkejch holek jsem viděl slušné množství. Tak co to má k sakru znamenat? S povzdechem potřesu hlavou. Pokud flašku brandy nevyndala, udělám to já. Každopádně si pak z flašky pořádně přihnu a spokojeně vydechnu. "To je lepší." Zamručím. Cítím, jak to začíná uklidňovat vztek v mě a trochu to otupuje moje myšlení. Drobná červeň do tváří je samozřejmostí. Posadím se i s flaškou na gauč a pohodlně se opřu. "Co ty? Nějaká zranění nebo vše v pořádku?" Obrátím pohled k Tamaki. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Oblečení Pozorovala jsem ho, když se postavil. Malinko kulhal, ale zranění naštěstí nebylo nic vážného, takže bude brzy v pořádku. Částečně se mi i ulevilo. Jen aby si moc nemyslel, že bych ho pak obskakovala. Napila jsem se dalšího doušku saké, ale při jeho otázce bylo pro mě obtížnější ho polknout. "Nemám zrovna teď potřebu ho vidět." vyplázla jsem na něj jazyk, ale naštěstí si dal říct. "Dobrý tedy. Budeš to mít na oplátku že jsi hodný pejsek." provokativně jsem se usmála a prozatím jsem zaplula do lednice. Kupodivu mě překvapilo, kolik toho tady bylo. A hlavně kolik tu bylo i chlastu. Popřemýšlela jsem nad tím, kolik je na něj vůbec alkoholu potřeba, aby ho to složilo. Nevypil ještě před nějakou chvílí polovinu saké? Nicméně sáhnu po brandy a položím flašku na kuchyňskou linku. Za krátkou chvíli se vrátil společně i s mým tričkem. Včas jsem ho chytila. "Díky. Radši si ale vezmu pak jiné." uchechtla jsem se a dál jsem "cucala" svůj zbytek pití. Na jeho otázku jsem jen zavrtěla hlavou na nesouhlas. Po očku jsem jej pozorovala, jak do sebe ládoval další alkohol. Zajímalo by mě, kam to splachuje. "To ještě pořád nejsi v náladě?" nakonec jsem se ho zeptala na rovinu. Nedaly mi ty myšlenky klid. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro PitíZatímco Tamaki své saké způsobně ucucává, já si přihýbám přímo z flašky. Posadím se naproti ní a spokojeně vydechnu. "V náladě na co?" Uchechtnu se. "Trochu jo, ale potřebuju mnohem víc, abych se opil. Nevýhoda rychlého metabolismu. A toho, že moje tělo v sobě skrývá nějakých dalších sto kilo živý váhy." Pokrčím rameny a znova si přihnu. Asi by dávalo větší smysl, kdybychom teď na sebe poštěkali a pak šel každý pít a spát k sobě. Ale přeci jen... její společnost je vlastně fajn. Tedy, do určité míry. Je osvěžující bavit se s někým, kdo nepřemýšlí tak přímočaře jako většina vlků. Zadívám se jí do očí, ale nic neříkám. Jen ji zkoumavě pozoruji, jako neznámou veličinu. "Co, že to tak ucucáváš?" Zeptám se nakonec. "Neumíš snad pít něco jiného, než krev?" Zazubím se. "Já mám v plánu se opít. Po dnešním dni si to zasloužím a řekl bych, že právo na to máš i ty. Ale nehodlám se ti vnucovat. Svatební noc milerád strávím s ohřátou flaškou brandy, raději než s chladnou upírkou." Zazubím se a pořádně si přihnu. Cítím, jak se mi jazyk po brandy rozvazuje a je mi to jedno. Fakt to potřebuju. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Zapíjení Bylo to jak jsem si myslela. Muselo do něj toho spadnou hromada, aby mu to něco udělalo. Což musí být poměrně nevýhoda, když by ho někdo vytáhl někam pít. Například na svatbě bych si nedokázala představit ten účet za alkohol. Naštěstí tohle bylo téma mimo nás. A i mimo mě, pochybuju, že bych s ním šla někdy pít do noci. Usrkla jsem další doušek a všimla jsem si, že mě pozoruje. "Co je na tom divného, že tak zíráš? Chceš snad, abych sis to vyzkoušel?" zazubila jsem se a tentokrát jsem už vypila zbytek sklenky. Už jsem se alespoň u toho saké tolik nešklebila jako na začátku. Lehce jsem naklonila hlavu na stranu a dívala se na něj. "Přijdu ti snad chladná?" obešla jsem i se skleničkou kuchyňskou linku a sedla jsem si na kraj gauče, téměř vedle něj. Skleničku jsem k němu natáhla. Pramen havraních vlasů mi tak lehce spadl do obličeje. "Nalej mi. Teoreticky můžeme zapít i to, že jsme oba pořád ještě živí." krátce jsem se zasmála. Cítila jsem, že jsem se už lehce dostávala do nálady a nějaký odstup mi byl v tuhle chvíli fuk. Jako bych na něj úplně zapomněla. "Zahrajeme si hru. Určitě musíš znát hru s pitím 'Nikdy jsem..'. Takže jestli se cítíš na opití, můžeš klidně začít." pousmála jsem se bezstarostně. Určitě musel poznat, že jsem už veselejší než normálně. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro PitkaPřekvapeně zamrkám, když se upírčiny ladné kroky vydají mým směrem. Nemůžu si pomoct. Možná je to alkoholem, ale mé oči sledují její houpající se boky a modré oči. Tiše zamručím a raději schovám svůj zmatený pohled ve flašce brandy. Pousměju se, když si Tamaki přisedne. I když mě okamžitě do nosu udeří její zápach. Vlastně... ne zápach. Vůně. "Nejsou snad všichni nemrtví chladní? Nebo jsi výjimka a nosíš se sebou přímotop?" Vypláznu na ní jazyk, než jí poslušně doleju sklenku. "Kdybych měl zapíjet to, že jsem něco přežil, musel bych díky tobě pít každej den." Zašklebím se. To, že jsem v podstatě opravdu každý den aspoň něco vypil si nechám pro sebe. Je na ní vidět, že je veselejší. A proti své vůli musím uznat, že jí to sluší. Její havraní vlasy jako by získaly nový lesk a i její oči se blýskají. Kdyby jenom nebyla pijavice. Zamručím si sám pro sebe. Málem kvůli svým vnitřním úvahám neuslyším její nabídku, ale když si ji uvědomím, dravě se na ni usměju. Vycením zuby. "Ale, holčička chce picí hru s vlkodlakem? No to bude zajímavé. Ale jestli si jsi jistá..." Pokrčím rameny. I já začínám už trochu cítit vliv alkoholu, ale bude ho potřeba mnohem víc, abych cítil alespoň nějaké příjemně otupění. "Hm... začněme s něčím jednoduchým. Nikdy jsem nevysál člověku krev." To, že jsem ji, než jsem se naučil ovládat, poměrně dost vypil pod to přeci nespadá, ne? |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Pití Při jeho poznámce o přímotopu jsem se na něj akorát zašklebila jako malé dítě když on na mě vyplázl jazyk. "To, že mám studené ruce ještě nutně neznamená, že jsem chladná celá." věděla jsem, že mi takhle oplácel má rýpnutí, ale v duchu jsem se tomu musela smát, protože měl stejně provokativní smysl pro humor. Měla jsem původně chuť říct, ať se přsvědčí, ale raději jsem si to nechala pro sebe. Během tohohle tlachání jsem ho však po očku pozorovala. Nečekala bych, že někdy budu takhle sedět po jeho boku a budu se bavit. On sám působil daleko uvolněnější a už mi ani nepřipadalo, že by mu moje přítomnost vadila. Co si ale skutečně myslel, to nejspíš nezjistím. Kdoví, možná dalšího rána až nebude po vlivem alkoholu, bude nejspíš vše ve starých kolejích. Na druhou stranu.. možná jsem ani nechtěla, aby tomu tak bylo. Svým způsobem se mi líbilo s ním takhle trávit čas, nechtěla jsem aby to hned skončilo. Lehce jsem na něj přihmouřila oči a chtě nechtě jsem se musela napít. Na tuhle chuť jsem ještě nebyla zvyklá, ale první doušek byl rozhodně lepší oproti saké. "Mohla jsem si myslet, že budeš hrát přímočaře. Ale jak myslíš." povytáhla jsem koutek rtů do šibalského úsměvu. "Nikdy jsem nebyla nahá v přítomnosti jiné ženy." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Hra"Potvoro." Přimhouřím oči při jejím prohlášení, ale poslušně si přihnu z flašky. Ucítím, jak mě alkohol pohladí na jazyku a hřejivě sjede až do žaludku. A téměř okamžitě cítím jak další troška mlhy příjemně dosedne na mé vědomí. Pohodlně se opřu a chvíli Tamaki pozoruji, zatímco se snažím něco vymyslet. Možná je to alkoholem, ale je vidět, jak je uvolněná a veselá. Líbí se mi její smysl pro humor, to je pravda. Alespoň se nenudím. Vlastně je tohle první opravdu příjemný večer za posledních pár měsíců. Večer, kdy se můžu uvolnit a neřešit zítřek. Prostě se jen opít, i za cenu případné kocoviny. "Meh, ať se taky něco dozvím. Nikdy jsem nespal s upírem." Pousměju se a vítězoslavně se usměju. Divil bych se, kdyby neměla nějaké dobrodružství. Konečně, atraktivní je. A ani bych jí to neměl, jako manžel, za zlé. Jednak je naše manželství opravdu speciální a navíc já měl taky pár svých dobrodružství. Myšlenky se mi začnou pomalu stáčet ke Katye, ale násilím je donutím, aby toho nechaly. Teď ne. Užij si ten moment klidu, co máš. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Hra pravdy Pobaveně jsem se pousmála, když bylo zjevné, že jsem mu jeho podlost vrátila. Pak se ale přeci jen poslušně napil. I když musel pít, nevypadal že mu to vadilo. Ba naopak, zdál se dokonce spokojený. No, přeci jen toho už měl upito víc než já. "Jak ty na mě, tak já na tebe." Seděla jsem k opěradlu gauče bokem, takže jsem si jen opřela hlavu o vrch opěradla a dívala jsem se na něj. Z nějakého důvodu mě napadla myšlenka jak bychom vypadali, kdybychom byli obyčejní mladí ve vztahu. Chovali bychom se stejně? Nebo bychom byli k sobě něžnější a zamilovanější? Zatřásla jsem hlavou, abych tyhle myšlenky zahnala. Proč jsem si ho takhle vůbec představovala? Možná bych měla s tím pitím přestat... ale zase by to nebyla taková zábava. Zatvářila jsem se nevinně když se na mě podíval, ale brzy mě to přešlo. Lehce jsem se zarazila a propíchla ho pohledem. Narovnala jsem se, sáhla po polštáři na gauči a hodila mu ho na hlavu. "Tak tyhle věci tě zajímají?" provokovala jsem ho pohledem a krátce jsem se zasmála. Neprodlužovala jsem to a napila jsem se. Dále jsem to ovšem nekomentovala, můj soukromý život ho nemusí zajímat do podrobností. Tentokrát jsem se ale zamyslela. Přemýšlela jsem, na čem ho nyní nachytat. Tak uvidíme. "Nikdy mě nenapadly zvrhlé myšlenky." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Tak zvrhlosti, hm?Polštář, který je na mne hozen, z hlavy sejmu a položím si ho za krk. "Díky, ženuško." Usměju se na ni jak sluníčko na hnoji a zasměju se, když se napije. "Jasně, že mě to zajímá. Tebe by to nezajímalo? Já jen, jestli mám čekat nějakého mstitele, který bude chtít hajít tvou čest, upírko." Mrknu na ni, ale nehodlám se v tom dál rýpat. Její život je její život. Taky nechci, aby se hňátala v podropnostech mého života. Zamračím se na ní. "Opravdu? Nikdy jsi neměla zvrhlé myšlenky? A pak že nejsi chladná." Zanadávám, ale vcelku samozřejmě se napiju. "Nemáš nosit průsvitný tílka." Popíchnu ji. "A nechat si otevřené dveře do koupelny. Jsou lidi, co by si to vzali jako pozvání." Vypláznu na ni jazyk a chvíli jen tak sedím a přemýšlím, co z ní ještě dostat. Koukám se do stropu a bezmyšlenkovitě houpu flaškou, ve které krouží zlatá tekutina. Nakonec se mi na tváři mihne úsměv. "No, když upřímně tak upřímně." Zabručím si sám pro sebe. "Nikdy jsem nebyl přitahován ke svému manželovi." Podívám se na ni a spokojeně vycením tesáky. Hej, v nejhorším se budu muset napít, to taky není tak strašný. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Hra pravdy Polštář splnil bohužel jiný účel, než jsem plánovala. Vyplázla jsem na něj jazyk ať si říkal co chce. "Překvapuje mě, že tě to zajímá u někoho, koho bys měl nenávidět. Alespoň vím, co se ti ve volných chvílích honí hlavou." vypustím ta slova, aniž bych si to nějak hlouběji uvědomila. Na jeho další slova jsem pouze pokrčila rameny. "Jsme tu úplně sami. Nemyslím si, že by se někdo měl v plánu sem vydat. To ti ovšem ale nedává povolení k tomu se o něco pokoušet." střelila jsem po něm varovným pohledem, ale pak jsem se zasmála. S každým dalším douškem má veselost byla víc a víc bezstarostná. Zavrtěla jsem přesvědčivě hlavou na nesouhlas. "Myšlenky mám, to nepopírám. Ale nejsou zvrhlé.. narozdíl od tebe." Mému oku neuniklo, že nad něčím usilovně přemýšlí. Moc se mi nelíbilo, jakým směrem se to ubíralo. Určitě se snažil přijít na něco, co mě zarazí. A taky se mu to povedlo. Překvapeně jsem se na něj podívala a uhnula jsem pohledem. Ani jsem nevěděla, co na to vlastně říct. Přemýšlela jsem... přitahoval mě? Byla to prostá otázka, na kterou se dá odpovědět ano nebo ne. Naprosto jednoduchá, ale přesto bylo pro mě těžké na ní odpovědět. Váhala jsem a opatrně k němu zvedla oči a prohlížela jsem si ho. Pokud jsem to měla soudit férově, tak ano - přitažlivý byl. A za tu krátkou chvíli mě už stihl dostat do pár situací v rozpacích. Zhluboka jsem se nadechla. "Hajzle." zašeptala jsem a napila jsem se pořádného doušku, abych tenhle stud zahnala. "O sobě to s čistým svědomím můžeš prohlásit?" |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro PřitažlivostZasměju se, když mě Tamaki prohlásí za hajzla a napije se. Nebudu lhát, zvedlo mi to sebevědomí. Rozverně na ni mrknu. "Nemůžu. Ale ty nejsi můj manžel." Vítězoslavně se usměju a pak zavrtím hlavou. "Ale dobře, nebudeme slovíčkařit." Zamručím a pořádně se napiju. Cítím to drobné sexuální napětí, které mezi námi pomalu, ale jistě nastává. Nebo alespoň z mé strany. Přistihnu se, jak si ji nezakrytě prohlížím. Dokonalé křivky, havraní vlasy, hluboké oči a rudé rty. Přistihnu i své libido, které díky alkoholu i nedávné přeměně je přeci jen divočejší, jak přemýšlí jaká by byla v posteli. "Ty jsi musela zlomit nejedno srdce, co?" Zamručím a ještě jednou se napiju. Pak se zvednu. Vydám se k ní a celou dobu se jí dívám do očí. Je jasné, co se v těch mých odehrává. Nakloním se k ní, dokud naše tváře nejsou od sebe opravdu jen centimetr. Včetně našich rtů. Vidím, jak se ty její lesknou od brandy. Cítím její vůni, která mi zatemňuje mozek. Dívám se jí do očí a hnědá barva mých očí se plynule mění ve zlatou a zase zpátky, jak má lidská stránka bojuje s mým vlkem. Má ruka vyjede k její bradě a pokud upírka neuhne, palcem z jejích rtů setře zbytky brandy, abych pak onu brandy z prstů olízl já. Jak asi chutná... Přistihnu se při myšlence na její rty. Zavřu oči, když boj ve mně vrcholí. A nakonec se odtáhnu. Je na mně vidět, že se musím přemáhat a stojí mě to hodně sebekontroly. Ale nakonec to zvládnu. Když oči otevřu, jsou již normální, hnědé. Tiše vydechnu. "Měli bychom jít spát. Nebo alespoň dál od sebe. Mohl bych udělat něco, čeho bychom ráno oba litovali." Řeknu tiše. Pokud je v mém hlase nějaká zloba, je cílená hlavně na mou slabost. Olíznu si rty. "Promiň." Zamručím ještě. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Nečekané? Řádně se nade mnou bavil a ještě si ze mě dělal legraci. Na oko uraženě jsem po něm hodila druhý polštář a tentokrát prudčeji, takže mu přistál přímo v obličeji. Nebrala jsem ohled na to, jestli mu to vyleje pití nebo ne. "Nedělej si ze mě srandu!" pronesu nasupeně, ale měl to štěstí, že pil také. Snad i poctivě, pokud si ze mě nesnažil znovu utahovat. Cítila jsem, že moje tváře jemně polil ruměnec, ale těžko říct, jestli to bylo jím nebo tím alkoholem... nebo možná obojím. Co se vlastně stane, pokud budeme v tom pití pokračovat? Kopla jsem do sebe zbytek toho pití, ať mi to v ruce mezitím nezteplá. Začínalo mi být trošku horko a když jsem se na něj znovu podívala, na těle jsem cítila jeho pohled, kterým mě sjíždí. "Působím na tebe tak?" trošku už zvážním a nejistě se pousměji. Zadívala jsem se do prázdné skleničky. To mi ovšem nevydrželo dlouho. Vstal z gauče a sledovala jsem ho. Co jsem ovšem nečekala bylo to, že se vydal přímo ke mě a naklonil se nebezpečně blízko. Až jsem zády zapadla do opěradla měkkého gauče. S překvapeným pohledem jsem mu hleděla do očí. Můj tep se zrychlil jak moc byl blízko během krátkého okamžiku. Odstrč ho. Hned. TEĎ. zněl mi v hlavě varovný hlas, ale já nebyla schopna ho uposlechnout. Jako bych někde hluboko uvnitř chtěla, aby si dovolil více. Aby se mě dotýkal. Sledovala jsem barvu jeho očí, která se chvílemi měnila. Nepřekvapovalo mě ani to, že se jeho barva očí mění. Fascinoval mě pohled, kterým na mě hleděl. Neskrývaný a roztoužený, při kterém jsem zatajila dech. A já byla jako v tranzu. Jeho prst mi přejížděl po vlhkých rtech a já se neubránila tichému vydechnutí. Ten dotyk byl tak letmý ale přesto tolik intenzivní. Aniž bych si to uvědomila, lehce jsem nadzvedla bradu v očekávání. Jenže to se nestalo. Odtáhl se a mě připadalo, že se konečně můžu nadechnout. Ačkoliv mě zalilo lehké zklamání. Proč jsem vlastně byla zklamaná? To mě má opravdu tak snadno v hrsti? To není možné. Narovnám se a na gauči si sednu na paty. Krátkou chvilku jsem to napětí ještě rozdýchávala, ale nespouštěla jsem z něj pohled. Pohled, který vybízel k tomu, aby pokračoval. Vydechnu si a zkousnu si spodní ret. "Jo... možná toho alkoholu pro dnešek stačilo." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro KrizeUž jsem si myslel, že se mám pod kontrolou. Že jsem šelmu zahnal a podařilo se mi zchladit libido. Ale pak uvidím její pohled. A vidím v něm úplně to samé, co cítím já. Ten neskutečný chtíč. Chci si ji přivlastnit. Chci ji mít. Každý centimetr jejího těla musí být můj, jinak zešílím. S téměř nadpřirozenou přesností vnímám její vůni a její pohyby. Jak si skousne ret. Znova zavřu oči a chvíli se to snažím vydýchat, uklidnit se. A pak se rozhodnu udělat něco, co je dost možná velmi zbabělé. Přenechat zodpovědnost jí. Znova se k ní nakloním. Tentokrát jsou mé rty kousek od jejího ucha. Dost blízko na to, aby se o něj otíral můj horký, vzrušený dech. Má ruka ji jemně vyjede po bradě a pohladí ji po tváři. Není to kdovíjaké hebké, zamilované pohlazení. Spíše majetnické. Dech mám nepravidelný a zrychlený, stejně jako tep srdce. Olíznu si rty. "Teď se můžeš zvednout a odejít. A já ti přísahám, že už se to nebude opakovat. Že už se nikdy o nic nepokusím." Nejsem si jistý, jestli tuhle přísahu budu opravdu schopen zvládnout. Na druhou stranu je dost možné, že tahle momentální slabost je kvůli alkoholu. "Alespoň pokud sama nebudeš chtít. A nebo tady můžeš zůstat." Při té poslední větě se mé celé tělo nevědomky natiskne blíž. Jako by žebralo o to, aby nikam nechodila. "A v tom případě za sebe neručím." Tohle všechno zašeptám do jejího ucha. Tak intimně, jako drobná sladká nic milenců. Má ruka je jemně položená na její tváři a alespoň mě přijde můj dotyk rozpálený jako rozkutané železo. Nebyl by pro ni problém vstát a prostě odejít, nehodlám ji tu držet proti její vůli. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro K nevydržení Bedlivě jsem ho sledovala. Všimla jsem si, že zaváhal a možná se i trošku napjal. Nejspíš bojoval se svým rozhodnutím. V těch temných očích jsem viděla, jak v nich hoří malá jiskra, jenže ji nechce nechat vzplanout. Přesto však nad ním převládala a když se znovu sklonil, cítila jsem, jak mi buší srdce. Tentokrát se sklonil k mému uchu a mě polilo horko. Jeho dech na mém krku mi tělem projel jako výboj a přiváděl mě k zoufalosti. Znovu jsem si nervózně kousala spodní ret. Přejel mi přes krk ke tváři a já k němu odevzdaně vzhlédla. Neuniklo mi, že jeho rty začaly být suché od toho, jak se snažil vydechovat. A následně si je musel zvlhčit. Provokativně jsem se pousmála. Má vnitřní bohyně se pomalu probouzela a chtěla hrát s ním jeho hru. Nebo ho minimálně dohnat na pokraj šílenství. "Ale ty nechceš abych se zvedla.. že?" zašeptala jsem polohlasně a jemně jsem položila dlaň na jeho hruď v místě, kde měl srdce. Když se přitiskl více, pod tím nátlakem jsem slabě cítila, jak jeho srdce bije rychleji. Na sucho jsem polkla a neuhýbala mu pohledem. Do té doby než se sklonil k mému uchu a tělem mi projel další výboj. Tak intenzivní, že jsem zatajila znovu dech. "Co uděláš, pokud zůstanu..?" zašeptala jsem tiše, ale záměrně jsem nedělala další krok. Pouze jsem víc stiskla v dlani jeho mikinu. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro VzrušeníZhluboka se nadechnu, když položí svou chladnou ruku na mou hruď a zavrtím hlavou. Nezvládám moc mluvit. Vzrušení naprosto ovládá celou moji bytost. A ta mrcha to ví. Hraje si se mnou jako s pěšcem v šachách. A já s tím nezvládám nic dělat. Její hlas i vůně se mi zabodává do páteře jako stříbrná kulka. Ale tou jemnou bolestí je to právě slastné. Neujde mi, jak stiskne moji mikinu. Trošičku se oddálím po její otázce. Oči mám už zase zářivě zlaté. A tentokrát definitivně. Měla odejít když měla šanci. Lehce zavrčím. Tuhle hru můžou hrát dva. Má ruka hrubě vjede do jejích vlasů a donutí ji zaklonit hlavu. Nebudu tak snadno kontrolovanej. Bude se muset snažit víc. Druhá moje ruka vjede pod její tričko a pevně ji ke mě přitiskne za její boky, do kterých zaryje nehty. Využiji obnaženého krku a začnu obsypávat její ohryzek a klíční kost žhavými polibky mých rtů, občas jemně skousnu či místo olíznu. Začnu rty i rukou stoupat výš, dokud nejsou mé rty těsně u jejích a má ruka těsně u jejích ňader. A pak se prudce odtáhnu, i když proti své vůli. Jen mé oči propalují ty její. "Vezmu si tě. Celou. Nezbude na tobě místo, které bych dokonale neznal a nepatřilo mi." Řeknu prostě. Snad díky tomu, že mé vzrušení dosáhlo až nemožné úrovně najednou myslím jasně. Asi jako když se propijete do střízlivosti. "Varoval bych tě, že nebudu něžný. Ale něco mi říká, že s tím počítáš." Pousměju se a znova se k ní nakloním. Naše rty se o sebe otřou, ale nedá se to považovat za polibek. Snad jen za prolnutí našich rozpálených dechů. Palcem přejedu po její tváři a zadívám se jí do očí. "Tak co, Tamaki?" Opřu se čelo o čelo. "Chceš víc, nebo se mě bojíš?" Vycením bojovně zuby a... čekám. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Prolomení tenkého ledu Zvedla jsem mu předtím sebevědomí svým přípitkem. Mě ovšem nyní těšil pohled na to, jak moc ze mě vyšiloval. Ta jiskra v něm plála a brzy se vezl s jejím proudem. Já jsem ovšem nebyla pozadu. Ten plamen mě spaloval úplně stejně a bylo mi v tuhle chvíli i jedno, jaké spory mezi námi byly. Chtěla jsem ho cítit ve své blízkosti, chtěla jsem cítit jeho prsty a.. jeho rty. Nemusela jsem na to čekat dlouho. Poslušně jsem zaklonila hlavu a vystavila tak svůj krk více jemu. Ucítila jsem, jak jeho teplé ruce vjely pod mé tílko a začaly prozkoumávat, co je pod nimi. Následovaly je horké rty na mé šíji a já se neubránila tichému vzdechu. Pokračoval v obou směrech výš a mé tělo zoufale žadonilo po jeho hrátkách, prohnulo se lehce v zádech. Jenže pak jako když utne, odtáhl se a já se mu rozpálená podívala do zlatavých očí. Viděla jsem v nich neskrývanou touhu, ale i nebezpečí. Ten pohled, kterým mě propaloval snad do hloubi duše, mě však přitahoval víc než cokoliv jiného. "A když ti ho nedám jen tak~?" odpověděla jsem sladce a šibalsky jsem se usmívala. Když se ke mě znovu skloní, položím si ruce kolem jeho krku a jednou rukou si zezadu hraju s jeho hrubými vlasy. Sama jsem odhalila svůj chrup v úsměvu tak, že mohl vidět drobné špičky mých špičáků. "Když se na mě podíváš.. co myslíš, že převládá? Strach..? využila jsem momentu, kdy to nejspíš nejméně čeká. Rukama jsem ho stáhla na sebe a převalila tak, že nyní byl on ten, který seděl v měkkém gauči. Sedla jsem si tak na něj obkročmo bez jakéhokoliv ostychu. "...nebo oheň, kterým mě spaluješ až do morku kostí?" položila jsem své dlaně na jeho hruď. Nečekala jsem dlouho na odpověď a spojila jsem naše rty ve vášnivou sérii polibků. Vůbec jsem nevěděla co dělám, byla jsem unášená tím proudem vzrušení. Pevně jsem stiskla oběma rukama mikinu, která se mi teď jevila jako překážka. Polibky jsem poté na chvili přerušila, ale neodtahovala jsem se. Naše rty se jen letmo dotýkaly. "Sundej si to.." zašeptala jsem tiše s roztouženým úsměvem. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Potopení seNevědomky zasténám, když se její prsty obmotají kolem mého krku a začnou si hrát s mými vlasy. "Vezmu si tě, Tamaki. Ať už se mi dáš nebo ne. Budeš moje." Zamručím. V mém hlase není hrozba. Spíše konstatování. Zadívám se na její ostré špičáky, ale necítím strach. Spíše to mou touhu ještě více rozpálí. Překvapeně heknu, když se místo ní ocitnu na gauči a její tělo na mě dosedne. Až bolestně cítím, že naše klíny jsou od sebe odděleny jen pár vrstvami látek. Mé ruce vjedou znova pod její tílko a pevně chytnou její boky a následně i majetnicky stisknou její zadeček. Tiše zapředu. Má tak neskutečně dokonalou pokožku... A jak je chladná, je to příjemný kontrast k mému rozpálenému tělu. Její vášnivé polibky mě překvapí, ale okamžitě je začnu oplácet. Svým jazykem zkoumám ten její a zapojuji je tak do tance. Kdybych si nedal pozor, snad i tohle by stačilo k vyvrcholení. Jak mě zaplavuje ta řeka rozbouřené vášně, která jen čekala, až se bude moc pustit, je pro mě těžší se kontrolovat. Takže se rozhodnu s tím přestat. A užít si to. Občas hladově skousnu její spodní ret. Neberu si servítky, něžné tohle nebude a ona to ví stejně dobře jako já. Zakňučím, když s polibky přestane. Ta malá mrcha mě má dokonale obmotanýho kolem prstu a já s tím nedokážu nic dělat. Poslušně ze sebe strhnu své svršky. Odhalím tak své obvazy, ale rána není přes mlhu vzrušení v podstatě cítit. A případná bolest je pro mě příjemné koření. Dívám se jí do očí, ale její svršky ještě nechávám být. Místo toho zkoumám její tělo rukama, každičky centimetr si vrývám nesmazatelně do paměti, jak bříšky mých prstů putují po jejích bocích, bříšku, zádech... po všem na co dosáhnou. Dívám se jí do očí a znova se naše roztoužené dechy míchají a ten nedokonalý polibek, jak se naše rty o sebe otírají je svým způsobem ještě dráždivější. Jemně se usměju a v očích mi zahraje hravá jiskřička. "Promiň, jestli ti ublížím." Zamručím něžně, ale pak se znova potopím do té rozpálené řeky vášně a hladově ji políbím. Hladově skousnu její spodní ret a pak spojím naše rty v téměř nekonečném polibku. Ani jeden z nás nepotřebuje moc dýchat a já za to teď děkuji komukoli, kdo bude poslouchat. Neobtěžuji se s opatrným svlékáním své upírky. Prostě z ní tílko i s podprsenkou hrubě servu a pevně ji na svůj nahý hrudník přitisknu. Tisknu ji k sobě tak pevně, že by se mezi nás nevešel snad ani vlas. Mé rozpálené tělo a její chlad se spojuje v něco lahodného. Zatnu nehty do jejích zad a druhou rukou sjedu pod její kalhoty na její zadeček, který majetnicky stisknu. "Moje." Zavrčím hladově do polibku. Ale pak se přeci jen donutím odtáhnout. "Tady, nebo ložnice?" Zeptám se, zatímco přerývaně dýchám. Ale i kdyby chtěla odejít do ložnice, nehodlám ji jen tak pustit. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Pohlceni žárem I když jsem si to sama sobě v duchu nechtěla přiznat, nemohla jsem se ho nabažit. Přiváděl mě k šílenství stejně jako já jeho. Každá jeho reakce, vzdech, dotyk.. bylo to pro mě jako dávka něčeho, co nutně potřebuju. Jeho potřebuju. Musela jsem se nad těmi slovy pousmát. "Alee.. to po mě tolik toužíš?" odpověděla jsem s provokativně melodicky, ale už trochu zadýchaně. Neprotestoval vůči mému požadavku a mlsně jsem si ho prohlížela, když se svlékal. Ani jsem si nevšimla, že jsem si znovu kousala spodní ret. Jeho teplé prsty zkoumaly mé tělo a já se u toho lehce prohnula. Chvílemi jsem i cítila na sobě husí kůži, jak moc na mě ty doteky působily. Bylo to až neskutečné, co to se mnou provádělo. Netrvalo to dlouho než se naše rty znovu spojily ve vlnu vášnivých polibků, místy s jeho kousnutím. Během polibků jsem drze dosedla na jeho rozkrok. Uniklo mi tak tiché vzdychnutí v té kombinaci s jeho rty. "Šmejde.. jeden.." zašeptala jsem a jeho kousnutí jsem mu jednou oplatila. Ovšem s mými špičáky to bylo daleko intenzivnější. Možná jsem se nechala až moc unést a lehce jsem jeho ret i roztrhla. "Nemám z toho strach.." poznamenala jsem s vyzývavým úsměvem. A než jsem stačila říct něco dalšího, vyloženě můj vršek roztrhl a nyní mě měl před sebou v celé mé přírodní kráse. Znovu jsem vydechla a mé vzrušení stouplo, když mě takhle viděl. Svým hrudníkem jsem se krátce na to přitiskla na ten jeho a drze kradl další polibek z mých rtů. Znovu jsem rukama objala jeho krk. Když pak znovu promluvil, zezadu jsem jej zatáhla za vlasy, aby lehce zaklonil hlavu. "Ložnice bude prostornější.." usmívala jsem se a můj pohled hořel. Hořel touhou po něm. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro PlamenyPřekvapeně zasténám, když upírka drze dosedne na můj rozkrok. Podvědomě přiřrazím proti ní a zavrčím. "Copak, čubko? Máš s něčím problém?" Zavrčím znovu, když má ústa zaplaví sladká a hořká chuť mé vlastní krve, poté co mi roztrhne ret. Na oplátku dravě zatnu nehty do jejích zad a pozadí a to tak hluboko, že ucítím jak mi na prsty steče pár kapek krve. Spíše než očima zkoumám její téměř nahé tělo rukama a čichem. Cítím její vzrušení, cítím že je rozpálená jako já. Její vůně i hlas je pro mě jako droga. Nemůžu se jich nabažit a chci víc. Chci aby sténala moje jméno, když ji budu přivádět k rozkoši. Chci aby zapomněla na cokoli, kromě tohohle momentu. A to stejné chci pro sebe. Poslušně zakloním hlavu a vyzívavě se usměju. "Někdo by řekl, že je ložnice i nudnější. Ty nemáš moc fantazie, viď?" Rozverně na ni mrknu, ale pak se i s ní na sobě poslušně postavím. Držím ji pevně za její dokonalý zadeček a tisknu ji na sebe. Hladově tisknu své rty na její. Ta chuť mě přivádí k šílenství, vraždil bych pro ni. Sladká a přeci kořeněná. Vezmu její ret mezi své zuby a jemně zatahám, než ho pustím. Celkem bez větších problémů si razím cestu k ložnici a celou cestu ji hladově líbám a nedovoluji, aby její tělo bylo od mého zbytečně daleko. V ložnici se posadím na postel a ji nechám na svém klíně. Na chvíli se donutím odtáhnout a jen si ji prohlížím. Stále s tím stejným hladem, ale i s obdivem. "Jsi nádherná." Zamručím a pak ji k sobě znova přitisknu. Své rty přisaju na její klíční kost a začnu jí tvořit náhrdelník ze značek po hladových polibcích. Normálně jsem poměrně dominantní, ale s ní... Mám určitou chuť ji nechat, ať má otěže ona. I když si je bude muset zasloužit. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Uzivala jsem si ten pohled na nej, kdyz jsem citila, jak vysel mym bokum vstric. Sama jsem musela zastenat, protoze jsem na tom miste citila, jak jsou jeho kalhoty napnute. Jeho telo o me zoufale zadonilo. "Jestli mi tak jeste jednou reknes, ukazu ti jaka 'cubka' dovedu byt." zatahla jsem ho za vlasy trochu vic a sklonila jsem se k jeho krku, abych ho posela horkymi, misty trochu pichlavymi polibky. Zaryl sve nehty do mych zad a ja se s lehkym ceknutim napjala. Zada mi polila lehka paliva bolest, ale v tuhle chvili me vice vzrusovala nez bolela. Pripadalo mi, ze me moje telo vubec, ale vubec neposloucha. Slysela jsem jak jeho dech ztezkl po tom vsem a jak preryvave dycha. Nesouhlasne jsem zavrtela hlavou. "Prave ze az moc." On sam si vybral tyhle hratky okorenit o sladkou chut krve. Ovsem na to si vybral spatneho partnera. Nebo mozna az moc dobreho? Nez jsem stihla cokoliv dodat, zvedl me za stehna a vstal spolecne i se mnou. Byla jsem pro nej vubec nejakou zatezi? Pozorovala jsem, jak se napjaly jeho vypracovane svaly, pravdepodobne vydrene z boju a treninku. Pritiskla jsem se k nemu a drzela jsem se ho okolo krku. Zatimco miril nahoru, sklonila jsem se k jeho uchu a spicakem jsem jemne zkousla jeho lalucek. Drzela jsem se jako kliste do doby, nez jsem pod koleny ucitila mekkou postel. Na okamzik se odtahl a prohlizel si me zkoumavym pohledem. Kam se vubec podel vsechen muj stud? Rozplynul se nejspis v mlhu spolecne se sakem a brandy. Nedokazala jsem udrzet dalsi vzdych, kdyz si me zacal drze znackovat. Lehce jsem se zacervenala po jeho pochvale. "Nelzi a radeji mlc." Vzal jsem jeho tvar do dlani a venovala jsem mu nekolik francouskych polibku, behem kterych jsem se zaprela o jeho hrud a donutila jsem ho si lehnout na postel aniz bych je prerusila. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro LožnicePřekvapeně heknu, když mě pár drobných ale překvapivě silných rukou donutí si lehnout. Vjedu rukou do jejích vlasů a znova podvědomě přirazím proti jejím bokům, zatímco si s ní vyměňuji žhavé polibky. Každý z nich je doprovázen drobným zasténáním z mých úst. Volnou rukou pevně masíruji její zadeček, zarývám do něj nehty a způsobuji jí pravděpodobně stejné množství bolesti jako rozkoše. "Nelžu. Jsi nádherná." Pousměju se a pohladím ji po havraních vlasech, než se má pozornost vrátí k jejím rtům. Hladím ji po tváři, zatímco si s ní vyměňuji drobné polibky. Stále mám na sobě pouze tepláky a jsem si moc dobře vědom toho, jak blízko je její klín tomu mému. Mučí mě to. Chci si ji přivlastnit. Potřebuju to. Jako dávku drogy. "Tak se ukaž, s tou svou fantazií." Usměju se dráždivě, očividně se jí snažím vyprovokovat k dalšímu kroku. "Nebo si netroufáš, čubičko?" Při tom jí znova skousnu spodní ret. Usměju se a volně položím ruce na její boky, zatímco čekám, co udělá dál. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Drzý vlk Přiznám se, že jsem trochu zaváhala nad tím, jestli svá slova myslí vážně a nebo se jedná o vliv alkoholu, který dohnal nás oba. Neodpověděla jsem mu na to, pouze jsem lehce přidala na intenzitě svých polibků. Jak vlastně bude vypadat následující ráno? Budeme si tohle vůbec pamatovat? Nebo se vzbudíme s totálním oknem vedle sebe? Odložila jsem v mysli ty otázky stranou, protože teď nebyly podstatné. Teď, v tuto chvíli, jsme oba chtěli ukojit to, co jsme začali. Po krátké chvilce jsem polibky přerušila, aniž bych se odtáhla a záměrně jsem se posadila na jeho klín, na kterém jsem cítila jeho tlak. "Přestaň mě štvát.." vytáhla jsem koutek rtů do jemného úsměvu a rty jsem cestovala níže po jeho krku, dále přes klíční kosti na hruď než jsem se zastavila u jedné z jeho bradavek. Nebyl jediný, kdo měl svůj protějšek v hrsti. Zvedla jsem k němu oči a sledovala jsem, zda to pozoruje. S lehkým úsměvem jsem po ní přejela špičkou jazyka a sledovala jsem tu reakci. Nezdržovala jsem se ovšem dlouho a svými ústy jsem prozkoumávala další část jeho těla, která pokračovala dolů. Čím jsem byla níž, záměrně jsem se otřela o jeho rozkrok a rty jsem se pak zastavila těsně u hranice jeho kalhot. Odtáhla jsem se a s provokativní jiskrou v očích jsem se střetla s jeho dychtivým pohledem. "..nebo tě budu přivádět k šílenství tak dlouho, dokud nezačneš zoufale škemrat." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro ProvokatérkaZnova lehce heknu, když mi její zadeček přistane na klíně. Potvora provokativní! Už tak přerývaný dech získá ještě víc na intenzitě, když mi její rty začnou putovat po krku. Trochu se napnu, jak očekávám, že se zakousne. A s překvapením zjistím, že se toho nebojím. Ba co víc, chci to. Jsem zvědavý, jak to je vlastně cítit. A jak jí bude moje krev chutnat. Trochu se uvolním, když její rty pokračují v putování níže, přes mou kliční kost a až příliš dlouho se zdrží u mého hrudníku. Dívám se jí do očí, ve kterých vidím nepříjemně hravou jiskru. Něco mi říká, že jsem se možná neměl dát tak levně. Lehounce zasténám, když ucítím její jazyk na své bradavce. Netečně zaryju prsty do jejích zad, když pokračuje níž. Tuším, že to bude prodlužovat tak dlouho, dokud se neutopím ve vlastním šílenství. A jakkoli lákavé to je pro ni, já zjišťuji, že je pro mě těžší a těžší zůstat v klidu. Zvláště, když se otře o můj rozkrok a zastaví se těsně nad lemem mých kalhot. Naštvaně se zadívám do jejích očí. "Potvoro... mrňavá." Odpovím zadýchaně a vjedu rukou do jejích vlasů, zatímco se jí dívám do očí. "Sama víš, že ke škemrání nemám daleko." Palcem přejedu po jejích rtech. "Vždyť vidíš, co se mnou děláš, upírko." Zamručím a usměju se. Ale v duchu přísahám, že ji nebudu nic dlužen. Příště ji připoutám k posteli a budu ji několik hodin mučit, tu malou mrchu. Ignoruji při tom, že dost možná žádné příště nebude, že si dost možná nic nebudeme pamatovat a že dost možná toho budeme oba litovat. Odmítám na tohle myslet. Chci se soustředit na tenhle moment a na ni. A na ten spalující žár v mém nitru. "No tak, vždyť to musíš chtít stejně jako já." Zamručím zoufal a pohladím ji po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Oddaný Ucítila jsem lechtivý pocit v klíně, když jsem ho zaslechla vzrušeně vydechnout. Chtěla jsem si s ním původně trošku hrát, ale tímhle tempem to nejspíš nepůjde, sama jsem chtěla pořád víc. Chtěla jsem jeho - jeho celého a jen pro sebe. Nervózně jsem si znovu kousala ret, jakmile ke mě vzhlédl tím naštvaným, ale přesto žádostivým pohledem. Když přejel palcem po mých jemných rtech, těsně před tím, než ruku stáhl k sobě, špičku prstu jsem letmě vzala do úst, aniž bych mu uhnula pohledem. Lehce jsem do něj pak i kousla a pousmála se nad jeho zadýchanými slovy. "To nepopírám... protože tě teď v tuhle chvíli opravdu chci.." sklonila jsem se zpět k němu a drze jsem si ukradla ještě jeden polibek. "Někam se ztratily tvoje předešlé výhrůžky.." neodpustila jsem si rýpnutí a začala jsem jej znovu líbat. Druhou rukou jsem se nad ním zapírala a tou volnou jsem vzala jeho dlaň. Položila jsem ji na své holé ňadro a vzdychla jsem mu tiše do úst. Ruku jsem mu poté vedla níže směrem přímo do mých kalhotek. Pustila jsem pak jeho ruku a nechala mu volný prostor. Mezitím jsem znovu dosedla na jeho vzrušený klín s větším nátlakem. "...a chci tě celého." zašeptala jsem roztouženě a jazykem jsem olízla ranku z jeho rtu. Jeho krev byla sladší, než jsem si původně myslela. Mé tělo se začínalo malinko lesknout potem z toho, jak moc jsem byla rozpálená. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro PodřízenýJemně stisknu její ňadro, když na něj položí mou dlaň. Slastně zachrčím a opatrně stisknu i její bradavku, než mě donutí změnit stanoviště. Usměju se na ni, když ucítím její horkost a vlhkost. "Tady je někdo nedočkavý." I když já mám co říkat. Mé mužství bolestně tepe i při tom nejjemnějším doteku jejího klína. Jemně začnu prsty škádlit její klín. Není to nic, co by jí mohlo přivést kdovíjakou rozkoš nebo útěchu. Spíše to vystupňuje její hlad. Aspoň bude vědět, jak se cítím já. I po mých bedrech stýkají drobné kapičky potu a já se vlastně musím držet, abych se nepřeměnil. Nebo tu sprostou upířu děvku prostě neohnul o stůl a neukázal jí, jak se to dělá u nás. Zafuním, když znova dosedne na můj klín a pak olízne můj krvácející ret. Tiše zamručím a po krátkém přemýšlení nakloním hlavu na stranu, aby měla snažší přístup k mému krku. "Chceš se napít, ne?" Zamručím a zatnu nehty do okolí jejího klína. Hraju si s jejím přirozením, jedním prstem ji provokuji zevnitř a dlaní občas pohladím její poštěváček. "Chci tě, Tamaki. Celou noc nechci dělat nic jiného než tebe." Pousměji se. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Opirala jsem se dlanemi o jeho horouci hrud. Nemohla jsem dele vzdorovat, z ust mi unikl dalsi vzdych, ale kousla jsem se do rtu, aby neunikl dalsi. Nechtela jsem mu doprat ten pocit, ze me ma pod palcem, ale nejspis mu to stejne neuniklo Kratce jsem se zarazila jakmile mi nabidl svuj krk. Prekvapilo me to, protoze jsem to nemela vubec v planu. Nechtela jsem si to dovolit, dokud by se sam nenabidl. On ale nejspis vedel, ze mam v ustech sucho a jen jsem polkla. Nez jsem stihla ovsem promluvit, vydralo se mi z ust dalsi zastenani a pri jeho slovech me tvare znovu mirne zruzovely. Znelo to tak sproste, ale presto.. v kombinaci s jeho rozvasnenym hlasem a spalujicima ocima me to vzrusovalo. Co se mnou vubec provedl ze jsem mu tak hrala do karet? Jeste rano jsem ho nemohla vystat vedle sebe a nyni jsem lezela s nim v posteli, temer zbavena veskereho pradla. Presla jsem rty k jeho uchu, na kterem mohl pocitit muj dech. "Mucis me.. skoro k nevydrzeni." Zaseptala jsem tise predtim, nez jsem sve spicaky ponorila hluboko do jeho kuze. Z ranky se zacala ihned valit krev, kterou jsem zacala dychtive polykat. Me srdce divoce bilo a usta mi zaplnovala ta sladka chut, ktera na me pusobila jako droga. Jako kdybych objevila svou novou zavislost. Spolykala jsem jeste nekolik dousku a odtahla jsem se. Venovala jsem mu kratky pohled s jasne rudyma ocima a krvavymi mokrymi rty, nez jsem krev slizla jazykem. Cast krve mi od ust stekla i po krku primo mezi nadra. Mela jsem co delat, abych popadla dech. Nebyla jsem schopna dalsich slov, proto jsem se radeji presunula k cinum. Svymi nehty nehty jsem mu silneji prejela po hrudi az dolu, dokud jsem se prsty neocitla u jeho teplaku. Chytila jsem okraj a opovazlive jsem je stahla z jeho boku i s trenkami. Odkryla jsem tak jeho chloubu, ktera me celou tu dobu tlacila a drazdila. Chytila jsem jeho muzstvi do dlane a sama jsem se k nemu sklonila. Prejela jsem jazykem po spicce a po ocku jsem sledovala jeho reakci. Parkrat jsem spickou jazyka zakrouzila, nez jsem si ho vzala do ust a zprvu pomalejsimi pohyby jsem se zacala pohybovat. Zavrela jsem nakonec i oci a sve tempo jsem dle jeho nasledujicich reakci postupne zrychlovala. Chtela jsem byt pro tuto noc jeho devkou, ktera mu udela dobre a naplni jeho neukojitelnou touhu. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro DěvkaK vlastnímu překvapení zasténám, když ucítím dva ostré špičáky, jak se prodírají mým krkem. Vždy mě bolest vzrušovala. Ale tohle je extrém. Nádherný extrém, který mě téměř přetáhne přes okraj. Jen silou vůle se uvolním a pevněji ji k sobě přitisknu. Zajímalo by mě, jestli jí chutnám. Ale podle toho, jak krev hltá asi ano. Mohla by ji pít docela dlouho, než bych si potřeboval odpočinout. I když cítím, jak se mi trošičku točí hlava, bude to spíše ze vzrušení než z nedostatku krve. Tělo takovýhle zbyteček nahradí téměř okamžitě. Alespoň to moje. "Vypadáš sexy. Bohyně. Bohyně chtíče." Zamručím, když se Tamaki narovná a já sleduji, jak kapička mé krve stéká po jejím těle mezi její ňadra. Palcem ji rozetřu do jejích ňader a pak ho olíznu. Usměju se. I já cítím, jak je má krev sladká a hořká. "Tohle se mnou děláš ty, víš to?" Zamručím tiše a palcem, který je stále trochu od krve, znova pomazlím její rty. Cítím, jak je žhavá a divím se, že má krev nezačne syčet jakmile se jejích rtů dotkne. "Ty rudé oči ti sluší. Celá jsi taková... rozkošně zvrácená." Zamručím znova. Jakkoli byl sex vlkodlaků divoký, byl taky dost tradiční. Tohle je příjemná změna. Ale pak mi jednoduchým gestem vezme jakákoli další slova. Zakloním hlavu dozadu a zavřu oči. Ze rtů se mi vydere zavrčení, míchané se zpěvavým zasténáním. Má ruka vjede do jejích vlasů, když celou moji bytost obklopí její sametové rtíky. Alespoň mi to tak přijde. A znova ucítím, že jsem na hraně orgasmu. Ale odmítám se dát tak snadno. Uvolním se a jen něžně hladím její vlasy. Nevnucuji jí nějaký rytmus, nechávám jí ať si vybere vlastní. Ruku v jejích vlasech mám jen jako ujištění pro nás pro oba. Sténám nahlas, nebojím se. V nejhorším mě uslyší sousedé a to mi teď je jedno. A nebo naše hlídka a ta mi taky může políbit prdel. Užívám si každý pohyb toho horkého a vlhkého sametu kolem mé chlouby a jen ať Tamaki ví, jakou mi způsobuje rozkoš. Ale i přes veškerou mou snahu... je až moc dobrá. Otevřu oči a zadívám se na ní. "Za chvíli budu. Čubičko." Pousměju se a pohladím ji po tváři. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Oddaný Zaslechla jsem jeho neskrývané sténání, které lahodilo mému uchu. Nesnažil se být potichu, rád dával najevo jak se mu mé rty líbí. S jeho tónem hlasu to bylo sexy. Opravdu.. hodně sexy, až jsem sama pociťovala potřebu nedočkavosti. Jenže taky na oplátku jsem mu to stejnou mincí vracela v podobě svých hrátek. Zajížděla jsem rty hlouběji, při pomalejších pohybech jsem si různě pohrávala jazykem a rty sála. Cítila jsem ve vlasech jeho prsty, snad možná proto, aby nějakým způsobem ventiloval svoji rozkoš. Ovšem to, jak moc byl vzrušený, jsem poznala už při tvrdosti jeho chlouby. Po jeho slovech jsem k němu zvedla krátce pohled, než jsem ho znovu sklopila a zajela jsem nejhlouběji, co jsem zvládla. Následně na to jsem se ale odtáhla a mlsně jsem si olízla rty. "To ti nedovolím. Ne, dokud tě nejdříve neucítím.." zašeptala jsem hříšně a zvedla jsem se v kolenou, aby na mě viděl. Provokativně pomalu jsem si před ním začala stahovat tenké krajkové kalhotky, dokud jsem je pak neodhodila stranou. Nyní mě viděl v plné své kráse tak, jak jsem byla přírodou stvořena. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro VzpouraZoufale zavyju, když ta potvora přestane. A hned poté, co si mě vzala až do krku! "Myslíš si, že nemám výdrž? Holčičko, jsem vlkodlak. Neplánuju tě během noci jen tak nechat být. Místa máme hodně. A já tě chci." Poslední slovo táhle zavrčím, mé oči naprosto fixované na drobné látce jejích kalhotek, která pomalu sklouzává dolů. Olíznu se a pak... Vymrštím se a rychle si s ní vyměním pozice. Abych zabránil případným pokusům o obranu, rychle a pevně jí svážu ruce tričkem, které ještě přivážu k pelesti postele. Asi by se z nich dostala, kdyby chtěla. Ale to by nebyla hra. A ona to snad chápe. Blýsknu po ni hravým pohledem a dobrou minutu nic nedělám. Jen si ji prohlížím. Od hlavy až k patě. Její symetrickou tvář, dlouhou šíji, dokonalá prsa, útlé boky... všechno. Všechno si vrývám do paměti jako bych to tesal do kamene. Nehty vyjedu od jejích kolen k jejím stehnům a při tom se k ní nakloním. Ukradnu si jeden hladový polibek a dlouze se otřu o její klín svým mužstvím. Ale nevniknu do ní. Ještě ne. A že mě to stojí nějakého přemáhání. Místo toho jí dravě kousnu do rtu. A pak ji políbím na bradu. Zuby přejedu po její krkavici a rukama jemně škrábu její boky. U jejích ňader se zdržím déle. Každému věnuji patřičnou pozornost svých rtů, abych pak vzal do úst její bradavku a jemně ji stiskl rty a zatahal. Opakuji to i s druhou. Polibky kopíruji osu jejího těla, dokud se neocitnu u jejího klína. Pohledem zkontroluji, jak jsou její ruce svázané a pak dlouze olíznu její klín. Slastně zavrním nad tou chutí a mé ruce najdou její ňadra. Dívám se jí do očí, zatímco rty a jazykem obstarávám její klín a rukama ne zrovna jemně mučím její prsa. Až když ucítím, že se blíží její orgasmus, něžně políbím její poštěváček a odtáhnu se. Abych se pak svými rty, ještě vlhkými od ní, přisál na ty její a panovačně ji políbil. "Nechci, aby se nám upírek unavil." Zavrním posměšně a pohladím ji po čele. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Byl temer na pokraji zoufalstvi, kdyz jsem se od nej odtahla. Kdybych ho nechtela tak dychtive citit v sobe, pokracovala bych az do konce. Chutnal dobre a uz ted se mi sviral klin pri pomysleni, ze takova velka chlouba pronikne mezi me nohy. Lehce jsem se nad jeho slovy pousmala. "Tvou vydrz nezpochybnuju. Pochybuju pouze o te sve." Prejela jsem jeste kratce dlani po jeho pulzujicim muzstvi. Nez jsem stacila zareagovat, nase pozice se rychle obratily a ja prekvapenim vydechla. Sahl po nejblizsim kusu latky a ja se nechala poslusne svazat, i kdyz me telo o nej zadonilo. Hledela jsem mu do oci kdyz si me tak s chuti prohlizel. Me tvare znovu jemne polil rumenec, ale nic jsem zatim nerikala. Byla jsem tak vzrusena a on me neustale dostaval do situaci, kdy jsem si pripadala jako nejvetsi hrisnik. Slastne jsem se prohla v zadech kdyz jeho nehty prejizdely po me citlive kuzi. Neodpustila jsem si ani zadostive vzdychnuti do jeho ust, jakmile se otrel o muj vlhky klin. Ah boze.. Skousla jsem silneji svuj spodni ret kdyz jsem jeho rty a chvilemi i zuby ucitila na svych nejcitlivejsich mistech na prsou. A nasledne cestoval stale nize. "Eiji.." Vzdychla jsem hlasiteji jeho jmeno. Me srdce bilo rychleji a ja se slasti cela napjala, az jsem skubla s provizornimi pouty. "Ahh.." Zaklonila jsem hlavu dozadu a zaryla jsem nehty do svych dlani. Polilo me horko a ja citila, ze se blizil okamzik, kdy bych dosahla sveho vrcholu a utapela se ve viru uspokojeni a hormonu. Jenze to utnul drive nez k tomu doslo. Zadychane jsem se uvolnila. Umlcel me rty dalsim polibkem a ja tak castecne ochutnala i svou vlastni chut. Pripadala jsem sama sobe tak uchylna, ale bylo to neco, co ze me delal jen on. Jenom on me nechal se topit v tomhle ohni. "Prosim.." zaknourala jsem zoufale a sama jsem zvedla panev, abych se o nej otrela a vyprovokovala ho. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro A tady to teprve začínáZamručím, když pohne pánví a znova mě tak téměř donutí do ní vniknout. Ale taky mě mučila. Tak ať si teď užije. Na vášnivé milování je času dost. Zatnu ostré nehty do jejích boků a počkám, dokud nepřestane cukat boky. "Prr, holka. Nebo ti mám svázat i nohy?" Zvednu obočí. Jsem na ní pevně natisklý a naše rty se o sebe otírají s každým naším slovem. Dívám se jí do očí, zatímco se jemnými pohyby boků otírám o její klín. Dávám si pozor, aby z toho neměla až moc rozkoše. Chci ji trochu rozbít. Abych ji pak mohl poskládat já. "Chceš to, čubičko?" Zavrním a kousnu ji do ucha. "Budeš moje poslušná hračka?" Zapředu sladce a pohladím ji po tváři. Ještě chvíli ji mučím a dělám si s ní co chci, než už to i já nemůžu vydržet. Chvíli přemýšlím nad polohou, ale jsem až příliš poblázněný její vůní, než abych teď řešil něco tak složitého. Zadívám se jí do očí a narovnám se. Když se ujistím, že je vše v pohodě, svléknu z ní improvizované provazy. A pak se k ní přitisknu. Plynule s tím i hladce vniknu celou svou délkou do jejího žhavého nitra. V hladovém polibku utápím své slastné vytí, vrčení a kňučení, zatímco má chlouba se sebou cuká ze strany na stranu. "Jsi tak... zasraně... úzká." Vypravím ze sebe a hladově ji kousnu do krku. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro To, co jsme oba chtěli Lehce ceknu, když ucítím jak do mě zarývá své ostré nehty. Hrál si se mnou, zrovna tak jako já předtím s ním. Zvedla jsem k němu rudé oči. "Na to už nebudeš mít čas.. sám se teď držíš." zavrním melodicky a krátce na to mu polohlasně znovu vzdychnu do úst. Stále mě provokoval, možná ještě dokonce hůř než já jeho, parchant jeden. Věřila jsem ale tomu, že v průběhu na něj určitě něco na oplátku vymyslím. Tentokrát mi šeptal u ucha a umocňoval tak každý podnět, který mé smysly vnímaly. Jen lehce jsem zaklonila hlavu. "Co když poslušná nebudu?" zašeptám tiše než si následně koušu znovu spodní ret. Prozatím jsem tedy poslušná zůstala, to nepopírám. Neznamená to ale, že kartu pak nemůžu znovu obrátit. Nechala jsem ho, ať si ještě krátce užívá ten pohled na mou maličkost. Na to, jak jsem rozpálená, úchylná a zoufale po něm toužící. Nenechal mě dlouho čekat a já se neubránila hlasitému zasténání, dokud mě neumlčel vášnivým polibkem. Svým klínem jsem mu vyšla vstříc. Volné ruce jsem využila k tomu, že jsem jej objala kolem krku a pevně mu je zaryla do svalnatých ramenou. O to víc, když se rty pak přesunul k mému krku. Cítila jsem, jak mnou projela ta vlna slasti, když postupně pronikal stále hlouběji. Jako kdybych se dočkala své vytoužené extáze. "A ty tak zasraně.. velkej." odvětila jsem mezi vlastním sténáním. Rozhodla jsem se i trochu využít téhle situace, kdy byl na mě položený celým svým tělem a špičáky jsem se mu znova zabořila do šíje. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Spalující touhaSlastně zasténám, když se mi ta zasraná upírka zakousne do šíje. Ale i to rozseje neskutečnou slast po celém mém těle. Dravě do ní přirazím ještě hlouběji a během toho, co pije z ní nevyjíždím. Jen kroutím boky a otírám se o ni, stimuluji její kundičku svým mužstvím. Nechce se mi z ní a vidím, jak se zlať mých očí odráží od její tváře. Mé nehty jsou o něco delší než obvykle a to samé se dá říct i o chlupech snad na všech místech mého těla. Musím přeměnu držet zkrátka, protože ta upírka nějak zvládá povzbuzovat moji vnitřní šelmu do běla. Počkám, dokud se upírka nenapije a rychle si ukradnu dravý polibek, abych ochutnal vlastní krev. "Jsi tak krásná, když jsi brutální, víš to?" Zamručím jí do ucha a začnu dravěji přirážet. Cítím jak je úzká. Žhavá a vlhká, že se v ní téměř rozpouštím. Vždy vyjedu až po špičku svého mužství, abych pak mohl dravěji přirazit celou svou délkou a vymrdat jí z hlavy jakoukoli možnost, že bude myslet na cokoli jiného než na mě. Chci, aby věděla, kdo jí teď přináší tu rozkoš. Že to je vlkodlak, kterého před pár hodinami nenáviděla a on ji. A teď bych zabil kohokoli, kdo by se pokusil tento okamžik roztrhnout. Jsem na ní téměř nalepený celým tělem a hladově si s ní vyměňuji polibky. Od těch drobných a něžných po ty, během kterých jazyk dovádí s tím jejím a občas se pustí krev kvůli neopatrnému skousnutí. "Tamaki... Chci tě milovat celou noc a den. A alespoň tu noc zvládnu bez problémů." Řeknu vážně. "Chci se s tebou promrdat do střízliva a pak se znova opít, abychom mohli pokračovat a nikdy nepřestávat. Chci uctívat tvoje tělo tím nejlepším způsobem kterým znám. Milováním." Zamručím a pak se převrátím tak, že Tamaki sedí na mně a má tempo plně ve svých rukou. Chytnu ji za boky a zaryju do nich nehty. "Tak se ukaž, ty upíří čubko." Zavrním. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Vášeň a krev Možná už alkohol převzal nade mnou nadvládu úplně, kdoví, ale já už pomalu nevěděla, co dělám. Nechala jsem se unášet tím proudem rozkoše, stejně tak jako on. A už teď jsem věděla, že ze všech mých zkušeností, bude ta dnešní jedno z nejlepších milování. Nenasytně jsem pila krev, která se mi z jeho šíje valila na ústa a neostýchala jsem se. Slyšela jsem, jak i po tomhle gestu zapředl melodii slasti. Zaryla jsem mu během toho nehty do zad natolik, že ráno jistě najde záda celá poškrábaná do hlubokých rýh. Po krátké chvíli jsem se odtáhla, abych k němu vzhlédla a on téměř okamžitě zaměstnal má ústa. Neudržela jsem mezi polibky slastné vzdychání, které přicházelo s každým jeho dalším přírazem. Mučil mě, trápil mě a já cítila, jak mé tělo pod jeho vedením zoufale žadoní. Provokoval mě a při každém silnějším pohybu jsem vzdychla opravdu nahlas. Musela jsem se od jeho rtů odtáhnout a zaklonit hlavu. Nedalo se to vydržet, měla jsem snad pocit, že se každou chvíli brzy udělám. I přesto jsem ale nechtěla, ať přestává. Teprve až když se na malý okamžik zastavil, zadýchaně jsem se na něj podívala a naslouchala jeho slovům. "Ty jsi mi ale.. romantik.." vynutím ze svých úst jen jednu souvislou, ale přesto trošku rýpavou větu. V úsměvem jsem pohladila jeho tvář. Krátce na to jsem ovšem překvapením vyjekla, když mě převrátil na sebe bez toho, aniž by bylo naše spojení přerušeno. Dosedla jsem až úplně na doraz. Tiše jsem cekla, když do mé kůže zarýval nehty. "Už jsem ti říkala, ať mi neříkáš čubko.." skousla jsem si spodní ret a v mých očích se blýskla jiskra. Sklonila jsem se k jeho ústům, ale v okamžiku, co si myslel, že dojde k polibku, sehnula jsem se níž a vzala jsem do úst jednu jeho bradavku, kterou jsem ústy a jazykem začala mučit. Během toho jsem boky začala pohybovat dopředu a dozadu i když jsem seděla na doraz. Sama jsem se chvílemi neubránila zasténání. I pro mě samotnou to bylo intenzivní, kort pokud se chlubí takovouhle velikostí. Krátkou chvilku jsem si takhle hrála, než jsem se odtáhla zpět k jeho rtům. Naše pohledy se střetly velmi blízko, ale bez polibku. "Budu tě dráždit až do samotného konce." pousmála jsem se šibalsky. Kvůli všem těm hrátkám jsem byla od krve zašpiněná snad všude. Dlaněmi jsem se poté opřela o jeho hruď a boky jsem se začala pohybovat nahoru a dolů. Zprvu pomaleji, ale následně jsem nasadila rychlejší tempo, zrychlovala ho a nepřestávala. Přirážela jsem až na doraz, co to šlo. Nestyděla jsem se a proto jsem vzdychala tak, že možný kolemjdoucí mě mohl venku zaslechnout. A dívala jsem se mu přitom do očí, abych si užívala ten jeho slastný pohled rozkoše, který ho donese až k vrcholu. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Pln touhy"Ale ty jsi čubka. Právě se tady páříš s vlkem. Nebo ti to nedošlo?" Zavrním a užívám si toho nádherného pohledu, kterého se mi zespodu naskýtá. Jak má krev stéká po jejím těle přes prsa a ploché břicho až na můj klín. "A mimoto se ti líbí, když ti tak říkám. Čubičko." Zamručím výsměšně a pak slastně zavrním, když začne svými boky tančit na mém klíně. Naše steny se míchají do jedné písně a ani jeden z nás se nedrží zpátky. Jen ať probudíme sousedy nebo zmateme kolemjdoucího. Nehodlám se kvůli nim držet zpátky. Chci, aby Tamaki věděla, co se mnou dělá. Jak se můj vrchol blíží, začínám pohybovat boky proti ní. Pokoj naplní vůně našeho sexu a zvuk, jak do sebe naše dvě těla naráží. Dívám se jí do očí a hladově vrčím. Hraní už bylo dost. Potřebuji to uvolnění. Mazlím se rukama s jejím tělem a oba nás vedu dále k orgasmu. Masíruju její ňadra, mačkám její zadeček... starám se o ni, zatímco ona mi to oplácí. Ačkoli držím přeměnu na oprátce, i tak cítím, jak při škrábání nechávám dlouhé rýhy na jejím těle kvůli delším nehtům. A pak se to začne blížit. Pokud mi to nedovolí sama, silou se zapřu proti jejím rukám na mé hrudi a posadím se. Pevně ji obejmu a k sobě přitisknu, zatímco začnu dravě přirážet proti ní. Celou tu dobu ji líbám, nepřetržitě a dlouze ji líbám, užívám si chuť jejích rtů a plením její nitro, dokud už to opravdu nepřijde. Zavyju do našeho polibku, když do ní přirazím až po varlata a začnu ji plnit svým semenem. Jen nerad opustím její rty a zhluboka oddechuji. Stále jsem pevně v ní a ona na mě. Políbím její rameno, než si o něj opřu čelo a zhluboka oddechuji. "Chci... víc..." Zachrčím nakonec. "Vím, že to není dobře nebo co vlastně. Ale chci tě. Tamaki." Propletu s ní prsty na rukou a podívám se jí zoufale do očí. Tohle není něco, v čem bych byl dobrej. "Um... chce se ti pokračovat, nebo... co teď?" Nakloním hlavu na stranu s bolestným vědomím, že ráno dost možná změní hodně. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro I pres tu vsechnu rozkos a napeti me provokoval. Kdovi, zda to bylo alkoholem, ale byl pekne drzy. Drzy a nadrzeny. Pokud si budu rano pamatovat, co se stalo, urcite si to uziju a vpalim mu to do obliceje. Jeho nadrzenost stoupala a pridaval na svych pohybech. Citila jsem, jak hluboko dorazi a ja nezvladala byt potichu. Vzdychala jsem, stenala a chvilemi mozna i hlasiteji nez bezne. Svalnate a chlipne ruce klouzaly po mem tele a ja sama si omotala ty sve okolo jeho krku. Opetovala jsem mu ty zhave polibky a s cim dal intenzivnejsim tempem jsem byla stale vic a vic napjata. Nemohla jsem to takhle uz dlouho vydrzet. A pak to prislo. Kratce na to me pohltil vir intenzivniho orgasmu a ja se maximalne napjala s hlasitym vydechnutim. Zaryla jsem mu nehty do zad tentokrat az mirne do krve. Muj klin zalilo lehce horko a az pote, co orgasmus odeznival, jsem byla schopna popadnout unavene dech. Uvolnila jsem se a lehce jsem naklonils hlavu na stranu, aby se mohl oprit. Busilo mi divoce srdce, ale nebyla jsem si jista tim, zda to bylo tim krvi naplnenym sexem nebo jeho nasledujicimi slovy. Jemne jsem stiskla jeho ruku kdyz ji propletl. Zvedla jsem k nemu nejiste pohled. "Jedine, z ceho mam strach, je ze tohle cele je jen prace chlastu." Pomalu jsem z nej slezla a prerusila nase spojeni. Kratce jsem si ho jeste sjela pohledem a olizla jsem si suche rty. Ruku jsem nasledne stahla k sobe. Kdyz jsem ho tak pozorovala... bude nekdy doopravdy muj? "Kdovi co z toho vseho myslis vazne.. drzoune." Stoupla jsem si pak na kolena a vzala jeho oblicej do dlani. Sledovala jsem rysy jeho obliceje s detskou zvedavosti ale zaroven i jemnou nehou. Palcem jsem lehce prejizdela po jeho kratkem strnisti. "Mas snad energii na druhe kolo?" Rypla jsem si s pousmatim a sklonila jsem se jeste kratce k jeho krku, ze ktereho jsem jazykem jeste dodatecne slizla zbyvajici potucky krve. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro VyvrcholeníChvíli jen křehké upíří tělo držím v náručí. Ale pak se má upírka opatrně vzdálí a já se pousměju. "Opravdu chceš teď na tohle myslet? Nech tyhle myšlenky ránu. Teď a tady jsme jen my dva. A já tě chci, Tamaki. Tak jako nikdy nikoho." Jemně ji kousnu do palce, kterým masíruje mé strniště. V očích se mi blýskne pobavení. "Jen se nedělej. Zas tak moc jsi mě neunavila." Mrknu na ni a stáhnu si ji do obětí. Jak jsem byl před tím divoký a nespoutaný, teď jsem něžný. Prsty zkoumám její tělo a vyměnuji si s ní krátké, ale žhavé polibky. Tisknu ji pěvně k sobě a nemůžu se nabažit chuti jejích rtů. "Jak může být upírka takhle krásná? Mělo by to být proti zákonu." Zabručím tiše a jemně nehty přejedu po jejím břiše. Pak se jí zadívám do očí. "Navrhuju z tohohle vydobít tak moc, jak to jen půjde. Dokud jsme ještě opilí." Řeknu tiše a znova ji políbím. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Nenasytný Bylo těžké určit, jestli mě v tuhle chvíli bere úplně vážně. Možná byl o něco opilejší než já, přeci jen toho vypil daleko víc. Přesto, že je to vlkodlak, příliš jsem nevěřila tomu, že by to na něj nemělo takový vliv. Alkohol vše dohání postupně. Ale vůbec.. proč nad tím přemýšlím? Líbil se mi pohled na to, že ho tu mám vedle sebe a celého jen pro sebe - a to dokonce nahého. Krucinál takových příležitostí moc nebude, kort když se jedné o jednoho z nejvíc sexy vlkodlaků. Když si mě stáhl do objetí, opětovala jsem jeho polibky, které mi věnual a během toho jsem dlaní lehce zatlačila na jeho hruď, aby si lehnul. Zůstávala v kontaktu s jeho horkým tělem, takže jsem zůstala na něm ležet a jen co jsem naše polibky chvilku přerušila, podívala jsem se mu do očí. "Snažíš se mi mazat med kolem pusy?" pousmála jsem se provokativně a tiše jsem zavrněla, jakmile svými nehty znovu přejížděl po mém těle. Drze jsem se sklonila ještě pro jeden polibek a ten další jsem pak věnovala jeho krku. Po tom co se vše událo, se nejspíš ráno bude těm malým modřinkám divit. Následně jsem šla rty o trošičku výše a jemně jsem ho kousla do ušního lalůčku. "Jakou máš představu vydobíváním, ty nenasytnej drzej vlku?" |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro DrzáZavrním a poslušně si lehnu. Tentokrát už se za ničím neženu. To neskutečné pnutí a chuť po jejím těle po vrcholu trochu ustoupili a tak jsem teď poněkud... vláčnější. A líný. Hladím ji po tom dokonalém těle a znova si opakuji její křivky. Její hebkou a alabastrovou pokožku, ňadra tak akorát do ruky a zadeček pevný, ale zároveň hebký do kterého se dají zanořit prsty. Což také udělám, když mě kousne do ucha. A pak spokojeně zapředu, spíš jako kocour, než vlk. "Hmm... a kdybych ti hodně lichotil, byla bys na mě hodnější, má upírko?" Zvednu pobaveně obočí a znova zatnu nehty do jejího zadečku. Užívám si, jak se její rozpálené tělo otírá o to mé a divím se, že ještě nevzplála postel. Nechce se mi přemýšlet o ránu. Opravdu ne. Třeba si to nebudu pamatovat. A nebo budu. A nevím, co je horší. Spokojeně se jí dívám do očí a ukradnu si hladový polibek. "Když jsem teda nenasytnej a drzej, tak se na tebe můžu vykašlat a jít spát." Vypláznu jazyk. "Mimoto... ty máš co říkat." Zamručím a bez varování přejedu prstem po jejím klíně, než se samolibě usměju. "Ty snad nemáš něco v plánu, pijavice jedna drzá, hladová?" |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Drzý a nenasytný Ačkoliv jsem si to nechtěla sama sobě přiznat, přitahoval mě i po té divoké vášni, která proběhla ještě před malou chvílí. Štval mě, provokoval, zeškrábal téměř do krve.. ale přesto jsem se ho nemohla nabažit. Označkoval si celé mé tělo a v tuto chvíli jsem patřila pouze jemu. A on byl zase můj. Alespoň tedy.. pro tuto noc. Nechtěla jsme vědět, co nás čeká ráno. Tiše jsem sekla když své nehty znovu zarýval do mé měkké kůže. "Těžko říct. Zlobivý pes většinou potřebuje napráskat než abych na něj byla hodnější." a víceméně přidal mým slovům na váze, když jsem ucítla jeho prsty na svém klíně. Nečekala jsem to a z úst mi tak utekl polohlasný vzdych. Lehce jsem se na něj zašklebila a připlácla mu na obličej polštář, který jsem sebrala na posteli. "Já? Já mám v plánu určitě věc, kterou nemůžu po tomhle všem vynechat. A ty bys neměl taky." pousmála jsem se a slezla jsem z něj, dokud polštář splnil na těch pár vteřin svojí roli. Spustila jsem nohy z postele a postavila se. Mé kroky zamířily do koupelny, která naštěstí byla jen malý kousek od postele. Cítila jsem tu únavu v nohou. Zastavila jsem se ve dveřích a podívala jsem se na něj přes rameno vyzývavým a provokativním pohledem. "Nebo se bojíš, že budeš smrdět jako mokrý pes?" krátce jsem se uchechtla a zaplula jsem do místnosti přímo k vaně. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Hladová a drzáPřekvapeně a velmi nemužně vyjeknu, když se na mém obličeji objeví polštář. Nespokojeně zamručím, když z mého klína zmizí to příjemné teplo ženského těla a nakonec mi i změna váhy na posteli prozradí, že se Tamaki zvedla. Strhnu ze sebe polštář a chvíli spokojeně pozoruji houpající se boky, které kráčí směrem ke koupelně. Uchechtnu se při jejím pohledu zpět a líně po ní hodím polštář. "Jenom pijavice patří do vody a ty to víš!" I přes svá slova se ale zvednu a poslušně se vydám do koupelny. Chvíli ze dveří jen pozoruji půvabné a ladné pohyby mojí upírky. "Stejně ti to nejvíc sluší, když jsi nahá a celá od krve." Ne, že bych na tom byl lépe. Má pravdu v tom, že koupel potřebujeme oba. Cítím rány a modřiny na celém svém těle a ze slušného množství kape krev. Ale i ta bolest je příjemná. Vím, že je způsobila ona. A díky tomu jsou ty modřiny snesitelnější. Volným krokem přejdu k ní a pohladím ji po zádech. Opatrně se prsty vyhýbám jejím zraněním. "Jak ti vůbec chutnám? Jako má krev. Nějak odlišné od normálního člověka?" Zvednu obočí s upřímným zájmem, zatímco se starám o to, aby koupel byla pořádně horká. Jsem rád, když mám od koupele horkou a rudou kůži. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Koupelna Předklonila jsem se, abych dosáhla na kohoutek a pustila jsem vodu. Brzy na to se ozval ten známý zvuk rychle proudící vody, která začala vanu naplňovat v každém koutě. Původně jsem chtěla nastavit ideální teplotu, ale to už jsem ho slyšela za sebou, proto jsem se narovnala a podívala za sebe. "Jsem ráda, že ti to takhle vyhovuje." pousmála jsem se pobaveně. "Pokud ti vyhovuje, když je krví i vymalováno, pak ani nemusíme uklízet." neodpustila jsem si poznámku na všechen ten nepořádek, který tu zbyl ještě od neznámého útočníka. Největší zásah utrpěla právě ložnice a sama jsem byla zvědavá na to, kdo to uklidí. Pokud tedy vůbec. Lehce jsem zaklonila hlavu jakmile jsem ucítila jeho prsty na mých zádech a na kůži mi příjemným pocitem naskočila husí kůže. Pohledem jsem poté sjela k němu a ke kohoutku, který pravděpodobně nastavil na tu nejvyšší možnou teplotu. Ještě malou chvíli jsem vyčkávala, než se vana naplní a sama jsem si do ní pak opatrně vlezla. Opravdu opatrně, protože byla horká jako blázen. Jen co jsem si zvykla, uvolnila jsem se a natáhla na jedné straně vany. "Nemůžeš se srovnávat s člověkem. A vůbec - docela ujdeš." vyplázla jsem na něj jazyk, i když jsem věděla, že kecám a pravda by se dala popsat daleko lahodnějšími slovy. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro KoupelZasměju se nad jejími slovy a vklouznu na opačnou stranu vany. Naštěstí je dost velká na to, abychom se tam pohodlně vešli oba. I když mám takhle její nohy kousek od svých stehen. Jemně po jejím lýtku přejedu svou rukou a mrknu na ni. "Však já z tebe ten kompliment někdy vymlátím." Zamručím a chvíli se jen rukou věnuji její noze. Opatrnými pohyby ji masíruji a laskám. "A na upíra taky ujdeš. V posteli. I když jsem dlouho nikoho neměl. Možná jsem prostě zapomněl jak dobré to je." Vypláznu na ní jazyk. Na rozdíl od ní je horká voda lahodná na mojí kůži. Příjemně uvolňuje svaly, které po dobrodružství v ložnici přeci jen bolí. Cítím, jak se do mého vědomí začne pomalu plížit racionalita a myšlení na budoucnost. Tiše zavrčím a raději jen zavřu oči a opřu se. Jako bych na chvíli zapomněl na drzou upírku s tělem bohyně, která sedí naproti. Jen si tiše broukám a hlavu si opřu o hranu vany. Ruce mám položené mimo vodu a jen se občas zavrtím, když mi začnou tuhnout. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Sama jsem se ponorila trosku vice pod vodu tak, abych se hlavou mohla pohodlne oprit o kraj vany a pozorovat ho. Telem se mi za kratko spolecne i z teple vody rozlehal prijemny pocit, kdyz zacal jemne masirovat mou nohu. Chvilkama jsem mozna i trosku privirala oci. "Pokud to driv nevymlatis prave v te posteli." roztahla jsem se rty do zubateho usmevu a onou nohou jsem pak spicky prstu letme prejizdela po jeho hrudi. Stale jsem nedokazala tak uplne pochopit, jakym kouzlem jsem byla omamena. Jen co se rano probudim.. budu ho zase nenavidet? Ta myslenka se mi nezamlouvala, ba naopak - zamracila jsem se nad ni. Mozna me i trosku desila. Rec na malou chvilku ustala kdyz zacal relaxovat. Sjizdela jsem ho pohledem a hlavou mi chvilemi proletla cerstva vzpominka na to, jak se tenhle muz prede mnou na me tiskl celou svou vahou. Nevalela jsem se dlouho a misto slov jsem radeji uprednostnila ciny. Prehoupla jsem se na druhou stranu vany k nemu, az mozna voda trochu vycakla a zamestnala jsem jeho rty temi svymi. Protivila se mi pomysleni na to, ze takhle to rano uz nebude. "Jsi muj. Muj muz. A neodpustim ti, pokud na nekoho jineho pomyslis." zaseptala jsem kdyz se nase rty pak jen letme dotykaly a me tvare lehce polila zdravejsi naruzovela barva. "Chci.. jeste neco k piti." Spitla jsem skoro neslysne. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Sladké rty zapomněníNechci se probudit a znova ji nenávidět. Dojde mi. Sakra, v podstatě jsme se spolu jen vyspali. A to se dá přisoudit alkoholovému opojení a sexuální frustraci. Ale stejně. To jak jsme si dokonale sedli. Výměny nadávek a pak pohybů boků... Ale co Katya? Mé myšlenky se stočí k zrzavým vlasům a zeleným očím. Když je přeruší náhlá kořeněná chuť na mých rtech. Překvapeně otevřu oči a zamručím, když si všimnu ladného těla upírky, které se tiskne k tomu mému. Její další slova mi vezmou vzduch z plic. Jak to ví? Umí číst myšlenky? Chvíli se jí dívám do očí a pak ji obejmu. Nic sexuálního. Jen objetí. Přitisknu ji k sobě a znova si položím čelo na její útlá ramena. "Nápodobně Tamaki. Jsi moje. Jenom moje." Své prsty propletu s jejími. "Nenechám žádnýho upíra, aby mi tě sebral." Zavrčím a kývnutím zaregistruji to, že se chce napít. "Jen... dej mi chvíli. Potřebuju to." Řeknu tiše. A pár dalších minut ji jen objímám. Její vůně mě opíjí lépe, než rýžové víno. Uklidňuje mě. Uklidňuje šelmu ve mě. Něco, co doteď zvládaly jen cigarety. Takhle bych mohl přestat kouřit. Stejně mi nikdy nechutnaly. A s tím se i vzpomínka na zelené oči a ohnivé vlasy pomalu vytrácí. Mé ruce začnou něžně klouzat po jejích zádech. Zkoumají každý obratel, každou jizvu a každý oheb svalstva. A já nakloním hlavu na stranu, aby měla volný přístup k mé krkavici. "Hádám, že tohle je to nejblíž, co se dostanu ke komplimentu ze tvých rtů, co?" Uchechtnu se a nechám ji pít. Mé ruce jemně tancují po jejích zádech a kde najdou ztuhlé svalstvo, snaží se ten uzel rozmasírovat. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Koupel S lehkým překvapením jsem se na něj podívala, když mě objal. Překvapoval mě možná ten fakt, že jsem se k němu tiskla, ale tentokrát ho nepoháněla žádná touha po sexu. Přivádělo mě to trošku do rozpaků, proto jsem se jen mlčky pousmála a začala jsem jej hladit po vlasech. Na dotek působily trochu hrubší, ale přesto husté. Přemýšlela jsem, co se mu tak mohlo honit hlavou, protože vypadal sám docela zaraženě. Jemně jsem stiskla volnou ruku, se kterou propletl prsty tu svoji. Krátkou chvíli tak mezi námi nastalo jen ticho a sem tam nějaké to drobné šplouchnutí vody, když se jeden z nás pohne. Krátce na to mi došlo, že jsem svá předchozí slova neupřesnila. Lehce jsem zčervenala a jakmile mi nabídl svůj krk, vzala jsem jeho obličej do dlaní a jemně ho tak donutila, aby se na mě podíval. "Nechci si z tebe dělat krevní banku." poznamenala jsem upřímně a až teď jsem vlastně byla schopná si pořádně prohlédnout barvu jeho očí. "Měla jsem na mysli alkohol. Pokud... je chlast to jediné, co tuhle chvíli prodlouží, pak... ho chci pít do doby, než vyjde slunce." poslední větu jsem pronesla už trochu polohlasně a místo dalších slov jsem ho jen jemně políbila na čelo. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro PitíPoslušně zvednu hlavu a zadívám se do jejích očí. Dalo by se v nich utopit, to je pravda. Jemně se uchechtnu. "Nechceš? Já myslel, že moje krev je jedinej důvod proč se mnou spíš." Zavrním a pak kývnu. "Cítím to stejně, upírko." Zamručím jemně a kroužím palcem po jejích bocích. "Chlastu tam je dost. Přinejmenším jsem tam viděl aspoň dvě flašky ginu a nějaké víno. Dost na celou noc pro nás oba." Palcem přejedu po jejích rudých a plných rtech, než ji políbím na bradu. Vymaním se z jejího objetí a vylezu z vany. Slastně se protáhnu a zavrním. Horká voda dělá zázraky pro unavené svaly. Většina ranek, které mi Tamaki udělala už je zatažených díky mojí regeneraci. Chvíli si jen protahuju svaly, než si vezmu ručník a usuším se. Obmotám si ho pak kolem pasu a otočím se zpět k Tamaki. "Mám ti to donést sem, nebo si to dáme v obýváku?" Zvednu obočí a počkám si na její odpověď, než se vydám do kuchyně, abych vyhledal gin i víno. Neobtěžuji se skleničkami. Dneska se chci opít. Jak alkoholem, tak jejím tělem. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Více chlastu, více času Znovu si ze mě dělal srandu a já se na něj jen dětinsky zašklebila. Jaká škoda, že jsem neměla teď po ruce polštář, abych ho plácla, zasloužil by si to. "Je dobré vědět, že v tom aspoň nejsem sama, psíčku." pousmála jsem se a pozorovala jsem po očku, jak si hraje s mými rty. Jeho teplá ústa jsem pak místo rtů ucítila na bradě. Odtáhla jsem se a nechala ho, ať si sám z vany vyleze. Sama jsem si položila ruce na okraj vany a s libostí jsem si ho prohlížela, když stál ke mě otočený zády. Nasvalená záda, široká ramena, pěkné půlky.. Musela jsem se v duchu s pobavením napomenout, ať myšlenkami nesjíždím někam, kam bych neměla. Neunikl mi ale fakt, že po mých rankách už na sobě neměl téměř žádné stopy. Takovou schopnost bych také potřebovala. "Obývák zní jako příjemná změna. Za chvilku tam přijdu." poznamenala jsem a zatímco on vyrazil ven z koupelny, já se ponořila do vody a přejela své tělo a vlasy ještě narychlo mýdlem. Mokrá, obalená jen v krátké osušce jsem pak opustila koupelnu a zamířila jsem ke skříni s oblečením. Přemýšlela jsem, co si v tuhle dobu vzít na sebe. Pravděpodobně v tom nejspíš budu pak i usínat. Podívala jsem se za sebe přes rameno a rozhlídla jsem se po ložnici. Vypadala příšerně, ale to bylo teď vedlejší. Do oka mi však padlo jeho tričko, které se válelo na zemi. "Bingo." zazubila jsem se a došla si pro něj. Pokud budeme ještě pít, tak ho má aspoň co provokovat. Za pár minut jsem sešla ze schodů dolů a bosými kroky jsem zamířila do obýváku, zatímco on nejspíš připravoval flašky. Jeho tričko na mě bylo poměrně velké a dokonale splňovalo svůj účel. Bylo pro mě skoro jako kratší letní šaty - zakrývalo dostatečně to, co nemusí být na první pohled vidět hned. Mokré vlasy jsem nechala volně přehozené dozadu a trochu mokřily má záda. Došla jsem až ke kuchyňské lince, opřela si o ní loket a bradu si položila do dlaně. Zvedla jsem k němu svůj pohled. "Jak jsme na tom, pane barmane?" |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Dobyté územíPřekvapeně, ale spokojeně zavrním, když se objeví Tamaki v mém triku. "Sluší ti." Usměju se. A myslím to vážně. Odhaluje něco z jejích dlouhých nohou, ale skrývá její nahotu tím způsobem, který mě provokuje víc než její nahé tělo. A směsice pachů, která se z ní line je jen krásnou třešničkou na dortu. Sama o sobě nádherně voní. Teď má na sobě ještě můj pach. Teď už je opravdu moje. Zajímalo by mě, jestli si to uvědomuje. "Víš, že ti rozcuchané vlasy sluší víc, než když jsi perfektně upravená?" Pohladím ji po vlasech a zasměju se. "Jak se to říká? Mužské triko na ženském těle je jako vlajka na dobytém území." Zabručím, zatímco se nakonec rozhodnu vyhrabat vinné skleničky a panáky. "Mám začít nosit tvoje šaty, nebo to bez nich vydržíš?" Hodím po ní pobavený úšklebek, zatímco do vinných skleniček naliju rudé víno a do panáků gin. Narozdíl od ní, já mám na sobě stále jen ručník, který skrývá jen to, co je absolutně nutné skrývat. "Inu, mohu vám nabídnout víno nebo gin. Taky bych asi mohl umíchat nějaké koktejly. Ale pokud nám jde jen o to se opít, nevidím důvod něco moc vytvářet. Sex on the beach si konečně můžeme zařídit sami." Mrknu na ni, když dořeknu dosti laciný a chlípný vtip. Jednoho panáka a skleničku posunu k ní, než do sebe kopnu svého. Spokojeně zamručím. S tím, jak mi horká tekutina stéká krkem cítím, že ta otravná část mé mysli konečně začíná mlčet, umlčena alkoholem. "Pustil bych nějakou hudbu. Ale je otázka, jak moc se na ni dokážeme soustředit. Ženuško." Vypláznu jazyk. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Vlajka? Zůstala jsem opřená a pozorovala ho, jak vyndavá flašky z lednice. Musela jsem uznat, že jsem si ten pohled na něj užívala. Měl na sobě jen ten krátký ručník, při kterém stačí málo a odhalí naprosto vše. Všimla jsem si jeho líbivého pohledu, kterým mě sjel a já se jen podiveně zasmála. "Jsi si jistý, že sis to právě nevymyslel? Nikdy jsem nic takového neslyšela." nepopírala jsem ani ten fakt, že mít na sobě jeho tričko se mi také líbilo. Hezky vonělo jeho vůní, na kterou jsem ještě nebyla tolik zvyklá, proto jsem ji vnímala maximálně. "Myslíš, že bych přišla v tričku, kdyby byly potřeba?" kousla jsem se pobaveně do spodního rtu. Následoval jeho herecký výkon, který mě jasně přesvědčil o tom, že tu hru se mnou hrát plánuje. Lehce jsem naklonila hlavu na stranu a úsměv mi nemizel ze tváře. "Inu, sama bych byla zvědavá na to, co byste z toho, co je tu k dispozici, vykouzlil, pane barmane." vzala jsem si mezi prsty panáka a nespouštěla jsem z něj přitom oči. "Budu ale hodná a nebudu vás tím trápit." zazubila jsem se a kopla jsem do sebe tu malou skleničku. Panáky jsem nebyla vůbec zvyklá pít, takže jsem se se zaksichtěním jen oklepala. On se však tvářil jako by mu to nic neudělalo. Zajímalo by mě, jak to dělá. "Ty musíš být skrytej alkoholik, protože to jinak není možný." vyplázla jsem na něj jazyk a odstrčila jsem se hravě od linky. Ladnými pohyby jsem došla na terasu, kde jsem vzala do ruky jeho tablet. Po cestě zpět dovnitř jsem na něm cosi naťukala a brzy se z tabletu začaly ozývat tóny svěží melodie. Nebylo třeba hledat nějakou klišé romantiku. Je fakt, že ve finále hudbu stejně nebudeme vnímat. Tablet jsem poté odložila na stůl. "O hudbu je vystaráno." usmála jsem se jako neviňátko a vrátila se zpět k lince, kde jsem očekávala pokračování našeho popíjení. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro HudbaZasměju se, když mě nazve alkoholikem. "Prozradím ti pár věcí o vlkodlacích, drahá." Odkašlu si a usrknu vína. "Každej z nás má v sobě nějakou šelmu. A u vlkodlaků se může velmi snadno stát, že nezůstane nic ta šelma. Přestaneme vědět, jak se chovat jako lidé. A za chvíli budeme pobíhat kolem po čtyřech, jenom zabíjet a šukat. Což vlastně nezní tak špatně, ale to odbočuju." Zamručím. "Důležitou součástí toho, být vlkodlakem je naučit se toho vlka ovládat. Někdy to je těžší. V případě emočního vypětí, nebo když je vidět měsíc. Měsíc vlka provokuje. Ale musíme se to naučit. Zpravidla tvrdý trénink těla i mysli pomáhá. Dechová cvičení, vybití si agrese jinde. Kdo to nezvládne, s tím se nakládá jako se vzteklým psem. Je utracen." Doliju nám gin. "Ale i když to zvládneme, je občas volání šelmy silné. Proto ho nějak utupujeme. Alkohol otupuje celé bytí, proto ho rádi pijeme. Kouření často zmate náš no, protože to prostě strašně smrdí. Sex také pomáhá, vybijeme si tak agresi. A nebo přítomnost té správné osoby. To vše nás může uklidnit." Usměju se. Zasměju se, když se začne ozývat Linkin Park a začnu houpat do rytmu hlavou. "Hm... dobrej vkus. I když jsem spíš na americanu." Zamručím a pošlu k ní dalšího panáka. Kopnu do sebe toho svého. "Tímhle tempem bychom si mohli otevřít bar. Já bych dělal barmana a ty sexy servírku. I když... to asi ne. Začal bych žárlit." Mrknu na ni a začnu přehrávat čištění skleniček, jak je to často vidět v mafiánských filmech. Dýchnutí na sklo a pak zevrubné čistění suchým hadrem. "Tak co, chceš ještě, nebo už jsi tak akorát slabá v kolenou, aby ses mi bez boje poddala? Ženuško." Mrknu na ni. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Pití Zůstala jsem opřená u linky a naslouchala jsem jeho slovům. Chvílemi jsem během toho upila i trochu vína. Byla jsem částečně ráda za to, že je tu i víno, protože tvrdé většinou příliš nepiju. Ale když na to dojde, dostanu ho do sebe, jen na to ve většině případů nejsem moc zvyklá. Jeho vyprávění mi místy připomínalo omezení mého rodu, ale není to nic, s čím bychom se nenaučili žít. Nechtěla jsem teď ale přemýšlet nad ničím negativním. Lehce jsem se uchechtla nad jeho poznámkou. "Takže by sis víceméně nestěžoval, kdyby tvou jedinou náplní bylo zabíjet a šukat." sáhla jsem pak po malé skleničce s panákem. Přivoněla jsem si k jeho vůni, abych trochu otupila mysl a poté jsem ho do sebe kopla na ex. Znovu jsem se oklepala. Oddálila jsem se pak od linky a obešla ji, abych byla na stejné straně jako je on. Lehce se mi zablýskla v očích hravost. "Jistě jistě.. ještě by sis naporoučel obsluhu nahoře bez, že?" usmívala jsem se pobaveně a sama jsem mu pak dolila další skleničku ginu. Cítila jsem se o něco veselejší. Prstem jsem mu pak jemně přejela od hrudi přes břicho kolem pupíku a zastavila jsem se těsně u okraje jeho ručníku. Kdybych chtěla, jedním pohybem bych ho snadno shodila. Zvedla jsem k němu své oči. "Já se nikdy nikomu bez boje nepoddám." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro BojZasměju se a mrknu na upírku, která zatím přechází ke mě. "Nahoře bez je nuda. Radši bych to měl jako teď. Dole bez. Mnohem víc přístupu k těm potřebným částem." Zavrním. Z pst mi unikne nepatrné zasténání, když její šikovný prst začne kroužit po mém těle a zastaví se u mého ručníku. Dravě se usměju a kopnu do sebe gin. A znova cítím, jak jsem trochu povolnější a dravější. "To je dobře. Aspoň vím, že jsem něčím výjimečnej. Už ses mi dnes jednou dala." Jednu ruku položím kolem jejího pasu a přitisknu ji k sobě. Hladově ji políbím, na mém jazyku stále chuť ginu která se mísí s chutí jejích rtů a ještě troškou chuti mé krve. Během polibku chytnu její zadeček oběma rukama a posadím ji na linku, takže jsou teď naše klíny ve stejné výšce. Rty plynule přejdu k jejímu uchu, které zasypávám polibky a občas po něm přejedu zuby. "Tak čím si tě mám vybojovat teď, ženuško?" Popíchnu ji a ruka vjede pod její... vlastně mé tričko a pohladí ji po břiše. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Byl stejne chlipny jako byl nejspis opily. Nekterym jeho poznamkam jsem se musela zasmat, ale nevadilo mi to. Mozna se mi to na jednu stranu i libilo, ze byl primocary. Hrave jsem se usmivala kdyz se z jeho ust vydralo tiche zastenani jen kvuli tomu, ze muj prst nepatrne jezdil po jeho tele. Ah, jak hezky se to posouchalo. "Libi se mi te takhle poslouchat." zaseptala jsem s provokativnim podtonem a nez jsen stacila dodat neco dalsiho, nase rty se znovu spojily a ja mezi polibky jen lehce vyjekla, kdyz me vytahl na linku. Kdyz zaseptal u meho ucha, po zadech mi prebehl prijemny mraz po zadech. Sama jsem mu tise vydechla na holy krk a chytila jsem jeho chlipnou ruku, ktera se mi dobyvala pod jedinou vrstvu pradla. V ocich mi hrala hrava jiskra. "Nemysli si, ze tentokrat to budes mit tak jednoduche." usmivala jsem ye pobavenym usmevem. Natahla jsem sve nohy, dlanemi jsem se odrazila od jeho hrudi a na lince jsem presla do kotoulu vzad, pri kterem jsem se na okraji linky chytila, vysvihla se do stojky a elegantne jsem doslapla pak na zem. Venovala jsem mu pak jen pobaveny, provokativni pohled. "Pokud neco chces, pak si pro to musis jit." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro ChlípnáPřekvapeně heknu, když se ode mě předmět mých tužeb odrazí a dopadne ladně na zem. Musí se jí uznat určitá elegance, která mi zase chybí. Kdyby mně někdo do cesty postavil zeď, spíš bych ji prorazil než takhle přeskočil. Tvrdá hlava byla vždy mou slabinou i silnou stránkou zároveň. Chvíli sleduji laškovný výraz upírky a zamručím. "Tak pijavice si myslí, že je rychlejší, než vlk hm?" Narovnám se a se slastným zavrněním se protáhnu. Zapraskání kostí se rozlehne po celém domě a pak se na ni podívám. "Dostanu tě, Tamaki. A pak tě zlomím. Budeš jenom moje." Olíznu si jazyk a spolu s tím přeskočím linku. Volným pohybem ruky se zbavím ručníku. Jen by mě zpomaloval. Tiše zamručím a pak se odrazím od země a skočím po upírce. Něco vydrží, takže ji snad nebude vadit když ji strhnu se sebou na zem. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Dopad Hravě na špičkách jsem o pár kroků od linky odstoupila a sledovala jsem, co si na mě vymyslí. Vypadal, že jsem ho tímhle malým gestem překvapila, takže jsem se jen nevinně pousmála. "Hmmm, rychlejší bych ani tak neřekla. Možná jen mazanější." provokovala jsem ho, ale mezitím jsem si ho mlsně prohlížela. Nemohla jsem se na něj vynadívat, bez vrstev oblečení by měl v mé přítomnosti chodit častěji. A nebo se o to přinejhorším sama postarám. Jenže zarazila jsem se v momentě, kdy mě přes onu linku následoval. Možná kdybych zareagovala, stihla bych se vyhnout, ale nechtěla jsem. Jeho ručník skončil bůhví kde a mě to trošku rozptýlilo. Trochu zaraženě jsem jekla, když jsme oba dopadli tvrdě na zem. Zvedla jsem poté k němu svůj pohled. "Ty jsi ale drzý psíček." odfrkla jsem se a krátce jsem se zasmála. "Co budeš dělat, pokud se ti nedám? Pokud se budu bránit?" |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro HraUsměju se a jemně Tamaki kousnu do spodního rtu. "Kdyby ses mi nechtěla dát, kdyby ses chtěla bránit, nikdy bych tě takhle nechytil. Není to snad pravda?" Zamručím tiše a pak ji dlouze políbím. Znova vjedu rukou pod tričko a jen ji hladím po břiše. "Nehodlám tě tady znásilnit, Tamaki. To je i pod moji úroveň. Jakkoli jsi rozkošná, když se snažíš tvářit, že se ti to nelíbí." Pousměju se a pohladím ji po tváři. Jemně se svým klínem otřu o ten její a políbím ji na tvář. "I když je pravda, že bych se pak asi musel uspokojit sám. Když mě takhle dráždíš tím svým dokonalým tělem." Zasměju se a chvíli se ji rozpustile dívám do očí, než potřesu hlavou a zabručím. "Nepřesuneme se do obýváku? Mám rád milování se na podlaze jako každej druhej, ale přeci jen jsou v obýváku koberce." Postavím se a podám ji ruku. "Pokud tedy chceš. Jinak jdu spát." Nahlas zívnu a vydám se do obýváku. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Nenasytná hra Ležela jsem na tvrdé zemi a on na mě svou plnou vahou, ale nevadilo mi to. Ačkoliv tady v kuchyni svítilo jen pár drobnějších světel, to šero neubíralo na zvláštní kráse v jeho očích, která mě svým způsobem fascinovala. Polibek, který následoval, jsem mu s chutí opětovala a pak se na chviličku oddálil. Položila jsem dlaň na jeho tvář a jemně jsem jej palcem po ní hladila, když ke mě promlouval. "Hodný chlapec." zazubila jsem se. Mou malou zkouškou tak prošel snadno, málokterý takovému pokušení odolal. Lehce jsem si skousla spodní ret při jeho provokaci níže, ale nenechala jsem tentokrát z úst uniknout vzdychnutí. "Divila bych se, že by ses k něčemu takovému odhodlal i přesto, že jsem tu právě teď s tebou." chvílemi jsem sama nepřestávala žasnout nad tím, jak drzá jsem chvílemi dokázala být. Nejspíš to bylo tím, že jsem opravdu nikdy moc často nepila a gin i s vínem pomalinku začínaly působit stále víc. Jeho ruku jsem přijala a když mi pomohl se zvednout, využila jsem to ve svůj prospěch a vyhoupla jsem se rovnou na něj - rukama jsem se chytila kolem jeho krku a nohy jsem omotala kolem jeho holého pasu. "Sám si nejdříve frajeřil, že ti to nestačí a najednou by jsi chodil spát?" spalovala jsem ho provokativním pohledem a jednou rukou jsem projela jeho vlasy vzadu na hlavě. Následně jsem ho pak za vlasy zatáhla, aby tak vystavil svůj krk, na který jsem mu věnovala pár jemných polibků, než jsem rty docestovala k jeho uchu. "Protiřečíš si, Eiji.. ale i přesto mě přitahuješ. Až prazvláštně moc." zašeptala jsem a lehce jsem jeho lalůček skousla mezi svými špičáky. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Svůdná upírkaPřekvapeně heknu, když se na mě upírka pověsí jako klíště a zasměju se. "Pokud po mé maličkosti tak toužíš, stačí jen říct." Zamručím a přidržím si ji na sobě za její zadeček. I když by se asi na mě udržela sama... nebudu se přeci zbavovat možnosti sahat na ten výtvor boží. Tiše zavrním, když se mé ucho ocitne mezi jejími špičáky a jemně ji políbím na kraj krku. Jemně se začervenám nad její lichotkou . "Cítím to stejně, Tamaki. Tvoje vůně mě uklidňuje. Víc než cigarety, sex i chlast dohromady. Sex s tebou by se dal prodávat jako protijed na lykantropii." Zasměju se a sednu si, jí stále na sobě, na gauč. Spokojeně se opřu a využiju volných rukou, abych vjel pod její triko a palci přejel po jejích bradavkách. "Škoda, že jsme nezapálili krb. Ale všeho do času, co? Ještě to chce nějaké kožešiny. Na nich je to divoké milování obzvláště příjemné." Zavrním a jemně polibky cestuji od jejích rtů až k její kliční kosti, kterou začnu hravě okusovat a sát. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Nenasytná hra Ucítila jsem s jakým libidem si mě ještě sám přidržel za můj zadeček. Sama nastavím svůj krk jeho jemnému polibku a následně jsem se odtáhla. Zjevně opravdu neměl dost. Nad lichotkou v jeho podání jsem se však musela zasmát. "Způsob, jakým lichotíš, mě nepřestává bavit. Jen doufám, že nejsi nějaký skrytý nymfoman." ohlédla jsem se pak přes rameno, abych viděla, jakým směrem si mě nese. Připadalo mi to trošku jako kdyby dostal vlastní dárek. V porovnání s jeho silou jsem nemohla skoro nic vážit. Když jsme se posadili, položila jsem kolena na gauč a sedla si na něj obkročmo. Záměrně i přímo na jeho chloubu. Jeho drzé ruce už mezitím zajely pod mé tričko. Tiše jsem vydechla, ale trošku jsem mu uhnula. Všechna tahle místečka byla ještě po předchozím milování citlivější. "Ale ale, zníš nějak zkušeně. Dozvím se snad o tvém milostném životě ještě něco, co nevím?" sama jsem melodicky zapředla a lehce s přivřenýma očima zaklonila hlavu, abych si jeho hříšné rty užívala. "Nápad s krbem budeš mít alespoň jako poučení pro příště." tričko mi bylo poměrně dost volné, takže mě ani nepřekvapovalo, že se na mé klíční kosti dostal tak snadno. Jeho uždibávající polibky ve mě znovu vyvolávaly pocit slasti. Po očku jsem sledovala kam až jeho cesta zamíří. Dlaněmi jsem mezitím sjela na jeho hruď a chvílemi jsem nehty zatínala do jeho kůže. Oproti mě byl stále na dotek tak horký, ale bylo to příjemné.. Nabažím se těhle detailů vůbec někdy? Prstem jsem nakonec po chvíli zvedla jeho bradu a ukradla jsem si z těch vlhkých rtů další polibek. Když skončil, nechala jsem své čelo opřené o to jeho a dívala jsem se mu do očí. "Kdoví, třeba tě jednou těm závislostem odnaučím.." pousmála jsem se mile. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Hrátky na gaučiTiše zavrčím, když dosedne. Jen tím ještě víc popíchne mé libido a ta malá upírka to určitě dobře ví. Nicméně když uhne, poslušně stáhnu ruce trochu níže a jen ji držím za boky. Ušklíbnu se. "Ještě něco, co nevíš? Nechávala jsi mě sledovat ještě před svatbou?" Zasměju se. "Co kdybychom neřešili náš minulý milostný život? Já bych mohl začít žárlit a co bys pak se mnou dělala?" Zvednu obočí a políbím ji na spodní ret. Užívám si její chladné prsty a nehty, které zatíná do mých boků. Kontrast našich tělesných teplot je víc, než příjemný. Krásně podporuje vzrušení, které cítím. Opětuji pohled do jejích očí, když se opře o mé čelo a něžně se usměju. "To bych rád, Tamaki. I když ber v potaz to, že tohle vše se děje díky alkoholu. A díky tomu, že jsi tak neskutečně sexy." Přitisknu ji k sobě a lehnu si na gauč. Pohladím ji po vlasech a pár neposlušných vlasů odhrábnu z jejího obličeje, abych se mohl dále dívat do jejích očí. Jemně stisknu její ruku. "Chci se zítra probudit vedle tebe, Tamaki. Chci si pamatovat to, co se mezi námi stalo a nelitovat toho. Takže mě koukej unavit a já unavím tebe. Pak jsem vždycky poslušnější." Zasměju se a ruce sjedou na její stehna, která začnou bříšky prstů hladit. "Už teď jsem závislý na tvém těle. Na tvojí vůni a pohybech. Jsi jako droga, akorát ti nemusím platit." Vypláznu na ni jazyk a opatrně začnu vyhrnovat tričko na jejím těle. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Touhy Poslouchala jsem ho a s pobaveným úsměvem jsem se ke konci pousmála. Něco na těch slovech mě ale donutilo se zamyslet. Věděla jsem o té jeho předchozí družce. Zemřela hlavně díky mě a to byl nejspíš i ten důvod, proč mě ze začátku nenáviděl. Proč mě považoval i za někoho, s kým by nesnesl být v jedné místnosti proto, že ho nemůže nebo spíš lépe řečeno nesmí zabít. Vlastně... miloval ji ještě pořád? Jeho slova se mi hezky poslouchala, ale zároveň.. jsem se začala cítit trochu.. provinile? Možná na ni díky alkoholu tenhle večer jen zapomněl. A já v tuhle chvíli zaujala její místo. Lehla jsem si s ním na gauč a zůstala jsem opřená o jeho hruď. Pozorovala jsem nějakou chvilku se zamyšlením jeho oči, zatímco mi dal pár neposlušných pramínků vlasů na stranu. Chtěla jsem aby byl opravdu můj. Aby celá jeho maličkost patřila jen mě a bez výčitek. Jenže se tohle všechno možná nemělo ani stát. Bez odpovědi jsem mu na rty vtiskla delší polibek a lehce jsem se odtáhla. Vliv alkoholu mi ovšem nedovolil si ty myšlenky nechat jen pro sebe. "Nebudeš toho litovat i přes to, že bys mě měl správně nenávidět?" řekla jsem polohlasně trochu s nejistotou. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro NenávistUcítím drobnou změnu v tom, jak se drží a chvíli se jí dívám do očí. Užiju si polibek, který mi věnuje a usměju se na ni. Nechám ji mluvit a jemně ji pohladím po tváři. Srdce mi poskočí úzkostí a vzpomínky na zelené oči a zrzavé vlasy se mi začnou vracet. I přes mou nevoli. Tiše si povzdechnu. "Asi je lepší to vyřešit teď, než ráno, co?" Zabručím tiše a jen ji lehce hladím po vlasech. Snažím se vyznat ve svém vlastním labyrintu citů a emocí a pro jednou toho alkoholu lituji. Moc mi to neusnadňuje. "Ty předpokládáš, že se vyznám ve vlastních emocích, co? To je jedna z věcí, ve kterých jsem moc dobrej nikdy nebyl." Pousměju se. "Ale ty bys mě měla nenávidět také, ne?" Řeknu tiše. Konečně, zabil jsem jí bratra. A zatímco ona zavinila smrt Katyi nepřímo, já měl na rukou jeho krev. Nelituji toho. Udělal bych to znova. Ale pochybuji, že ona to viní stejně. "Já a Katya... Nikdy to nebyla láska. Ne v pravém slova smyslu. Byla mojí schovankou. Sex byl vedlejší, spíše způsob jak vypustit páru a dohlédnout na to, aby mezi námi nevznikalo příliš velké dusno. Měl jsem ji rád. Opravdu. Byla to dobrá holka. A já měl za ni zodpovědnost. Proto mě její smrt vzala. Zklamal jsem ji. Měl jsem být s ní." Zamručím a povzdechnu si. "Nejdříve jsem vinil tebe a vlastně všechny upíry. Proto se stalo to, co se stalo." Dořeknu. "Já toho litovat nebudu, Tamaki. Už dávno jsem se rozhodl. Ale řekni si i ty. Nechci, aby jsi toho zítra litovala." Pohladím ji po tváři. "Jsi moje. A já tvůj. I když mi bude chvíli trvat, než si na to zvyknu. Tak buď trpělivá." |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Zustala jsem lezet na jeho hrudi a jen jsem se lehce opirala o predlokti. Nejspis jsem tou svou drzou otazkou narazila na citlive tema. Mlcky jsem mu naslouchala a ocima jsem pozorovala jeho gesta. Dle jeho slov ani tak mozna neslo o lasku, ale presto to byl nekdo, kdo mu byl blizky. Ani pro me to nebyly prijemne vzpominky, ale minulost uz zpetne nezmenime. Mozna jsem jen svou zvedavosti trochu narusila tuhle atmosferu. Pri jeho otazce, ktera narazela na meho bratra, jsem se lehce zarazila. Musela jsem mu na chvili uhnout pohledem. Mel totiz pravdu - on ve svych rukou sviral zivot meho starsiho bratra a presto jsem sama sebe nacapala se sympatiemi misto nenavisti. A nemohla jsem temhle pocitum branit. Chtela jsem vubec? Citila jsem ze se pri tech vzpominkach na me zene smutek. Mozna se mi i trochu zaleskly oci. Ale nechtela jsem brecet, ne ted. Ne tady a ne pred nim. Nenachazela jsem slova pro odpovedi na jeho otazky. Nedokazala jsem si na ne odpovedet ani sama. Misto toho jsem vzala do ruky jeho dlan a umlcela ho serii polibku. Ruku jsem mu behem toho jemne stiskla. "Nechci ted myslet na minulost." Zaseptala jsem tise v mezerach mezi polibky a navedla jsem jeho ruku k tomu, aby zacala vytahovat me tricko. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro A už jen touhaPoslušně se ponořím do polibků, kterými mě umlčí a nepřerušuji je ani když vytahuji její tričko. Až když začne blízkost našich rtů překážet sundání toho kusu látky, odtáhnu se právě tak abych mohl tričko přetáhnout přes její hlavu a pak se znova přisát na její rty. Nepokrytě si užívám, jak se na mě její hrudník tiskne. Vlastně její celé tělo. Štíhlá, ale ne hubená. Pružná a zároveň hebká. Možná není sex bomba, ale její tělo má tu příchuť, která mě neskutečně přitahuje. Odtrhnu se od jejích rtů a přitisknu obličej mezi její krk a rameno. Chvíli nasávám její vůni a tiše předu. Ruka, která před tím odhalovala její tělo teď sjede na její hrudník a začne ho něžně laskat. "A tos mi před chvílí nadávala do nymfomanů." Usměju se a políbím ji před ucho. "Princezno. Jak to chceš provést? Chceš být zase nahoře?" Mrknu na ni a pohladím ji po tváři. Palcem přejedu po jejích rtech a pobaveně ji sleduji. "Nebo se mám tentokrát starat já o tebe?" |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Byla jsem rada, ze to i on nechtel dale rozebirat. Tahle noc byla nase a oba jsme z ni chteli vyuzit maximum, nez nas prerusi vycerpani a slunecni paprsky. Pocitovala jsem na tele lehky chlad kdyz tricko mizelo a poslusne jsem si ho nechala sundat. I pres to ze to znamenalo na tu chvilku jeho rty opustit. Citila jsem jak mi na tele znovu vyskakuje husi kuze z prijemneho pocitu. Nenechal me dlouho cekat a s polibky pokracoval. Opetovala jsem mu je se stejnou vasni, tentokrat ovsem francouzskymi polibky. Chtela jsem se mu oddat cela a doprat mu pocit, ze i ja nyni patrim jemu. Naklonila jsem hlavu lehce na stranu, aby se dostal lepe k memu krku. Zaslechla jsem u ucha ty jeho provokativni ale presto vzrusujici slova, ktera me donutila tise vydechnout. "A stale jsi me o opaku nepresvedcil." navlhcila jsem si s usmevem rty. Ruce jsem si omotala kolem jeho krku a pritahla jsem si ho k sobe do sedu. Ma vaha se tak znovu prenesla na jeho klin. Sklonila jsem se a od krku az postupne na hrudnik jsem mu venovala par letmych polibku. Par z nich bylo az nebezpecne pobliz jeho bradavek. Pri jeho posledni otazce jsem se narovnala a lehce jsem se pousmala. "Kazda princezna se rada nechava hyckat." Kousla jsem ho jemne do spodniho rtu a navazala jsem dalsim vasnivym polibkem. Pritiskla jsem se k nemu svym roztouzenym telem a lehce jsem se i s nim zaklonila tak, dokud do role nevstoupila zemska pritazlivost a my tak z gauce dopadli na mekky koberec. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Starost o princeznuDo polibku heknu, když se oba svalíme na koberec. Okamžitě se převalím na ní a neustávám v dravých polibcích. Nenechavé ruce klouzají po jejím těle a vychutnávají si každý záhyb jejích svalů. Ale nakonec se odtrhnu a chvíli jí udýchaně hledím do očí. Usměju se. "Tak v tom případě se jen uvolni a hýčkání si užij, princezno." Políbím ji pod bradou a rukama hladím její boky. Znova mě udiví, jak dokonalý mají tvar. Další polibky směřují na krk a na klíční kost. Tentokrát ale žádné značky nevytvářím. Sem tam nějakou již vytvořenou polaskám jazykem a na jejím krku setrvám delší dobu. Z části jako provokaci. Ale také protože mě zajímá, jak jako upírka vnímá, když po její krkavici přejíždím zuby. "Vlastně ani nevím, jak chutná tvoje krev." Zamumlám a sklouznu zase o něco níž. Tentokrát jí vracím to, jak týrala mé bradavky. Rty, jazykem i zuby obstarávám ty její a plně se soustředím jak na tuto činnost, tak na její reakce. Abych příště věděl, kde má slabá místa. A jakkoli tohle celé začalo z alkoholového opojení a sexuálního napětí mezi námi, začínám mít pocit, že nás ještě pár "příště" čeká. "Nymfomana ze mě děláš ty. Nemáš mít tak dokonalé tělo." Zabručím podrážděně a pak pokračuji v cestě svých rtů. Zastavím se až u jejího klína. Ruce vycestují na její ňadra, která začnou masírovat a hýčkat. Mé rty se ale plně věnují jejímu klínu. Chvíli jen pomalu, provokativně, ale za chvíli se už neudržím ani já. Jazykem i rty ji hýčkám a tentokrát ji dovolím se z toho udělat. Konečně, i ta chuť je božská. Občas na ní vrhnu pobavený pohled, ve kterém ale nechybí jiskra něžnosti. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Na maly okamzik se zastavil a ja se stretla s jeho rozdovadenym pohledem. Nemohla jsem si pomoct, ale pohled kterym me spaloval, byl hodne.. zhavy. Vzal ma slova doslova a ja sama sebe musela pro priste napomenout, abych si davala pozor na to co rikam. Rad me provokoval a co se intimnosti tykalo - zjevne ho i bavio me privadet k silenstvi. Kazdy jeho polibek na mem tele prikladal do ohne. A kazdy jeho dotyk ve me vyvolaval pocit slasti. V zapalu rozkose jsem se chvilkama lehce prohnula v zadech a letme jsem se otrela o jeho chloubu, ale snazila jsem se hned nevzdychat. "Chtel bys ji snad ochutnat?" Zaseptala jsem a necekane mi drze z ust vzdychnuti uniklo, kdyz se pustil do mych citlivych bradavek. "Smejde." doplnila jsem s tim slovech dalsi zastenani. Vedela jsem, ze mi to oplaci stejnou minci a prsty jsem chvilemi zatinala do koberce s delsim chlupem. Ovsem on neprestaval, ba naopak. Jeste me muceni zintenzivnoval v okamziku, kdy se dostal k memu rozkroku. Nedokazala jsem pak zustat zticha a uz vubec ne potichu. Mel me v hrsti a vedel jak me dostat do rohu. Neudrzela jsem se a musela jsem ho obema rukama chytit za vlasy. Ta slast se stupnovala a ja myslela, ze to snad nevydrzim. Nakonec jsem se prohla v zadech a vyjekla, kdyz me ten vir orgasmu pohltil uplne celou. Ten pocit se mi rozlehal celym telem. Uvolnila jsem se az po chvilce a tise jsem to rozdychavala. "Co mi to oplacis..?" rekla jsem zadychane kdyz se nase pohledy na okamzik stretly. Jak mam potom vydrzet to, co bude nasledovat? |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Sladká chuťNevinně se usměju. "Promiň, nechal jsem se trochu unést." Vypláznu na ni jazyk a pak ji políbím. Stále mám na jazyku její chuť a chci, aby věděla jak sladce chutná. Jemný polibek se za chvíli protáhne do dlouhého, nenasytného polibku, až se nakonec donutím trochu zklidnit. Takhle bych byl až moc brzo. "A teď už nemluv, princezno. Nech mě se o tebe postarat." Mrknu na ni. Mé ruce se sevřou kolem jejích boků a donutí ji se otočit na břicho. Pár dalšími pohyby ji donutím se postavit na všechny čtyři a celou dobu ji hladím po těle a snažím se ji uvolnit. Když je nastavená, polibky sleduji cestu z jejích obratlů a poslední patří znova jejímu klínu. A pak do ní zezadu vniknu a slastně vydechnu. Chvíli jen tak stojím. Ne proto, aby si ona zvykla, ale abych si zvykl já. Kvůli neskutečně dlouhému dráždění jsem tvrdý jako kámen a v chloubě mi hladově tepe. Z toho, jak mě svírá její horký klín bych se mohl zbláznit, stejně jako z toho výhledu. Na ten její kulatý, dokonalý zadeček, který je teď na mě nabodnutý... Netečně po něm přejíždím bříšky prstů. "Až s tebou skoncuju, budeš moje. Na pořád." Zavrním do jejího ucha a pak začnu přirážet. Nejdříve pomalu, dlouze a vláčně. Užívám si každý centimetr a tu úlevu, po tak dlouhém dráždění. Nicméně, pomalu se přestanu ovládat. Konečně, proč taky. Pokud je někdo na celém světě, který se mnou dokáže držet krok, pak je to ona. Z vláčných pohybů mých boků se stanou dravější a hladovější. Má vnitřní šelma ví moc dobře, co chce a já jí pro jednou popustím uzdu. Pevně se k ní natisknu a otírám se o ni svými boky. Mé ruce si začnou hrát s jejími ňadry, ale už v tom není tolik něžnosti. Nemilosrdně tahají za její bradavky. S každým přírazem cítím, jak se mi její podoba, její chuť a její vůně vrývají nesmazatelně do mozku. Mnohem silněji, než s kýmkoli jiným. Jako bychom si byli souzeni. Snad abych jí ukázal, kdo je tady pánem vjedu prsty do jejích havraních vlasů, které se po jejích zádech prostírají jako závěs a zatáhnu. Chvíli ji na sebe nabodávám jen za vlasy, než za ně silněji zatáhnu a donutím ji se postavit tak, že se o mě otírá zády. Vlním se v bocích, zatímco vrčím do jejího ucha. "Jsi moje, princezno. Nikomu tě nedám. Nikdy." Volnou rukou sjedu na její poštěváček a chvíli ji jen provokuji, než pustím její vlasy. Nevím, jestli její ruce ještě udrží její váhu nebo bude muset lehnout hrudníkem na zem. Ale stále ji pevně rukama držím za boky a nabodávám ji na sebe s hladem, který mi vychází z nitra i duše zároveň. Tesáky, delšími než by měl člověk mít, se zakousnu do jejího krku a chvíli olizuji krev, která z ranek teče. Není to tak elegantní, jako ona. Opravdu je to spíš jako rána od dravé zvěře. Slastně zachrčím. Chutná... dokonale. Sladká jako med a při tom kořeněná jako víno. Až když ucítím pnutí ve svém podbřišku, otočím ji čelem k sobě a spolu s ní vstanu. Za zadeček ji na sebe vyzvednu a plynule do ní vniknu. Rytmickými pohyby rukou a protipohyby boků ji na sebe začnu nabodávat. Abych si trochu usnadnil práci, neomaleně ji natlačím na nejbližší zeď. Jeden z bližších obrazů neudrží sílu nárazu a spadne ze zdi. Uslyším, jak se při dopadu rozbilo sklo, ale neřeším to. Poblázněně do ní přirážím a majetnicky ji líbám. Na rtech její krev. Až po pár minutách pnutí v podbřišku dosáhne vrcholu. Přirázím do ní až po kořen a o moment později ucítím, jak ji zaplavuji svým semenem. Hladově oddechuji a chvíli ji jen držím. Mé tělo se zatím vrací zpět do lidské podoby a já se omluvně usměju. "Promiň. Nevím... co to do mě vjelo. Jsi v pořádku? Vím, že hýčkání by mělo vypadat jinak." Usměju se. Políbím ji na ránu, kterou jsem ji v sexuálním rauši způsobil a opatrně ji postavím na zem. Vlastně ani nevím, jestli si prošla vrcholem i ona, nebo jsem si ho sobecky uzmul pro sebe. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Zatvaril se jako nevinatko a myslel si, ze mu to nejspis uverim. Sama jsem se trochu unavene usmala nad tim, jak se me snazil svou nevinnosti provokovat. "Nechal ses prijemne unest." popichla jsem ho pobavene. Trosku me mozna zaskocil tim, ze mi svym poliblem dal podvedomi o tom, jak vubec sama chutnam. Polibek jsem mu opetovala i presto, jak moc to bylo chlipne. To on ze me delal tuhpe chlipnou a vzrusenou upirku. Po male chvilce se odtahne a ja jen vzrusene vydechnu. Co jsem ovsem dal necekala bylo to, ze si me k sobe otocil zady. Kratce jsem u toho vyjekla, ale poslusne jsem se mu nastavila tak, jak chtel. Boze, bylo to tak uchylne ale presto se mi to libilo. Mozna jen ja jsem byla ta, kdo je doopravdy uchylna. Dobrovolne jsem se mu jeste trochu nastavila. Citila jsem behem toho jeho nezne polibky na mych zadech a me to ocekavani prislo jako vecnost. Za kratko jsem vsak ucitila, jak do me pronikl a ja lehce vykrikla. Vzruseni mi vibrovalo telem a pocitovala jsem, jak jsem na kazdy jeho pohyb citliva. A v tehle poloze obzvlast, uz ted byl hluboko. Silne jsem sevrela v dlanich koberec pod sebou. Zacal se pohybovat a ja se musela napnout. Z ust se mi chte nechte dralo vzrusene vzdychnuti s kazdym jeho prirazem. Pridaval na intenzite, stejne jako ja jsem byla stale hlasitejsi a hlasitejsi. Citila jsem, jak byl tvrdy a velky. Kazdy jeho pohyb byl tak silene intenzivni az jsem myslela, ze se zblaznim. Kort pokud si zacal hrat s mymi nadry. Kdyz se zakousl, trochu bolestne jsem sekla, ale svym zpusobem to bylo.. prijemne. Jako by me vzrusovala i ta hloupa bolest. Teprve az nyni jsem zacala chapat, jak tvrde se dokaze milovat. I presto jsem mu ale chtela udelat tak dobre, jak jen jsem mohla. Nechala jsem se otocit a stretla jsem se tak ocima s jeho divokym pohledem. Vydala jsem pak ze sebe kratky zarazeny zvuk, kdyz me pritiskl ke zdi a ja mu az do krve zatala nehty do zad. Okolo nas spadlo par veci a ja uz musela chvilemi skoro kricet. Nechtela jsem ale aby prestaval, chtela jsem ho az do konce. A v okamziku, kdy jsem si myslela, ze druheho orgasmu dosahnout nemuzu, byla jsem na omylu. Maximalne jsem se napjala a sama jsem se mu zakousla do ramene, abych ten silene prijemny pocit mohla nejakym zpusobem ventilovat. Muj klin naplnoval horky pocit a ja tusila, ze me znovu naplnil. Znicene jsem se pak uvolnila a oprela jsem se zady o zed. Znavene jsem vydechovala a slabe jsem se pousmala. "Jsem v poradku. Alespon ted znam i tvoji druhou stranku." popichla jsem ho provokativne a pote jsem ho jen vycerpane objala. "...povedlo se ti me hodne unavit." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro ÚnavaPřekvapeně zamrkám, když mě Tamaki obejme, ale pak ono gesto jemně opětuji. Chvíli ji u sebe držím a jen mlčím. Užívám si její přítomnost a to, jak mi její vůně rozlévá klid v duši. "Jsem unavenej alespoň tak jako ty, má drahá." Zamručím, když se konečně odtáhnu. "Konečně, většinu práce jsem dělal já." Vypláznu na ní jazyk, ale než stihne cokoli říct, vytáhnu si ji do náruče a umlčím ji polibkem. S princeznou v rukou se pak vydám do ložnice, kde ji položím do postele a lehnu si vedle ní. Cítím, jak se mi tělem rozlévá únava a vím, že mě zítra bude bolet jak hlava, tak svaly. Ale příjemně. Nahlas zívnu, až to zní spíše jako zavytí a uchechtnu se. "No, na první den na líbánkách to není špatné. Princezno." Otočím se na bok, čelem k ní a jemně ji políbím na nos. A pak zavřu oči. Cítím, jak se plíživě blíží spánek. Ještě, než upadnu do limbu, ji k sobě jemně přitisknu. Chci se probudit vedle ní. Chci si tohle všechno pamatovat. Nechci ji nenávidět. A pak už mé myšlení zakryje černá deka, když se propadnu do spánku. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Drzela jsem se v jeho naruci a hlavu jsem si oprela o jeho hrud. Citila jsem se za cely vecer uz unavena, ale prijemne. Znovu jsem se o nej oprela kdyz si me vzal do naruce a ja na chvilinku zavrela oci zatimco me nesl. Presto jsem ho poslouchala a pobavene jsem se pousmala. "Ted uz musis byt urcite spokojeny." A ma slova jsme spolecne zakoncili jemnym polibkem. V loznici me polozil do postele opatrne jako kdybych snad byla z krehkeho skla. Bylo prijemne se vratit do mekkych perin, obzvlast pri takove unave. Pockala jsem nez si lehne vedle me a zvedla jsem k nemu sve oci. "Kdo by to byl rekl." Rypla jsem si do nej s unavenym usmevem a jeste chvilku jsem ho pozorovala i po tom, co on zavrel oci. Jeste rano jsme byli oba presvedceni, ze kazdy spime jinde, ale to uz nejspis byla minulost. Vypadal svym zpusobem tak nevinne kdyz spal a ja se na nej jeste malou chvilku nemohla vynadivat. Netrvalo to ovsem dlouho nez i me vycerpani premohlo a ja jej za okamzik nasledovala do rise snu. Tezko rict, kolik casu od toho vecera uteklo, ale byla jeste tma. Mozna bylo neco malo pred svitanim. Probudilo me neprijemne sucho v ustech a trochu i bolest hlavy. Posadila jsem se a promnula jsem si oci abych si v prvni rade vubec uvedomila kde jsem. Ocima jsem se rozespale rozhledla po mistnosti dokud muj pohled neskoncil u neho. Trochu prekvapene jsem ho pozorovala, ale vse se mi ve zlomcich zacalo vracet. Pri vzpomince na to vse jsem se lehce zacervenala. Vypadal tak nevinne a zranitelne kdyz spal.. Opatrne jsem slezla z postele a z kliky v koupelne jsem se zabalila do mekkeho zupanu, ktery jsem predtim odlozila. Sesla jsem nasledne dolu do kuchyne pro vodu. V kuchyni jsem dychtive uhasila sve sucho v ustech a citila jsem se uz o neco lepe, i kdyz me hlava porad trochu bolela. Nepocitala jsem s tim, ze kdyz se ted vratim, budu moct usnout. Teprve az nyni, kdy jsem drzela v ruce sklenicku s vodou a tekala jsem ocima po mistnosti, doslo mi jak je tenhle dum vlastne velky. A na druhe strane se nachazely dvere, ktere jsem jeste neprozkoumala. Vydala jsem se prave tim smerem. Zavrela jsem za sebou dvere a zvedave jsem se rozhlizela kolem. Byla to nejspis nejaka cast obyvaku - nachazela se zde kresla, hodne policek s knizkami.. mou pozornost vsak upoutal klavir, ktery stal na konci na druhe strane u oken. Dosla jsem bosa k nemu a odlozila jsem sklenicku s vodou. Usedla jsem k nemu a opatrne jsem otevrela kryt na klavesy. Sama jsem se pro sebe musela trochu smutne pousmat. Pripominalo mi to casy, kdy jsem byla mala a bratr mi casto hraval nejruznejsi pisnicky. Lehce jsem zmackla jednu klavesu, ze ktere se vydral tichy ton. Zdalo se, ze klavir je pripraveny k pouzivani. Nakonec mi to nedalo a zacala jsem pomalinku hrat tichou melodii, ktera se postupne rozjizdela. Za kratko jsem ji doplnila tichym zpevem a mistnost tak zahalila pisen naplnena emocemi. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro ZpěvProbudí mě v prvé řadě bolest hlavy a strašlivá žízeň. Tiše zamručím a poplácám místo, kde před tím ležela upírka. Spíše z reflexu než z nějakého důvodu. Až fakt, že je to místo prázdné mě donutí se posadit a chvíli z husta nadávat na bolest hlavy. Mému zpomalenému mozku chvíli trvá, než si uvědomí, co se stalo před tím, než jsme šli spát. Na tváři se mi rozlije smutný úsměv. "Pravděpodobně jsi toho nakonec litovala, co?" Zamručím a pak pokrčím rameny. "No, tak už to bývá." Zabručím a až tehdy můj mozek zaregistruje lehké tóny klavíru a ženský zpěv. Oboje příjemné uchu, i když to trochu zhoršuje mou kocovinu. Zmátořím se a vydám se do kuchyně. Ještě před tím ale na sebe přeci jen hodím tepláky. V kuchyni chvíli čaruji a nevědomky si při tom pobrukuji do rytmu písně. Rajčatový džus, syrové vejce, kajenský pepř. Přehrávám si v hlavě recept, který jsem dělal tak dlouho, jako jsem pil. Výsledný produkt pak do sebe kopnu a chvíli mi trvá, než se vzpamatuji z dost nepříjemné chuti i konzistence. Když se tak stane, je mi přeci jen o něco líp. Ještě to zapiju sklenicí vody a vydám se do místnosti, ze které slyším hudbu. Opřu se o rámě dveří a užívám si výhled. Tamaki je krásná a já jsem rád, že si toho všímám i bez alkoholu. To, jak na ni svítí ranní světlo a jak je utopena v písni jí jen prospívá. I ta drobná neupravenost, rozcuchané vlasy, absence líčení, to vše jen zvyšuje její krásu. Jsem stejně potopen v pohledu na její tělo jako v písni a vlastně mi oboje léčí kocovinu mnohem lépe, než syrové vejce. Když dohraje, jemně se usměju a krátce zatleskám. "Víš, původně jsem si s tím barem dělal legraci. Ale takhle bys mohla dělat muzikanta. Umíš jazz?" Volným krokem se vydám k ní. Přistoupím k ní zezadu a mé ruce ji pohladí po ramenou a pak sklouznou na její paže. Vtisknu jí jemný polibek do vlasů a nakloním se k jejímu uchu. "Jak jsi se vyspala? Měl jsem strach, jestli jsem tě nezačal nudit." Drobně se usměju a propletu její ruce s mými. "Děkuji za krásné probuzení." Zamručím tiše. Samozřejmě by nebyl problém pro ni se mi kdykoli vykroutit a prostě odejít. Ale trochu sázím na to, že to neudělá. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Tón zármutku Místnost, ve které jsem se nacházela, byla tichá a poklidná do doby, než jsem její klid vyrušila svými tóny. Mé prsty ladně tancovaly po bílých klávesách a já zpívala tišeji, abych ho nevzbudila. Znala jsem tuhle píseň nazpaměť, hrávala jsem ji často v okamžicích, kdy jsem byla sama a měla jsem tu možnost věnovat čas jen sama sobě. Chvílemi jsem dokonce na moment zavřela oči a potopila jsem se hlouběji do pocitů té písně. Chtě nechtě, na mysl mi znovu vyvstal můj starší bráška. Už od malička byl úžasnou osobností a já často k němu vzhlížela jako ke svému vzoru. Byl sebejistý, nenechal nikoho pošlapat jeho autoritu ale zároveň jsem laskavějšího upíra nikdy za svou existenci nepoznala. Byl jedním z těch bratrů, kteří měli svou malou sestřičku nejradši a chtěl ji ochraňovat za každou cenu. Přeci jen to byla jeho nepsaná povinnost. Po úmrtí našich rodičů převzal jejich místo a mě pod svá ochranná křídla. S vedením rodu na něj bylo přeneseno možná větší břemeno, než v té době dokázal unést, ale nevzdával se. Zvládl si mezi povinnostmi najít čas na to, aby mě naučil se o sebe postarat. Jak se bránit proti silným nepřátelům jako jsou ku příkladu vlkodlaci. Jak kontrolovat sebe sama a nezabít každého na potkání při sebemenší žízni. Neměl to se mnou lehké, to přiznávám. Možná někdy nastaly i situace, kdy jsem mu řekla opravdu ošklivé věci. Jednou dokonce i to, že ho nenávidím.. ale on se přesto usmíval. Z paměti jsem ale ten smutný, bolestivý úsměv už nikdy nevymazala. A litovala jsem toho do dnešního dne. Aniž bych si to uvědomila, po obličeji mi steklo pár drzých slz, které jsem neudržela. Zazněly poslední tóny a z víru myšlenek mě probralo zatleskání. Trochu jsem se toho možná i lekla, proto jsem se překvapeně podívala tím směrem. Rychle jsem si otřela oči do rukávu županu a sklopila jsem pohled zpět ke klavíru. Nechtěla jsem aby poznal, že jsem brečela. S lehkým úsměvem jsem zavrtěla hlavou. "Umím jen pár písní. Tolik času jsem tomu nevěnovala." můj pohled zůstal u kláves. Prozatím jsem se na něj nepodívala dokud jsem pořád měla pocit, že se mi lesknou oči. Jeho ruku jsem stiskla jen lehce. Nechtěla jsem, aby cokoliv poznal. "Touhle dobou za normálních okolností nejspíš ještě spím, ale to nevadí." u jeho slov o probuzení jsem trošičku zaváhala. Mohlo to znít i jako ironie vzhledem k tomu, že jsem ho tam nechala samotného. "Co tebe sem přivádí takhle brzy?" |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro U piánaZaregistruji, jak si otřela oči do županu, i to, že se na mě nedívá. Netlačím na ni. Ať už v ní probíhá cokoli, pokud mě k tomu sama nepustí, jen těžko jí můžu pomoc. I tak mě překvapí, jak silný zármutek to probudí ve mně. Chci jí pomoci. Chci ji chránit před jakoukoli bolestí, fyzickou i psychickou. Ale i já mám svá tajemství, která jí ještě nejsem připraven odhalit. Nemůžu ji kritizovat za to samé. Jemně se od ní vymotám a místo toho se opřu o klavír, abych jí viděl do obličeje. "To já taky, ale ten bolehlav mě hned tak spát nenechá. A soudě podle toho, jak se tváříš ani ty nemůžeš usnout." Řeknu tiše, beze zloby. Na rtech mi hraje jemný úsměv a ruka hravě rozcuchá její havraní vlasy. "Přivádí mě sem chlad v mé posteli a hřejivé tóny z přízemí." Řeknu tiše a pak se uchechtnu. "Promiň, to zní strašně klišé. Nejsem na... tohle všechno... moc zvyklej." Nakloním hlavu na stranu. Přes své různé sexuální dobrodružství jsem neměl moc událostí, kdy mi plesalo srdce když jsem byl s tou druhou. Když její přítomnost utišovala mou šelmu a vzbuzovala ve mě tak silné pudy všeho druhu, že jsem musel kontrolovat spíš muže, než vlka. Nakloním se k ní a jemně ji políbím na tvář. "Chceš být sama?" Zeptám se tiše. "Promiň, jestli jsem tě vyrušil v něčem, u čeho jsem neměl být." Zašeptám a počkám na její odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Klavír Už to byla nějaká chvíle, jen co je pravda, ale ta událost pro mě stále byla čerstvá. Přemýšlela jsem nad tím, kam se poděla vlastně moje nenávist. Seděla jsem kousek vedle něj a snažila jsem se před ním skrývat slzy. Věděla jsem už teď, že ho nejspíš nadále nikdy nenávidět nebudu. Sice mě včerejšího večera očaroval alkohol, ale v tom okamžiku jsem mu propadla. A tak možná budu proto za tohle do budoucna nenávidět jen sama sebe. Po krátké chvilce jsem se mu přeci jen podívala do očí, když už jsem si byla jistá. Stál tady přede mnou a sledoval mě s jistou starostí. Musel si toho všimnout, ale nic zatím neříkal. Byla jsem ráda, že se neptá. "Odhaduješ dobře, nemůžu." odpověděla jsem polohlasně. Snažila jsem se tu depresivní atmosféru trochu odehnat. Přeci jen se mu ale povedlo na mém obličeji vykouzlit slabý úsměv. "To nevadí. Takové hezké klišé mi nikdo ještě neřekl." pozorovala jsem ho a sledovala jsem gesta jeho těla. Vypadal malinko nervózní, ale převážně rozespalý. Roztomile... rozespalý. Dospěla jsem k rozhodnutí, že o mých pocitech mu prozatím nic říkat nebudu. Ještě ne, nebyla vhodná chvíle a já se na to necítila připravená. Stále jsem se tomu snažila spíš porozumět. Jeho polibek na tvář mě ale zahřeje u srdce. Nesouhlasně jsem zavrtěla hlavou. "Ne, jsem v pořádku." pomalu jsem vstala od klavíru a zvedla se. Prošla jsem kolem něj směrem ke dveřím a u dveří jsem se zastavila. "Máš ke snídani rád něco konkrétního? A... odpoledne by měl být v Kjótu letní festival. Mohli.. bychom se tam možná podívat." řeknu ke konci trochu v rozpacích. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Snídaně
Nechám ji kolem sebe projít a usměju se na ni. "Vajíčka a slanina postačí, díky." Nakloním hlavu na stranu a pak se vydám k ní. "Rande, hm? Zní fajn." Tentokrát ji jemně políbím na rty, než kolem ní proklouznu do kuchyně. Plotnu přenechám jí, sám se začnu věnovat rychlovarné konvici a zásobě kávy. "Dáš si taky? Kdyžtak tady máme zelený čaj." Houknu na svou drahou polovičku a sám si udělám kávu černou, jako Tamačini vlasy. Pokud si také přeje kávu, udělám i jí, jinak se s hrnkem kávy v ruce vydám do obýváku, kde pohybem ruky zapnu tablet, který kupodivu přestál včerejšek v pořádku. Zamračím se na pár nepřečtených mailů a pak ho zase vypnu. "Chtěli jste mi dopřát dovolenou, tak tady to máte." Zabručím a můj hlas rozproudí páru, kouřící se z kávy. Spokojeně se usměju a napiju se. Pak se uvolním a vydechnu. "Vlastně jsem docela dovolenou potřeboval." |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Snídaně Po mé otázce jsem za krátko ucítila jeho jemný polibek, který stvrdil svůj souhlas. Lehce jsem se začervenala. Vlastně až teď zpětně jsem si uvědomila, že jsem ho pozvala ke společnému odpoledni. A on na to kývl! Bože, připadala jsem si jako bláznivá teenegerka. Když kolem mě prošel, následovala jsem ho do kuchyně. "Dobře, máš je mít." lehce jsem se pousmála a můj první cíl byla lednice. V kuchyni jsem se pak pustila do díla. "Ano prosím. Jen mi nech v hrnečku místo na mlíko." houkla jsem na něj zpátky zatímco jsem začala smažit vajíčka na pánvi. Naštěstí to nebylo nic, co by nebylo za pár minut hotové. Jakmile byly tak akorát, vyklopila jsem je z pánvičky na talíř. Připravila jsem i malý košík s pečivem, aby ho to zasytilo. Připravenou snídani jsem mu pak přinesla k jídelnímu stolku kousek od linky. Pro sebe jsem si ale vajíčka neudělala. Sice jsem měla hlad, ale neměla jsem na jídlo moc pomyšlení. "Teď už si možná i připadám jako opravdová manželka." pobaveně jsem se pousmála a hotové kafe jsem si vzala sebou na gauč. Hrníček jsem držela v obou dlaních, protože byl příjemný hřejivý. Prozatím ale kafe bylo na pití ještě horké, tak jsem musela chvíli počkat. Po jeho poznámce při čtení mailů jsem se na něj tázavě podívala. "Děje se něco?" |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Znova a lépeUsměju se na ni, když vejde a nozdry mi mezitím naplní vůně slaniny i vajíček. "To neříkej. Nebo se ze mě za chvíli stane manžílek. Pořídím si dýmku a budu nadávat na mládež." Usrknu horkou kávu a pohodlněji se usadím. Nad její další otázkou odmítavě mávnu rukou. "Nevím a nechci to vědět. Slíbil jsem, že budu trávit čas s tebou. Chci tě lépe poznat. Konečně, nevím o tobě skoro nic." Zvednu se a pohladím ji po tváři, než si ukradnu další polibek. "Včera mě od zpráv odstřihli. Očividně mě tolik nepotřebují." Jsem si vědom hořkosti v mém hlase a i toho, že není zas tak rozumná. Ale ignoruji to. Až když si všimnu jídla na stole, uvědomím si, jak velký hlad mám. Bez okolků se posadím a hladově se pustím do jídla. Vlastně až teď doplňuji energii po včerejší přeměně a dalších hrátkách. Když dojím, spokojeně zamručím a dopiju kafe. "Skvělá v posteli, krásná na pohled, nádherný zpěv a výborné vaření. Jsi pravda trošku drzá, ale s tím už něco udělám." Pobaveně se usměju. Pak se protáhnu a zvednu se. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Malou chvili jsem kafe foukala v nadeji, ze ho trosku zchladim. Co jsem ale Eijiho tak pozorovala, pouze jsem nad nim protocila oci v sloup a lehce se pousmala. "Pokud by tomu tak bylo, mel bys k tomu jeste i ten pivni pupek?" Mou rypavou vsak umlci dalsim polibkem, ktery necekam. Vnuklo mi to ale myslenku, ktera me v duchu trochu zarazela. Jake jsou vlastne jeho skutecne pocity? Lzickou jsem michala kafe a znovu ho foukala. "Je snad neco, co te konkretne zajima?" Tentokrat uz jsem kavu usrkla. Zacinala mit pro me optimalni teplotu. A.. i kdyz mi do toho vlastne nic nebylo, donutilo me to se zamyslet. Eijiho odstrihli od prisunu informaci a oba nas poslali na tohle misto. Snazili se pred nim mozna neco skryt? Slunce vychazelo na oblohu a zalevalo slunecnimi paprsky tento pokoj. Zahledela jsem se ven k zahrade a jeho dalsim slovum jsem nevenovala moc pozornosti. Rozbolela me hlava zvlastni pichlavou bolesti na prave strane cela. Natolik, az jsem se musela dlani jemne chytit. Nebylo to zrovna prijemne, proto jsem od zahrady radeji uhnula pohledem. "Promin... neco jsi rikal?" |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro SlunceTiše Tamaki pozoruji. Je očividné, že mě ignoruje. Usměju se a povzdechnu si. "Proč se do ranního Slunce díváš, když tě potom bolí hlava?" Zvednu obočí a zvednu se. Rychle zatáhnu závěsy na východních oknech a otočím se k Tamaki. "Asi jsi zvyklá spát během dne a fungovat v noci, co?" Zamručím. "Jsi v pořádku? Nevím úplně, jaký má na vás vlastně denní světlo vliv." Jemně ji pohladím po čele a znova se usměju. "Snad bude odpoledne zataženo. Bude fajn odsud vypadnout. A strávit spolu nějaký čas i mimo tuhle klícku." Pohladím ji po ruce a posadím se zpět na gauč. Chvíli ji pozoruji a užívám si výhled. Je... krásná. Opravdu se to nedá jinak popsat. "Máš nějaké nápady, co dělat mezitím? Nebo si mám vytáhnout knížku a tvářit se, že tě stále nemám rád, drahá?" Usměju se a jen čekám na odpověď. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Slunce Podívala jsem se směrem k němu, když závěsy zatáhl. Nad jeho starostí mé srdce nevědomky zaplesalo. Lehce jsem se začervenala. Proč jsem najednou byla vždy tak nesmělá a nervózní po tom, co jsme včera spolu strávili noc? Nejspíš když teď v tom nehraje roli alkohol, můžu to celé sledovatř s čistou hlavou. "Možná jsi to někdy od nějakých lidí slyšel, ale není to pravidlem. Častokrát funguju i za denního světla, takže si s tím nemusíš dělat starosti. Nebudu ale zazlívat to, že být nočním běsem není kolikrát pohodlnější...a zábavnější." lehce jsem se pousmála a po očku jsem se podívala k zataženému oknu. Měla jsem trošku takový nepříjemný pocit, který měl s tou bolestí hlavy možná spojitost. Ale rozhodla jsem se to nechat být. Nejspíš nešlo o nic důležitého. Sedl si naproti mě a já cítila jeho pohled na sobě. Zajímalo by mě, co se mu honí hlavou když se na mě dívá. Na jistotu jsem ale věděla to, že jsem byla znovu v rozpacích, do kterých mě dostalo jeho nepřímé vyjádření. Lehce jsem si začala znovu kousat spodní ret. "Myslíš, že by byla knížka zábavnější?" trošku jsem rýpla a upila jsem další doušek kafe. Hrníček jsem si nakonec odložila na stolek vedle gauče. "Co vůbec.. změnilo tvůj názor na mě?" vtípky šly teď na chvíli stranou a já na něj hleděla s trochu nejistým pohledem v očekávání, co odpoví.. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro NázorChvíli na ni hledím, když položí svou otázku. "Ty prostě neumíš podávat jednoduché otázky, že?" Jemně se usměju a chvíli jen sedím. Přemýšlím. Až její otázka mě donutí udělat něco, na co nejsem zvyklý. Podívat se do sebe a snažít se vyznat ve svých vlastních, rozbouřených pocitech. Ty teď díky ní připomínají rozbouřené moře, spíše než klidné jezero. Chvíli jen mlčím a přemýšlím. A pak vstanu a vydám se k ní. Opatrně ji chytím za ruce a zadívám se jí do očí. "Nevím by byla nejpravdivější odpověď." Usměju se a na chvíli se zadívám na špičky svých nohou. "Ale také zbabělá." Zvednu hlavu a kousnu se do rtu. Jsem si moc dobře vědom toho, jak rychle najednou mé srdce tluče. A toho, že to ona pravděpodobně ví. "Je to z části tvé tělo, i když zdaleka ne jen jeho krása. Tu ti popisovat nemusím, sama ji znáš. Ale to, jak ho držíš... Jak mluvíš, jak se chováš. Jak voníš." Povzdechnu si. "Tohle se špatně popisuje, ale ty jsi absolutně zničila jakákoli má očekávání. Čekal jsem ufňukanou, křehkou princezničku, která bude kolem sebe vztekle kopat. Místo toho jsem dostal arogantní, tvrdohlavou a drsnou čubku, která se nebojí jít za svém." Zvednu prst, abych jí zabránil se začít bránit. "To neber špatně. U nás je to kompliment. Vždy jsme byli dost přímočarý rod. Když na nás zaútočili... Bál jsem se o tebe. A bylo za tím víc, než jen pouhý strach o vlastní život. Když jsem se vrátil z lovu, přijala jsi mě. Přijala jsi mou podobu a tvá první starost byla o mé zdraví. Ne o to své." Zamručím a pevně stisknu její ruce. "Nejsem zdaleka připraven na to, házet kolem sebe velkými slovy. Slovy jako láska. Ta mají moc. Bojím se jich. Ale... Mohl jsem dostat horší manželku. O mnoho." Usměju se. "Prosím, Tamaki. Nech mě tě poznat, abych ti mohl začít důvěřovat. Pusť mě k sobě a já tobě dovolím to samé. A... dej mi čas. Nejsem na tohle zvyklý." Zabručím tiše a pohladím ji po tváři. Mile se usměju. "Co vlastně způsobilo to, že jsi změnila názor na mne? Pokud jsi ho tedy změnila. U upírů jeden nikdy neví." Vypláznu na ni jazyk a o kousek ustoupím, abych jí dal prostor. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Stejná otázka Poznala jsem, že jsem ho svou otázkou nejspíš trochu zaskočila. Možná jsem ji ani pokládat neměla, trochu jsem toho litovala že jsem ho dostala do takové situace. "Promiň. Nejspíš jsem se na to ptát neměla, neumím si své myšlenky nechávat pro sebe." sklopila jsem pohled ke koberci. Brzy na to jsem si ale všimla, že vstal a krátce na to jsem ucítila jeho dotek na svých rukou. S trochou překvapení jsem se mu podívala do očí. Sama jsem cítila, jak se tlukot mého srdce zrychluje, ale snažila jsem se jeho pohledu neuhnout. Chtěla jsem slyšet vše, co měl na srdci. Jeho část o čubce mě donutila se lehce pousmát a protočit oči v sloup. Zarazil mě ovšem dřív, než jsem se k tomu stihla vyjádřit. Přesto jsem poslouchala dál ale tentokrát jsem pohled trošku sklopila, protože jsem se cítila v rozpacích. A nejen to. Uvnitř mě.. se pomalu ale jistě bortila ta tvrdá zeď, kterou jsem kolem svého srdce vybudovala. Jak se skrz ní mohl dostávat tak snadno? Své studeně modré oči jsem k němu zvedla až v okamžiku, kdy mě pohladil po tváři. Srdce mi už bušilo daleko rychleji, ale snažila jsem se to na sobě nedat znát. Pochybovala jsem ale o tom, že by to nepoznal. Oči mi těkaly po jeho obličeji, když se na mě díval. "Já..." zhluboka jsem se nadechla, abych našla ta správná slova. Přesto ale nebylo úplně jednoduché je najít. Nechtěla jsem ani říkat to, že jsem povolila na své ostražitosti díky alkoholu. Jenže možná.. to tak nejspíš mělo být. "V mém životě.. se neudálo zrovna moc šťastných věcí. Každého, koho denně potkám, nevěřím ani nos mezi očima. Dnešní doba je složitější, než jsem si myslela." a hodněkrát jsem se díky své důvěře zle spálila. To on ovšem vědět nemusel. Nicméně rozhodla jsem se sáhnout zpět po hrníčku a vypít zbytek toho téměř studeného kafe. "Ty jsi nebyl výjimkou. Ovšem v tvém případě mě vázala povinnost sňatku. Po obřadu jsem zůstávala v pozoru a očekávala jen ten okamžik, kdy se mě pokusíš zabít. Jenže ty ses o to nepokusil ani jednou." svírala jsem pak v dlaních prázdný hrníček. "...blbé poznámky jsi měl, to ano." vyplázla jsem pro změnu na něj jazyk já. "Ale přesto jsi to neudělal, i když jsi měl tolik příležitostí." zvedla jsem tentokrát pohled a dívala jsem se mu do očí přímo. Nebyla jsem si ani jistá tím, jestli se mi povede mu správně vysvětlit to, co se mi honí hlavě. Byla jsem nervózní a v nervozitě často mluvím nesmysly. "A v neposlední řadě - jsi mi dokonce život zachránil místo toho, aby sis ho vzal." poslední větu jsem pronesla trochu tišeji. Bylo pravdou, že nejraději bych mu skočila okolo krku a umlčela ho polibky, abych takové otázky zarazila. Na chvilinku jsem se znovu podívala k zataženému oknu. I když slunce tentokrát nesvítilo, i přesto mi hlavou projela ostrá bolest, při které jsem se musela znovu chytit za čelo. Trochu jsem bolestně přihmouřila oči, ale naštěstí to po krátké chvíli začalo odeznívat. Jakmile to bylo lepší, odložila jsem hrníček a vstala jsem z gauče. Střetla jsem se znovu s jeho očima a chvilinku jsem mlčela. Věděla jsem, že jsem neřekla úplně všechno, co jsem měla na srdci. Těch slov by bylo daleko více, ale nechtěla jsem ho tím zahltit. Myslím, že bylo na čase změnit téma. "Dojdu se obléct. Pokud budeš chtít.. můžeme to vzít pěšky po pláži. Časově bychom pak měli dorazit akorát na začátek festivalu." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro OdpovědiPoslouchám její odpověď na stejnou otázku. A jsem si až příliš vědomý tlukutu svého i jejího srdce. Oboje zrychlené v nervozitě a štěstí zároveň. Pousměju se při jejích slovech o mých blbých poznámkách, ale nechávám ji mluvit. Potřebuje to ze sebe dostat a já to potřebuji slyšet. Cítím její neklid a nechávám ji rozmyslet si, co řekne. Vím, jak těžké to je. A když skončí, odpovím jí polibkem. Dlouhým a přeci nevinným. Ale nevím jak jinak teď předat to, co k ní teď cítím. "Nemůžu ti vzít tvůj život. Už mi patří, zapomnělas? Stejně jako tobě patří ten můj. Manželko." Usměju se a pohladím ji po tváři, než ji konečně pustím. Trochu potřesu hlavou, abych se zbavil myšlenek na city k ní a zmatek, který v tom všem panuje. Proto jen kývnu. "To zní dobře. Pokud si na to tedy troufáš. Nechci ti způsobovat bolest." Usměju se na ni a nechám ji odejít. Když jsem sám, pořádně se protáhnu a zívnu. A po dlouhé, opravdu dlouhé, době cítím... klid. Přeze všechen zmatek, který ve mně má upírka rozsela cítím spokojenost. Počkám, až se Tamaki dojde obléct a já sám se pak vydám pro své oblečení, abych se vrátil v lehké košili a džínech. Pár zkušenými pohyby prstů si košili zapnu a usměju se na Tamaki. "Tak co, můžeme vyrazit?" Zvednu obočí. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Čas vyrazit Když jsem se postavila, čekala jsem na to jaká bude jeho odpověď. Místo slov ovšem přišel polibek, který mě překvapil, ale nakonec jsem ho opětovala. Přistihla jsem se, že něčemu takovému nemůžu odolávat. Ne v jeho případě. Jeho následná odpověď byla tak jednoduchá a prostá, ale i tak mě dokázala trošku vyvést z míry. Lehce jsem se začervenala a na chvilku jsem sklopila pohled k zemi. "Pravda.." špitla jsem a podívala jsem se mu pak zpět do očí. "Nemusíš si dělat starosti. Vážně to není tak hrozné, jak povídačky vyprávějí." ujistila jsem ho předtím, než jsem se pak vytratila v horním patře pro nějaké čisté věci. Vlastně až teď jsem si za denního světla uvědomila, jak příšerně ta ložnice zmáčená krví vypadá. Na zdi byla zaschlá krev od útočníka a na posteli.. hmmm naše. Musela jsem se ale nad tím sama pro sebe pousmát s lehkým kousnutím do rtu. Na jednu stranu to přecházelo příjemným vzpomínkám. Ve skříni jsem sáhla po kožených kalhotech, černém tílku a pro jistotu i slabé bundě pro případ, že by pršelo nebo by se mi slunce už protivilo. Celý komplet byl převážně v černé barvě, ale byl pohodlný, což bylo hlavní. Za krátkou chvíli jsem pak sešla dolů, kde už mě očekával. Rozešla jsem se směrem k němu a pousmála se, když jsem ho zahlédla v košili. "Vida. Je příjemná změna tě pro jednou vidět oblečeného." neodpustila jsem si drobné rýpnutí. Je pravda, že jsem ho takhle oblečeného ještě neviděla, ale.. slušelo mu to. Nejspíš si dal na našem "rande" záležet. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro RvačkaSpokojeně ji pozoruji, když schází ze schodů. Viděl jsem ji nahou, ale stejně. Sluší jí to. Tiše zavrním a zasměju se. "Nápodobně, princezno. I když nahá máš taky něco do sebe." Zamručím a než vyrazíme, jemně ji k sobě přitáhnu a políbím ji. "Můžeme?" Zvednu obočí, než opravdu vyrazíme. Ze začátku občas hodím na Tamaki opatrné pohledy, jestli je opravdu v pořádku, ale pak se rozhodnu přestat se k ní chovat jako k dítěti. Sama chtěla. A kdyby se to nedalo vydržet, řekla by mi. Proto jen má ruka najde její a proplete s ní naše prsty. Mile se na ni usměju a dál pokračuji v tichosti. Jen si užívám její přítomnost a klid, který se mi rozléhá v duši. Když dojdeme na pláž, sundám si boty a ponožky a vyhrnu si nohavice. To celé proto, abych mohl jít podél moře, zatímco pokračujeme v chůzi. Užívám si, jak občas studená voda přeleje mé nohy a pak je zase odplaví. Vím, že mi bude chvíli trvat, než je zas očistím, ale pocit to je příjemný a chůze po písku je docela příjemná masáž. Tiše si pobrukuji a sem tam se na Tamaki usměju, než konečně musíme z pláže pryč. Chvíli mi opravdu trvá, než si očistím chodidla od písku. Ale konečně, nemáme kam spěchat. Po pár minutách mám znova nazuté boty a můžeme pokračovat v chůzi. A stane se to asi pětset metrů od pláže. První mě upozorní pach. Pach upírů i vlkodlaků. A pach krve. Všechno to vychází z nedaleké uličky. Otočím se k Tamaki a kývnu hlavou k uličce, než se tam vydám. Máme příměří, ne? Tak co se to k sakru děje? Scéna v uličce je taková, jaká by se asi dala očekávat. Několik vlkodlaků v různých stádiích přeměny, i když žádný nemá mou zlatavou srst. Takže nic vysoce postaveného. Proti upírům. Většina jich nemá žádné zbraně, jsou arogantní. Ale pár jich má nože se stříbrným ostřím nebo střelné zbraně, ze kterých je cítit stříbro až sem. "Co se to tady děje? Nemáme snad příměří?" Vyštěknu a můj hlas se rozlehne uličkou. "A jste blázni? Ztratili jste rozum? Takhle blízko u lidí? Opravdu chce přilákat lovce?" Zavrčím a navážu oční kontakt s jedním z vlků. Ten zavrčí a pohled opětuje. Špatné znamení. Měl by ho sklopit. "Copak to nevidíš, beto? Očarovala tě. Ta děvka-" V tom, aby to dořekl mu zabrání má pěst, která náhle přistane na jeho obličeji. Dost silně na to, aby ho poslala do limbu. Z hrdla se mi dere vrčení, které značí, že se jen tak tak držím. "Dávejte si pozor jak o mé ženě mluvíte, štěňata." Přejedu vlky pohledem a vydám se k nim volným krokem. Jen zlatavé oči prozrazují, jak naštvaný teď jsem. "Myslíte si, že jsem hlupák. Hlupák a slaboch. Změkl jsem poté, co jsem si ji vzal. Že je to tak? Který z vlků vás takhle podnítil? Kasumi?" Zavrčím a udeřím pěstí do zdi vedle mě. Od mé pěsti se rozeběhne pavučina prasklin. "Já. Jsem. Beta. Urážka mojí ženy je urážka mě. Uvědomte si to. Máme příměří. Tak se do prdele vzchopte a začněte se chovat jako dospělí vlci, ne jako štěňata." Vrčím a celou dobu přejíždím vlky pohledem. Stojím během toho k upírům zády, ale teď si nemůžu dovolit stáhnout pohled. Bylo by to přiznání slabiny. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Boj za našimi zády? Než mu jeho provokativní připomínku stihnu oplatit drzou poznámkou, umlčí mě dřív než se mi vydere z úst. To se mi zdá jako dost přesvědčivá odměna za mou mlčenlivost, proto se jen pobaveně usměju a přikývnu. "Ano, můžeme." souhlasila jsem a věnovala jsem mu přesvědčivý pohled o tom, že budu v pořádku. Pokud by mi sluneční svit opravdu způsoboval takové bolesti, nebyla bych schopná nikdy fungovat i mezi lidmi. Nebyla jsem upíří princeznou jen tak pro nic za nic. Přesně jak jsme měli v plánu, po několika minutách cesty se před námi rozlehla široká pláž. Takhle po ránu tu naštěstí ještě moc lidu nebylo, takže pláž tak daleko, kam jen oko dohlédla, byla víceméně naše. Eiji se hned vydal využít příležitosti smočit své nohy v čisté mořské vodě. Já jsem svými kroky pokračovala na suchu v písku a jeho úsměv jsem mu opětovala. "Až teď si vlastně uvědomuju, že už se nejmenuju Anzai.. Hmmm... Tamaki Takaoshi.. jak ti to zní?" zeptám se ho s hravostí v hlase, ale odpovědi jsem se nedočkala. Trochu jsem zvážněla, když jsem si všimla, že se dívá jistým směrem. Musela jsem se tam podívat taky. Ten pach mě udeřil do nosu i bez toho, aniž bych měla vlkodlačí nos. Svižnějším krokem jsem se vydala za Eijim, i když on tam byl daleko rychleji než já. Jen co jsem ho doběhla, v rychlosti jsem očima přelétla danou situaci. Všimla jsem si ale téměř hned zbraní, které drželi v rukou mladí upíři. Zle jsem se zamračila a jedním prudkým švihnutím ruky dopředu jim všem zbraně vyletěly z rukou a dopadly o pár metrů dál. "Co si myslíte, že děláte? Kde jste k těm zbraním přišli?!" než jsem se však dočkala odpovědi, přerušila nás všechny hlasitá rána. Sama jsem se překvapeně podívala směrem k Eijimu. Ještě jsem ho neviděla takhle naštvaného. Jenže kdo tady byl vlastně skutečně zraněný? Ani jeden z vlků nevypadal, že by krvácel. "Eiji-?" přiznávám, že mě na jednu stranu těšila jeho starost o to, aby se vypořádal s jejich urážkami. Nebyla na to teď ale vhodná chvíle nad tím přemýšet. Jakmile jsem se podívala zpět, zjistila jsem že ti zbabělí šmejdi tohle vyrušení ihned využili k útěku. "Hej! Vraťte se zpátky!" neváhala jsem a rozběhla jsem se za nimi. Byli ale rychlejší, než jsem původně předpokládala a tak jsem měla co dělat, abych s nimi udržela tempo. Krucinál, jak vlastně byla tahle ulice dlouhá?! Snažili se mě zmást, vždy to vzali rychle jiným směrem do jiné části těhle zapadlejších ulic. Když jsem však zahnula do té poslední, musela jsem se prudce zastavit. Dostala jsem se totiž do slepé uličky. "Do prdele.." ujelo mi tiché zanadávání. Rozhlížela jsem se kolem sebe. Jak mohli v tomhle slepém bodě zmizet? Kromě smradu z popelnic a špíny zde nebylo nic jiného. Žádný žebřík na střechu, nic co by se dalo snadno přelézt nebo přeskočit. "No tak Tamaki.. přemýšlej." v návalu adrenalinu se stěží přemýšlelo, ale nebylo to nemožné. Než jsem se k tomu ale dostala, zaslechla jsem za sebou kroky. Prudce jsem se otočila za sebe a na chvíli jsem zamrzla s překvapením na místě. Byli to oni. Ale bylo jich tu daleko víc než předtím na místě činu. A mířilo na mě několik pistolí se stříbrnou municí. Kde se jich tu vzalo tolik?! Udělala jsem pár kroků zpátky. Bylo nebezpečné se teď o něco pokoušet. "Nějaká poslední slova, upíří děvko?" |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Trocha krve neuškodíZaregistruji, že Tamaki a upíři někam odběhli, ale momentálně to musím ignorovat. Místo toho stále sleduji vlkodlaky. A nakonec každý z nich poslušně uhne pohledem a začnou se měnit zpět na lidi. "Tak se mi to líbí. Nejsme jenom zvířata, nemusíme se chovat podle našich instinktů. Pokud ztratíte jakýkoli respekt k autoritě, je nemožné tuhle válku vyhrát. Je nemožné přežít." Řeknu už mírnějším tónem. "Naše síla je ve smečce. Jedince porazí lovec. Smečku lovci nemají šanci zničit." Kývnu. "Vraťte se zpět k alfovi a vše mu řekněte. Vše. Pravdu. Nechci slyšet kdo to začal, ale že se to stalo. Asi bylo bláhové očekávat, že to i vy mladí uznáte." Zamručím si sám pro sebe. V tu chvíli mě ale můj nos začne varovat před nebezpečím. Tamačin pach poznám jednoduše. A spolu s ní... množství upírů. A stříbra. To nezní dobře. Zamračím se. "Změna rozkazů. Vy dva, se mnou. Zbytek, běžte k alfovi. Budeme potřebovat posily. Je mi jedno jestli vlky nebo upíry. Nebo lidi, k čertu. Kohokoli." Pošlu je a já se dvěma vlky se vydám za koncentrací stříbra. A vynořím se za skupinkou, která se pomalu blíží k mé ženě. Zamračím se a párkrát pohnu hlavou ze strany na stranu. Křupnutí mých obratlů se rozlehne celou uličkou. A v ten samý okamžik se oba vlci plynule přemění ve své vlčí podoby. Volným krokem se vydám ke skupině. Hrdelní vrčení a oči, barvy zářivější než samo Slunce, to oboje prozrazuje chuť po krvi. "Přeměnil bych se taky. Ale slíbil jsem své ženě, že spolu půjdeme na festival. A tohle jsou mé nejlepší šaty." Řeknu tiše, hlas přísně kontrolovaný. "Holt si je budu muset potřísnit krví." Zamručím. Tohle nevypadá dobře. Je jich hodně. Ale můžu hrát o čas. "Opravdu si myslíte, že na mě máte?" Zeptám se náhle. "Všichni jste štěňata. Nebo jejich upíří ekvivalent. Vy všichni jste mladí. Slabí. A já zabil vaše nejmocnější. Vlastníma rukama." Vím, že těmito slovy asi způsobuji Tamaki bolest. Ale to je momentálně lepší, než stříbro. "Krev vašich vůdců mi tekla po rukou. A vy si myslíte, že mi dokážete způsobit újmu? Jste zbabělci. Schovávate se za zbraně a za množství. Ani jeden z vás nemá koule na to mě vyzvat. A místo toho udeříte na moji ženu." Odplivnu si. "Zbabělci." Zavrčím. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Dusná atmosféra Zle jsem se zamračila při té urážce. Přestávala jsem rozumět tomu, proč mě vlastně všichni nazývali děvkou, když s tím slovním spojením nemám nic společného. "Vlastně mám - držte hubu a odložte zbraně, než se stane něco horšího." neměla jsem ve zvyku se vyděsit hned prvního nebezpečí, které mě přepadne. Za ta léta jsem se už naučila, že strach není něco, co mě z těhle krizových situaci dostane. Přesto mi na těch mladících ale něco nesedělo. Sledovala jsem je očima, ale nebyla jsem schopná určit, co přesně to je. Napjala jsem se až v momentě, kdy jsem slyšela cvaknutí při nabití. A právě v ten okamžik se za nimi ozval hlas. Eiji! Muži se pak všichni otočili jeho směrem. Včetně nabitých zbraní. Nemohla jsem však ignorovat Eijiho slova. Zazněla mi v paměti a tam také zůstala.. "Tohle není něco, do čeho by se mělo smrdutý psisko jako ty, motat." mě pak ale v ten okamžik došlo, co mi na nich přijde jiné. Ty rysy... Musela jsem jednat rychle. "Eiji, jsou to poloviční upíři! Outsideři!" zavolala jsem nahlas, abych vyrušila jejich koncentraci. I když to byli vyvrhelové, pokud by je Eiji v přítomnosti ostatních zabil, mohl by mít problém s daným příměřím. A tomu jsem musela zabránit. "Drž hubu!" nejstarší z nich se s nabitou pistolí prudce otočil proti mě. Ozval se hlasitý výstřel, ale já se mu naštěstí vyhnula, i když kulka těsně škrtla moje pravé rameno. Ostatní začali střílet po přítomných vlcích. Rychle jsem se rozběhla a po cestě sebrala prázdnou flašku ze skla. Než mě stihl znovu zaměřit, dostala jsem se rychle k němu a vší silou jsem o jeho hlavu flašku roztříštila a on se tak dostal do bezvědomí. Rychle jsem sebrala jeho pistoli a vystřelila jsem po ostatních, kteří se snažili zasáhnout vlky. Úmyslně jsem minula, abych je stihla rozptýlit. Roztrhli se a část z nich se tak stáhla do protější ulice, aby se měli za čím skrýt. "Nesmíte je pozabíjet!" |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Překážky přede mnouPřekvapeně zamrkám, když uslyším Tamačin hlas. A trochu si oddechnu. Takže je stále naživu. Měl bych jí více důvěřovat. Pravděpodobně vydrží víc, než já. Na tváři se mi rozlije dravý úsměv, při kterém se zablesknou zuby. "Takže méně, než upíři. V podstatě lidé." Zavrním a spolu se dvěma vlky pokračuji v chůzi směrem k půl upírům. Mělo mě napadnout, že to je možné. Poloviční vlci také existovali. Ozve se výstřel, ale ne na nás. Srdce mi poklesne. Svět se zpomalí a zúží. Nozdry mi naplní pach stříbra a já ucítím, jak se šelma pomalu láme z řetězu. Vystartuji z místa a prvního z outsiderů strhnu k zemi. Začnu do něj bušit silou, která nemá co dělat v tomhle těle. "Nikdo mi ji nevezme. A už vůbec ne taková srágora jako ty." Zařvu, zatímco ve vražedném šílenství mlátím do těla, které se už dávno přestalo bránit. Vidím, jak outsiderové nejblíže ke scéně ustupují. Jak i mí vlci nejistě pozorují mou zuřivost. Tohle je horší, než přeměněný vlkodlak. Tohle je vlk i člověk, které spojuje nenávist. Až hlas černovlasé upírky mě vytrhne z tranzu a já zvednu oči. "Je v pořádku." Zamumlám nevěřícně a chvíli se dívám na tělo pod sebou. "Možná jsem jednoho zabil, nevím, kolik vydrží." Houknu zpátky a otočím se ke svým vlkům. "Slyšeli jste ji. Jen do nich. Pokuste se je nezabít. Ale já osobně to nějak oželím." Odplivnu si a slina dopadne do kaluže krve. Postavím se a prohlížím si outsidery. Někteří se bojí. Jiné ten strach nutí jednat. Nu, co se dá dělat. Z hrdla se mi vydere zavytí, vytí k lovu. Vlci mi po boku ho opětují a další vytí se ozvou blízko. Velmi blízko. Ušklíbnu se. "Slyšíte to? Další přicházejí. Přichází smrt. A já jsem její rozsévač." Zavrčím. "A teď... překážíte mi v cestě za mou ženou. Chceme jít na festival." Olíznu si rty a ponořím se do té rudé, která doteď byla na krajích mého zraku. Hlavní způsob boje proti lidem se střelnými zbraněmi je dostat se k nim blízko a být stále v pohybu. Žádný problém pro vlkodlaka. Cítím strach outsiderů. Bojí se a mají čeho. A toho se dá využít. Do boje se vrhnu jako první. Nešetřím je. Pravda, snažím se je nezabít, ale i tak čas od času zvuk lámané kosti projede celou ulicí. A občas je tou kostí lebka. Dotkli se jí. Pokusili se jí ublížit. Budou. Se. Škvařit. Všichni. A pro jednou jsem se svou vnitřní šelmou v souladu. Neodpustitelné. Neunavuji se triky z bojových umění. Můj boj je přímočarý a stejně tak efektivní. Vlci vedle mě rozsévají hněv také. Musím si zapamatovat jejich pach. Zaslouží si povýšení. Ve třech si klátíme cestu kupředu a během pár minut dorazí i posily. Ty se nepřeměňují. Místo toho se ke mně přidají. Očividně také mají rozkaz nezabíjet a tak pokračujeme v systematickém znehybňování nepřítele. Cítím, jak se linie nepřítele začíná lámat. Až se nakonec prolomí a outsideři začnou utíkat. Málem se za nimi vydám, ale pak mi pohled padne na Tamaki. Obličej zkřivený zuřivostí se okamžitě uvolní do obrazu upřímné úlevy a něhy. Zavyju a ukončím ti lov. Vyměním si pár kývnutí s ostatními vlky, kteří se vydají zkontrolovat ležící těla. Rozeběhnu se k Tamaki. "Jsi v pořádku? Nepotřebuješ nic? Napít se, cokoli..." Řeknu tiše a pohled mi sklouzne ke šrámu na její paži a na chvíli se můj obličej zase stane maskou zuřivosti. Ale pak se ovládnu a usměju se. Obejmu ji. "Měl jsem o tebe strach, drahá." Zašeptám tiše a políbím ji na tvář. Sám jsem na pár místech od krve, ale nic hrozného. A většinou není má. Až na pár šrámů od kulek. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Odpovědnost za vlastní činy Scéna, která se přede mnou odehrávala, se zdála být skoro až k neuvěření. Vlci se rozhodli bojovat. Rozhodli se následovat Eijiho, aby ve finále zachránili jeden život - a to ten můj. Jenže následovali ho ze strachu? A nebo z uznání? Příliš jsem nespoléhala na to, že by ze záchrany mého života byli nadšení. Překvapeně jsem to celé sledovala, vše se seběhlo neskutečně rychle. Vzduch zhoustl napětím a jeho zlobou. Věřila jsem tomu, že by se dal i krájet. Sama jsem stále nechtěla uvěřit tomu, že takhle zuří jen kvůli mě. "Eiji!" zavolala jsem znovu jeho jméno ve snaze ho dostat z toho transu. Ovšem vzduch nenaplňovalo jenom napětí, ale za krátký okamžik i výrazný pach krve. Cítila jsem, jak jsem se sama napjala. Jak se mi rozbušilo srdce nervozitou z neukojitelné touhy přidat se k boji a rozlévat krev kolem. Dívat se na to, jak protéká mýma rukama. A jak z obětí bezvládně uniká život. Ne, nesměla jsem tomu podlehnout. Ne jako posledně. Zůstala jsem stát na místě a skousla jsem si spodní ret tak silně, že jsem ho malinko i prokousla. Couvla jsem a musela jsem na chvíli zavřít oči, abych se udržela. Pokud nic neuvidím, nebudu tak v pokušení. Otevřela jsem je až v momentě, kdy jsem zaslechla jeho hlas. Běžel přímo ke mě a já ucítila, jaké břemeno mi spadlo ze srdce. Vypadal, že je v pořádku. Možná trochu špinavý, ale v pořádku. Sama jsem se k němu rozběhla a s neskrývanou upřímností jsem ho objala. "Ne.. nic mi není. Jen škrábnutí." zvedla jsem pak k němu svůj pohled a prohlížela jsem si jeho oči. Už se zdály být daleko klidnější, i když jsem si všimla že jsou ještě stále trošku roztěkané z toho adrenalinu. Mohl si všimnout, že na spodním rtu mi ulpěla kapička či dvě čerstvé krve. Mojí krve. Zvedla jsem ruku a svou dlaň jsem položila na jeho tvář. "Klid, je to už za námi.. a.. možná na ten festival ještě stihneme přijít včas." pousmála jsem se pro odlehčení atmosféry. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro ObjetíTéměř křečovitě ji držím u svého těla. "Měl jsem o tebe strach... Už nikdy tě od sebe nepustím." Zadívám se jí do očí s drobným úsměv. Neujdou mi dvě kapky krve na jejích rtech. I mě pak do nosu udeří krev, která je všude kolem nás. Je překvapivé, že se tak dokáže ovládat. Krátce ji políbím a pak ji odvedu kousek dál od ležících těl. Pach krve je stále zřetelně cítit, ale už není tak silný. Zasměju se a pak kývnu. "To zní fajn. Jen nevím, jestli tě od sebe budu ochotnej pustit." Zamručím s úsměvem a položím svou ruku na její. Dívám se jí do očí a v mém pohledu pro jednou plane něha a starost. Na to také nejsem moc zvyklý. Políbím ji na tvář a ignoruji při tom zkoumavé i znechucené pohledy vlků okolo. Co na nich záleží. "S tebou se jeden nenudí, že? Děvče." Zavrním. Volným krokem se vydám zpět na ulici, když nám do cesty vstoupí jeden z vlků. Otevře ústa, ale než cokoli řekne, zpražím ho vzteklým pohledem. "Ať je to cokoli, počká to. Řekněte, co se tady stalo. Chyba na obou stranách. Ať se zvýší disciplína vlků i upírů. Pokud mi má k tomu co říct alfa, ať mi napíše mail." Zamručím a pak kolem vlka projdu zpět na ulici. Až teď si všimnu, že mám košili pomačkanou a na pár místech s kapkami krve. Omluvně se na Tamaki zadívám. "Nejsem moc reprezentabilní, co? Paní Takaoshi." |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Prozatimní klid Cítila jsem, jak se pomalinku uvolňoval, když z něj pomalu adrenalin vyprchával. A zároveň si byl jistý i tím, že jsem v pořádku. Přeci jen.. to byl jeho hlavní záměr. Tedy.. aspoň jsem v to doufala. "No nazdar.. takže teď budu mít na sobě klíště?" zazubila jsem se pobaveně. Sehnul se ke mě pro polibek a mě neušlo, že během něj setřel i tu trošku mé krve. Poměrně by mě zajímalo, jak vůbec krev na vlkodlaky působí - zda to mají podobné jako upíři. I když jsem byla povahou urejpaná provokatérka, nepřestával mě překvapovat pohled, kterým mě sledoval. Jemně jsem jeho ruku opětovně stiskla. Na malou chvilku jsem se hlavou opřela o jeho hruď a přivřela jsem oči. Chvilkami jsem i zaslechla tlukot jeho srdce. Samotnou mě to vyvádělo z míry, protože se na mě doposud žádný muž s takovou něhou nedíval. Ne tak jako on. Mohla.. bych to možná nazvat láskou? Nejspíš ne. Ne teď. To slovo mělo až přespříliš silnou hodnotu. "Jestli mě nepustíš, tak tě budu muset táhnout za sebou. Inu, pokud ti to vyhovuje.." pousmívala jsem se i když jsem po očku stále sledovala vlky. Věděla jsem, že mezi námi panuje příměří, ale toho ostražitého pocitu se nejspíš nikdy nezbavím. Ne proto, že bych vlkodlaky odsuzovala, no spíš aby můj krk zůstal v celku. Jen co jsme se dali do pohybu, následovala jsem Eijiho mlčky. Nechtěla jsem se příliš míchat do rozhovoru smečky. Jakmile Eiji domluvil, proklouzla jsem kolem nich za ním a ještě jsem se na okamžik podívala za sebe. Nepřetržitě nás pořád pozorovali, skoro jako hlídací psi. Obrátila jsem se poté zpět ke svému muži. "Pokud mám být upřímná, tak ne, pane Takaoshi. Ale myslím si, že dokážete nahnat takový respekt, že to většina raději přehlédne. Možná bychom to měli vzít stejně přes pláž. Tam by se alespoň žádná rvačka odehrávat neměla." Co si budeme povídat - po tomhle jsem měla už podobných ulicí plné zuby. No ale na druhou stranu.. pokud pomineme ten boj a krev všude okolo - se zlatavýma očima a naštvaným pohledem vypadal nemálo sexy. Aleee to už zase myšlenkami odbočuji jinam. "Ještě pořád je tu ale možnost vykoupat špinavého pejska ve vodě." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Pláž podruhéPoslušně zamířím na pláž po Tamačiných slovech zpět na pláž. Ruku položím majetnicky kolem jejího pasu a jemně si ji k sobě přitáhnu, zatímco jdeme. Chuť její krve na rtech, i když to bylo jen pár kapek, únava a vzrušení z boje... to všechno způsobuje, že jsem lehounce... eh, hravý. Nicméně po své akci v uličce si snad můžu dovolit trochu intimností ke své ženě, ne? "Já myslel, že z nás dvou jsi tady špinavá holka ty." Vypláznu na ni jazyk a polechtám ji na žebrech. "Mám to brát jako pozvání na sex na pláži při měsíčku? Protože neříkám ne, ale taky bych neměl říct ano. Jsem rozlámanej z té hry v uličce." Protáhnu se. "Hmm... plus jsme ještě chtěli zkusit sex u krbu..." Zamručím tiše. Jak jsem hravý, tak vnímám její vůně i křivky mnohem ostřeji. A nemluvím příliš potichu, proto schytáme pár zvědavých pohledů. Ignoruji je. Mám oči momentálně jen pro ni. Tiše se uchechtnu. "Utahuji si z tebe, princezno. Na tyhle dovádění bude čas a snad i chuť večer. Nebo jsem tě už unavil?" Zvednu pobaveně obočí a to už dojdeme na pláž. Tentokrát jdu dál od vody a stále k sobě jemně svou upírku tisknu. Co, řekl jsem jí, že ji od sebe nepustím moc daleko. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Pláž Dal na moje přání a rozešli jsme se směrem zpět k pláži. I když to znělo jako nezaujaté rozhodnutí, pravda byla taková, že jsem měla nepříjemný pocit v zádech. Nechtěla jsem tady už strávit ani minutu, jako kdyby se snad potom mělo přihodit i něco horšího. A hlavně jsem nechtěla mít hlavu zaplněnou takovýma myšlenkama. "Já-?" zasmála jsem se krátce a hned na to jsem vyjekla, když mě začal lechtat. Byla jsem neskutečně lechtivá. Ale tuhle mojí slabinu jsem mu nemínila jen tak prozradit, proto jsem se jen snažila uhnout. Po jeho poznámkách se mi jen zablýsklo v očích. Pokud si chtěl hrát, tak si budeme hrát. "Hmm.. abych si o tobě za chvilku opravdu nezačala myslet, že jsi nymfoman. Nebo máš takové choutky i teď?" vyplázla jsem na něj provokativně jazyk. Tentokrát v tom nehrál roli žádný alkohol a i přesto mě přitahoval. Lehce jsem si olízla ranku na svém rtu. Jen co jsme konečně byli zpátky na měkkém písku a blízko mořské vodě, sundala jsem si svojí bundu a hodila jí po něm. Buďto mi jí podrží a nebo ji odhodí, to už v tuto chvíli nechám na něm. Neuniklo mi, že na mém rameni je malý šrám od kulky, takže bunda musela být v tom místě roztržená. Měla jsem štěstí, že to byl jen škrábanec, jinak by to docela bolelo. Vyzula jsem se ze svých bot a vyhrnula jsem si nohavice kalhot výš. Vzala jsem si boty pak do levé ruky a rozběhla jsem se vstříc mořské vodě. Byla příjemně studená a osvěžila tak mé nohy. Otočila jsem se poté zpět k němu. "Připadám ti unavená?" zvedla jsem k němu s úsměvem své studeně modré oči. Bylo pravdou, že jsem se zvlášť po tomhle ještě unavená trochu cítila. Ale nechtěla jsem si tím kazit hezký den, energii jsem pořád ještě nacházela. Následně jsem do vody kopla tak, aby to na něj docáklo a jen tak tam nestál. Pohledem jsem ho nabádala, aby se vydal do vody za mnou. "Teď by ses měl spíš zaměřit na to, jak být úspěšný na atrakcích festivalu než v sexu." neodpustila jsem si další rýpnutí a rozešla jsem se ve vodě podél pláže, abychom vůbec měli šanci dnes někam dorazit. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro HrátkyPobaveně pozoruji Tamaki. Neujde mi drobné vyjeknutí, když ji polechtám a zaznamenám si to. Možná bude dobré zkoumat, kde všude lechtivá je. Zasměju se a znova ji k sobě přitáhnu. "Každý by byl nymfoman, kdyby měl po boku tělo, jako máš ty. Drahá." Zavrním a dlouze ji políbím. "Na tebe mám chuť vždy." Mrknu na ni a štípnu ji do zadečku. To už ale po mé osobě letí její bunda. Poslušně ji chytím a složím si ji pod paži. Pobaveně sleduji, jak se upírka rozeběhne do vody. Je milé ji sledovat, když má dobrou náladu. Sluší jí to. "Nepřipadáš, připadáš mi jen otravná." Vypláznu na ni jazyk a pak se otřesu, když po mě cákne. "Takhle budu smrdět jak mokrej pes! To bys chtěla, hm?" Zvednu obočí, ale přeci jen si poslušně sundám boty a bosky se vydám za ní. Jemně ji políbím na tvář a pak jdu jí po boku. "Copak, když nebudu dobrý v atrakcích, budu dnes spát sám? To bys sama nevydržela, přiznej si to." Znova ji zkoumavě polechtám na žebrech a zazubím se. "Jsi stejná nymfomanka jako já. Jen já se tím netajím." Zavrním spokojeně, ale pak najde má ruka její a jemně ji sevře. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Jako malé děti na písečku Neměla jsem ráda stříbro. A když jsem tvrdila že nemám, tak opravdu nemám. Ať už to bylo vždy něco vážnějšího nebo jen malý škrábanec, ten zatracený kov byl vždycky cítit. A ne zrovna příjemně. Popravdě, obdivovala jsem Eijiho že tolik nevyváděl, když ho předtím postřelili. Já neměla ještě tak silnou zkušenost, naštěstí. Podívala jsem se na něj přes rameno, když slavnostně prohlásil mou 'otravnost'. Chtěl provokovat? Tak pak to má mít vše i s úroky. "Já a otravná?" odfrkla jsem si na oko uraženě. Otočila jsem se na patě a rozešla jsem se zpět k němu. "Jsi pes a ne kočka. Nebo se pletu?" zastavila jsem se před ním a ucítila jsem jeho jemný polibek na své tváři, který mi na rtech vykouzlil jemný úsměv. A na oplátku, stejně jako to v dřívějších dobách dělávaly babičky svým vnoučatům, jsem ho lehce zatahala za pravou tvář. "Asi tě moc pouštím z vodítka, jsi nějakej moc drzej." zasmála jsem se a stoupla jsem si pak lehce na špičky, abych mu věnovala polibek já - a tentokrát na rty. Delší a něžný. Dlaně jsem si opřela o jeho hruď. Jakmile jsem se odtáhla, nepřerušovala jsem oční kontakt. "Hmmm, tvojí drzost bych vyčíslila na pár sladkých dobrot. Ideálně, pokud by to byly dango." věnovala jsem mu provokativní pohled s úsměvem a trochu svůdněji jsem ho obešla. Nechala jsem jednu dlaň položenou na něm a s mými kroky za mnou cestovala přes hruď, rameno a jeho záda. Jakmile jsem si byla jistá tím, že nedává dostatečnou pozornost, prudce jsem mu podrazila nohy, aby se řádně vymáchal ve vodě. "...a nebo jedno vykoupání." uchechtla jsem se pobaveně a pro jistotu jsem odběhla opodál, aby mě nemohl jen tak chytit. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Hravá pijavicePobaveně se zastavím a pozoruji ji, jak se pohoršeně obrátí. "Jo, jsi otravná. Otravná pijavice." Zamručím s hrou v očích. Pozoruji ji, když ke mně přichází. "Spíš vlk. Ale pokud mi chceš říkat kocoure, nějak to rozdýchám." Zazubím se. Pak se zakuckám, když mě zatahá za tvář. K mému drobnému překvapení to celkem bolí. Nic extra, ale... "Au." Našpulím ublíženě rty. "Jen si to přiznej. Máš mě ráda, když jsem drzej. Kdybych byl poslušnej, nudila by ses. Stejně jako bych se nudil já, kdybys mě takhle neprovokovala." Usměju se, ale pak mi ze rtů unikne překvapené zavrnění, když je mi dopřán něžný polibek. Automaticky ho opětuji a užívám si kořeněnou chuť jejích rtů. Poslušně opětuji její upřený pohled do očí a sleduji ji, když si mě obchází. "Mé rty by ti jako sladká odměna nestačily?" Zvednu obočí, ale jsem si téměř nadpřirozeně vědom doteků její dlaně. Ucítím, jak ve mě vzbuzuje oheň a začne mi cukat v podbřišku. Musím se kousnout do rtu, abych nevypadal úplně jako úchyl. Nicméně jsem zchlazen dost náhle, když se ocitnu ve vodě. Chvíli odevzdaně koukám do nebe a pak se pomalu postavím. Mám opatrně neutrální výraz, zatímco se vracím na břeh. Tam opatrně složím její bundu a pod ní dám své boty. Pak se pořádně protáhnu a otočím se zpět k ní. Volným krokem se k ní vydám, ale jakmile se ocitnu u vody, zrychlím. "Za tohle tě čeká peklo, upírko!" Vykřiknu a jakmile se mi podaří dostat na ni své ruce, začnu ji s ďábelským smíchem lechtat na žebrech. Povalím ji do vody a s úsměvem si ji, jak leží, prohlížím. "Do koupele půjdu, jenom když tam budeš ty, netopýre!" |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Úspěšné vykoupání Rozhodl se hrát mojí hru se mnou. Svojí provokace ale nenechal. Inu, a taky na to doplatil. Všimla jsem si, jak jsem ho na tu chviličku rozpálila, ale v momentě kdy se zchladil, jsem se začala smát z bezpečné vzdálenosti. Možná by to býval mohl ustát, ale vyšlo to přesně tak, jak jsem to potřebovala ve svůj prospěch. Určitě teď musel cítit to studené zklamání. "No rozhodně bys třeba skončil suchý, kdyby ses se mnou nudil." chechtala jsem se a pozorovala jsem, co bude mít v plánu. Pouze si jen odložil věci a zamířil ke mě. Ajaj.. V okamžiku, kdy se rozběhl, začala jsem uskakovat dozadu aby mě nechytil. "Neee.. ne NE, opovaž se!" to se mu ale stejně asi na třetí pokus povedlo a já začala neskrývaně ječet. Cukala jsem sebou a snažila jsem se od něj jakkoliv vymanit - rukama, nohama, ale bylo to zbytečné. Párkrát jsem ho ale určitě musela trochu uhodit v zápalu sebeobrany. "Nech toho! Přestaň!" Jako třešničkou na dortu to završil tím, že dostal do vody i mě. A CELOU. Ihned jsem se opřela o předloktí, abych si otřela slanou vodu z obličeje a na okamžik jsem si ho přeměřila přihmouřenýma varovnýma očima. "Ty drzý, špinavý psisko!" nezaváhala jsem a skočila jsem po něm, abych ho tentokrát povalila já a on se vykoupal znovu. S postavením na nohy jsem se odtáhla a začala jsem na něj cákat v silných vrstvách "Já že jsem netopýr? Ty jeden..! Jestli máme být oba, pak teda ty budeš aspoň pořádně!" |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro KoupelJejí údery, zatímco ji lechtám, se míjí účinkem. Převážně proto, že mám až moc velkou chuť v tom pokračovat. Ale nakonec se upírka ocitne ve vodě a já na ni vypláznu jazyk. "Začínala jsi docela smrdět, taky potřebuješ koupel." To už se ale zmoklý netopýr zvedne, aby tentokrát povalil mě. Překvapeně vyjeknu a chvíli ji pobaveně pozoruji. Mé pobavení ale zchladí cákance vody, ale i tak vydržím chvíli jen tak ležet. Ignoruji zvědavé pohledy z pláže. "Hm? Já nic neslyším, jen nějakého zmoklého, ufňukaného netopýra, který tady poletuje." Zamručím. A pak vystartuji. Skočím po ní a povalím ji do vody. Držím ji za ruce a pobaveně ji pozoruji. "Jen se taky vykoupej. Nechci, aby mě někdo viděl s tak špinavou čubkou." Zavrním a můj obličej se přiblíží k tomu jejímu. Naše rty se o sebe otírají a můj zrychlený dech se otírá o její obličej. "Stejně se ti to oslovení líbí, přiznej si to." Zavrním a v očích mi zahraje svůdný plamen. Rukou přejedu po od jejích ramen přes její boky až na její zadeček, který pevně stisknu. "Stejně jako se ti líbí být pode mnou." Zapředu do jejího ucha a ve stejný moment vjedu rukama pod její triko a začnu ji lechtat na nahých žebrech. Dost nemilosrdně, jen ji s vyplazeným jazykem pozoruji. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Nedobrovolná koupel(!) Začínal být čím dál tím víc drzejší a to jsem mu nemohla nechat procházet. Nepřestávala jsem cákat do té doby, dokud se sám nepostavil. "Já že smrdím? To bude určitě tebou, mokrý pes je vždycky cítit všude." vyplázla jsem na něj já uraženě jazyk. Možná jsme tu teď dováděli jako malé děti a někteří se na to dívali blbě, ale mě to bylo jedno. Štval mě a já jsem mu to potřebovala nějakým způsobem vrátit. Vyjeknu nahlas v momentě, kdy mě znovu povalí a voda vycákla všude kolem. Musela jsem trochu vody i odfrknout vzhledem k tomu, že jsem vodu měla snad všude. Jak v očích, nosu, tak i ústech. Až když mě přestala pálit mořská sůl v očích, byla jsem schopná k němu zvednout pohled. Naštvaný a přesto trochu v rozpacích. Převážně ale zlost. Přesto ale když se ke mě přiblížil, dokázal rozbušit moje srdce. Zatracenej provokatér! "Komu by se to líbilo od tak perverzního vlka?" odfrkla jsem si a když uvolnil moje ruce, položila jsem si je na jeho hruď. Nestihla jsem ovšem říct nic dalšího v okamžiku, kdy mě začal znovu lechtat. Začala jsem akorát znovu ječet. "Ty šmejde!" musela jsem se z toho nějak dostat. Na okamžik jsem se napjala a to lechtání jsem se hecla, abych to vydržela. Skrčila jsem nohy k sobě a vší silou jsem zabrala. Povedlo se mi ho tak nadzvednout (jestli si dokážeš představit jak se vždycky dělá "letadlo" s malýma dětma? :D) a prudce jsem pak švihla. Dokázala jsem ho tímhle způsobem ze sebe setřást a jako bonus se on znovu vymáchal ve vodě, když dopadl vedle mě. "Jsi zatraceně těžkej!" odfrkla jsem si zadýchaně. Pak.. mě ale napadla jedna taková sviňárna. Chvilku jsem přemýšlela, zda to udělám, ale nejspíš to risknu. Byl až moc utržený ze řetězu. "Nemysli si, že se nezvládnu chlapům ubránit.. a vůbec, štveš mě!" usmála jsem se šibalským pohledem a z vody jsem nabrala trochu malých mušlí a mokrého písku. "Drzej, nenasytnej, sebevědomej čokle!" a s každým slovem jsem po něm hodila kousek z oné hromádky. Vůbec jsem nemířila, takže jsem ani neměla ponětí, kam to vše přistane. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Písečná sprchaPřekvapeně heknu, když se do mě opřou dvě ženské nohy a s překvapivou silou mě od sebe odtlačí. Odfrknu si a posadím se ve vodě. "Nemůžu za to, že jsi taková křehká květinka, že mě nedokážeš přeprat." Vypláznu na Tamaki drze jazyk. Ale to už lehce vyděšeně pozoruji, jak zvedá škeble a písek z mořského dna. A odevzdaně ji nechávám, ať je na mě cvrnká. Jen občas se sebou cuknu, když se trefí do citlivého místa. Pak se rozhodnu odpovědět stejně, jako ona. Ze dna vezmu hrst plnou škeblí a začnu je na ni cvrnkat. "Drzá, frigidní, uštěpačná pijavice!" Doprovodím to a pak na ni vypláznu jazyk. Poté už ale konečně vstanu a oklepu se. Vrhnu na Tamaki pobavený úsměv. "Tohle bylo fajn, ale chceme stihnout ten festival, ne?" Zamručím a vydám se zpět ke břehu. Naštěstí je příjemné počasí, a tak pomalu začnu usychat. Velmi pomalu. "I když takhle vypadáme jak miss mokré tričko. Který bych s přehledem vyhrál. Jsi plochá jak prkno. Já mám aspoň svaly." Dloubnu ji s úsměvem do žeber a na pláži na ni počkám. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Opičák Dotčeně si odfrknu, když zpochybňuje moje dovednosti. Je pravda, že on bude mít samozřejmě větší sílu než já, o tom jsem se hádat nemohla. Přeci jen pořád to byl vlkodlak a s tím jsem se jako ženská nemohla jen tak rovnat. Ale já tenhle nedostatek často kompenzovala svojí mazaností. Trochu jsem ztuhla, jakmile jsem zahlédla, že mi to hodlá vrátit stejnou mincí. "Ne!" snažila jsem se zachovat chladnou tvář, ale stejně mi ujížděly koutky rtů do úsměvu. Tím že seděl, mohla jsem alespoň utéct opodál a pár mušlím jsem se i vyhnula. Jen asi dvě nebo tři mě trefily. "Jo? Tak tohle si budu teda pamatovat." pronesla jsem s velkým důrazem a vyplázla jsem na něj jazyk. Sama jsem se pak vydala ke břehu a po cestě jsem ždímala svoje mokré tílko. Když mě dloubl do žeber, plácla jsem ho přes tu drzou ruku. "Tohle ti připomenu, až na tebe zase půjdou nějaké choutky." usmála jsem se pobaveně a vzala jsem si svoji bundu do podpaží. Potřebovala jsem během cesty alespoň trochu uschnout. Boty jsem si vzala do volné ruky. "A teď už opravdu jdeme nebo přijdeme o půlku zábavy. Jestli přijdeme pozdě, bude tě to stát dvojitou zmrzlinu." zazubila jsem se a vykročila jsem směrem po pláži. Jestliže se už nebudeme zastavovat, měli bychom tam do patnácti minut chůze dorazit. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro NetopýrPoslušně pokračuji po pláži, podél boku mé milované. "Hm... když mě to bude stát dvojitou zmrzlinu, znamená to, že žádnou nedostanu, nebo že ti ji budu muset koupit?" Podívám se na upírku zvědavě, ale pak se usměju a jemně stisknu její ruku tou svou. Hej, to že jsem jí před chvíli nadával do pijavice neznamená, že stále netoužím po její blízkosti. Jemně ji políbím na tvář a pousměju se. Pravda, nevypadáme jako úplně klasický zamilovaný pár. Z obou nás ještě odkapává voda a ačkoli se mi zranění z větší části zahojila, stále mám na sobě tu a tam kapku poloupíří krve. Její rozcuchané vlasy také nepomáhají případné vizáži sladkého páru na začátku svého vztahu. No, fakt, že ten vztah začal až když jsme byli oddáni o něčem také vypovídá. Proud studentů středních i vysokých škol okolo festivalu, z nichž se pár k sobě má pomerně slušně, mě přinutí si ještě víc uvědomit ten rozdíl. Všímám si zvědavých pohledů od pár párů. Pobaveně se uchechtnu a přísným pohledem zkontroluji přítomné ženy. Pak se otočím k Tamaki a dlouze ji políbím. "Stejně jsi tady nejkrásnější. Pijavice." Zamručím. To už ale dojdeme na festival. Pachy všeho druhu mi znemožňují případnou lepší orientaci v davu a tak se podvědomě víc přitisknu k Tamaki. Ne, že by hrozilo ji tady ztratit, ale stejně. Je to pach, který důvěrně znám. Festival sice už začal, ale stále se teprvé rozjíždí. "Mno, stihli jsme to, ne?" Usměju se na Tamaki a pořádně se protáhnu. "Zasloužím si dvojitou zmrzlinu, nebo se náhodně rozhodneš, že ne?" Usměju se na Tamaki. Naše oblečení už přeci jen trochu uschlo. Stále poněkud vystupujeme z davu, ale co na tom. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Po náročné cestě následuje zábava! Chvilkama jsem si možná říkala, co jsem si to tu vlastně vůbec "vychovala". Začínal být pomalu urýpanější než já a to jsem si původně myslela, že nikdo takový neexistuje. Na tu druhou stránku to ale nemuselo být úplně.. špatně. Alespoň co se týkalo po té milenecké stránce. "Jestli jí dostaneš nebo ne, to už záleží spíš na tvé chuti. Ale mě jí budeš muset koupit tak jako tak." vyplázla jsem na něj jazyk a držela jsem se jeho ruky. Stále jsem se cítila trochu nesměle, protože jsem v podstatě něco takového zažívala poprvé. V předešlých vztazích jsem si nic takového vlastně ani nedopřála. "Děkuju.." špitla jsem tiše a pro sebe jsem se opravdu upřímně usmála po jeho polibku na tvář. Vlastně jsem sama ani nevěděla pořádně za co děkuji. Všechna tahle malá gesta mě totiž zahřívala u srdce. Na okamžik jsem mu možná i odpustila to, že ze mě udělal zmáčenou Raspušu. Zanedlouho jsme konečně dorazili na místo a nás obklopila vůně jídla a světla ze stánků. Přelétla jsem pohledem všechny ty možnosti a oči se mi rozzářili. Zvědavě jsem se rozhlížela ze strany na stranu a nevěděla jsem, u čeho začít první. A v okamžiku, kdy jsem se otočila k němu, abych spustila, stihl mě dříve umlčet polibkem. Trošku mě to překvapilo, ale opětovala jsem ho. "Nemysli si, že si to tímhle vyžehlíš, psíčku." pousmála jsem se šibalsky a nakonec jsem se vydala vstříc davu nepouštějíc jeho ruku. Také jsem se cítila jistější, když jsem věděla že je mi na blízku. Ale bylo tu tolik věcí! "Pokud se nám podaří sehnat dango, pak ti budiž odpuštěno." zasmála jsem se a oba jsme se ponořili hlouběji do davu, kterým jsme se museli prodrat, abychom se vůbec někam dostali. Letošní festival byl opravdu bohatý a pečlivé prozkoumání všech stánků jistě pár hodin zabralo. Po té zdlouhavé chůzi jsem se zastavila a s tázavým pohledem jsem vzhlédla ke svému muži. V duchu jsem doufala jen v to, že za tu dobu nebyl zpruzený, protože jsem mu chvilkama jistě musela připomínat zvědavé dítě. Bylo to už dlouho, co jsem se naposledy takhle bavila. "Máš hlad? Možná bychom si měli dát nějaký oběd.. pokud ses tedy ještě nerozhodl utéct." usmála jsem se nevinně a natáhla jsem mu k ústům jednu kratší špejli se třemi sladkými knedlíčky dango. "Večer by měl být ohňostroj.. Určitě bych ho ráda viděla." přiznala jsem trochu nesměle. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Jako maláNechám se Tamaki táhnout a pobaveně ji pozoruji. Davy lidí a hlasité zvuky nepatří mezi mé oblíbené věci. Ale její nadšení to kompenzuje a je poměrně nakažlivé. Takže i já mám po chvíli drobný úsměv na rtech, zatímco ji nechávám, ať mě vede. Nepouštím její ruku ani na moment, ze strachu, že bych ji mohl tady ztratit a už nikdy nenajít. Je to iracionální, její pach mám téměř vyrytý v mozku. Ale i tak se toho bojím. A i to mě děsí, ještě se mi nestalo, že by mi na někom tak... záleželo. Na tom, aby neopouštěla mou blízkost a aby měla dobrou náladu. Mé předchozí zkušenosti, vztahy se to nazvat nedá, zpravidla začaly a skončily v posteli. S ní to je jiné a já si nejsem jistý, jak se ohledně toho cítím. I když nemám na vybranou. Přeci jen se nakonec zastavíme. Já nás důrazně odnaviguji dál od lidí a pak se na Tamaki usměju. Místo odpovědi poslušně spořádám dango a špejli vyhodím do blízkého koše. Tiše zabručím a pak ji k sobě přitáhnu a políbím. "Stačí ti to jako odpověď? Protože já s tebou rád trávím čas, věř nebo ne. A tohle je fajn. Není to úplně moje zóna, ale je to překvapivě fajn." Usměju se na ni. "Mimoto tě odmítám nechat samotnou. Ještě bys odešla s nějakým frajerem, abys mě naštvala." Uchechtnu se. "Ohňostroj zní fajn. I oběd, začínám mít hlad. Nicméně hlasuji pro to, vzít si k ohňostroji flašku vína. Nechci se opít, ale mohlo by to být fajn, nemyslíš? Takový piknik. Konečně, jídlo pro tebe stojí hned vedle tebe." Vypláznu na ni jazyk a pohladím ji po ramenou. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Jako štěně :P I když jsem si prozatimní část festivalu řádně užívala, neušlo mi že on se v tomhle davu moc necítí. Upřímně, na to jak byl na začátku naší společné cesty ostrý, tohle bylo překvapivě.. roztomilé. Nemohla jsem se tak ubránit pobavenému úsměvu. Připomínalo mi to osamělé štěňátko. Možná jsem byla jen jedna z mála, která viděla tuhle jeho stránku. Na druhou stranu chápu, že ve smečce si musí držet určitý respekt. Byla jsem ale ráda za to, že jsem měla tu možnost ho poznat i z té "druhé strany". Jeho polibek jsem opětovala a dodatečně jsem ještě jemně slízla zbytek sladké omáčky z jeho rtů. "Hmm... jako odpověď by mi to stačilo v trochu jiné situaci, ale uznám ti to." prohrábla jsem mu hravě vlasy a následně jsem se posadila na lavičku kousek od nás. Sednout si po tom dlouhém chození byl vlastně i dobrý nápad, alespoň tedy na tu chvíli, než vyrazíme zase někam dál. "Naštvalo by tě to hodně?" naklonila jsem nevinně hlavu na stranu, ale přitom se mi v očích zablýsklo. Nemohla jsem popřít, že se mi líbila myšlenka vidět ho trochu žárlivého. Při té myšlence jsem si musela lehce skousnout spodní ret. "Proti vínu nejsem, takže nemám další námitky. Pokud by bylo ale něco sladšího, budu jenom radši." po těch krátkých pár minutkách jsem nakonec znovu vyskočila na nohy a natáhla jsem k němu ruku. "Pojď, ještě máme hodně co prozkoumávat." zazubila jsem se vesele. *** Čas ubíhal jako voda, ačkoliv se to na první pohled nezdálo. Prošli jsme a minimálně vyzkoušely dobrou třetinu atrakcí, které festival nabízel. A taky jsme během toho všeho nezapomněli zaplnit svá nenažraná bříška. Slunce každou chvilku zapadne za horizont a já jsem pro nás vybrala místo kousek za festivalem, kde se nacházel překrásný výhled na moře. Takový menší travnatý svah, o kterém jsem věděla, že tu je. Jak jsme se dohodli, v náruči jsem přinesla flašku vína a ve volné ruce ještě něco málo k snědku, co se mi povedlo ulovit. Nakonec jsem si s tím vším sedla do trávy kousek od okraje svahu a zadívala jsem se na tu nádheru. Věci jsem odložila vedle sebe. Odtud bude perfektní výhled na zdejší ohňostroj. Pořád jsme ale měli poměrně čas. "Neloudej se. Nebo to sním dřív, než si stihneš sednout." popíchla jsem ho pobaveně a vyčkala jsem, než mě bude následovat do trávy. Mezitím jsem z něj při pohledu přes rameno nespustila oči. Pořád jsem si na jednu stranu říkala, že jsem ráda za to, co jsem dostala. Určitě bych v rukou jiného vlkodlaka mohla skončit daleko hůř, pokud bychom se tedy dřív navzájem nezabili. "Musela jsem tě už za dnešek unavit, co?" pronesla jsem s nesmělým, ale přesto upřímným úsměvem. Opravdu, líbilo se mi tohle odpoledne. Dokonce jsem možná i zapomněla na to, co se stalo před cestou na festival. Přitáhla jsem si kolena k sobě a opřela jsem si o ně bradu, zatímco jsem se na něj dívala. Možná jsem si to sama sobě pořád nechtěla přiznat, ale na jistotu jsem mu propadla. A to celá. "...ale děkuju. Že.. tu jsi dneska se mnou." zašeptala jsem trochu stydlivěji. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro OhňostrojVážně se jí zadívám do očí a pevněji ji k sobě přitáhnu. "Samozřejmě, že by mě to hodně naštvalo. Jsi moje. Jenom moje. Nikomu tě nedám." Zamručím a majetnicky ji políbím. "Tobě by se snad líbilo, kdybych si tady našel holčinu a odešel s ní?" Zvednu s úsměvem pohled a pohladím tu provokativní mršku po tváři. Pak už ale upírka nastartuje a já se pobaveně zvednu. Vlastně... je docela roztomilá, takhle. Je fajn, vidět tuhle její stránku. Jako by mi otevírala samu sebe. Konečně. *** Zbytek dne probíhá jako blesk před očima. Naštěstí si najdeme čas se najíst a já tak doplním energii. Tak akorát, abych nezačal být protivný. Když jsem najezený, hned mám všechny radši. A mnohem snáze se soustředím na její veselí, které mě hřeje na duši. Kdyby nás furt někam netahala, pravděpodobně bych ji stále zasypával polibky. Nebo drtil v objetí. Takže je asi dobře, že nás furt někam táhne. Jinak bychom se nepohnuli. Nakonec se ale asi unaví i ona a tak šlapeme na svah. Máme ho téměř pro sebe, což mi naprosto vyhovuje. Nemám rád lidi, zato mám rád soukromí. A ji. Což mě nepřestává překvapovat. Ale za dnešek jsem jí propadl ještě hlouběji. Její drobný úsměv mě vždy zatahá za srdce, zatímco ji následuji. Když si sedne, chvíli ji pozoruji. Že je hezká jsem věděl ještě před tím, než jsem si ji vzal. Ale nevěděl jsem, že ta malá upírka tak dokonale uchvátí mé srdce a bude mi cenná tak, jako ještě nikdo. Že se naučím žít pro ten drobný, laškovný úsměv a to, jak jí občas vlasy spadají přes tvář. Že si najednou nebudu moct dokázat představit den bez jejího popichování a ostrého jazyka. S úsměvem se na ni podívám a úsměv je vřelý a upřímný. "Unavilas mě, ale příjemně. Ještě mám výdrž, to bys sama měla vědět." Vypláznu na ni jazyk, ale to už ona zašeptá pár sladkých slov. Lehounce se usměju. Místo odpovědi se posadím za ní, tak, že mi sedí mezi nohama. Jemně obmotám ruce kolem jejího břicha a něžně sevřu ty její. Jejího krku se dostane drobného polibku. "Já ti jsem vděčný za to, žes mě sem vzala. Za to, žes mi ukázala tuhle svoji stránku. Jsi roztomilá, víš to? Ženo má. Krásná." Usměju se a chvíli si užívám jen její přítomnost a její vůni. Festival byl překvapivě fajn, ale i tak je příjemné mít její vůni hned u sebe a jen pro sebe. "Miluju tě." A ta slova z mých rtů vyjdou tak přirozeně, že mi chvíli trvá uvědomit si, že jsem je řekl. Pak zrudnu jako zralé rajče. Schovám obličej v jejích zádech a tiše zakňučím. "Mohli... mohli bychom zapomenout na to, že jsem to řekl a třeba si povídat... já nevím, o fotbalu? To to víno." Obviním stále zavřenou lahev vína a přísahám, že mi musí tváře hořet rozpaky. Proč tak brzo, blbče?! |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Sami nad svahem Ucítila jsem jak se posadil za mě a ovinul své ruce kolem mě. Ačkoliv už slunce bylo nějakou chvíli zapadlé za horizontem a trochu se ochladilo, díky němu mi teď chladno už nebylo. Opřela jsem se o něj a hlavu jsem si opřela o jeho rameno. "To je dobře. Už jsem se bála, že jsem to přehnala a s otrávením se budeš chtít vydat domů." krátce jsem se zasmála. Zůstala jsem uvolněná, ale přesto po jeho komplimentu jsem se začervenala. Nebyla jsem zvyklá na to, že by mi to někdo kdy říkal. Vlastně.. mi to nikdy nikdo neřekl, abych se opravila. Ještě hezčí ale bylo oslovení, kterým mi říkal, když se mě zrovna nesnažil provokovat. Už to možná je nějaká chvilka, ale stále si na to zvykám. A.. je to příjemné. Než jsem se stihla dostat k nějaké odpovědi, doplnil svá slova něčím, co mi rozbušilo srdce a i mě lehce překvapilo. Inu, muselo to překvapit i jeho, když se snažil skrýt své rozpaky. Přestala jsem se o něj opírat a musela jsem se mu podívat do očí. Vzala jsem jemně jeho obličej do dlaní a zvedla jsem jej, aby se na mě díval. Sama jsem měla ruměnec ve tvářích a roztěkané oči prozrazovaly mojí nervozitu. Na jeho otázku jsem jen s úsměvem zavrtěla hlavou na nesouhlas. "Já... nechtěla jsem ti to říkat hned, abych.. nevypadala jako naivní holčička, ale.." zhluboka jsem se nadechla, protože jsem sama nemohla najít vhodná slova. "Nemusíš se stydět, Eiji.. Já.. se do zamilovala už na začátku." špitla jsem posledně větu tišeji. Určitě jsem teď byla mnohem červenější, ale byla jsem ráda za to, že mi nyní spadla ta tíha ze srdce. Že jsem o tom nemusela nadále mlčet. A zároveň.. jsem se cítila šťastná. "Děkuju.. že jsi to právě ty." zašeptala jsem a nadále jsem už nic neříkala. Místo toho jsem se k němu sklonila a spojila naše rty v jeden dlouhý polibek. A i když jsme to právě v tuhle chvíli nesledovali, k nebesům vystřelilo pár drobných raket, které se na svém konci roztříštily v barevný a pestrý ohňostroj. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Polibek a světlaRun away with me Překvapeně zamrkám, když se mi Tamaki nevysměje. Ani se nevyděsí. Místo toho se ke mně otočí a vezme si můj obličej do rukou. Dívám se jí do očí, když mluví a cítím, jak nervózně mi bije srdce. Tiše vydechnu, když mé city opětuje. City, o kterých jsem vlastně ani nevěděl a schovával se před nimi. Opětuji její polibek a uslyším, jak zrovna začal ohňostroj. Ale polibek nepřerušuji. Líbal jsem ji už tolikrát a přeci je tenhle polibek tak jiný. Více procítěný. Něžnější. Skoro i ostýchavý. Líbí se mi to. Chutná zvláštně. Jako med, ale s trochou koření jejích rtů. Po chvíli se odtáhnu a jen se jí dívám do očí. Sluší jí to a je krásná. Opravdu. Jak se jí od tváře odleskují záblesky ohňostroje... Propadám jí ještě hlouběji a to jsem si myslel, že to už není možné. Pohladím ji po tváři a jemně se usměju. "Um... tohle bude znít zvláštně, ale bude ti vadit, když na to půjdeme pomalu? Nejsem na tohle... zvyklý. Trochu se toho bojím. Nejsem zvyklý k sobě někoho tak blízko pouštět. Bojím se, že o tebe přijdu a to mě překvapuje." Zamručím něžně. "Tak mi kdyžtak odpusť, pokud nebudu dokonalý manžel. Mám se co učit. Vydrž to se mnou, prosím." Pohladím ji po ruce a věnuji jí opatrný polibek. "S nikým jiným bych tenhle čas nechtěl strávit, lásko." Usměju se a přitáhnu si ji do objetí. Chvíli ji jen držím u sebe a užívám si ji, než ji pustím ať se usadí jak uzná za vhodné. Chvíli pozoruji ohňostroj, ale hlavně mám oči jen pro ni. Zvláštní. Jsme oddáni a i prožili dost nespoutané milování. A přece jsem najednou stydlivý jak puberťák před prvním rande. Políbím ji do vlasů a pak nahmatám rukou víno. "Nemáme kelímky, takže budeme muset pít z flašky... A nebo..." Na chvíli se na ni zadívám a v mysli se mi začne tvořit plán. Flašku vína otevřu a pořádně se napiju. Než ale stihnu doušek vína polknout, natáhnu se k ní a dlouze ji políbím. Dost na to, aby i ona ochutnala něco z vína. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Osvětleni Možná jsem svým způsobem byla trošku snílek. Pravda byla taková, že jsem se původně bála toho, že pro něj nic hlubšího znamenat nebudu. Bála jsem se neopětované lásky. Přeci jen jsme do společného svazku nevstoupili dobrovolně, ale nyní jsem toho nelitovala. Jakmile jsem se odtáhla, věnovala jsem mu nesmělý úsměv. Jeho další slova mě trošku udivila, ale nevadily mi. Byla jsem vděčná za to, že je ke mě upřímný. "Dám ti tolik času, kolik budeš potřebovat. Nikdo na světě, ani dokonce já, nejsme dokonalí. Tak doufám, že s tím taky počítáš." uchechtla jsem se a přitulila jsem se k němu, když mě stáhl do svého objetí. Dívala jsem se následně na ten boj barev, který se odehrával nad našimi hlavami. Byl hlučný, ale přesto překrásný. Po pár minutách jsem se pak odtáhla a sledovala jsem, jak se natahuje pro flašku. "Víš že máš na mě špatný vliv? Vždycky jen s tebou se mi dostane chlast do rukou." zasmála jsem se a chvilku jsem vyčkávala, jak si s tím poradí. Naše rty se krátce na to znovu spojily. Nečekala jsem ale to, že mi dá zároveň i vína ochutnat, proto mi po rtech a bradě steče malý pramínek, který jsem nestihla zastavit. Nakonec jsem polkla. "Hej!" pousmála jsem se a otřela jsem si bradu hřbetem ruky. "Ale je dobré, takže ti schvaluju tvůj výběr." popíchla jsem ho a ještě jsem si dodatečně olízla rty. Na okamžik jsem se podívala za nás směrem k festivalu, který za tmy svítil mnoha světly. I když to bylo trochu dál, přesto byl slyšet smích a hluk toho, jak se zdejší obyvatelé bavili. Přesto když jsem se dívala tím směrem delší dobu, ucítila jsem znovu tu ostrou bolest hlavy, která mě otravovala už ráno. A čím déle jsem to místo sledovala, tím byla intenzivnější. Musela jsem se dlaní chytit za hlavu a pevně zavřít víčka v naději, aby to odeznělo. Polil mě však nečekaný pocit úzkosti. Krátce na to, co jsem oči zavřela, na vteřinu jsem zahlédla zlomek čehosi - nevím jestli to byl sen nebo něco tomu podobného. Nějaké místo, které jsem neznala. Jediné, čeho jsem si všimla byla hromada mrtvých těl. A to jak vlků, tak i upírů. Vyděšeně jsem vykřikla aniž bych si to uvědomila. Rychle jsem otevřela oči jako bych chtěla sama sebe ubezpečit, že se nic takového neděje kolem nás. Dlaň jsem si nechala na pravé straně obličeje, protože ta bolest ještě neodezněla úplně. "E-Eiji.. Něco se děje." řekla jsem rozklepaně, stále jsem z toho byla trochu v šoku. Připadalo mi to tak živé, tak reálné. Na pravém oku jsem však ucítila vlhko. Nejspíš mi vyhrkly slzy z toho jak jsem se vyděsila, ale když jsem si ho otřela rukou, byla to krev. Což mě vyděsilo možná ještě trochu víc. "Já.. já nevím jestli je to skutečné nebo ne.. ale zahlédla jsem mrtvé. Hodně mrtvých." zvedla jsem k němu ustaraný pohled. Mohl si všimnout, že z pravého oka se mi mezitím drala další krvavá slza. "Měli bychom se nejspíš vrátit, Eiji.. Chci.. se ujistit se jsou všichni v pořádku." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro PodezřeníJen si užívám Tamačinu přítomnost. "Na víno mám vkus dobrej. Ale dobrou ženu mi očividně musil vnutit osud." Usměju se a ještě Tamaki políbím na tvář. Pak ale poznám, že se s Tamaki něco děje. Chytne se za hlavu a já ji starostlivě položím ruce kolem ramen. "Jsi v pohodě, Tamaki? Mám ti přinést vodu nebo tak něco?" Zeptám se, ale to už začne mluvit. Vyděšeně se na ni podívám, když si všimnu krvavé slzy. Jen tiše kývnu, ale než vyrazíme, ještě ji k sobě přitáhnu a krátce obejmu. "Určitě to bude v pořádku, Tamaki. Ale dobře, půjdeme." Něžně ji políbím a zvednu se. Pomůžu jí na nohy a pak rychlým krokem vyrazíme zpět. Opravdu bych s ní nejraději zůstal a užíval si společný večer. Ale ona vypadá opravdu vystrašeně a krvavá slza vystrašila i mě. Možná to nic není. Prosím, ať to nic není. Prostě se zasmějeme, otevřeme si víno a strávíme večer na zahradě. Zatímco jdeme, nahmatám její ruku a pevně ji stisknu. Věnuji jí povzbudivý úsměv. Nerad ji vidím vystrašenou. Nejraději bych ji k sobě přitáhl a říkal jí, že vše bude v pořádku. Ale pokud jen část z toho, co říká může být pravda... no, radši když tam půjdeme zbytečně, než kdyby se něco stalo a my u toho nebyli. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Nejistota Nerada jsem kazila tenhle společný večer. Ale vzhledem k tomu, že jse měla za své druhy jistou zodpovědnost, tohle mi dělalo opravdu starosti. Celkově jsem byla nejistá už z toho, jakým způsobem jsem se tohle dozvěděla. Sama jsem ho objala, když si mě k sobě přivinul. Jeho přítomnost mi pomáhala k tomu se uklidnit. "Nebudu ti lhát, je to divné a.. nevím co si o tom mám myslet.." přiznala jsem narovinu a pomalu jsem vstala. Jakmile jsem si nyní otřela oko, žádná další kapka krve na cestě nebyla, což mi částečně ulevilo. Chytila jsem se jeho ruky a nemínila jsem jí po zbytek cesty pustit. Myšlenky se mi v hlavě motaly jen kolem toho 'vidění'. I když to nebylo příjemné, snažila jsem se si vzpomenout, zda jsem neviděla něco bližšího. Nějaké vodítko. Většinu cesty jsme šli mlčky. Oba jsme zjevně měli nad čím přemýšlet. Já se ale cítila provinile, že jsem ho takhle vystrašila. A víceméně mu i zkazila zakončení hezkého odpoledne. "Myslíš, že by Alfa mohl něco vědět o momentální situaci?" přerušila jsem to ticho a vzhlédla k němu se starostlivým pohledem. "Byl by schopný něco zjistit?" |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro PředtuchaJemně stisknu její ruku a vrhnu na ni povzbudivý úsměv s jistotou, kterou necítím. "Poptám se ho. Pokud to je něco většího, určitě o něčem bude vědět. Má oči všude. Co upíři? Máš někoho, koho se zeptat?" Zabručím, zatímco pokračuji v chůzi. Cestou cítím nervozitu ve větru a musím bojovat s chůti se přeměnit. Tady by to bylo moc blízko. Přilákali bychom lovce. I tak zrychlím, až se pohybuji na člověka nepřirozeně rychle a vytrvale. Trochu doufám, že se mnou Tamaki drží rok. Ať se děje cokoli... odmítám z ní pustit oči. Ať už se stane cokoli upírům nebo vlkům, nic se nesmí stát jí. "Tyhlety vize... míváš je často? Protože by to hodně věcí vysvětlovalo." Zabručím k ní, zatímco pospícháme zpět. Občas upíři na naše útoky zareagovali dřív, než jsme vůbec věděli jestli je provedeme. Až jsme hledali zrádce v našich řadách, občas dost vysoko. Párkrát jsem pod podezření padl i já. Nic příjemného. Pokud měli na své straně vědmu... no, ale co já vím. Domů dorazíme za pár minut a já vejdu. Okamžitě se vydám k tabletu, abych sepsal zprávu pro alfu. Málokdy jsme mezi sebou volali. Moc nebezpečné, snadno to někdo může napíchnout. "Tušíš, co by se mohlo dít, Tamaki?" |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Vize? Snažil se mě povzbudit svým úsměvem, za což jsem mu byla vděčná. Stiskla jsem jeho ruku malinko více. Snad jako kdybych se bála, že zmizí když ho pustím. Nad jeho otázkou jsem se na chvíli zamyslela. "Jedna osoba mě napadá, ale není to nikdo s kým bych mohla mluvit přes telefon. Nepatří ani pode mě, takže těžko říct jestli by to mělo smysl se o něco pokoušet." povzdychla jsem si. Tenhle parchant vždy totiž chtěl něco za něco, pokud nám měl pomoct. I když to byl upír, jeho mazanost by se dala srovnat s liškou. Ucítila jsem, jak Eiji zrychlil, proto jsem se snažila s ním držet tempo. Starostlivě jsem se na něj podívala. "Cítíš něco, Eiji?" krátce jsem se během svižné chůze podívala okolo sebe. Okolí mi připadalo v pořádku, ale možná že vlkodlaci toho dokázali vycítit víc než my. Zdál se mi přesto zvláštně nervózní.. blížilo se snad něco? "Já.." přiznám se, že jsem nevěděla úplně co říct. Dalo by se to vůbec nazvat vizí? "..něco takového se mi stalo poprvé. Ty jsi se s tím už u někoho setkal?" je pravda, že nyní bylo více otázek než odpovědí. Ne na všechny jsme si ale byli schopni odpovědět. Částečně se mi ulevilo, když jsme dorazili domů a zaklaply se dveře. Opřela jsem se o zeď vedle okna a po očku jsem se dívala ven. "Nemám nejmenší zdání.." přiznám trochu i duchem nepřítomna. Moc jsem nad tím vším přemýšlela. V duchu jsem se jen modlila pro to, aby to nebyla pravda. Protože jestli ano, pak máme problém. A to poměrně velký. Po krátké chvilce jsem se nakonec rozešla pomalým krokem k Eijimu a jemně jsem ho chytila za ruku, jakmile jsem k němu zvedla svůj pohled. Oko, ze kterého předtím tekla krev, jsem měla jen lehce podrážděné. "Ale nelíbí se mi to. Je očividné, že nám někdo jde po krku." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Co dál?Nakloním hlavu na stranu. "No, setkal jsem se s jednou vědmou. Těžko říct, jestli je ještě naživu. Dlouho jsem s ní nemluvil." Vysvětlím Tamaki. Pak zavrčím, když mi nikdo neodpovídá na zprávy a odhodím tablet. To už se ale ke mně vydá Tamaki a já se přinutím k úsměvu. Musíš vypadat silně. Pro ni. Jemně si ji přivinu do objetí a něžně ji políbím. "Obávám se, že nám po krku někdo půjde neustále." Nevesele se usměju. "Ledaže bys opravdu chtěla utéct a někde si otevřít bar." Uchechtnu se a chvíli ji jen držím u sebe. Nemám jinak moc co říct a tak ji hladím po vlasech. Nic než plané sliby a sladké lži. A ona je až moc chytrá, aby to fungovalo. Jsem nervózní a je to na mně vidět. Tohle se mi nelíbí. Nerad bojuji proti někomu, koho nevidím. Běžně tak bojujeme my. "Mluvila jsi o někom, kdo by nám mohl pomoci. Co zkusit jeho? Alfa mi neodpovídá na zprávy..." Podívám se jí do očí. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Lehce jsem zbystrila, kdyz se zminil o jakesi vedme. Vim ze v dnesni dobe existuji lecjake kartarky, ale slovo vedma mi do sveta upiru a vlkodlaku moc nezapadalo. "S vedmou? Nebyla to spis jen nejaka sarlatanka?" Sledovala jsem jej udivene. Nechtela jsem ale dal zpochybnovat jeho usudek, proto jsem radeji ztichla. Po polibku jsem se sama trochu smutne pousmala. Nejspis me v tomhle svete vzdy bude doprovazet smrt ve stinu. Nechtela jsem tu ted ale delat negativni atmosferu. "Nevim jestli by to byl uplne dobry napad. Jsi dost zvrhly na to, abys z toho udelal bordel." vyplazla jsem na nej drze jazyk. Byl mozna snad i nervoznejsi nez ja a ja nevedela jak mu pomoct. To me na jednu stranu ubijelo. Polozila jsem mu ruku na tvar a pohledla mu do oci. Byla to zrovna ruka, na jejiz prste se jevil snubni prsten. "Klid. Oba mame tuhy korinek." slabe jsem se usmala a pri jeho otazce jsem trochu sklopila pohled. "Mozna. Jenze veris tomu, ze bych se mu nejradsi vyhnula obloukem?" priznala jsem narovinu. Jinak bych toho muze musela zabit vlastnima rukama. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro NeklidUsměju se na ni. Podobně jako já, i ona skrývá strach a nervozitu za humorem. "Jo? A koho bych v tom bordelu prodával? Sebe a tebe? Maximálně tak sobě navzájem." Zabručím pobaveně, i když to je trochu nucené. Ale lepší dělat špatné vtipy, než být paralyzovaní strachem. Jemně stisknu ruku, kterou položí na mou tvář. I na té je prstýnek a oba prsteny se o sebe krátce otřou. "Máme, lásko. Zvládneme to. Nenechám nikoho, ať na tebe šáhne." Zadívám se jí do očí. Pak se posadím na gauč a pozoruji ji. "Věřím. Ale momentálně nemáme na vybranou. Buď útek, nebo boj. K obojímu potřebujeme informace. Neboj, postarám se o to, aby se ti nic nestalo." Mé sliby, i když jsou procítěné a pravdivé, zní falešně. Přeci jen, ani jeden z nás neví, proti čemu stojíme. Zvědavě ji pozoruji a čekám, co z ní vypadne. "Nemůžu tě nutit, pokud se ti nechce. Ale zní to jako naše nejlepší volba." Pokrčím rameny. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Nezastrašeni Musela jsem se uchechtnout nad tím, jak špatný ten vtip byl. Ale i přesto mě rozesmál. "Takže bychom za sledování vybírali vstupné?" popíchla jsem ho. Upřímně, nedokázala jsem si to ani představit, proto jsem se nijak nesnažila nad tím přemýšlet. Dívala jsem se mu do očí a lehce jsem se pousmála nad jeho slovy. Bylo hezké, jak se mě snažil bránit. Bohužel jsem se ale trochu bála toho, že v budoucnu mě jistě potkají nepříjemné situace, kterým ani on nezabrání. Měla jsem na to smůlu většinu svého života. Krátce jsem si povzdychla a rozešla jsem se ke gauči. Došla jsem k němu zezadu a objala jsem ho kolem krku. Pomalu jsem se smiřovala s tím, že nám jiná možnost opravdu nezbývá. Na druhou stranu, nehodlala jsem nechat někoho zabíjet mé druhy vesele dál, proto jsou zapotřebí i ty méně příjemné věci. Jemně jsem ho pak políbila na ucho. "Dobrá. Budeme ale potřebovat odvoz. Je to odsud daleko." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro DopravaTiše zamručím, když omotá své ruce kolem mého krku a její rty se jemně dotknou mého ucha. Tyhle drobné něžnosti mě přeci jen uklidňují a tak se na ni drobně usměju. "Copak, lenošce se nechce chodit?" Uchechtnu se a sáhnu po svém mobilu. "Taxi ti bude stačit, ne? Nerad bych na nás přitahoval pozornost limuzínou nebo tak něčím." Natáhnu ruku a pohladím ji ve vlasech, zatímco nám zařizuji taxíka. Mobil pak schovám zpět do kapsy a postavím se. Natáhnu se k ní pro rychlý a jemný polibek. "Všechno bude v pořádku, okay? Máš mě. A já tebe." Zamručím něžně a chvíli ji jen hladím po havraních vlasech, než se ozve zatroubení. "Taxík je tady." Zamručím a vydám se na ulici, kde nastoupím do taxíku a počkám, až Tamaki dá řidiči adresu. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Odjezd Snažil se mě provokovat i přes jeho vlastní nejistotu. Jen jsem se nad tím pousmála a na oplátku jsem ho jemně kousla do ucha. Pak jsem se pomalu odtáhla. "Není to zrovna nejblíž, ale jestli chceš jít pěšky, tak se ti můžu vyhoupnout na záda." usmívala jsem se nevinně a na jeho otázku jsem přikývla. "Určitě to postačí." přeci jen by bylo dobré to nedramatizovat. Měl pravdu v tom, že čím míň pozornosti přitáhneme, tím lépe. Jediné, co mi dělalo trochu starosti bylo to, že jsem si nebyla jistá zda dostaneme za tu cestu odpovědi, které hledáme. Nejspíš musel poznat, že mi něco dělá starosti. Překvapovalo mě, jak snadno mě už dokázal přečíst. Po polibku jsem ho jemně pohladila po tváři se slabším úsměvem. "Já vím. Díky." dodala jsem krátce a zvedla jsem pohled ke dveřím, když se ozvalo zatroubení. "Tak vyrazíme." přiznala jsem ne úplně s nadšením, ale bylo to nutné. Rozešla jsem se za Eijim před dům Bok po boku jsme pak nasedli do taxíku a řidiči jsem osvětlila naší trasu. *** Zhruba asi za necelou hodinu cesty taxík zastavil v jedné z ulic zdejšího města. Příliš se od Kjóta nelišilo, jen možná nepůsobilo na stejné úrovni. Ulice, ve které jsme vystoupili, byla jedna z těch zapadlejších a svou "čistotou" připomínala spíš jednu z těch, kde se strhl boj mezi vlky a polovičními upíry. "Mělo by to být v jednom pajzlu na konci téhle ulice." objasnila jsem Eijimu cestu a neochotně jsem vykročila té ulici vstříc. I já jsem se tady cítila trochu nesvá, přeci jen se tu mísily pachy, které jsem cítila i já. "Jmenuje se Shingen. Je to jeden z upírů, ale nespadá pod moje chráněnce. Dalo by se říct, že je to místní šéf většiny odpadlíků v širokém okolí. Dokáže vyhrabat informace snad odkudkoliv a z kohokoliv, jenže není úplně jednoduché ho přimět ke spolupráci. Ale když už mu máš co nabídnout, ne jednou se tě pokusí podvést." mohl usoudit, že jsem nejspíš s ním tu čest už měla soudě dle toho, kolik jsem toho věděla. V tuto chvíli jsme ale lepší vodítko neměli. Zastavila jsem se před ztrouchnivělými dveřmi zdejší hospody a chvíli jsem je váhavě sledovala. "Pokud.. nám bude přát štěstí, možná si řekne, co by od nás chtěl na oplátku." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro PříjezdBěhem jízdy v taxíku jemně tisknu její ruku a snažím se nám oběma dodat alespoň trochu odvahy. Nicméně pak taxík zastaví a my vystoupíme. Ještě taxikáři zaplatím, než auto odjede. Chvíli se rozhlížím po ulici a snažím se ignorovat to, že se můj vlastní nos snaží utéct pod útokem odpudivých pachů. "Wau, tohle je i pod naši úroveň. A to jsme ochotni žít kdekoli." Zabručím, zatímco pokračuji za Tamaki. "Koukám, že už jsi s ním někdy jednala, co?" Zvednu obočí. Zvláštní. My byli na vlky mnohem přísnější. Kdo se nedokázal ovládat byl utracen jako zvíře. Poloviční vlci téměř neexistuovali. Téměř. "Dám si pozor. Taky máme podobné informanty. I když z trochu jiných zdrojů." Usměju se na Tamaki vděčně, ale to už stojíme před pajzlem. "A když budeme mít smůlu?" Zeptám se potichu a ještě si ji přitáhnu na chvíli do objetí. Sobecky. Její přítomnost mě uklidňuje. Pak ji ale konečně pustím a párkrát zabuším na dveře. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Pajzl Jak jsem si myslela, Eiji pod nátlakem toho smradu trpěl o něco víc než já. V duchu jsem ho litovala, ale nejspíš tady ještě nějakou chvíli pobudeme. Neochotně jsem na jeho otázku přikývla. "Bohužel ano. A doufala jsem v to, že to bude naposledy." jeho udivený pohled mi tak či tak neunikl. Mezi vlky to pravděpodobně chodilo jinak než mezi upíry. Soudě dle jeho výrazu, nejspíš měli svůj vlastní způsob jakým se vypořádali s podobnými případy. Přitulila jsem se k němu blíže v jeho náruči a po chvilce jsem zvedla pohled. "Ať už bude chtít cokoliv, nenech se tím rozhodit. Stačí jim už jen to, že mezi sebou budou mít jednoho z vlků." pokynula jsem mu a odtáhla jsem se. Jeho zaklepání na dveře bylo téměř bezvýznamné soudě dle hluku, který tam odsud šel. Zhluboka jsem vydechla a nakonec jsem drze otevřela dveře a vešla dovnitř. Po očku jsem si hlídala, zda se Eiji drží za mnou. Ačkoliv se hospoda zdála na první pohled poměrně malá, uvnitř byla daleko větší než jak se zdála. Ve vzduchu šel cítit typický hospodský puch - chlast a pot, jenž se zde mísil dohromady. Stoly v celém pajzlu byly převážně obsazené, ale i tak na nás uvízlo několik nevítaných pohledů. Z tohohle místa se mi vždy ježily chlupy na zádech, doufala jsem jen v to, že to vyřídíme rychle. Zamířila jsem rovnou k hospodskému, jehož oku jsme neunikli už ode dveří. "Potřebuju sejít se Shingenem. Přímo, bez šaškáren okolo." řekla jsem rozhodnutě s pohledem k němu upřeným. Hospodský si jen zamračeně odfrkl a odložil sklenici, kterou v ten okamžik leštil. "Myslíš si snad, že bude chtít s tebou a tím čoklem za tebou mluvit? při zmínce o Eijim k němu na okamžik zvedl pohled. Bylo zjevné, že většina štamgastů už tušilo, co je zač. "Poslyš holčičko, ať už seš kdo seš, tohle není místo kde jsi vítaná. A on už vůbec." odplivl si do dřezu vedle sebe. Než jsem ale stihla nasupeně odpovědět, kus opodál se ozval hlas. Téměř automaticky jsem se podívala tím směrem. "Už tě zase někdo prudí, Elricku?" prohlásil pobaveně. Byl to muž s dlouhými tmavými vlasy sepnutými v culíku a třemi jizvami na tváři. Soudě dle toho, že byl oblečený v kožené bundě a potrhaných kalhotech, úplně sem tak nezapadal. První čeho by si ale člověk všiml byly ty krvavě rudé oči. Krátce na to se však střetl pohledem se mnou. Vypadal, že byl příjemně překvapen. Pomalým krokem došel až k nám. Zastavil se až nebezpečně blízko vedle mé osoby a loktem se opřel o pult baru. Musela jsem o krok ustoupit a se zamračením jsem na něj hleděla. "Ale ale ale, nečekal jsem že mě bude vyhledávat pohledná společnost. A ještě v tvé maličkosti osobně, Tamaki." krátce si ještě přeměřil Eijiho, který stál za mnou. Já se mezitím snažila zůstat v klidu, abych mu neskočila po hrdle. "Potřebuju, aby jsi mi něco zjistil." řekla jsem narovinu. Jen se pobaveně pousmál a gestem hlavou naznačil, ať ho následujeme. Ač nerada, rozešla jsem se jeho směrem. Zavedl nás za roh baru, kde nebylo tolik lidí. "Nic nedělám zadarmo a ne dobrovolně. Určitě vám to je jasné. Máte mi co nabídnout?" |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro HospodaDo pajzlu vpluju kousek za Tamaki. Běžně mám tyhle hospody rád. Jsou plné zajímavých pachů a nikdo si tu na nic nehraje. Vždy se tu něco zajímavého děje. Ale je vidět, že ani jeden z nás není vítán. Na rtech mi při tom hraje úšklebek, ze kterého je jasné co si o těhletech chybách na tváři Země myslím. Zastavím se až u hospodského a ležérně se opřu o jeho pult. Ozve se táhlé, hluboké zavrčení po jeho slovech. Prosím. Zkuste si něco. Dejte mi důvod. Potřebuju to ze sebe dostat. Pohledem přejíždím po štamgastech, zatímco čekám, co bude dál. Stejně jako Tamaki, i já trhnu hlavou a podívám se na nově příchozího. Vycením zuby, když si všimnu jeho očí. Neumíš se ovládat, Shingene, hm? Jsi víc zvíře, než člověk. A to ti říká dlak. Poznamenám si sám pro sebe, ale nechám ho se přiblížit. Když se přiblíží k Tamaki, svaly se ve mě napnou. Jestli na ni byť jen sahne, udělám z něj rudou barvu na zeď. Ale Tamaki se odtáhne a já jí majetnicky položím ruku kolem pasu, zatímco poslouchám Shingena. Poslušně se za ním vydám, i když nerad. Cítím, jak se má šelma cuká na řetězech v touze mu skočit po hrdle a skoncovat to s ním. Ale potřebujeme ho. A tak ho následuji. Až nám udělá službu... tak možná. "Peníze nejsou problém. Ale něco mi říká, že o to ti taky nejde. Takže o co ti jde?" Zamručím v odpovědi a jemně prsty poklepávám o stehno. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Vyjednávání Ucítila jsem na svém boku Eijiho dlaň, což mě v duchu trochu uklidnilo. Věděla jsem, že jsme v tuhle chvíli středem nechtěné pozornosti a přesně ten pocit jsem neměla nikdy ráda. Částečně jsem tak byla vděčná za to, že jsme se odebrali alespoň někam, kam na nás štamgasti neuvidí. Neušlo mi ovšem to, že byl Eiji napjatý. S nejvyšší pravděpodobností by po něm nejradši skočil dříve než já. Jemně jsem položila svou ruku na tu jeho a jemně ji stiskla. Snad pochopil moje gesto, že se musí držet zpátky. Bylo i dost možné, že jsme v tuto chvíli všude obklíčeni Shingenovými přívrženci. Pokud bychom se mu pokusili ublížit, nejspíš bychom sami nedopadli dobře. Shingen vytáhl ze své kapsy krabičku s cigaretama, jednu vytáhl a nezaujatě si zapálil. O peníze starosti určitě neměl. Zvedl pak pohled k Eijimu a pobaveně zvedl koutek úsměvu. "Nemyslím si, že chcípák jako ty mi má co nabídnout. Kdežto tahle čubička.." podíval se na mě s jistou provokací. "Už se ke mě dávno doneslo, že nyní upíry vedeš ty. To je pěkné." potáhl z cigarety a kouř pak drze foukl na nás. "Co tedy chceš na oplátku, Shingene?" pronesla jsem netrpělivě se zamračeným pohledem. Kouř, který na nás foukl, jsem se snažila máváním dlaní rozptýlit. Nesnášela jsem cigarety. Notnou chvíli mě sledoval jako by přemýšlel, co si na mě vymyslí. A nebo se rozhodoval, co si vlastně vybere. Každopádně se mi ten pohled nelíbil, protože ho brzy doprovázel úsměv. "Budeš na dva dny mojí ženou. Se vším všudy. Taková je moje cena." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro ŽárlivostZ hrdla se mi vydere další zavrčení, když o Tamaki promluví jako o 'čubičce'. Je jenom jedna osoba, která má právo jí takhle oslovovat a to jsem já. A ještě k tomu zpravidla ze srandy. Něco mi říká, že drahý poloupír nemá můj smysl pro humor. Ovšem při jeho dalších slovech... Mé tělo zareaguje rychleji, než jeho slova vůbec stihnou projít mým mozkem. Švihnu rukou takovou rychlostí, že by lidské tělo vůbec nemělo mít právo se takovým způsobem pohybovat. Rukou ho chytím za hlavu a praštím s ním o zeď za ním. Pak ho po ní popovezu výš. Neváží téměř nic. Ne, když jsem v tomhle stavu. Znova cítím ten zvláštní pocit. Jak šelma i člověk řvou po krvi stejně. Bude se smažit. Dělá mi problém mluvit, převážně kvůli prodlouženým tesákům a i toho, že téměř neustále vrčím. "Mám pro tebe lepší návrh. Já tě tady na místě nezmrzačím, nezlomím ti každou kost v těle a nevytrhám ti zuby. Neutrhnu ti ruce a nohy a nevyškrábu ti oči, abych tě nakonec zbavil i hlavy. A naoplátku nám všechno řekneš. Všechno." Přiblížím k němu svůj obličej, zatímco ten jeho je skrytý pod mou rukou. Nebylo by to poprvé, co z někoho dostávám informace systematickým mlácením. "A jestli si myslíš, že jsou tví kamarádíčci rychlejší než moje tesáky... Na tvém místě bych zvážil svoje úvahy. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Provokatér Přiznám se, že po tomhle návrhu jsem očekávala od Eijiho nějakou reakci. Ale tohle bylo vše tak rychlé, že ani já jsem to nestihla pořádně postřehnout. "Eiji!" nedokázala jsem říct víc, jelikož už se stalo. A já z toho cítila malér. Každou chvíli sem určitě někdo z hospody přijde! Z Shingenových úst vyjde jen zaražené heknutí, když s ním uhodí o zeď. Zůstal v Eijiho sevření, ale jakmile k němu zvedl pohled, pouze se přidušeně pousmál. "Tady nejsi na svém území.. chcípáčku." a krátce na to co to dořekl, rozplynul se v mlhu a vyklouznul tak z jeho rukou. Následně se zhmotnil těsně za ním a prudce mu přiložil naostřenou krátkou dýku ke krku, kterou měl skrytou ve své bundě. "Nemysli si, že se poseru z takovýho štěněte jako jsi ty. Nejsi první a ani poslední." odplivl si a přitlačil mu dýku na kůži už ke hranici, kdy se kůže protrhne. To už sem ale mezitím doběhlo několik ne zrovna příjemně vypadajích mužů. Nervózně jsem se rozhlídla kolem sebe. Pokud jsme měli odejít bez zranění, pak byl nejspíš nejvyšší čas odejít. "Buďto mojí nabídku přijmete a nebo vypadněte. V případě Tamaki udělám výjimku a nevykucháme vás hned, takže máte šanci si zachránit prdel, dokud na to mám náladu." dýku nechával na svém místě a očekával jeho odpověď. Pokud by se teď Eiji pohnul, nemuselo by to zrovna dopadnout dobře. Nejistě jsem tu situaci sledovala. A hlavně se starostmi o něj. "Eiji, dost! Prosím.. Nemusíme na to přistoupit." promluvila jsem polohlasně jeho směrem. Atmosféra okolo začala houstnout a mě se to přestávalo líbit. O to míň se mi líbila představa, že mu někdo ublíží. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro ŠmejdZavrčím, když náhle nedržím v ruce nic než mlhu a na mém krku je přitisknutá stříbrná dýka. "Posraný triky." Zavrčím si sám pro sebe a odplivnu si, než se dýka zaryje hrouběji a já ztuhnu. Ne ani tak strachem o sebe, jako o ni. Kdo by se o ni staral, když budu pryč? Tiše stojím a v hlavě si promítám možnosti, jak by se tohle celé mohlo odehrávat. Nerad to přiznávám, ale má nás v pasti. I kdyby se mi podařilo se vykroutit z pod dýky, stále máme před sebou slušné množství poloupírů bez jakékoli posily. Nedáme se zadarmo, ale dostanou nás. A to Tamaki nemůžu udělat. Nejde o to, kolik to stojí, drahá. Jde o to, jak se k tobě choval. Zatnu prsty v pěst, až mi na pár místech vytečou kapičky krve. Nejraději bych je zabil. Všechny. Ale nikdy jsem neměl rád boj v uzavřených prostorech. A tak po chvíli promluvím. "Jdeme." Zamračím se a počkám, až mě šmejd pustí, než se vydám ven. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Nedosažitelný cíl Ani mě se nelíbilo jednání, kterým se mnou mluvil. Původně jsem se ale obávala situace, ve které se teď Eiji nacházel. Mohla jsem předvídat, že Shingen proti němu použije něco takového. Byla to jedna z našich dovedností, která nám udávala výhodu v boji. Muži za mými zády trpělivě očekávali pokyny svého šéfa a bylo víc než jasné, že by stačilo kdyby luskl prsty a hned by zaútočili. "V klidu pánové. Jsme na odchodu." promluvila jsem k nim přes rameno a podívala jsem se na Shingena. "Pusť ho. Na tvojí nabídku nepřistoupíme a odejdeme." vynesla jsem konečné rozhodnutí. Podíval se na mě pohledem, který vypadal jako kdybych mu právě sebrala novou hračku. Nakonec si povzdychl a dýku odtáhl od jeho krku, ale ještě ji neskrýval. "Zmizte. Dřív než mi tu hospoda zasmrádne psinkou." pokynul a vyčkal, než Eiji odejde. Nebudu si to nalhávat, spadl mi kámen ze srdce když u krku nadále neměl tu dýku. Ven z hospody jsme se k velkému štěstí dostali bez jakéhokoliv zranění. Byla jsem v klidu až když jsme se od toho místa dostatečně vzdálili. Po chvilce jsem zastavila a pevně jsem ho objala. "Troubo, neriskuj tolik! Měla jsem o tebe strach.." šeptla jsem trochu smutně. Chápala jsem, že si nenechal nic líbit, ale mohlo ho to stát vlastní život. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Co teď?Překvapeně heknu, když mě najednou jemné ruce obejmou a na mou hruď se přitiskne hlava plná havraních vlasů. Tiše se usměju a pohladím ji po vlasech. "Nemohl jsem ho nechat, ať tě tak uráží, Tamaki. To musíš uznat. Jediné, čeho lituji je, že jsem ho nezabil rovnou." Zabručím. Ale její smutek mě obměkčí. A tak se k ní skloním a něžně ji políbím do vlasů. "Není tak lehké mě zabít, princezno. Tebe taky ne, hm?" Usměju se a jemně ji chytím za ruku. Pak pokračuji v chůzi k ulici. "Akorát jsem nás stál jedinou šanci, jak zjistit co se děje. Promiň." Podrbu se ve vlasech a omluvně se na ni zadívám. Jako provinilé štěně. Pak mi ale začne pomalu šrotovat mozek a předsouvat mi dávné vzpomínky. Na hodně krve a boje. A v tom všem... Modrý Drak. Opatrně se otočím k Tamaki a odkašlu si. "Podívej, tohle v žádném případě není jistá sázka. Ale... řekněme, že znám týpka. Ne, že bychom byli kamarádi, ale respektujeme se. A řekněme, že je dost znalej toho, co se tady děje. Nedá to zadarmo, ale určitě nebude chtít tebe. Nejsi jeho typ." Na to jsi přeci jen moc mladá. Tak o pár století. Podrbu se na paži. "Akorát... žije v místě, který se ti dost možná nebude líbit. Pro vlky to bylo svého času útočiště." |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Další týpek? Zůstala jsem ještě malou chvilku v jeho objetí, které mě uklidňovalo. Byli jsme v manželství jen pár dní ale skoro se mi nechtělo věřit tomu, jak moc mi přirostl k srdci. A jak moc by bolelo, kdybych o něj přišla. "To nevadí. Zřejmě to tak možná mělo být." přiznala jsem polohlasně a následovala jsem ho, když se odtáhl a chytil mě za ruku. Kam vlastně nyní naše kroky povedou? Malý okamžik mezi námi vládlo ticho. Oba jsme nejspíš přemýšleli nad tím, kde hledat informace jinde. Na druhou stranu jsem byla ráda, že Shingenovo služby už využívat nebudeme a nemusím tak hledět do toho jeho ksichtu. Když se Eiji zmínil, tázavě jsem se na něj podívala. "Další...?" řeknu ne zrovna nadšeně a důvěřivě. Pomalu ale jistě jsem začínala mít těhle "informátorů" plné zuby. Chvilku jsem váhala. Částečně mi ulevil tím, že alespoň nebudu spadat do odměny. Tedy.. aspoň jsem v to doufala. Lehce podezřívavě jsem se na něj podívala. Nelíbil se mi tón, jakým začal. "A.. co je to za místo?" |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Modrý drakSleduji její nedůvěřivý výraz a tiše nakloním hlavu na stranu. "Um... nejlepší bude, když ti to ukážu. Není to tak strašné, jako tady. Ale je to asi víc živočišné, než jsi zvyklá." Zamručím. "Je to pár bloků odsud, tak pojď." Kývnu na ni a vydám se na cestu. "Nejsi na to úplně oblečená, to je pravda. Na to toho máš na sobě až moc. Ale já na tom nejsem o moc lépe, bude to muset stačit. A ne, není to bordel nebo strip klub. I když ty jsou kdyžtak v záloze." Pousměju se a zatímco jdeme, má ruka znovu najde její. Jemně ji stisknu a usměju se na ni. Svým způsobem se tam těším. Už je to dávno a mám tam především dobré vzpomínky. Na druhou stranu... ukazuje to stránku, na kterou nejsem příliš hrdý. Stránku, která se nebojí ublížit nevinným jen tak. Pro zábavu. Bojím se, jestli před Tamaki neztratím tvář. Jestli si mě nezačne hnusit, když uvidí i tuhle mou část. Obzvláště hned po přeměně jsem dělal věci, na které nejsem hrdý. A za které by byl jiný vlk utracen, kdyby byly okolnosti jiné. Ale tohle ona vědět nepotřebuje. Nesmí. Ne teď. Posléze dojdeme do podobné uličky, ze které jsme před chvílí vyšli. Já zamířím k povědomým kovovým dveřím, nad kterými visí neonový modrý drak. Párkrát na ně zaklepu, než se otevře západka pro oči. "Heslo?" Ozve se hlas, tlumený dveřmi a téměř neslyšitelný přes hlasitou hudbu. Protočím oči a otočím se k Tamaki. "Za mých časů tady heslo neměli." Zamručím téměř ublíženě a pak mi znova vyletí ruka. Tentokrát míří přímo do zámku dveří a vylomí je tak z pantů. Vejdu dírou po dveřích dovnitř a přilákají mě dva kluci se zbraněmi. Nevěřícně se na ně podívám a pak si všimnu povědomé postavy za nimi. "Hej, Ryuuji! Mám tady trošku problémy, mohl bys je odvolat?" Zamávám na ni a postava se ke mě otočí. "Blbci, nepoznáte Vlka? Já věděl, že nemám zaměstnávat mladý. Vypadněte a opravte ty dveře." S těmi slovy se postava přiblíží a odhalí tak mladíka, kterému podle tváře nemůže být víc jak devatenáct. Na sobě má bílé, zapocené tílko a tepláky. I přes to, co má na sobě se pohybuje se samozřejmou elegancí. Posléze dojde k nám a usměju se na mě. Podá mi ruku, kterou stisknu. "Už je to pár let, Ryuuji. Stále šampión? Tohle je moje žena. Asi jsi o ní slyšel." Usměju se, zatímco nás Ryuuji vede dál. Posléze se před námi tak objeví středisko ilegálních zápasů v lokalitě. Ring, ve kterém se zrovna perou dva chlapy. Jeden jak hora a druhý, který kolem něho krouží. Děvčata v davu okolo ringu toho na sobě opravdu moc nemají. Proč taky. Zpravidla sem chodí lovit kluky na jednu noc. "No, občas se s někým musím o ten titul porvat, ale po tobě jsou všichni docela lehký." Zazubí se. Jediné, co prozrazuje možnou nadpřirozenost Ryuujiho je fakt, že když se na něj díváte tak se tetování draka, které má po celém těle, na okraji vašeho zorného pole jakoby pohybuje. Jakmile se na něj podíváte přímo, přestane s tím. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Modrý drak Jen jsem párkrát zamrkala nad tím, jakým způsobem se mi to snažil podat. Ajaj, to neznělo moc přesvědčivě. Znělo to jako něco, co je možná o něco horší než prostý pajzl. Moc jsem se na to netvářila, ale přikývla jsem a následovala jsem ho jistým směrem. "Jestli mam být přímočará, tak tvůj tón hlasu mě moc nepřesvědčuje o tom, že to bude lepší." o čemž mě samozřejmě přesvědčil další úryvek. Trochu mě zarážela poznámka o tom, že jsem příliš oblečená. Trochu jsem si k sobě přitáhla svojí koženou bundu, jelikož začínalo být chladněji. "Takže poloviční bordel." popíchla jsem ho a s povzdychnutím jsem se pousmála. Naše rande se ubíralo vskutku stále zajímavější směrem. I když možná ne takovým, jaký bych očekávala. Ale věřila jsem mu. Věřila jsem, že tohle mohlo být lepší řešení. Za několik minut se naše kroky zastavily před zvláštními dveřmi. První, co mě zaujalo, byl neonový drak, který se tyčil nad nimi snad jako nějaký strážce. Cukla jsem sebou však v okamžiku, kdy se ozvala rána. Rána od Eijiho netrpělivosti. Vlastně jsem si začala zvykat na to, že to nebylo nic neobvyklého. Mám já to flegmatického muže. uchechtla jsem se v duchu. Držela jsem se pak za ním, když vešel dovnitř. Téměř hned jsem pocítila atmosféru, která zde panovala. "Zvláštní místo. Asi ani nemá cenu se ptát, viď? Po očku jsem se zvědavě rozhlížela kolem. Teprve až co mířila jistá postava k nám, podívala jsem se jejím směrem. Mladý muž, soudě dle vzhledu možná i náctiletý. Přesto na něm bylo něco zvláštního, nedokázala jsem to popsat. Co jsem ho tak chvíli pozorovala, znovu jsem ucítila povědomou bolest, která mě přinutila se lehce chytit za hlavu. Nebyla tolik ostrá jako předtím, ale cítila jsem ji. Naštěstí Eiji kráčel přede mnou, takže si toho nemusel všimnout. Nakonec jsem je oba následovala jen mlčky. Nebyla jsem si úplně jistá tím, co si můžu dovolit říct a co ne. "Ty jsi tady bojoval?" promluvila jsem po chvíli k Eijimu s přiměřeným tónem hlasu. Naštěstí mě díky hudbě nemuselo slyšet nechtěné okolí. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro MinulostRyuuji zvědavě zvedne obočí nad Tamačinou otázkou. "Tys jí to neřekl?" Zamručí překvapeně, zatímco já se opřu o zábradlí nad ringem, kde se mezitím schyluje ke konci boje. Rezignovaně pokrčím rameny. "Nebyl čas. Plus na to nejsem zrovna hrdý." I tak jsem trochu živější, poté co jsme sem přišli. Pach potu a krve ve vzduchu mě stimuluje a vzpomínky jak bys met. A já potřebuji ze sebe nějak dostat tu nervozitu. Boj byl vždy primární způsob jak to uskutečnit. Mezitím se do řeči pustí Ryuuji. Opře se o zábradlí kus ode mě a usměje se na Tamaki. "Nevím proč. Byls dobrý. Holky po tobě letěly. Nenapadlo tě, že bys ji tím třeba uchvátil?" Vyplázne na mě jazyk a já si povzdychnu. "Je to upírka, Draku. Sám víš, jak se na tohle dívají." Povzdechnu si. "Vím, Vlku, ale žena je žena. Bez ohledu na rasu." Nijak nešeptáme, i přes slušnou koncentraci normálních lidí kolem nás. Hudba je hlasitá a stejně by to nikdo nebral vážně. Ryuuji si odkašle. "Každopádně před pár lety sem přišel mladý vlkodlak, pár dní po přeměně. Měl problémy se ovládat. A ty snad víš, co to pro vlkodlaka znamená. Chtěl to ze sebe dostat a já si řekl proč ne. Běžně tady dochází ke zraněním a dokud nikoho nezabije... aspoň mu to pomůže a mně to přinese určitou návštěvnost. Taky že jo. Vynesl se až na vrchol velmi rychle. Zuřivý boj. Málokdo odcházel nezraněný. Na konci jsem ho čekal já." Zasměje se a tentokrát se k němu přidám. Jsem mu do jisté míry vděčný, že nezmínil minulost před tím, než jsem sem přišel. "Vymetl jsi se mnou podlahu slušně. I když jsi dělal show pro diváky." Zabručím k němu. On jen pokrčí rameny. "Zas tak jednostranné to nebylo, neprodávej se lacino." Píchne mě do žeber a já si odkašlu. "Zlomil jsi mi obě ruce a nohy. Léčil jsem se z toho týden. Já vím, já vím, normálnímu člověku bys to neudělal." Zamávám rukou a nejistě se podívám na Tamaki. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Úlomky minulosti Ryuuji se zdál poměrně překvapený tím, že jsem se ptala. Věděla jsem, že mi toho Eiji o sobě ještě hodně neřekl, ale já to z něj nechtěla tahat nátlakem. Pokud o tom nechtěl mluvit, pak jsem ho nemínila do toho tlačit, neznala jsem jeho minulost. Kluci se pustili do diskuze převážně mezi sebou a zdálo se, že vzpomínají na staré časy. Přišla jsem blíže k zábradlí a pozorovala jsem dění, co probíhalo kus pod námi. Čirá rvačka a kopa fanoušků okolo, kteří hlasitě povzbuzovali své favority. Mezi nimi samozřejmě i některé z žen, o kterých se Eiji zmiňoval, že toho moc... nenosí. Sama jsem se opřela a malou chvilku to sledovala. Celé to působilo jako jedna drsnější zábava. Nic co bych neviděla někde v televizi. Mou pozornost však za okamžik upoutal v davu kdosi v černé mikině a obličejem skrytým pod kapucí. Ten jediný mi do toho davu tolik nezapadal, protože horlivě nefandil, ba naopak. Stál na místě v předních liniích u ringu, ale připomínal skoro sochu. Jako kdyby snad věděl, že se na něj dívám - zvedl svůj pohled, ale přesto mu nebylo pořád vidět pořádně do tváře. A podíval se přímo na mě. V okamžiku, kdy se naše pohledy střetly, polila mě prudká úzkost a já ztuhla. Sledoval mě pár očí čistě jen s černým bělmem. Měla jsem snad i pocit, že se ta osoba jakýmsi způsobem usmívala. Rychle jsem si klekla na kolena, abych se tomu pohledu vyhnula a zrychleně jsem oddychovala. Dlaň jsem si přiložila na pravé oko, protože jsem cítila jak pulzuje a s každým 'výbojem' ho doprovázela pichlavá bolest. Neubránila jsem se bolestnému ceknutí. Proč jsem najednou cítila takový.. strach? Chvíli jsem ani nevnímala okolí kolem sebe. Teprve až za pár minut jsem se odhodlala podívat zpět k ringu, ale ta osoba tam už nebyla. Jako by se po ní slehla zem. Co to k sakru bylo? |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Bolení hlavyMou i Ryuujiho pozornost si získá Tamačin pohyb. Rychle se k ni sehnu a obejmu ji kolem ramen. "Tamaki? Tamaki, jsi v pohodě?" Je to debilní otázka, protože její stav je zřejmý. Proto ji jen k sobě přitisknu a počkám, dokud se z toho nedostane. "Co se stalo?" Zabručím tiše a jemně ji pohladím po ruce. Ryuuji to zatím zvědavě pozoruje, ale pak pokrčí rameny. "Že tě nekdo zkrotí... To jsem nečekal." Usměje se sám pro sebe a pak na nás mávne, ať ho následujeme. Dovede nás až do své pracovny. Hluk zvenčí je zde stále slyšet, ale je ztlumený, takže máme šanci se navzájem slyšet. Usadí se ke svému stolu a já se posadím do jedné ze židlí naproti němu. "Jakkoli bych tě rád viděl znova v ringu, nepředpokládám že jsi přišel kvůli tomu. Tak co potřebuješ?" Zamručí a já se otočím k Tamaki. "No... já o tom vlastně moc nevím. Tamaki?" |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Snad přelud? Chvilku mi trvalo, než jsem si uvědomila že na mě Eiji mluví. "Jsem v pohodě.. já jen.." krátce jsem se ještě podívala směrem dolů. Ta osoba tam už ale skutečně nebyla, tak jsem doufala jen v to, že se už neobjeví. Na malou chviličku jsem schovala obličej v jeho náruči. "..to nic. Asi se mi jen něco zdálo." nevěděla jsem úplně jak mu to vysvětlit. Možná bude potom lepší, když mu vše řeknu v klidu až budeme o samotě. Pokud budeme mít štěstí, mohl by nám Ryuuji pomoct zodpovědět některé otázky. S jeho pomocí jsem se vyškrábala zpátky na nohy a vydali jsme se za Ryuujim. Možná se to nezdálo, ale člověk by se na tomhle místě docela snadno ztratil. Dorazili jsme do menší pracovny, kde se hluk poměrně zredukoval, za což jsem byla ráda. Krátce s nejistotou jsem se podívala na Eijiho a nakonec jsem se zhluboka nadechla. "Jde o to že.. se mi stalo něco, co jsem nikdy předtím ještě nezažila. Zničeho nic se mi začala ozývat bolest hlavy a pak.. jako bych byla najednou ve snu nebo měla vizi, já prostě nevím. Ale viděla jsem mrtvé.. hodně mrtvých. A já se obávám toho, jestli se to má stát nebo.. jestli se to už nestalo. Nevím, co si o tom myslet." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro CenaRyuuji si Tamaki tiše vyslechne, zatímco já pod stolem najdu její ruku a jemně ji stisknu. Její slova, že se jí něco zdálo mě moc nepřesvědčila. Mám o ni strach a nehodlám to před nikým tajit. Ryuuji tiše kývne. "Možná o tom něco vím. Ať už to je cokoli, je to vzácné. Ale jakkoli tě rád vidím, Eiji, nemůžu rozdávat informace zadarmo. Špatný obchod a tak všechno." Omluvně se usměje a já jen pokrčím rameny. "Co potřebuješ?" Zatímco Ryuuji odpovídá, zvedne se a postaví se k oknu nad ringem. "Poslední doby tady jsou pochybnosti o mých schopnostech. Vypadá to, že současný šampion mě vyzve. A lidé mě chtějí videt v boji. Ale ty víš, jak by to dopadlo, kdybych šel proti běžnému člověku. Jak by to dopadlo pro všechny strany. U tebe jsem se nešetřil a za týden jsi byl v pohodě. Kdybych se nešetřil u člověka, nic z něho nezbude." Povzdechne si. "Ty se dokážeš ovládat mnohem lépe. A lidé si stále pamatují, jak jsem tě porazil. Porazíš jeho, třeba jim dojde, že jsem stále mocný. A přiláká to peníze i návštěvnost. Tobě pak předám informace. O Tamaki se během tvého souboje postarám, aby se jí nic nestalo. Tak co říkáš?" Já se místo odpovědi nejistě podívám na Tamaki. Vzal bych to, ale... Nechci jít proti ní. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Něco za něco Ucítila jsem Eijiho ruku pod stolem a sama jsem ji jemně stiskla. Částečně mě jeho starost uklidňovala a oba jsme na chvíli zpozorněli, když se Ryuuji zmínil o tom, že něco ví. "S tím jsme počítali, že to nebude zadarmo." přiznala jsem narovinu a nadále jsem nic neříkala. Potřebovali jsme si vyslechnout, o co mu vlastně jde. Já jen doufala v to, že nás to nebude znovu stát (skoro) krk. Poté, co domluvil, udiveně jsem se na něj podívala. "Nevěděla jsem, že na tohle místo mají přístup i lidé.." a vlastně jsem i trochu pochybovala o tom, jestli je to bezpečné. Ať už tu byli vlkodlaci nebo upíři, každý z nás dominoval mnohem větší fyzickou silou než obyčejný člověk. Pokud by se stalo, že by se v ringu utkal člověk proti někomu takovému, jak to vůbec dopadá? Ještě víc mě ale překvapil jeho požadavek, že chce do toho zapojit Eijiho. Můj muž se má bít pro jednu hloupou informaci? Trochu se starostmi se na něj podívám. "Ne, že bych ti to zakázala.. ale nechci aby se ti něco stalo." šeptla jsem lehce s nejistotou. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro BojUsměju se na Tamaki a jemně ji pohladím po tváři. "Neboj. Je to jen člověk, ne?" Otočím se k Ryuujimu a ten kývne. "Možná byl jeden z jeho předků nadpřirozený, podle toho jak se bije, ale jinak ano. Člověk. Nepodceňuj ho, ale musel bys za těch pár let hodně změknout, aby pro tebe byl hrozba." Usměje se. "Hlavně se nenech unést. Nepotřebuji, aby mi sem přišli lovci." Zamručí tiše a já se podívám zpět na manželku. "Vidíš? Bude to v pořádku. Slibuju. Pár minut a jsem zase u tebe. Mimoto to potřebujeme zjistit a tohle je naše poslední šance." Zamručím a zvednu se. Jemně ji k sobě přitisknu a obejmu. "Miluju tě." Zašeptám sladce do jejího ucha. Pak už ji předám Ryuujimu, který se s ní vydá na místo, kde bude mít Tamaki výhled. Já se mezitím vydám převléct a dát se dohromady. Cítím, jak mé tělo vibruje vzrušením z přicházejícího boje. Svým způsobem se nemůžu dočkat. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Nastávající boj Snažil se mě ujistit o tom, že to bude v pořádku. Nezpochybňovala jsem jeho bojovou dovednost, ale nechtěla jsem úplně podceňovat nepřítele. Ačkoliv měl být jeho nepřítelem člověk, já to nebrala na lehkou váhu. Lidé byli častokrát podlí a svou nevýhodu vyrovnávali nástrahami. Znala jsem kdysi jednoho upíra, který na podobnou past naletěl. A stálo ho to život. "Já vím. Jen chci aby.. ses mi vrátil zdravý." přitulila jsem se blíže v jeho objetí. Jeho slova se mi zaryla do paměti. Stále mě to jen přesvědčovala o tom, jak moc jsem ho vlastně milovala. A to i přesto, že to byl právě on, kdo mě připravil o rodinu. Lehce jsem se odtáhla a stoupla jsem si na špičky, abych se dostala blíže k jeho uchu. "I já tebe. Jakmile budeme mít tohle všechno za sebou.. ještě musíme naše rande zakončit." zašeptala jsem s mírným úsměvem. Za malý okamžik jsem pak už následovala Ryuujiho. Co si budeme povídat, starosti budu mít vždycky. Ale věřila jsem mu, že to zvládne, ať už proti němu bude stát kdokoliv. Z pracovny jsme dorazili na místo, odkud bylo dobře vidět na celý ring. Já se mezitím opřela o zábradlí a se zamyšlením jsem to sledovala. "Běžně do tohohle podniku umožňujete vstup lidem?" |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Boj
Pousměju se nad jejím slibem. "Pravda. Kožešina před zapáleným krbem zní jako fajn zakončení celého dne." Slíbím jí i já, ale to už jsme odděleni. Já se vypravím do šatny, abych si vyzvedl chrániče a také se převlékl do tílka a tepláků. Přeci jen, nechci si zničit festivalové šaty, ne? Mé ženě se v nich líbí, nehodlám nějakého hajzlíka mi je jen tak vzít. Mezitím Ryuuji dovede Tamaki k sedadlům, kde mají oba dobrý výhled. "Nemusíte se dívat, pokud nechcete. Ale věřte, že bych ho nepostavil proti někomu, kdo by pro něj byl příliš velkou hrozbou. Souboj to bude a to je tak vše." Ryuuji se na Tamaki mile usměje a pak kývne. "Ano. Je to tady takový kotel, kde se různé druhy míchají mezi sebou. Upíra tady často vidět není, pravděpodobně vám takové místo nevyhovuje, ale jinak... téměř vše. I když lidí je zde nejvíce. Rád si říkám, že to zvýší přijetí našich ras lidmi." Usměje se. Ale to už se ozve vyzvání, že se blíží další boj. Rychlé uzavírání dalších sázek. Kurz není tak v můj prospěch, jak jsem čekal. Musím se tomu pousmát. Drak se snaží vydělat. Nu dobrá. Postavím se do jednoho rohu ringu a ležérně pozoruji svého protivníka. Kdybych byl člověk, nebyl by to jednoduchý boj. Svaly i šlachy hovoří o tréninku, ale není hloupý. Vidím mu to na očích. Není namyšlený. Přistihnu se, jak se dravě usmívám. Fakt se chci porvat. Chlap proti mně je asi o hlavu větší a patřičně mohutný. Spíš jako medvěd, než jako člověk. Oproti němu vypadám dost male. Naštěstí není vidět všechno. Skoro mi to přijde nefér. Skoro. Boj začne a slušnou chvíli trávíme tím, že kolem sebe kroužíme. Nezdržujeme se urážkami nebo výzvami k boji. To mě příjemně překvapí. Tohle by nakonec mohla být zábava. Pak se do sebe pustíme. Prvních pár minut jen tanec, při kterém navzájem zkoumáme svou obranu. Je dobrý. Já taky. Vidím mu na očích úplně stejné nadšení z boje. A já se rozhodnu nepoužít svoji sílu. Ne moc. A pak začne být dav netrpělivý a tak se do toho pustíme. Tělo na tělo, sval proti svalu. A pár minut je boj opravdu vyrovnaný. Ne jen show pro diváky, ale on se opravdu drží. Ale nakonec to rozhodne prostě to, že mám větší výdrž. Mnohem větší výdrž, než by tohle tělo mělo mít. Udělá chybu, nechá si otevřený hrudník a najednou... křup, ozve se jeho rameno. Je dost chytrý na to, aby se v ten okamžik vzdal a já se pousměju. Dav chvíli vyvovalává přezdívku "Vlk" a já najdu pohledem Ryuujiho. Ten se na Tamaki usměje. "Co jsem říkal? Tady je vše, co vím. Snad vám to k něčemu bude." Předá Tamaki lísteček a já se k ní vydám, přes dav lidí kteří mě poplácavají po ramenou. Když vezmu Tamaki do objetí, všimnu si pár zklamaných pohledů od žen i malého množství od mužů. Stvrdím jejich osud dlouhým polibkem, který Tamaki dostane a pak se na ni usměju. "Krb stále platí?" Zapředu tiše. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Boj Zůstala jsem opřená a poslouchala jsem Ryuujiho slova. Měla jsem sice starost, to ano, ale nebyla jsem úplně z cukru, abych to nemohla sledovat. Naslouchala jsem jeho slovům ale jen částečně, protože jsem ten souboj s napětím sledovala. "Jak potom řešíte případná zranění? Lidé v tomhle kotli nebudou mít moc šancí.." vypustila jsem další ze svých myšlenek, které se mi honily hlavou. Vždycky jsem se ptala na to, nad čím jsem přemýšlela, pokud ovšem k tomu byla vhodná situace. V momentě, kdy se souboj začal rozjíždět, jsem sama sebe přistihla, že jsem si během sledování kousala spodní ret. Eiji vypadal, že tohle je něco, co ho naplňuje, něco co je jeho živlem. A byl v tom dobrý. O to víc mě lákalo zjistit více o jeho minulosti. A co se ve skutečnosti stalo mezi ním a mým bratrem, jelikož dodnes nikdo nevěděl co se doopravdy stalo nebo jakým způsobem to probíhalo. Souboj uběhl rychleji než jsem očekávala. Než jsem si to pořádně uvědomila, kolem ringu se začalo ozývat pískání a povzbudivý řev. Naštěstí to vypadalo, že ten člověk nebyl zraněný nijak vážně. Přesto.. jsem však tenhle druh zábavy nijak neuznávala. Nebyla jsem proti tomu, ale nejspíš tomu nikdy nebudu fanouškem. Otočila jsem se k Ryuujimu, který mi předal menší lísteček. Na jednu stranu bylo poměrně vtipné, co jsme museli podstoupit kvůli kusu papíru. "Díky.. snad v tom najdeme odpovědi, které hledáme." zvedla jsem k němu svůj pohled. Všimla jsem si, že uličkou za ním už k nám míří i Eiji. Téměř hned jsem se mu vydala naproti a bez ohledu na to, jestli byl spocený nebo ne, jsem ho i já pevně objala. Odpovědí mi je jeho delší polibek. Po něm pootevřu oči, ale nevzdaluji se daleko. Jen se s lehkou provokací pousměji. "Pokud to stihneme domů, tak ano." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro A domůUsměju se na Tamaki a pohladím ji po tváři. "V tom případě bych si měl pospíšit." Zabručím a něžně ji kousnu do rtu. Vím, asi na to není vhodná chvíle. Ale po boji se mi krev ještě vaří a tak jsem hravější. "Skočím si do sprchy a převléct se. Počkej na ulici." Zamručím a pak ji opustím. Sice nerad, ale fakt potřebuju sprchu. Ve sprše ze sebe smyju pot i krev. Pár ranek se mi téměř okamžitě zatáhne a i modřiny a podlitiny už v podstatě nejsou poznat, když ze sprchy vyjdu. Jen občasná bolest na hrudi mi je oznámí. Ale když se večer pořádně najím, jako by se nic nestalo. Obléknu se zpět do svých šatů a vydám se před podnik. Tam k sobě znova přitáhnu Tamaki a s úsměvem ji políbím. Sprcha mě trochu zchladila, ale přítomnost mé ženy mě zase provokuje. Jako by to dělala automaticky. "Tak, co ti Ryuuji řekl? A jak se vůbec cítíš?" Nabídnu jí rámě, zatímco jdeme k hlavní ulici, kde mávnu na taxík. Ten nás posléze doveze domů, a já celou cestu něžně držím její ruku. Jako bych se bál, že mi uteče. Až doma ji konečně pustím a protáhnu se. "Je fajn být doma." Zabručím. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Cesta domů Neuniklo mi, jak se mu zablýsklo v očích. Po tom všem se zjevně těšil stejně jako já. Jen jsem tiše vydechla po jeho kousnutí do rtu. "Dobře. Budu čekat." pousmála jsem se s jistou výzvou v očích a odtáhla jsem se. Mezitím se vydal do sprchy a já se rozešla směrem ven. Když jsem se však chtěla rozloučit s Ryuujim, při pohledu přes rameno jsem zjistila že už nejspíš někam zmizel. To bylo rychlé.. pomyslela jsem si ale nijak dál jsem to nehrotila. Důležité teď bylo najít jen tu správnou cestu. Zabralo mi to sice několik minut, ale nakonec jsem se ven dostala. Ulicemi panovala tma a ticho. Co jsem tak odhadovala, mohly být tak dvě ráno. Vlastně proč se divím, často jsem zapomínala na to že normální lidé v tuhle dobu spí, narozdíl od nás. Zkusila jsem si mezitím zkrátit čekání odhalením informace od Ryuujiho. Netrvalo to příliš dlouho než mě Eiji dohnal. Automaticky jsem se otočila po zvuku otevřených dveří a vyčkala jsem, než ke mě přijde. V okamžiku, kdy se u mě zastavil, neuniklo mi jak hezky voní. "Jsem v pohodě. A.. dostala jsem jen tohle. Bohužel to ale nepřečtu, je to nejspíš psané jiným jazykem. Tedy aspoň mi to tak připadá." ujala jsem se jeho rámě a za cesty jsem mu podala lísteček s textem. Nestihli jsme se k tomu však dostat víc, protože akorát dorazil taxík. *** I já jsem pocítila svým způsobem úlevu, když se za námi zaklaply dveře našeho prozatimního domu. Odhodila jsem svojí bundu na věšák a vyzula jsem se z bot. První, co jsem udělala bylo, že jsem zamířila ke gauči a dopadla na něj zády celou svou vahou. Spokojeně jsem si pak oddychla. "To ano. Ještě lepší je ale být doma s tebou." vyplázla jsem provokativně jazyk jeho směrem. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Hravá upírka"Ten papír pak rozluštíme. Dost možná jen zase škrábe, co já vím." Uchechtnu se. "Ale teď na to nemám chuť. Teď mám chuť na něco úplně jiného." Zabručím spokojeně a sednu si vedle ní, abych ji dlouze, opravdu dlouze, políbil. Má ruka při tom vjede pod její tričko a zatne nehty do jejího bříška, zatímco hladově ochutnávám její rty. Nakonec se odtáhnu a chvíli oddechuji, než se nakloním k jejímu uchu. "Na večeři. Mám hlad." Zavrním a polechtám ji na žebrech, než vstanu a s uchechtnutím se vydám do kuchyně. "Klidně můžeš zapálit zatím v krbu. Teda... pokud máš zájem. Nehodlám tě k tomu nutit. Vždycky můžeš říct, že tě bolí hlava." Vypláznu na ni jazyk, ale myslím to upřímně. Jakkoli mě její tělo přitahuje, dokážu se držet zpátky. I když nerad. Mezitím se přehrabuji v lednici, dokud se mi nepodaří najít vepřovou kýtu a nějakou rýži. Kýtu hodím na pánev, rýži do hrnce a ještě z lednice vytáhnu víno. Nezdržuji se se skleničkou, přihnu si rovnou z lahve a ještě trochou podliju kýtu. Pak víno odložím a plně se věnuji vaření. Jsem lehce nedočkavý, ale nehodlám jíst syrové maso. Mám taky nějakou úroveň, ne? Ale asi po dvaceti minutách už si sednu ke stolu a během pár minut vše sním. Spokojeně se opřu, když ucítím plný žaludek a jen tiše a spokojeně předu. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Provokatér Trochu jsem se uchechtla nad jeho navrhovaným odůvodněním naší hádanky. Sledovala jsem ho očima a zvedla jsem k němu pohled, když usedl vedle mě. "inu jsem zvědavá, zda budeš schopnější než já." usmívala jsem se a opětovala jsem jeho polibek. Připadalo mi, že jeho rtů se snad nikdy nenasytím. Zároveň jsem ucítila, jak zaťal nehty do mojí jemné kůže, tudíž jsem ho na oplátku lehce kousla do rtu. Znovu mě provokoval a snažil se mě navnadit. Což se mu povedlo, i když to nerada přiznávám. Zaslechla jsem jeho slova u ucha, ale příliš mě teda nepotěšila. "Jen počkej, všecko se ti vrátí." zašklebila jsem se na něj a krátce na to jsem i vyjekla, když mě polechtal. Donutilo mě to se radši rychle posadit. Lehce jsem přihmouřila oči. "Uvidíme jestli s tím plným pupkem pak něco zmůžeš." popíchla jsem ho s úsměvem a pak jsem i vstala. Zatímco on šel zaplnit své břicho do kuchyně, vydala jsem se ke krbu a malou chvíli jsem věnovala jeho rozdělání. Naštěstí tu bylo připravené suché dřevo, které bude dobře hořet. Za pár minut když už jsem si byla jistá tím, že oheň chytil a brzy se začne rozrůstat, vyrazila jsem se do ložnice převléct. Shodila jsem ze sebe veškeré oblečení a ve skříni jsem sáhla po černé krajkové košilce v setu i s kalhotkami. Byla z jemného černého saténu a v oblasti vršku i lehce prosvítala. Utáhla jsem pak i menší šněrování vzadu na zádech u kříže a bosa jsem se vydala zpět dolů rovnou do kuchyně. Načasované to bylo akorát, protože v tu chvíli vypadal, že zrovna dojedl. Dlaněmi jsem se opřela o okraj stolu a sledovala jsem ho pronikavýma očima. "Tak co, zapneš vůbec kalhoty?" pousmála jsem se nevinně. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro ProvokatérkaChvíli poté co dojím přijde do mého zorného pole upírka. Spokojeně zapředu, když si všimnu co má na sobě. Mé oči sklouznou od těch jejích až na její hrudník. Nestydím se za to. Koho jiného mám chtivě pozorovat, než svou ženu. "Sluší ti to." Zavrním s úsměvem a zadívám se jí do očí. "Mám si zapnout kalhoty? Já myslel že účelem tohohle dobrodružství je mít toho na sobě co nejméně." Uchechtnu se. Pak mě ale chtíč dožene. Zvednu se a přitisknu ji k sobě. Mé ruce se samožejmou chlípností sjedou na její zadeček, zatímco se dobývám do jejích rtů svým jazykem. Ani jsem si neuvědomil, jak velký hlad mám po jejím těle. Už od toho polibku plného vína na festivalu. Pevně ji na sebe tisknu, zatímco nás vedu do obýváku, ke krbu. Tam se s ní položím na kožešinu a konečně přeruším náš polibek. Pohladím ji po tváři a zamilovaně se jí podívám do očí. "Vím, že bych to neměl říkat často, ale... miluju tě, ženo má." Zapředu tiše. "Miluju tvoje dokonalé tělo, od havraních vlasů přes pevná ňadra až po ploché břicho. Miluju tvůj ostrý jazyk a nedokážu si představit den bez tvého pošťuchování. A miluju tvou mysl, se vším co k ní náleží." Jemně si ji přitáhnu do objetí a usměju se. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Lehce jsem si s usmevem skousla spodni ret kdyz me sjizdel pohledem. Ten chlipny pohled by mi neunikl ani kdybych byla slepa. Pokud chtel provokovat predtim me, pak jsem mu to hodlala oplatit stejnou minci. Nebudu ale lhat, libilo se mi kdyz me takhle sledoval. "To je pravda. Mozna ti je driv sundam ja." pockala jsem nez dosel ke me. Nestihla jsem vsak rict nic dalsiho, jelikoz me umlcel francouzskymi polibky. Sama jsem se k nemu pritiskla a dlane jsem si polozila na jehi hrud. Polibky jsem mu s chuti opetovala. V podbrisku jsem citila povedome mravenceni a me bylo jasne, ze znovu vzplanula mezi nami jiskra. Aniz by nas prerusil, vxkrocil proti me vdtric a ja poslusne couvala, dokud jsme se neocitli na zminovane kozesine. Venovala jsem mu jeste posledni polibek nez se ode me odtahl a ja mu pohledla do oci. Ruku jsem presunula na jeho tvar a naslouchala jsem jeho slovum, ktera me prinutila se zacervenat. Ale zaroven i pousmat. Hralo me to na srdci a svym zpusobem jsem stale nechtela verit tomu, ze je skutecne muj. "I ja tebe a to celeho. I s kazdou sebemensi chybickou, jizvou.. opravdu celeho." Zavrnela jsem a pritahla jsem si ho k sobe k dalsi serii neprerusovanych polibku. Cas se mezi nami v tuto chvili snad zastavil a po nicem jsem v tuto chvili netouzila vic nez po nem. Lehce jsem prohnula v zadech jako kocka abych ho tak malinko vyprovokovala i v kline. "A i ted.. te chci celeho jen pro sebe." Zaseptala jsem mezi polibky. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro SladkáZapředu nad jejími komplimenty a nechám se vtáhnout do dalších francouzských polibků. Čím dál hladovějších a chtivějších. Celý svět se zas jednou zúží jen na ni. Na to dokonalé, hříšné tělo. Od kterého se odráží světlo ohně. A které se mi v košilce skrývá a zároveň provokativně odhaluje. Jemně zapředu, když se prohne v zádech a usměju se. Nenechavá, úchylná ruka vjede do jejího klína a provokativně ji začne hladit přes kalhotky v klíně, zatímco ji něžně koušu do rtu. "Hmm... co s tím uděláme, zlatíčko? Já jsem ještě oblečený. A přijde mi škoda z tebe strhat tuhle košilku. Je moc pěkná. Měla bys ji nosit častěji." Zavrním. Jemně zatnu nehty do jejího zadečku a pozoruji ji. "Proč musíš být tak zatraceně sexy, kdo ti má odolat?" Povzdechnu si po chvíli a dlouze ji políbím. Během toho se překulím na ni a dlouze se svým klínem otřu o ten její. Oba jsme stále oblečení, ale i tak je to vzrušující dotek. Nadrženě se jí dívám do očí a předu. "Něžně nebo divoce?" Zeptám se po chvíli s drobným úsměvem. Svým způsobem mám chuť na oboje. Tak ať rozhodne ona. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Nechal se tou jiskrou spalovat uplne stejne, ne-li mozna vic. Ucitila jsem, jak ta drza chlipna zajela na muj teply klin a ja se nebranila vzrusenemu zastenani. Nemela jsem chut byt potichu, protoze jsem vedela ze to priklada i jemu do ohne. Panvi jsem sla vuci jeho doteku, aby byl trochu intenzivnejsi. Lehce jsem naklonila hlavu a nevinne jsem se usmala. "Stejne tak je skoda roztrhat tu tvoji kosili. Hlidal sis ji zuby nehty." poznamenala jsem pobavene. Znovu jsem ucitila jeho vlhke rty na tech svych. Kdyz se ke me pritiskl, neubranila jsem se tichemu vzdychnuti do jeho ust. Svym zpusobem se mi libily tyhle jeho drze otazky. Priznam se ze ne vzrusovala tahle jeho uchylnost. "A co od kazdeho neco?" vydechla jsem a odstrcila jsem ho od sebe tak, aby se posadil. Ja si klekla na kolena a zacala jsem ho znovu libat. Po male chvilce jsem se rty presunula na jeho krk. Rozhodla jsem se zamestnat obe dve ruce, proto jsem jednou zacala rozepinat knoflicky jeho kosile a tou druhou jsem sjela na jeho tvrdsi rozkrok, ktery jsem hladila pres kalhoty. Az kdyz jsem rozepla posledni knoflicek, sjely jsem rty pres jeho hrud k jedne z bradavek, ktere jsem venovala kratky polibek a nasledne i jemne kousnuti. Pak jsem se narovnala abych se dostala zpet k jeho rtum. Me ruce se mezitim postaraly o rozepnuti jeho pasku. "Ty mi prave nemas odolavat." pousmala jsem se a spicakem jsem jemne skousla jeho spodni ret. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro HladováSpokojeně zamručím při její odpovědi a nechám se odvalit. "Mluvíš mi z duše, krásko." To už jsem nicméně umlčen polibky. Takové umlčení si ale nechám líbit. Polibky hladově opětuji, dokud nezačnou její rty cestovat níže. Na zádech se mi objeví husí kůže, ale je to jen známka vzrušení, které ve mně vzbuzuje. Jemně vjedu rukou do jejích vlasů a nechávám ji, ať si dělá co chce. Slastně zasténám, když ucítím její ruku na svém klíně. Zakloním hlavu a nebojím se být hlasitý. Jen ať slyší co se mnou dělá. Jak šikovná je. Že mě každý její dotek dovádí k šílenství, které jen těžko kontroluji. Mé zasténání ještě zesílí, když se její rty náhle dotknou mé bradavky. Netečně ji zatahám za vlasy, ale to už znova mám její rty před těmi svými a hladově je líbám. Všímám si, jak její neposlušné ruce rozepínají můj opasek. A konečně... i já bych se mohl činit, ne? Mé ruce sjedou na její záda, kde najdou rozepínání její košile a začnou ho pomalu rozvazovat. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Nucene jsem zaklonila hlavu pod jeho naporem, kdyz me chxtil za vlasy. Jeho vzdych po mych hratkach byl pro me jako vyboj, ktery me nabijel. Libil se mi ten zvuk a rozhodne jsem ho nechtela slyset naposledy. Zasypal me dalsimi hladovymi a nadrzenymi polibky, ktere jsem se stejnou vasni opetovala. Po chvilce se mi konecne podarilo se zbavit toho opasku a rukou jsem tak zajel do jeho kalhot. Uz ted bxl tvrdy a to jsme jeste nebyli svleceni ani do puli tela. "Vzurusuje me videt te tak roztouzeneho.." Zaseptala jsem mezi polibky a nasledne jsem drze zajela rukou pod trenky, kde jsem ho zacala provokovat primo. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Temnota jejích očíSlastně zachrčím, když ucítím jak její ruka vnikla do mých kalhot. Podvědomě proti ní vyrazím boky. Ve stejnou chvíli jedna má ruka sjede po jejích zádech na její zadeček, zatímco druhá pokračuje v rozvazování její košilky. Zavrním při její poznámce. "A mě vzrušuje tě vidět tak provokativní. Hmmm..." Mé roztoužené rty ale přeruší dotek její chladné ručky na mé rozpálené chloubě. Slabě zasténám a celý se napnu. Má ruka, která doteď masírovala její zadeček se rozhodne opětovat službu. Vjedu rukou pod její kalhotky a začnu hladit její klín přímo. Nejdříve jen hladit a pak ho začnu provokovat svým prstem, zatímco si užívám její doteky. Dívám se jí do očí a chvíli mi trvá, než si na to zvyknu. Jinak bych se mohl udělat teď a tady a to ani jeden nechceme. Chci s ní promilovat noc a den. "Jakmile to bude možné, slib mi že nebudeme aspoň den dělat nic jiného než se milovat. Jinak zešílím." Zabručím a hladově ji kousnu do rtu a zatahám. Dost, aby to zabolelo. "Ani nevíš, co se mnou děláš... už od rána." Zasténám slastně a konečně se mi podaří rozvázat její košilkou. Jednou rukou. No nejsem já frajer? "Hned ráno jsem tě chtěl hned po snídani ohnout přes linku a vzít si tě zezadu jako sprostou děvku. Ukázat ti, kdo je pánem." Vrním do jejího ucha. "A na pláži? Jen si to představ. Jen kdyby tam nebylo tolik lidí, ale to nakonec možná ani nevadí, ne? Jen ať se dívají. Rád se pochlubím tvým tělem. Hmmm... a pak v té ulici. Víš co se mnou dělá vůně krve? Zatáhnout tě do nějaké vedlejší uličky a vzít si tě... och Bože." Zasténám, když se dotkne citlivého místa. "Jsi pokušitelka. Nejraději bych tě mrdal furt a vykašlal se na svět kolem nás." Kousnu ji do ucha a pevněji ji k sobě přitisknu. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro V jeho pritomnosti jsem se pokazde citila tak chlipna a uchylna. Dokazal se mnou delat divy, ale nevadilo mi to. Vzrusoval me a jeste vic me vzrusoval pohled na nej s tou spalujici touhou v ocich. Rozhodl se mi to vratit a ja v ustech neudrzela slastne zastenani pote, co prsty pronikl do meho vlhkeho klina. Na oplatku jsem jeho chloubu jemne chytila a zacala jej drazdit pohyby nahoru a dolu. "Jak by to vypadalo, kdybys zesilel?" Pousmala jsem se s trochu ztezklym dechem, ktery kratce na to nasledovalo dalsi zavzdychani. Po jeho kousnuti do rtu jsem lehce cekla, ale neuhnula jsem. Pritiskl si me k sobe, ale to me neodradilo od toho, abych mu prestala delat dobre. Ja mezitim naslouchala jeho slovum a nemohla jsem skoro verit tomu, jak hodne me to vzrusovalo v mem kline. Navodil mi ty predstavy.. a ja chvilkama premyslela nad tim, jak skvele by to v realite bylo. Nakonec jsem ruku vytahla a zatlacila mu na hrud, abych ho donutila si lehnout. "Ted uz jsem ale jen tvoje sprosta devka." podivala jsem se mu roztouzene do oci a obema rukama jsem mu pak stahla trenky. Sklonila jsem se k jeho velke chloube a venovala mu jeden polibek na spicku, nez jsem k nemu zvedla oci. "Devka, ktera chce videt tu slast ve tvem pohledu a chce slyset, jak se ti to libi." po tech slovech jsem pak chytila jeho mustvi do ruky a vzala jsem si jej do ust. Nejdrive pomalu, dlouhymi tahlymi pohyby a postupne jsem pak zrychlovala. Tentokrat jsem mela v planu ukojit jeho slast az do konce. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Chladná ruka a horká ústaPoslušně si lehnu a hladím ji ve vlasech. "Jen moje sprostá děvka. Jen moje, zlatíčko. A já jen tvůj." Zapředu spokojeně. I když je pro mě těžké mluvit přes šikovné pohyby jejích tenkých prstů. Veškerá slova mi ale vezmou její ústa, která se začnou starat o ten plamen vášně v mém klíně. Vjedu rukou do jejích vlasů, ale tempo nechávám na ní. Jen ji občas jemně zatahám, když ze sebe tu slast musím nějak dostat. Hlasitě sténám a vrním a celou dobu se jí dívám do očí. Jen ať to vidí. Ať vidí, že mi přivádí slast jako žádná jiná. "Ah... tímhle mě opravdu k šílenství přivedeš." Zachrčím, když se mi na chvíli podaří mluvit. Hlas mám těžký vzrušením. Je to spíš vrčení, než slova. "A mně se nechce zničit tu kožešinu krví nás obou." Zapředu ještě. Pak už se ale nechávám unášet šikovnými rty a vlhkými ústy. Prohýbám se v zádech pod návalem slasti a jak se snažím oddálit svůj vlastní vrchol, abych si to pořádně užil. Pak to ale přijde. Bez ohledu na to, jestli jsem stále v jejích ústech exploduji. Nadrženě zařvu a propnu se, když se rozpadnu na tisíce kousků. Pár minut se musím dávat dohromady. Pár minut, během kterých jen oddechuji a snažím se posbírat. Pak se ale proberu a přitáhnu ji k sobě do dlouhého a dravého polibku. "Jsi úžasná." Zapředu. Díky tomuhle výbuchu mám trochu jasnější myšlení, i když mám stále dost energie, aby tahle noc byla zajímavá. Převalím se na ni a políbím ji na krk. "Asi bych se měl o svou čubičku postarat, že?" |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Slyset ho vzdychat tim ztezklym, hrubym hlasem pod naporem vzruseni pro me bylo to nejvetsi odmenou. Laskala jsem jej, sala a chvilemi jej uspokojovala i pomerne hluboko. Sama jsem u toho lehce hekla kdyz me parkrat zatahl za vlasy, ale neprestavala jsem. Vedela jsem, ze mozna nechtel hned, ale ja si nechtela nechat ten pohled na to, jak se sviji ve slastnem orgasmu. A pak to prijde. Jeste jsem o neco zrychlila a v okamziku, kdy se napjal, i ja jsem se zastavila a spolykala jsem vse, co zaplnilo ma usta. Boze, citila jsem se opravdu hrisne. Pro nej jsem ale rada podstupovala vsechny hrichy. Pomalu jsem se odtahla a jeste jsem si otrela usta. Vypadala tak znicene, ale zaroven nadmiru spokojene. "Libi se mi tenhle pohled na tebe." pousmala jsem se a lehce jsem jekla kdyz si me pritahl k sobe. Sama pak lehce zavrnim pri jeho polibku na krk. "Hmmm.. doufam ze mas jeste porad dost energie." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Plameny ohněUsměju se a ruce ji těmi svými přišpendlím ke kožešině. To kdyby to náhodou chtěla urychlit. To by se nám přece nehodilo, ne? "Nepochybuj o mé výdrži, krásko. To ty se zeptej sama sebe, jestli se mnou dokážeš držet krok. Protože pohled na tvé tělo mě naplňuje energií kdykoli ho vidím. A představuji si, co bych s ním tak nejraději dělal. Kde všude bych zanechal své stopy. Jak bych tě mohl udělat svou." Zapředu a dlouze se svou nahou chloubou otřu o její klín, stále krytý jejími kalhotkami. Fakt, že na sobě stále oba máme víceméně dost oblečení jen podtrhuje perverznost celé situace. Já mám na sobě kalhoty a košili, i když je oboje rozepnuté. Svým způsobem mi tohle přijde jako dobrá situace pro zničení obojího. A je to stejný důvod, proč z ní nestrhávám ani košilku ani kalhotky. Oboje mě provokuje tím, jak to schovává její tělo před mým chtivým zrakem. Věnuji jí pár polibků na krk, kde se zdržím dlouho. Opravdu dlouho. Dokud není její krk posedlý značkami od mých zubů a rtů. Dokud není jasné, že je moje. "Někdy ti budu muset dát opravdový obojek. Aby všichni věděli, komu tahle čubička patří." Zapředu a pak pokračuji níže. Její prsa zasypu polibky přes její košilku a jen ji vyhrnu, abych se pak mohl rty věnovat i podbřišku. A pak ještě níže a chvíli se škádlivě věnuji jen jejím stehnům, jako bych na její klín zapomněl. Párkrát ji znova štípnu rty, to když vytvořím další značky, tentokrát na jejích stehnech. Co kdyby... Ale pak to nevydržím ani já. Do nosu mě udeří její vůně, vůně nadržené dominantní čuby, která tu přede mnou leží. Párkrát ji políbím přes kalhotky, než je odsunu na stranu a dlouze ji olíznu. Zapředu nad její chutí a začnu se o ní starat jazykem, rty, občas i zuby. Jakmile najdu její citlivé místo, pustím její ruce a těmi svými začnu hrubě masírovat její prsa. Tentokrát ji k vrcholu hodlám přivést. Chci slyšet její steny, chci slyšet jak sténá moje jméno. Už teď jsem znova tvrdý jako skála. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Lehce jsem jekla, kdyz me pritiskl do tepleho kozichu kozesiny. Presto jsem mu pohledla do oci a spalovala jsem ho tim roztouzenym pohledem. Musel na tom byt jako ja - bylo neskutecne jak moc jsem po nem touzila, ale presto jsem si s nim nejprve hrala. Rada jsem ho privadela ke kraji jeho silenstvi. "Jestli s tebou udrzim krok, na to existuje jen jedna moznost jak to zjistit - vyzkouset to v praxi." Zavrnela jsem ve stejne melodii jako on predl a doplnila jsem to nedockavym zastenanim, kdyz me mucil svou provokaci. Zaroven jsem sla i proti jeho sevreni kdyz jsem se ctizadostive prohnula. Za kratko mi ale neunikl fakt, jakym drzym zpusobem si me zacal znackovat. To me hodlal oznackovat po celem tele?! "Dokud ale zadny nemam, stale se muzu branit." snazila jsem se mu chvilkama uhybat, ale bylo to nevyhnutelne. Spis to mozna bylo sporne, protoze jedna moje strana se chtela branit kdezto tu druhou omamilo vzruseni. Kdyz vsak pokracoval dal a mnohem nize, v ocekavani jsem se kousla do rtu. Vzdy bxl tak blizko mym slabym mistum, ale tesne se jim vyhnul. A v okamziku, kdy jsem jeho rty ucitila na svem nejcitlivejsim miste, prekvapene jsem se nadechla a nahlas vzdychla. Me telo se svijelo slasti a knouralo o pokracovani. Cela jsem se napjala a prohybala se. "Anoo.." uniklo mi tise aniz bych si to uvedomila, ale slova mi z ust kradla jen dalsi stenani. Az kdyz jsem mela volne ruce, chytila jsem ho za vlasy a sevrela je v pest pod naporem slasti. Pokud mini takhle pokracovat dal, prilis dlouho se neudrzim a.. "Eiji!" vykrikla jsem v momente, kdy me vzruseni vrcholilo a ja se maximalne napjala. Vir euforie me pohltil a ja ho doprovazela hlasitym zavzdychanim. Teprve az kdyz orgasmus zacal odeznivat, byla jsem schopna popadnout dech a tise se vydychavat. Citila jsem, jak se mi i ted jeste trochu trasla stehna od toho vrcholu silenstvi. "Ah boze.." Hlesla jsem pri vydechnuti. "Cim jsem si zaslouzila takove muceni?" |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Teplo jejího tělaJejí steny jsou pro mě hudbou. Zvedají mi ego. Připadám si jako někdo víc, když slyším jak dobře jí dělám. Sakra, zvládal bych se o ni takhle starat celé hodiny a přivádělo by mi to neskutečné štěstí. Mimoto, chutná skvěle. Provedu ji orgasmem a i po něm ji ještě chvíli něžně oždibuji. Udržuji v ní drobný plamen vzrušení a starám se, aby si to všechno užila. Až poté se k ní vytáhnu a dlouze ji políbím. Když máme teď to největší vzrušení ze sebe, jsem trochu uvolněnější. Něžnější. Jemně ji k sobě přitáhnu do objetí a usměju se. "Tím, jak krásná jsi. Ženo má." Zapředu a něžně ji kousnu do rtu. Ležím vedle ní a vyměňuji si s ní hravé a vášnivé polibky. Rukou jemně přejíždím po jejím bříšku. Odtáhnu se a chvíli si prohlížím, jak se na její pokožce odráží světlo ohně. "Jsi tak nádherná..." Zašeptám tiše a pohladím ji po tváři. Pak se usměju. "Máš náladu pokračovat?" Zabručím jemně a palcem přejedu po jejích rtech. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Cele me telo bylo po tom bourlivem orgasmu citlivejsi, proto jsem se pri jeho jemnem ozdibovani lehce kroutila. Privadel me k silenstvi, ale vzdy takovym zpusobem, ze jsem stale chtela pokracovat. Pritulila jsem se k nemu blize v jeho objeti a opetovala jsem jeho polibek, ktery byl citit po me chuti. "Neprehanej to s temi lichotkami. Nebo to budu proti tobe vyuzivat casteji." zapredla jsem melodickym provokativnim hlasem. Kdyz se ode me odtahl aby si me prohlidl, dlouze jsem se protahla a podivala se na nej s vyzyvavosti v ocich. "Ze se ptas." Olizla jsem sve rty a stahla jsem jej na sebe. Vzala jsem jeho tvare jemne do rukou a bez dalsich slov jsem za me nechala mluvit polibky. Milovala jsem kazdou takovou chvili s nim, kazdou minutu kdy mi byl po boku. "Jsem cela jen tvoje. Kazdy kousek me nalezi tobe a muzes si s nim delat cokoliv budes chtit." septala jsem tise a parkrat jsem mu i vzdychla do ust, kdyz jsem ucitila jeho natlak na svem kline. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Dál do víru vášněZapředu, když mě na sebe stáhne a celý se na ni natisknu. Až se bojím, že se vzduch mezi náma zapálí, jak jsme oba rozžhavení. Ale je také pravda, že se mezi nás mnoho vzduchu nevejde. Tisknu se na ni jako kdyby mi šlo o život. A svým způsobem to tak je. "A já jsem tvůj, lásko. Vždy budu. Nikomu jinému patřit nebudu, jen tobě. Srdce mé." Nepřestávám mluvit a během řeči jemně posunu její kalhotky na stranu. Přestanu mluvit jen na kratičký okamžik, abych mohl slastně zasténat když do ní pomalu vnikám. Mučivě pomalu, mučivě pro nás oba. Ale svým způsobem to je i neskutečně příjemné. "Můj bože... jsi tak dokonalá. Opravdu. Nelhal jsem, víš? Mohl bych se s tebou milovat neustále. Ty máš jídlo ve mně a já si bez jídla poradím docela dlouho. Ach... drahá..." Naše rty se o sebe otírají, zatímco mluvím. "Vím, že vypadám jako chlípný vlk, ale... to ze mě děláš ty. Tvé tělo. Nemůžu si pomoct. Je to silnější než jsem kdy čekal. Odpustíš mi to?" |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Plamen Sama jsem se pod náporem slasti prohnula a zasténala. Tentokrát to bylo něžné a pomalé, což od posledně byl poměrně nezvyk, ale také to mělo své vlastní kouzlo. Zaťala jsem své nehty do jeho rukou a krátce na to jsem jeho košili lehce sesunula z ramenou, abych aspoň trošku odhalila jeho záda. "Ty jsi takový básník.." pousmála jsem se a spojila jsem naše rty v jedno. Hluboko uvnitř jsem se nad jeho slovy roztékala, jen jsem si to nechtěla přiznat. Každé sebemenší slůvko pro mě mělo hodnotu a bylo stejně důležité. S každým pohybem jsem jej jemně drápala jako kočka. A plně jsem si vychutnávala to sladké opojení z našeho spojení. Boky jsem mu vycházela vstříc a přinášela mu další rozkoš. "Miluji tě.. ať už přijde jakákoliv překážka, zůstanu po tvém boku." šeptala jsem tiše mezi polibky. A myslela jsem to vážně - ať už přijde jakákoliv překážka, včetně té, která se mi nebude líbit. Nepochybovala jsem o tom, že se mě možná někdo do budoucna pokusí proti němu i poštvat. Pro mě v tuto chvíli neexistovalo nic jiného než on a já. Naklonila jsem se po krátké chvilce pak k jeho uchu. "Odpustím ti, pokud mě o tom dostatečně přesvědčíš, že si to zasloužíš." zašeptala jsem hravě a jemně jsem ho kousla do lalůčku. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro PožárZapředu a v pomalém pronikání do jejího klína zastavím až když jsem v ní až po kořen. Pohladím ji po tváři a usměju se. "Taky tě miluju, Tamaki. Jsi to nejkrásnější, co se mi v životě přihodilo. Nedovolím ničemu, aby mi tě vzalo." A stejně jako ona, i já to myslím vážně. V očích se mi mísí neskutečná touha po jejím těle a zároveň něha, kterou ve mně vzbuzuje. No... nemusí být každý sex divoký, no ne? Zavrním při tónu jejího hlasu. "Pokušitelko. Ty fakt chceš, abych z tebe zešílel. Co pak s tou krví, hm?" Kousnu ji do rtu a jemně se vlním v bocích, stále v ní až po kořen. Trochu se od ní odtáhnu, abych si ji mohl celou prohlédnout. Tu malou, nadrženou fenu, do které jsem se zamiloval. Něžně ji pohladím po tváři a pak po krku, který něžně stisknu. Palcem přejedu po jejích rtech a pak z jejího klína vyklouznu. Téměř, až po špičku. A pak dlouze a plynule přirazím. Slastně zasténám a stále si ji prohlížím. Chci ji vidět. Chci vidět, co s ní dělám. Chci se jí dívat do očí, zatímco ji przním. Pokračuji v dlouhých, plynulých přírazech. Přivádím tim nás oba jen do šílenství, ale co na tom. Až když už se to opravdu nedá snést, začnu přirážet hruběji. Dravěji. Má ruka se vrátí na její krk a pevně ho stiskne, zatímco si užívám s jejím tělem a přivlastňuji si ho. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Neubranila jsem se trochu protahlemu zastenani, kdyz me mucil tim, jak pomalu a hloubeji pronikal do meho klina. Boze, i ty pomale pohyby se mnou delaly divy, stejne jako ty divoke. Jak jen to dokazal? Chytila jsem se kozesiny pode mnou a jen jsem lehce zaklonila hlavu, kdyz me chytil pod krkem, ale nespoustela jsem z nej svuj blahem opijeny pohled. Uz ted jsem se citila plna pod naporem velikosti jeho chlouby. Kazdy jeho dalsi krok jsem doprovazela knouravym vzdychanim. Kroutila jsem se slasti pod jeho vedenim a cim vic me provokoval, tim vic jsem chtela. "Krev je nejspis neco, bez ceho se nase milovani ve vetsine pripadu neobejde." pousmala jsem se provokativne a se skousnutim rtu jsem vic zaklonila hlavu, jakmile pridaval na svem tempu. Misto kozesiny jsem tak chytila jeho ruku, kterou me drzel pod krkem a zaryla do ni nehty. "Ahh boze.." Zaknourala jsem znovu mezi slastnym vzdychanim. Cim vic prirazel, tim vic jsem zatinala nehty do jeho kuze, chvilemi mozna az moc. Zajiste si musel pohled na mou vzrusenou malickost uzivat. Svijela jsem se pod nim a touzila stale vice po tom, aby me poradne zmucil. Trochu silou jsem pak dala stranou jeho ruku a pritiskla jsem se k nemu svym rozpalenym telem. Zasypala jsem jeho usta hladovymi a roztouzenymi francouzskymi polibky. "Vidis.. co ze me delas? Neskutecne uchylnou cubku." Zaseptala jsem vzrusene mezi polibky a chvilemi jsem neudrzela ani stenani. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Vlna za vlnouUžívám si, jak se upírka pode mnou svíjí jak klubko hadů. Dělá mi to dobře. Hladí mě to po egu a já bych ji nejraději pozoroval celé hodiny. I s tím jejím nadrženým pohledem v očích, kterým mě spaluje. Mít v rukou její krk stupňuje mé vzrušení. Nakonec mě ale Tamaki donutí se na ni zpět přitisknout. Ne, že by mi to vadilo. Znova jen vlnivě kroužím boky, zatímco si vyměňujeme dlouhé francouzské polibky. Tiše předu a užívám si chuť jejích rtů. I její slova. "Tamaki..." Zapředu pod náporem vzrušení a usměju se na ni. "Budu to brát jako žes mi odpustila." Zazubím se. Jednou rukou pevně stisknu její ňadro a palcem přejedu po její bradavce, zatímco se jí dívám do očí se vzrušeným šílenstvím, které ve mně vzbuzuje. Nakonec se posadím a ji vytáhnu se sebou, takže teď sedí na mně a já se k ní pevně tisknu. Zatímco proti ní drobně přirážím boky, rukama přejíždím po jejích zádech a sem tam zanechávám rudé značky po mých nehtech. "A vidíš co se mnou děláš, ty malá nadržená čubko? To jen ty ze mě děláš takhle úchylnýho vlka. Nikdo jinej to nedokáže." Pohladím ji po tváři a pak ji hravě kousnu do krku. "Tímhle tempem ten obojek fakt pořídím." Zabručím s úsměvem a obejmu ji, zatímco ji znova zasypu dlouhými polibky. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Zkrocený vlk Oba jsme se utápěli ve víru vášně. Na chvilku polibky přerušil, když promluvil a naše rty se o sebe jen letmo třely. V okamžiku, kdy se věnoval mému ňadru, skousla jsem si spodní ret a sledovala jsem ten jeho spalující pohled. Objala jsem jej kolem krku, když si mě vytáhl do sedu, neubránila jsem se však dalšímu vzdychnutí. Ruce jsem jemně nechala kolem jeho krku a tiše ceknu když silněji přejížděl po mých zádech. Po jeho slovech jsem ho s úsměvem něžně kousla do spodního rtu. "Už si mě představuješ s obojkem?" promluvila jsem polohlasně s pobavením a rukou jsem mu zezadu vjela do vlasů, zatímco mě dále umlčel spojením rtů. Boky jsem šla naproti jeho pohybům a po krátké chvilce jsem ho tlakem od sebe odtáhla a donutila ho si lehnout. Dostala jsem se tentokrát příležitost být nad ním a to aniž bych nás přerušila. Sklonila jsem se k němu pro jeden krátký polibek a hravě jsem mu pak hleděla do očí z blízka. "Co by jsi s ním zamýšlel, kdybych ho teď měla? Nad čím přemýšlí tvoje úchylná mysl?" usmívala jsem se převzala jsem tentokrát tempo pohybů já. Zezačátku také pomalu, ale po chvilce pak vždy postupně rychleji. Bože, měla jsem pocit že ho snad nikdy nebudu mít dost. V té nejrychlejší jsem pak silně se zasténáním dosedla. Dlaně jsem si položila na jeho hruď a nehty jsem jela po jeho těle dolů dokud jsem se nenarovnala. Pozorovala jsem jeho reakce, ale pro teď jsem své boky nezvedala - naopak. Začala jsem s nimi pohybovat dopředu a dozadu. Sama jsem se však musela napnout nad tím, jak to bylo intenzivní, protože v téhle poloze byl opravdu hluboko. "Nejsem vlk, ale přesto bys mě rád zkrotil?" |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Dominantní upírkaNechám ji, ať mě donutí si lehnout. Jen se na ni dívám a užívám si výhled. Chlípné ruce ji stále hladí po bocích a zadečku, zatímco si užívám její pohyby a nadržený pohled. Musí ji spalovat stejný oheň jako mě a to je neskutečně vzrušující na pohled. Skoro tak vzrušující jako její klín, který mě tak pevně obepíná a jako bych se v něm roztékal, jak je horký. Sténám ve stejném rytmu jako ona a vzniklá melodie je lepší jak kde jaké afrodiziakum. A stejně návykové. Když bude takhle pokračovat, už nikdy nebudu moct přestat. "Hmm... možná bych k tomu obojku přidal i vodítko, abys mi nemohla utéct." Zapředu tiše. "A aspoň bych tě pak mohl na sebe nabodávat i za něco jiného, než za vlasy. Když si tě beru zezadu. Ledaže se ti to za vlasy líbí. Ty máš ráda bolest, viď?" Zavrním a pevně zatnu nehty do jejího zadečku, zatímco ji pozoruji. Téměř vykřiknu slastí, když najednou dosedne a užívám si, jak pak jen boky opisuje osmičky. Jsem v ní hluboko, cítím to. A strašně mě to stimuluje. Možná je dobře, že jsme před tím dováděli rty. Takhle vydržím mnohem víc. "Nejsi vlk, ale jsi čubička. Moje čubička. A zkrocená už jsi, přiznej si to." Zavrním. "Stejně jako jsi mě zkrotila ty. Ale stejně by ti nějaký obojek slušel. Kožený. S rolničkou. Hmmm..." Zapředu tiše a prohlížím si ji. Má chlouba se sebou cuká potlačovaným vzrušení, jak se pomalinku blížím k vrcholu. Nic, co bych nezvládl oddálit. A stejně to ve mně vzbuzuje ona. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Chlípnosti Sledoval mě tím svým vyzývavým a neukojitelným pohledem, v němž se zračila slast a vzrušení. Ten potemnělý pohled, kterým si mě mlsně prohlížel.. milovala jsem to. Stačil jeden takový na to, aby mi projel celým tělem projel výboj až do podbřišku. "Od tebe bych si nechala líbit snad vše. Ovšem nemůžu ti slíbit, že budu stoprocentně poslušná. Nikdy jsem to neměla v povaze." provokativně jsem na něj vyplázla jazyk a sklonila jsem se zpět k jeho hrudi. Vzala jsem do úst jeho citlivou bradavku a laskala ji jazykem. Mučil mě celou dobu, proto jsem chtěla i já ho zaslechnout kňourat. Věnovala jsem se nejdříve jedné a poté druhé. Druhou jsem i lehce sála a ke konci jsem i jemně skousla. Následně jsem se odtáhla a zůstala jsem nakloněná nad ním. Začala jsem se znovu boky pohybovat nahoru a dolů, tentokrát ale s daleko větší intenzitou. I když už se mi to jednou povedlo, chtěla jsem ho dovést k vrcholu znovu i tímto způsobem. "Jsi pěkně úchylnej vlk.." zavrněla jsem u jeho ucha. Sama jsem ale po prvním orgasmu byla citlivější, proto jsem nebyla ani potichu. Čím dál více se to nedalo vydržet, ale přesto jsem nechtěla přestat. Chtěla jsem mu udělat dobře i za cenu toho, že budu tou slastí za chvíli zničená. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Zvrácenost samaZavrním a podívám se na ni. "Ani bych nechtěl, aby sis ode mě nechala vše líbit. To by bylo nudné. Občas tě musím zkrotit, ne? Jako by tě nebavilo být zlobivá a pak se mi poddávat." Zapředu a snad, aby mi to dokazála, začne ta malá mrcha znova oždibovat mé bradavky. Tiše zasténám a prohnu se. Dravě ji zatahám za vlasy, zatímco se pro změnu já svíjím jak klubko hadů. Vzrušení, které zatím přicházelo pomalu začne přicházet mnohem rychleji a já si najednou nejsem jistý, jak dlouho vydržím. Ale rozhodně ji chci uspokojit. Tiše kňourám její jméno a svíjím se, zatímco si se mnou dělá co chce. Hej, nemůžu být dominantní furt, ne? Taky si chci občas užít druhou stranu věcí. Pak se odtáhne a já ji chvíli nadrženě pozoruji. Líbí se mi ten její pohled, zatímco se na mě uspokojuje. I když tím dělá dobře oběma. Oba jsme pěkně nahlas. Jsem si jistej, že sousedi nás už musí nenávidět. A nebo milovat, záleží na nich. Já se ale nehodlám držet potichu, protože tahle úžasná upíří kurva mě přivádí k šílenství svými doteky. Svými pohyby. Svým tělem i svými slovy. "Ty máš co říkat. Děvko." Zavrčím a přirazím proti ní. Nehodlám se dát bez boje a tak až do mého vrcholu přirážím proti ní, zatímco se jí dravě dívám do očí. Nakonec se posadím a hrubě skousnu její bradavku. Zatahám a pak ji k sobě dravě přitisknu. Vyměním si s ní dlouhý, francouzský polibek, během kterého do ní exploduji. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Oba jsme smerovali smerem, kterym jsem chtela. Pro jednou ten sprosty vlk knucel pod mymi pohyby a ja si to maximalne uzivala. Daval to najevo pomerne nahlas, coz me vzrusovalo jeste vic. Cim me prekvapil bylo to, ze najednou vyrazil proti me. Jako kdyby se rozhodl si cely vrchol ukrast pro sebe a ja musela pod jeho naporem vykriknout. A to jsem mu tentokrat uz zaryla nehty do zad do krve. Mela jsem pocit, ze to snad nevydrzim a sedru z nej kuzi driv nez on skonci. "Ty smejde." Cekla jsem mezi hlasitymi vykriky, ktere nasledne umlcel svymi rty. A pak prisel jeho vrchol, po kterem jsem ho ja kratce na to nasledovala. Pod tou obrovskou vlnou slasti jsem se mu musela zakousnout do ramene, abxch to nejakym zpusobem ventilovala. Teprve az po kratke chvili jsem se zacala uvolnovat. "Ty me chces dnes vecer znicit, co?" Odtahla jsem se a zadychane jsem se mu podivala do oci. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro ZničeníUchechtnu se nad jejími slovy. A pak se rozesměju, když ze mě konečně to napětí a únava celého dne odcházejí. Nahrazuje je jen spokojenost a příjemná únava po milování. Když mě konečně smích přejde, hravě ji políbím a rozcuchám jí vlasy. Ne, že by po našem dovádění byly nějak upravené. Oba jsme zpocení a zmáčení. "Dnes večer? Chci tě ničit každý večer. Každou hodinu, každou minutu. Nedovolím ti být ode mě byť jen na vteřinu. Jsi taková moje droga, lásko. Zbláznil bych se, kdybys najednou odešla." Zavrním tiše a obejmu ji. Jsem stále v ní a to je svým způsobem intimní i příjemné. Políbím ji pod ucho a zapředu. "Myslel jsem si, že včera to bylo úžasné... ale s dneškem se to opravdu nedá srovnat. Co přijde zítra?" Zavrním a hladím ji po těle. V mých dotecích je stále trocha hravosti a vášně, i když to už není ten neuhasitelný oheň. Je to spíš mé neustále nadšení z jejího těla, které musím nějak ventilovat. "Měli bychom jít do sprchy, co? Nebo do vany. A já budu muset někde sehnat novou košili, protože tahle už asi nebude reprezentabilní. Půjdeme spolu někdy nakupovat." Drze si ukradnu polibek a usměju se na ni. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Uvolnění Vypadal, že i on se uvolnil a nejen po milování. Bylo roztomilé ho sledovat, jak se bezstarostně směje. Sama jsem se nad tím musela pousmát, protože mě to naplňovalo hřejivým pocitem. Opravdu jsem ho chtěla vidět šťastného. Opětovala jsem mu krátký hravý polibek a lehce uhnu před jeho rozcucháním. "Hej!" zasmála jsem se. Přeci jen, on nezná tu starost s rozčesáním dlouhých vlasů. Pomalu jsem zvedla své boky, abych naše spojení přerušila, ale ještě na chvilku jsem seděla na jeho klíně. "Drogy jsou ale zdraví škodlivé.. Když se na to tak podívám, já jsem možná zatím jen lehká droga." zkoukla jsem ty škrábance, které mu zůstaly a nevinně jsem se usmála. Ještě na malý okamžik jsem se k němu přitiskla a dlouze ho políbila. Teprve až když jsem se odtáhla, pomalu jsem vstala a počkala na něj. "Nebuď nedočkavý. Nech se překvapit." vyplázla jsem na něj s úsměvem jazyk. Sehnula jsem se pro košilku, která kupodivu ještě zůstala jakž takž v celku a přehodila jsem si ji přes sebe. V horním patře přeci jen už není takové teplo jako tady u krbu. "Měl jsi jen jednu košili? Oh, to je potom škoda.. Košile na tobě vypadá sexy. Dojdu napustit vanu." poznamenala jsem a rozešla jsem se do horního patra. Byla jsem ráda za to, že koupelna byla v ložnici - nebylo to pak daleko pod peřinu. V koupelně jsem došla až k vaně a pustila kohoutek s optimální teplotou. Čeho jsem si pak ale všimla byl můj odraz v zrcadle. Narovnala jsem se, abych se podívala a shodila jsem ze sebe i košilku. Vždycky jsem měla citlivější kůži a proto na ní byl vidět i sebemenší cucflek. Moje tělo jimi bylo poseté a já neměla tušení, jak některá místa schovám. "Zatracenej Eiji.." zašklebila jsem se, ale pak jsem se tomu musela zasmát. Na to, abych ho zabila, byl až moc sladký. "Trvá ti to, psíčku." zavolala jsem na něj z koupelny. Schválně, jestli to jeho cestu urychlí když si do něj rýpnu. Krátce jsem se tomu musela uchechnout. A vůbec, v té koupelně bylo poměrně ticho. Byla jsem zvyklá, že si ke sprše vždy pustím nějakou hudbu. Došla jsem k poličce u dveří, kde jsem původně nechala ležet svůj telefon a nalistovala jsem náhodně jednu z mých písniček. Než sem dorazí, hodlám si opláchnout alespoň obličej. Vrátila jsem se zpět k umyvadle a během toho jsem se nechala unášet rytmem, do kterého jsem se lehce pohupovala. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro VodaZapředu a nechám ji odejít nahoru. Ovšem s tím, že si celou dobu užívám výhled na svou nejoblíbenější upírku. Pak mi ale zmizí na schodech a já se s povzdechem zvednu. Chvíli sám sebe zkoumám a prsty přejíždím po známínkách od jejích nehtů i zubů. "Potvora mrňavá." Zasměju se. Ale líbí se mi to. Jsem její a každý to teď pozná. Tak to má být. Pustím se do úklidu po našem dobrodružství. Není to vlastně až tak těžké, drželi jsme se jen na kožešině. Takže ta asi bude chtít vyprat. Když se ozve její zpěvavý hlas, uchechtnu se a vydám se za ní. V koupelně si chvíli užívám nečekaný ale příjemný výhled na houpající se boky upíří princezny. Prozradí mě až moje slastné zavrnění a já se konečně svléknu. Jemně se k ní zezadu natisknu a políbím ji na šíji. "Takhle mě vábit... stále jsi neměla dost?" Zapředu a obejmu ji kolem pasu. Položím si hlavu na její rameno a něžně ji políbím, než se od ní odtáhnu a pořádně při tom zmáčknu její zadeček. Nemůžu si pomoci, je to prostě příjemné. I když působím jak úchyl, když na něj furt šahám. Pak vklouznu do vody a slastně zapředu. "Trvá ti to, pijavice." Brouknu vesele a cáknu na ni vodu z vany. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Koupel Sklonila jsem se k umyvadlu a celý obličej jsem opláchla vodou. Díky našemu řádění se mi líčení sem tam rozmazalo, takže jsem to rovnou i smyla. Ne teda že bych se líčila nějak extra. Za krátko jsem zaslechla zvuk ve dveřích v okamžiku, kdy už jsem si otírala obličej ručníkem. Ten jsem odložila a chvilku se kochám tím pohledem na to, jak odhaluje své tělo. Tentokrát to vlastně bylo poprvé, co jsem byla svlečená jen já. Lehce jsem se kousala do spodního rtu jakmile jsem ho ucítila za sebou i s polibkem na mojí horkou šíji. "Tebe se jen tak nenabažím. To bys už taky mohl vědět." zašeptala jsem a krátce jsem se zasmála nad tím, jak neustále věnuje pozornost mému zadečku. A to jsem si zpočátku myslela, že se mu nebudu líbit. Nikdy jsem nebyla se svým tělem 100% spokojená. Za malý okamžik jsem ho pak následovala do horké vody, do které jsem se pomalu posadila. Bylo to tak uvolňující.. úplně jsem milovala horké koupele. Seděla jsem naproti němu a opřela jsem se o stěnu vany, takže jsem až po dekolt byla ve vodě. Sama jsem si prohlížela každý kousek jeho těla, který byl viditelný - pevné svaly, výrazné rysy, vypracované břicho.. a to vše bylo jen moje. Nakonec jsem stejně neodolala a naklonila jsem se k němu pro delší jemný polibek. Poté jsem se odtáhla jen malý kousek a sledovala jsem ty jeho úžasné oči. Prsty jsem ho jemně hladila po menším strništi na tváři. "Možná se už opakuju.. ale pořád se mi nechce věřit, že jsi jenom můj." pousmála jsem se a ještě jsem jej krátce políbila na nos. "Možná to bude znít drze, ale chtěla bych o tobě vědět víc, Eiji.. nevím téměř nic o tvojí minulosti. Chtěla.. bych ti víc porozumět." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro PovídáníStejně jako si ona drze prohlíží mě, ani já se nijak netajím tím, jak sleduji její alabastrová ramena. Plné rty a hluboké oči. Tiše při tom předu, když si znova a znova uvědomuji, jak je krásná a jaké mám štěstí. Mohl jsem dopadnout opravdu hůř. Poslušně opětuji její polibek a usměju se na ni. Hladím ji po ramenou a po krku. Palcem občas přejedu po improvizovaném obojku z mých cucfleků. "Nápodobně, lásko. Ale jsem. Navždy. Jen tak něco mě od tebe nedostane. Od tebe a tvýho zadečku." Zasměju se pobaveně a uvolním se. Chvíli dumám nad její otázkou. "Také bych ti chtěl víc porozumět, drahá..." Zamručím tiše a pohladím ji po vlasech. "Ale co ti mám říct. Vzteklý vlkodlak mě pokousal když mi bylo jednadvacet. Kletbu a zuřivost, kterou ve mě vzbuzovala jsem ze sebe dostával především skrze Modrého draka. A pak mě našla Kjótská smečka. Vzali mě mezi sebe. Dali mi domov, naučili mě se ovládat a celkově svou kletbu spíš přijmout, než odmítat. Jak by to mělo být. A kdo jsem byl před kousnutím není důležité." A navíc si to moc nepamatuju. Takže tak. Chvíli se na Tamaki dívám a usměju se. "Tak teď ty, princezno." |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro V horké vodě Jeho poznámce jsem se musela krátce zasmát a trochu jsem na něj cákla. "Připadá mi, že už jsi víc zamilovaný do části mého těla než do mě." neodpustila jsem si s úsměvem a poslouchala jsem to, s čím se se mnou podělil. Nedokázala jsem s ním tak úplně soucítit, protože já jsem se už jako upír narodila. Věřila jsem ale tomu, že pro něj jako pro člověka to musel být šok. "Myslíš, že jsi měl nějakou rodinu před tím, než jsi se stal vlkem..?" znovu se uvedla v praxi moje přímočará vlastnost dělit se nahlas o své myšlenky. Až pak jsem se zarazila a uvědomila si to. "Promiň, rychlejš mluvím než zapřemýšlím." podrbala jsem se lehce v rozpacích na tváři. Následně na to jsem poté zaregistrovala, že padla otázka i na mě. Trochu udiveně jsem zamrkala. Na chvilku jsem se pak odmlčela a podívala jsem se k menšímu oknu vedle vany. "Já vlastně taky nemám úplně nic, čím bych se ti mohla pochlubit. Narodila jsem se do známé upíří rodiny, kterou většina upírů buďto uznává a nebo nenávidí. Matku jsem od malička nepoznala a otec padl v poslední válce mezi upíry a vlkodlaky. Zbyla jsem tak jen já a... bratr." onu událost jsem se rozhodla nerozebírat. Taky jsem od mala byla ubrečená, ale to jsem mu říkat nehodlala. "V současné době je naše rodina hlavou všeho dění. To je ostatně taky ten hlavní důvod, jak jsem se k tobě dostala." povytáhla jsem koutek rtů do slabého úsměvu. Nepopírala jsem, že jsem byla za něj ráda. Bylo pouze smutné.. že z celé rodiny jsem zbyla jen já. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro MinulostIgnoruji její otázku. Místo toho ji poslušně poslouchám. Smutně se usměju při zmínce o jejím bratrovi. Vypadá, že ho měla ráda. Netřeba říkat, že tenhle sentiment nesdílím. Ale... nechci to teď vytahovat. Ani se jí za to omlouvat. Bylo by to falešné a ona si zaslouží upřímnost. Nicméně i tak nevydržím pohled na její smutný kukuč dlouho. Jemně ji chytnu za ruku a přitáhnu ji k sobě. A to tak, že mi jako při festivalu sedí mezi nohama, zády ke mně. Něžně ji obejmu kolem pasu a políbím na tvář. "Miluju tě." Zašeptám a něžně ji kousnu do ucha. Chvíli si jen užívám horké vody a její vůně, než se konečně trochu rozpohybuju. Sáhnu si pro sprchový gel a začnu jí umývat ramena a záda opatrnou, ale důraznou masáží. Snažím se při tom najít uzly jejích ztuhlých svalů a zbavit ji jich. Zaslouží si se aspoň pořádně vyspat po tom jaký to byl den. Tiše při tom vrním. Dělá mi radost se jí dotýkat. Má tak příjemnou pokožku. "Víš, i když mě tvůj dokonalý zadeček přivádí do stavu neskutečné rozkoše, kdykoli se na něj podívám... propadl jsem tvé povaze. Tvému úsměvu a lehkému blýskání v tvých očích, když si ze mě utahuješ. Tolik k tomu, jestli mám radši tebe nebo část tvého těla. Tvůj zadeček, tvoje ňadra, tvoje ploché bříško... to vše je jen bonus. Ale příjemný bonus, to nepopírám." Zamručím vesele. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Minulost Tušila jsem, že nám atmosféru nejspíš trochu pokazím, když se mě zeptá na mojí minulost. V postavení před upíry jsem se vždy musela tvářit silná a nezdolaná. Téměř minimálně jsem měla pak pro sebe chvíli o samotě, kde bych mohla nechat emoce vyplynout na povrch. Nechala jsem se jím stáhnout a opřela jsem se o jeho horkou hruď. Zaslechla jsem jeho slova, ucítila polibek i kousnutí a já se pod těmihle gesty a horkou vodou snad rozplývala. Musela jsem se lehce pousmát. Děkuju.. To už jsem pocítila jeho silné ruce na svých zádech a ramenou. Donutilo mě to se uvolnit a naprosto vypnout. Vypnout myšlenky na jakékoliv téma a vnímat přítomný okamžik. "Nevěděla jsem, že máš i svojí romantickou stránku.." pronesla jsem polohlasně s úsměvem a po malé chvilce, co jsem si tu masáž ještě užívala, jsem se pak k němu otočila. Úmyslně jsem si na něj sedla i obkročmo, vana na to byla široká dost. "Nevím, jak ti mám pak takhle odolávat já.." pohladila jsem ho prsty po tváři než jsem ho následně umlčela sérií delších a něžných polibků. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro A přítomnostPřekvapeně zavrním, když se krásná upírka náhle otočí a sedne si na mě obkročmo. Nebráním se. Není proč. Než jí ale stihnu odpovědět, naše rty se opět potkají v polibcích a já se jimi nechám unášet. Znova ve mě probouzí oheň, čehož si snad v téhle blízkosti musí všimnout. Až po chvíli se od jejích sladkých rtů odtrhnu, ale jen na kousek. Stále se naše rty navzájem dotýkají a otírají o sebe, když mluvím. "Romantika, stejně jako chlípníka, ze mě děláš jen a jen ty, milovaná." Zapředu tiše. "A co tě vede k tomu, že chci abys mi odolávala? Rád tě dobývám. Znovu a znovu si přivlastňuji tvé tělo. Je to tak... příjemné." Zavrním a rty chvíli laskám její krk. Boky netečně pohnu proti ní a usměju se. "Hmm... ložnice, nebo vana? Pokud jsem tě teda pochopil správně. Že chceš pokračovat v našem hraní." Zapředu a pohladím ji po vlasech, než se k ní znova přitisknu a zkusím ji vyprovokovat dlouhým francouzským polibkem. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Nezne se ode me odtahl a ja jen tise vydechla do jeho ust. Byla jsem naprosto v jeho moci. V jeho kouzle, kterym me okouzlil celou. Pritiskla jsem se k nemu telem a naslouchala jsem jeho tichym slovum. "To, ze mas rad dobyvani, mi neuniklo.. nymfoname jeden." zaseptala jsem a lehce jsem se rty dotykala tech jeho kdyz jsem mluvila. Pisnicka uz davno dohrala a tak v koupelne nastalo ticho. Bylo mozne zaslechnout jen slabe splouchani vody od nasich pohybu. "Ale ale.. pospichas~?" Zapredla jsem melodicky, jenze me umlcel svym provokativnim polibkem. Vychutnala jsem si ho, o tom nebylo pochyb, ale v polovine jsem se jemne odtrhla aby se nedostal do varu tak snadno. Hrave jsem se na nej podivala a natahla jsem se pro sprchovy gel, ktery jsem si vymackla do rukou. "Jeste jsi nesplnil ucel toho, proc tu jsme." vyplazla jsem na nej kratce jazyk a dlanemi od gelu jsem zacala jemne prejizdet po jeho hrudi a postupne vsech castech tela. Prsty jsem zajela do kazdeho jeho zakouti. Presto jsem mu behem toho hledela do oci. "Az potom usoudim, ze na to mas narok." usmala jsem se pobavene. Nebudu ovsem popirat, ze bych se i ja nejradsi nechala z vany odnest rovnou do postele. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro NymfomankaUžívám si její doteky rukou. Předu a dívám se jí do očí. Ta malá čubka... začíná ve mě znova probouzet ten hlad po jejím těle. Ten hlad, který způsobuje že bych si ji nejraději vzal tady a teď. Bez ohledu na cokoli. Její ruce mi to neusnadňují a já ji svým pohledem velmi, velmi tvrdě šukám. Nemůžu si pomoct, je to opravdu silnější než já. A ona snad musí vědět, co ve mě vzbuzuje jen svou přítomností. Natož tímhle vším. "Jako by ti má pozornost vadila, prdelko. Nebo snad máme začít spát oba odděleně? Jen se nedělej, taky jsi nymfomanka. Když jsi nahoře, tvé boky o tom vypovídají moc hezky." Zavrním a počkám, dokud se nepostará o celé mé tělo. Užívám si její šikovné a hbité prsty. Ale pak se konečně zvednu a ji mám stále na sobě. Jakkoli by to možná bylo ve vaně zajímavé, teď mám větší chuť na postel. Chci si ji pořádně vychutnat. A tak ji pevně držím za zadeček a tisknu na sebe. Při chůzi se občas můj klín "náhodou" otře o ten její, než dojdeme k posteli a já ji položím vedle sebe. Hladově ji políbím a chvíli ji chlípně sleduji. Jen ten pohled slibuje, co vše s ní udělám. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Pristihla jsem sama sebe u toho, ze se zacinam vyzivat v jeho provokaci. Vsimla jsem si, jak mu po mych dotecich potemnel pohled a ja ho sledovala s malou jiskrou v ocich. I pro me bylo jeho telo dokonalym pozitkem - prejizdela jsem dlanemi po kazdem namahanem svalu at uz od sexu nebo od boje. Zaslouzil si trochu relaxovat. Chvilkama jsem po hmatu poznala sem tam i nejakou tu jizvu. Kdyz jsem ji vzdy takhle nasla, o to vic me zajimala jeji historie. Po jeho poslednich slovech jsem na nej silne splouchla vodu. Nijak jsem ani nedbala na to, jestli neco vycaklo i mimo. "Potrebujes to jeste splachnout." usmivala jsem se nevinne jako kdyz o nicem nevim. Opravdu ho to ale oplachlo, takze jsem se mela na co vymluvit. "Nejsem nymfomanka. Tohle vsechno je ciste tvoje zasluha abys vedel." provokativne jsem ho trosku vic kousla do spodniho rtu a v okamziku, kdy jsem se od nej odtahla, s vyjeknutim jsem se ho pevne chytila kolem krku. Boze, vzdycky jsem si pripadala ze pro nej snad nic nevazim. Lehce jsem zatala nehty do jeho ramenou jakmile jsem ucitila jeho vzplanuty ohen v kline. Jak jem to dokazal ze jsem vzdy po nem touzila porad vic? Po ceste do loznice z nas kapala voda, ale ani jeden jsme tomu nevenovali pozornost. Opatrne jsem se ho pustila jen co me jemne polozil do mekke postele a spalovala jsem ho stejnym roztouzenym pohledem. Vypadal dokonale. Dokonale na to, aby me svedl jeste jednou. Po jeho polibku jsem lehce naklonila hlavu na stranu aniz bych mu uhnula pohledem. Me telo se jeste trochu lesklo od horke vody a kapky postupne stekaly po mych bocich dolu. "Mas nebezpecny pohled. Co mas chut se mnou v tuhle chvili provest?" pronesl jsem se skousnutim sveho rtu a 'nenapadne' jsem se cela protahla. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro ProvokatérkaUžívám si výhled na ni. Upřímně, i jen to jak vypadá by mě pravděpodobně dokázalo přivést k orgasmu. Je jak bohyně. Spaluji ji svým pohledem, zatímco i po mém těle lehce kloužou kapky. Pohledem si všimnu pár krvavých cákanců po stěnách a usměju se. Příjemné vzpomínky. Proč to nezopakovat? "Chci si s tebou užít, krasavice. To nebylo dost zřejmé?" Zvednu obočí a dlouze ji políbím. Pánovitě, majetnicky. Před tím byla dominantní ona, tak ať si teď užije, jaké to je být dole. Obrátím ji na břicho a ručníkem svážu její ruce a přivážu je k posteli. Kdyby se chtěla nějak cukat nebo tak. Je to utažené poměrně dost, ale nic z čeho by se nedostala, pokud to bude příliš nepříjemné. Nechci ji ublížit. "Hmm... škoda že nemáme roubík. A pásku přes oči. A spoustu dalších věcí, které bych na tebe mohl použít." Předu jí do ucha, zatímco mé prsty dráždí její klín. "Jak by se ti to líbilo, hm? Nevidět nic, nemoct nic říct... jen mi být po vůli... nezní to krásně?" Zavrním a ve stejnou chvíli do jejího klína vniknu svým prstem. Kdovíjak s ním nehýbu, jen ji provokuji. Chci aby prosila a kňučela. Trocha pokory jí neuškodí. Začala být trochu drzá. "Nebo mě snad nechceš? Mám odejít a nechat tě tady samotnout? Přivázanou, roztouženou... neukojenou." Zasténám do jejího ucha a můj prst vnikne hlouběji. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Ackoliv jsem se snazila zachovat pred nim chladnou hlavu, prilis to neslo. Sledovala jsem jej s ocekavanim, co si na me vymyslo, jak daleko zajde a co provede. Rada jsem zkousela, kam kaz je schopny zajit. Zajimaly me jeho hranice. "Nejsi zrovna moc konkretni..ty nenasytny vlku." olizla jsem si pobavene rty, nicmene on se o ne postaral hned na to. Prekvapene jsem hekla kdyz si si me otocil na bricho jako hadrovou panenku. Bez meho vedomi svazal me ruce a znemoznil mi pripadne skrabani, kterym jsem si slastne ventilovala sve vzruseni. Poslouchala jsem jeho slova o pripadnych hrackach a chte nechte jsem se pri te predstave lehce napjala. Nemela jsem s tim kdovijakou zkusenost, ale znelo to chlipne.. a lakave. Zaskocene jsem zastenala jakmile jsem ucitila jeho prst v mem uz tak citlivem kline. Tusila jsem o co mu slo, hajzlovi. Pritiskla jsem k sobe stehna ve snaze mu ten pristup trochu znemoznit. "Neverim tomu, ze bys to vydrzel i ty sam.. smejde." zasupela jsem mezi a nasledujici vzdych jsem se snazila utlumit skousnutim polstare. Moc dobre vedel, ze me telo po nem zadoni, ale ja mu to neminila udelat tak lehke.. ackoliv to byl zatracene dobry pocit. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro MučitelUžívám si, jak se mi brání. Jak se brání vlastnímu pocitu chtíče. Jak se pode mnou cuká. Hřeje to ty více zvířecí stránky mé osobnosti. Ty, které si užívají jak ona škemrá. Možná to je ode mě zlé, ale na druhou stranu... kdyby jí to bylo opravdu proti srsti, nic jí nebrání se prostě zvednout a odejít. Hravě ji dráždím prstem a užívám si výhled. "No tak, poklade... stačí jenom poprosit a hned budu u tebe. A provedu tě takovou slastí, že si ji budeš užívat ještě až vyjde Slunce." Zavrním. Mé rty se otírají o její ucho, zatímco mé prsty jí přinášejí právě tolik slasti, aby to v ní probouzelo chuť po další. "Možná bych to nevydržel. A tak bych se tady posadil a jen pozoroval tvé nahé tělo. Jak zoufale prosíš o víc. To bys chtěla? Abych si tě pořádně mohl prohlédnout?" Zapředu a k jednomu prstu přidám dva, zatímco si ji stále prohlížím. "Ale pokud tě to štve, můžu opravdu odejít. V nejhorším bych si tě fakt zítra vzal v nějaké uličce." Zavrním a pak ji přeci jen políbím. Něžně a hravě. Konečně, je to hra. I když dravá. Chci, aby to věděla. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro I kdyz jsem mu nevidela do oci, citila jsem na sobe ten jeho spokojeny ale zaroven nadrzeny pohled. Svazal me rucnikem a zaroven i jeho vlastnim, osobnim kouzlem. Chte nechte jsem se svijela pod jeho mucenim a chvilemi jsem nedokazala sve vzdychy udrzet v ustech. Privadel me k silenstvi a naprosto si ten sprosty vyhled na me vychutnaval. Zacinala jsem mit pocit, ze mu prilis dlouho timhle tempem nezvladnu odolavat. "A staci ti jen pohled na me k tomu, aby ti to udelalo dobre? Smiril by ses jen s tim, ze se divas? Nechtel by me citit..?" Znovu me polibil a ja tentokrat nemela moznost se umlcet. Zastenala jsem trochu hlasiteji nez predtim. "Ne.. nechci abys odesel." zaknourala jsem popravde. Vim, ze by nejspis neodesel, ale ja nechtela ani aby ho to napadlo. "Chci abys pokracoval.." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Holt to bude muset vydržetZapředu, když konečně povolí. Její slova mě hladí na duši. Mám díky nim pocit, že jsem něco víc. I když to je možná perverzní. Stejně si to užívám. Pohladím ji po vlasech a něžně ji políbím na tvář. "Vidíš. Ani to nebolelo, krásko. Tak se uvolni a nech mě se o tebe postarat." Zapředu a jemně ji kousnu do šíje, než se rty přesunu k jejímu klínu. Rukama držím její zadeček roztažený, abych se mohl hezky starat o její klín jazykem i rty. Je to spíš provokování než nějaká snaha ji dovézt k orgasmu. A taky... ta chuť je ohromná. I vůně. Nestíhám nic jiného, než slastně příst a pokračovat ve starání se. Občas se rty nebo jazykem dotknu přímo jejího zadečku. Spíše, abych si s ní trochu pohrál a prozkoumal její reakci. Když už mám ale hraní dost a pnutí v podbřišku se stane téměř nesnesitelné, přemístím se tak, že má chlouba se s každým mým pohybem otírá o její klín. Chvíli se jen otírám špičkou o její klín nebo zadeček a užívám si výhled na její dokonalé tělo. Nejde jen o její tělo. Jde i o to, že je teď zkrocená. Je moje. A s její povahou... je to úspěch, no ne? Paradoxně a i když se tak možná nechovám to ve mě vzbudí ještě větší pocity něhy a lásky, než by se zdálo. Natisknu se na ni celým svým tělem a plynule do ní vniknu. Slastně vydechnu do jejího ucha a mé ruce si najdou její ňadra, která začnou masírovat a pečovat o ně. "Miluju tě, víš to?" Zapředu do jejího ucha, zatímco se provokativně vlním v bocích. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Kazde sluvko, ktere mi septal, ve me vzbuzovalo stalo vetsi chtic. Urcite jsem i ja musela pohladit ego jeho uchylnejsi stranky. "Stejne jsi perverzni.." popichla jsem ho septem a lehce jsem se prohnula v zadech pri jeho provokativnim polibku. Cestoval pak o neco nize a cim blize byl memu klinu, tim vic me telo horelo. Nakonec jsem nedokazal ten napor slasti vydrzet a prudce jsem skubla rukama, az jsem ucitila jak se uzel na rucniku utahl. "Boze.." nesnazila jsem se tentokrat sve vzdychani tlumit. Prohybala jsem se v zadech a napinala se. Delal ze me svoji devku, ktera se mu dobrovolne oddavala. A to jsem se nikdy nikomu nedala. Nemohla jsem se otocit, proto jsem vnimala jen jeho dotyky. O to to bylo intenzivnejsi, protoze jsem nevedela co me ceka. "Eijii.." zastenala jsem jeho jmeno a zaklonila jsem i hlavu v momente, kdy znovu proniknul. Opravdu me chtel nejspis roztristit na milion kousku. Prsty jsem pevne zatala do polstare pode mnou a rozplyvala jsem se nad tim naplnenym pocitem slasti. Citila jsem, jak ho pevneji obepinam tim, jak jsem vzrusena a napjata. "Vim.. i ja tebe." pronesla jsem uprimne a pokusila jsem se na nej podivat alespon castecne pres rameno. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Dravá láskaUžívám si, jak jsem v téhle poloze hluboko. Jak mě pevně obepíná. A ty její božské steny... hudba pro nebesa. Zvláště, když se mísí s těmi mými. "Tamaki..." Zapředu mezi sténáním slastně a lehce se zavrtím v bocích, když jsem v ní až po kořen. Pevněji se k ní natisknu. Mé boky mezitím opisují drobné osmičky a oba nás tak provokují. Mé ruce dovádějí s jejími bradavkami. Tahají za ně a něžně je mačkají, zatímco si s ní vyměňuji jeden polibek za druhým. "Jsi nádherná, když jsi takhle svázaná. Teda, jsi nádherná i jindy, ale... víš jak to myslím." Zamručím něžně. Obnovím přirážení. Hezky pěkně dlouhé a plynulé. Pravidelné a s každým mým přírazem se celé její tělo, včetně citlivých bradavek, otírá o prostěradlo. "Všechno v pořádku? Nemám povolit ten ručník nebo tak něco? Ozvi se, chci aby sis to užila." Zavrním a kousnu ji do ucha, zatímco ji przním. Tu malou neposlušnou upírku, která mi naprosto učarovala. Sténám její jméno, zatímco vnikám neskutečně hluboko nebo mi to tak aspoň přijde. Má chlouba žhne a tepe se sebou proti její úzké kundičce, do které dravě dorážím a přivlastňuji si ji. Užívám si i výhled na ni. Jak je její zadeček nabodnutý na mě. Plně pod mojí kontrolou. Jak ji vlastním. Hladí to mé majetnické sklony. A jen doufám, že jí to nevadí. Zkusmo začnu palcem jedné ruky přejíždět po zadečku, zvědavý nad její reakcí, zatímco má druhá ruka znova sklouzne na její krk a jemně ho stiskne. Jen tak, aby to cítila. Nechci ji uškrtit. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Mucil me svymi pohyby a ja se k nevydrzei svijela. Netusila jsem, kde jsem neustale brala na vsechno to milovani energii, ale nedokazala jsem tomu odolat. "Je mi jasne ze si pohled na me musis vychutnavat.." Slabe jsem se pousmala a chvilkama jsem stenala az opravdu nahlas cim byl hloubeji. A do toho jeste drazdil ma prsa. Nejspis me chtel dovest na pokraj silenstvi. Byla jsem mu poddajnejsi a presto jsem byla na pokraji zoufalstvi i z toho nejmensiho pohybu. "Jsem v pohode." Zaknourala jsem zadychane. "Dnes me mas celou ve sve moci. Jsem svolna vsemu, co te laka." Nadale jsem se neubranila dalsimu vzdychani a ucuknuti ve svych 'poutech'. Sam urcite musel citit, jak hodne jsem byla vlhka behem te kratke chvile. Lehce jsem pak popadla dech jakmile jsem pocitila jeho dlan na mem krku a i palec. Skousla jsem si ret, az se na povrch vyvalila troska cerstve krve. "Delas ze me.. opravdovou uchylacku." olizla jsem si svuj prokousnuty ret a vice jsem na nej vyspulila zadecek s vyraznejsim zastenanim. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Hrátky"Já vím. Ale stejně se ozvi, kdyby ti něco nesedělo. Chci, aby sis to pořádně užila. Netrpěla to." Zavrním, ale to už se plně věnuji jí. Udělá mi radost, když se kousne do rtu a vzduch tak zaplní vůně čerstvé krve. Má chlouba v odpověď na to dravě zacuká, když do mého těla začne proudit vlna za vlnou vzrušení. Ale ještě větší radost mi udělá, když na mě vyšpulí zadeček. Je to opravdu pohled pro bohy. "Krásná žena, nabodnutá na mě... Která mi je po vůli ať udělám cokoli... Ahh, tohle je božské." Zamručím tiše, zatímco palcem masíruji její zadeček a jeho okolí. Boky stále jemně přirážím do jejího nitra, ale kdovíjak uspokojivé to není. Ani pro jednoho z nás. Místo toho věnuji plnou pozornost jejímu zadečku. Něžně na něj dorážím palcem i jinými prsty. Masíruji ho a sem tam si prsty namočím ve šťávičkách jejího klína, abych mohl pokračovat ve dráždění jejího zadečku. Nespěchám, není kam. A doufám, že jí to je alespoň trochu příjemné. Ale když se mi to konečně podaří a její zadeček se začne uvolňovat, spokojeně zapředu a opatrně do něj vjedu palcem. Užívám si, jak teď zaplňuji obě její dírky a cítím, jak se můj úd otírá o můj palec skrze ni. "Vše v pořádku? Není ti to nepříjemné nebo tak?" Zašeptám ji do ucha, zatímco palcem drobně kroutím a přirážím. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Bylo roztomile, jakym zpusobem si o me delal starost. Zezacatku se zdl dominantni, ale nyni si vychutnaval kazdy okamzik a dohlizel i na to, abych ja nebyla o to poteseni osizena. Uz ted me ale donutil knourat a to jeste ani poradne nezacal. "Ozvu se kdybych chtela prestat.." zaseptala jsem a vic jsem stiskla polstar pod sebou. V tuto chvili jsem byla jeho panenkou, ktera chtela pro jeho poteseni zajit kamkoliv bude chtit. A to dokonce bez alkoholu, coz se stavalo jen zridka. Opravdu mel na me takovy vliv. "Neni se cemu divit.. kdyz me privadis k rozkosi jako buh." pousmala jsem se a znovu jsem se se zavzdychanim prohla v zadech pri jeho pohybech. Ucitila jsem, jak prsty zacal zajizdet k mistu, ke kteremu jsem ho vyprovokovala. Rukama jsem pomalu vyklouzla ze sevreni rucniku a oprela jsem se o predlokti. Boze muj, pripadala jsem si ze takhle snad dojdu k extazi. Bylo to trochu z jineho salku ale presto me to opravdu.. vzrusovalo. I kdyz me ten fakt pomerne prekvapoval. Nedrzela jsem se a nahlas jsem mu davala vedet o sve slasti. A znovu jsem prekvapene zalapala po dechu, jakmile vklouzl dovnitr. Vzrusenim jsem se musela napnout a hlasite vydechnout. "Ne.. je to zvlastni, ale prijemne.. Chci abys me zmucil. Chci slyset, jak ti to dela dobre.." mluvila ze me touha, kterou ve me stale vyvolaval vetsi. V kombinaci s jeho chloubou ve me jsem myslela, ze se snad kazdou chvili zblaznim. "Ahh boze.." zastenala jsem skrze zatate zuby a svymi spicaky jsem tak vice zajela do cerstve ranky na svych rtech. Zacinala jsem byt stale vice v ocekavani na to, co teprve prijde. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro ZadečekUžívám si její slova, užívám si i to jak za ní mluví její tělo. Mému egu dělá radost, že jí přináším takovou slast. Mohl bych jí takhle mrdat stále. A podle jejích stenů... vlastně by jí to ani nevadilo. Znova mě začne pronásledovat ta představa dvou promilovaných dnů, kdy jediné, co hovoří jsou naše hladová těla. Ach... chtěl bych s ní toho tolik vyzkoušet. A hádám, že ona se mnou. "A já chci slyšet tebe, jak si užíváš, že ti przním tvou zadní dírku. Čubičko." Zapředu a kousnu ji do krku, než ji znova políbím. Mé rty tak zaplaví její čerstvá krev, kterou jí následně předám v dlouhém, francouzském polibku. Zatímco ji dlouze a hladově líbám, o kundičku se starám svou chloubou a o její zadeček svými prsty. Palcem ho nutím se uvolnit a rozšířit ještě víc, dokud se mi tam nevejde prstů víc. Nejdříve dva a nakonec tři, které průběžně smádím v jejích šťávičkách, abych jimi pak promazával její zadečel. Přirážím a kroutím nimi, dokud se neujistím, že je připravena na mě. Pomalu, neochotně vyjedu svou chloubou z její kundičky a její špičku pak přiložím k jejímu zadečku. "Zastav mě, kdyby to moc bolelo." Zašeptám něžně a jedna má ruka znova začne masírovat a mučit její ňadra. Ta ruka, která je vlhká od jejích šťáviček, zacpe její ústa a občas ji donutí olízat některý z vlhkých prstů. Jen ať se ochutná. Já mezitím opatrně, pomaličku vnikám do jejího zadečku. Nespěchám, chci aby si to užila a nebolelo jí to. I tak má chlouba cuká a užívá si tu hebkost a horkost, kterou její zadeček nabízí. "Ah... Tamakiiiii... Takhle mi nezbude než tě prznit stále. Jsi jak droga... nepustím tě. Budu tě mrdat, dokud oba nezišílíme touhou." Zasaténám do jejího ucha, když jsem v jejím zadečku až po kořen. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Citila jsem, jak se mu me telo postupne poddava. Skoro az se mi nechtel verit tomu, co to se mnou ela. Stejne tak co se mnou provadi ten jeho hlas nasakly uchylnostmi. Zustavala jsem ve stejne poloze, abych mu byla co nejlepe k dispozici, az me bude tak perverzne prznit. Uz ted jsem ale mela pocit, ze snad zesilim. Bylo dobre, ze jsem vyklouzla ze spoutani rucniku, protoze timhle tempem bych ten rucnik akorat roztrhla. Tise ceknu jakmile na krku ucitim lehkou bolest a ja kratce na to ochutnam vlastni krev. Mozna se me timhle gestem snazil umlcet, protoze jsem zacala knourat mnohem vice, kdyz trapil mou druhou dirku. Napjala jsem se a svijela jako mala, vlhka cubka. "Ty jsi takovej.. uchyl. Ale.. libi se mi to." zaseptala jsem uz ted zmucene a poslusne jsem olizla jeho prsty, ktere se nabizely. Byla to zvlastni chut, ale ten nejvlhci prst jsem vzala do ust a provokativne jsem jen lehce rty az dolu objela do sucha. Kratce jsem se na nej pak podivala pres rameno. Citila jsem jak muj klin tepe nedockavym vzrusenim. Hlavu jsem nasledne za maly okamzik sklopila a nehty jsem oevne zaryla do matrace pode mnou. Z ust se mi vydralo hlasite zaknourani tencim hlasem, jakmile jsem citila ze me zaplnuje svym muzstvim. Opatrne a pomalu. Boze, bylo neskutecne ze me dokazal privadet k stale vetsimu zoufalstvi. "Boze muj.." Spitla jsem skrz zatate a nahlas jsem zavzdychala, kdyz prostupoval mym zadeckem stale hloubeji. Dostatecne me na to pripravil, takze to nebolelo, ale citila jsem se tak... plna. "Vzal jsi.. moje slova doslova." Slabe jsem se pousmala, ackoliv muj dech byl ztezkly a zadychny. Sama jsem boky pritlacila trochu proti nemu, az jsem trochu lehce vyjekla. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Podmanění"Tamaki... jsi tak úzká..." Chrčím slastí, zatímco se prodírám hlouběji do jejího zadečku. "A tak hebká... můj bože." Vrním do jejího ucha a užívám si i pohyby jejích boků, jakými dává najevo svou slast. Hladí to mé ego, vidět ji takhle. Když se mísí má láska k ní a touha po jejím těle. Je to... sladké. Lehce zakroutím boky, když jsem v ní až po kořen a chvíli jen oddechuji a snažím se nevyvrcholit jen z tohohle. I tak má chlouba sebou cuká jak šílená pod návalem slasti, zatímco já se na Tamaki tisknu v dravém opojení. Ale nakonec dostanu vlastní vzrušení pod kontrolu a chvíli si znova užívám ten výhled. Prvních pár pohybů je pomalých, táhlých a vláčných. I když bych její zadeček nejraději znásilnil a zmučil, nechci aby bolest přesáhla tu příjemnou míru. A tak jí dávám prostor, aby si na mě zvykla. A sám si užívám výhled. Jak se za mnou její zadeček táhne a nechce mě pustit, dokud konečně nepřirazím. Prsty jedné ruky ještě chvíli přejíždím po jejích rtech, než je vrátím k jejím ňadrům, která začnu mučit a drásat nehty. Druhá ruka se začne věnovat její kundičce, kterou začne hladit a vnikat do ni třemi prsty, abych ji naplnil všude. "Škoda, že nemáme něco, čím bychom ti mohli ucpat i kundičku, viď?" Zapředu do jejího ucha, než ho něžně skousnu. "Nebo snad někoho?" Zasměju se a pak už přitvrdím. Mé vlastní vzrušení už se dá jen ztěží kontrolovat a jak to sleduji, ona na tom není o moc lépe. Přírazy zrychlí a přitrvdí, když začnu znásilňovat její zadeček. Prodírat se jím až po kořen, dokud má varlata krátce neplesknou o její kundičku, abych pak mohl pokračovat v přírazech. Pokoj naplní zvuky, jak do sebe dvě těla naráží a hlasité sténání, které to provází. "Tamaki... ach... můj bože, miluju tě. Neskutečně." Chrčím do jejího ucha, dokud neucítím známě napětí v podbřišku. Dlouze zasténám a vydechnu do jejího ucha. "Už budu... Kam to chceš?" Zavrním něžně a plesknu ji přes zadeček. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Telem mi projela dalsi vlna intenzivniho vzruseni. Proboha, bylo to tak zvrhle ale presto tak dobre. Prostupoval mnou stale hloubeji, dokud jeho velka chlouba nezaplnila cely muj zadecek. Musela jsem chvilkama opravdu nahlas zavzdychat, protoze to bylo opravdu neskutecne intenzivni. Vzrusoval me on cely uz sam o sobe a v kombinaci s jeho hrubym hlasem, sprostymi provokativnimi slovy a rozpalenym telem, ktere se ke me tisklo, jsem slasti doslova tekla. A ten parchant mel dokonaly vyhled na celou moji uchylnou malickost, ktera byla dobrovolne prznena pro jeho uspokojeni. S kazdym dalsim pohybem jsem vnimala, jak roztahuje moji dirku. Timhle tempem nejspis brzy opravdu zesilim, pokud me hodla takhle drazdit. Jeho pohyby za maly okamzik zacaly byt pravidelne a ja mu na ne odpovidala tichymi a nepravidelnymi vyjeknutimi. Zaryvala jsem nehty pod sebou tak pevne, az jsem mela pocit ze povleceni takhle brzy protrhnu. Vykrikla jsem az v momente, kdy ne zrovna jemne do toho zapojil i ma nadra. O to vice jsem k sobe stahla sve pulky a udelala ho daleko tesnejsim. "Hajzle jeden.. chtel bys do toho snad zapojit nekoho dalsiho?" sledovala jsem ho po ocku pres rameno, zatimco mi prameny vlasu padaly do obliceje. Delal ze me cim dal vic uchylnou devku kdyz me donutil si tohle predstavit. Mel na me opravdu skvely vliv. "Uz ted me tvoje pero nici.." sotva jsem popadala dech a dal uz jsem pak nebyla schopna nic rict, prltoze me nesetril. To uz jsem chvilemi slasti opravdu kricela. Boze muj, pripadalo mi ze to snad uz nevydrzim. Musela jsem mezi zuby pevne stisknout polstar pode mnou, ale presto jsem byla slyset stale dost nahlas. Nebylo nic, co by me v tuhle chvili jen tak umlcelo. Snad jen orgasmus, ktery jsem citila, ze se nebezpecne rychle blizi, ackoliv me to trochu prekvapovalo. Pane boze... "Dovnitr.." zadonila jsem zoufale a znicene. "E-Eiji, aah-!" Se zavrenyma ocima jsem opravdu nahlas vykrikla, kdyz jsem chte nechte dosahla sveho vyvrcholeni, ktere me donutilo se maximalne napnout. Ucitila jsem i jak v ten okamzik muj klin zvlhnul a vysledek jeho snazeni mi stekl pres celou kundicku, dokud nepadlo par kapek i na postel. V ten okamzik jsem se opravdu rozbila jako krehke sklo na milion malych kousku. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro VrcholTentokrát nefalšovaně zavyju, když mě její vrchol a cukání v jejím zadečku dovede k mému vrcholu. Zajedu do ní hluboko, až po kořen, a dlouze vyvrcholím. Cítím, jak její zadeček naplňuji svým semenem a unaveně vydechuji do jejího ucha, jak se snažím dát nějak dohromady. Chvíli mi to trvá. Chvíli, během které ze setrvačnosti přirážím a oba nás tak ještě trochu provokuji, než z ní konečně vyklouznu. Pozůstatky mého vrcholu vytékají z jejího zadečku a pomalu stékají na její kundičku, kde se mísí s jejím vrcholem. Něco z té směsi kápne na postel. Já zapředu a chvíli se ještě jejímu klínu věnuji ústy. Užívám si tu zvláštní chuť, než se konečně rozhodnu přestat s provokacemi. Jen si olíznu vlhké prsty a lehnu si vedle ní. Dlouze se protáhnu a zavrním. "Tohle bylo fajn. Potřeboval jsem to. Díky." Zašeptám něžně do jejího ucha, než ji políbím. "Miluju tě." Zapředu a obejmu ji. Mou chlípnost z větší části nahradí něha, kterou k ní cítím. "Překvapilo mě, jak dobře jsi reagovala na zmínku o někom dalším." Zasměju se a něžně ji polechtám na žebrech. "Už ti nestačím?" Vypláznu na ni jazyk a pohladím ji po vlasech. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Uspokojeni Netrvalo příliš dlouho, než mě Eiji následoval i on sám se svým vlastním vrcholem. Na okamžik se zastavil a já ucítila, jak jeho chlouba v ten okamžik ztvrdla o něco víc. Ještě naposledy jsem nahlas vyjekla. Bože, byl to neskutečný pocit. V životě jsem se ještě necítila tak.. chlípně. Z jeho těžkého dechu, který jsem slyšela u svého ucha, mi po těle vyskákala z příjemného pocitu husí kůže. Za krátko i mě pohltil pocit uvolnění když vyklouzl a já ztěžka oddychovala. Jako kdybych běžela běh na dlouhou trať. "Hej!" vzdychla jsem ještě krátce a zmučeně jej co jsem ucítila jeho ústa. Sama jsem mu už musela pak uhnout, protože jsem to už nedokázala nadále vydržet. Ulehl vedle mě a já se k němu schoulila do menšího klubíčka. Byla jsem opravdu zničená a unavená, dal mi pořádně zabrat. A ještě nejspíš nějakou chvilku budu cítit vlhkost ve svém klíně, ke které mě dohnal. "Co bych pro tebe neudělala." popíchla jsem ho s vyčerpaným úsměvem a opětovala jsem mu polibek, který byl pro změnu už něžný a jemný. "I já tebe." zašeptala jsem. Pokaždé mě tyhle dvě slovíčka zahřejí úplně stejně a nejspíš mě ani nikdy neomrzí. Hlavu jsem si částečně opřela o jeho hruď a na chvilku jsem zavřela oči. Tahle chvilka klidu byla přesně to, co jsem potřebovala. Dokud mě nepolechtal a já se překvapením nevyjekla. Ušklíbla jsem se nad jeho zmínkou a silou jsem mu plácla do obličeje jeden z menších polštářků. "Dej mi pokoj, úchyláku. Mě jsi už dneska zničil až až." na oko uraženě jsem si od něj lehla na druhý bok, ale stejně mi na tváři utkvěl pobavený úsměv. Měl snad nekonečné množství energie? |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro ŠkádleníTiše heknu, když se mě pokusí zadusit polštářem. "Pravdu neumlčíš!" Zabručím zpod něj, než ho ze sebe sundám. Chvíli ji pozoruji, když je ke mě otočena zády. A tak se k ní zezadu přitisknu. Rukama obejmu její boky a něžně ji políbím na šíji. "Tak mi to odpusť krásko." Vrním tiše, zatímco její šíji zasypávám dorobnými polibky. "Jen tě tak škádlím. Nemůžu za to, co se mnou tvé tělo dělá." Políbím ji nakonec do svalů a položím se na záda. Nechám na ni, jestli se nakonec obrátí čelem ke mně. Já přes nás přetáhnu deku a tiše zapředu. Dneska se mi bude dobře spát. "Jsi krásná, víš to? A vtipná. Chytrá. Milá... Nemohl bych si přát lepší ženu. Děkuju." Zašeptám tiše a něžně ji pohladím po ruce. Nejraději bych takhle ležel celou noc a jen si s ní vyměňoval polibky. Šeptal jí něžnosti. Nic jiného nedělal. Ale, bohužel, únava se začne nebezpečně blížit. Oči se mi začnou samy zavírat a já mohutně zívnu, když se propadám do limbu. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro To nejdražší Zůstala jsem otočená, ale musela jsem se tiše smát. Byl to neskutečný provokatér, ale přesto to byl někdo, komu propadlo mé srdce. A já mu přeci nezvládnu dlouho odolávat. Obzvlášť, pokud cítím ty jeho něžné polibky, kterými si mě postupně kupuje. "Normálně by sis to u mě takhle nevyžehlil.. ale dneska udělám výjimku." po krátké chvilce jsem se nakonec otočila a přitulila jsem se blíže k němu. Hlavu jsem si položila na jeho hruď a nehty jsem lehce přejížděla po jeho hrudi a břiše. Po jeho slovech jsem se lehce usmála a opřela o předloktí, abych mu viděla do obličeje. "Možná to s tou chválou trošku přeháníš, ale.. i tak děkuju." věnovala jsem mu ještě krátký něžný polibek. Jen co jsem se odtáhla, naše nosy se o sebe jen lehce otíraly. "A já si nemohla přát víc úžasného muže. Miluji tě, Eiji." lehce jsem ho políbila na špičku nosu a sama jsem se pak schoulila u něj připravená ke spánku. Dávala jsem těm slovům velkou hodnotu, protože jsem to skutečně myslela vážně. "Sladké sny." zašeptala jsem ještě tiše předtím, než jsem sama zavřela oči a za malý okamžik jsem se i já vydala do říše snů. *** Odhadovala jsem, že po včerejší noci jsme spali poměrně dlouho. V okamžiku, kdy jsem se já pomalinku vzbudila, bylo i přes zatažené závěsy poznat, že slunce už je dávno vysoko na obloze. Ještě malou chvilinku jsem nechtěla opustit teplo peřiny a jeho přítomnost. Nechtělo se mi, opravdu. Ale myslím, že jsme však spali už dost dlouho na to, abychom začali zase fungovat. Nakonec jsem se po pár minutách přemluvila a opatrně jsem se posadila, abych ho nevzbudila. Usmála jsem se však nad tím, jak vypadal roztomile, když spal. Ty jeho rozcuchané vlasy, jeho maličkost zavrtaná v peřině a tiše oddechujíc.. Nejraději bych ho celého zulíbala, ale chtěla jsem ho nechat ještě chviličku spát, proto jsem ho jen jemně políbila na čelo. Opatrně jsem vstala z postele a jako první jsem se rozhodla zamířit do koupelny pro rychlou sprchu. Na krku jsem cítila zaschlou krev od jeho kousnutí a mé tělo bylo znovu poseté jeho milostnými značkami. Lehce jsem jen nad tím protočila oči v sloup. Ve sprše jsem se opravdu nemínila zdržovat dlouho, proto jsem byla do několika minut hotová včetně vlasů. Jen co jsem vylezla, zabalila jsem se do ručníku a vlasy taktéž. Bosými kroky jsem se následně vrátila do ložnice a z poličky u šatníku jsem vzala do ruky svůj telefon. Svítily mi na něm nepřečtené zprávy, proto jsem se pustila do jejich čtení. Oči mi těkaly po slovech, která se v nich nacházela a já s překvapením cítila, jak se mi začíná vařit krev v žilách. Trochu starostlivě jsem se podívala k posteli a nakonec jsem telefon odložila. Vrátila jsem se k němu do postele a jemným pohlazením po tváři jsem ho, ač nerada, musela probudit. "Eiji.. probuď se." zašeptala jsem s vážným a starostlivým výrazem. "Naše líbánky pravděpodobně skončily. Musíme se vrátit, někdo aktivně jde po krku všem nadpřirozeným bytostem.. Tenhle týden našli už desáté tělo." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Nesladké probuzeníSpánek po tak příjemné únavě je neméně příjemný. Beze snů, jen s teplým tělem po svém boku. Párkrát se během noci probudím, jen abych se k Tamaki pevněji přitiskl a políbil ji na šíji a pak znova usnul. Párkrát jsem si všiml, že už je Slunce na obloze a přemýšlel, že vstanu. Ale pak mě zlákala její vůně a teplo jejího těla a já jen zabořil obličej hlouběji do jejích vlasů, abych pak pokračoval ve spánku. Nemůžu být furt ten zodpovědný. Zasloužím si noc, kdy se pořádně vyspím. Nakonec mě ale vzbudí to, že mě teplo ženského těla opustí. Není to dost na to, aby mě to opravdu probudilo, ale rozhodně mě to vzbudí a ze rtů se mi vydere zklamané zakňučení, než si jako náhražku přitáhnu polštář a pevně ho obejmu. Nehodlám vstávat, dokud to nebude absolutně nutné. Jenže pak ten čas přijde. Zabručím a otevřu oči, abych se zadíval své ženě do obličeje. "Ty víš jak chlapa probudit." Zabručím ve snaze situaci alespoň trochu zlehčit, ale i tak se posadím a protáhnu. "Co se děje?" Pohladím ji po vlasech a postavím se. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Nepříjemné ráno Skoro až mi trhalo srdce ho vidět, jak se mu nechce vstávat. Ostatně, vůbec jsem se mu nedivila že nemůže pořádně otevřít oči. I mě chyběla ta představa dokonalého rána, kdy se probudím schoulená v jeho náruči. Bohužel to ale okolnosti nedovolily, neboť je zodpovědnost uvalena na nás. "Promiň." políbila jsem ho jemně na čelo a odtáhla se. Zůstala jsem sedět na patách na posteli a pozorovala jsem, jak se snažil z donucení pomalu probouzet po dlouhé noci. "Neděje se nic příjemného.." poznamenala jsem trochu zklamaně a podala jsem mu telefon, aby si mohl zprávy přečíst sám. Přišly jen pár hodin předtím, než jsme se probudili. "Alfa tě ze strany vlků o ničem neinformoval? Poslední dobou se děje víc podivných věcí, než na které jsem zvyklá." hleděla jsem na něj s otázkou v očích a sama jsem vstala z postele, abych k němu došla. Lehce jsem si stoupla na špičky a věnovala jsem mu lehký polibek na rty. Po polibku mohl pak cítit jen mou dlaň na své tváři. "Nevím, jestli je dobře, že jsme mimo to dění, Eiji. Potřebují nás.." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Ze snu do realityChvíli trvá, než mému unavenému mozku dojde jak se vlastně čte. Pak chvíli mlčky zírám na zprávy. "Já ti říkám, jednou se odstěhujeme." Povzdechnu si lakonicky. "Je pravda, že od Alfy žádné zprávy nemám. To není zas takový nezvyk, většinou mezi sebou moc nekomunikujeme. Ale tohle už je... dost. Dost vážné na to, aby mohl riskovat mi to sdělit." Zamračím se a pohlédnu na krásnou upírku. "Myslím, že je čas zajít na návštěvu. Buď se do boje přidává čtvrtá strana, nebo ta třetí začíná útočit. A nejen na nás, ale i na ostatní nadpřirozené." Tiše kývnu a jemně ji pohladím po ruce na mé tváři. Povzbudivě se usměju. "Nechce se mi do toho, ale zvládneme to, hm? A já nám pak vyjednám opravdové líbánky, protože tohle s nimi nemá nic společného. Jsem si téměř jistý, že máme nějaký ostrov východ odsud. Jak ti to zní?" Zamručím a opětuji drobný polibek. "Miluju tě, zvládneme to spolu." Obejmu ji a chvíli se nechávám uklidňovat její vůní, než se odtáhnu a obléknu. "Nejsem si vlastně ani pořádně jistý, kde alfa je, ale je místo kam se stahujeme v případě krizových situací. Uvidíš náš hlavní štáb. Být tebou, nedělám si iluze, je to chaos nad chaos." Zasměju se a ještě si uhladím vlasy. Pak neodolám a znova si ji přitáhnu pro dlouhý polibek. "Hm... sotva jsme si stihli uvědomit co k sobě cítíme a už jsme nuceni si to přestat užívat... není to fér." |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Nepsaná povinnost Pozorovala jsem řeč jeho těla, jeho gesta a díky tomu mi bylo jasné, že by se těmhle starostem nejraději vyhnul. Na okamžik jsem zapřemýšlela. Ač jsem to nerada přiznávala, dříve nebo později nás srážka stejně čeká. A co se týče Eijiho.. Co jsem si tak pamatovala, dle hlášení z bojů byl právě on známý tím, že si souboje vždy nesmírně užíval. Jenže teď mi připadalo, že tomu tak není. Ba možná ani nechce. Mohla jsem za to já? Obměkčila jsem ho? "Ale pořád je to alfa. Měl by tyhle informace vědět dřív než my, tedy.. čistě teoreticky." lehce jsem se se starostí ušklíbla. Přiznávala jsem, že ani já jsem po boji příliš netoužila. Nebo spíš jsem se necítila. Ne teď. Nechtěla jsem, aby viděl mou stránku, kterou ještě nepoznal. Jeho slova a objetí však ve mě vzbouzely mnohem víc, proto jsem si toho okamžiku užívala dokud jsem mohla. "Zní to krásně. Doufejme, že se k tomu někdy dostaneme." akorát jsem k němu vzhlédla když si mě přitáhl pro další polibek, který jsem s chutí opětovala. Jen co skončil, nevzdálila jsem se. Místo toho jsem se mu dívala do očí a jeho dlaně jsem nenápadně navedla na mé boky. Kdyby chtěl, jedním lehkým pohybem by mohl ze mě nechat ručník spadnout. To už jsem nechala rozhodnout jeho uvážení. "Soucítím s tebou, o to nemusíš mít obavy. Každopádně měl by ses dát do kupy než něco podnikneme." popíchla jsem ho s lehkou provokací. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Dravá upírka"Náš alfa... spíš jedná, než že by čekal na informace. Zpravidla jsem to byl já, kdo ho držel zpátky." Podrbu se ve vlasech. "Budeme doufat, že pro jednou počkal na další informace, než se v něm probudila horká hlava a šel jednat. Věř nebo ne, já jsem u nás ten opatrnej." Zasměju se. Překvapeně pak zamrkám, když si položí mé ruce na její boky. Jemně chytnu její ručník a usměju se na ni. Hlad na její tělo mám samozřejmě vždy, ale teď... A proč vlastně ne? Jemným pohybem z ní schodím ručník a přitáhnu si ji pevněji k sobě, než ji umlčím polibkem. "Já bych věděl, co mě dá dohromady." Zavrním s neskrývanou hravostí a jemně ji stáhnu k sobě na postel. "Pokud tedy nejsi proti, krásko." Šeptnu. "Ale nějakou chvíli máme a... kdo ví, možná si na sebe nenajdeme celý den čas... a já bych pak mohl zešílet z tvého těla a to nechceme, že?" Zavrním a jemně ji polechtám na žebrech. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Poslouchala jsem ho, ale musela jsem se nad tim s trochou pobaveni pousmat. "Tezko se veri tomu, ze existuje jeste nekdo vic horkokrevnejsi." vyplazla jsem na nej hrave jazyk. Muj pohled se pote zmenil ve vice touzebny kdyz si me 'rozbalil'. Umlcel me polibkem a ja se k nemu umyslne tiskla trochu vice svym hrudnikem. Brzy na to jsme se ocitli znovu na posteli a ja sama sebe pristihla, ze neni jediny kdo po tom druhem neustale touzi. "To je pravda. Nedokazu si predstavit, ze bys zvladl abstinovat. Myslis ze bys to vydrzel?" bavilo me jej popichovat a nez by mi stacil odvetit, umlcela jsem ho tentokrat ja svymi rty. Musela jsem sebou ovsem trochu cuknout kdyz me polechtal. Na okamzik jsem se pak odtahla, abych se mu mohla podivat do oci. Abych mohla videt tu jiskru, ktera znovu vzplala. "Pro takoveho nymfomana jako ty to musi byt hodne obtizne." |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Ještě jednouNež stihnu na její popichování odpovědět, ucítím její horké rty na svých. Hladově opětuji její polibek, než se též odtáhnu. S úsměvem jí hledím do očí, zatímco si užívám jak snadno ve mě ona dokáže tu jiskru znova a znova rozkřesávat. Jako by jí to nic nestálo. "Nymfomana ze mě děláš ty, lásko. S žádnou jinou to takhle nevypadalo, to ti můžu zaručit." Jemně přejedu palcem po jejích rtech, než se usměju. S tím vším, co se po světě děje... je fajn mít přátelské náručí do kterého se vrátit a ve kterém je prostě dobře. I když se tam dějí občas i jiné věci, že má upírko? Posadím si ji na klín a pár dalších minut trávím výměnou dlouhých francouzských polibků, zatímco mé ruce cestují po mém těle. "Bude ti vadit, když to teď bude pomalejší? Včera byla pořádná divočina, dneska mám náladu jen být s tebou." Zašeptám než ji položím na záda na postel. Chvíli si ji prohlížím, než se k ní pevně přitisknu a hladce do ní během toho vniknu. "Jak to děláš, že po tobě stále toužím..." Zašeptám nevěřícně do jejího ucha. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Zpříjemnění brzkého rána Líbilo se mi s jakou chutí mi vždy vracel jakýkoliv polibek. Pokaždé chutnal skvěle a já si ho vždy maximálně užívala. Jakmile se odtáhl, nad jeho slovy jsem se lehce pousmála. "To ráda slyším. Otázkou je, jestli ti vadí že jsi nymfoman." ještě předtím, než se jeho palec oddálil od mých rtů, jsem ho stihla lehce políbit na bříško prstu. K dalšímu slovu jsem se pak už ovšem nedostala. Objala jsem jej kolem krku a se stejnou vášní jsem mu polibky opětovala. Jak jen to dělal, že mě mel pokaždé ve své moci tak snadno? Ucítila jsem, jak si mě jemně položil do měkké postele a já mu tak na okamžik pohlédla do očí. "Jsem jenom tvoje. Nemusíš se ani ptát, pokaždé to s tebou bude úžasný." pohladila jsem ho s úsměvem po tváři, než můj úsměv krátce na to vystřídalo slastné zavzdychání. Bože, někdy jsem se možná i styděla za to, že jsem pro něj vždycky připravená. Nejspíš nebude jediný nymfoman. "Jenom tě miluju. To je celé." špitla jsem než jsem jeho rty zaměstnala těmi svými a své nehty jsem lehce zaryla do jeho zad. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro SladkáOproti včerejšku jsem teď pomalý a jemný. Chci si to užít a zapamatovat, protože k sakru, možná to je naposledy co jsem s ní. Čert vem sex, mnohem příjemnější je mi jak blízko jí jsem, že si s ní teď můžu vyměňovat šeptaná slůvka o ničem a užívat si ten přjemný pocit intimity, který navazují její doteky a rty. Tiše zapředu, když ucítím její nehty a hruběji přirazím, abych jí potrestal. S úsměvem si ji prohlížím a pak se ponořím do těch sladkých a hladových polibků, které mi nahrazují snad vše, co jsem si kdy mohl přát. Rukama najdu její ňadra a začnu je masírovat, mazlit se s jejími bradavkami, zatímco se jemně kroutím v bocích. Tu přirážím pomalu a plynule, tu rychle a krátce. Nechávám jí pocítit celou svou délku a mazlím se s jejími rty těmi svými. "Já tebe taky, upírko." Hravě se usměju a zasténám do jejího ucha. "Ach bože... jsou všechny upírky tak... dokonalé, nebo jsi pro mě jako stvořená? Mohl bych tě milovat neustále... mmm, jsi stále tak úzká..." Předu do jejího ucha, hladově a nadrženě. |
| |
| soukromá zpráva od Tamaki Anzai pro Utápěna ve slasti Oba jsme si užívali jeden druhého. Každý jeho další a přesto tak provokativní pohyb vynutil z mých úst zavzdychání jako odměnu pro jeho uši. Mučil mě svými prsty, ústy i svou chloubou a já se mu tak rozplývala pod rukama. Vlastně až donedávna bych si nepomyslela, že v takovéhle situaci skončíme. A že to bude tak zatraceně dobré. Slastí jsem se prohýbala v zádech a vycházela jsem tak vstříc jeho pohybům. Jeho tiché zasténání u mého ucha mnou projelo jako příjemný elektrický výboj. Objala jsem ho tak kolem krku a víc jsem si ho přitiskla na sebe. "A ty stále tak perverzní." kousla jsem jej jemně do ušního lalůčku, než jsem jeho odpověď umlčela vášnivým francouzským polibkem. Jeho krk jsem mezitím pustila a nehty jsem s ne zrovna jemným přitlačením přejela od jeho krku až po hruď, až mé nehty za sebou nechávaly lehce červené stopy. "Jak je to s jinýma upírkama nevím.. ale vím to, že mě máš celou ve své moci." zašeptala jsem tiše mezi sérií polibků. |
| |
soukromá zpráva od Eiji Takaoshi pro Čarokrásná upírka"A ty mě v té svojí, Tamaki. Miluju tě." Vydechnu tiše, v odpovědi, než další slova umlčím v dlouhých, hladových polibcích které plně využívají toho, že ani jeden nepotřebujeme tolik dýchat. Užívám si, jak hladová a vášnivá je, stejně jako něžná ve svých dotecích, zatímco si ji přivlastňuji stejně jako včera a přece tisíckrát jinak. Sténám do polibků, kterými ji zasypávám, zatímco přirážím do mé upírky, ve snaze utišit mou i její chuť po našich tělech alespoň na dnešní den. Protože jinak bych se na ni opravdu mohl vrhnout kdykoli, s tím jak to se mnou umí. I fakt, že dnešek nevypadá jako kdovíjak příjemný den povzbuzuje mou touhu po ní, alespoň ještě jednou ochutnat a vychutnat si její tělo a tak jsou mé pohyby delší a plynulejší než včera, abych nám oběma dal pocítit co největší slast, aby nám co nejdéle vydržela. Ale i já vydržím jen určitou chvíli a tak s hlasitým sténáním párkrát tvrdě přirazím a uvězním se v ní, zatímco si užívám svůj vrchol a s tichým předením ji líbám. |
| |
 | Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
| |
| Prosím nerušit, děkuji :) |
| |
| Dobrodružství vytaženo z odpadu. Držím vám palce, ať tam znovu nespadnete a dovedete jeskyni ke zdárnému konci. Nezapomínejte, že pokud uplyne 6 měsíců od posledního herního příspěvku, dobrodružství bude bez milosti automaticky ukončeno. Bimba |
| |
| Vymetáme pavouky! Vaše dobrodružství spadlo do kolonky "Už se dlouho nehrálo - odpad" a stalo se jedním z nich. Máte-li zájem pokračovat ve hraní nebo vyměnit vypravěče, napište mi to sem jako herní příspěvek. Můžete mi též napsat poštou. Pokud nic z toho neučiníte do dvou týdnů, tato jeskyně bude ukončena a vaše postavy si budou muset najít novou práci. Bimba PS: Používejte klasickou poštu, nikoliv herní - k té nemám přístup. |
| |
| Tvé dobrodružství jsem bohužel musel ukončit kvůli dlouhodobé neaktivitě. Aby se to příště neopakovalo, doporučuji přečíst si Pravidla pro dobrodružství a dodržovat je. Pokud budeš v budoucnu opět nucen(a) k dlouhodobé neaktivitě, napiš výrazně do jeskyně důvod a datum, kdy opět začnete hrát. Jestliže se ti nebude zdát reálné dobrodružství nadále zachovat, využij, prosím, svých možností Vypravěče a sám(sama) ho ukonči. V případě jakýchkoli nejasností se neboj zeptat mě nebo kohokoliv z online pomoci. Bimba |
Created by Martin Ami Čechura © 2003 - 2004
Dračí doupě, DrD a ALTAR jsou zapsané ochranné známky nakladatelství ALTAR